Misuteri - Zakázané území (Yuki)

Pokračuj zde.

Yuki Igaku

Konečne dobehla Bijin. Ehm, postele pre dnešok stačilo. Letmo odpovedala na poznámku Bijin a pokúsila sa na tvári vystrúhať úsmev. To musí vyzerať! Pomyslela si a zamračila sa. Na úsmevoch budem musieť ešte trénovať. Zasmiala sa nad svojimi myšlienkami. Čo mohlo pôsobiť celkom zvláštne a pred Bijin teraz vyzerala ako šibnutá, keďže nejako nebolo nič vtipné, nad čím by sa mohla smiať. Po kuse cesty, keď sa dostávali vyššie do hôr začínala byť celkom zima a Yuki sa viac zamotala do svojho plášťa, aj keď ten sa ako zimné oblečenie moc nazvať nedal, no lepšie ako nič. Boli pred rozcestím, Bijin povedala že prišli po chodníku no žiadna trhlina tam nebola. To už sa Yuki podhla po vedľajšej ceste, takže otázka Bijin bola zbytočná. Po pár metroch sa otočila a pozrela priamo na Bijin. Pozerala sa jej do očí. Prečo mi takto pomáhaš? Spýtala sa celkom potichu a stále jej pozerala do očí. Nebolo to preto že by jej nejako neverila, len ju táto vec celkom zaujímala. Ak by sa ukázalo že si vlastne našla kamarátku, veľa v jej živote by sa zmenilo. No zafúkal vietor a Yuki sa trocha zatriasla od zimy a nasadila si na hlavu aj kapucňu ktorá bola súčasťou jej plášťa.

Bijin

Trochu nechápala, čemu se Yuki směje, ale zasmála se taky, protože lidi rozesměje i jen to, když se někdo začne smát. Sama neměla moc vhodné oblečení do hor, proto ji taky byla celkem zima, ale dalo se to přežít. Podívala se na své dlaně, na kterých měla jakési pečetě. Pečetě sloužily k vyvolávání železa, které měla někde schované. Mělo to takhle, protože by nebylo v jejích silách, aby u sebe nosila tolik železa, kolik potřebuje k boji nebo tréninku. Měl to takhle skoro každý v její rodině. Protivník, který neví s kým bojuje, tak nečeká, že si dokáže jen tak z ruky vytáhnout katanu nebo tak něco. Pak se ji Yuki zeptala na zajímavou otázku. "No, jak to říct zkráceně." Špitla s úsměvem a podrbala se ve vlasech. "Asi kvůli tomu, že jsi má první kamarádka, kterou jsem kdy měla. Tam kde jsme byli předtím, tak naši rodinu moc nemuseli. Takže jsem neměla kamarády a s tebou si celkem rozumím, takže proč bych ti nepomohla, když tě beru jako dobrou kamarádku?" Vysvětlila ji a s úsměvem se na ní podívala. Najednou se cesta v horách začala zužovat, že sice mohly jít vedle sebe, ale rozhodně kolem sebe neměly dost prostoru. "Podívej!" Ukázala směrem k obloze v dálce před nimi. Bylo vidět, jak jde z nedalekého místa jakási světle modrá záře přímo k nebi.

Yuki Igaku

Počkala na to čo jej Bijin odpovie a potom sa len otočila a pokračovala v ceste. Vieš, samá nemám nejakých kamarátov. Povedala keď stále mierila po chodníku ktorý bol čím ďalej tým užší. O to že by ich mohol niekto napadnúť nemala nejak starosť, veď predsa Bijin videla v akcii keď pohla zo stenami ich veže a to na to bola sama a zbrane ktoré väčšinou používala Yuki boli napustené dosť silným jednom. Takže stačilo aby nepriateľovi urobila škrabnutie a o ostatné už by sa postaral jej jed, nemusela vynakladať námahu na nejaké vážne devastujúce zranenia, čo bola výhoda. No a keďže jed bol jej vlastnej výroby, to že by mali nepriatelia protijed nejak nehrozilo. Cítila sa v bezpečí, nebola predsa nijak slabá, ani ona, ani jej spoločníčka na ceste. Vlastne, na vašu rodinu som bola zo začiatku dosť naštvaná, kvôli tej veži, ale všetko sa zmenilo. Povedala a jemne sa pri tom zasmiala, teraz to už bolo omnoho lepšie, veď ju Bijin predsa berie ako dobrú kamarátku. Zvláštny pocit. Pomyslela si a otočila sa aby videla na Bijin. No tá už ukazovala dopredu kde sa k nebu týčila modrá žiara. Boli bližšie. Pozerala ďaleko dopredu na tu žiaru. Odtiaľto to nevyzerá nejak nebezpečne. Povedala. Skorej to vyzerá pekne. Pri posledných slovách sa zasmiala a trocha pridala do kroku smerom k tej žiare.

