Jsme otci našich činů!

Eve Kurosu

Eve byla překvapená, že jí Kiro tak rychle oslovil jejím jménem. Ninjové se v jejich baráku střídali každou minutu a poslední návštěva promluvila přímo ke Kirovi a Eve. Eve toho ninju neznala, ale když jí poslala Nami, tak to určitě bylo důležité. Nakonec se z něho vyklubal uprchlík z Konohy.Utekl stejně jako já? Zeptala se sama sebe a ruku mu i přes jeho řeč nepodala. Pomoc s čísly? Takže se tu nakonec schovává víc takových. Prolítlo jí hlavou a opřela se o nejbližší zeď. Tím mu dala prostor se posadit. Nevěděla, jestli má též číslo, a proto zůstala v nejistotě. "Máš číslo?" Zeptala se a pozorovala ho.

Sayaru Igaku

Pořádně si vyslechl vše, co mu Kaishin pověděl. "Nuže, ohledně té protilátky. Nedávno jsem dokončil jakousi protilátku, která by měla být schopná potlačit jejich jed. Ale tímhle jsi mě zarazil. Ještě jsem se nesetkal s tím, že by dokázali nakazit někoho tak, že by na něj něco stříkli. Většinou museli dostat svůj jed přímo do těla ninji, aby mu zablokovali tok chakry." Řekl a prohrábl si zamyšlením vlasy, při čemž se díval na tu krev. "Dobře, mrkneme na to." Dodal a část krve přelil na skleněnou desku, kterou měl pod obřím mikroskopem. Poté složil pečeť a v celé místnosti se zhaslo a přímo před nimi na zdi viděli buňky té krve. Byly tam jakési černé tečky, které se hrozně rychle pohybovali. "Vidíš to černé? To nejsou klasické buňky, ale spíše něco živého." Řekl a přiblížil mikroskop, při čemž najednou na stěně uviděli přiblížení té černé věci. Najednou však nebyla černá, ale stříbrná a vypadalo to spíše, jako něco elektronického, jako kdyby to byli nějací nano robůtci. "Aha, to vše vysvětluje. Pravděpodobně se ti to provrtá do organismu aniž bys to cítil." Řekl první myšlenku, co ho napadla. "To však budeme řešit později." Dodal, udělal pečeť a opět se rozsvítilo. "Teď se chci mrknout na to tělo, chce se koukat nebo by se ti udělalo zle?" Raději se zeptal, protože mu zde kdysi jeden člověk při pitvě omdlel.

Batsu

Když mu Eve nepodala ruku, tak se zatvářil trochu překvapeně, protože takové chování neočekával. Ani si nedokázal představit důvod, proč by mu svou ruku nepodala, ale nechal to být. Měl možnost si k nim sednout, ale to neudělal, protože měl celkem na spěch. "Nemám číslo." Odpověděl stroze a pak se rozhlédl kolem, aby se ujistil, že tu nikdo jiný nebyl. "V, vím, že nemáte důvod mi věřit, a, ale znám cestu, která nás dostane do Konohy, aniž by nás někdo chytil. V Konoze vše s číslováním ninjů začalo, takže byste mohli něco zjistit. A, a já tam mám nevyřízený účet, tak tam stejně musím. Jen se o tom nesmí nikdo dozvědět, protože j, jak víte, tak nesmíme jen tak chodit pryč, protože bychom sem m, mohli někoho přilákat." Řekl jim svůj plán. Věděl, že mu nemusí věřit, ale zároveň věděl, že musí být úplně v koncích s tím, že netuší, co ta čísla znamenají. Zároveň mu bylo i trochu jedno, kdyby nešli, byl ochotný je s sebou vzít, protože sám není ninja a kdyby se něco stalo, tak potřebuje nějakou ochranu.

Kiro “47” Suikafuurado

Pozorně poslouchal a nedal na sobě znát překvapen. Batsu ? Proč by to dělal ? zeptal se a bylo vidět, že Kiro nad tím opravdu uvažuje. Nevěděl, co si o tom má myslet. Jenže to úplně špatné na tom bylo to, že Kiro nad tím opravdu uvažoval, kdyby se ho zeptal o pár dnů dříve tak by neváhal, ale teď jak to bude vypadat ? "Hmm.." vydal ze sebe a přemýšlel. Měl toho tolik co musel uvážit. Konoha... to by mohlo být místo, kde si na vše vzpomenu... pomyslel si a v duchu se usmál. Ale taky už by jsme se nemuseli vrátit. Pomyslel si na druhou stranu. Nakonec vstal a otočil se k ním zády jako kdyby si to musel pořádně promyslet. "Jestli víš jak se odsud dostaneme... bez toho aniž by si nás někdo všiml. Tak s tebou půjdu." prohlásil nakonec a otočil se. Mohla to být jenom nějaká zkouška, ale tohle byla příležitost, které se chtěl uchopit. 10 let .. mohl bych zjistit nové informace pomyslel si a snažil se najít co nejvíce plusů pro tuto šílenou cestu.

Eve Kurosu

Eve dala ruce do kříže a poslouchala toho muže. Když řekl, že nemá číslo, tak Eve měla v podstatě jasno. Hm... Prolítlo Eve v hlavě a dále poslouchala. Kiro vypadal hodně zamyšleně, což naopak Eve spíš vypadala na to, že mu nevěří. V Konoze začalo číslování...   Zopakovala si v mysli a pak se podívala směrem na podlahu. Co když si nás značkují k tomu, aby nás podle čísel pak postupně eliminovali? Pomyslela si Eve a celkem si stála za svojí teorií. Chtěla něco říct, ale Kiro promluvil a rozhodl se, že s ním půjde. Eve si povzdychla a trochu naklonila hlavu směrem nahoru. "To je šílenost..." Řekla a přemýšlela nad tím, že by to zamítla, ale nechtěla nechat jít Kira samotného. Před několika minutama se řeklo, že do toho jdou společně, tak se rovně postavila a podívala se na Kira. "Už v tom jsme společně, takže půjdu taky." Řekla tiše a hodila na toho muže celkem vražedný pohled.

