Misuteri - Zakázané území (Yuki)

Yuki

Zo zasnenia ju prebudil až jeho hlas, slová vydrž. Pozrela naňho a sledovala čo robí. Teda snáď tý ostatný budú krajší. Preletelo jej hlavou a trošku sa nad tým usmiala, niečo jej ťahalo ruku, bol to ten nástroj s ktorým tak namáhavo bojovala zo sklom. Zahodila ho. No ako ho zahadzovala zabudla kde vlastne leží Nazo a teda nástroj nedopatrením dopadol naňho. Otočila sa aby zbadala čo trafila keď to nebol zvuk podlahy. Prišla k nemu. Snáď to prežiješ. Povedala potichu a zohla sa k nemu aby mu z kapse vybrala fľaštičku od jej otca. To už jej pripadalo že ten Uchiha pri tých nádobách stláča zrejme všetky tlačítka. Prišiel k nej a predstavil sa jej. Podanie ruky mu opätovala pričom si ho stále prehliadala, no zámerne sa vyhýbala očiam s ktorých mala tak trocha strach. Áno som Yuki. Odpovedala mu neisto. No o Uchihoch som nikdy nepočula. Dodala celkom potichu. Mala otázku, prečo je tu, ako to že boli v tejto nádobe, na čo presne slúži toto miesto. Bola chvíľku ticho. Prečo? Ako? Čo? Nevedela poriadne sformulovať svoje myšlienky, tak sa spýtala len akýmsi náhodným vysypaním slov. Teda, na čo slúži toto miesto? Opravila svoju nie príliš zrozumiteľnú otázku. Prečo ste v týchto nádobách? Pokračovala v pýtaní sa, no to čo ju trápilo najviac bolo to prečo mal jej otec v laboratóriu obrázok oka toho človeka.

Kisuke Uchiha

Sledoval, jak se probouzí jeho partneři. Mezitím Yuki trefila ležícího Naza, který se ani nehnul a dal ležel na zemi, možná do něj toho jedu dostala až moc, takže bude nějakou dobu mimo. Yuki se pak trochu vyplašeně zeptala, co se to vlastně děje. Kisuke se trochu pousmál, ale pak zase zvážněl. "Byli jsme uloženi ke spánku před několika desítky lety. Uchihove i Hyuugové byli na pokraji vyhynutí. Byli jsme loveni kvůli našim očím. Proto přišel jeden vědec z klanu Kaguya a nechal nás uspat v těchto nádobách, abychom se probrali k životu až za hodně dlouho a znovu nastolili vládu ninjů na celém světě. Jenže tenhle fanatik." Ukázal směrem k Nazovi. "Nás chtěl zbavit našich kekkei genkai a aplikovat je na sebe, proto jsem pokusil navázat spojení a vyšlo to. Nevím, proč zrovna ty, ale dostal jsem tě sem a tys nás osvobodila, za to máš mé díky a dlužím ti život." Podal další informace a uklonil se jí. Poté se najednou probral muž v nádobě s titulkem Hyuuga. Yuki uviděla jasně bílé oči. Nikdy předtím takové oči vidět nemohla, byla v nich vidět jakási čistota. Z Kisukeho šel od pohledu strach, ale od tohoto Hyuugy vycházel klid. Hyuuga se v nádobě napřáhl a rukou rozbil sklo, při čemž vyskočil z nádoby a dopadl na zem kousek od Yuki.



"Aaah, konečně." Řekl nadšeně a podíval se směrem ke Kisukemu a pak Yuki. "Vítej zpět mezi živými, Lorenzo." Řekl Kisuke a usmál se. Lorenzo se pořádně protáhl a pomalu došel k Nazovi. "Ani nevíš, co bych ti teď rád udělal." Řekl a došel k polici, ze které vytáhl své oblečení. Nasadil své železné rukavice a na nohy boty s několika ostrými špičkami. Poté se vrátil zpět k Yuki a Kisukemu. "Proč se neprobouzí?" Zeptal se Lorenzo, ale Kisuke jen pokrčil ramena. "Jo a ty jsi ta Yuki?" Zeptal se ji Lorenzo.

Yuki

Pozorne počúvala čo jej Kisuke hovorí. celú dobu bola ticho, no potom sa jej poklonil ako poďakovanie za záchranu života. V tej chvíli sa cítila ako nejaká kráľovná. Potešilo ju to Prečo zrovna ja? Prehnala sa jej hlavou myšlienka. To sa však prebúdzal Hyuuga keď rozbil sklo a vyskočil z nádoby trocha ju to vyľakalo. Avšak cítila z toho človeka niečo zvláštne. Priam kľud vychádzal z jeho podstaty. Zadívala sa do jeho očí, tie ju fascinovali, nikdy nič podobné nevidela a asi už ich ani u žiadneho ďalšieho človeka neuvidí. Spýtal sa prečo sa neprebúdza a Yuki prišla k nádobe z tým tretím, pozerala naňho, sledovala ho, To počula otázku Lorenza. Ta Yuki? ako to myslí ta? prečo ta? Rozmýšľala vo svojom vnútri nad jeho slovami. Otočila sa chrbtom k nádobe v ktorej ležal Kaguya. Ehm, to je ten vedec? ten kaguya? Spýtala sa ich, otázku adresovala skorej obom. Áno som Yuki. Je to dosť zvláštne. Stáť tu a pozerať na ľudí o ktorých zrejme už nikto nevie že niekedy niekto taký žil na tomto svete. Povedala a striedavo si premeriavala očami jedného a potom druhého. Dnešok trvá nejako dlho. Pomyslela si. No bola trocha dezorientovaná s toho ako bola v podzemí nevedela či je ešte noc, alebo už deň, nevedela ani klko hodín tu dolu strávila. Čo je v tých ostatných troch chodbách? Spýtala sa neisto a pri tom pozerala na Lorenza.

