Hlavní Brána (První tým) -> Aspire , Kakuza , Seven

Daisuke

Zasmál jsem se a podíval se na své ramena, kde trčely dvě katany a pak na své boky, kde trčely také dvě katany. "No asi boj se čtyřma katanama, zatim to umim jen se třemi, tomu veřte." Zvolal jsem nadšeně a raději ještě vyčkával.

Hoki

Myslíš že nákou zvládneš?? zeptal se .. Nevím o vašem klanu nic moc a když si slepý ... řekl nedokončenou větu a pakse kouknul na daisukeho ... 4 katany jo ?? toje velkem slušný a dost těžky ... když si bojoval proti Hyoriovi tak si použil celkem zajímavou techniku , ale nic moc silnou ... paralizovala , ale moc nezranovala .. co kdyby jsme ji trochu vylepšily ?

Hikaru

No jasně, ignorujte slepce... No nic, vypadá to na obyčejný den jako obvykle... Zase jsem se posadil a zapřemýšlel jsem. Jako by to bylo bůhví jak těžké, aby mi řekl, které pečetě... No, nechám to být, přeci jen, stejně bych to asi v tomhle stavu nepoužil.

Daisuke

Zamyslel jsem se. "Je pravda, že boj s katanama se dokáži naučit i sám, ale techniku jen tak nevylepšim. Takže jsem pro." Řekl jsem s kývnutím hlavy a lehkým poúsměvem.

Hoki

dobře ... techniku tě naučím nebo spíš vylepším já ... a u tebe Hikaru .. tebe bude učit tvoje sensei Hakariki .. řekl a pak odešel a dal znamení a t ho Daisuke následuje

Hakariki Raguki
stála ve dveříš a řekla pojd na Hikarua

Hikaru

"Co?" vyplašil jsem se, když mě probrali z mého hloubání, až když sensei řekla, abych šel, tak jsem jen s mírným nadšením odpověděl: "Ano," a šel jsem za ní, resp. za jejím hlasem.

Daisuke

Kývnul jsem nadšeně hlavou a prošel kolem Velkýho a poklepal ho na zádech. Pak už jsem však následoval jen svého nového učitele.

Hoki Raguki

Vešly jsme do menší tréningový haly já jsme se otočil na daisukeho .. řekni mi jak to jutsu vyvoláváš .. řekl nebo spíš zeptpal se ho

Hikariki Raguki

Vešly jsme do malé místnosti kde si slyšel kapat vodu ... do ruky jsem ti podala svitek a když si ho přejížděl rukama tak si věděl co natom svotku je .. půjčila jsme si ho od jednoho člena tévho klanu .. řekla a do hlavy se ti vryl název Raiton: Shoyo

Daisuke

Pousmál jsem se. "No nejdříve složim pečetě." hned jsem pomalu ukázal jaké "a mezitím už koncentruju do jednoho prstu Raiton a snažim se ho vytlačit z konečku prstu, tak že se mi kolem prstů vytvoří tři malé raitonové kroužky, ty se následně spojí až po měm svolení a následně vyletí Raitonový paprsek." Zasmál jsem se jakoby to bylo něco primitivního.

Hikaru

"Co to je za techniku? Tu jaksi neznám..." řekl jsem. Raiton: Shoyo? Co to je?

Celá jeskyně se začla třást ... a vyděly jste u vašich učitelů obavi ...

Hoki Raguki

Daisuke běž ! .. někdo jsem přichází toho je obrané genjutsu někdo se sem snaží nabourat ... bežte pryč se svojí senseikou a i se svíma kámošema ... řekněte tomu kdo jsem pro vás přišel že jsem vám uniknul .. ještě se uvidíme .. řekl světla zhasla on zašel do temnýho kouta a už si ho nespatřil

Hikariki Raguki

Sakra todle je špatný .. řekla Hikariki a popadla Hikarua za ruku a rychle nsím bežela pryč protože věděla že by mohl jednoduše narazit

Daisuke

Otočil jsem se na patě a rychle se rozeběhl k Velkýmu a ohlížel se za sebe zda mě něco nemůže napadnout. Šáhl jsem Velkýmu na rameno a tiše řekl. "Dělej, musíme najít naši senseiku." Pak jsem se rozhlížel po východu nebo po senseice.