Bijin

Záře byla skutečně moc hezká. Ani neměla vypadat nebezpečně nebo tak něco. Ve skutečnosti skoro nikdo ve vesnici nevěděl, proč je tam zákaz vstupu, jen jim bylo řečeno, že jde o místo, kam zmizel jeden člověk a víckrát už ho nikdo nikdy neviděl. Podle všeho o tom vědělo jen pár vyvolených ve vesnici - taková ta elita, což je třeba Daisuke, Sayaru, Kokai a Maeko. "Ano je to krásné, ale kolikrát se stalo, že to nejhezčí nám pak i uškodilo." Trochu se zasmála, ale myslela to vážně. Musely být obě dost na pozoru. Prošly zúženou cestou mezi dvěma horami a v dálce uviděly, jak uprostřed cesty trčí ze země několik kamenů a kolem je zem popraskaná, při čemž z prostředka vyzařuje krásná modrá záře, která míří až k nebesům. Byla už poměrně tma, takže to bylo o to hezčí. Yuki pak však uslyšela v hlavě jakési hlasy. Bylo jich strašně moc a jediná slova, která postřehla, tak byla "Pomoz nám, Yuki." Čím blíže byly, tím hlasitější hlasy byly, když najednou úplně zmlkly. Bijin si toho na Yuki hned všimla. "Co se děje? Jsi v pořádku?"

Yuki Igaku

Bijin povedala zaujímavú vec, Yuki nad tým musela rozmýšľať. Vedela to že tam kam ide to môže byť nebezpečné a nemala v úmysle urobiť nejakú blbosť. Vlastne nikdy ani nepremýšľala prečo sem majú ľudia zakázaný vstup. To že cesta bola úplne v poriadku priechodná ju utvrdilo v tom že keby tam je niečo naozaj nebezpečné, tak by tu predsa niekto spravil nejaké prekážky, alebo zatarasil tú úzku cestičku ktorou práve prechádzali. No to už padla noc a toto zakázané miesto vyzeralo krajšie ako z diaľky. vrhalo príjemné svetlo na svoje okolie. Zrazu niečo začula. No nevenovala tomu nejakú pozornosť, lebo si myslela že to je nejaký poryv vetra. No zrazu rozoznala že to je hlas, nie, že je to viac hlasov. Hlasy zosilňovali a yuki sa začala obzerať okolo seba. Hľadala odkiaľ idú až keď nikoho nevidela si uvedomila že tieto hlasy sa prekrikujú v jej hlave. Bola zmätená a v tom rozoznala vo svojej hlave prosbu o pomoc. V tom ako keby skamenela, no to už si to dávno Bijin všimla a pýtala sa čo sa deje. Počuješ ich? Spýtala sa jej a pri tom na ňu zmätene pozerala. Hlasy... Ľudia... Veľa ľudí. Pokračovala z trochu roztraseným hlasom. Oni vedia ako sa volám. V tom jej v očiach akoby zablysol náznak strachu. Chcú aby som im pomohla. No pri posledných slovách si už sadla na kameň a pevnejšie sa zabalila do svojho plášťa, pričom si chytila hlavu. Keď hlasy zrazu prestali. Dvihla svoju hlavu a pozrela smerom k tej trhline v zemi smerom k Misuteri.

Bijin

"Ne." Odpověděla ji a začala se rozhlížet kolem, ale také nikoho neviděla. Pak ji došlo, že je to asi fakt tím místem nebo Yuki skutečně hráblo, což mohla být taky dost velká šance, ale rozhodně si to nechtěla připustit. Nevěřila tomu, že by hráblo její jediné kamarádce. "Pojď. Už jsme tu." Pomohla ji zvednout se z kamene a rozešla se směrem k trhlině. Došly až k trhlině, nic necítily. Člověk by řekl, že pocítí nějakou sílu, ale nic, jako kdyby šlo o úplně normální místo. Bijin se podívala dolů a uviděla jen tmu, ze které vycházela modrá záře. Když se však podívala Yuki, tak viděla až dolů. Viděla tam jakési malé světélkující modré krystaly. Neviděla to ostře, protože to byla opravdu hloubka. "Jak se dostaneme dolů?" Zeptala se Bijin. Mohla udělat železné schody, ale byla to takový výška, že by na to vyplýtvala spoustu chakry. Pak však na druhé straně trhliny uviděla přivázané staré lano, které tu zůstalo asi po posledním návštěvníkovi. "Hele!" Ukázala na lano, ale to už si Yuki všimla, jak úplně dole v trhlině něco proběhlo, jako kdyby tam rychle proběhl nějaký člověk.

Yuki

Tak Bijin žiadne hlasy nepočuje. Asi mi vážne hrabe. Prehnalo sa jej hlavou a trošku sa nad tým usmiala, nikdy by nebola povedala že by z nej bola šialená, zlá, to skorej, ale šialená? Stáva sa skorej presný opak. No tu už ju Bijin ťahala k tej trhline, keďže to už bolo celkom blízko. Hmm, čo ďalej? Spýtala sa Yuki, skorej tak pre seba a pozrela sa dolu. To čo videla ju zaujalo, či skôr uchvátilo. No že by to Bijin nevidela ju ani nenapadlo. No Bijin prišla s plánom, na druhom konci trhliny bolo priviazané nejaké staré lano. Super. Pomyslela si. To vyzerá vážne bezpečne. Povedala značne posmešne. No pozerala späť na dno tej trhliny, ako keby chcela zaostriť, no na takú diaľku jej to neišlo. Uvidela to, v tedy to uvidela. Pohyb, nejaká bytosť sa mihla na dne v čom sa Yuki ihneď stiahla a ako keby sa snažila skryť za okraj tej trhliny. Nie sme tu sami. Povedala s trochu strašidelným tónom v hlase a pozrela na Bijin. Mali by sme skúsiť či je to lano dosť pevné. Povedala a pri tom sa dvíhala zo zeme. Nechcem skončiť dolámaná tam dole. Ukázala na trhlinu a prišla k lanu ktoré začala vyťahovať von. No dôvod toho prečo ho ťahala bol aj ten že nechcela aby niečo z toho miesta vyliezlo.