Když se zeptala na to, zda se jedná o toho vědce, tak se Kisuke pousmál. "Ano, máš pravdu. Je to jeden z nejlepších vědců, kterého jsme v historii měli. Kaguyové měli dříve díky svému kekkei genkai zkrácený život, jelikož to škodilo jejich životu, pak však přišel on a vymyslel sérum, které nabouralo jejich dna a narušilo tu chorobu nebo jak to nazvat. Kaguyové dál mohli využívat své umění, ale zároveň už je to nezabíjelo." Vysvětlil ji dlouze. Nevěděl, zda ví, kdo jsou to Kaguyové. Sice má ve vesnici Daisukeho, který má jejich schopnost, ale to Kisuke nevěděl. Lorenzo přišel k Yuki trochu blíže a chvíli si ji prohlížel. "Tak to ti děkuji za tvou záchranu. Ten Igaku by z nás akorát odoperoval to nejlepší a vložil do sebe s myšlenkou, že ovládne svět. Pošetilé vzhledem k tomu, že neví jak naše kekkei genkai užívat." Také se uklonil, ale to už přišel Kisuke blíže k nádobě s Kaguyou. "Proč se neprobouzí?" Zeptal se nechápavě a pak se podíval blíže ke sklu. Hledal, kde je vypadlá hadička, jelikož mu to celé nepřišlo normální. Buďto byla vypadlá hadička nebo musel být mrtvý, jinak by se už probral. Když byl dost blízko, tak se Kaguyovi otevřely oči a narazil čelem do skla. "Baf!" Zvolal, ale s Kisukem to ani nehnulo. "Naaah, ani po takové době tě nedostanu. Bože, ty jsi stále furt tak nudný a formální, Kisuke." Řekl Kaguya ve své nádobě a zasmál se. Poté už ale přišel Lorenzo, který trochu poposunul Yuki a následně svou železnou rukou rozbil sklo, ze kterého vyšel vysmátý Kaguya.


Došel si také pro oblečení, do kterého se oblékl. Vypadal docela děsivě, protože měl přes oči pár jizev a hlavně byly jeho oči zbarvené do svítivě zelené, což nebyla zrovna obvyklá barva. Z pravého ramene a pravé části hrudníku měl vystouplé skrz kůži tmavě šedivé kosti. Stáhl si své bílé vlasy do culíku a došel ke zbytku skupiny. "Nuže, co teď?" Zeptal se úsměvem, ale to už si všiml ležícího Naza. Pomalu se k němu rozešel a když byl u něj, tak si k němu dřepl. "Nah, ty už radši vědce nedělej, vidíš, že ti to nejde." Pošeptal směrem k němu. Kisuke se pak podíval na Yuki, která se zeptala, co je ve zbytku jeskyně. Chvíli přemýšlel. "To přesně nevíme, ale pokud k nim je přístup, tak je dost možné, že by tam mohly být další laboratoře nebo nějaký oltář Misuteri." Napadlo ho, ale přesně nemohl říct, co tam je, protože to nevěděl. Byli uspáni v nádobách úplně na jiném místě než se teď probudili. Musel je sem někdo přenést, ale Nazo to nebyl, ten sem vkročil jednou bez ničeho a už nevylezl, tudíž zde už museli být.

Yuki

Pozorne počúvala príbeh o vedcovi, prišlo jej to zaujímavé, čo dala na sebe aj poznať, bolo na nej vidieť že počúva, nie ako keď hovoril Nazo ktorý teraz ležal na zemi a to či sa niekedy preberie bolo momentálne neisté. Veď sama bola z klanu kde sú prakticky samí vedci. Och ďalšie úklony, to nestojí ani za reč. Pomyslela si a trošku sa pri tom začervenala. No vo vzduchu visel otáznik, prečo sa neprebúdza ten posledný. To už Kisuke kontroloval či je všetko v poriadku a Kaguya namiesto toho aby vystrašil Kisukeho, vystrašil Yuki. Mykla sebou a pri tom vydala vysoký pišťaví zvuk. Super. Precedila potichu pomedzi zuby. Prišla k stoličke ktorú si otočila smerom k nim sadla si na ňu a prekrížila si nohy. Bola už celkom unavená, po tom všetkom a po toľkých šokoch čo zažila. Ach, tvoje meno nepoznám. Povedala a pozrela na Kaguyu, ktorého si postupne prehliadala. Zaujali ju na nom tie kosti čo z neho trčali, ako keby také kosti už videla, no iné, ale podobné. Potom prešla na oči, každý jeden z nich mal úplne iné oči a jedinečné. Znova si povzdychla. Čo je vlastne zač Misuteri? Povedala a na chvíľu sa zamyslela. Lebo tu náš drahý Nazo mi toho veľa nepovedal. Alebo som ho nepoćúvala? teraz neviem. Pokračovala pričom pri poslednej časti sa trocha zasmiala. Teraz sa jej nechcelo chodiť na nejakú prieskumnú misiu, potrebovala si na chvíľku len odpočinúť.

Zanchi Kaguya

Vědec se podíval na Yuki, která mu dala najevo, že by se měl představit. Hleděl ji přímo do očí a pak se usmál s nataženou rukou na seznámení. "Já jsem Tungulu Kaguya." Představil se, ale Kisuke zakroutil hlavou a protočil očima. "Ne, je to Zanchi Kaguya, nevěřím tomu, že stále zkoušíš tento trapný vtip." Poznamenal a Zanchi se na něho ohlédl naštvaným výrazem. "Stále kazíš srandu, Kisuke." Yuki nečekala a zeptala se na další věc, ale to už si ji Lorenzo prohlížel svým aktivovaným byakuganem a ona si mohla všimnout, že má kolem očí vystouplé žíly. "Yuki ty by sis měla hlavně jít lehnout. Vidím, že tvá chakra nekoluje tak, jak má, protože jsi zřejmě unavená." Oznámil ji Lorenzo a poté deaktivoval své oči. Došel směrem k místnosti, ze které vyšel předtím Nazo. Prohlédl si místnost a bylo zde hrozně moc zařízení, různé knihy a strašně moc rozvěšených výpisků na zdi. Ale také tu byla velká postel vedle které stála hnědá skříň, kde měl Nazo své oblečení. "Zde si můžeš odpočinout, zatím co my probereme co dál. A až se probudíš, tak klidně můžeme prohledat tuhle jeskyni, abychom i my věděli, kde se to vlastně nacházíme a zda nejsme součástí něčeho většího." Zvolal na ní Lorenzo a mávl směrem k místnosti v jejíž dveřích stál. Kisuke došel blíže k Yuki a položil ji ruku na rameno. "Pokud Lorenzo říká, že by sis měla lehnout, tak bys měla." Usmál se, aby to nebrala jako něco špatného, ale spíše jako dobrou radu a že to myslí vše dobře. "Co se týče Misuteri. Jde o pradávnou bohyni temnoty. Je to tak stará legenda, že snad ani není možné, že by byla pravdivá. O Shinigami jsi zřejmě slyšela, že? To jest Bůh smrti a Misuteri byla jeho sestra. Poté co se božstvo rozdělilo na dva tábory a začali si pohrávat s lidmi, kteří chodili po světě, tak Misuteri tak trochu zmagořila a chtěla uvést celý svět do temnoty, aby všichni vymřeli a byl tento svět prázdný, poněvadž pokládala lidskou rasu jako za odpad nebo plevel. Shinigami byl sice zlý, ale nabíral moc ze smrtí a k tomu zákonitě potřeboval lidi. Tudíž Misuteri uvrhl do věčného spánku a její duši zapečetil do svého podsvětí. Misuteri podle legendy zanechala na světě jednoho svého potomka v lidském těle, který ji měl osvobodit, ale ten potomek ztratil paměť a nevěděl, že jde o něj a o Misuteri neměl nejmenší tušení, tudíž zemřel a jeho potomci nesli její odkaz." Vysvětlil ji dlouze než půjde spát, aby ji alespoň trochu osvětlil jednu z jejích otázek, protože on sám neměl rád, když měl v hlavě hromadu otázek a žádnou odpověď.

