nejlepší příspěvek ve hře

vždycky se zde hádáme kvůli kravinám...

Jedná se o příspěvek v misi Kumogakure "Mistr (Aspire)", kde člen Akatsuki právě zabil senseie mé postavy Daisukeho.

Ramaru napsal:

Neyro

Byl jsem u na pokraji řičky která se tvořila vodopádem zaletěl tam totiž můj štít zaletěl když jsem ho odhodil ... chtěl jsem se proněj natáhnout a tak jsem natahoval ruku až jsem pod tíži a zraněním padal na zem a daisuke mě přichytil a já dá se řict sklouznul k zemi sním , celej hrudník jsem měl od krve až se vtom nedalo rozeznad jestli jeto textil kuže nebo něco víc ... Není žádný šance daisuke .. řekl jsem to narovinu i když mi ho bylo líto .. a pevně jsem se chytl za masku u hlavy a sundla jsem si ji potřísněnou krvi moje hnědě krátke vlasy vyletěly do svého tvary a ty si uviděl že krev mi dosahuje ke rtům ze kzerých mi taky tekla krev ... Ještě něž o-odejdu .. začal jsem mluvit slaběji a slaběji a víc jsem se snažil lapat po dechu ... Nikdo n.......nežije věčně ... a proto .... chci aby sis vzal ... todle ... řekl jsem ty odmlky byly vražedné potřeboval jsem lapat po dechu ale nabraný vzduch mizel ve mě tak rychle jako vznáčející se kouř .... položil jsem ruku za zakrvevný šít vedle mě ale pořádnou sílu h ovzít jsem neměl ... J.....menuju se .... Nuramon ... a tady to je symbom bojovní-ká .. Symbol mistra .. a ... , řekl jsem a chtěl jsem to doříct ale nemohl jsem chakra mě začla opouštět ... držel jsem se jenom pomocí své chakry p který už pomalu doznívla aa me oči přestávaly zářit a zhasínaly .... a pak jsem se pevně a hluboce nadechl na poslední svá slova nenechal jsem za celou dobu daisukeho nic říct protože jsem veděl že pokud mu to neřeknu nemusí se to vyplnit ... Vem si ten štít a považuj ho jako obranu proti Strachu a nenávisti ... Nikdy nebud arogantní a NIKDY ! .. zduraznil jsem to slovo ... Nepřestávej věřit , Ty největší zázraky se dějou když to nejmín čekáš ... dodal jsem lehce a slabě a pak jsem se uvolnil a padl i hlavou na jeho ruku abych si odpočinul .. Promin daisuke ... zklamal jsem ... Ale ty nesmíš nikdy ... řekl jsem všechno heslovitě slabým hlasem který dozníval až nakonec mi spadla ruka tíží ku zemi a dokla se řičky do které padla kapka mojí krve ,me víčka se stávaly těžšími až přetěžkými abych je udržel otevřene ... a pomalu jsem ty oči zavřel a moje panenky stratili tu zíři a jiskru života ... a tys slyšel mé poslední slovo ... Promin znělo tak půvabně a tiše ... tys uviděl jak to jezero pomalu rudne barvou mé krve a než si sto stačil uvdědomit tak jsem stál na hladině toho jezírka ale jako kdybych byl duch , tvůj přelud byl jsem průhledný a tys viděl jenom moje obrysi a rysi ... pomalu jsem se otočil a měl jsem na sobě černou robu a v ruce růži vše bylo průhledne tudíž jakoby bíle a já pomalu krok po kroku odcházel do vodopádu až jsem se vněm stratil tak jako moje duše na tomdle svetě .. pak jsem uplně polevil a chakra kolem mě zmyzela a tys už neslyšel tlukot srdce

TTwTT yosh toto som čítala

Srotak napsal:

Při tomhle příspěvku sem si hafo zavzpomínal na začátky Masara, když sem procházel staré topicy
sorry, že je to tak dlouhé.
Flashback:



Seděl sem v tureckém sedu a upřeně se díval na zeď hlavou mi probýhali vraždy, které jse spáchal... byl sem celej ztuhlej a mé tělo se nemohlo hýbat. Chtělo se mi zvracet, ale mé tělo mi to nedovolilo... Byl sem v lehkém šoku. To už na mé dveře začal někdo klepat. Mě to probudilo z nekonečné smičky utrpení a já se zvedl. Přišel sem k dveřím a tam stála krásna holka.
Ahoj Masaru, jak ti je?
Zeptala se mě a ja se na ní nevěřicně podíval.
Ahoj... No dá se to... My se známe?
Dívka se na mě jen usmála a sladkým hlasem řekla.
Neznáme,ale stála bych o seznámení čili jsem tu nová a tvoje jméno jsem někde slyšela,a tak se tě chci zeptat jestli se nestaneme kamarády
Já se jen usmál... Celé mé tělo oblilo jakési teplo... štěstí.. Věděl sem, že ta holka bude speciální.
Ok... mohli bysme se jít projít, a zjistit něco o sobě, když už sme ti kamarádi. A jak se vlastně menuješ?
Podíval sem se jí do očí.
Projdu se ráda jinak se jmenuju Sora