Bijin

Nejsme tu samy? Co? To zase něco slyší nebo co? Pomyslela si, ale nic neřekla, protože nechtěla Yuki znervózňovat s tím, že by ji řekla, že zase nic nevidí nebo neslyší, protože už teď vypadala, že je z toho celkem nesvá. Yuki začala tahat lano nahoru. Bijin k ní však přiskočila a položila ji ruku na rameno. "Počkej, nemusíš to tahat, já to lano posílím." Navrhla ji. Složila pár pečetí a dotkla se lana, po kterém najednou začaly lézt malé železné částečky, které se zavrtávaly do lana čímž lano vyztužily. Poté se na kraji trhliny vytvořil železný kvádr, do kterého bylo lano zasazeno, aby lépe drželo. "Fajn, teď bezpečně můžeme." Řekla, ale než stihla Yuki nějak oponovat, tak už se dotkla lana a pomalu se spouštěla dolů. Spouštěla se tak minutu, bylo to skutečně do hluboké. Když dopadla dolů, tak uviděla obrovské modré krystaly. Jenže došlápla do jakési vody. Bylo zde, tak 10 - 15 centimetrů vody, která se držela u země. Nebyla to klasická voda, byla trochu hustší, ale jinak působila stejně. Z tohoto místa, kam dopadla, tak vedly další 4 cesty do všech stran. Každá cesta byla krásně osvětlená modrými krystaly, ale jen na jedné viděla v dálce něco divného. Byla tam krev na jednom z krystalu.

Yuki

Zastavila ju. Je nejaká moc akčná. Udivila sa Yuki keď Bijin znovu vzala veci pod svoju réžiu a tento ráz vyrábala posilnenú verziu lana. Tak aspoň sa nezabijem pri páde. Pomyslela si a trošku sa pri tom zasmiala. No to Bijin zahlásila že teraz to je bezpečné a než jej stihla niečo povedať, už si to zlaňovala dolu ani sama nevedela kam. Len tam tak stála a pozerala kým sa jej nohy dotknú zeme. Predsa by ju tam teraz nenechala a zase nechcela spadnúť na ňu. Možno to trvalo trošku dlhšie ako by si to Bijin predstavovala a mohla získať nejaké pochybnosti. No to Yuki už pristála po členky v akejsi tekutine a videla že tie kryštály sú o veľa väčšie ako sa jej zdali z povrchu. Pre istotu pozrela smerom na hor odkiaľ sa teraz spustila, no nepozerala tam dlho, to už si pozerala že stoja vlastne v akejsi križovatke. Tak kam teraz? Spýtala sa no vtedy si všimla že jeden kryštáľ je akísi iný. Čo to je? Položila otázku skorej sama sebe a vydala sa k tomu kryštálu ktorý mal na sebe stopy krvi. Až keď prišla bližšie všimla si čo to je a zastavila. Ako keby ju zamrazilo. Pomaly sa otočila na Bijin a v jej očiach bol pohľad plný otázok, pohľad ktorý pýtal odpovede.

Bijin

"Vypadá to na krev." Řekla, ale to už se tam Yuki vydala. Bijin se samozřejmě vydala hned za ní, ale když chtěla vkročit do chodby, kam vkročila Yuki, tak jen nabořila. Bylo to jako kdyby tam byla stěna, do které nabořila, ale nic neviděla. Byla to jakási bariéra, kterou prošla jen Yuki, ale Bijin už nemohla. "Co to je?" Zeptala se a dotýkala se bariéry. Nemohla prostě vkročit do té samé chodby. Pokud Yuki zkusila dojít za Bijin, tak také narazila na bariéru. Bijin nemohla za ní a Yuki zase nemohla k Bijin. "Někdo nebo něco chce, aby jsi šla sama." Řekla ve chvíli, kdy zkusila i ostatní chodby, ale ani do jedné nemohla vkročit. V ten moment však Yuki opět uslyšela jakési volání o pomoc, ale to volání už nešlo ze všech stran, jen z té chodby, ve které byla. Chodba se stáčela mírně doprava a klesala dolů, takže neviděla, co tam je. Pak ale uslyšela něco nového, něco co předtím neslyšela. "Jen ty. Tebe si Misuteri vybrala." Bijin stále zkoušela vkročit do chodby, ale nemohla. "Nevím, co dělat. Mám dojít pro pomoc?" Zeptala se, ale v ten moment ji napadlo narušit bariéru chakrou. Složila pečetě, natáhla ruku a z té ji vylétla železná jehla, samozřejmě mířila mimo Yuki. Jehla letěla na bariéru, ale když se ji dotkla, tak ji bariéra pohltila a jehla už nikde nebyla.

