A tak to začíná...!

Tamae Itazuki

"Mám tě ..." povzdychla nahlas a dopadla na zem. Ozvala se rána. Nevěděla jestli ho doopravdy trefila nebo ne, ale byla na sebe pyšná, že to zvládla. Prach se zvedal pod silou jejích výdechů a kousky země se jí přelepili na obličej, který měla od krve. Měla spoustu oděrek, protože proskočila dotonem, který nechala roztříštit. Zapřela ruce, že se zvedne. Nešlo to. Píchlo jí u žeber a ona znova padla. "Au....Csssss" procedila bolestivě a to už přišel Aizen a Shin. "Zvládám to!" Dostala ze sebe, ale bylo na ní vidět, že potřebuje vstát, aby pohlédla na místo dopadu, že se prostě musí podívat jak to dopadlo. Zvedla ruku a zapřela se o koleno Aizena, který u ní klečel. Druhou o zem a pomalu se zvedla. Bylo na ní vidět, že je vyčerpaná a kromě krve kolem pusy a několika oděrek, vypadala v pohodě. Až tedy na vnitřní zranění, které pro ně bylo nespatřené. Posunula nohy a klekla si na kolena a dala si pozor, aby nepřepadla dozadu. Pak se pustila Aizenova kolena a zhluboka si oddechla až zakašlala. Bylo poměrně vtipné, že si všechno zranění způsobila sama, aby byla schopná toho muže porazit. Tamae úpěnlivě sledovala zeď a pak byla v šoku. Pod maskou se skrýval Tokai. "Ty hajzle!" zařvala až se z toho zapotácela a málem zase spadla na zem naštěstí nastavila obě ruce a držela se. Pár kapek krve zbarvilo zem. Saniro. Otče. pomyslela si, ale neměla sílu teď zvednout hlavu. Musí být někde nahoře. pomyslela si. Pozvedla hlavu a ještě jednou si prohlédla díru, kterou způsobila Tokaiovi. Hnusilo se jí zabíjet, a bojoval, ale z něho měla dobrý pocit. Prostě si myslela, že si to zaslouží. Zklamal celý jejich klan. "To ty si zklamání našeho klanu! Né já!" Zařvala a zavřela oči. Bylo jí to líto. Bylo jí líto, že někdo z jejich klanu je schopen takové zrady. Pak se narovnala a stále klečela. Prohlédla si oba Aizena i Shina. "Na co čekáte. Běžte! Já budu v pohodě!" Zvolala na ně jako kdyby nechápala, proč tu tak ještě okouní. Ve vesnici bylo spousty lovců a tenhle zrádce snad brzy umře. Tamae to chtěla vidět. A hlavně si chtěla odpočinout.

Aizen Girihari

Ten muž skončil ve zdi s dírou v zádech. Ohromná síla. Pomyslel si a byl ve střehu, kdyby náhodou Tamae hodlala upadnout. Ten muž byl její bratranec, což bylo i pro Aizena celkem matoucí. Byla pravda, že jejich vztahy neznal, ale určitě to muselo být velké zklamání. Doufám, že takový zrádci v naší rodině nejsou. Pomyslel si a když je Tamae okřikla, tak se otočil hlavou na Shina a kývnul hlavou. "Rozkaz." Řekl Aizen a v ruce si nechal vyrůst menší skleněný střep, který se dal lehce rozbít o zem. Dal ho Tamae a pak se postavil. "Kdyby něco, tak to rozbij. Dá mi to signál, že není něco v pořádku." Dodal a pak znovu kývnul hlavou na Shina. "Jdeme. Ještě tu je spousta práce." Řekl a rozeběhl se směrem do další části Tokaie, kde byly slyšet zvuky boje.

Tokai Itazuki

Celý pomalu blednul ze ztráty krve ale na tváři měl pořád úsměv. Jakoby byl spokojený s tím co udělal a jakoby ho vůbec netrápilo že zrovna umírá.
"Zklamání? Ne.. My jsme předurčení stát se lovci a nastolit mír a pořádek. Naše krev je toho symbolem. Musíš pochopit, že to pro co bojují lovci je správné... Ninjové nesmí existovat pro vyšší dobro..." Znovu vykašlal spoustu krve a zavřel pomalu oči.
"Saniro byl Vaší jedinou nadějí... teď už zřejmě Hime-sama stojí nad jeho mrtvým tělem stejně jako nad Torim který je už dávno mrtvý..." Dodal z posledních sil aby to slyšel i Aizen a pak jeho mrtvé tělo padlo k zemi. Tamae znovu ucítila tu bolest hlavy při jeho posledních slovech a ozval se jí hlas v hlavě který patřil Sanirovi.
"Tamae... jsem na tebe hrdý..." a bolest hlavy znovu ustoupila. Shin kývl na Aizena po tom co Tokai vydechl naposledy a rozeběhli se spolu ke vchodu, kde se odehrávala bitva.

Lovci stále neúnavně bojovali jako o život a tys viděl Shinova bratra kterého dobře znáš. Kiyo a Osore stály u velkého balvanu který sloužil jako brána. Dokázali ho znovu spravit nějakou složitou pečetí ale zahlédli jste, jak jejich radost z úspěchu vyrušil lovec co zrovna zaútočil Kiyovi do zad svým kopím.