Yuki

Podala mu svoju ruku keď sa jej predstavil, no vznikol s toho len ďalší vtip. Bóže, je ako malé decko. Preletelo jej hlavou a prevrátila očami. no potom sa zasmiala lebo jej prišlo že sa z Kisukem hádajú ako starý manželia. No to už si ju stihol prehliadnuť Lorenzo ktorý skonštatoval že by si mala ísť pospať. S počiatku sa jej to zrovna nepozdávalo. Lepšie spať v posteli, ako odpadnúť a skončiť na studenej podlahe. Pomyslela si a vydala sa smerom k tej veľkej posteli, ktorá dúfala že bude pohodlná. Na to že svoju pilulku nemala už niekoľko hodín aj zabudla, keďže sa možné abstinenčné príznaky mohli spájať z únavou, naviac po rozume jej behali celkom iné veci. Už keď bola v posteli jej rozpovedal dlhý príbeh o Misuteri a Shinigami. O božstvách ktoré kedysi vládly tejto krajine. Počúvala pozorne prišlo jej to skoro ako rozprávka na dobrú noc. Ďakujem. Poďakovala sa konečne za nejaké objasnenie keď dokončil svoju reč. Zatvorila oči. Svet sa jej strácal a v hlave jej stále nedala pokoj myšlienka. Jedna obyčajná myšlienka. Potomci nosia jej odkaz. Stále opakoval vnútorný hlas v jej hlave. Táto myšlienka by sama o sebe nespôsobila takú úzkosť, či neistotu, no stretla sa z druhou myšlienkou, celkou inou, no s toho istého dňa. Budeš jej nádoba. Zrazili sa tieto myšlienky dohromady. Pričom sebou trhla zo spánku. Znepokojovalo ju to, čo ak bola ona tým potomkom, to by vysvetľovalo prečo ju toto miesto volalo, prečo počula Kisukeho volanie o pomoc. Potomok Misuteri, jej nádoba.

Yuki si šla lehnout. Lorenzo na ni kývl ve chvíli, kdy se položila na postel. Poté zavřel dveře a rozešel se k těm dvěma. Po cestě se podíval svým byakuganem na ležícího Naza. "Ta holka si s tebou docela pohrála. Kdybys tu nebyl zavřený tolik let, tak by tě to asi takhle nesundalo, ale budeš rád, když to přežiješ." Řekl mu a dál ho sledoval. Nazo jen hýbal očima, protože ničím jiným to nezvládl. Nestravoval se zde moc dobře, ani dobře nespal, protože nevěděl kolik je hodin a celou dobu jen pracoval, proto bylo jeho tělo dost slabé a chakra skoro přestala fungovat, proto ho její jed tak sundal. Došel až k těm dvěma a pak kývl hlavou. Zanchi poskládal několik pečetí a pak praštil rukama do země. Ze země najednou vyjel hliněný stůl a několik židlí. Poté mu z ruky začala vytékat jakási tmavě šedivá tekutina, která pokryla všechny židle i stůl. Tekutina během chvíle zaschla a proto byl stůl i židle pevný. Byly to rozteklé kosti, který vše vyztužily. "Prosím pánové." Pokynul rukou směrem k židlím a usmál se. Sám si sedl. Ve chvíli, kdy si chtěl sednou Kisuke, tak mu odjela židle. To však očekával, proto ji rukou chytl a udržel ji pod sebou než si sedl. Zanchi jen zakroutil hlavou. "Ten tvůj pitomý Sharingan." Procedil mezi zuby a podepřel si bradu svými dlaněmi. "Tak Kisuke, co je nyní v plánu?" Zeptal se Lorenzo a čekal. Bylo zřejmé, že Kisuke je pravděpodobně něco jako jejich vůdce, hlava týmu a ten, co vše rozhodne. "Cítím zde svého bratra. Musí být v tomto komplexu. Nejprve si převezmu jeho oči a poté se podíváme, jak to vypadá venku. Zanchi půjde omrknout, jak to vypadá ve světě, jaká je zde situace. Já si musím vyzvednout v Konoze svůj meč Kubikiribōchō. Měl by být v podzemí, kde jsem ho zapečetil. A ty Lorenzo zůstaneš v nejbližší vesnici." V tom ho však přerušil Zanchi. "Jo, v Suichu." Kisuke kývl hlavou. Zanchi se totiž díval svými zelenými oči přímo do stropu a spíše ke straně a jako kdyby díky tomu věděl přesně, kde se zrovna nachází. "Dobře, v Suichu. Musíš se seznámit s vůdcem a vysvětlit mu, že jsme tu kvůli tomu, abychom navrátili ninjům slávu. Pokud se k nám připojí, tak jim pomůžeme nastolit vládu ninjů. Je to náš úkol. Naši předci na nás spoléhají a oba jsme s tímto úkolem souhlasili a dokonce se dobrovolně přihlásili, takže mu důrazně vysvětli, že klidně padneme po jejich boku, hlavně, abychom svět vrátili ninjům a nastolili mír." Pokračoval Kisuke a Lorenzo jen přikyvoval. Takto se bavili několik hodin.