Kaishin Suikafuurado

Lehce přikyvoval na to co říkal a trošku se zděsil když mluvil o "nanobotech".
"Hm, to je vyspělejší než jsem si myslel. Taky mi bylo divné že by se mi to dostalo do těla skrz kůži." Pak ale rozsvítil a připravil se tělo pitvat.
"V pohodě to zvládnu, jestli v něm bude něco zajímavého, tak bych to rád viděl jako první.. respektivě druhý." Zasmál se a přistoupil blíž aby všechno viděl. Doufal že Sayaru něco objeví když už se táhl s tou mrtvolou až sem.
"Jo a tady je jeho krev kdyby jste potřeboval, nevěděl jsem že vám předám celé tělo tak jsem jí odebral." Dodal s úsměvem a podal mu druhou sklenici kdyby náhodou.

Yuki Igaku

Zrazu niečo prerušilo jej spánok. Ani nie, tá vibrácia, ale skorej to že bola navyknutá spávať celkom dlho až kým nebolo vonku svetlo a nenapĺňalo príjemný teplom jej pomerne veľkú izbu z veľkou posteľou a pohodlným fialovým gaučom. No zrazu izba akosi potemnela. Ehm, čo to? pomyslela si a pomaly otvorila oči. Mala na sebe len čierne dlhé tričko v ktorom spal. Prečo tu je taká tma? Povedala si sama pre seba a zvraštila obočie. Keď už sa konečne dostala z postele prišla k oknu ktoré otvorila, aby zistila čo sa deje. No videla, len ako jej pred oknami rastú akési veže a zakrývajú jej výhľad na more a hory. Toto sa jej vôbec nepáčilo. Hnusná plechová búda. Zakričala von oknom a otočila sa na päte smerom ku dverám. Nič si neobliekala jednoducho vypochodovala zo svojej izby a taktne za sebou treskla dverami. Teda ono, ako išla cez ich časť hradu nezabúdala trieskať zo všetkým čím sa dalo. Jej líčenie ešte z pred niekoľkých dní bolo celkom rozmazané, vlasy neupravené, na sebe len čierne tričko a bosá sa rozbehla dolu schodmi hradu, vybrať sa von zistiť kto jej zničil jej dokonalý výhľad. Toho kto za toto môže prinajlepšom otrávim. Mrmlala si celú cestu.

Batsu

Poslouchal, co z nich vypadne a pak kývl hlavou, když řekli, že půjdou s ním. Hned na to si z kapsy vytáhl kapesník a začal do něj kašlat. Byl bílý, takže moc dobře viděli, že vykašlal krev. Kapesník si pak opět strčil do kapsy. "D, dobře, sbalte si věci a vyrazíme za půl hodin. Buďte za hradem u moře. K, klidně tu nechte vzkaz, že jste šli někam pryč společně, aby rodiče neměli strach, protože se vrátíme nejdříve za tři dny, pokud p - půjde vše podle plánu." Řekl a pak pomalu odešel. Šel hradem dolů, kde si ve svém pokoji vzal batoh. "Jdou s tebou?" Ozval se hlas v jeho pokoji, kde byla úplná tma, protože měl Batsu neustále zatažené žaluzie. Rozsvítil a u stolu seděl Daisuke Ryugo. Batsu přikývl. "Pokud se něco pokazí, tak mi ihned dáš vědět a někoho pro vás pošleme. Cestu máte volnou." Dodal Daisuke a pak nenápadně odešel z jeho pokoje. Batsu za sebou zamkl a šel čekat ven k přístavu.

Sayaru Igaku

"Vezmi si támhle rukavice." Ukázal na polici, kde byly roušky, rukavice a podobné věci. Počkal až si vše vezme a následně si vzal skalpel, kterým rozřízl staré tričko a poté i tělo mrtvého muže. Rozevřel pomocí různých pinzet a podobných věcí jeho celý hrudník a chvíli se tam koukal, pak však nalezl něco divného. U jeho srdce bylo něco fakt zvláštního. "Sleduj tohle." Řekl a svým skalpelem ukázal přímo na podivnou mechaniku, která blikala u jeho srdce. "Tohle jsem nikdy neviděl." Řekl a pokusil se skalpelem píchnout do podivného zařízení. Ve chvíli, kdy do něj píchl, tak dostal neuvěřitelný elektrický šok, který ho odhodil dva metry dozadu a zůstal ležet na zemi v bezvědomí. V ten moment se mrtvému muži uzavřela otevřená rána u hrudníku a otevřel oči. Měl ve svých očí úplně nepřítomný pohled. Pomalu se zvedl a najednou seděl na lůžku, při čemž jen hloupě koukal před sebe. Postupně začal něco mumlat, ale nebylo mu rozumět.

Yuki Igaku -> Vyběhla polonahá ven, kde byla spousta lidí. Všichni se na ní ihned podívali a někteří nevěřícně odvraceli pohled a kroutili hlavou. V ten moment si ji všimla Bijin Goyoshi.
Bijin Goyoshi

Co to je za odvážnou holku? Takhle si tu chodit jen v dlouhém tričku? Podivila se a nechápavě k ní zamířila. "Proč tady běháš takhle oblečená? Nebo bych měla říct spíše neoblečená?" Zasmála se, při čemž ji podala ruku. "Já jsem Bijin Goyoshi. Jsme novou rodinou, která zde bude bydlet. Jak se ti líbí naše věž?" Pousmála se, protože se snažila o přátelskou konverzaci, aby tu konečně někoho znala, ale nevěděla, že Yuki je naštvaná kvůli tomu, že zrovna před chvílí ji postavili tak velkou věž kousek od okna, takže neměla takový výhled.