Tamae Itazuki

"Yosh." potvdila jim když odcházeli a pomalu se doplazila k domu, aby se tam opřela o zeď. Tokai mezitím mluvil svou. Tamae ho prostě nedokázala přimět k jinému myšlení. Ztracený případ. pomyslela si. Nevěděla co mu má odvětit, jelikož stejně věděla, že zemře. Divila by se kdyby černá krev dokázala zacelit takovou ránu i s orgánem. Spíše jí to nutilo přemýšlet. Hime .. Hime .. kdo to může být ? pomyslela si a hlavu si opřela o stěnu domu. Tokai padl, byl mrtev. Zabila svého bratrance a ani ho nedokázala politovat. Byl to velmi zvláštní pocit. Skoro se toho děsila. Pak jí rozbolela hlava, což jí nepřipadalo nějak vzrušující jak se mohlo zdát. Byla vyčerpaná celá odřená a ještě k tomu si nejspíše narazila žebra. Bolest hlavy tak nějak k tomu patřila. Zavřela oči, aby si na chvilku ulevila. "Tamae... jsem na tebe hrdý..." uslyšela v hlavě a pousmála se. Nevím jak to, že tě slyším. Jestli jsem moc unavená nebo blázen, ale jsem ráda. pomyslela si, protože nechápala jak by mohl vědět, že právě teď dobojovala nebo, že zvládla porazit bratrance, který byl váženější a zkušenější.  Moc se tím však netrápila. Oči měla zavřené a dopřávala si trochu klidu. "Chci tě najít. Pomoct ti...Vesnice ..." řekla a ani sama nevěděla, jestli mluví jenom v hlavě nebo nahlas. Nevěděla co se ani děje nejdříve viděla jak Saniro stojí mezi stovkou ninjů a teď slyší hlasy. Nikdy se jí to nedělo, ale teď byla příliš unavená, aby řešila jestli neblázní. Vychutnávala si hořko-sladkou chuť smrti a vítězství.

Aizen Girihari

Už utíkali směrem k bráně, ale pak Aizen zaslechl něco, co slyšet nechtěl. Zastavil se a rukou ukázal, aby Shin pokračoval k bráně. Co to právě řekl? Zeptal se sám sebe v a otočil se. V ruce se mu začal pomalu tvořit skleněný oštěp. To nemůže být pravda. Pomyslel si a když byl v dostatečné vzdálenosti mezi ním a Tokaiem, tak se už měl kopí kompletní. "Někdo jako ty, kdo z pusy vypouští samé lži, nemá šanci předsvědčin mně o tom, že můj otec padl." Řekl a už se pořádně napřáhl a hodil skleněné kopí, které mířilo přímo na jeho hlavu. "Dokuď mi neukážeš platný důkaz!" Zakřičel, když kopí vrhnul. Kopí se mu zarazilo do hlavy a tak ho hezky přišpendlilo ke zdi. Tokai už nejspíš byl mrtvý, ale to Aizenovi vůbec nevadilo. "Jako bonus to máš za ten kůl. Doufám, že shoříš v pekle, hajzle." Dodal a pak kývnul hlavou na Tamae, aby si fakt dávala pozor a při nejhorším ten střep opravdu rozbila. Aizen se rozeběhl zpátky za Shinem, který už mohl být v blízkosti brány a pomáhat ostatním.

Kiyo Natsuin

"Fūinjutsu: Shuuho!" Zvolal společně se svým otcem a pak už jen hleděl na to, jak se pečetí brána. Poté ho otec pochválil a řekl mu, že z něho bude dobrý vůdce. Nevěděl, zda to brát jako lichotku, že by ho otec zvolil vůdcem, protože se obával toho, že by s tím nebylo dost lidí spokojeno. Ale to nehodlal řešit, protože opětoval svému otci úsměv a byl nadšený, že ho viděl takhle venku, nebojácného a odvážného. Jenže to už ho varoval a Kiyo se logicky otočil na patě do strany, protože na něj útok mohl jít jen zezadu. Jak se otočil, tak pocítil bolest na svém boku, jelikož ho tam kopí řízlo. "Ah!" Sykl, ale to už nastavil své dlaně přímo proti lovci a vystřelil proti němu z každé dlaně shuriken. Ty by se mu měly zabodnout přímo k srdci. "Stáhni se otče! Tady jsi moc na očích!" Zvolal a doufal, že se otec někde schová, protože by nebylo zrovna moc ideální, aby se o něj ještě musel starat.

Tamae <-

Chvilku si odpočívala opřená o zeď ale netrvalo dlouho a už k tobě dorazil strýc s tetou. Rodiče Tokaie který vedle tebe ležel mrtvý. Bylo jim úplně jasné co se stalo a jeho matka jen spadla na kolena se slzama v očích u jeho mrtvoly. Oba měli dost zklamaný výraz ve tváři ale nakonec k tobě promluvil jen strýc.
"Udělala si to nejlepší, děkujeme že si očistila naší vesnici od zrádce. Už od narození šel po temné cestě a za své hříchy musel zaplatit." Pověděl tiše a přistoupil k tobě blíž. Vypadal dost rozumně na rozdíl od svého syna a pojal to dost nestranně. Z kapsy vytáhl černou pilulku která vypadala dost děsivě a podal ti jí.
"Na, sněz jí. Není moc dobrá a trochu se ti po ní možná zvedne žaludek, ale obsahuje zvláštní chakru a trochu snad i černé krve. Dědí se tyto pilulky v naší rodině už spoustu let a kdyby je pozřel někdo jiný než Itazuki tak by zemřel. Ani já sám nevím z jakých ingrediencí to je, nebo co je zač ta chakra v nich ale pomůžou ti. Věř mi. Vesnice tě ještě potřebuje." Pověděl a přemohl se k malému úsměvu.

Aizen, Kiyo <-

Aizen doběhl k bráně kde se odehrávala bitva. Lovci byli pořád plní síly ikdyž jejich počty se už dost snížili a dál bojovali. Zahlédl si lovce jak bodl Kiya který ale stihl uhnout aby nedostal přímí zásah. V tu chvíli se ale před tebou zjevil lovec který měl červenou masku přes ústa místo černé i nějakou červenou stuhu kolem krku. Než by si stihl mrknout tak tě tvrdě kopnul do obličeje že si z toho odlítl pár metrů zpátky. Zbrzdil tě až Shin který tě zachytil aby ses nerozbil o nějaký dům v pozadí.
"Si v pohodě?" Optal se tě Shin a stoupl si vedle tebe. Lovec před svým obličejem zatnul ruce v pěsti a přímo mezi klouby mu vyjeli dlouhé čepele které při skřížení vytvořili pomyslné Xko. Rozeběhl se na Vás a chrániče na jeho nohách začali oranžově svítit. Když se rozzářili, nabral rychlost ještě 2x tolik a během vteřiny byl u vás přičemž zaútočil na oba naráz. Každou rukou na jednoho, takže jeho čepele mířili na vaše obličeje.