Yuki spokojeně odpočívala v pohodlné posteli. Ze spaní ji však probral zvláštní sen, kdy stála v jakési temnotě. Nohy měla svázané stíny, takže se nemohla pohnout a všude kolem ní byla jen mlha. Pak se však mlha rozvířila a z temnoty vystoupila zahalená postava. Byla v černé kápi, která jako kdyby byla živá, protože se kápi různě zvětšovala a zase zmenšovala - byla tvořena stíny nebo temnotou. Když byla postava poblíž ní, tak Yuki uviděla, že ji černají ruce. Od konečku prstů se ji začala zbarvovat celá ruka, která následně mizela v temnotě, jako kdyby se její ruce pomalu měnily v temnotu. Pak se však probudila, byla celá zpocená a nebylo by divné, kdyby se probudila s výkřikem. Když otevřela oči, tak uviděla, jak před ní stojí Lorenzo, který je opřený o skříň. "Jsi to ty. Jsi její potomek." Řekl tiše.

Yuki

Čo to je? Pomyslela si keď sa prebudila na akomsi mieste a nemohla sa pohnúť. Pozrela sa na svoje nohy. Tie jej obopínal nejaký tieň, akoby ju zväzovala samotná temnota. Okolo nej nič nebolo len mlha a prázdnota. Nervózne sa rozhliadala okolo seba, nemala najmenšie tušenie čo sa to deje, no to miesto jej bolo ako keby povedomé. Potom ju zbadala. Čierna postava sa vynorila z hmly a blížila sa k nej. Bola celá v čiernom, no nebola to látka. Bola to ako samotná podstata zla, ktorá sa obopína okolo tej tajomnej postavy ako nejaký hadi. Dostala strach chcela utiecť no stále bola zviazaná. Bola čím ďalej bližšie a Yuki sa snažila ako keby odtiahnuť. No zrak jej padol na čierne prsty, až čiernu celú ruku ktorá sa jej strácala pred očami v temnote.
Prebudila sa znovu. Tentokrát bola vonku zo sna, celá mokrá sa z výkrikom rýchlo posadila na posteľ. Zhlboka dýchala, lapala po dychu. Stál pred ňou Lorenzo. Trocha sa upokojila no len naňho mrkala stále len mrkala, ako keby sa stále spamätávala. Potom zaznelo to čoho sa obávala. Si to ty. Si jej potomok. Opakovalo sa jej v hlave ako nekonečná slučka. Ona len krútila hlavou. Nie. vydala zo seba piskľavo. Nie... Nie... Nie... Stále opakovala. Rýchlo sa na posteli posunula až k jej čelu. Kolená si pritiahla až k brade a objala si ich. To nie je pravda. Povedala a po lícach jej stekali slzy. To nemôže byť pravda. Ostala tam tak sedieť na posteli bez pohnutia ako keby zamrzla. Hlavou jej neprúdili žiadne myšlienky, bolo to zvláštne. Takto tam sedela nejaký čas, pričom len prudko dýchala. Potom začala niečo hľadať. Potrebovala sa nejako ukľudniť. Presne vedela čo jej pomôže. Konečne našla svoju kapsu v ktorej boli jej guľôčky. Hľadala jednu konkrétnu, už mala len dve. Jednu zobrala do svojich rúk a pri nose ju rozdrvila. Dym ktorý z nej vyšiel, hneď vdýchla do seba. Jej dýchanie sa upokojilo. Ľahla si na posteľ a schúlila sa do klbka. Nevedela čo ďalej. Čo sa bude diať, ako sa k nej budú správať ľudia. Nevedela či ostať na tomto mieste naveky, alebo odísť niekam ďaleko.

Lorenzo Hyuuga

Hleděl na její záchvat. Kdysi dávno už podobný záchvat viděl, ale to bylo několik desítek let zpátky. Během toho, co se Yuki snažila nějak uklidnit, tak přešel k protějšímu stolu, kde konečky prstů posunul pár listů a zahleděl se do nějakých spisů. Byly psány ručně a pravděpodobně je psal Nazo, protože vypadaly dost čerstvě, jako kdyby je napsal před pár dny. Vzal si jeden z listů do ruky a začetl se do něho. "Yuki, už jsi v klidu?" Zeptal se tiše a svými bílými oči si stále pročítal kus listu. "To, že jsi jejím potomkem neznamená, že se v tobě najednou probudí a bude chtít zničit celý svět. Aby se Misuteri probrala k životu, tak je potřeba velký rituál, který vyžaduje určité okolnosti." Řekl ji celkem důležitou informaci a poté ji podal kus papíru s textem. Nebylo tam příliš mnoho textu, jen pár vět a skoro přes celý papír byl nakreslený jakýsi ornament. Jeden malý kruh uprostřed, poté další větší kruh kolem toho malého a na krajích ke každé světové straně jeden jakýsi symbol. Když si Yuki četla ten text, tak ji doprovázel Lorenzo svými slovy. "Prvně je potřeba potomek samotné Misuteri, což jsi ty. Poté je potřeba vyvraždění ostatních potomků, kterých je podle Nazových výpočtů kolem 10ti. Následně je potřeba rudý měsíc, který je jednou za 5 let a není pouhým okem znát. A poslední část rituálem je položení potomka doprostřed pečetě a polití ho krví všech ostatních potomků. Jen za těchto podmínek je možné, aby Misuteri povstala." Řekl tiše.

Yuki

Na otázku či je už v pohode nereagovala a len ďalej ležala na posteli. No počúvala čo jej Lorenzo hovorí. Pri jeho slovách že je potrebný nejaký veľký rituál, je tak nejak padol kameň zo srdca a ona sa posadila na posteľ. Vlasy jej padali do očí a skoro ani nevidela na Lorenza, tak si ich len jednoducho odhrnula. To jej podal nejaký papier, ktorý z roztrasenou rukou zobrala a začala ho študovať. Videla ten podivný znak, ktorý vyzeral celkom zaujímavo. Uhm, nejaké kruhy a symboly. Pomyslela si a začala čítať ten text, vlastne ho ani čítať nemusela, keďže ju doprevádzal Lorenzo svojím komentárom. Čože? Vyvraždiť desať ľudí? Preletelo jej hlavou. No pokračovala v čítaní, aj keď táto informácia ju celkom zarazila. Dočítala. Super. Krvaví kúpeľ, čo viac si priať? Poznamenala trošku uštipačne. Takže by som mala byť v pohode? Ak nechcem nikoho vraždiť a uvrhnúť svet do temnoty? Spýtala sa troška hlúpo ako keby celému to vôbec nerozumelo. Čo ak niekto chce oživiť Misuteri a vie o tom rituáli? Prepadla ju myšlienka. Až vtedy si uvedomila že môže byť v potenciálnom nebezpečenstve. Že nikde nieje napísané že musí byť ona schránka. Kľudne sa z nej môže stať aj krvavá obeta. V tom mohol vidieť Lorenzo v jej očiach že nad niečím premýšľa a že sa jej v očiach odzrkadľuje akýsi pocit strachu zmiešaného z neistotou. Čo ak ju chce vážne niekto oživiť? Pomyslela si a pozrela sa ku dverám za ktorými by mal ležať Nazo.

