A tak to začíná...!

Kiyo Natsuin

Sledovat celou situaci. Viděl, jak každý uznává Sanira a nikdo si ani nevšiml, že s otcem zapečetili bránu, která byla zničena kvůli neuváženému rozhodnutí, během kterého udali lovcům naši přesnou polohu. Bylo jedno, že zde byl někdo infiltrovaný, nikdo nevěděl, že tu je a stejně vyslali jednotku k útoku na lovce, což bylo naprosto zbytečné. Saniro byl pro Kiya dlouhou dobu respektovaným člověkem, ale tohle mu trochu změnilo pohled, protože neměl rád hloupá rozhodnutí, což tohle bylo. Mohlo to ohrozit úplně všechny ninji v táboře. Poté přejel pohledem na svého otce, který vypadal dost zklamaně. Celou dobu nevycházel a pak najednou vyšel do největšího boje, co tu asi byl a zapečetil vchodovou bránu, i když mu šlo o život, ale toho si tu nikdo nevšiml. Každý uznával člověka, který vyvázl z pasti, do které vkročil, a se štěstím to celá Tokai přežila. Proč nikdo ani otci nepoděkuje? To v dnešní době musí zabít hromadu lovců, aby stoupl ostatním v očích? Nikdo se ani nezajímá o to, co celou dobu v domě dělá a přitom tam je určitě hromada důležitých výzkumů, které by třeba Tokai pomohly. K čemu je zde vůdce, když ho nikdo nerespektuje a nikdo se ani nesnaží mu pomoct. Přitom jde jen o přístup a otec by byl určitě ochotný se změnit a vycházet mezi lidi. Přemýšlel Kiyo a pak už k němu došel otec, který nahodil úsměv, aby za něj schoval svůj smutek nebo možná zklamání. Shin tam stál a Kiyo se k němu jen otočil. „Jdu s otcem domů, aby mi ukázal, co zjistil. Pak se případně vrátím pomoct ostatním. Ale jak to tak vidím, tak nikdo o pomoc naší rodiny nestojí.“ Řekl tiše, aby to slyšel jen Shin a poté se otočil směrem k otci, kterému se podíval do očí. Otec mohl vidět úplně jiný pohled, který Kiyo normálně vůbec nemá. Bylo v jeho pohledu vidět jakési zklamání. Vůbec se mu nelíbilo, jak jednali s jeho otcem a v hlavě byl odhodlaný k tomu, aby to změnil. „Můžeme, tati.“ Řekl mu klidně a usmál se, při čemž s ním odešel směrem k domu.

Aizen Girihari

Aizen se usmál nad tím, když mu otec řekl, jak je rád, že je v pořádku. "Ano poznal jsem na ošetřovně někoho, kdo nás vyleští do úplné parády!" Zavtípkoval Aizen a to už se rozešli do ošetřovny. Na ošetřovně byl opravdu chaos. Ninja tam, ninja sem, krev všude, bylo to opravdu šílené. Aizen si sedl na lůžko vedle jeho otce. "Budeme v pořádku." Řekl a usmál se. Pak už ale přiběhla Amaya, která měla opět svůj úsměv. Jsem rád, že tu je. Pomyslel si a pak se usmál. "Venku to bylo celkem těžké, ale zvládli jsme to. Ještě, že tu máme tebe." Řekl Aizen a pak si lehl, aby Amaya měla přístup k jeho břichu. Aizen uvolnil svoje sklo a nechal tak svoje rány na Amaye. "Otče, tohle je Amaya-san. Kouzelná medička. Je opravdu šikovná a vyléčí nás  rychle a efektivně." Řekl a pak se gestem rozloučil s Ichirem, který odcházel.

Kiyo <-

Osore Natsuin

Shin na tebe jen s podrážděným výrazem přikývnul načež se taky trochu usmál. Bylo na něm vidět, že naprosto chápal vaše pocity a to, že je tu něco špatně. I přesto že on patřil mezi ty Natsuiny, kteří ninjové ve vesnici mají rádi kvůli povaze, tak si dokázal představit jak vám je. Rozeběhl se tedy do centra dění kde pomáhal s raněnými. Osore se na tebe usmál trochu upřímněji, protože byl rád že s ním půjdeš a že si asi taky jediný ve vesnici, koho zajímají jeho objevy. Došli jste tedy do vůdcova domu, kde za vámi zavřel dveře a zamknul. Což bylo trochu divné, ale zřejmě nechtěl aby to slyšel ještě někdo jiný. Pomalu došel ke stolu kde se posadil a ukázal na křeslo aby si se taky posadil.
"Děkuju že si přišel. Takže, jak jsem řekl, tohle tě bude zajímat." Prohrabal nějaké papíry a vytáhl jeden, který ti podal. Byl na něm symbol klanu Natsuinů a kolem něho spousta nějakých klikyháků které si nikdy neviděl.
"Tyto symboly jsem si překreslil. Byli vyryté na zdech v jižní části jeskyni a trvalo mi... no dost dlouho než se mi je podařilo přeložit. Píše se tam, že pocházíme z jakéhosi klanu Uma..Umaki... Jo Uzumaki! Spíše že pocházíme z jedné větve toho klanu. Dříve jsme všichni nosili jméno Uzumaki a taky se tam píše něco o schránkách ocasích démonů. Kteří právě díky nám byli zapečetěny do nějaké schránky. Do jaké se mi nepovedlo už přeložit. Co si o tom myslíš Kiyo?" Zeptal se nadšeně a čekal tvou reakci. Byl přímo nadšený že konečně s někým mohl sdílet své objevy.

Aizen <-

Tori a Amaya

Tvůj otec nic neříkal, byl dost vyčerpaný a tak se jen usmál a kývl na tebe protože ti věřil. Pak se na ní podíval a potichu ze sebe vydal.
"Těší mě, já jsem Tori Girihari. Aizenův otec."
"Taky mě těší.." Odpověděla v zápětí Amaya a hned se na tebe podívala. Trochu se červenala po tom cos řekla a stydlivě si promnula ruce.
"Nepřeháněj, jen dělám co můžu." Řekla a přistoupila blíž k tobě. Přiložila ti ruce na břicho a ty si ucítil úlevu.
"Nejdřív vyléčím tebe, s tvým otcem to bude na dýl." Vysvětlila její počínání a netrvalo dlouho a byl skoro jak nový. Povrchový zranění uměla léčit opravdu rychle.

Kiyo Natsuin

Procházel společně se svým otcem skrz vesnici. Schválně pozoroval výrazy ostatních lidí. Věděl, že by měl jako správný ninja pomáhat se zraněnými nebo opravovat. Měl by zkrátka přiložit ruku k dílu a pomoct ostatním. Jenže jeho zvědavost byla jako nějaké zvíře. Potřebovalo nakrmit a otec mu mohl dát potravu. Zároveň byl nešťastný z nynější situace ve vesnici, vůbec se mu nelíbilo, jak to vypadá s hierarchií a s tím, kdo je ve vedení a kdo naopak není. Měl plnou hlavu myšlenek, jak by mohl tohle všechno změnit, ale všechny myšlenky končili u toho, že Saniro je všemi oblíbený, dokonce i Kiyo ho měl rád, proto nemohl jen tak něco říct, protože by neuspěl. Potřeboval něco, čím by dokázal, že je jeho otec dobrým vůdcem a zároveň jsou Natsuinové prospěšní a důležití. Chtěl dokázat, že je lepší přemýšlet než hned slepě útočit - dnes se to ukázalo. Nebyl ani naštvaný, spíše zklamaný a nevěděl, co přesně si má myslet. Ale to už došli domů a otec za nimi zamkl, což nebylo zrovna obvyklé. Posadil se do křesla a vzal si do ruky kresby, které mu podal otec. Nikdy nic takového neviděl, ale fascinovalo ho, že je to spojené s jejich znakem rodiny. "Takže my jsme z rodiny Uzumaki? To je jeden z těch starých klanů, jako je Hyuuga. Nepocházeli taky z Konohy?" Zeptal se hned, jak slyšel ten název klanu. Jenže to už uslyšel pojem ocasí démoni. To bylo něco, co studoval a zajímal se o to dlouhou dobu. Věděl, že dříve byli a hlavně věděl, že díky nim měl člověk spoustu chakry, což bylo pro něj nejvíc důležité. Dlouho pracuje na tom, aby vytvořil něco, co mu poskytne přenášení masivního množství chakry a tohle bylo jako kdyby jeho otec udeřil do hlavy hřebíku. Trefil se přímo do černého. Kiyo vykulil oči a nevěřícně hleděl na otce. "O démonech vím. Vím, že něco takového existovalo a chci vědět více. Chci vědět, kde něco takového najdu." Vypadlo z něj. Byl teď plný euforie, takže se musel trochu uklidnit, aby mohl přemýšlet. "Počkat, počkat. Pokud jsme jejich potomky a oni pracovali s ocasími démony, tak musíme mít v sobě nějaké pozůstatky nebo musíme mít nějaké dokumenty, které by nám měli říct více. Pokud bychom zjistili, kde jsou ti démoni a ovládli je, tak je to obrovské eso pro ninji. Otče musíme zjistit více a říct to lidem v Tokai. Musí o tvém zjištění vědět, musí tě začít respektovat a ty společně se mnou musíš znovu zaujmout místo vůdce, aby každý věděl, že ty jsi zde hlava a ty máš dělat velká rozhodnutí. Kdyby to tak bylo, tak se nestane to, co se stalo dnes. Ačkoliv je Saniro silný ninja a hodně mocný, tak si musí uvědomit, že to ty jsi ten, co má vše promyšlené a za tebou mají chodit pro rozkazy. Dnes jsi to zvládl na jedničku, je to stále v tobě." Řekl dlouze a otec v jeho očích mohl vidět nadšení. Viděl, že svého syna neskutečně potěšil.

