Začátek Konců

Li

Vzala jsem od všeho trochu, ale doufám že nic špatného.
Společně si sedneme do trávy a u jídla si začneme povídat.
Na trhu jsem si odpočinula a tak budu u jídla dál cvičit.
Henge řeknu a změním se na Hikaru.
Co ty jsi dělal než se dala dohromady vesnice? ptám se jeho hlasem

Daisuke

Dopadl jsem na zem úplně celý od potu a z hluboka a těžka vydechoval. Po celém těle jsem měl rudé značky a oči konečky vlasů měl zbarvené do ruda. Pomalu jsem se zvedl a všiml si, že můj meč zůstal zabodnutý ve stromu. Nečekal jsem a rozeběhl se tam a najednou si všiml, že jsem se u stromu objevil skoro jakobych udělal shushin, ale neudělal. Kolem nohou mi zableskl rudý blesk a pak mé značky na těle najednou zmizely a já unavený padl k zemi a začal z hluboka zase vydechovat.

Hikaru

Když se Li zeptala na to, co jsem dělal ještě před tím, než vesnice byla znovu-vytvořena, vyvolalo to ve mě špatné vzpomínky, až moc špatné, takže bylo hned jasné, že se moje nálada z dobré změnila na dost špatnou. "Nechtěl bych o tom mluvit..." řekl jsem jen a snažil jsem se dostat z mé hlavy myšlenky na minulost.

Zero
Vobec nic ma nebavilo. Preco musel kage odist prave teraz??? sedel som na svojej postekli v izbe a cumel na strop. Ako sa mam naucit techniky, ked nemam senseia?? Ako sa mam zosilniet, ked nemam tym?
A ako mozem prejist skuskov oka ked nemam 2 stupen??, Tieto otazky si kladol dookola, ale nijaky zmysel nenasiel.

Li

Po své otázce viděla, jak se Hikarovi protáhnul obličej.
Taky na tom nebude zrovna vesele
Tak mi pověz aspoň co máš rád.

Hikaru

"V tuhle chvíli mám nejraději to, co bych z celého srdce chtěl vidět, ale vidět to nemohu," odpověděl jsem a usmál jsem se.

Li

Člověk chce vždy to co nemá a když to má, tak už si toho neváží.


------------------
Ach jo, kdy má přijet Ramaru? Už mě to nebaví.

Hikaru

"Člověk chce vskutku mnohé a poté si toho neváží, ale řekl bych, že tentokráte by tomu bylo naopak," podíval jsem se upřeně na Li, ale neviděl jsem ji, jako všechno kolem. Vše bylo jenom o dotecích, zvuku, pocitech a vůních, chtěl jsem poznat jaké to je vidět. Naklonil jsem se blíž k ní a hřbetem ruky jsem se ji chtěl dotknout jemně na obličeji a pohladit ji, to teď byl můj způsob jak vnímat okolí, který se měl brzy změnit.