Osore poslechl Kiya a uskočil o kousek dál kde se přikrčil k zemi. Lovec do kterého si hodil 2 shurikeny udělal krok zpět a volnou rukou si je vyndal ze své černé uniformy, kde byly zabodnuté. Jeho oblečení zřejmě bylo dost odolné protože shurikeny ho jen škrábly na kůži, ale nepronikly úplně. Hlasitěji se vysmál tvému pokusu a opět se rozpřáhl že se tě pokusí znovu bodnout. To už ale nestihl. Hlavou mu proletěl skleněný oštěp který byl tak dlouhý, že jeho špičku si měl před svým nosem a to lovec od tebe stál asi 2,5 metru. Celého tě pocákala lovcova krev takže si vypadal jak kdyby sis dal krvavou lázeň. Bezvládné tělo spadlo na zem a lovci se začali nechápavě a vyděšeně otáčet.

Ichiro Girihari

Stál kousek opodál kde nikdo jiný nebyl takže měl dost prostoru na to, aby všechno viděl. Byl celý zafáčovaný že vypadal pomalu jak mumie ale přesto byl vytočený tak, že se chtěl přidat do bitvy.
"Co to sakra?! Kdo vás pustil dovnitř vy bastardi?! Jak jste prošli přes strážní jednotku?!" Zařval rozzuřeně a tím na sebe přilákal všechnu pozornost. Rozeběhlo se na něho asi 10 lovců kteří byli nejblíže. No než však stihli něco udělat, Ichiro bez pečetí udeřil dlaní do země a z ní vyrazili asi 5 metrové skleněné bodce které byli asi půl metru široké. Mezi sebou neměli skoro žádné mezery takže se vztyčily přímo pod tou skupinkou lovců kteří si na ně nabodali. Ti kteří to schytali přímo byli díky tloušťce bodců přímo roztržení vejpůl. Celá skupinka byla zmasakrovaná takovým způsobem, že bodce byly celé zbarvené do červena. To totálně degradovalo morálku zbývajících lovců a ti začali hledat únikovou cestu na ústup. To už ale bodcema Ichiro proběhl jak kdyby uměl chodit zdí a na jeho ruce se vytvořila skleněná čepel kterou agresivně začal útočit na jednoho z lovců. Lovec úspěšně vykrýval jeho útoky a pokaždé co vykryl Ichirův útok, se Ichirova čepel zlomila vejpůl ale hned na to se znovu obnovila. Zlomené části s hrotem za ním zůstávaly ležet.

Tamae Itazuki

V ruce dřímala skleněný předmět jako čidlo záchrany. Se zavřenými oči přemýšlela a nehýbala se. Někdo by skoro řekl, že je mrtvá. Otevřela oči a viděla tetu se strýcem. Byli to rodiče Tokaie. Tamae je znala, hlavně ještě když byla malá po té se s nimi kvůli Tokaii moc nebavila, proto i byla překvapená když k ní strýc promluvil. To co řekl jí překvapilo, mluvil o něm jako kdyby o všem věděl nebo něco tušil. Tamae mu to, ale neměla za zlé. Přes to všechno on byl jeho syn. Musel v sobě najít kousek smutku ze ztráty syna. Z toho důvodu Tamae mlčela, nic mu na to neodpověděla, ale její obličej byl vše říkající. Úsměv nebyl nutný. Chápala jeho pomoc, ale chápala i jeho smutek. "Děkuji." to bylo vše. Myslela si, že je to tak nejlepší. Kdyby cokoliv řekla bylo by to jen horší. Vzala si pilulku a polkla. Ano ještě mě potřebuje. pomyslela si odhodlaně. Zpočátku to byl nejspíše placebo efekt. Tamae se snažila narovnat, ale najednou se jí převrátil žaludek a ona klesla na všechny čtyř a začala zvracet. Arghh bylo to nepříjemné, ale nedalo se nic dělat. Nedokázala proti tomu bojovat a byla v šoku v tu chvilku co viděla co vlastně zvrací. Byla to černá krev. Bylo jí spousty. Bylo jí z toho opravdu špatně a chvilku jí hlavou létali myšlenky, jakože to žádná taková pilulka nebyla. Pomsta? to jí, ale přešlo, protože najednou jako kdyby se jí něco v těle roztahovalo a ona cítila, jak oběh chakry zrychlil takovým způsobem, že předvídala, že musí prasknout. Byl to takový zvláštní pocit a pak najednou vyskočila na nohy. Bylo jí dobře. Bylo jí mnohem lépe a běh chakry se ustálil. Jako kdyby se vyplnil dostatkem tekutin a ustálil se. Zhluboka se nadechla a do rukávu si otřela směsici černé krve, rudé krve a písku. Doufala, že alespoň vypadá trochu k světu. Její síla se vrátila jako kdyby odpočívala několik dnů. "Ještě se uvidíme." řekla jen a kývla na strýce. Doufala, že jí ještě budou chtít vidět. Rozhlédla se a pohlédla na bránu, která byla napravo. Byla tam mela a věděla, že tam by měl být Shin a Aizen. Tam nebude třeba. Pomyslela si, protože v dálce viděla jak se začíná uzavírat brána z jeskyně, jediná cesta. Saniro..Centrum pomyslela si. Jestli byl Saniro nad jeskyní tak věděla, že se tam teď nedostane. Rozeběhla se na druhou stranu a kus skla si dala za opasek. Běžela druhou možnou cestou do centra. Věděla, že nic jiného tu být nemůže. I Tokai musel přivolat lovce dovnitř pomocí techniky a neprotáhl je jinou cestou. Doufám, že se tam ještě nedostali. pomyslela si a rychle utíkala do centra kde chtěla popřípadě zkoordinovat lidi nebo se zbavit lovců. Jezdec je mrtev. Pěšáci zbývají. Nechť lov započne tajemně se usmála, protože měl tolik energie, že byla připravena dodržet slib, který dala Tokaiovi, napravit chaos, který způsobil.