Yuki

Čo má byť zase toto? Pomyslela si keď Bijin narazila do akejsi neviditeľnej steny. Pokúsila sa teda vrátiť k nej, no to tiež nefungovalo, snažila sa ju ako keby chytiť no delilo ich niečo, nevedela čo. V tom Bijin prišla z niečím. Sama? Vystrašila sa, veď doteraz jej stále pomáhala, no teraz sa Bijin nevedela nikam pohnúť Yuki, len dúfala že sa bude môcť vrátiť a že tu neostane trčať až do svojej smrti. Začula znova hlasy, hlasy o pomoc, ktoré vychádzali s konca chodby do ktorej vkročila, prudko sa otočila tým smerom. Zase volajú o pomoc. Povedala, skorej pre to aby informovala Bijin. No v tom počula aj to že cesta je určená len pre ňu. Otočila sa späť na Bijin ktorá už sa pýtala čo má robiť. Bež za mojím otcom, snáď bude vedieť niečo viac. Povedala jej no teraz znela presvedčivo. Ty neprejdeš. Viem to, teraz mi to povedal. Povedala, no vyznelo to divne, lebo nevedela ako správne má poskladať vetu, alebo sa vyjadriť. Musím ísť. Pozrela jej znovu do očí. Ak už ma neuvidíš bež späť do hradu. Usmiala sa na ňu a otočila sa. Pomalými a opatrnými krokmi sa vydala hlbšie do tunelu, až pokiaľ nezmizla úplne v chodbe.

Bijin kývla a pak jen dodala "Hlavně se do ničeho sama nepouštěj, přivedu pomoc." Zvolala a ihned se rozeběhla k provazu, po kterém se vyšplhala nahoru. Yuki kráčela dál a dál. Vypadalo to skoro jako nekonečná cesta, ale hlasy v její hlavě stále sílily, vypadalo to, že byla již blízko. Poté konečně uviděla světlo. Prošla chodbou a ocitla se ve velké hale, která vůbec nevypadala, že by byla v podzemí. Vypadalo to jako jedna velká laboratoř. Zdi zde byly opevněné nějakým železem, aby nehrozilo to, že se to tu zhroutí a bylo zde několik jakýchsi velkých nádob, kde z dálky viděla, jak jsou v nich ponořená jakási těla napojená přes hadičky k jednotlivým přístrojům, které je pravděpodobně držela při životě. Těla však byla v bezvědomí. Nebyla ponořená ve vodě, ale v nějaká hustší tekutině, podobné té, jaká byla hned u vchodu do trhliny.

Jak procházela kolem jednotlivých nádob, tak uviděla štítky s nějakým názvem. U jedné osoby byl štítek s označením "Uchiha", u další bylo označení "Hyuuga" a u třetí bylo označení "Kaguya". Ta jména ji však nic neříkala, protože po nich slehla zem už několik let zpět a neměla šanci se s někým takovým seznámit. To už však hlasy v její hlavě přestaly, protože k ní pravděpodobně promlouvala ta těla a když byla u nich, tak přestaly. Jenže se ozval jiný hlas. Nebyl v její hlavě a kousek před ní se otevřely dveře, kterými prošla osoba.

"Konečně přišel někdo nový? Misuteri si zvolila další osobu?" Podivil se muž a přicházel blíže k Yuki.

Yuki

Pomaly prechádzala chodbou. Pomaly z opatrnosti, no pomaly aj preto že hlasy v jej hlave silneli čo bolo pre ňu dosť nepríjemné. Každú chvíľu si musela urobiť prestávku kedy si oddýchla a snažila si vyčistiť hlavu. No bez výsledkov, hlasy boli čím ďalej tým hlasnejšie a viac neznesiteľné. Občas mala pocit že to vzdá že sa otočí a bude sa snažiť nejako dostať preč, no pokračovala v svojej ceste. Tu sa okolie zmenilo. Ocitla sa v nejakej hale, no ako by jej to miesto bolo povedomé, vyzeralo to skorej ako nejaké laboratórium. Videla tam nádoby. Čo to je? Spýtala sa samej seba a prišla bližšie k jednej nádobe. Uvidela tam telo, človeka zrejme živého, lebo bol prepojený na nejaké zariadenie. Dotkla sa skla tej nádoby, akoby chcela toho človeka vo vnútri pohladiť. Bola fascinovaná, nikdy by si nemyslela že existujú takéto zariadenia. Tu si všimla nejakého štítku. U-chi-ha. Prečítala nahlas a pritom prechádzala prstom po písmenách ktoré tvorili toto slovo. Nič jej nehovorilo, možno jeho meno, alebo len nejaké označenie. Postupne si prezrela nádoby ku ktorým bola najbližšie. Nastalo ticho. Hlasy v jej hlave zmĺkli a ona pocítila úľavu. Ach, konečne pokoj. preletelo jej hlavou, no to už začula ako sa otvárajú dvere, počula kroky a hlas, hlas muža, tento krát to nebol hlas v jej hlave, aj keď zo začiatku to mala problém rozoznať. Muž sa blížil k nej. Novy? preletelo jej hlavou. Misuteri si zvolila... hovorí o tomto mieste ako keby bolo živé. Pomyslela si a začala cúvať pred tým mužom a siahala do vlasov pre svoje ihlice. Ako... Ako to myslíš? Spýtala sa ho, pričom stále pred ním kráčala vzad až kým nenarazila do steny a nemala kam utiecť. No v rukách mala už svoje ihlice ktoré boli napustené jedom, ktorý by mal bez problémov toho muža paralyzovať keby došlo k najhoršiemu.