Aizen Girihari

Ti dva se seznámili a Aizen se zakoukal do stropu ošetřovny. Co bude následovat? Oprava Tokai? Sehnání nějakých zásob z venčí? Pátrání po lovcích? Bude odplata? Přemýšlel celou dobu a to už Amaya léčila jeho břicho, které se hojilo opravdu rychle. "Nepřeháním. Zatím jsem neviděl moc ošetřovatelů, kteří by byli tak zkušení, jako ty. Asi to máš v krvy." Řekl Aizen a když byl doléčen, tak se usmál a posadil se. "Děkuju, Amayo-san." Dodal a rukou si přejel po břiše. Jako novej. Super! Když už se situace v Tokai uklidnila, tak bych mohl začít pracovat na nějaké nové technice. Podle nových zkušeností vím, že se potřebuju naučit více obranných technik, které by ochránili jak mně, tak mé spojence... Moje ultimátní technika stačí jenom pro moje dobro, ale pro více lidí by se něco hodilo. Pomyslel si a pak jen čekal, až Amaya vyléčí i otce.

Kiyo <-

Osore Natsuin

Chvilku překvapeně pozoroval tvé nadšení a pak se jen usmál.
"Podle všeho pocházeli z vesničky nedaleko Konohy. Konoha byla nějakým způsobem na Uzumaki závislá. Zřejmě kvůli těm démonům a pečetím." Pověděl a pak si poklidil své svitky na stole.
"No, víc jsem toho ale zatím nezjistil. Bohužel, je to těžší než jsem si myslel. A co se týče těch informací Kiyo, nikoho to ve vesnici zajímat nebude. Už jsem to zkoušel a nejsou jako my, nezajímá je historie. Ne, pokud to není podložené a nějak prospěšné. Je by zajímalo jen to, kdy se ty démony dotáhneme." Zasmál se při své poslední větě a už se nijak netrápil. Byl zvyklý na pohledy lidí z vesnice a nepřišlo mu to tedy nijak zvláštní. Potom se ale zvedl od stolu a chytl tě za rameno.
"Děkuju Kiyo že ve mě věříš, ale já už nevím co mám dělat. Možná je lepší že jsem v ústraní. Kéž by byl každý z rodiny jako ty." Pověděl a poodešel k oknu. Venku se ozval nadšený hluk z davu a div ne aplaus.
"Ah, Saniro se vrátil." Řekl zkroušeně a dál sledoval celou situaci venku.

Aizen <-

Amaya

"Nemáš zač prosímtě, měl bys jít pomoct ostatním. S tvým otcem to bude na dýl. Já to zvládnu neboj." Řekla s úsměvem a začala léčit jeho. Otec na tebe jen přikývl ať klidně jdeš, že to přežije. Všude kolem tebe nastal zmatek a jeden ošetřoval do tebe trochu strčil.
"S dovolením, potřebujeme to lůžko." Řekl hlasitě a mrsknul na něj jednoho zraněného ninju. Bylo to tam dost narvané a nikdo s takovým návalem nepočítal. Další ninja vtrhnul do ošetřovny a zakřičel na celé kolo.
"Saniro je zpátky!" Všichni jakoby ožili a někteří se rozeběhli ven aby zjistili co se stalo. Všichni byli zvědavý jak to dopadlo.

Tamae Itazuki

"A já jednat chci!" Dodala odhodlaně s hlavou vztyčenou. Pevnost najdeme. Přece nemůže pohltit celou armádu bez povšimnutí. Už se však blížili ke vchodu do jeskyně. Všechno se teď může změnit. Pomyslela si a pozorovala známé výklenky ve skále před vchodem. Musíme se chopit příležitosti. Saniro jí pustil, aby si zakryl oči. "Dobrá. Bude ještě spoustu času" pověděla mu a nechal jí vstoupit první. Tomu se nebránila. Byla poměrně natěšená a těšila se až zase budou zpátky. Bylo už po boji. Tamae vstoupila do vesnice jako první, ale ten hlavní poprask způsobil až Saniro. Fascinovalo jí jak ho všichni uznávali a respektovali. Utřela si všechen bordel a černou krev z obličeje, aby vypadala normálně a po boku Sanira pozorovala lidi, který byli nadšený z toho, že se vrátil. Takže jsme to ubránili. Paráda. Zajásala ve své mysli.

Aizen Girihari

Když začala Amaya léčit otce, tak se postavil, aby si mohli vzít to lůžko, na kterém seděl. "Dobře. Hodně štěstí." Řekl a udělal gesto, kterým se rozloučil. "Pak si tě někde odchytnu, tati." Dodal a vyběhl před ošetřovnu. Saniro je zpět? Zeptal se sám sebe v mysli a rozeběhl se na místo, ze kterého viděl přímo Sanira a Tamae. Byla s ním Tamae? Pomyslel si a nad celou situací se usmál. Hlavně, že je Tokai v pořádku. Kdyby Tokai padlo... nedokážu si představit, kam by jsme šli. Byli by jsme ve velkém nebezpečí. Těžko říct, jestli tam venku někdo zná polohu Tokai... musíme se modlit, aby neznal. Proletělo mu hlavou, když sledoval Sanira a Tamae. Dal ruce do kříže a rozhlížel se okolo, jestli někde ještě není nějaký zraněný, který by potřeboval odnést, nebo nějaká jiná práce.

Kiyo Natsuin

Hleděl na otce, který bohužel neměl více informacím k démonům. To trochu Kiya zamrzelo, ale stejně mu otec řekl pár důležitých informací, které by mu mohli v budoucnu dost pomoct. Jenže to už se ve vesnici znovu objevil Saniro, kterého zde každý viděl skoro jako Boha. Jako kdyby na jeho bedrech ležela celá vesnice. Kiyo hleděl se svým otcem z okna a trochu zatínal své pěsti, protože ho štvalo, že ani nikdo nepostřehl, že společně s otcem zapečetili přímo vchodovou bránu. Musel odejít od okna a zakroutit zamyšleně hlavou. Chvíli přešlapoval z místa na místo. Otec moc dobře věděl, že to znamená jen jednu věc - nad něčím dost urputně přemýšlel. Chvíli to trvalo, ale pak pozvedl hlavu a podíval se do očí svého otce. "Kdo kdy řekl, že musí být jen jeden vůdce?" Řekl a s nadšením pokračoval. "Podívej se na to takhle, tati. Ty jsi hlava. Ty víš o všem a máš spoustu triků v rukávu. Pečetící techniky jsou strašně silné a mohli by Tokai dovést ke slávě. Saniro je zase všemi naprosto uznávaný. Každý ho poslouchá a to ani není vůdce. Proč by nemohli být dva vůdci? Jeden s respektem a sílou a druhý se zkušenostmi a moudrostí - to dává dohromady neuvěřitelnou sílu. On tě dokáže ochránit a ty mu poskytneš informace, které jsou k nezaplacení." Řekl svůj plán. Poté však pokračoval. "Vezmeme si to logicky. Jak sis všiml, tak si zde lidé Natsuinů neváží a je jen otázka času, když Itazuki převezmou vládu. Proč to neudělat první? Nabídnout mu spoluvůdcovství pod podmínkou, že se budete o všem domlouvat, abyste našli společnou cestu a nestala se chyba, jakou dnes předvedli?" Zeptal se a dál na něj hleděl. "Znám se s Tamae, podle mě by s tím souhlasila. Je to plus pro všechny."

Všichni <-

Osore Natsuin

Osore jen negativně zakýval a usmál se na Kiya.
"Nápad je to skvělý a možná by to i fungovalo, ale ne v Tokaii. Saniro je příliš sebestředný a zákonitý. Jeho metody jsou radikální a kdykoliv bych mu do toho něco řekl, akorát by mě umlčel. Mezi námi a Itazuki bude vždy tlustá čára, protože oni svou povahu mají v krvi. Nikdy jsme se se Sanirem neshodli, ale to je zas na dlouhé povídání." Vysvětlil a pak se znovu usmál.
"Tamae, stejně jako ty je příliš mladá na to aby této situaci porozuměla. Její souhlas by nic nezměnil zvláště po tom, co by se dostala na vyšší pozice. I ona by časem nechtěla aby jí do toho někdo kecal. A už vůbec ne někdo, s odlišným pohledem na svět." Dodal a to už zahlédl z okna jak se k domu blíží Saniro.

Saniro Itazuki

Vešel společně s Tamae do Tokai a lidé se k nim seběhli jak kdyby přišla máma s nákupem domů.
"Saniro-sama, co se stalo?"
"Jste v pořádku?!" Ozývalo se z davu a on jen zvedl svou ruku aby se utěšili.
"Nemusíte se obávat, jejich vůdkyně je mrtvá a bude nějakou chvíli trvat než někdo další převezme iniciativu. Nepolevujte na ostražitosti, ale dejte se do oprav. Poté si odpočiňte, budete to potřebovat." Řekl krátce a lehce popostrčil Tamae do zad aby ho následovala. Procházeli davem a lidé se pomalu začali rozcházet se značnou dávkou uklidnění. Už jen jeho přítomnost lidem dávala pocit klidu a bezpečí. Mávl během chůze na Aizena který snad ani nemohl odmítnout a tak ho následoval. Kývl přitom ještě na pár lidí a ti ho taktéž následovali. Netrvalo dlouho a všichni jste dorazili do Osoreho domu. Saniro omylem vyrval i zamčené dveře protože jak se o ně opřel, čekal že budou odemčené - jako vždy. Vešli jste tedy dovnitř kde stál Osore s Kiyem a Saniro se jen lehce usmál.
"Za ty dveře se omlouvám, je to naléhavé. Prosím ustupte." Řekl a Osore jen kývnul že je to v pořádku - jako vždy. Poslední zavřel rozbité dveře a Saniro odšoupl stůl doprostřed místnosti kolem kterého se všichni shromáždili jak kdyby jim bylo jasné, co mají dělat. Saniro se schůzí rozhodně neztrácel čas a chtěl hlavně všechny uvést do toho co se děje a co se dít bude. Sanira následoval i Ichiro, Tamain strýc a Shin.