Aizen Girihari

Běželi směrem k bráně a to už Aizen zahlédl Kiya. "Rychle musíme jim pom-..ughhmmm" Ani nedořekl a už mu něčí noha promasírovala obličej. Naštěstí ho Shin chytil a Aizen si rukou projel přes obličej. To bolelo. Pomyslel si a podíval se na Shina trochu rozmazaným pohledem. "Díky." Poděkoval za chycení a ten lovec, který ho kopl se pustil do útoku několika čepelama. Aizen si nechal pokrýt přední část ruky svým pevným sklem a když se na ně bleskovou rychlostí rozeběhl, tak nastavil svojí ruku pokrytou sklem, aby zasáhl jí. Aizen tu část skla na ruce chtěl hned po styku čepele odpálit, což by mohlo celkem překvapit toho lovce. Předpokládal taky, že to Shin nějak zvládne. Spotřeboval celkem hodně chakry a na další božské zrcadlo by mu chakra nejspíš nedala.

Tamae <-

Běžela si do centra kde bylo úplné ticho. Vypadalo to, že se sem žádný lovec nedostal, a ženy s dětmi byli zalezlé v domech. Bylo tam až děsivé ticho. Znovu tě zabolela hlava a ty si opět z výšky viděla Sanira, jak ho někam vedou v poutech. Kolem něho bylo už snad 150 lovců takže pochodoval v jakési formaci černé armády.

Aizen <-

Útok čepele si vykryl ale tím způsobem, že jeho čepel prošla skrz pevným sklem a ošklivě tě řízla na předloktí. Čímž tě taky odsunul asi metr dozadu. Shin se prostě jen sehnul a udeřil lovce do břicha.
"Fūinjutsu: Kuroi-Sendo!" Vykřikl a úderem ho poslal taky o metr zpět. Lovec se jen oklepal a jeho čepele se povysunuly ještě víc takže byly zas o něco delší. Shin opět skočil vedle tebe a klekl si na jedno koleno.
"Teď potřebuji abys mě kryl... Musím dokončit pečeť. Spoléhám na tebe Aizene." Pověděl potichu abys to slyšel jen ty a kývl na tebe.

Tamae Itazuki

Doběhla do centra, kde bylo naprosto mrtvo. Ani vidu po lovcích. Paráda, takže je to tu v pořádku. Pokud se sem lovci nedostali bylo to hlavně díky její zdi, kde je sem přes trhlinu nepustila. Byla ráda, že se sem nedostali ani od brány. "Všechno v pořádku, nebojte se. Zrádce z tábora je mrtev. Nyní splníme naší povinnost a ochráníme vás!" Zařvala, aby jí bylo v centru slyšet. Pak se chytla za hlavu. Viděla armádu lovců. Bylo jich více jak 100, ale přesně to určit nedokázala. Otče! byla zmatená. Jak to, že tohle všechno viděla. Je to vůbec pravda není to jenom nějaká iluze? Takové otázky si kladla. Pak pohlédla jako kdyby rentgenem viděla skrze domy, směrem kde měla být brána. Bojiště a místo, kde se nacházeli ostatní. Nechtěla nic riskovat v žilách jí koloval adrenalin vytvořený náhlým nabytím chakry pomocí pilulky. Jestli je to pravda nenechám tě odvést. Zatvrzele si usmyslela a oklepala se. Centrum bylo v bezpečí tak tedy vyrazila k bráně. Trvalo to jenom chvilinku. Brána byla už zapečetěná, zavřená díky klanu Natsuin. Viděla, velký boj, ale teď se mu na chvilku snažila vyhnout. Uviděla Osoreho. Osore ? To on tu bránu zavřel ? pomyslela si, protože ani se jí nechtělo věřit, že tu je. Většinou je zalezlý ve svém domě. Pak jí, ale něco napadlo. Pokud měl uzavřít bránu svou číst splnil. Pomalu dobíhala k místu boje. "Zrádce je mrtev, Lovci jsou bez vůdce. Už nemají žádnou šanci!"  zakřičela, aby podpořila ostatní v boji to mohl slyšet také Aizen či Kiyo. Pak už došla k Osoremu, kterého chytla za paži a pomalu táhla od boje blíže k centru, aby se vyhnul přímému kontaktu. "Osore. Nemám moc času. Můj otec mě potřebuje a já se potřebuji dostat ven!" vychrlila na něj rychle. "Můžete mě nějak rychle dostat ven, aniž by si toho někdo všiml ?" zeptala se ho a doufala v kladnou odpověď. "Jo a..." z pod opasku vytáhla skleněný předmět a dala mu ho. "Pak běžte do centra je to tam v bezpečí a kdyby něco rozbijte to sklo, jeden schopný ninja vám přijde na pomoc." dodala a čekala na odpověď. Musela se dostat ven i kdyby to byla past. Tenhle boj je vyhraný, ale pokud by její nenadálé představy byli pravdivé, nedokázala by si představit kdyby opravdu sebrali jejího otce.

Tamae <-

Osore Natsuin

Lidé zakřičeli radostí a už pomalu vybíjeli poslední lovce takže Osore s tebou vklidu poodběhl dál k centru od brány. Pozorně tě vyslechl a překvapeně zakýval hlavou.
"Saniro-san že by potřeboval pomoc? Tomu se mi nechce moc věřit. Ale pokud je to tvé přání, pro jeho dcerku to rád udělám." Dodal a usmál se.
Z kapsy vytáhl svitek který před sebou rozložil a na něm byl nakreslený nějaký kruh z pečetí.
"Stoupni si do něho. Přenesu tě do města nad jeskyní. Mám tam ukrytou pečeť propojenou s touto." Kývl na tebe a když si se postavila do kruhu tak složil několik pečetí přičemž ruku přiložil na kraj svitku. Kruh se rozzářil a ty ses během mrknutí oka zjevila v jednom polorozpadlém domku ve vypáleném městečku. Na podlaze byl stejný kruh jako ten na svitku a všude bylo hrobové ticho. Pokud si vyšla ven z domu, uviděla si přesně místo které si viděla v jedné z vizí. Bylo to jako dejavu. Na zemi ležela mrtvola lovce s červeným šátkem a maskou který měl zlomený vaz.