Nazo Igaku

Muž k ní pomalu přicházel. Mohlo mu být kolem 40. Na to, že žil v podzemí, tak vypadal dost udržovaně, pravděpodobně tu již nějakou dobu žije a stará se o to, protože byl překvapený, když někdo přišel. Viděl, jak se Yuki bojí, protože před ním ustupovala, to samozřejmě chápal, protože, kdo by neustupoval před neznámým mužem, kterého potkal v podzemí. Když narazila na zeď, tak se usmál. "Já nejsem ten, kdo by ti měl ublížit. Naopak jsem rád, že přišel někdo při smyslech." Vysvětlil ji, udělal otočku o 180 stupňů a šel zpět ke dveřím, ze kterých vyšel. Kousek před nimi se zastavil a znovu se otočil k Yuki. "Jsem Nazo Igaku. První a dodnes poslední člověk, který měl odvahu vkročit do Misuteri." Představil se, protože si myslel, že to uvolní atmosféru. "Ty budeš pravděpodobně taky Igaku, že?" Zeptal se a pořád se usmíval. Jenže to už se jedno tělo se jménem Uchiha začalo hýbat a s otevřenými oči se rozhlíželo po místnosti. Yuki v ten moment uslyšela v hlavě jeden hlas, který říkal "Pomoz nám! Pomoz!" , ale to už k tomu došel Nazo a do jedné z hadiček strčil injekční stříkačku s jehlo a vpustil do toho nějakou fialovou tekutinu. V ten moment Uchiha opět zavřel oči a nehybně zůstal ponořený v tekutině.

Yuki

Pri zmysloch? Preletelo jej hlavou. Chodí sem viac ľudí? Spýtala sa trocha neisto, keď už bol od nej na bezpečnú vzdialenosť a ona sa mohla odlepiť od tej studenej železnej steny. Keby má pri sebe Bijin bola by v značnej výhode. No to už sa jej predstavil a vystrúhal na ňu nejaký ten úsmev. Takže to je ten človek čo tu kedysi zmizol? Pomyslela si. Prečo si sa nevrátil do hradu a ostal si tu? Spýtala sa ho na rovinu, nemala vo zvyku ľuďom vykať, aj keď nemu sa to mohlo zdať drzé. Ehm, ja som Yuki Igaku. Tiež sa mu predstavila po tom čo to urobil on. Posnažila sa naňho vystrúhať nejaký ten neistý úsmev. No jej pozornosť upútal človek, ako keby sa začal prebúdzať bol to ten ktorého si prezrela úplne prvého. Začula hlas, začula jeho volanie o pomoc to ju trocha vystrašilo a spozornela. No to už doňho Nazo pumpoval nejakú fialovú tekutinu. Hlasy utíchli a on sa prestal hýbať. Prišla bližšie k nádobe v ktorej bolo to telo no svoje ihlice mala stále v rukách a bola na pozore. Pozorne si začala prehliadať to telo, ako keby na ňom chcela nájsť niečo zvláštne. Dotkla sa tej nádoby a pozrela priamo na Naza. Čo sú zač? Spýtala sa na rovinu a čakala na odpoveď a pozorne si ho premeriavala pohľadom.

Nazo Igaku

Yuki Igaku? Dcera Sayara? Tu si tu musím určitě nechat. Pomyslel si a trochu se koutkem usmál, ale ne nějak extra. "Blázníš? Vracet se tam nahoru mezi lidi, kteří nic nechápou? Mě si vybrala samotná Misuteri, stejně jako teď tebe. My jsme vyvolení, chápeš to?" Odpověděl ji a znělo to dost fanaticky. Byl zde několik let sám, proto mohlo být jasné, že mu z toho muselo trochu hrábnout. Považoval Misuteri za člověka nebo nějakou bytost. Otázka však byla zda je to blázen nebo má pravdu a Misuteri není jen nějaká trhlina v zemi. Okolo tohoto místa bylo spousta nezodpovězených otázek, proto si člověk nikdy nemohl být ničím jistý. Poté se zeptala na ty lidi v nádobách. Nazo jen zakroutil hlavou. "To je přesně to, o čem mluvím. Nahoře se všichni ninjové bojí historie. Nikdo si o ní nic nezjišťuje, ačkoliv je v historii neuvěřitelná síla. Misuteri nám dává přísun vědění a vědění je největší moc. Proč řešit to, zda se postavíš na stranu ninjů nebo na stranu lovců, když můžeš všem vládnout?!" Zvolal hrdě a smál se. "To co mi poskytuje Misuteri jsou ty nejsilnější věci, které kdy tento svět spatřil. Mám tu člena klanu Uchiha, člena klanu Hyuuga a člena klanu Kaguya. Mohu je zkoumat a získat postupně jejich Kekkei genkai, díky kterým jednoho dne nastolím novou éru. Už si nebudeme volit mezi stranami, bude jedna strana, protože po generace si lidé vždy volili za vůdce ty nejsilnější. Koho si zvolí, pokud bude na světě člověk, který dokáže všechno? Zvolí si toho dotyčného a budou stát po jeho boku." Dodával další a další informace o svém plánu. Nebyly však přímo konkrétní. Yuki si z toho nemohla odnést fakt jestli chce ovládat celý svět a nebo chce svět zachránit a udělat ho lepším místem pro život. "Misuteri mi před několika lety slíbila sílu a tu brzy získám. Můžeš ji získat taky a společně ukážeme světu, že klan Igaku je nejmocnější a bez nás nic neudělají." Pobídl ji s úsměvem. "Celý život se mi v Suichu smáli, že se zajímám o historii, která je mrtvá. Že nikdy nic nedokáži pokud budu žít minulostí a nebudu se zajímat o přítomnost a budoucnost. Ale nikdo si neuvědomuje, že to historie nám dává vyhlídky na lepší budoucnost." Dodal trochu informací o své minulosti, když byl ještě v Suichu Kyanpu.