Kiro “47” Suikafuurado

Pochopil, že se to Eve moc nelíbí, ale pro Kira to bylo příležitost. Možná jsem tam strávil hodně let, možná si na něco vzpomenu. Navic ... pomyslel si, ale utnul svojí myšlenku musel toho hodně připravit. "Běž sejdeme se tam." pověděl jí a mávl rukou bylo vidět, že kvůli něčemu spěchá. Pak vstal a do ruky uchopil svůj kryt s mečem. Otočil se a odešel do pokoje. Tam si sedl na židli a chvilku koukal do prázdna, jako kdyby nad něčím přemýšlel. "Promiň" pomyslel si a vzal do ruky tři papíry a dvě obálky. Rozložil je na stůl a začal na ně psát. Na jeden napsal krátký vzkaz a posunul ho stranou. Na další dva psal dlouho. Sem tam si vždy prohlédl pokoj, aby našel ty správné slova jak to formulovat. Trvalo to dlouho, ale nakonec spokojeně odložil oba dopisy do obálky. Porozhlédl se po stole a vysunul šuplík v pravém rohu. Tam zandal jednu obálku až úplně nakonec, aby nebyla vidět. Pak si posbíral svoje věci. Připravil se na cestu do Konohy. Ještě naposledy si prohlédl svůj pokoj a nakonec si připnul kryt s mečem na záda. Vyšel z pokoje a vešel k bratrovi. To je bordel. pomyslel si a protočil očima, bylo to tam jako po výbuchu což se s Kirovým pokojem nedalo srovnat. Šel k jeho posteli, kde pod polštář položil druhou obálku. Pak se otočil a odešel. Seběhl ze schodů a dopis, který byl bez obálky položil na stůl. Prohlédl si jídelnu. Vrátím se.. pomyslel si a pak vyběhl z dveří, které za sebou zavřel a běžel rychle za Batsuem k přístavu.

Eve Kurosu

Pevně sledovala toho muže a po udání instrukcí jenom mírně kývnula hlavou. To jsem si to tady moc neužila. Pomyslela si a šla ke dveřím. Kiro už zmizel v pokoji a nejspíš začal balit. Eve moc věcí neměla, takže jediné, pro co si mohla jít, jsou zásoby pití a jídla. Odešla z domu Homolkových a namířila si to do domu Nami. U Nami doma si natočila čerstvou vodu a zabalila lehké jídlo. Nejraději by si šla koupit taiyaki, ale nezná to tu a ani neví, jestli to tu prodávají. Včera si všimla, kam si Nami dávala bedničku s lékama a hned jí napadlo, že by si nějaké vzala na cestu. Vybrala nějaké obvazy a tu mastičku, která se zdála být hodně efektivní. Vzhledem k tomu, že se chystala na cestu do Konohy, tak si z tašky vytáhla svůj černý plášť, který přes sebe přehodila. Jedním obvazem si převázala krk a tetování, aby nebylo vidět, což by byl celkem průser v Konoze. "Hotovo." Řekl tiše do větru a při odchodu zamknula. Vyrazila si to na místo srazu a po cestě si prohlížela okolí.

Yuki Igaku

Keď vybehla von a videla ako sa ľudia pozerajú, nejak si ich nevšímala. No bóže, ako keby nikdy nevideli dievča. Pomyslela si a pozerala na tú vežu, ktorá takto vyzerala ešte väčšie ako sa zdalo z okna. No tu k nej zamierila akási zrzka. Cestou ako k nej mierila si ju prezerala Hmm, tá je pekná. Pomyslela si a počkala s čím k nej tá osoba prichádza. Netrvalo dlho a už videla pred sebou ako nej strká ruku s vtipnou poznámkou čo to má za oblečenie. Podanie ruky opätovala a na poznámku z oblečením odpovedala len Nebol čas. Pri týchto slovách sa snažila na svojej tvári vystrúhať milý úsmev, no vznikol s toho skorej šialený úsmev nejakého pacienta nemenovanej liečebne. Nevadí. Pomyslela si. Keď však prišla rada na otázku či sa jej páči ich nová Veža, tak nahodila nepríčetný pohľad a dievča prebodla očami. Ruku zovrela silnejšie a odpovedala. Ja som Yuki. Ehm, tak tá vaša plechová búda by bola oveľa krajšia keby stojí o pár metrov ďalej. Isto nebude robiť problém nejako ju posunúť. Vieš, teraz zo svojho okna vidím až nič, ak by si to dokázala vybaviť dám ti cukrík chceš? Pri poznámke o cukríku sa usmiala a niečo sa jej rozžiarilo v očiach, druhou rukou, tú ktorú mala voľnú hrabla na miesto kde nosieva svoje guľôčky z jednom, no nič nenahmatala. Sakra, nechala som ich v izbe. Zamumlala si pre seba a zamračila sa.

Bijin Goyoshi

Yuki ji najednou pevně stiskla ruku, což Bijin docela zabolelo, protože s tím vůbec nepočítala. Rozhodně však nedala nic najevo, protože se nechtěla první den v nové vesnici ukazovat jako nějaký slaboch, který nezvládne podání ruky. Pak ji však došlo, proč Yuki najednou tak otočila. Podrbala se na hlavě a chtěla něco říct "Eh," Pak však nic neřekla, protože viděla, jak se Yuki hrabe na svém stehně a něco hledá. Respektive nevěděla, že něco hledala dokud, to Yuki sama neřekla. "A to sis myslela, že to máš schované v kůži nebo co, když tu takhle stojíš jen v tričku?" Zasmála se Bijin a pustila ji ruku. Pak se však podívala na tu věž. "No teď hned s tím asi nic neudělám, i když počkej." Řekla, když si všimla těch oken, kterým věž bránila ve výhledu. Složila několik pečetí a najednou se stěny na straně u oken smrštily a všechna okna už měly dobrý výhled. "Ah, stejně jsou ty zdi zbytečně moc tlusté, tak jejich ztenčení mi nic neudělá." Zasmála se, ale pak se zamyslela. "Hele jsou tady ještě nějací jiní mladší ninjové? Protože jsem zatím v mém věku potkala jen tebe a nikde ani nevidím nějaké zajímavé kluky." Zeptala se nechápavě a zároveň zvědavě.