Kiyo Natsuin

Cože? Pomyslel si, když viděl, že mu shurikeny nic neudělaly. Ale nebylo to tak nepravděpodobné, neměl dost prostoru, aby je dokázal vymrštit s pořádnou sílou. Myslel si, že s ním je konec, neměl kam uhnout, ale to už před svýma očima uviděl jakousi průhlednou špičku, po které stékala krev. Nahlas polkl a šilhavým pohledem sledoval špičku než spadla i s mrtvým tělem k zemi. Oh, díky Ichiro. Pomyslel si, ale to už viděl, jak Tamae někam mizí s jeho otcem. Brána byla již zapečetěná, lovci utíkali nebo umírali a on byl v klidu. Nic ho neohrožovalo, dokud v dálce neuviděl svého bratra s Aizenem. Shin! Zvolal v mysli a rozeběhl se směrem k nim, při čemž z boku na lovce, který na ně útočil vymrštil tři kunaie. Mířil s nimi na jeho krk, což pro něj nebyl problém, protože mušku měl, vzhledem k tomu, že to byl jeden z mála jeho hlavních útoků. Viděl, že Shin zkouší pečetící jutsu, takže mu chtěl usnadnit práci nebo zaneprázdnit toho lovce, aby to Shin stihl. Zároveň počítal s tím, že pokud se tomuhle nějak lovec vyhne, tak se na to bude muset soustředit a v tu chvíli bude moct zaútočit Aizen.

Aizen Girihari

Aizen si myslel, že útok vyblokuje, ale čepel prošla skrz. Cože?! Jak tohle je možné?! Pomyslel si a byl donucen udělat krok zpět. Vznikla z toho celkem nehezká rána. Shin to měl celkem pod palcem a začal nějakou techniku, kterou mohl dokončit až za nějaký čas. Aizen sice neměl už moc chakry, ale krytí zvládne. "Dělej co musíš. Jestli projde skrz, tak se nemůžu považovat za syna Toriho Girihari!" Řekl a pak slyšel Tamae, jak motivuje ostatní ninji a civilisty. Má pravdu... jejich vůdce je mrtvý... nemají už šanci. Řekl si v mysli a hluboce si vydechl. Pak si ale vzpomněl na to, že Tamae ještě před několika minutama ležela úplně vyčerpaná na zemi. Byl hodně překvapený a spíše udivený. Heh? Je to vůbec Tamae? Jak.. co?.. heee? Byl celkem zmatený, ale bylo mu jasné, že je to jenom dobře. Jestli někdo Tamae pomohl na nohy, tak to bylo to nejlepší rozhodnutí, protože jediná Tamae dokázala tak dobře motivovat ostatní. Když tedy Aizen nepočítal svého otce. Aizen se musel soustředit na svůj boj. Mezitím co zmateně bloumal v mysli, tak se čepele toho lovce ještě více povysunuly a Aizen z toho neměl moc dobrý pocit, protože právě viděl, že jeho čepele dokáží projít skrz jeho sklo a na svojí techniku neměl chakru. Musím ochránit Shina...Kiyo by nebyl moc nadšený, kdybych ho nechal teď padnout. Pomyslel si a celé tělo si nechal porůst svým sklem. Věděl, že teď musí vyblokovat jakoukoliv ránu, i když to bude hodně bolet. Vytáhl kunai, který také nechal porůst sklem. Všimnul si, že na toho lovce letí od Kiya pár kunaiů, které ho určitě zaneprázdní na nějakou dobu. Toho mohl Aizen využít a taky se tak stalo. Soustředil svoje zbytky chakry do nohou a vyrazil velkou rychlostí přímo proti němu s kunaiem obaleným sklem, který držel těsně v místě brady, aby mohl kdyžtak vyblokovat nějaký zásah. Jeslti se Aizen dostal blízko toho lovce, tak mu chtěl tím kunaiem nějak zranit ruce. Byl připravenej, na to, že schytá nějakou pecku. Tento lovec byl jeden z těch silnějších oproti těm, které potkal v onen uličce smůly. A vzhledem k tomu, že ještě nejspíš bude potřebovat trochu chakry, tak chtěl nechat všechno na Shinovi.

Tamae Itazuki

Díky Osore pomyslela si a prohlížela se trosky domu. Viděla jich už nespočet, ale nikdy jí to neunavilo. Válka sebou přinášela chaos. Vždycky si říkala jak jednou toto městečko mohlo být plné života, který nikdo nepoznal. Pak vyšla ven a slunce jí ozářilo. Bylo to pro ně vždy velmi atraktivní a díky němu se ven každý těšil. Dobře, tady byla jedna z mých vidin. pomyslela si a pozorně si prohlédla místo. Všimla si i lovce, který byl nějak pokroucený. Zlomený vaz ? pomyslela si a prohlédla si ho. Jedině Saniro. Takže tu doopravdy byl. zhodnotila. Věděla, že většina ninjů je ve vesnici a svádí boj s lovci a Sanira viděla ve svých vidinách několikrát zde. Hmmm Porozhlídla se jestli nenajde nějakou nápovědu po které by se vydala. Viděla jsem hrozně moc lovců. Přeci by bezestopy nezmizeli. Pomyslela si a hledala stopy, které tu museli zanechat ať už boje nebo pochodu nebylo možné zamaskovat takovou armádu. Navíc očekávala, že uvidí více mrtvol. Možná se jí počet lovců jen zdál a je jích podstatně míň. Byla poměrně zmatená, protože zde byla na základně nepodložených důkazů, ale jednalo se o jejího otce. Musela to zkusit. Pokud zde byli nějaké stopy tak se po nich vydala dále.