Lorenzo Hyuuga

Poslouchal její reakce, a když řekl, že je v podstatě v pohodě, tak jen zakroutil hlavou. Poté si sedl na roh její postele a koukal se na ní. „Nejsi v pohodě.“ Upozornil ji a pak začal říkat, proč je vlastně v nebezpečí. Nevěděl, že už to samotnou Yuki napadlo. „Ve skutečnosti je možné, že někdo ví, že je potomkem Misuteri a může mít špatné informace a myslet si, že je hodná nebo naopak může chtít, aby ho posedla a společně zničili svět. Ve světě ninjů je spousta bláznů.“ Vysvětlil a pak se na chvíli odmlčel, při čemž v jejich očích viděl strach. Ona se mezitím podívala na místo, kde měl ležet Nazo, ale už tam neležel. „Ale nemáš se čeho obávat. Zachránila jsi mně a Kisukemu život a my si tohoto dost vážíme. Nenecháme nikoho, aby ti jen tak ublížil. Zůstávám v Suichu Kyanpu, abych zde pomohl a zamezil jakémukoliv nebezpečí, takže se nemusíš obávat. Kisuke bude cestovat po světě, aby si vyzvedl svou zbraň a zjistí informace o současném stavu světa a případně informace i o dalších potomcích.“ Ubezpečil ji a snažil se ji tím dát jakýsi pocit klidu a bezpečí. Lorenzo nebyl typ člověka, který by jen tak žvatlal. Vše co řekne je vždy dostatečně promyšlené a vždy dodrží své slovo. A už jednou ji s Kisukem řekli, že ji nyní dluží svůj život. „Až budeš připravená, tak za námi přijď. Sedíme ve vedlejší místnosti a půjdeme prozkoumat zbytek této jeskyně. Kisuke zde cítí svého bratra.“ Informoval ji, při čemž pomalu odešel z místnosti a sedl si ke stolu k ostatním. Zde seděli i svázaný Nazo, který měl zalepená ústa, aby nemohl mluvit a přerušovat jejich jednání. Ještě nevěděli, co s ním udělají.

Yuki

Počúvala ako jej hovoril o nebezpečenstvu ktoré ju čaká. Prakticky tým potvrdil všetky jej myšlienky, čože pre ňu nebolo zrejme dobré. No potom prišli slová ktoré ju dosť upokojili, znovu jej pripomenul že im zachránila životy a sú jej tým prakticky zaviazaný. Nakoniec to bolo správne rozhodnutie. Pomyslela si a trocha sa na Lorenza usmiala. Ani nevedela prečo ich vlastne zachránila, no všetko malo svoju príčinu a svoje dôsledky. Aspoň teraz viem že mám byť na pozore. Povedala celkom kľudným hlasom. Takto to bolo lepšie než aby sa ju jedného dňa pokúsil niekto zabiť kvôli oživeniu Misuteri a ona by nevedela prečo vlastne. Uhm, dokáže vycíť svojich súrodencov? preletelo jej hlavou keď spomenul to že sa k nim môže pripojiť. Myslím že si ešte chvíľku odpočiniem. Odpovedala mu a nechala ho odísť z miestnosti. Ľahla si na posteľ a natiahla ruky. Tak čo teraz? Spýtala sa samej seba ako keby nebola ešte rozhodnutá. Chvíľku len tak ležala na posteli, no potom sa dvihla a zamierila ku dverám. Keď k nim prišla a dotkla sa kľučky chvíľu počkala a snažila sa ako keby počúvať čo sa deje vo vedľajšej miestnosti. Pomaly otvorila dvere. Videla že tam je nejaký nový stôl a stoličky za ktorými sedeli spoločne z Nazom. Všimla si že je zviazaný. Odkiaľ zobrali ten stôl a stoličky? Začudovala sa vo svojej hlave a pomalými krokmi sa blížila k miestu kde sedeli. Ten stôl sa jej zdal akýsi divný. Naza si nevšímala no keď prišla celkom blízko k nemu pozrela naňho a prebodla ho pohľadom. Ach, on už sa prebudil? Spýtala sa dosť opovrhujúcim tónom.

Yuki konečně přišla ke stolu, kde si jako první všimla Naza, který se zde nemohl ani hnout. Zanchi se začal trochu smát, protože ho pobavila otázka, jestli se probudil. "No, ten tvůj jed ho neuspal, jen ho paralyzoval, takže vlastně byl celou dobu vzhůru a koukal do země." Odpověděl ji se smíchem Zanchi. Kisuke pokynul rukou, aby se posadila k nim. Pokud tak udělala, tak se Kisuke rozpovídal. "Nuže, Yuki. Buďto tě dostaneme zpět do vesnice, kam tě doprovodí Lorenzo nebo to tu s námi ještě prozkoumáš. Cítím, že je tu někde můj bratr." Řekl tiše a pak se na ní podíval. "A předem říkám, že není živý. Je zde jen kvůli tomu, abych použil jeho oči." Dodal a mohlo to působit dost temně a drsně, protože nevěděla, že to pomůže jeho očím. Proto ji to mohlo vystrašit nebo naopak fascinovat. "Je to na tobě. Tvá vesnice si prošla nějakým bojem, co nám řekl Zanchi, takže tě možná bude víc lákat domov." Znovu ji pobídl a dal ji dostatek informací, aby se rozhodla.