Yuki Igaku

Nebolo by pravda, keby Yuki, ono stenčenie stien neohromilo. No svojej ohromenie nechcela dať najavo a aj sa jej ho podarilo celkom šikovne skryť. Uhm, to nebude len tak obyčajná rodina. pomyslela si. a zakryla si oči pred slnko a pozrela k svojmu oknu, čo spôsobilo že sa jej tričko trocha nadvihlo No, hneď to vyzerá lepšie, aj tá veža je tým viac, ehm, no elegantná. Letmo prehodila pričom stále sledovala svojej okno, no to prišla otázka či tu je niekto mladý, Yuki, okolie nejak veľmi nezaujímalo. Tak, ja mám brata, síce je starší odo mňa, no žiadna vykopávka. Povedala hrdo, no to zafúkal mierny vánok a jej prišlo zrazu akosi zima, no dodala. Potom sú tu ešte nejaký dvaja magori, myslím že bratia, aj keď kto vie? Keď dokončila vetu znova ju striaslo. Asi by som sa mala trošku obliecť. Ak chceš môžem ti ukázať našu časť hradu celkom. No nečakala či Bijin chcieť bude, alebo nie a už sa vybrala aj naspäť do vnútra.

Kaishin Suikafuurado

Nasucho polkl když mu Sayaru rozřízl triko a psychicky se připravil na to co bude následovat. Když mrtvolu pomalu rozřízl a otevřel hrudník nebyl to zrovna příjemný pohled. Kai se k tomu ale postavil chlapsky a přišel blíž aby lépe viděl. V tom ho Say upozornil na něco zvláštního co má v sobě, no když však nakoukl blíž, muž do té věcičky píchnul a dostal velký elektrický šok.
"Co to....?!" Vyhrkl ze sebe celkem hlasitě když viděl jak Say odlítl a upadl do bezvědomí. Potom ale přišlo ještě něco divnějšího. Mrtvola otevřela oči a posadila se. Vypadal docela nepřítomně a Kai zůstal pár vteřin v šoku s vytřeštěnýma očima. Z mrtvých vstání by překvapilo asi každého a jediné co ho v tu chvíli napadlo, byl silný úder do spánkové kosti aby i onu mrtvolu dostal do bezvědomí. Nevěděl zda to zabere, ale ihned po úderu se rozeběhl k Sayarovi a začal s ním třást.
"Hej, vzbuďte se! Pacient utíká z lůžka!" Křikl na něj a jeden jeho koutek mu cukl do úsměvu jelikož sám nevěděl co si o tom má myslet.

Bijin Goyoshi

Když se podívala Yuki nahoru, tak se ji trochu nadzvedlo tričko. Toho si Bijin všimla a hned ji na to upozornila. "Bacha." a ukázala směrem dolů, kde by mohlo být vidět více než by mělo. U toho se i zasmála. Pak však Yuki naznačila, že půjde domů a vzala by s sebou i Bijin, aby ji to tam trochu ukázala. To se Bijin náramně hodilo, protože si připadala, že zde má svou první kamarádku, což není nikdy na škodu. "Jop, půjdu s tebou, stejně teď nemám nic na práci, jelikož pokoj už mám vybavený, tak bych se tu akorát nudila." Odpověděla s radostí. "A co vy jste vůbec za rodinu?" Zeptala se, aby konverzace nestála.

Kaishin -> Udeřil mrtvolu do spánku. Mrtvola sebou cukla a plácla sebou zpět na lůžko. Vypadalo to, že ji opět uspal, takže měl možnost běžet za Sayarem, který se začínal probouzet. Sice sotva otevřel oči, ale už nějak vnímal. Jenže v tom Kaishin za zády uslyšel známý hlas. Ta mrtvola promluvila. Jediné co říkala bylo odpočítávání. "15." Poté se na vteřinu mrtvola odmlčela a zase promluvila "14." Mezitím už Sayaru otevřel oči, ale byl pravděpodobně paralyzovaný. "Eh, nemohu se hýbat." Vypadlo z něj dost unaveně.

Kaishin Suikafuurado

Vypadalo to, že jeho úder zabral. Mrtvola se opět položila a Kai si tak trochu oddechl. Viděl jak se Sayaru pomalu probouzí a s úlevou se usmál.
"Tééda vyděsil si mě..." Vykřikl, když v tom se zarazil. Zaslechl jakési odpočítávání, které přicházelo z lůžka a přímo hlasem té mrtvoly.
"No.. do prdele!" Řekl hlasitě aby dal najevo Sayovi že se něco děje. Bylo mu jasné co se chystá, protože nebyl hloupý a tak nějak počítal se všemi technologiemi, kterými lovci disponovali. V rychlosti přemýšlet co by měl udělat, což bylo celkem těžké. Napadlo ho zbavit se jeho těla, ale to by bylo dost nebezpečné a ani nevěděl kam by ho uklidil. Nechtěl aby Sayaru přišel o svou laboratoř ať už odpočítávání znamenalo cokoliv, ale neměl jinou možnost. Životy byli důležitější a tak instinktivně udělal tu nejlepší možnost.
"Tohle není dobrý, vydrž!" Řekl trochu panicky a hodil si saye na záda. Levou ruku přes rameno a levou nohu přes druhé, jako voják co odnáší raněné z bitvy. Bylo to asi to nejrychlejší a nejlepší vzhledem k tomu že se nemohl hýbat. Hned jak ho na sebe dostal, rozeběhl se směrem ke dveřím odkud přišli.
"Odemkni je ať už si s nimi udělal cokoliv!" Zakřičel při běhu protože předtím slyšel nějaké zaklapnutí. Neměl čas ještě přemýšlet jak otevřít dveře, takže byl trošku nervní.