Kiyo, Aizen <-

Kiyo se rozeběhl přímo na pozici Aizena a Shina kteří nebyli zrovna v jednoduché situaci.
"Tvé sklo tě neochrání ninjo!" Zakřičel na Aizena a chtěl na něho znovu zaútočit, to už ale periferně zahlédl Kiya na boku který po něm hodil 3 kunaie což bylo celkem nebezpečné vzhledem k tomu kam mířil. Místo útoku ale tedy stisknul svůj druhý náramek na druhé ruce a kolem něho se vytvořila tlaková vlna. Kunaie se tedy odrazili pryč a zabodali se do domků v okolí. Vlna zasáhla i vás ale nebyla tak silná, takže vás jen trochu popostrčila. Malinko jste ztratili rovnováhu ale to už znovu zaútočil na Aizena který už stál v jeho blízkosti, protože na něho běžel s kunaiem. Svým kunaiem vykryl jednu jeho čepel která opět rozbila sklo a kunai do půlky naříznul. Ucítil si opravdovou sílu nejen v jeho pažích, ale i černá čepel nebyla obyčejná.
"Si buďto odvážný, nebo hloupý když si myslíš že mě můžeš porazit v boji na blízko." Pověděl přitom klidně a svou druhou čepelí ti zaútočil na břicho. Mohl si tomu teoreticky uskočit kdyby si se odrazil zpět, ale vzhledem k dýlce čepele byl tak či tak zásah nevyhnutelný. Menší či větší to už záleželo na tvé reakci. Kiya za běhu vlna rozhodila trošku víc protože se mu opřela do boku a tak mohl i spadnout. To už na něho ale Shin kývnul a kopl k tobě svitek který mu ležel u nohou. Svitek obsahoval jeho Fuuma Shurikeny kterými doufal že bys ho mohl ohrozit víc než kunaiema. Zároveň přitom skládal sérii asi 30ti pečetí na které právě potřeboval krytí před lovcem.

Tamae <-

Hledat stopy v tomto městečku bylo velmi obtížné. Hlavně proto, že trosky po vypálení zůstaly netknuté a tak všude byl bordel a špína. Ovšem zakrýt stopy po pochodující armádě nebylo možné. Zahlédla si tedy stopy které vedly jednou cestou do lesa za městem. Stop bylo opravdu hodně, jedna vedle druhé takže bylo jasné že zde šlo opravdu hodně lidí. Jiné mrtvoly v okolí ale nebyli, vypadalo to jako by se Saniro vzdal a nechal se odvést bez jakéhokoliv boje. Což bylo asi to nejzvláštnější a taky dost nereálné.

Aizen Girihari

Ten lovec řval něco ve style, že Aizena jeho sklo neochrání. V tuhle dobu ale nechránil sebe, ale Shina, takže mu bylo jedno, že se skrz jeho sklo dostane. Nevíš nic. Řekl si v mysli. Jeho útok byl odražen a kunai se úplně zničil. Aizen ho pustil na zem, protože mu už byl k ničemu. "Porazím tě i pěstma, kdybych musel..." Řekl Aizen a jeho druhá čepel ho zasáhla do oblasti břicha. Naštěstí Aizen stihl zareagovat a v čas rychle uskočit, takže mu čepel neudělala kritické poškození. Kso.. takhle to dál nepůjde. Pomyslel si a když dopadl na zem, tak se chytl za břicho. Ten lovec je pořád plný síly.. to se o mě nedá říct. Dokážu trochu zredukovat poškození těch čepelí, ale už začínám cítit únavu.. navíc už nemám ani moc chakry. Shin by si mohl trochu pospíšit. Řekl si v mysli a udělal ještě pár kroků vzad. "Zvládnu ještě jeden střet... pak už to bude kritické, pro mně." Řekl směrem na Shina a nechal svoje tělo naposled pokrýt svým sklem. Ještě jedna rána. Pomyslel si a vytáhl další kunai, se kterým se hodlal bránit.

Kiyo Natsuin

Spadl k zemi. Co to sakra bylo? Pomyslel si nechápavě a dost ho to zaujalo. Tohle chci. To už se ale zvedl a před jeho nohy dopadl svitek. To bylo ve chvíli, kdy byl Aizen zasažen. Kiyo ho rychle zvedl, ve vzduchu rozbalil a dlaní do něj bouchl. To už se mu v obou rukách objevily dva velké shurikeny. Koukl na Aizena, čímž chtěl dát najevo, že má zaútočit ve chvíli, kdy budou fuuma shurikeny kousek od lovce, aby neměl čas reagovat na vše okolo. Vymrštil jeden fuuma shuriken, poté hned druhý. Každý letěl trochu jinak vysoko a neletěly hned za sebou, letěly spíše vedle sebe, aby se tomu nemohl jen tak vyhnout. K tomu ještě dodal dva malé shurikeny, které letěly hned za těmi velkými, aby je lovec nečekal. Pak už jen Kiyo stál a doufal, že Aizen využije situace. Nevěřil tomu, že by mohl pomoct nějak blízko, neboť neměl na to přímo zbraň a ten lovec vypadal na blízko dost obratně. Poté koukl na Shina. Honem bratře!

Lovec

Zahlédl Kiya jak na něho vyslal několik shurikenů ze svého svitku proti kterým neměl moc co dělat. Na tlakovou vlnu byly příliš velké a tak se je pokusil odrazit čepelema. Letěly ale příliš rychle, takže odrazil jen jeden přičemž druhý se mu zabodl do ramen. Hlasitě zasténal a to už do něho naletěli 2 malé které byly hned za nimi. Zabodly se mu do hrudi ale mělo to stejný efekt jako předtím. Nepronikly jeho zbrojí a tak si jen rozzuřeně vytrhnul Fuuma Shuriken z ramene.
"Ty smrade.. Za to zaplatíš!" prohlásil a svou velkou rychlostí se pro změnu rozeběhl na Kiya. Aizen ho v tu chvíli vůbec nezajímal.
"Kiyo!" Zakřičel Shin když se na tebe rozeběhl a začal skládat pečetě ještě rychleji. To už byl ale lovec u tebe a zaútočil ti čepelí přímo na hlavu. V tom ale jakoby stuhl, a zůstal před tebou stát s jako socha načež se po jeho těle vytvořili pečetě na zamknutí Kuroi-Sendo.