Tamae Itazuki

Fascinující poznamenala, i když jí bylo jasné, že všechno to jde za Sanirem. Oznámil jím dobrou zprávu a všichni to vzali za hotovou věc. Rozešli se do svých domů. Bylo co uklízet a lidé zde konečně zažili nějaké vzrušení, které v nich zůstane dlouho a tak doufala, že už se tu nebudou potýkat s vnitřními boji, nebo potyčkami. Následoval je i Aizen a Ichiro. Takže to zvládli. Pomyslela si a kývla hlavou na Aizena, který sní původně bojoval proti Tokaiovi. Ale no tak. Zakývala hlavou, ale musela se pousmát, když viděla jak Saniro neohrabaně vešel do domu.
Nechala ho přepracovat vnitřní prostor a vytvořil prostor pro rychlou poradu. "Ahoj Kiyo." Pozdravila ho a usmála se na něho. Od té doby co se rozdělili ho neviděla a tak byla ráda, že je v pořádku. "Zvládli jsme to." Pověděl za ně za všechny. Více informací říct nechtěla, protože zde byl i otec Tokaie a ona ho nechtěla nijak znepokojit, že by otevírala zradu Tokaie. Hlavně by nerada, aby se rozkřiklo, že to pocházelo z jejich klanu.

Kiyo Natsuin

Otec mu vysvětlil hlavní rozdíly mezi jejich rodinou a rodinou Itazuki. Což Kiya rozhodně nepotěšilo. Měl v hlavě připravený plán, jak nechá svého otce spolupracovat se Sanirem a postupem času nasbírá dost důkazů o tom, že Saniro není tak vhodný vůdce, jak si každý myslí, aby ho pomocí nich mohl sesadit a nechat vládnout svého otce. Měl poprvé takové temné myšlenky, které zahrnovaly to, že by někomu trochu ublížil tím, že by dotyčné uvedl ve svých důkaz. Každopádně z tohoto plánu rychle sešlo potom, co mu řekl otec. Chtěl na to nějak zareagovat, ale to už se ozvala rána, protože se vyrval zámek u zamčených dveří. Věděl, že je to Saniro, protože ho viděli z okna. Takže bez ohlášení nebo zaklepání jen tak vtrhne do domu, pak ještě do soukromé místnosti a odsouvá si zde nábytek, jako by to bylo celé jeho? Pomyslel si a hleděl na to, jak Saniro namistrovaně stojí v jejich pokoji. Tamae pozdravila Kiya, na což reagoval jen pokynutím hlavy, protože celou dobu nespouštěl Sanira z očí. To mohlo být Tamae dost divné, protože ji vždy s radostí vidí a dává to normálně dost najevo, ale tentokrát měl jiný cíl. Nelíbilo se mu to, že bral Saniro jeho otce jako samozřejmost, jako kdyby ho měl vždy poslechnout. "Trochu úcty by neuškodilo." Procedil mezi zuby s pohledem na Sanira, ale pak mlčel. Chtěl dodat něco v tom smyslu, že by se ho zeptal "Co jste ještě pokazil?", ale nechtěl být až moc drzý.

Aizen Girihari

Lidé se začali ptát na spoustu otázek samotného Sanira, který jim oznámil, že jejich vůdkyně je mrtvá. Super. To nám koupí hodně času. Pomyslel si a když na něho kývnula Tamae, tak se pousmál a pak na Sanirův příkaz ho následoval. Mířili si to k budově Osoreho. To vypadá na nějakou poradu. Škoda, že u ní nemůže být můj otec. Prolítlo mu hlavou při cestě. Jakmile dorazili dovnitř, tak Saniro vyrazil dveře a Aizen pokrčil jedno obočí. Elegantní vstup. Pomyslel si a když Saniro vytvořil místo, kam si měli všichni sednout, tak ani neváhal a posadil se. Čekal, co všechno se dozví, aby případně všechny informace mohl předat otci. Je tu hodně napjatá atmosféra. Prolítlo mu hlavou, když tak sledoval všechny u stolu.

Saniro Itazuki

"Jestli je ti úcta milejší a důležitější než tahle situace tak prosím, můžeš se před lovci uklonit než tě napíchnou na kopí." Reagoval v zápětí na Kiyovu poznámku a na stůl rozbalil Osoreho mapu kterou tam měl sbalenou ve svitku. Tvářil se dost vážně což značilo jen to, že situace byla opravdu vážná.
"Takže, rád bych tu pár věcí ujasnil aby jste všichni byli v obraze. Poslal jsem údernou jednotku na průzkumnou skupinu lovců nedaleko Tokai. Byla to však past do které padli a byli v zajetí. Nikdo z nich by však neprozradil polohu našeho úkrytu. Což vysvětluje zrádce který je sem dokonce i přenesl. Šlo tedy vše podle jejich plánu. Rozhodl jsem se je obelstít a tak jsem udělal výměnný obchod. Sebe za členy úderné jednotky které propustili. Jelikož šlo o nenávist Hime které jsem zabil sestru, věděl jsem že mě bude chtít mučit a použít mě pro své výzkumy. Počítal jsem tedy s tím že mě zavedou do jejich pevnosti. Což se ale bohužel nestalo kvůli Tamae která se mě pokusila zachránit." Rozmluvil se a při poslední větě se podíval na svou dceru přičemž se usmál aby si to nebrala zle.
"Kdybych Hime nezabil, zabila by mě a poté taky mou dceru. Což jsem nemohl dopustit a proto mi tak trochu ta záchranná akce zmařila plány na skvělý protiútok. Kdyby jsme totiž znali polohu jejich pevnosti, byl by s nimi konec." Vysvětlil dlouze jak se vše má a patří. Z hluboka se tedy nadechl a pohledem přejel po všech v místnosti. Poté prstem zaťukal na mapu ale kvůli zraku nedokázal nic ukázat.
"Severně od Tokai asi na 11ti hodinách by se někde pevnost měla nacházet. Nikdy se mi však nepovedlo jí najít. Přijímám tedy veškeré vaše názory, nápady, plány a cokoliv co by mohlo pomoci." Řekl na závěr a nastalo ticho. Ani Osore nechtěl nic říct a tak se jen podíval na Kiya.

Aizen Girihari

Aizen jenom seděl a poslouchal Sanira. Bylo to celkem zajímavé, že zrovna on poslal údernou jednotku do pasti. Výměnný obchod? Takže kdyby se Saniro nevzdal sám sebe, tak by můj otec zemřel? Pomyslel si a chytl se jednou rukou za bradu. Takže to celé mohlo dopadnout ještě o mnoho lépe, kdyby se Tamae držela zpátky? Prolítlo mu ještě hlavou a pak se podíval na Tamae. Rodinné problémy... Nikdo by asi nenechal takhle padnout svého otce... ale jak věděla, že je zrovna tam? Létalo mu hlavou a pak se podíval na Sanira, který ťukal do mapy. Z jeho slov bylo jasné, že tu pevnost bude chtít napadnout a vyhladit jí. Aizen nebyl žádný stratég, pouze ninja, který se zaslíbil tím, že bude ostatní ochraňovat. Čekal tedy, až někdo prohodí nějaký názor nebo slušný nápad. Věřil, že Tamae a Kiyo na něco přijdou, i když zrovna Kiyo nevypadal, že by byl ve své klasické formě. Chování Sanira ho nejspíš hodně štvalo.

Tamae Itazuki

Nečekala pouhé kývnutí hlavou a tak byla poměrně překvapená. Je naštvaný. pomyslela si, ale nedávala mu to za zlé, přikládala to tomu, že zaútočili na vesnici a tak byl každý nějakým způsobem naštvaný nebo podrážděný což se projevilo u obou, Kiya i Sanira. Saniro začal povídat o jeho plánu o tom co se událo a jak to myslel. Tamae byla naštvaná. Jelikož než mu šla pomoci tak ho viděla v poutech mezi velkou armádou. Bez jakéhokoliv kontextu nebo znalosti jeho plánu. Jak jsem to měla vědět. Pomyslela si naštvaně a Sanirova pohledu si vůbec nevšimla. Chtěl nám získat zajímavé informace a ona to překazila, jenže, ty vize by jí nedali pokoj a ona prostě musela. Viděla, že nikdo nic zatím do konverzace nepřispěl a tak se toho chtěla ujmout co nejrychleji. "Vesnice je ubráněna. Zrádce i vůdce je mrtev. Jenže naše pozice je prozrazena." Zhodnotila v pár slovech dnešní den a pak se nadechla. Oklepala ze sebe stres nebo pocity, které nabyla myšlenkou, že Sanirovi zkazila plán. Položila prst na mapu, místo nebylo důležité jenom chtěla zdůraznit svojí myšlenku. "Musíme si dávat veliký pozor v tom co uděláme dále. Hime je mrtvá, ale nemyslím si, že jsme v bezpečí. Pokud by jsme našli a zničili pevnost, nemyslím si, že by nám to teď nějak pomohlo." Začala a byla ráda, že překonala první část. "Jen se podívejte co se stalo. Zradil nás někdo zevnitř. Ano, byl to Tokai Itazuki z našeho klanu." Poníženě přiznala pravdu a pohledem sjela na strýce. Promiň. pomyslela a pokračovala. "Nejdříve se musíme oklepat ze situace, která nastala. Zocelit náš tábor do jednoho celku. To je nejhlavnější priorita, bezpečí lidí. Musí v nás všechny věřit. Musí jít za námi, protože je to tak správné a věří nám. Nemůžeme si dovolit další zrádce nebo pochybnosti." Povídala. Nevěděla jak to vyznělo ostatním, ale rozhodně nechtěla stahovat ocas mezi nohy. "Kolik takových pevností ještě může být ? Co když ji zničíme a objeví se další pevnosti nebo vesnice, kterou na sebe kvůli tomu poštveme. Není nás mnoho. Viděla jsem tu celou armádu, která byla kolem tebe otče." Pověděla a starostlivě na něj pohlédla. "Co když je to jenom zlomek toho co na nás můžou poslat pokud na sebe strhneme pozornost lovců." Na chvilku se odmlčela. "Sám si říkal, že Hime o tebe měla zájem kvůli osobní pomstě. Neměla tedy čistý úsudek. To ty další mít můžou. A budou nás prostě chtít zabít, protože existujeme a proto se schováváme." Zakončila. Sama z toho byla zmatená. Chtěla nejdříve sjednotit lidi, protože zrádce v jejich klanu ji velmi zasáhl.