Yuki Igaku

Spoločne vošli do hradu a Yuki začala pomaly vystupovať po dlhom točitom schodisku. Heh, ja som z rodiny Igaku, to vieš rôzne jedy, lieky podporné látky a podobné veci. Otec je najlepší vedec široko ďaleko. Prehodila na Bijin, ktorú nechala ísť za sebou, sem tam na tých schodoch bol vidieť možno jej zadok, ale to teraz vôbec nevadilo, tú poslednú vec zo svojím otcom povedala z hrdosťou v hlase. Trošku si vydýchla a dodala. Ako som spomenula mám aj brata, no ten je teraz u hliadky, vlastne moc často doma nebýva V tej poslednej časti bolo cítiť že jej hlas celkom posmutnel, nebolo to také nadšené ako spomenutie svojho otca. Ono, je tu strašne veľa schodov a potom chodieb a ďalšie schody. Dodala s trošku strašidelným smiechom. Konečne už vystúpili až na vrchol schodiska kde boli dvere. Neboli zamknuté, kde by si už len tak mohla Yuki schovať kľúče, keď mala na sebe len tričko. Tak sme tu. povedala keď otvárala dvere a vošla do svojej izby, v ktorej bolo zase príjemné teplé svetlo, keďže už nebránila výhľadu veža. Okno bolo hneď oproti dverám a bolo vidieť ako sa v diaľke ligoce oceán. Pod oknom stála veľká pohodlná sedačka fialovej farby. Ak chceš môžeš sa posadiť. Povedala a ukázala na sedačku. Odo dverí stála na pravej strane izby posteľ a oproti nej dvere ktoré boli otvorené a viedli do Yukiinho laboratória, čo skôr skleníka, alebo záhrady. Bola, to miestnosť ktorá bola väčšie ako jej izba. Celý strop mala presklený takže tam bolo ešte viac svetla. V miestnosti boli vytvorené, akoby plošinky z kameňa prepojené schodmi na ktorých rástli rôzne kvety, rastliny a malé stromky, okolo ktorých pretekala voda a stekala do jazierka v strede miestnosti. Pred jazierkom stál polkruhový kamenný stôl na ktorom boli uložené rôzne vzorky a nejaké drobné guľôčky. https://i.imgur.com/ReIfE8d.jpg Medzi tým si Yuki obliekla nejaké nohavice a iné čierne tričko, no človek by prisahal že je rovnaké. Hodila na seba svoju krúžkovú zbroj a na ňu si obliekla dlhý čierny plášť s kapucňou a pripla si za opasok akúsi taštičku. Vošla do svojho laboratória a zobrala z neho malú guľôčku a jablko. Guľôčku si dala k nosu a rozdrvila ju v ruke premenila sa na dym, ktorý do seba vdýchla a bolo vidieť že sa jej v tej chvíli rozšírili zrenice. Zo stolíka zobrala ihlice a nejako si ich zastrčila do vlasov. Načiahla ruku z jablkom k Bijin a spýtala sa jej Dáš si? No zároveň rozmýšľala o tom že by bolo možno fajn nájsť si nejakých kamarátov.

Sayaru Igaku a Bijin Goyoshi

"10," Kaishin si vzal Sayara na záda a došel s ním až ke dveřím, které nešli otevřít. Ve chvíli, kdy k nim dal blíže Sayara, tak opět uslyšel cvaknutí a dveře se otevřely, jenže už se nechtěly zavřít. "9," Ozvalo se od lůžka. Znamenalo to, že za 9 vteřin se určitě něco stane. Přišel ten moment, kdy se pro Kaishina zpomalilo okolí a slyšel svůj hlasitý nádech a výdech, protože nevěděl, co se děje a netušil, co se stane. Věděl jen jediné, musí se se Sayarem dostat pryč, což také dělal. Dveře zavřít nešly a nemohl by ho odnést, protože by tu pak nechal Sayara a za 9 vteřin by stejně nic nestihl pokud by šlo o nějaký plánovaný výbuch. "8," Ve chvíli, kdy uslyšel osmičku, tak uslyšel i něco ve své hlavě, jako kdyby k němu někdo promluvil. Ten hlas však nikdy neslyšel "Běž!" Ozvalo se v jeho hlavě. Nebylo to jako kdyby se nemohl ovládat, ale dostával automaticky impulz do nohou, aby se pohnul. Táhl Sayara jak jen to šlo a i kdyby měl nutkání zastavit nebo zpomalit, tak to nešlo, jakoby ho něco k tomu nutilo. "7,"

Mezitím byla Bijin nahoře u Yuki. Yuki která netušila, co se děje dole ve sklepě, protože jako jediná si vytvořila laboratoř nahoře u sebe v pokoji, takže neměla tušení, že dole ve sklepě je paralyzovaný její otec a Kaishin se ho snaží zachránit. "Jablko asi odmítnu vzhledem k tomu, že vaše rodina pracuje s jedy." Zasmála se a dívala se po laboratoři. "Tohle je prostě nádhera. Nikdy jsem neviděla něco tak krásného." Řekla s úsměvem a pak dodala "Zrovna tohle bych do tebe neřekla. Nosíš černé věci a jsi i tak upravená, že bych do tebe lásku k přírodě nikdy neřekla." Zasmála se, ale nemyslela to nijak zle, ba naopak.