Kiyo Natsuin

Měl radost, že jeho útok s fuuma shurikenem vyšel, ale zároveň si v mysli poklepal na čelo, že znovu zkusil malé shurikeny a mířil na hruď, měl mířit na krk nebo přímo na hlavu, jenže tam bylo až moc možností, jak by se tomu mohl vyhnout. To už se ale objevil před ním s úmyslem, že ho zabije. Kiyo tak rychlý pohyb vůbec nečekal, hlavně myslel, že udělá něco samotný Aizen. A do pr.. Probliklo mu hlavou a pokusil se skrčit. Nestihl by to, kdyby ho nezachránil bratr. Tělo lovce zůstalo stát jako socha, čehož si všiml až když zvedl hlavu a podíval se, jak je těsně před ním čepel kopí. Chvíli na něj koukal než mu došlo, co se vlastně stalo. "Jo tak teď si hraješ na mima jo?" Zasmál se trochu. To by bylo, aby si z něj Kiyo neudělal srandu. Věděl, že je lovec v háji, proto ho nechal být a doběhl k Shinovi. "Jsi v pohodě?!" Zvolal než k němu doběhl a pak už se jen díval na jeho rány. "S otcem, ano s otcem." Upřesnil, protože nebylo zvykem, že by něco mohl udělat s otcem. "Jsme zapečetili hlavní vchod." Informoval ho o situaci u hlavní brány.

Aizen Girihari

Aizen čekal, že ten lovec znovu zaútočí, ale jeho pokus mu překazil Kiyo, který ho trefil dvouma fuuma shurikenama, které vyvolal stejně, jako jeho bratr, Shin. Oba dva shurikeny ho zasáhly, ale neobdržel nějaké silné poškození. Ta zbroj? Pomyslel si Aizen a když ten lovec vystartoval po Kiyovi, tak se rozeběhl směrem na toho lovce. Lovec byl ale mnohem rychlejší, takže i Kiya byl rychleji, než Aizen i lovce. To snad...! Proletělo mu hlavou a lovec se ve mžiku zastavil a ani se nepohl. Aizen se zastavil a začal rychlejším tempem lapat po dechu. "Takže to vyšlo..." Řekl si a spadl na kolena. Byl celkem vyčerpaný a hlavně hodně poraněný. Snažil se aspoň trošku nabrat síly, než se vrhne na další akci. "Dobrá práce Kiyo, Shine." Řekl Aizen směrem na ně a v ruce projistotu držel svůj kunai, kdyby se ten ninja náhodou dostal z toho spoustání.

Shin Natsuin

S úsměvem se podíval na Kiya a položil mu ruku na rameno.
"Ano, jsem v pořádku, teda aspoň myslím. Co ty? Není ti nic?" Chtěl se ho zeptat co tam v centru dění dělal, ale to už mu Kiyo sám řekl. Byl rád že vidí svého bratra v pořádku a byl ještě radši, když mu řekl, jakou věc společně s otcem zvládli.
"Otec pomohl v bitvě? Sakra, to co se tu děje mi hlava nebere." Řekl překvapeně a zmateně přičemž pohled odvrátil na Aizena, na kterého mírně přikývl.
"Díky za pomoc, musíme se dostat na ošetřovnu, která teď ale bude dost plná. Doufám že nám ti hajzlové v černým dají pokoj když Tamae sundala toho vraha co nás zradil a sabotoval nás zevnitř. Byl to její bratranec Tokai Itazuki, který díky převrácené technice kuchiyose přivolal ty lovce dovnitř, aby zaútočili z ulic a nečekaně." Vysvětlil aby byl Kiyo v obraze a porozhlídl se kolem na zem, kde pak jen sklopil pohled.
"Tolik zraněných a mrtvých. Sice jsme vyhráli, ale jejich plán z části vyšel. Zajímalo by kdo za tím vším stojí..." Zamyslel se a dál už nic neříkal. Chtěl vám dát prostor na odpočinek po náročné bitvě.

V tu chvíli se ale ozval dav ninjů kteří sbírali zraněné u brány a občas se ozvalo i radostné zvolání. Bránou, skrze obnovenou pečeť prošel Tori Girihari. Aizenův otec společně s dalšími 3mi členy úderné jednotky. Byli celý pomlácený, zraněný a vyčerpaní. Jen Tori dokázal stát na nohou, zatímco ti zbylý se hned po průchodu svalili na zem únavou.
"Tori!" Vykřikl Ichiro který k němu hned doběhl a začal ho podepírat ačkoli sám byl dost zraněný.
"Co se stalo?!" Vyhrkl na něj a všichni ztichli. Celou Tokai zajímalo co bylo příčinou a jaké je pro to všechno vysvětlení.
"Přepadli nás v lese. Saniro nám přikázal přepadení malé hlídky lovců, kteří se moc přiblížili k Tokaii. Byla to však past, a nás obklíčila celá armáda s mechanismy, který hrály přesně proti nám. Neměli jsme šanci se ubránit a tak nás zajali a snažili se z nás dostat informace o Tokaii a především o Sanirovi. Neprozradili jsme nic, ale naštěstí včas dorazil sám Saniro, kterého zřejmě celou dobu hledali. Udělal výmněný obchod, sám sebe za nás a lovci souhlasili, takže jsme byli propuštěni." Vysvětlil dlouze a hlasitě, až z toho vykašlal trochu krve. Všechno jste slyšeli i vy, ikdyž jste byli pár metrů vzdálení, protože v tu chvíli tam bylo naprosté ticho.
"Musíme mu pomoct, oni ho zabijí!" Dodal naštvaně a bylo na něm vidět jak ho to žere. Že mu někdo zachránil život výměnou za svůj a on s tím nemohl nic udělat. V davu se začal šířit hluk a lidé začali být nervózní.
"Co Aizen? Je doufám v pořádku!" Zeptal se už potichu Ichira a ten jen bezeslov souhlasně přikývnul. To už ho ale vedl na ošetřovnu protože na tom byl taky zle.