Yuki

Je to magor! Hnalo sa jej celú dobu hlavou pri tom jeho dlhom monológu a stále si to opakovala každou jeho vetou. No zdal sa jej že ani nevníma či ho vôbec počúva, hlavne že tam len stála. Roky osamote zrejme robia divy. Nenápadne sa snažila nahmatať svoju taštičku v ktorej mala lektvare. Hlavne žiadne prudké pohyby. Zaznelo jej v hlave. No vo vnútri nahmatala akúsi fľaštičku, skoro na ňu zabudla že jej ju dal otec s tým že ju má použiť keď bude najhoršie. No na teraz ostala pekne vo vnútri namiesto nej vytiahla guľôčku na podporu chakry. Stála blízko nádoby v ktorej odpočíval Uchiha. Dávali si pozor, sledovala Naza kam pozerá, či ju vníma, alebo je zasnený v svojich nejasných plánoch. Nenápadne sa snažila hodiť guľôčku do tej nádoby, jej obal by sa v tej tekutine mal rozpustiť a dúfala že látka v nej nejakým spôsobom prejde do jeho tela. Nevedela či to klapne, alebo nie, no chcela to skúsiť. Volanie o pomoc jej prišlo dôležitejšie ako reči nejakého magora o moci. No zrazu sa spýtala. Toto miesto. Hovorí k tebe? Pritom ho prebodávala pohľadom a dúfala že si nevšimne toho čo urobila. Čo ti hovorí? Pokračovala vo svojej otázke bez toho aby počkala na jeho odpoveď.

Nazo Igaku

Kuličky si nevšiml, protože byl tak zahleděný do svého monologu, že skoro ani nevnímal, že vlastně mluví na Yuki. Ani jeho pohled nevypadal zrovna moc přítomně. Prostě si užíval ten moment, kdy může říkat nahlas své plány a je tu někdo, kdo skutečně poslouchá nebo to tak alespoň vypadá a odpovídá mu. "No jistě! Jsme vyvolenými! Jsme ti jediní mezi lidmi! Jsme budoucnost celého světa." Řekl ji nadšeným tónem a hleděl na ní. Kulička se mezitím rozpouštěla a nenápadná světle modrá barva se vsakovala do těla Uchihy. "Říká mi, že musím vzít kekkei genkai těchto osob a dát je do sebe! Prý mám ze sebe udělat něco jako chiméru, abych mohl udělat svět lepším a mohl jsem sem přivést Misuteri. Misuteri už totiž nebaví být uvězněná, chce se podívat na svět a pomoct nám s jeho ovládnutím. Proto jsme ti vyvolení, chápeš to?" Zvolal nadšeně a došel blíže k ní. "A ty jakožto dcera Sayara, tak jsi skvělý objekt pro Misuteri! Proto si tě sem pozvala." Při poslední větě zvedl hlavu a ťukl si na čelo, že ho něco napadlo. "No jasně! Ty budeš její schránka!"