Kiyo Natsuin

Saniro ho odsekl, že je zde úcta nepodstatná, že si situace žádá rychlé jednání. Řekl vše, co udělal. Dokázal Kiyovi, že udělal chybu, což si Kiyo celou dobu myslel. Zároveň však prozradil, že útok byl i zevnitř a to přímo z klanu Itazuki. Nevěděl přesně, co má zrovna říct, protože se v něm střídaly jednotlivé pocity. V jednu chvíli chtěl Sanirovi jednu natáhnout, ale to neudělal, protože je klidný člověk a v druhou chvíli chtěl zase poukázat na Sanirovu neschopnost a špatná rozhodnutí. V hlavě se mu točilo dalších několik myšlenek, které nemohl zastavit. Nemohl vybrat jen jednu, která by byla správná. V rozhodování mu však pomohla samotná Tamae, která se chytla prvního slova. Pozorně si ji poslechl. Ani ona si neuvědomuje tu podstatu věci? Nevidí v tom nic schovaného? Vše, co se tu stalo, bylo kvůli Sanirovi, který někde něco pokazil. To jsou všichni tak slepí a nevidí to? Pomyslel si, ale celé to zakončil ve chvíli, kdy udělal dva kroky blíže ke stolu a zakroutil hlavou.

"Abych to řekl tak, jak by to řekl normální člověk. Tokai teď pyká za vaše chyby, Saniro." Řekl a prstem na něj ukázal. Bylo mu úplně jedno, jak to budou všichni v místnosti brát, prostě to musel ze sebe dostat. "Pykáme za vaši osobní chybu, kterou jste udělal někde venku, když jste hledal vaši ženu." Dodal a sklonil hlavu. Tohle naprosto chápal, kdo by totiž nehledal svou ženu, ale musel to říct - byl to možná ten hlavní problém. "Chápu, že jste ji hledal, ale ve světě jste si musel udělat několik nepřátel, které nyní jdou přímo sem. Jdou do Tokai Kyanpu, kde žije spousta nevinných lidí a tímto jste jim dal terč na jejich záda." Pokračoval dál ve svém monologu. "Vůdce tohoto táboru tu už jeden je. Je zde nějakou dobu. To, že s ním neumíte vycházet je váš problém. Jednou je vůdcem a tudíž má konečné slovo. Místo toho, abyste se mu pokusili všichni porozumět, tak radši děláte hloupá rozhodnutí za jeho zády, kvůli kterým tu dnes zemřelo několik lidí!" Neřval, ale měl dost důrazný hlas, aby všichni v místnosti pochopili, že je to vážná situace a Kiyo si nedělá srandu, jako to dělal dříve. Měl naprosto vážný výraz, kterým upřeně hleděl na Sanira. "Já společně s otcem jsme zapečetili hlavní bránu, aby sem nikdo už nemohl. To, že se sem dostali přes Tokaie už je věc druhá, všichni jsme věděli, že byl vždy dost svůj a akorát každého urážel. Kdybychom to neudělali, tak bůh ví, kdo by se sem ještě dostal. Ale abych přešel k věci." Na chvíli se odmlčel a polkl, protože chtěl vyřknout něco, co by ho mohlo klidně i dost mrzet. Ale pevně věřil, že Saniro je schopný snášet kritiku.

"Vyslat jednotku proti lovcům, kteří se potulují kolem tábora? Jste snad úplně hloupý? Celou dobu zde přežíváme díky skvělému maskování a skvělému místu, které nás chrání a vy vyšlete jednotku přímo z tábora, aby padli do pasti. Vždy musíte přemýšlet nad různými možnostmi a jedna z nich byla, že jde o past, kterou jste samozřejmě navštívili a zároveň jste tak schovaným lovcům mohli krásně ukázat místo našeho tábora. Lovci nejsou hlupáci, asi je napadne, že je zde něco více než jen rozpadlá vesnice nad námi, když se tu prochází ninjové. Je mi ukradené, jaké máte postavení ve vesnici. Můj otec je vůdce." Ukázal na svého otce naštvaně a dál mluvil. "To on má poslední slovo, ne vy a ani nikdo jiný v této místnosti. Nejste tu od toho, abyste dělal hloupá rozhodnutí za jeho zády, jste tu od toho, abyste se s ním domluvili a ano jde to. Jakmile tu dnes vypuklo to peklo, tak otec vyšel ven a společně se mnou zapečetil bránu, takže ve spolupráci s ním vám maximálně brání vaše arogance." Když tohle dořekl, tak mu ihned došlo, že se tohle asi dotkne Tamae. Nemohl však teď přemýšlet nad svými city k ní, protože šlo o budoucnost vesnice. "My Natsuinové jsme známí tím, že máme načteno a nad vším přemýšlíme. Vy jste zase skvělými bojovníky a tohle vše dohromady dává obrovskou sílu. Stačí jen spolupracovat, což jste neudělal a kvůli tomu to tak venku vypadá. Nejsme tu jen pro vaši srandu, jsme vaše budoucnost. To, že si neuvědomujete, jak je historie důležitá je vaše mínus, my díky ní můžeme dokázat velké věci, kterými třeba dostaneme ninji opět na výsluní. Pokud nás ovšem lovci nezabijí dříve kvůli hloupému rozhodnutí."

Konečně si dost ulevil a doufal, že to nikdo nesmete jen nějaký arogantním mávnutím ruky a pořádně se nad tím pozastaví, protože jim Kiyo řekl dost důležité argumenty. "Abych se vrátil k plánu co dál. Možná jste zabil jejich vůdce, ale lovci musí mít nějakou hierarchii a někdo její místo už zaujal. Bylo by hloupé a pošetilé na ně útočit dokud nevíme, kde přesně se nachází pevnost a nevíme, co vše je v okolí. Musíme nejdříve probrat každý detail než něco provedeme, aby nikdo nemusel znovu zemřít. Každopádně je velký problém v tom, že určitě ví, kde se nacházíme, protože jim to musel Tokai říct. Byl by hlupák, kdyby jim nic neřekl a myslel si, že bude stačit ten jeden útok. Takže bych se zamýšlel spíše nad nějakou maskovací bariérou, která nás zatím udrží v klidu. Teprve potom můžeme přemýšlet nad budoucí odplatou." Řekl svůj plán a pak se nad něčím zamyslel. "A kdo řekl, že to musíme dělat sami. Prolezl jste svět Saniro, musel jste být v jiném táboře, který by mohl klidně pomoci." Dodal k tomu všemu a pak se odmlčel. Udělal zase dva kroky dozadu a stoupl si vedle svého otce, při čemž očima přejel po všech, co byli v místnosti a následně se vrátil k samotnému Sanirovi.

(Aspiho song krásně vystihuje podstatu schůze. Takže můžete použít jeho )

Tamae Itazuki

Kiyo nebral žádná její slova v potaz a rozmluvil se sám. Něco ho musí užírat. Pomyslela si. Celé si to poslechla se sklopenou hlavou, aby si zapamatovala každé slovo. Jeho poslední slova zněli stejně jako Tamaina, ale to co nemohla přenést jen tak přes srdce byla jeho narážka na její matku a otce. Její slova nejspíše na nikoho nezafungovala a tak se musela snažit trochu více.

"Myslíš si že za všechno může můj otec?" Řekla naštvaně potichu nechtěla, aby to vypadalo, že ho zarytě brání, proto se snažila pokračovat co s nejčistější hlavou. "Jednoduše se a někoho všechno svaluje. Myslíš, že by Tokai byla na tom lépe, kdyby se toho všeho můj otec neujal ? Kdo bude organizovat zásobování, kdo zajistí bezpečí když půjde do tuhého. Na rovinu ti říkám, že to váš klan nebude i když je Osore vůdce." Zvedla hlavu a bylo vidět, že je z toho všeho poměrně rozrušená jenže jí nedali na výběr. Pohlédla na Osoreho. "Mám vás ráda a děkuji vám, že jste mi pomohl se dostat ven z toho tábora aniž by o tom někdo věděl. Jenže v poslední době se kvůli vaší nečinnosti a uzavřenosti bouří ninjové uvnitř vesnice, vznikají potyčky a vzájemná nedůvěra. Ani jste si toho nemohl všimnout, protože jste byl zabraný do svých výzkumů. Kdo to pak může mít celé na starost ? Kdo bude opravdu řídit celou vesnici." Pohlédla na Kiya. "Sám moc dobře víš, že je to pravda. Děje se toho tolik a tvůj otec se stará o tak málo. Co pak mají všichni dělat." Pohledem se zpátky vrátila na Osoreho. "Copak máme dělat ? Když jste celé dny zavřený. Někdo to musí všechno řídit." Dokončila, ale nemračila se nebo nebyla naštvaná vypadala poměrně frustrovaně, protože si skoro nikdo neuvědomuje proč je Saniro tak vážený a oblíbený. Všichni ho respektují, protože v něm můžou najít oporu. Věří mu a je na očích a najednou je za toho nejhoršího.

Prohlédla si všechny a o něco déle jí zůstal pohled na Sanirovi. "Co by si dělal ty Kiyo kdyby ti zmizel otec a věděl si, že ho unesli. Neměl si možnost žádat o pomoc. Nechal by si ho napospas ? Čekal by si zde ve vesnici a nezariskoval by si ? Já teda ne. Kdybych byla starší odešla bych. Hledala bych svou matku a bylo by mi jedno jestli se ti to líbí nebo ne. Považuj mě za hlupáka, ale kdyby zajali kohokoliv z vás..." Postupně ukázala na úplně všechny kolem. "... našla bych způsob jak vás zachránit, řešení i kdyby mělo být riskantní, protože bych nemohla žít s tím, že bych to vzdala. My jsme klan Itazuki, některé spisy říkají, že máme krev démonů. Nicméně se staráme o své lidi. Ať už by si to byl ty. Tvůj otec Osore nebo tvůj otec Tori..." Významně pohlédla na Aizena. "..Prolijeme za váš všechny naší démoní krev, chceš-li to tak nazývat, ale dostaneme je zpátky. Tak jako Saniro."