yuki

Sadla si za stôl a tvárila sa ako rodená vodkyňa. No to ju Zanchi tak trošičku vysmial. To je jedno či spal alebo študoval podlahu. Povedala trochu podráždene. Kisukeho slová ju zaujali. Načo by mu boli oči jeho mŕtveho brata? Zaznela jej otázka v hlave. No potom jej oznámil to že hrad bol napadnutý. Čo? Ako sa to mohlo stať? Čo otec a braček? Vynárali sa jej v hlave myšlienky a trocha zvážnela a ostala vystrašená. Zistiť čo tu je, alebo zistiť čo sa stalo z rodinou? Prešla jej hlavou otázka. Pozrela postupne na všetkých troch Naza naschvál vynechala. Môj. Môj brat a otec sú v poriadku? Spýtala sa neisto. Ak sú v poriadku ostanem tu. preletelo jej hlavou. A ak nie... Pomyslela si no zastavila v polke myšlienky. Čo ak nie... Znova zopakovala v svojej hlave. Nie, určite sú v poriadku! Povedala či skorej až zakričala. To zrovna v úmysle namala, malo to ostať ako myšlienka ktorou by chcela ubezpečiť samú seba. No zmenilo sa to na zúfalý výkrik. Ak by sa niečo stalo otcovi, alebo bračekovi, nič už nemá význam. Povedala celkom potichu trocha previnilým tónom zo sklonenou hlavou a pri tom pozerala do zemi.

Kisuke Uchiha

Když Yuki vyjela, což pravděpodobně ani nechtěla, ale měla strach o své blízké, tak se Kisuke pousmál. Bylo vidět, že našli správného člověka, že od ní nemusí čekat něco zlého nebo i špatného. "Zanchi, mohl bys?" Pobídl ho, když se Yuki ptala, co je s jejím otcem a bráchou. Zanchi kývl hlavou a jeho oči se rozzářily do jasně svítivě zelené barvy, při čemž se zahleděl do stropu a chvíli strop přejížděl očima, jako kdyby něco hledal. Pak se zastavil na jednom místě a následně přejel na druhé, kde se taky na chvíli zastavil. Poté sklonil oči zpět ke stolu a přestaly mu zářit. "Tvůj bratr spí ve svém pokoji a otec je na cestě sem." Řekl ji a pousmál se. Kisuke poté pokynul hlavou. "Díky." Poděkoval mu za informaci. Pak se znovu podíval na Yuki. "Tvůj otec sem sice jde, ale do trhliny nevkročí. Sem mohou jen zvolení. Nevím jak je to možné, ale mohou sem vkročit jen někteří lidé." Vysvětlil ji. Jenže pak probliklo Yuki něco přímo před očima. Když sem šla, tak viděla krystal, který byl od krve, skoro čerstvé krve, ale Nazo zraněný vůbec nebyl, když přišla.

Yuki

Sú v poriadku. Rozliala sa v jej vnútri upokojujúca myšlienka pričom sa jej na tvári zjavil nepatrný úsmev. No Ako pozerala na Zanchi jeho oči v tej fáze keď žiarili boli fascinujúce. Ani jeden z nich nemal obyčajné oči, bolo to niečo zvláštne pre Yuki, niečo takéto sa jej páčilo, aj keď by si teraz najradšej oddýchla vo svojom laboratóriu kde by si prečistila hlavu. Keď jej Kisuke povedal že jej otec sa sem aj tak nedostane tak vyzerala troška zamyslene aj keď ešte pred tým bola skoro zasnená. No vlastne, ja som sem prišla ešte z jedným dievčaťom. Povedala a na chvíľku sa odmlčala. Toto miesto je zaujímavé. Nemohla prejsť, jednoducho ju to sem nevpustilo a vtedy som sa ani ja nemohla vrátiť. Povedala s plnou vážnosťou. Keď tu sa jej pred očami zjavila ta krv na jednom kryštáli pri vchode. Jediný koho tu potom našla bol len Nazo a ten akosi zranený nevyzeral. Ostala ešte vážnejšia ako pred tým. Ste si istý, že tu už nikto ďalší nieje? Spýtala sa ich tajomne. Ja. Ja som videla čerstvú krv na jednom kryštály pri vchode. Na chvíľku sa zamyslela. Moja nebola určite, no a vyzerá to že nepatrila ani tu nášmu kolegovi vedcovi. Dokončila svoju vetu pričom na konci Naza prepichla pohľadom.

Kisuke Uchiha

"Ano, je to tu nějak zapečetěné. Těžko říct, zda nás to bude chtít pustit ven, ale s tím už si nějak poradíme." Řekl, ale pak Yuki řekla něco zajímavého. Informaci, kterou měla říct možná jako první, když je osvobodila, protože oni si mysleli, že tu nikdo další nemůže být. Jenže Yuki zapomněla, že když sem lezla, tak viděla, jak dole něco běží a pak právě tu krev. Někdo tu musel být. Kisuke stáhl Nazovi pásku, kterou měl přes ústa. "Tak povídej, kdo tu je?" Zeptal se ho, ale Nazo se jen zasmál. "Pouze vztek Misuteri, který jste narušili plány. Shoříte v pekle!" Zařval, ale to už mu Kisuke opět nasadil pásku přes ústa. "Lorenzo?" Pobídl ho a bělovlasý muž se zasoustředil, při čemž se mu kolem očí objevily žilky a zahleděl se do zdí. Ale to už na něho z boku letěl šíp, který mu mířil přímo na krk. Kisuke ani ten šíp neviděl a už vyrazil rukou do strany, při čemž šíp chytil do své dlaně. Ze zdi najednou vylezl jakýsi muž, který měl šupinatou kůži a pravou nohu měl od krve, což bylo způsobené tím, že jak utíkal sdělit Nazovi, že sem někdo jde, tak se poranil o jeden z krystalů. Kisuke se najednou zvedl prudce ze židle a otočil se k němu tváří. Muž už k němu běžel, ale to už se Kisukeho oči změnily.


Muži najednou vystříkla krev z očí, nosu, úst i uší. Poté dopadl k zemi, kde pomalu vykrvácel. Pak Kisukeho oči opět zčernaly. Otočil se a znovu se posadil. "To byl nějaký tvůj hlídač?" Zeptal se a sundal Nazovi pásku přes ústa. "Jak? Jak?!" Vypadlo z něj nechápavě, protože Kisuke zabil jeho výtvor během vteřiny. "Odpověz!" Zdůraznil Kisuke a vrazil mu šíp do stehna. "Ano, ano. Byl to můj výtvor! Měl mě tu chránit." Řekl a díky tomu si opět vysloužil pásku přes ústa. "Nuže, kde jsme to byli?" Vypadlo z Kisukeho, jakoby se vůbec nic nestalo. "Půjdeme projít jeskyni?"