"6," Ozývalo se již tlumeně, jelikož se Kaishin i se Sayarem dostali ke schodům, které už vedly pryč ze sklepa. Byla jistota, že v jiných laboratořích nikdo jiný není, protože tam byla úplná tma a všechny byly zamčené. Teď však musel Kaishin dostat Sayara přes schody až nahoru, což by netrvalo zrovna krátkou dobu. Pokud by něco vybuchlo a kdyby ano, tak vyletí do povětří kompletně celý spodek hradu, protože laboratoře byly plné různých plynů, chemikálií a bůh ví čeho dalšího. "5," Sayaru se najednou úplně probral a začal se pomalu hýbat. "Musíme pryč." Řekl a začal se pomalu sápat po čtyřech směrem nahoru po schodech. "Běž napřed Kaishine, varuj lidi." Řekl mu Sayaru, čímž by si podepsal rozsudek smrti, protože by se nestihl dostat nahoru včas. "4,"

Bijin se dotkla jedné z květin a usmála se. "Takže vaše rodina pracuje s přírodou, abyste z ní dostali různé jedy nebo naopak léky?" Zeptala se a přivoněla si k jedné z květin. "Aah, to je nádhera." Řekla s nadšením a rozhlídla se kolem sebe, připadala si jako v ráji. Jako kdyby konečně našla místo, kde se cítí v bezpečí a ví, že se jí zde nic nestane. Jenže čas klepal na dveře. Nikdy se do vesnice nepřitáhlo žádné tělo lovce ninjů, protože se všichni obávali toho, co by v nich mohlo být schovaného. To však jeden ninja porušil.

"3," Uslyšel Kaishin. Najednou ve své hlavě uslyšel ten samý podivný hlas. "Dělej, dělej!" Bylo to podivné, nikde nikdo kromě Sayarua nebyl a ten lezl po schodech po čtyřech, sotva mluvil, natož aby byl schopný promlouvat Kaishinovi přímo do hlavy. "2," Když byli uprostřed schodů, tak bylo jasné, že nemají šanci vyběhnout nahoru včas. Bylo pozdě.

"1." Bylo poslední, co Kaishin i Sayaru uslyšeli. Pak bylo chvilku ticho a najednou uslyšeli tiché cvaknutí, protože byli od té laboratoře daleko. Chvíli nic a najednou uviděli fialový dým, který se hnal směrem nahoru. Jako kdyby ten dým byl živý, když letěl k nim, tak se jim vyhnul, ani se jich nedotkl. Vylétl až nahoru, kde zahnul k východu a letěl přímo ven. Před dveřmi se rozdělil a letěl do dalších dveří, takže během dvou vteřin vylétl všemi dostupnými východy a jakmile se dostal na slunce, tak se ozval hlasitý výbuch, který zatřásl celým hradem. Výbuchů bylo několik a všechny urvali kus vchodu do hradu a hlavně zranily hromadu lidí, kteří byli venku a obchodovali s jinými rodinami, které přišly, protože byl den, kdy se mezi všemi rodinami různých vesnic předává jídlo a jiné suroviny. Nastalo hrobové ticho a jako další slyšel Kaishin pláč a řev různých lidí.

Mezitím se Bijin procházela s Yuki po její laboratoři a zkoumala vše, co viděla. "Já bych chtě.." Nedořekla to právě ve chvíli, kdy uslyšela několik hlasitých výbuchů a celý hrad se lehce zachvěl. Poté obě uslyšely řev lidí. "Co se to děje?!" Zvolala a nečekala na Yuki. Vyběhla z jejího pokoje přímo po schodech dolů, aby doběhla ven. Ve chvíli kdy vyběhla jedním ze vchodů, tak uviděla několik ležících mrtvých těl, několik zraněných a pár lidí, kteří ostatním pomáhali. Všude byla krev a díry v zemi po výbuchu. Každý východ hradu byl úplně zničený. "Proboha." Řekla a běžela pomoct jedné ženě, která měla celé nohy od krve a snažila se plazit pryč. Jenže to nebyl konec. Kaishin najednou uviděl, jak se blíží další kouř, ale tentokrát menší a letí mnohem pomaleji. Skoro ani neletěl spíše se dokolečka plazil po stěně a mířil si to přímo ven.

Kaishin Suikafuurado

Vybelhali se ze dveří a hnali se přímo ke schodům. Čas ubýval čím dál rychleji a Kai začínal ztrácet naději. Vše se seběhlo tak rychle, Sayaru se začal probouzet a prohlásil ať jdu napřed a varuji lidi.
"Zbláznil ses?! Nikam bez tebe nepůjdu!" Zařval na něho až celkem děsivě. Nebylo zvykem že by Kai zvýšil hlas až tak moc že by se to rozlehlo po půlce hradu. To už ale zaslechl:

"3" ... Vytřeštil oči a z čela mu ztékalo velké množství potu. Neuvěřitelný stres mu podlamoval kolena a na každým druhým schodu kvůli tomu i zakopl. Táhl za sebou Sayara za každou cenu i když mu to zrovna v tu chvíli nebylo příjemné po těch kamenných schodech.
Ozýval se mu nějaký hlas v hlavě. Byl tak otupělý emocemi že si ho pletl se svými vlastními myšlenkami. Bral to jako svůj hlas který ho žene kupředu za každou cenu protože šlo o život. Když v tu chvíli slabě uslyšel:

"1" ... Vzdal to. Věděl že to nestihnou včas a tak zaklekl nad Sayrem a sklonil hlavu. Tak nějak jeho poslední naděje byla v jeho brnění. Doufal že následky po výbuchu zmírní jeho zbroj ale k tomu nakonec nedošlo. Nastalo ticho a když se Kai křečovitě otočil směrem zpátky, uviděl valící se dým, který putoval kolem nich směrem ven. Ozvaly se silné výbuchy po kterých následoval křik a pláč.

Kai zůstal v šoku pár vteřin a zůstal hledět do blba. Panenka v oku mu cukala do všech stran a byl opravdu jak přibitý.
"Co... já... proč... jak..." Mihalo se mu hlavou a z šoku ho probudila další mrak fialového dýmu který letěl ale velmi pomalu a mířil si to k východu. Na nic nečekal a úplně instinktivně a intuitivně v rychlosti složil řadu pečetí.
"Doton: Doroku Gaeshi!" Vykřikl a ze země vylezl hliněný štít který ucpal chodbu kterou se plížil dým tudíž mu nedovolil pokračovat k východu. Pro jistotu se před ním vztyčil i druhý a z druhé strany za dýmem kde končil, se vztyčili také další dva. Zůstal tedy ohraničený a ucpaný v uličce. Kaiovi bylo jedno že spotřeboval trošku víc chakry protože se v něm toho bouřilo tolik že na únavu ani nepomyslel. Ihned doběhl zpátky k Sayovi a opět ho zvedl. Utíkal směrem po schodech nahoru k jeho domu v kterém byla už jen Yuki.