Zhluboka se nadechla, aby nechala ustálit svůj tep. "Navrhuješ přesně to co já. Chtěla bych začít znovu. Ujistit se, že jsme v bezpečí. Najít společnou důvěru mezi námi všemi. Nemůžeme svolovat vinu na jedince a urážet ho že někdo dělal 'hloupá' rozhodnutí." Nechtěla, aby to znělo, že se snaží bránit jenom Sanira a tak ještě pokračovala a začala rovnou od začátku. "Všichni děláme chyby a všichni se na tom podílíme. Můj otec ohrozil naší vesnici osobními rozhodnutími, které však měli svůj důvod a opodstatnění. Tvůj otec nemůže být pravý vůdce vesnice, pokud se o ní doopravdy nebude starat což se neděje a pak přichází iniciativa druhých." Na chvilku zavřela oči, jako kdyby chtěla na něco zavzpomínat. "Byli jsme ještě děti, když jsme studovali různé svitky a topili se v knihách. Chtěla bych abychom takhle společně spolupracovali i teď. Napravily chyby nás všech, protože jinak to nebude fungovat. Já si uvědomuji, že naše dva klany se navzájem potřebují. Doplňují se ve svých přednostech. Tohle všechno není nemožné" Zakončila svou debatu a významně se po všech porozhlédla a doufala, že se setká s nějakými sympatiemi. Na řadu přišla její ctižádostivost, kde nebylo prostoru pro své osobní pocity.

Aizen Girihari

Aizen poslouchal Kiya, který házel vinu situace na Sanira, který prý udělal chybu. Aizen očima létal z Kiya na Tamae a pak na Sanira a nakonec na Osoreho v jenom a tom stejném kruhu. Není divu, že jsou tak populární v promýšlení a dalších věcech. Jejich hlavy jedou snad na 300%. Pomyslel si a snažil se všechny fakta od Kiyoe vstřebat. Když Saniro posílal údernou jednotku do pasti, tak v tu dobu přesně ta úderná jednotka byla v terénu jako vždy, takže prozrazení Tokai kvůli úderné jednotce je asi nesmysl. Nevím přesně, jak si to tady na vyšším stupni říděj, ale někdo, kdo je nějakou dobu v terénu, nemůže prozradit polohu Tokai. Prolétlo mu hlavou a pak si povzdychl. Podíval se na Kiya a dal si ruce do kříže. Zdlouhavé plánování může být tím černým bodem pro Tokai. V takové situaci je třeba jednat rychle, ale musí se zvolit ta správná cesta. Tokai je oslabená. Hodně ninjů je zraněných a někteří i mrtvý... útok je asi to nejhorší. Nemáme tak velkou armádu na to, aby jsme mohli táhnout na nepřátelské pevnosti. I když... Saniro by s tím asi problém neměl, ten by si mohl klidně jednu vykosit sám. Nejlepší by teď asi bylo pořádně opevnit a zajistit Tokai... jak řekl Kiyo, tak určitě znají naší polohu, když Tokai byl přímo zde v Tokai. Pomyslel si a pak se podíval na Tamae, která začala řečí proti Kiyovi. Aizenovi bylo celkem jedno, kdo byl hlavou Tokai. Jeho úkol byl jednoznačný a vůdce Tokai to nějak neovlivňoval. Avšak bylo těžké se rozhodnout mezi tím, co řekl Kiyo a Tamae ohledně vůdcoství. Osore nic neřeší a řeší Tokai jenom v tu dobu, kdy je v kritickém stavu. Saniro všechno řeší až moc a někdy vydává zběsilé a sebevražedné příkazy. Podle mně se ani jeden nehodí se stát vůdcem. A jestli takto rozdílné povahy usednou na trůn obě, tak to bude ještě větší tanec. Stejnak by si dělal Saniro co chce a Osore by s tím nic neudělal. Opět se nad tím zamyslel a zajímalo ho, jestli by nenašli nějakého jiného kandidáta na vůdce vesnice. Když Tamae začala mluvit o tom, že by letěla zachránit svého otce, tak si Aizen vzpomněl na to, jak se zachoval, když mu stráže řekli, že se jejich jednotka nevrací už hodinu. Bylo to hodně neobvyklé, vzhledem k tomu, že se vždycky vraceli včas a v pořádku. Záchrana je první na co bych myslel... Prolítlo mu v té chvíli hlavou a byl celkem rád, že taková Tamae je. Aizen by totiž udělal úplně to samé. Přesně... každý dělá chyby a každý se na tom podílí. Nikdy neprovádí čisté a nechybné činy. Vždycky se najde situace, kdy člověk zachybuje. Pomyslel si a vzpomněl si na to, jak hloupě vkročil do bojiště. Tamae ukončila svojí řeč a Aizen se usmál. Chvilku čekal, jestli ještě někdo něco řekne, ale většina byla ohromená z toho, co lítalo z Kiya a Tamae. "Potřebujeme jednotu. Vůdce by měl být někdo, kdo není ani trochu Osore-sama a taky ani trochu Saniro-sama. Jakožto někdo, kdo se snaží za cenu svého života, ochránit toto místo, bych nerad nadále sloužil vůdci, který se o Tokai stará jenom, když je v kritické situaci a lovci se dostávají dovnitř, nebo naopak v situaci, kdy bych dostal sebevražednou misi, která by ohrozila spoustu jiných ninjů." Řekl a pak chvilku čekal, jak budou ostatní reagovat, ale chytil se dalšího slova. "Takhle budou reagovat všichni venku, jestli jim řeknete celou pravdu, což by se mělo, protože jak jsem uvedl, chce to jednotu. Žádné tajení, žádné příkazy mimo schválení vůdce, jenom čistá pravda. Sice pravda někdy bolí, ale je to nejjednodušší řešení, jak si udržet přízeň všech těch lidí venku. Rádi uslyší, jak je na tom Tokai a bude je motivovat to, když se dozvědí, že Tokai bude směřovat lepším směrem." Dodal a pak se podíval na Osoreho. "Myslete si co chcete Osore-sama, ale spousta lidí si všimlo, že zde ve vedení není něco v pořádku. Když se spojíte se Sanirem-sama a složíte hlavy dohromady, tak budoucnost Tokaie bude hned o něco lepší. Hlavně tím, že se zlepší přístup a všichni v Tokai budou vědět, na čem jsou. Třeba jim ukázat, že zde máme schopné vůdce, kteří klidně položí svůj život za ochranu Tokai." Řekl ještě a pak se odmlčel. Bylo mu jedno, jak to na ostatní bude působit, ale aspoň vylíčil to, co měl na mysli. Protože nechtěl, aby Tokai padla jen kvůli tomu, že se tu vůdce nedokáže o nic postarat a nebo, že někde lítá jednotka, která měla podle klasických pokynů, dorazit zpátky do Tokai a né vletět do pasti lovcům.

Kiyo Natsuin

Poslechl si Tamae a hned na ní zareagoval. "Vůdce tu není od toho, aby dělal všechno. Je tu od toho, aby rozhodoval a k tomu slouží jednotlivá postavení. Člověk řídící jednotky, člověk řídící zásobování a tak dále. Ti za ním mají chodit a radit se. Ne aby vše dělal jeden člověk a ještě k tomu špatně. A projevila jsi přesně to, o čem tu mluvím. Proč bychom to nemohli řídit my? Je naše rodina nějak odlišná, když nemá kekkei genkai jako má ta vaše? Absolutně vás nezajímají vaše objevy a přitom jsou to objevy, který by změnily svět, ale vy jste až moc zahledění do násilí, že nehodláte přemýšlet." Sdělil ji s klidným hlasem. Pak se zeptala, co by dělal on, kdyby někdo zmizel. "Hledal bych ho určitě, ale jinak než tady Saniro. Dával bych si pozor s kým se stýkám a hlavně bych přišel zpět do tábora až ve chvíli, kdy bych měl jistotu, že sem nikoho nepřivedu. Začni nad tím uvažovat logicky a ne přes city. A neříkej, že máte démoní krev, nevíte o démonech vůbec nic, protože vás historie nezajímá - jen fyzická síla." To s tou démoní krví dost zdůraznil, protože to bylo jeho citlivé téma. Studuje to takovou dobu a pak někdo jen tak řekne, že má démoní krev, o čemž vůbec nic neví. "Nezapomínej, že jsi přišla ty za mnou, když jsi chtěla pomoct. Ne za svým klanem, ale za mnou. Za Natsuinem." Dodal.

Pak však ale promluvila o spolupráci. "Ale o tomhle já tu mluvím Tamae. Asi jsi mě pořádně neposlouchala. Já právě chci spolupráci, ale ta začne jen ve chvíli, kdy Saniro přestane sám jednat a nejdříve to prokonzultuje se svým vůdcem. Kdyby to udělal už předtím, tak se třeba nemuselo nic stát." Řekl ji a přitom kroutil hlavou. Poté promluvil i Aizen. U něj Kiyo přikyvoval hlavou, protože s ním souhlasil. "Ano, o tom tu celou dobu mluvím. Kámen úrazu je v tom, že Saniro vůdce absolutně ignoruje. Má za ním přijít pro souhlas a říct mu své plány. Můj otec je schopný vyjít a něco řešit, ale proč by to dělal, když vidí, že ho každý ignoruje a akorát obchází. Nejdříve musíte všichni hledat chyby v sobě a ve svém přístupu, pak až v někom jiném. Ale tohle nikam nevede. Tamae bude zastávat svého otce a bude jednat skrze city a já budu zastávat zase svého otce a budu v tom hledat logiku, což jsou dvě odlišné věci a jediný Aizen je tu nestranný. Takže ať teď promluví někdo z vás vyšších." Zakončil to pohledem na Sanira a svého otce.