Yuki

Tak to teda neviem ako chcú obísť. Pomyslela si, no to už sa pýtali Naza čo za osobu je to ešte s nami. Odpoveď prišla, možno taká ktorú čakala. Zase si melie to svoje. Poznamenala pri jeho slovách o tom že zhoria. Už nejakú dobu ju začínal celkom slušne štvať a teraz ľutovala že ho ten jej jed račej nezabil. No to už toto ich idylické zasadanie prerušil letiaci šíp, ktorý Kisuke, len tak mávnutím ruky zneškodnil a ako keby žmurknutím oka zneškodnil tohto Nazovho nochsleda. Čo to bolo? Preletelo jej hlavou. Nestihla som si ani všimnúť že prišiel. Pokračoval vnútorný hlas v jej hlave. Jediné čo si všimla bola zmena Kisukeho očí. Očí ktoré ju fascinovali čím ďalej tým viac. Vlastne oči všetkých troch ju fascinovali. Sú úžasný. Pomyslela si a pritom sa mierne začervenala. No to už mal Nazo za sebou spoveď o tom že to bol jeho výtvor. Čo ho prekvapilo ešte viac že nič nevydržal. Postavila sa. Nazo ju už vôbec nebavil a čím ďalej jej liezol viac na nervy a to bol viac potichu. Asi ho znovu otrávim. Preletelo jej hlavou a postavila sa. Tak, mali by sme sa niekam pohnúť. Prehlásila ako rodený vodca, čo bola z jej strany skorej pretvárka. No a tady Naza ma akosi nebaví znova počúvať. Poznamenala troška uštipačne.

Kisuke Uchiha

Yuki se postavila a navrhla, že by měli konečně někam vyrazit. Na to reagoval Kisuke kývnutím hlavy, při čemž se postavil. Lorenzo ho následoval. Zanchi však zůstal sedět. "Já tu zůstanu s tímto bláznem, zkusím z něj ještě dostat pár informací." Vysvětlil, proč se nezvedá. Kisuke s tím souhlasil. "Hlavně ho nezabij." Reagoval na to Lorenzo a pak se společně s Yuki rozešli chodbou, kterou předtím přišla. Kráčeli dlouho, ale nakonec došli do místa, kde byla předtím ta podivná bariéra. Tentokrát však v klidu prošli, což bylo skutečně divné. Jak tak procházeli místem, kde byla podivná tekutina a ze shora přicházelo jasné světlo, tak si Yuki něčeho všimla, jakoby se na zemi objevil nějaký stín. Ve chvíli, kdy se podívala nahoru, tak na kraji trhliny uviděla známou tvář. Byl tam její otec Sayaru Igaku. "Jsi v pořádku Yuki?!" Zvolal na ní a sledoval ji. Musel fakt ostřit, protože to byla poměrně výška. "To je tvůj otec?" Špitl Kisuke a prohlížel si ho svými oči. Lorenzo hleděl na Yuki a čekal jak zareaguje.

Yuki

Keď Zanchi prehlásil si že sa pokúsi si trošku pokecať z Nazom, tak ju to aj trocha potešilo. Aspoň nebude pri mne. Pomyslela si. Hnusilo sa jej to že z nej chcel spraviť schránku, zvlášť keď teraz vedela aký krvavý rituál je k tomu treba. No o tom prečo je Misuteri taký oddaný račej ani nechcela premýšľať. Pomaly išli tou chodbou ktorej steny tvorili kryštále. Prišli až k miestu kde bola bariéra. Tu spomalila a išla veľmi opatrne. Nechcela si rozbiť nos o nejakú neviditeľnú stenu. Prešla. bariéra bola preč. Potešilo ju to, lebo teraz vedela že tu isto neostane naveky. Ocitla sa presne nad otvorom a zalievalo ju svetlo. Úplne iné svetlo ako bolo v laboratóriu, bolo to slnečné svetlo. Čo jej pridávalo svojím spôsobom energiu. Ach, to je príjemné. Len tak prehodila, keď pocítila že lúče svetla na ňu už nedopadajú a niečo ich zatienilo. Pozrela hore. Vedela dobre aká hĺbka je to až sem. keď si zvykla na to že pozerala do svetla zbadala známu tvár, bol to jej otec, čo ju potešilo ešte viac a usmiala sa. Bolo až zvláštne ako jasne ho videla, ako videla že on musí privierať oči aby zaostril až do takejto hĺbky. No rovnako ostro videla aj ona až na dno. Som v úplnom poriadku. Zakričala naňho a nespúšťala z neho oči. Zaznela otázka či je to jej otec. Áno. Odpovedala stroho pričom stále pozerala na svojho otca. Hmm, je celkom zaujímavé že ho vidím tak jasne. Povedala a na chvíľku sa zamyslela. Vlastne ho vidím ako, keby bol odo mňa len pár metrov, aj keď je to taká hĺbka. Rovnako ako som videla zreteľne až na dno tejto trhliny. Dokončila svoje myšlienky pričom nespúšťala oči zo svojho otca.

Kisuke Uchiha

Otec byl nadšený, že je v pořádku. "Chtěl jsem jít dolů, ale nemohu. Je tu nějaká bariéra!" Zvolal a několika údery rukou praštil do prázdna, ale jako kdyby mlátil do zdi. Byla tam ta samá bariéra, jaká byla předtím dole. "Hlavně se opatruj! Počkám tu na tebe, až budeš moct, tak sem vylez!" Zvolal znovu, aby ho pořádně slyšela. Ještě chvíli na ní hleděl než se zvedl a posadil se na jeden z blízkých kamenů, kde na ní chtěl počkat. Neměl ani strach, že tam s ní jsou nějací neznámí lidé, protože kdyby se něco dělo, tak by to řekla. Ani nejevila nějaký náznak nebezpečí, proto měl jistotu, že je skutečně v pořádku. "Půjdeme ať se můžeš vrátit za otcem." Řekl Kisuke, ale Lorenzo nešel, naopak hleděl na Yuki. "Ten tvůj zrak. Projevuje se to až teď v poslední době?" Zeptal se a hleděl ji do očí. Něco ho na těch očích zajímalo. "Kisuke, to není normální, aby viděla tak dobře na dálku. Však to nevidím ani já se svým Byakuganem." Promluvil na svého společníka, který však jen zakroutil hlavou a šel dál. "Budeš mít dost času to prozkoumat v jejich táboře." Řekl potichu a kráčeli dál další chodbou. Zde byly krystaly oranžové. Pomalu došli do další velké haly, kde nic nebylo, jen uprostřed byl jakýsi kamenný stůl, na kterém leželo nějaké tělo. "Bratře?" Vypadlo z něho a rozeběhl se ke stolu, kde ležel jeho mrtvý bratr. Co však bylo divné, že neměl ani jedno oko a všude kolem byla krev. Jako kdyby mu ty oči někdo vyndal. Pomalu se otočil na Lorenza. "Někdo nás předběhl a sebral Sharingan."