Když doběhl nahoru, nahromadil chakru do nohy a kopl do dveří, že vyletěli z pantu. (Předpokládám že byli dřevěné)
"Je..tu.. někdo..?!" Vydal ze sebe snaživě a trochu hlasitě. Snažil se však popadnout dech a to se mu moc nedařilo. Jeho fialové vlasy se mu dostali do obličeje, že mu ani nešlo vidět jeho rudé oko. Z tíhy se mu nohy podlamovali ale snažil se Sayara donést někam, kam by ho mohl položit.

Yuki Igaku

Odmietla moje jablko? Čože? A to som sa snažila byť milá. Hlavne nedaj nič najavo! Honilo sa Yuki hlavou keď Bijin odmietla jej dar. Zahryzla do jablka a odhryzla si z neho veľký kus, potom ho pohrýzla a prehltla. Je vážne dobré. Povedala a odložila ho na stôl. To najlepšie v okolí. Pomyslela si a doprevádzala Bijin po svojom laboratóriu, bola pravda že svojím spôsobom bolo jedinečné, ale to bolo popravde každé, každého jedného člena rodiny. Len laboratórium svojho brata, akosi stále ešte nevidela. Ehm, ono to nieje zas až tak jednoduché, ale v podstate máš pravdu dalo by sa povedať. Reagovala na jej otázku. Bojin, chcela vysloviť nejakú prosbu, alebo niečo. Čo? čo by chcela? Prebehlo Yuki hlavou, no v tom sa stalo niečo, niečo čo nikto nečakal. Celý hrad sa zachvel. rôzne skúmavky na Yukiinom stole zarinčali od toho ako sa pohli, našťastie nič sa nerozbilo. No to už Bijin vybehla z izby a bolo počuť plač a škrípanie zubami. Isto sa stalo niečo hrozné. Čo to? Preletelo Yuki hlavou a chvíľu ostala stáť v izbe sama. Prišla k oknu a vonku uvidela tú pohromu. Aj keď tých ľudí nijako nepoznala, niečo jej hovorilo že by mala ísť dolu a nejako pomôcť. Bola predsa na to vhodne vybavená, keďže mala rôzne lieky na urýchlenie regenerácie, či len slabé jedy ktorých jediný účinok bol ten že potlačovali bolesť. Rozhodla sa konať a rozbehla sa dolu schodmi. Prebehla okolo vyvalených dverí, keď tu začula volanie, volanie o pomoc a vychádzalo s tej miestnosti. Vrátila sa po schodoch a uvidela niečo na čo nebola pripravená. Nejaký chalan z fialovými vlasmi stál vo vnútri a držal jej otca, bezvládneho a bezmocného. Ako je to... Zaznel jej hlas v hlave a nemohla sa ani pohnúť. Toto nečakala ani v jej najhorších nočných morách. Mala strach, nevedela čo sa deje. Len tam stála a pozerala na svojho otca. P... Polož ho. Dostala nakoniec zo seba. Pomaly zo strachom prišla bližšie a padol jej jeden veľký kameň zo srdca. Žije. Vydýchla si a kľakla si ku svojmu otcovi. Pohladila jeho tvár a začala niečo hľadať vo svojom vaku z liekmi, jedmi a inými lektvarmi. Po chvíľ vytiahla dve guľôčky, jedna bola zlatej farby a druhá trblietavo zelenej, ako by tá farba v tej malej tablete žila. Najskôr svojmu otcovi dala Zlatú guľôčku, ktorá bola určená pre rýchlu regeneráciu a potom tú trblietavo zelenú na posilnenie chakry. Kľačiac bez pohybu pri svojom otcovi čakala a dúfala že to zaberie a pomôže.

Sayaru Igaku

Yuki dala Sayarovi nějaké podivné pilulky. Sayaru chvíli nijak nereagoval, ale pak se z ničeho nic zvedl a zhluboka se nadechl. "Aaah, co se stalo?" Zeptal se nechápavě, protože si nepamatoval posledních pár okamžiků. "Ty, ty jsi Kaishin ne?" Zeptal se, když ho uviděl a nechápavě na něj koukal. "Za tebou jsem měl kvůli něčemu jít." Řekl a znovu se mu zamotala hlava. Mezitím dým ve sklepě hledal skulinku, kterou by se protlačil ven, ale nenašel. Místo toho se v ten moment ve sklepě spustilo jakési odsávání v Sayarově laboratoři, což dým vcuclo. Pravděpodobně se to automaticky spustilo, když nastal výbuch, což bylo kvůli tomu, že kdyby začalo něco hořet nebo unikat nějaký plyn v laboratoři, tak to zastaví další šíření. Stalo se tak v každé podzemní laboratoři, ale jen ta Sayarova měla vliv, protože tam byly otevřené dveře. Sayaru chvíli mrkal, ale pak opět usnul. Nebylo to kvůli tomu, že by byl nějak zraněný nebo tak něco, ale byl prostě jen unavený z toho elektrického šoku, který dostal.