Tamae Itazuki

Souhlasila s Aizenem, protože se snažila být nestraná jako on. Jenže to jako kdyby Kiyo vůbec nebral v úvahu a tak ihned Tamae odporoval. "Ještě ne." Zarazila ho na konci. Bylo poměrně zklamaná tím jak uvažoval. Jako kdyby si myslel, že má Tamae přečtenou a ví co on chce jenže se tak strašně mýlil. Znova si v hlavě přehrála co jí vlastně řekl. "Zahledění do násilí ? Že nevím vůbec nic ? Že nás historie nezajímá ? Poslouchal si mě vůbec ? Přemýšlel si vůbec nad tím co jsem řekla nebo si přestal poprvé co jsem zmínila tvého otce." Ptala se postupně. Nebyla tolik klidná, ale rozhodně nevypadala že by byla naštvaná. Byla zmatená z toho jak to celé pojal, jako kdyby jí vůbec neposlouchal a slyšel jenom to co on sám chtěl. Ona vůbec taková nebyla a nikdy se tam neprojevovala. Mrzelo jí, že si to myslel a nechápala jak to všechno může proti ní obracet. "Jestli si myslíš, že mě zajímá fyzická síla nebo, že vaší rodinu neuznávám. Tak jsi mě zklamal Kiyo Natsuine. Možná ti i z hledáčku uteklo pár našich klanových skromných svitků, kde zmínka o démonech je. Takže se tu nerozčiluj, protože pak si to ty kdo právě teď jedná skrze emoce. Jak můžeš vědět co znamená vůdce pro vesnici. Když si v něm nikdy nehledal oporu v nejhorších chvílích. Když jsme třeba pronásledovali lovce a šlo do tuhého nebo unikali z pasti. Spoléháš se na člověka, který je právě v tu chvilku tvým vůdcem. Někdo na koho se můžeš spolehnout ve všech ohledech. Někdo kdo zastupuje většinu a nemá strach. Myslíš si, že se nezajímám o vaše objevy ? Že taková jsem ? Procházejte knihy, vymýšlejte a objevujte a když něco budete potřebovat tak jsme tu od toho, abychom vám pomohli. Nejste o nic důležitější než jakýkoliv klan zde a platí to tak i naopak. Jsme tu společně, ale to ti bude zase jedno, protože za všechno můžeme my. Myslíš si, že tvůj otec je skvělý vůdce." Hlasitě vydechla a uklidnila se. Bylo už jí to jedno Kiyo jí zklamal a ona se už nepotřebovala někomu zavděčit. "Říkáš, že zastávám svého otce a ty zase svého. Že já jednám přes city a ty logicky uvažuješ. Kdyby si mě alespoň na chvilku poslouchal nebo dokonce zvážil také jiný názor než ten svůj. Tak zjistíš, že jsi to jediný ty kdo tu hledá chyby u ostatních. Popisuješ pouze jednu stranu mince, ale na druhou stranu se už nepodíváš. Zase říkáš, že za vše může Saniro nebo lidi co nerespektují tvého otce. A já říkám, že každý má svůj podíl, Saniro i Osore. Nikdo není perfektní a každý dělá chyby a věř tomu nebo ne, platí to i na naše otce. Ano dokonce i Osoreho." Zdůraznila mu jako malému dítěti. "Nakonec to budeš hlavně ty kdo tu jedná přes city, protože kdyby si mě pořádně poslouchal tak zjistíš, že jsem to s tímto názorem otevřela. Nezastávala jsem se svého otce jak si tu vymýšlíš, ale koukála jsem na to s chladou hlavou. Koukala jsem na nás jako celek, který společně vymyslí co bude dál. Ne že bud bude hloupě házet vinu na ty druhé." Pověděla mu a kývala nesouhlasně hlavou. Projevovala se v ní ta ctižádost a když jí Kiyo tak napadl tak odhodila všechny pouta, která zde měla. Bylo jí jedno jestli se jí postaví do cesty Kiyo, Osore nebo dokonce s ní nebude souhlasit Saniro. Právě teď chtěla ze situace vyjít jako vítězný gladiátor v aréně.

Saniro a ostatní

Saniro vyložil karty a Tamae reagovala jako první poměrně pravdivě s čistým pohledem na věc. Skutečně nebylo jasné co se teď může stát, když je prozrazena poloha Tokaie a taky není jisté kolik je zde pevností. Všichni si jí vyslechli a většina jen přikývla souhlasně hlavou. Jenže to už na ní reagoval Kiyo který se do toho obul se vším všudy. A to, co řekl nahlas, fakt říkat neměl. Nejen že si zahrával s ohněm, ale on rovnou máchal sirky v benzínu. Hned jak spustil tak po jeho první větě všichni v místnosti jen pootevřeli ústa a překvapeně až zděšeně sledovali Kiya. Nikdo by tohle nikdy nečekal a hlavně by nikdo jiný by si nedovolil tohle říct. Sotva co dořekl svůj názor a pohled na věc, Haruki Itazuki (Tamaiin strýc) vstal ze židle a silně udeřil dlaní do stolu že kolem jeho ruky dřevo křuplo a několik velkých třísek se rozletělo na všechny strany.
"Ty spratku! Jak se opovažuješ takhle mluvit s ...." Zařval na celou místnost ale nedokončil to protože Saniro jen zvedl ruku na znamení že to nemá řešit a že se má uklidnit. Haruki se tedy s naštvaným pohledem posadil a založil si ruce do kříže. Saniro se na tvůj projev jen usmál takovým tím ironickým úsměvem, jakoby ho skoro ani nebral vážně. No nemusel na něho ani nijak reagovat, protože to zvládla Tamae která bránila otce a i celou rodinu Itazuki. Saniro na ní odvrátil pohled a kdyby neměl provizorní pásku přes oči, tak by šel vidět jeho zamilovaný pohled. Tamae promluvila přesně jak by to Saniro čekal, byl přímo nadšený z jejího názoru a úsudku. Byl rád, že konečně dospěla a není to jen nějaký dětský výlev. Byl na ní v tu chvíli hrozně pyšný a na tváři se mu objevil upřímný úsměv protože dnes už po několikáté, mu Tamae dokázala, jak je pro něho úžasná. No nakonec se přidala i rodina Girihari, protože nestrannému pohledu na věc se projevil Aizen kterého si všichni rádi vyslechli. Saniro se na to opět jen usmál protože mu to prostě přišlo vtipné a taky trochu nesmyslné. Hádka tedy pokračovala mezi Kiyem a Tamae. Když dívka domluvila tak už se Saniro rozhodl, že to utne. Nejen že to vklouzlo do úplně jiných kolejí než chtěl, ale navíc ani jeden z nich o Sanirovi nevěděl dostatek, aby mohli říkat takové věci jako by to byla jasná věc.

"Takže, dámy a pánové to by stačilo. Vůbec nijak jste mi nepomohli, protože střed vaší konverzace uvíznul v tom, že jste řešili mě a Osoreho. Což je přesně to co jsem slyšet nechtěl a ani mě to nezajímá." Když to dořekl tak se podíval na Kiya protože to mířilo přímo na něho.
"Kiyo, ty mi tu vyčítáš chyby a hloupé rozhodnutí. Poslal jsem svou jednotku na lovce tak, jako to dělám už přes 10 let a nikdy to žádná past nebyla. Co se stalo, stalo se a mělo to následky, ale zrádce v naší vesnici byl tak či tak. Odhalení naší pozice a bitva tady v Tokai by se uskutečnila tak či tak. Upjatě se soustředíš na to, že jednotka a celá tahle situace dopadla tak jak dopadla kvůli mě. A popravdě? Nezajímá mě to." Když to dořekl tak se pár lidí zarazilo, protože jeho poslední větu by od něho zrovna nečekali.
"Nezajímá mě že padli do pasti protože díky tomu mohl vyjít můj plán který byl ale překažen. I přesto byla minimálně zabita jejich vůdkyně a to je to hlavní. Neprosil jsem se o svojí pozici tady ve vesnici a to je to, co ani jeden z vás nechápe. Všichni ke mě vzhlíží, chodí za mnou a spoléhají na mě jen proto, že si vždy dokážu poradit. I radikálním způsobem vyřeším jakoukoliv překážku a jestli při tom má někdo padnout tak budiž. Umřelo kvůli mě už dost ninjů z Tokai ale přesto mě všichni uznávají protože chápou situace. Chápou že oběti jsou nutné k těžkému vítězství. A každé vítězství proti lovcům je těžké. Nevíš nic o tom, co je nutné udělat pro to, aby si dosáhl svého. Si stejný jako tvůj otec. Nejraději by si všechny zakopal do země na vždycky aby nikdo nikdy nespatřil denní světlo. Nejraději by si všechny držel pod pokličkou doufajíc že se takhle nikdy nic nestane. To je důvod proč vesnice trpí kvůli vládě Natsuinů." Řekl a popošel kousek od stolu protože ho nebavilo stát na místě.
"To je taky další věc, která mě absolutně nezajímá. To že mám domov tady v Tokai neznamená že si chci vše házet na triko a vládnout tady jen proto, že jsem schopný. Nechci mít na starost Tokai a už vůbec nechci být vůdce. To že každý skáče jak pískám mi nevadí, ale nebudu na sebe brát odpovědnost za lidi, kteří mě nezajímají. A už vůbec nikdy nebudu vládnout po boku Natsuinů." Řekl a pohled přenesl na Aizena který navrhl spojení jeho a Osoreho.