Yuki

Keď na ňu zvolal že hore je nejaká bariéra, tak ju prešiel úsmev. Ako len toto miesto funguje? Preletelo jej hlavou. Dobre, pokúsime sa potom nejako dostať hore. Odpovedala mu. Kisuke povedal že by mali vyraziť, tak sa pohla vpred, no Lorenzo tam len tak stál a pozeral na ňu, Privádzalo ju to trošičku do rozpakov. Nebola navyknutá na to že by si ju niekto takto dôkladne prezeral. Potom sa jej spýtal či sa jej super zrak prejavuje len teraz, alebo to trvá dlhšie a pozeral jej rovno do očí čo pre ňu bolo ešte viac znervózňujúce. No, poprave, neviem či to trvá už dlhšie, nikdy pred tým som si to neuvedomovala. Až teraz Odpovedala mu trocha zamyslene na jeho otázku. Hmm, takže vidím lepšie ako on? Začudovala sa vo svojej hlave. No pokračovali v ceste. Modré kryštály sa zmenili na oranžové. Toto miesto bola zvláštne, no zároveň krásne. Bolo tu toľko vecí čo vidí len pár ľudí za svoj život. Prišli až na koniec chodby. Všimla si že tam je len akýsi kamenný stôl. To je tvoj... chcela sa spýtať Kisukeho či to je jeho brat, no ten ju z odpoveďou vlastne predbehol. Pomaly sa približovala k telu aby videla čo sa stalo. Ležalo tam telo, ktorému chýbali oči a okolo bola krv. To je tak kruté. Pomyslela si. Teraz si pripadala ako keby bola nejak medzi nimi navyše. Ehm, načo by boli niekomu niečie oči? Spýtala sa trocha neisto. Nemala ani potuchy, že niekto by si tie oči chcel implantovať a tak získať prastaré schopnosti, mocnejšie ako si niekto vie predstaviť.

Lorenzo Hyuuga

Kisuke ji neodpovídal, jelikož hleděl na svého mrtvého bratra a pak se rozhlížel po celé místnosti, při čemž hledal nějakou stopu, která by ho dovedla k člověku, který sebral oči. Byl celkem vytočený, protože nechápal, jak to tu někdo našel nebo jak mohl ten dotyčný vědět, že si ty oči může implantovat a mít Sharingan, protože na první pohled nebylo vidět, že jde o Sharingan. Kdo by mohl znát Sharingan? Pomyslel si nechápavě. Mezitím k Yuki přišel Lorenzo. "Nejde o obyčejné oči. Je to Sharingan, jedny z nejsilnějších očí staré doby. V naší době kvůli těmto očím lidé umírali až nakonec zůstal jen Kisuke a jeho mrtvý bratr." Vysvětlil ji a sám se koukal po místnosti. Nebylo tu nic neobvyklého až na mrtvé tělo bez očí. "Tvé oči jsou také něčím zajímavé. Když jsme si tě prohlížel Byakuganem, tak jsem viděl, že je v nich mnohem více chakry než u normálních ninjů. Tvé oči se pravděpodobně vyvíjejí." Dodal při pohledu do jejích očí. Pak k nim pomalu přišel Kisuke. "Budu muset prodloužit můj výlet. Zajdu si pro zbraň a pak musím najít osobu, která sebrala tyto oči. V moc nezkušeného ninji, což je určitě, protože nemůže mít páru o síle Sharinganu, jsou tyto oči nebezpečné a mohlo by to ledacos zkomplikovat." Odpověděl jim a pak došel ke svému bratrovi. "Jednou se shledáme." Pošeptal mu, poté přejel jeho víčka, aby mu zavřel oči a následně složil tři pečetě. "Katon: Rasuto Wakare no Jutsu." Řekl potichu a pak už jen položil své dlaně na tělo svého bratra. Z jeho dlaní začaly vyskakovat malé plamínky, které pokryly celého mrtvé tělo, které v tu chvíli začalo hořet. "Musíme jít. Musím toho dotyčného najít dříve než s těmi oči udělá něco špatného." Řekl jim a rozešel se směrem pryč z této místnosti.

Yuki

Toľko zla, len kvôli očiam. Možno je lepšie že neboli už v takto krehkom svete. Pomyslela si keď jej Lorenzo vysvetlil, na čo sú niekomu oči Uchihu a čo vlastne znamenali v časom minulých. Potom jej oznámil že sa jej v očiach akosi hromadí chakra a že sa jej pravdepodobne vyvíjajú. Vyvíjajú sa v čo? Preletelo jej hlavou a zatvárila sa udivene. Uhm, čo to pre mňa znamená? Spýtala sa tak trocha nechápavo. Potom im Kisuke oznámil že sa jeho plány menia a cesta ktorou sa vydá bude trvať dlhšie. Nikto nemá právo kradnúť niekomu oči. Poznamenala dosť potichu ako keby pre seba, ale Lorenzo ju určite mohol počuť. No to už sa Kisuke rozlúčil zo svojím bratom a jeho telo zaplavil oheň. Svojím spôsobom jej to prišlo krásne a dosť symbolické. Zdalo sa jej to lepšie ako keby tu mal hniť niekoľko rokov. Keď sa Kisuke rozišiel zo slovami o tom že musí nájsť toho kto to urobil, pohla sa za ním. Preskúmame aj zbytok komplexu? Spýtala sa Lorenza, keďže jej prišlo že Kisukeho by len zdržovala od dôležitejších povinností.