Jsme otci našich činů!

Sayaru Igaku

Překvapilo ho, že Bijin tak vyběhla, aby šla na zmíněné místo. Pak ho ale ještě více překvapilo to, že vystartovala i jeho dcera. Nebyl zvyklý na to, že by měla hodně kamarádů, protože on sám byl dost odtažitý a nebyl zrovna tím typem, který by chodil večer na nějaké ty drinky nebo klábosení. Spíše byl zavřený v laboratoři a něco zkoumal. Jenže to už Yuki vyběhla. Dala si dávku jednoho ze svých léků a byla připravená vyrazit. "Počkej!" Zvolal na ní a došel k ní. Chytil ji oběma rukama za ramena a upřeně se na ní podíval. "Misuteri není nic dobrého. Pokud se tam vydáš, tak nevěř skoro ničemu, co tam uvidíš. Vem si tohle, kdyby šlo do tuhého, tak s tím třískni o zem." Řekl, při čemž ji podal ampulku s jakýmsi černým dýmem, který byl uvnitř. Rozhodně nevypadal na to, že by ji chtěl říct, proč o tom místu něco vůbec ví, když by teoreticky nic vědět neměl. Jenže když by se chtěla zeptat, tak by to nestihla, protože ji políbil na čelo a pustil její ramena. "Teď už jdi. Bijin nemůže jít sama." Řekl a čekal zda se za ní rozeběhne.

Kaishin -> Ve chvíli, kdy se otočil, tak uviděl něco zvláštního. Byl to jen jakýsi kus hořícího kamene, který poletoval ve vzduchu. Vypadalo to, jako kdyby to bylo jakési spojení jeho dvou podstat. Nemělo to tvář a jen tak se to tam vznášelo. "To je těžké říct, kde to vlastně teď jsi." Ozvalo se mu v hlavě, ale došlo mu, že s ním komunikuje jeho podstata. Jako kdyby měl živou chakru. "Jsi uvnitř sebe sama. Není to přímo místo na tomto světě." Znovu uslyšel. Ale bylo to divné, protože neuměl všechny elementy, tak proč by tu měl zastoupení všech. "Vy novodobí ninjové nic nevíte. Nevíte, že tu jsou démoni, kteří mohou poskytnout velkou moc a třeba tvá rodina si myslí, že ta moc přichází z jejich třetí vyhynulé větve a ve skutečnosti jste jen adepti pro schránku Kokuō." Opět to k němu promluvilo a řeklo to jméno, které Kaishin nikdy neslyšel a nemohl vůbec tušit, že to mluví o pětiocasém démonovi.

Yuki Igaku

Po tom čo si dala svoj liek, tak získala naspäť energiu, bol to príjemný pocit že medzi vedľajšie účinky patrila zrovna regenerácia a doplnenie energie. No zastavil ju jej otec. Ostala stáť a prijala od neho nejakú ampulku ktorú ešte nikdy nevidela. Mala sa toho ešte čo učiť, veď skúsenosti, nebolo veľmi odkiaľ čerpať, možno tak z nejakého súkromného výskumu. Ďakujem Povedala mu a prijala jeho bozk na Čelo, ktorí v nej rozlieval známy pocit, pocit bezpečia a domova. No to už sa rozbehla za Bijin. Keďže bola značne posilnená svojím liekom, mohla nejaký ten čas bežať rýchlejšie ako zvyčajne. Nemalo by trvať dlho a dohnala Bijin. Počkaj! Zvolala na ňu pričom zalapala po dychu. Snáď si si nemyslela že tam pôjdeš sama. Znova na ňu zvolala a pomyslela si. Čo by tam tak chcela sama nájsť? Pritom sa trochu zamračila.