Celé se to přesunulo o několik týdnů dopředu, bylo to na Chunninských zkouškách. Můj tým zrovna prošel 1. zkouškou.

Byli jsme v Soragakure. Ležel sem ve vodních lázní a předemnou stál Tatsuya, starý přítel, kterého sem už dlouho neviděl.... Opodál byla Sora. Tatsuya zrovna řekl něco o tom, že by sme spolu s Sorou měli chodit.
Ehm... Co říkáš? Budem spolu chodit?
Otočil sem se stydlviě na Soru.
Co?..... Zopakujto..... eště..... jednou.....
Viříkávala a překvapeně koukala na mě.
Znervozněl sem a řekl první věc, co mě napadla.
Jestli se mnou chceš chodit běhat... JE tu nějaký vítr, ruší to zvukové vlny ehm.....
Řekl sem zahanbeně.
Při téhle vzpomínce sem se současný já, který předtím jen tak blbě zíral na Aiko mírně zasmál.
Budeš se konečně chovat normálně?
Řekla Sora trochu naštvaně. Chytil jí pěst a přitáhl jí k sobě.
Ale já sem chovám normálně.
pak sem jí políbil. Sora se ode mě odtrhla a utekla do šaten. Já sem zůstal ve vodě sám... Sice tam byl tatsuya ale toho sem nevnímal. Chcíli sem nevěděl co dělat, ale pak se vydal za ní... Tušil sem, že bude v pokoji. Zaklepal sem a přes dveře zašal zoufale mluvit.
Omlouvám se. Já jen... je mi jen 14. Celej svůj život sem jen trénoval a dělal mise tohle je pro mně nové, myslel sem, že se ti to bude líbit.... Omlouvám se.....
Sora otevřela a zeptala si mě.
Tak proč si to udělal?
Protože bagr neumí plavat do kopečka... Proč asi? Protože se mi libiš.
Slyšel sem její kroky jak de ke dveřím... Otevřela je a pak zase zavřela... Já se zklamaně otočil a šel pryč z budovy.
O pár hodin později jsme oba seděli na jedné ze střech Sory.
Tak začni.
Řekla Sora netrpělivě.
Konečně měli šanci si to vyříkat, ale Masaru jaksi nemohl najít ta správná slova.
No ....... Asi sem udělal chybu, to co sem uděla, udělal bych to znovu, protože to byla fakt pravda. Opravdu se mi líbíš, ale jestli to nechceš uspěchat....... Diť Tatsuyo měl pravdu, proč si musíme dělat naschvály? Proč prostě neřekneme co k sobě cítíme?.
Máš pravdu,ale abych ti řekla co k tobě cítím mi srdce nedovolí říct.Proto se tě ptám předem....
říkej jako první usmálase a začervenala.
Dobrá. Takže, od chvíle co si mi zaklepala u dveří, sem se cítil líp, vlastně sem chvíli předtím měl tu misi.... jak sem ti o ní vyprávěl, Bylo mi z té mise na nic, a ty si mně z toho vytáhla, si krásná, vtipná a opravdu se mi libíš, a myslím to vážně.
Řekl jí vážně do očí.
Tak já od té doby co jsem ti taky zaťukala na dveře se cítim lépe,pak mi bylo eště líp když jsem zjistila že jsme spolu v týmu.si taky krásnej,vtipnej,sice se někdy chováš jako "magor" ale to do života patří a myslím si že to beru taky vážně a z toho co se stalo v předešlích hodinách se omlouvám
řekla a přitom se koukala Masarovi do očí. Byl rád, za to co řekla, pak se k ní natáhl a chtěl jí dát pusu, ale pak si uvědomil, že na to de zas moc rychle.
[b]To jsem rád, ale asi by sme to radši neměli moc uspěchat....
[b]Né v pohodě v tu chvíli jsem si to uvědomila že nato jdem dobře usmála se

Vzali jsme se za ruce a odešli pryč... Scéna zbělala a já se vrátil do reality.

Masaru Yukisha

Při těhle vzpomínkách už sem byl celý promočený... Slzy mi tekly plným proudem a já neměl slov...