"Toť na mou obhajobu. Doufám že teď chápete jak se věci mají a přestanete tady mlet něco, co jsou jen vaše domněnky ale nikoli pravda. Tuhle schůzi jsem svolal proto, že by toho tady pan Vůdce nikdy nebyl schopný. Takže je jasné, že se toho musím ujmout zase já. Aizen tu vyjádřil jen svůj názor na vedení tady ve vesnici kvůli čemuž tady fakt nejsme. O Kiyovi ani nemluvím protože ten se tu celou dobu jen obouvá do naší rodiny. Stejně srabsky jako tvůj otec navrhuješ nějakou bariéru doufajíc že to Tokai ochrání. Pomoc z venčí z jiných táborů? Myslíš si že nemají své práce dost? Myslíš že někoho bude zajímat jak na tom je Tokai? Si ještě mladý a naivní..." Odmlčel se a zase popošel kousek. Všichni ho jen potichu poslouchali a Osore odvracel pohled protože se zřejmě i styděl mu něco na to říct.
"Tamae, jsem rád za tvůj pohled na situaci, ale také, řešíš tu jen naše vztahy a to, kdo by byl lepším vůdcem nebo lepším člověkem. Nebudu se opakovat a k tomuhle už jsem se vyjádřil jasně. Kromě nesmyslů které jste tu celou dobu řešili si mi ani Ty, neporadila nic, co by jsme měli udělat a co by nám pomohlo. Žádný plán, žádný nápad. Shrnula.. shrnuli jste pouze fakta které ale nic nevyřeší. Pokud se nepřestanete hádat o nesmyslech, a neporadíte něco efektivního co by se dalo udělat s touhle situací, tak to udělám opět po svém." Dořekl a pohledem se projel po všech v místnosti. Byl hrozně zklamaný že účel téhle zasedačky vlastně nabral úplně jiný směr a ještě tak hloupý.
"Oni opravdu nic neví a nic nechápou." Pomyslel si a opřel se o stůl před ním. Ani jeden z vás nepochopil základní věc. Sanira si všichni zvolili sami, dostrkali ho tam kde je sami, poslouchají ho sami od sebe. On se o to nikdy neprosil a ani to tak nechtěl. Ostatní v místnosti jen mlčeli, někteří byli zamyšlení nad tím co řekl a Osore jen chytil Kiya za rameno. Negativně na něho zakýval hlavou ať hlavně nijak nereaguje na první část jeho proslovu.

Kiyo Natsuin

Když vyjel Haruki Itazuki, tak se Kiyo jen trochu pousmál a zakroutil hlavou. Spratku mi říká ten, kdo neumí ovládat emoce a takhle se tu předvádí. Pomyslel si, ale nic neřekl, protože už mluvil samotný Saniro, na jehož reakci byl Kiyo dost zvědavý. Kiyo ho pozorně poslouchal, nechtěl přijít ani o jedno slovo, jenže po chvíli nevěděl, jak je na tom se svými myšlenky. De facto se od Sanira dozvěděl, že rodina Natsuinů je zbytečná a že on by měl být vůdce, ale nechce být. Nejvíce ho však zarazila připomínka o tom, že ho lidé v táboře nezajímají, a proto za ně nechce brát zodpovědnost. Na to chtěl reagovat, ale opět to nestihl, protože dostal další čočku. Řekl, že se chová stejně srabsky, jako jeho otec, jen kvůli tomu, že zmínil myšlenku o bariéře, která jim dá čas, aby vymysleli funkční plán, který by mohl něco řešit. Zde si uvědomil, že si na něm pravděpodobně Saniro vybíjí svůj vztek, který má jen k Osoremu. "Bariéra byla myšlenka jen chvilkově a ne furt. Jen na dobu, kdy vymyslíme funkční plán a nepoženeme se slepě ke smrti, kam byste nás mohl zavést vzhledem k tomu, že vám jsou obyvatelé Tokai šumák. Každopádně jste skvělý, že jste zabil jednu jejich vůdkyni, skoro vhodné na potlesk." Řekl mu, ale pak jen zakroutil hlavou. "Vlastně ne, to by muselo být pod podmínkou, kdyby lovci byli úplně vypatlaní a nedokázali by dosadit na její místo někoho jiného, jako to děláme my, když vůdce zemře." Trochu se zasmál. Dost ho ranila slova, která mu Saniro řekl, kort když k tomu muži dříve měl asi největší respekt, ale teprve potom, co řekl, že ho lidé v Tokai nezajímají, tak ho to celé pustilo a naprosto se uklidnil. Skoro měl k němu lhostejný přístup. Normálně by se chtěl pozastavit nad celou situací, ale dostalo ho i to, že se tu někdo obouvá do jeho rodiny a jeho vlastní otec i bratr jen tak mlčí a to ještě k tomu jsou v jejich domě.


Před chvílí jednal tak, že byl úplně v klidu. Nikdy v životě nezažil žádné zklamání a nikdy se nemusel vypořádat s nějakým větším problémem. Jen když se zhroutil, kvůli urputnému zjišťování informací. Tentokrát se však stalo něco, co nečekal a dost ho to zklamalo. Viděl, jak se s ním Tamae pře o to, že Itazuki nejsou špatní a Saniro ji následně odměnil svým úsměvem a dal ji tím jistotu, že při ní stojí. V místnosti však byl jeho bratr i otec. Bratr mlčel a od otce se dočkal pouze pohledu, který říkal, aby se na to vykašlal, že to nemá cenu. Očekával větší podporu, protože Saniro naznačil, že jsou Natsuinové zbyteční a srabové, což se mu nelíbilo, jelikož je na svou rodinu dost hrdý a rozhodně nechtěl, aby je někdo odsuzoval. Proč nic neříkají? To se tu každý bojí projevit svůj názor a všichni jen slepě musí kráčet za Sanirem? Pomyslel si naprosto nechápavě a celkem i dost smutně, což mohlo být vidět na jeho pohledu, který otci věnoval, když ho chytl za rameno. Rukou sáhl po otcově ruce a poté si ji sundal z ramene. "Vyřešte si to po svém Saniro. Pravděpodobně jsem dost velký posera, pokud mi záleží na každém jednom životě v tomto táboře, takže mé návrhy jsou naprosto k ničemu." Řekl a odcházel pryč z místnosti. Při odchodu se jen podíval na Tamae a zakroutil hlavou. V jeho očích mohla vidět něco, jako že je mu to líto, když ji takhle nařkl a pustil se do jejich rodiny. Nikdy ji nechtěl ublížit. Pokud ho někdo nezastavil, tak šel ihned do svého pokoje, kde si sedl na parapet svého okna a hleděl na celý tábor, kde se situace trochu uklidnila. Jaký máme vůbec smysl v tomto světě? K čemu jsme? Přemýšlel nad svou rodinou a celým klanem Natsuinů. Jsme potomky Uzumaki klanu. Musel to být silný klan, pokud se dokázal dostat i do této doby, ale pod jiným názvem. Musí to mít nějaký význam. Všechno tady má nějaký význam. Pak se zvedl z parapetu a koukal se na stěny svého pokoje, kde byly různě nalepené papíry s různými informacemi. Byly zde informace o různých démonech, Hyuugách, krystalech, chakře, ale i o jižní části celé jeskyně, která ho fascinovala. Pohled však zastavil na části stěny, kde byly vypsány informace o samotné Tamae z dob, kdy ji pomáhal, ale i z nedávné doby, kdy už s ním nespolupracovala a on vše dělal sám. Co jsem to dole udělal? Tohle si Tamae nezasloužila. Uvědomil si své bezcitné chování, které tam předvedl. Stál si za tím, že říkal pravdu, ale mohl si zvolit lepší cestu, kterou to provede. Takto akorát ublížil někomu, komu rozhodně nechtěl.

Musím něco zjistit, musím se v něčem někam posunout, protože musím ostatním dokázat, že tu nejsme zbytečně. Že sice nejsme všichni bojovníci jako je třeba Shin, ale i my jsme potřební. Musím najít odpověď na některou ze svých otázek. Prostě musím! Honilo se mu hlavou a začal chodit ze strany na stranu, protože přemýšlel, co by mohl udělat. Tohle už se mu kdysi stalo, přesně v době, kdy dostal svůj záchvat, jelikož měl v hlavě tolik otázek a žádnou odpověď, až si musela jeho hlava dát pauzu.

Musím přijít na to, co jsou to démoni a kde je najít. Musím! Pomyslel si mladý Kiyo. Na zem hodil jednu z knih, kterou našel v otcově kanceláři. Doufal, že mu přinese nějaký lepší pohled na problematiku démonů a konečně se někam posune. Jenže v knize nic nebylo, proto začal panikařit. Začaly se mu v hlavě kupit různé otázky, které nemohl zodpovědět a silně ho to užíralo. Musím! Musím! Probíhalo mu hlavou a chodil z místa na místo, když v tom se mu povolily nohy a padl k zemi, kde se začal svíjet v bolest, které vyvolal jeho mozek, který si potřeboval na chvíli odpočinout. Byl v naprostých křečí a nemohl komunikovat. Jeho matka však slyšel z kuchyně jakousi ránu, proto přiběhla do pokoje a ihned chytla Kiya a přitiskla ho silně k sobě. "Už je dobře, Kiyo. Všechno bude dobré. Tady jsi v bezpečí." Řekla mu svým uklidňujícím tónem a stále ho tiskla k sobě dokud se Kiyo neuklidnil. "Mami?" Vypadlo z něj, když se přestal svíjet v křečích a bolestech. Matka na něj jen pohlédl a on s uslzenými oči, které vypustil kvůli návalu bolesti, promluvil. "S vámi jsem vždy v bezpečí."

Nic není v bezpečí! Pomyslel si při vzpomínce na svůj záchvat a zakroutil hlavou. Věděl, že takhle kdysi začal jeho záchvat, který rozhodně nechtěl prožít znovu, proto si sbalil do batohu pár svých sušenek a láhev s vodou, kterou má vždy u postele, jelikož se někdy probouzí s pocitem žízně. Poté poskládal několik pečetí a položil ruku na jednu z knih, která ležela na posteli. Na knize se následně vytvořila jakási pečeť. "Fūinjutsu: Hensei Kae" Řekl tiše a následně sáhl na svůj hrudník, kde se mu na tetování objevila stejná pečeť. Nikdy jsem nezkoušel přemístit živý objekt, natož sebe, ale musím na něco přijít, takže to riziko podstoupím. Pomyslel si, protože plánoval odejít do jižní části jeskyně a pokud by se ztratil, tak se zkusit přenést zpět do svého pokoje. Pak si přitáhl batoh pořádně na záda a otevřel okno. Nechtěl, aby si ho dole všimli, že odchází pryč, ale musel. Potřeboval se uklidnit nějakou odpovědí na jednu ze svých otázek a jelikož jižní část jeskyně je kousek od něj, tak to bral jako nejrozumnější nápad, jelikož o démonech nebo něčem podobném jen tak v pokoji nic nenajde. Slezl z okna a rychlejší chůzí se rozešel směrem ke vstupu do jižní části jeskyně a hodlal něco objevit, aby mu začal dávat život Natsuinů smysl.