Hikaru

"Není tohle naše senseika?" zeptal jsem se Daisukeho nejistě, byl jsem to já, kdo je tu slepý nebo on, no vlastně já, ale přeci jenom, hlas se dá jen těžko splést.

Před vámi všemy se oběvil vchod a senseika i s Hikaruem vyskočila ven , tam před tu menší hodu kde byly ty vchody

Daisuke

"Jej, trošku jsem zpanikařil, tomu věř." Zasmál jsem se a následně se podrbal na hlavě, ale pochopil jsem, že je čas přestat váhat a skočil jsem hned za senseikou. Jakmile jsem dopadl tak jsem se porozhlédl a zjistil kde jsem. Zatim jsem vyčkával v klidu, ale moje ruka se pohybovala okolo katany.

Hikaru

Hm... "Děkuji, sensei," poděkoval jsem a nevěděl jsem, co se bude dít dále. Sakra, teď by se mi oči vážně hodily... Ksou, ještě necelý rok...

Anbu

Máte se okamžitě dostavit do Kumogakure a taky se mám zeptat jeslti jste ho chytly .. řekl velice pomalým hlasem takže ta věta byla nadlouho ...

Senseika se pustila Hikarua a ze sutin vytáhla omráčeného Yotsukiho

Daisuke

Poškrábal jsem se na hlavě a pak se podíval na Anbu. "Bohužel nám zřejmě uprchl, ale asi bude někde mrtvý pod těmito kameny. Tomu věřte." Dodal jsem a chytl Velkýho za rukáv a táhl ho ven.

Hikaru

"Co jsem?! Nějakej plyšák?! Nepřetahujte se o mě pořád, nebo vás zmlátim jako toho chlápka uvnitř," rozčílil jsem se na oko, měl jsem v tom praxi a tak to nemohl nikdo pomoc, jedině tak Daisuke, kterého jsem chytil za ruku a pevněji sevřel, aby moc neodporoval. Možná lhát uměl, ale pro mě byla lež celý můj život.

Daisuke

Následně jsem vytáhl druhou rukou, která se pohybovala nad moji katanou celou dobu, vytáhl katanu, která se lehce dotkla krku Velkýho a já tiše řekl. "Omlouvám se, že jsem ti chtěl pomoct dostat se do vesnice, když nevidíš, ale jestli pomoct nechceš tak si poraď sám." Řekl jsem a katanu mu stále držel u krku a konečky vlasů se mi začaly lehce zbarvovat do červena.

Hikaru

"Pitomče," řekl jsem mu potichu. "Tohle není žádná dětská hra... Měl bys dospět a začít se chovat jako muž, ne jako mimino, co náhodou do ruky dostalo zbraň. Zbraně nejsou jen hračky, tomu věř," řekl jsem mu a rukou jsem chytil v rychlosti čepel katany. "Nakolik je asi pevná, když ji drží měkota?" Daisuke mohl cítit úmysl v klidu katanu zlomit.

Anbu

Je snad něco špatně ? řekl a pomalu se zvedal bylo vydět že možná něco tuší a podezřívá

Daisuke

Jo tak on to hraje jo?! Pomyslel jsem si a ve chvíli kdy chtěl chytit katanu jsem s ní cuknul dozadu a dolů tak že jsem ho řízl u prsou, jelikož jsem byl s katanou opravdu rychlý tak mi ji jen tak chytit nedokázal. "Sakra musíme už jít, vždyť mi drtí ruku." Zvolal jsem a zastrčil katanu do pouzdra.

Hikaru

"Co jsi?! Onanista, že ti na té tvé mizerné ruce tolik záleží?" poškádlil jsem ho a čekal jsem, až někdo z nich vyrazí do vesnice.

Daisuke

Mé konečky vlasů uplně zrudnuly a po telě se mi objevilo pár rudých pečetí. Že by se mi to kativovalo vždy když jsem rozzlobený? pomyslel jsem si a trhnul jsem rukou. "Víckrát ji nenazívej rukou, ale Luckou! jasné?!" Zařval jsem na něj. "Jdeme." Snažil jsem se jít.