Masarovi zabil člen Akatsuki holku a tohle je jeho vzpomínka v nemocnici, kdy se dozvěděl, že to nepřežila. Tady odkaz na topic: https://kage-wars.forumczech.com/t1267-boj-o-peziti-yoshiro-masaru-a-keiko

citace :

Ryuu



Pokračoval jsem stále v pomalé chůzi k ní.Stále jsem myslel na pomstu, na motor, který mě hnal stále kupředu, na slib, který jsem dal své rodině. Soupeř se připravoval k dalšímu útoku, věděl jsem, že se tomu nedokážu vyhnout. I přesto , že jsem věděl , že toto je můj konec stále jsem se hnal kupředu. Kunaie a shurikeny letěli vzduchem, zabodávali do mého těla. Moje tělo už nevydrželo takový nápor, vysílením a počtem mnoha zraněním jsem bezvládně spadl na zem. Ležel jsem tam a vzpomínal na svůj život, na svou rodinu, která byla mrtvá. Nedokázal jsem splnit slib. Gomene... Po tváři mi tekly slzy. Celý život mi proběhl před očima, viděl jsem štastné chvíle s rodinou a přáteli. Zavřel jsem své uslzené oči, připraven zemřít. Zanedlouho se setkám se svoji rodinou... S úsměvem na rtech jsem odešel za těmi, které jsem nejvíce miloval.

Jedná se o post zde: https://kage-wars.forumczech.com/t1500p45-as-kdy-vsichni-zaplatime#50459

A je to jedna z prvních mrtvých postav v Horagakure a myslim si, že to Chappi uzavřel se svoji postavou opravdu dobře. I ten song se mi k tomu náramně hodil. Klobouk dolů

Musím tady ten post prostě hodit...

Aspire napsal:

Než začne post tak na všechny apeluju, aby si to pořádně přečetli a pokud nepochopěj poprvé, tak ať si to v klidu přečtou i po druhé. Děkuji.

Každý si myslel, že ve vesnici bude zase klid a pořádek. Každý člověk ve vesnici vzpomínal na hrdinu Jira Kentiriho, o kterého přišli asi před dvouma rokama. Psali se o něm různé knihy a dokonce i vyučovalo v akademii. Dokázal totiž během jeho života hrozně moc věcí, které se jinými lidem nikdy nepovedli a to zemřel tak mladý. Byl to jeden z nejsilnějších kagů ve vesnici a každý ho uznával, kvůli své síle, ale také kvůli své dobrosrdečnosti. To on totiž před dvouma rokama společně s mocným ninjou z Iwy z klanu Sorino, porazil Samuela Kaguyu, jinak známého jako číslo 13 a vůdce organizace Haiko, která byla obzvlášť mocná. Jediné co po jeho smrti zůstalo byla hromada spisů, pomník na náměstí Suichugakure a dva jeho potomci, které má s Aiko Suikafuurado. Každý se z jeho smrti po dvou letech zmátořil a nikdo už si nemyslí, že přijde někdo mocnější než on.

Jenže někdo neztratil naději a dál v Jira Kentiriho věřil. Jmenuje se Masaru Yukisha, který v temné noci našel železnou kuličku, jejíž původ nebyl znám a ta ho vcucla a dostala ho zpátky do minulosti. Do doby kdy Jiro Kentiri společně se svým bratrem válčili proti Animal country, aby ochránili vesnici. Masaru zpočátku nevěděl o co se jedná, ale pak pochopil, kde vlastně je a co všechno může udělat. Rozhodl se pro krok, kterým si byl jistý, že zachrání Jira Kentiriho, aby žil v současnosti. Proto mu vysvětlil kdo je a řekl mu kdy a jak zemře, aby byl schopný porazit Samuela Kaguyu a zachránit sám sebe. Možná se to Masarovi povedlo a možná ne.