Tamae Itazuki

Saniro se dal do dal řeči a Tamae ustoupila krok od stolu. Poslouchala svého otce. Zjišťovala jak se na celou situaci staví co si o tom myslí a on sám navrhuje. Vyslechla si ho dokonce a jeho pohledu nevěnovala pozornost, protože se soustředila na každé slovo. Kromě nesmyslů které jste tu celou dobu řešili si mi ani Ty, neporadila nic, co by jsme měli udělat a co by nám pomohlo. Žádný plán, žádný nápad. Shrnula.. shrnuli jste pouze fakta které ale nic nevyřeší. Pokud se nepřestanete hádat o nesmyslech Zopakovala si Sanirova slova. Nesmyslech. Utvrdila si to co slyšela a Kiyo promluvil. Bylo jasné, že se bude bránit a on byla zvědavá co mu na to řekne. Nakonci svých slov vstal a odešel. Tamae zachytila jeho pohled, ale nijak ho nezastavila. Nebylo to kvůli tomu, že by souhlasila se Sanirem a tak neměla zájem, ale protože čekala, že si to bude chtít vyřešit sám. Nejdříve se musela postavit lidem zde. Alespoň si zapamatovala, že Kiyo vypadal, že mu je to líto. Tak. Pomyslela si a trochu od Sanira ustoupila. Nebylo to tak, že by se na někoho namáčkla nebo, že by raději odešla od Sanira, ale bylo zde více místa a ona chtěla mít kolem sebe více prostoru. Saniro zmínil spoustu věcí, které jí překvapili nebo znepokojili. Byli zde i takový se kterými souhlasila. Pohlédla na všechny v místnosti. Nikdo kromě Kiyo k tomu neměl co říct. Shin, Ichiro u kterých čekala, že se nějak ozvou mlčeli. Bylo to pro ní překvapení.

"Ale on mě nikdo nemá rád!" Pověděla holčička nádherné ženě, která měla podobné rysy jako Tamae jen byla dospělá a starší. Sedla si k ní na postel a z boku jí k sobě přivinula. "Ale mají. Jenom jej to takové složité." Uklidňovala žena asi devítiletou holčičku. "Todle je klan Itazuki, který je vážený a i přísný jak i okolí tak i uvnitř. Rozpovídala se žena a bylo vidět, že z toho nebyla nadšená. "Nechci být v takovém klanu! Všichni ve vesnici na mě divně koukají, ale na tebe ne." vyjádřila odpor holčička a zatnula malou dlaň v pěst. Mae si toho všimla. "To se změní. Ukážeme jim co všechno dokážeme. Uvidíš jak nás všichni budou mít rád. Až vyrosteš." Dodala nakonec a usmála se. "Musíš si jít pevně za svým a ukázat každému svůj názor. Nikdy se nevzdat." Poradila. "Pochopíš to až vyrosteš, ale pamatuj na má slova." Uklidnila jí a pohladila po vlasech. "Teď běž spát ať si blíže k vytoužené chvíli."

"Právě to je ten problém, že to opět uděláš po svém. Kdyby ses o to podělil, tak jsem teď nemusela být za někoho kdo ti zkazil tvůj plán." Zvedla hlavu a pohlédla na Sanira, ani sama nečekala, že to řekne nahlas. Ona však ze sebe musela dostat všechno co chtěla. Nejraději by stála po jeho bohu a následovala ho i do samotného pekla. Jenže ona byla ctižádostivá a chtěla, aby byla slyšet, chtěla si jít za svým názorem, protože to jí zanechala po sobě její matka. "Mrzí mě, že si myslíš, že řešíme nesmysly, ale ty nesmysly mají právě zabránit situaci jako s Tokaiem. Pozval si nás sem všechny, aby si nám sdělil, že se o to sám postaráš ?" Začala a zatnula ruku v pěst, protože to co předtím říkal, se jí vůbec nelíbilo a ona se přes to musela nějak dostat. "Co si čekal Tati ? Dnes je to poprvé, co jste byli napadeni a někdo zradil. Lidé se teď radují a nejspíš budou i oslavovat, ale pak jim to dojde. Dojde jim co se vlastně stalo, proč se to stalo." To už byla na druhé části stolu vedle Osoreho. Nechtěla zaujmout místo Kiya jako místo odporu proti otci, ale chtěla být naproti němu, aby ho mohla vidět a hledět na něj. Rozhlédla se po místnosti s udiveným výrazem. "Vidím tu samé bojovníky, vědce a badatele. Nikdo, ale není opravdový vůdce pokud na sebe nepřijme zodpovědnost za celou vesnici." Pohlédla zpátky na svého otce. Nesčetněkrát viděla odhodlanost své matky a tu probouzela právě v těchto situacích. Ona se vždy dokázala bít za své postavení. "Jenže všichni tě následují. Všichni ti věří. Sám říkáš, že nemáš zájem mít vše na triku, ale vůdce bez podpory lidí není opravdový vůdce." Svůj pohled na chvilku obrátila na Osoreho a pak zpátky na otce. O tomto se jednou dočetla v klanovém svitku. Lidé vždy následovali silné jedince jako je Saniro. "Ano si zodpovědný za rozhodnutí, které vykonají, ale alespoň je všechny sjednotíš. Dodáš jím sílu." Hlasitě si povzdychla. Věděla, že to je něco co asi opět slyšet nechtěl, ale jí to tak prostě přišlo správné. Pokud by se ninjové rozpadli na několik malých táborů bylo by jedno co by kdo řekl, protože každý by poslouchal někoho jiného. Nahnula se nad mapu a pak se zamyslela. "Když jsme byli venku tak jejich vůdce použili nové zbraně. Je vidět, že se připravují stále pečlivěji." Dlaní ukázala široké okolí Tokai. "Pokud chceme na někoho zaútočit, musíme vědět o všem. Musíme zjistit kolik pevností je kolem nás. Kolik lovců se zde doopravdy nachází. Musíme vědět o všem co se mihne v okolí. Pak teprve můžeme pomýšlet na protiútok." Alespoň nakonec dodala něco k plánu co dál, aby se posunula od tohoto věčného tématu. "Osore, nemáte v klanu nějaké zařízení ?" Pohlédla a zeptala se Osoreho, věděla že to jsou hlavně knihomolové, ale stejně mohli přijít s něčím praktickým. Převrátila svůj pohled na Ichira." Ichiro, co Girahari ? Ovládáte sklo. Tvoříte zrcadla. Není něco co by nám dopomohlo monitorovat situaci v lese ?" Doufala v nějaké odpovědi.

-Level up! Chunnin!  

Aizen Girihari

Aizen seděl s rukama v kříži a už se pomalu ani nesnažil poslouchat to, co říkali, protože to bylo pořád to samé dokola. Zavřel oči a přemýšlel nad nějakým plánem, což mu vůbec nešlo. Když se do řeči pustil Saniro, který jednoduše vše shrnul a zahodil do koše, tak si trošičku povzdychl. Bože... co si ten Saniro vůbec myslí? Nic proti němu nemám, ale tohle už je vrchol. Celá tahle rádoby porada je tedy úplně k ničemu. Jenom se tu všichni nazvájem naštvou a bude ještě větší bordel. Pomyslel si a zakroutil hlavou. Nezajímá ho, jak dopadne jednotka, kterou pošle někam, kde můžou zemřít? Tsss...ať jde Saniro k čertu. Proletělo mu ještě hlavou. "Nechápu, jak vůbec můžete takhle jednat... možná to máte v rodině, ale populace Tokaie je hodně omezená. Ostatní tábory mají plno práce... nemůžeme si dovolit velké ztráty, i kdyby to mělo znamenat vítězství nad lovci." Řekl a pak otevřel oči. Kiyo odcházel a Aizen kroutil hlavou, protože se mu to nelíbilo. Doslova dostali Kiya do situace, kdy to nezvládl. Zamračil se a podíval se na Sanira. "Musíme hrát na jistotu... plán, který bude mít největší možnost na úspěch. Nejsem někdo, kdo by mohl vytvářet taktiky... můžu pouze kývnout, nebo ne, ale je potřeba se domluvit na něčem, společně. A vyhledat tak tu nejlepší cestu..." Dodal a pak se koukl na Tamae, která vždy měla neskutečně dobré strategie. "Teď, když nás tu je o jednoho míň, tak snad dokážete něco vymyslet, nebo se na něčem shodnout. Jakýkoliv detail, klidně i prkotina může být užitečná." Řekl a narážel tak na ty střepy, které po rozbití dají signál tomu uživateli, který jej vytvořil. Cokoliv mohlo být dobrým řešením i nápadem. Aizen se pak podíval na Ichira s pohledem "Co si o tom myslíš?". Čekal taky, že Ichiro něco řekne, nebo aspoň prohodí nějaký nápad ze strany Girihari, ale on prostě mlčel. Mohla v tom být jeho povaha, ale teď zrovna nejsou v situaci, kdy si každý hraje svojí hru, ale chtělo to komunikaci a hlavně spolupráci. To samé bylo ze strany Natsuin. Jediný, kdo mluvil, byl Kiyo, který je teď pryč a Shin taky ani nepípnul. Kéžby tu byl otec... takhle se nic nevyřeší. Pomyslel si a pak opět zavřel oči a modlil se, aby jeho otec dorazil, protože by určitě měl nějaký nápad, nebo aspoň návrh, jelikož byl tam venku a zná dobře okolí. Aizen se dokonce zamyslel nad svojí matkou, která furt někde běhá a skoro vůbec jí nevidí. Naklonil hlavu dozadu a koukal se do stropu. Co asi dělá matka? Nikdy mi nic neřekla... pracuje jako špion? Možná by nám mohla pomoci... i když o tom silně pochybuju, ale kdybych jí zasáhl do srdce, tak by možná polevila. Ichiro na tom je stejně. Člověk musí jenom najít cestu, kterou se dostane skrz tu aroganci až k srdci toho určitého člověka a donutí ho spolupracovat. Bloumal nad tím, ale spíš mu to přišlo zbytečné. Avšak, kdyby se jeho matka ukázala, tak by to určitě zkusil.