Yuki

Stále tá istá pesnička o tom že sme vyvolený. Preletelo Yuki hlavou a kútikom oka zbadala že sa guľôčka už pomaly rozpustila a to čo bolo v nej sa stávalo súčasťou tela toho Uchihu o ktorom nikdy pred tým nepočula. Ja nechcem byť žiadna vyvolená. Pomyslela si. V tom ju napadlo že by mohla skúsiť komunikovať, keď k nej môže toto miesto a tie telá v nádobách hovoriť v jej hlave, prečo by to nemohla skúsiť ona? Čo mám robiť? Čo po mne chceš? Sústredila myšlienky a dúfala že sa dočká odpovede, inej odpovede ako od toho magora ktorý hral stále o tom istom Čože chiméra? To myslíš akože vážne? preletelo jej hlavou keď si uvedomila to že vlastne hovorí o niečom inom. Čím viac času to s ním trávila, tým jej prišiel divný až začínala chápať prečo bol vlastne v hrade všetkým pre smiech. Toto nečakala, priblížil sa k nej príliš rýchlo až zo sebou cukla. Vyľakal ju a ako keby stratila rovnováhu. Urobila niekoľko neohrabaných krokov dozadu a skoro padla na zem. nechcela byť žiadnou schránkou. S toho ako si brala guľôčku pre podporu chakry nestihla si zapnúť svoju tašku, s ktorej teraz vypadávala fľaštička od jej otca. Bola akurát na vrchu a nepatrila tam, to pomohlo k tomu že teraz jednoducho vypadla. Videla ako pomaly padá na zem, spomalene to videla. Nie! rýchlo jej preletelo hlavou, no nestihla by s tým nič spraviť. Fľaštička dopadla na zem a ako zázrakom sa nerozbila no pomaly sa dokotúľala k nohám Naza. Pozerala vystrašene rovno na neho. Možno si toho nevšimol. Možno bol tak zažratí do jeho nápadu že jednoducho znovu nevnímal. Uisťovala sama seba vo svojich myšlienkach. No než by sa stihli obaja spamätať vyletelo z nej prvé čo ju napadlo. Aká je? Aká je Misuteri? na chvíľku sa odmlčala. Chcem ju lepšie spoznať, ak sa mám stať jej schránkou. Dodala pričom jej rýchlo búšilo srdce.

Nazo Igaku

Yuki se pokusila promluvit k těm tělům, protože bylo logické, že pokud mohou mluvit oni k ní, tak by měla logicky umět mluvit i ona k nim. Chvíli nic neslyšela, ale pak ji pravděpodobně ten Uchiha odpověděl, protože měl z těch tří nejvíce sil, jelikož už jeho tělo vstřebalo skoro celou kuličku. Jsem vzhůru, musíš ale rozbít to sklo, abych se odtud dostal. Uslyšela v hlavě. Ale to už k ní došel Nazo a jak se ho lekla, tak zaklopítla a vypadla ji nádobička, kterou ji dal otec. Dokutálela se přímo k nohám Nazoa. Ten ji pomalu zvedl a zadíval se na ní. "Tohle je tady fuj, to sem rozhodně nepatří." Zvolal při čemž si to strčil do kapsy. "Pokud si tě Misuteri zvolila, tak sem nemůžeš tahat takové věci!" Dodal, ale to už se Yuki zeptala na to, jaká je vlastně Misuteri. Nazo chvíli přemýšlel, protože ji nechtěl říct něco špatně, jelikož Misuteri uctíval celým svým tělem a de facto ji tu obětoval několik let svého života různými přípravami. "Je úžasná! Ale to ti nemusím říkat. Až se stane tvou součástí, tak poznáš jaká je. Dovede nás k úspěchu a slávě!" Zvolal nadšeně a pak přešel blíže k nádobě, kde je Uchiha. Došel přímo k ní, div se ji nedotýkal svým nosem a pozorně si Uchihu prohlížel. "Počkat, tady něco nehraje."

Yuki

Sakra, sakra, sakra. Opakovala si v hlave keď si fľaštičku strčil do kapse. Mohla sa mu račej rozbiť pod nohami. Nahnevane si pomyslela. No to už hovoril o tom že je Misuteri úžasná, čo iné čakala? samozrejme že toto bola jediná odpoveď ktorú by zo seba dostal, predsa by ju nechcel nejako odradiť. No pritom jak hovoril o úspechu a sláva sa už rozhliadala po miestnosti aby našla niečo ťažké čím by sa dalo rozbiť to sklo, no  bol tu ešte problém a tým bol Nazo samotný. Najračej by som ťa otrávila. Pomyslela si keď sa naňho pozrela. Znova spravil niečo čo nečakala Nalepil sa rovno na tú nádobu v ktorej bolo telo z menovkou Uchiha, to využila na to aby sa mu nenápadne dostala za chrbát. V ruke už držala jednu zo svojich ihlíc do vlasov, ktoré boli napustené jedom. to už však počula "Počkat, tady něco nehraje" a hneď na to jej preletelo hlavo. Do p*dele. Všimol si toho. Na nič nečakala, ako teraz stála za ním rýchlo hodila svoju ihlicu presne do jeho krku, ani si neskontrolovala či zasiahla, alebo nie, dúfala v to, že ho jej jed aspoň paralyzuje. Počítala s tým že bude mať v tele nejaké protilátky, no aj s tým že jed ktorým boli napustené jej ihlice bol jej vlastná kuchyňa, tak by to malo aspoň trocha zafungovať. Rozbehla sa ku dverám s ktorých vyšiel kde videla stôl a stoličky. Na stole boli nejaké prístroje. Rýchlo zobrala ten ktorý sa jej zdal najťažší a otočila sa späť smerom k Nazovi, ktorý dúfala že bude na zemi a nádobe z Uchihom.