Kaishin Suikafuurado

Do místnosti vtrhla Yuki která byla taktéž v šoku když zahlédla svého otce. Vymáčkla ze sebe ať ho prostě Kai položí. Neváhal a pomalu ho položil na zem před sebe. Byl rád že si ulevil alespoň po fyzické stránce. Dívka k němu ihned přiběhla a snažila se mu všemi možnými způsoby pomoct. Nečekal od ní vůbec nic a její reakci se vůbec nedivil. Lítostivě se na ně oba podíval a to už Say nabral vědomí čímž ho trošku vylekal. Položil zajímavou otázku a ihned Kaiovi došlo, že zřejmě ztratil paměť a z toho co se stalo si nic nepamatuje.
"Pssst, odpočívej... Vše už se vyřešilo, zapomeň na to že si ode mě něco chtěl.." Pověděl tiše a snažil se vykouzlit úsměv který vypadal dost vynuceně. Sotva to dořekl a Sayaru usnul. Kaishin už nechtěl dál otravovat a když věděl, že je ten chlápek v dobrých rukách, připravil se na odchod.
"Bude v pořádku Yuki-san, věř mi..." Řekl potichu a chladně jakoby to měla slyšet jen ona a nikdo jiný. Odkryl si ofinku aby mu bylo vidět do očí - respektivě do jeho červeného oka a na svět vykoukla i jeho tmavě rudá páska.

Yuki Igaku

Je v poriadku. Vydýchla si a bolo vidieť ako spustila ramená a trochu sa upokojila. Ale čo to? jej otec si jej pomaly ani nevšimol a mal na starosti len Kaishina. Naviac vyzeralo to ako by sám nevedel o čo vlastne ide. V tom Yuki pozrela naštvane na Kaishina ktorý zrovna vtedy povedal že bude v poriadku a bol očividne na odchode. Počkaj! Zavolala naňho trocha panovačne. Snáď ho nenecháš takto ležať na zemi, snáď ho nebudem ťahať niekam sama!? Keď to hovorila pozerala sa mu rovno do očí. Naviac, máš čo vysvetľovať. Čo sa stalo a prečo si to otec nepamätá? V hlase jej bolo cítiť že je dosť podráždená a jej pohľad hovoril to isté, akoby Kaishina prebodávala očami. Zober ho a odnesieme ho aspoň do jeho postele. Povedala pri tom ako vstávala zo zeme a vydala sa k schodisku.

Kaishin Suikafuurado

Zastavilo ho hlasité "Počkej!" a odvrátil na ní pohled který byl dost ztrápený. Šlo na něm vidět že ho něco hrozně žere ale nevypadl že by chtěl něco vysvětlovat.
"Promiň, jsem trochu.... nesvůj." Řekl už trochu hlasitěji a snažil se trochu vzpamatovat. Normálně by ho nenapadlo nechat holku aby se táhla s dospělým chlapem. Došel tedy zpátky k Sayarovi a přehodil si ho zpátky na záda.
"Teď ti to nemůžu vysvětlit, musím pomoci ještě lidem venku..." Trochu zatnul zuby když to řekl, protože si ihned vybavil, jak to asi může teď venku vypadat.
"Ale dozvíš se vše neboj, prozatím ti musí stačit že jsem tvému otci zachránil život." Řekl zase trochu potichu a vydal se za Yuki aby uložili Sayara do postele.

Yuki Igaku

Sakra, čo tí dvaja robili, keď je taký nesvoj a čo tie výbuchy Honilo sa jej hlavou no nechala to tak. To zazneli slová z jeho úst že zachránil otcovi život. On... Ale, on... ho zachránil Pomyslela si a do očí jej vbehli slzy, ktoré stekali z jej očí po tvári a rozmazávali už aj tak dosť rozmazané líčenie. Prišla bližšie ku Kaishinovi a objala ho. Bolo to trocha nešikovné objatie, keďže on mal na pleciach jej otca. Slzy jej stále stekali po lícach a nechávali za sebou čiernu cestičku. Ďakujem. Zašeptala, keď ho ešte stále držala v objatí. Pomaly ho pustila a vydala sa na schodisko. Vyšla o poschodie vyššie kde otvorila dvere do nejakej izby a povedala Sem ho položíme. Snáď tu bude v bezpečí. Ukázala pri tom na jednu posteľ. Asi by bolo lepšie keby teraz aj ja pomôžem ľuďom dole. Povedala potichu, skorej len tak pre seba a vytiahla z vrecka guľôčku, ktorú si rozbila pri nose a dym ktorý z nej vyššie vdýchla.

Kaishin Suikafuurado

Když Yuki zjistila, že je on je vlastně zachráncem jejího otce, rozbrečela se a otočila se na Kaishina. Trochu se vylekal, protože nevěděl co chce dělat nebo co má v plánu. Udělal krok dozadu, ale to už k němu přistoupila ještě blíž a objala ho.
"Co..co, co to je za pocit?" Pomyslel si a zůstal stát jako přibitý. Objetí skoro neznal, objímala ho jen matka když byl malý a potom už to byli jen polibky na čelo. Neměl tušení že něco tak primitivního dokáže tak hodně. Užíval si ten krásný pocit který ho uklidňoval a ucítil úlevu která mu opravdu chyběla. Chtěl jí taky obejmout, ale vzhledem k tomu že držel jejího otce, tak neměl možnost.
"To já děkuji..." Řekl si sám pro sebe a to už ho Yuki pustila. Vydala se zpátky po schodech a Kai jí jen pomalu následoval.
"Nemáš vůbec zač..." Zašeptal a opět začal pociťovat ten bodavý pocit uvnitř sebe. Dorazili do pokoje kde Sayara uložili a opět se podíval na tu zvláštní mladou holku, která teda nakonec byla jeho dcera. Kývl na souhlas a jeho zničený pohled se nijak nezměnil. Tak napůl slyšel co si řekla hlavně pro sebe a on se překonal na malý milý úsměv. Lehce jí chytil za bradu a pozvedl jí výš aby jí druhou rukou utřel slzy které jí ztekly po tváři.
"Rád jsem tě poznal Yuki-san... Snad se ještě uvidíme." Řekl opět potichu a v rychlosti vyběhl směrem který vedl z hradu.
"Nejdřív lidi.. potom se musím postarat o to tělo..!"