Aizen Girihari

Shin vysvětloval Kiyovi situaci a Aizen se zatím uvolnil. Snad už bude klid... Pomyslel si a když uvolnil svoje sklo, které ho chránilo, tak se mu opět spustilo krvácení. Sakra... na to jsem nepomyslel. Proletělo mu hlavou a rukou si chytla za břicho. Otočil se na Shina a pomalu se postavil. "Je to moje práce." Řekl a usmál se. "Já budu potřebovat ošetřovnu jako sůl". Dodal a když se se rozhodoval o tom jít na ošetřovnu, tak uslyšel svého otce. Otče? Pomyslel si a otočil se směrem na bránu. Rozeběhl se k ní i když sám měl celkem potíže. Nechal si rány ještě nachvilku nacelit sklem, aby neztratil moc krve. Když doběhl k bráně, tak opravdu viděl svého otce, který byl naživu. Doufám, že se škvaříš v pekle, ty hajzle lhářská. Pomyslel si a rychle doběhl k otci a k Ichirovi. "Otče! Jsem rád, že jsi celý!" Řekl a pomohl Ichirovi s podpíráním otce. "Byl tu celkem hukot, ale zvládli jsme to..." Dodal a mírně se usmál. Měl opravdu velkou radost z toho, že se jeho otec vrátil.

Kiyo Natsuin

Věděl, že je jeho bratr v pořádku a není nijak vážně zraněn, proto se trochu uklidnil a měl hned lepší náladu. To podpořila i informace, že to celé vyhráli, že jsou lovci mrtví. Jenže pak přišel Tori Girihari skrz obnovenou pečeť a všem v okolí vysvětlil, co se vlastně stalo. Kiyo to celé pozorně poslouchal a zastavil se ve své hlavě nad jednou myšlenkou. Zastavil se nad tím, že jim rozkázal Saniro, aby zaútočili na blízkou jednotku lovců. Kiyo nebyl z boje unavený, protože de facto ani moc nebojoval, což bylo dobře vzhledem k tomu, že nebyl vhodný ninja na boj. Zarazila ho ta informace, že to rozkázal Saniro. Jeho otec ačkoliv byl jaký je, tak je vůdcem vesnice a stejně by měl dávat ke všemu zvolení. To ho dohnalo k zamyšlení. Můj otec je vůdce vesnice, což znamená, že má dávat ke každé aktivitě, která se děje ve vesnici nebo blízko vesnici, by měl dávat souhlas a já si nepamatuji, že by dal možnost rozhodovat Sanirovi. Kvůli tomu, že rozhodl o tom, že zaútočí na lovce poblíž Tokai, tak se tohle možná strhlo. Na co je zde můj otec, pokud za ním nikdo nejde, aby rozhodl? Na co zde jsme my, kteří pečetí vše možné, abychom byli v bezpečí, když se pak ukáže člověk, který rozhodne o útoku na blízké lovce, kteří by nás nemohli najít díky naší zdi a pečetím? Však jsme schovaní v obrovské jeskyni, která z venku ani nevypadá jako vesnice? Proč bylo důležité, aby na ty lovce někdo zaútočil? Akorát je poslal do pasti. Přemýšlel Kiyo a hleděl na zraněné ninji a mrtvá těla. Sledoval, jak jsou všichni unavení z boje, ale zároveň každý řve, jak jsou ostatní stateční, že šli vyřídit lovce a přitom to byla velká chyba. Kdykoliv mohl být někdo někde schovaný a jen vyhlížet odkud naše jednotky vyjdou, aby věděli přesně, kde se nachází náš vchod do táboru. A Saniro se rozhodne vyslat jednotky aniž by s tím ostatní souhlasili. Na co jsme všichni v jednom táboře, pokud o všem rozhoduje člověk, který ani není vůdcem a mého otce přehlížejí? Pokládal si jednu otázku za druhou a trochu naštvaně hleděl do prázdna. Nevěděl, jak to všechno má chápat. Nevěděl zda to má brát jako výsměch jeho otci nebo jako nepromyšlené a lehkomyslné jednání někoho, kdo si myslí, že to tu má celé na povel. Nevěděl co si o tom má teď myslet.

Aizen <-

Doběhl si k otci kterého nesl Ichiro na ošetřovnu a se širokým úsměvem tě jednou rukou objal.
"Aizene! Jsem rád že si v pořádku, vypadáš ale zraněně. Pojď s námi, musíme se dát do kupy co nejrychleji." Řekl ti s úsměvem a pomalu jste se dobelhali na ošetřovnu která byla celkem plná zraněných ninjů. Všude se ozýval pláč a krev na podlaze vypadala dost děsivě. Ichiro uložil tvého otce na lůžko a ukázal ti ať si lehneš hned na to vedle něho. V tom si zahlédl mladou dívku která tě ošetřovala minule jak k vám doběhla se svým typickým úsměvem.
"Tak jsme tedy zase co?" Popíchnula Aizena a začala připravovat nějaké věci na ošetření. Ichiro se zase vydal pryč z ošetřovny.

Kiyo <- Tvé přemýšlení nad situací přerušil pohled na Osoreho který stál opodál a sledoval celou situaci. Mírně sklopil hlavu s doslova smutným pohledem. Vypadalo to, že ho dost mrzí to co se tady stalo. Nikdy nechtěl aby se něco takového stalo a tak to jen potvrzovalo tvoje teorie o tom, že s vysláním úderné jednotky neměl nic společného. Pak ale zahlédl on tebe a mírně se usmál aby zamaskoval své pocity. Pak na tebe mávl aby si šel k němu a poupravil si své brýle na nose.
"Půjdem se podívat na můj nový objev? Stejně tu nikdo o mojí pomoc nestojí tak bych tu beztak akorát překážel." Řekl ti upřímně a trošku zklamaně sám ze sebe. Nechtěl tě ale nikam nutit, bylo mu jasné že radši pomůžeš ninjům ve vesnici aby si byl prospěšnější.