Nazo Igaku

Sledoval Uchihu a viděl, jak se mu pod víčky hýbou oči, což bylo způsobeno tím, že se pomalu probíral k životu. Nazo se toho trochu lekl, protože tohle nečekal, měl být pod silnými sedativy, ale pak to uviděl. Uviděl tu ampulku, kterou tam hodila Yuki. "Ty jedna!" Nestihl to doříct a už měl v krku jehlu, která mu dostala do krevního oběhu Yukiin jed. Pomalu se otočil, při čemž si vytáhl jehlu z krku a pomalými kroky se rozešel proti Yuki. "Tys měla být vyvolená! Měla jsi být schránka pro Misuteri! Tohle ti vrátí, za tohle zaplatíš ty kacířko!" Zvolal a chtěl ji udeřit, ale v tom se mu protočily oči a on jen spadl do strany přímo k zemi, protože ho jed úplně paralyzoval. Yuki tedy mohla klidně dojít k nádobě s Uchihou. Když k ní došla, tak uviděla, že se Uchiha nehýbe, ale to už rychle otevřel oči a uviděla něco, co nikdy neviděla. Jasně rudé oči, ve kterých byly tři malé tečky, které se držely kolem černé čočky. Poprvé na vlastní oči uviděla Sharingan. Jenže ji něco došlo, takové oči už viděla. Viděla je nakreslené na jednom papíře v otcově laboratoři.

Yuki

Keď sa otočila videla ako sa Nazo blíži k nej. Sakra! Vyletelo jej z úst a ostala stáť ako zmrazená. Hovoril niečo o tom že za to zaplatí to v nej vyvolalo celkom veľké obavy, zvlášť keď čakala že už dávno bude ležať na zemi. No zrazu odpadol, plán vyšiel. Vydýchla si a išla opatrne smerom k tej nádobe a snažila sa Naza obísť v bezpečnej vzdialenosti. Snáď nerobím chybu. Povedala si sama pre seba keď bola vedľa neho. Po ceste stihla zo zeme ešte zodvihnúť svoju ihlicu a zapichnúť si ju znovu do vlasov. Malo to svoje výhody, aspoň jej nepadali do očí a ona videla všetko čo vidieť potrebovala. Prišla až celkom blízko k tej nádobe a pozerala na človeka, človeka Uchihu. Keď otvoril oči trocha sa zľakla. Boli zvláštne, iné ako oči normálnych ľudí, boli krásne. Také oči ešte nikdy nevidela, no nejakým spôsobom jej boli povedomé. Vŕtalo jej to v hlave no na teraz to vypustila. Pozor! Zakričala na Uchihu a všetkou silou ktorú mala udrela tým prístrojom, ktorý ju nezaujímal na čo slúži do steny tej nádoby. Udierala ním tak silno a stále do kým sa na skle neobjavili prvé praskliny a začala cez ne tryskať von voda, ktorá ju celkom zmáčala, takže vyzerala horšie inokedy. Pokračovala v rozbíjaní toho skla, čo ju trocha unavovalo. Sklo prasklo voda sa vyliala bola pripravená zachytiť toho človeka, teda skorej bola pripravená na to že padne rovno na ňu no v tom ako keby jej spomalil svet a ona to uvidela. V hlave sa jej vynorila spomienka. Bola menšia a bola v laboratóriu svojho otca. Na stole ležali nejaké papiere a na jednom bolo nakreslené presne to isté oko, oko ktoré mal Uchiha. Ako o tom vedel? Povedala nahlas rozochveným hlasom.

Kisuke Uchiha

Sledoval, jak se Yuki snaží rozbít sklo. Trochu se přitom i pousmál, protože mu to přišlo komické, jelikož ji to chvíli fakt nešlo. Byl už plně při vědomí, jelikož ho probrala její ampulka. Hleděl na ní svými rudými oči a téměř vůbec ji nespouštěl z očí. Ve chvíli, kdy poprvé nádoba praskla, tak začala vytékat voda. To už si Kisuke vytrhl všechny hadičky, které mu vedly do těla a voda v nádobě se trochu zbarvila do červena od jeho krve, ale nebylo to nic vážného. Pak prasklo sklo a Yuki se ho pokusila chytit, to nemusel protože zůstal stát polonahý v rozbité nádobě. Měl na sobě jen jakési elastické trenky, což měli i ostatní v těch nádobách. Pomalu vyšel ven a holými nohama dopadl na zem, kde bylo samé sklo, takže si rozřízl chodidla. Na jeho tváři však nebyla poznat žádná bolest. Konečně si ho Yuki mohla celého prohlédnout.



"Vydrž." Řekl hrubým hlasem a došel k jedné z polic, ze které sundal jednu krabici, z té vytáhl jakési šedivé oblečení, do kterého se nasoukal - padlo mu. Bylo jasné, že bylo přímo jeho. Pak došel k jednotlivých nádobách a něco namačkal do těch přístrojů. Skrz hadičky začala protékat oranžová barva a jednotlivá těla se začala probouzet. Bylo to však pomalejší než když ho probrala svou ampulkou. Konečně k ní však došel a trochu se uklonil. "Jmenuji se Kisuke Uchiha, pravděpodobně poslední Uchiha. Děkuji ti za tvou záchranu. Yuki, že?" Představil se a s úsměvem ji podal ruku na pozdravení. Vypadal dost hrůzostrašně, ale v jeho tváři nemohla vidět žádný náznak zla nebo tak něčeho. Možná tak jeho oči byly trochu děsivé.