Kaishin Suikafuurado

Když se otočil spatřil něco co nečekal. Kus hořící kamene co se vznášel... a mluvil? Nechápavě na něho pohlížel ale jeho pohled byl i plný úžasu. Přistoupil tedy blíže a ještě jednou si kámen prohlédl.
"Uvnitř sebe sama? Takže v nějakém elementárním světě nebo tak něco?" Zeptal se a byl z toho úplně mimo. Nevěděl co si o tom myslet a úplně ho z toho přešly myšlenky na realitu a na to co se stalo. To už ale kámen začal mluvit a on naslouchal každé jeho slovo.
"Počkej, počkej... My.. jak ty říkáš "novodobí ninjové", neznáme spoustu věcí kvůli tomu co se děje venku. Rád bych poznával a dozvěděl se toho spoustu o historii, ale není nikdo kdo by mi k tomu pomohl. Jsou jen a jen problémy s těmi, kdo nás chtějí vyhladit." Řekl realisticky a shrnul jeho mírnou kritiku. Odrhnul si následovně ofinku z čela a zvědavě pokračoval.
"Kokuō? Démoni? Tomu nerozumím... Jaký adept pro schránku? Prosím pokračuj!" Vyhrkl a přistoupil ještě blíže, že byl od kamene snad už jen krok. Zajímala ho spousta věcí a tohle ho zaujalo hlavně proto, že chtěl znát spoustu odpovědí.

Bijin Goyoshi

Kráčela si to přímo směrem k horám. Byla to cesta, po které přijeli do Suichu, ale žádné takové trhliny v zemi si nevšimla. Nevěděla, co přesně tam jde dělat, ale šlo o Yuki, takže se o to chtěla postarat. Co to sakra vyvádím? Pomyslela si, ale to už slyšela známý hlas. Patřil Yuki. Bijin se otočila a když viděla běžící Yuki, tak se usmála. "No už jsem se bála, že zůstaneš v posteli." Zasmála se a byla skutečně ráda, že se připojí. Po cestě je nikdo nezastavil, protože všichni měli dost práce s tím, aby opravili hrad nebo uklidili krev a nepořádek kolem hradu. Pomalu kráčeli po stezce směrem do hor, kde začínala být trochu zima, ale bylo to snesitelné. Došli na rozcestí. Jedno vedlo podél hor a druhé vedlo do hor. "No, my jsme přijeli odtud." Řekla při čemž ukázala na stezku podél hor. "Jenže žádnou trhlinu v zemi jsme neviděli, takže asi bude přímo v horách, což by i odpovídalo, protože tam jen tak nikdo asi nechodí." Dodala svou myšlenku a podívala se na Yuki. "Ještě se můžeme otočit a jít zpět." Řekla, i když by zpět nešla, jen ji zajímalo, zda to chce Yuki fakt udělat.

Kaishin -> Kamen se v klidu poletoval. Pozorně si vyslechl to, co mu Kaishin řekl. Viděl v něm jakousi zvídavost, což se mu líbilo, protože ho ve skutečnosti jen testoval. "Já jsem část démona Kokuo. Existují ještě dvě části, které pokud získáš, tak znovu oživíš tohoto démona, kterého budeš moct zapečetit do sebe a využívat jeho sílu. Byla to v historii jedna z nejlepších zbraní. Ninjům, kteří v sobě měli démony se říkalo Jinchuuriky." Řekl mu a pak se na chvíli odmlčel. Vše slyšel Kaishin pouze ve své hlavě. Jako kdyby skrz něj kámen neboli část duše démona promlouvala. Kaishin viděl, jak se sopka najednou začala bouřit. V ten moment si všiml, že i část démona v podobě hořícího kamene se začíná lehce rozplývat. "Jednu část démona má muž jménem Suizu Suikafuurado, pokud ho zabiješ, tak duši získáš a poslední část je někde poblíž Suichu Kyanpu, protože ji cítím. Něco se děje, dochází nám čas. Nemohu k tobě dál promlouvat." To bylo to poslední, co Kaishin uslyšel, když se probral ve své cele a z jeho jamce, ve které měl dříve oko, mu najednou vytekla krev, protože měl popraskanou kůži.