Najednou celou Suichugakure projela jakási průhledná vlna, která všem lidem lehce zamotala hlavu. V tu chvíli během pár vteřin roztál sníh a přestalo sněžit, při čemž vylezlo sluníčko a znovu se do vesnice vrátilo teplo a zeleň. Všechno co se mění během několika měsíců se najednou změnilo během pár vteřin. Socha Jira Kentiriho na náměstí zmizela a lidé se pomalu sešli před kopcem, na kterém Jiro umřel, jako by věděli, že něco přijde odsud. Přišli opravdu všichni. Přišel i jeho syn Yoshiro Kentiri, kterýmu bylo 20, ale to jen kvůli tomu, že sem byl poslán z budoucnosti, aby to tu zachránil, což věděl jen Masaru a Jirova manželka Aiko. V tu chvíli se Yoshiro rozplynul a lidé jen nevěřícně hleděli. Nevěděli co se to děje. Nikdo nic nechápal. Když v tu chvíli se přímo na kopni objevil masaru, který uviděl velký počet lidí. Byl tam uplně každý z vesnice, dokonce i Sendokage, který si musel sundat pásku z levého oka, aby všechno co se dělo viděl pořádně. Najednou se však nic chvíli nedělo, když v tom se z ničeho nic objevil bílý mrak, ze kterého vyšla záře přímo na ten kopec, kde se před dvouma rokama rozvířil prach mrtvého Jira. V tom všichni uviděli bělmo a nic víc. V uších uslyšely silný pískavý tón, který byl hrozně nepříjemný a takhle to bylo asi po dobu jedné minuty. Když v tom jste začali pomalu vidět černou siluetu postavy.



V tu chvíli všem spadly ústa dolů a některým se i zamotala hlava, především těm starším, protože ti už byli s tou psychikou trošku jinde. Protože poznali o koho jde.

"To je.." Ozvalo se z davu a Sendokage jen nevěřícně dodal "Jiro Kentiri." Nikdo nevěděl co si maj myslet, protože právě před sebou viděli legendu Suichugakure, která zemřela před dvouma rokama. Masarovi se tudíž podařilo přivést k životu někoho, kvůli komu brečela víc jak polovina vesnice déle jak měsíc. V ten okamžik se objevil další paprsek, který však již pokryl celou vesnici a vy jste si všimli, že domy, které byly zníčené se najednou opravily, věznice se zvětšila a bylo zde mnohem více ptáků než dříve, jelikož timhle Masaru přepsal Suichugarskou historii a tudíž i přítomnost. Bylo však divné, že když v minulosti Jiro neumřel, tak jakto že si všichni pamatujou že zemřel. Bylo to, protože přenos do přítomnosti byl tak propracovaný, že to jako by zanechalo vzpomínky, ale zároveň i živou osobu. Jiro se na všechny kolem sebe podíval a nahodil ten svůj typický úsměv. "Jsem zpátky." Řekl a v tu chvíli se lidé rozkřičeli radostí a začali ho všichni objímat.

K Jirovi přišel i nynější Sendokage Valentine Hanirushi a objal ho, byli totiž v historii spolu v týmu, když byli oba genini. "Jiro jsem rád, že jsi zpátky. Chceš předat titul kageho?" zeptal se ho Valentine, ale Jiro se jen podivně podíval a pak usmál. "Nechci, je teď tvůj a jsem si jistý, že se o vesnici staráš výborně. Jediné co mě teď zajímá je co je s Aiko a mými dvěma syny." Řekl jsem, ale v tu chvíli se skrz dav prodrala Aiko a v náručí měla Yoshira a Keika. Nemohla uvěřit svým očim, které najednou pocítily nátlak přicházejících slz. "Jiro?" Vypadlo z ní nechápavě, ale to už ji Jiro objal tak pevně jak jen to dokázal a sjela mu z jendoho oka slza, která však hned kápla na zem a další slzy nevytekly. Ikdyž už není Sendokage, tak si furt drží, takový ten postoj, že nesmí moc projevovat emoce před všema lidma. "Jsem ráda, že žiješ." Řekla Aiko a pevně ho držela. Pustila ho až když se lidi začali otáčet na Masara a všichni mu začali děkovat a říkat, že je jejich hrdina, protože dovedl do vesnice zpět to co brali skoro jako boha. Jelikož Jiro pro vesnici udělal to, co nikdo jiný dříve nedokázal.

Bylo to něco neuvěřitelného. Do světa živých se vrátil Jiro Kentiri a s nim se i opravila vesnice, protože když žil tak byla vesnice více v bezpečí a lépe ji dokázal ochránit. Každý si hned všiml dobrých následků návratu Jira Kentiriho, ale nikdo nepomyslel, že by to mohlo přinést i nějaké záporné věci. Otázka však je, co za záporné věci návrat hrdiny přineslo?

A divíte? Hodně dobře napsaný a hlavně všechen text pod prvním soundtrackem, kterej se k tomu naprosto hodí. Celkově se ale jedná o hodně kvalitní post.. Pro mě prostě opravdu "nejlepší příspěvek ve hře". =)

Zdieľam tento pocit A myslím že všetci, lebo tou hudbou to Aspi proste vychytal

Díky moc

Aspire: Týmto si to úplne zabil. Strašne dobrý príspevok A taký sa často nevýda