Hlavní Brána (První tým) -> Aspire , Kakuza , Seven

Hikaru

To je otrava... Štve mě ze sebe dělat něco, co nejsem... Ale musím se rozhodnout, buď tohle nebo... "Nebylo to ve složkách," poznamenal jsem, abych to zkrátil: "Schopnosti se beztak dají přesně určit jen v bitvě."

Hakariki Raguki

No ... ujde .. řekla jako tělo bez duše
Deme ... podala rozkaz a bez nakýho čekání se otočila a šla ven z města

Hikaru

Tiše, relativně tiše, jsem šel pár metrů od sensei, raději jsem už mlčel.

Yotsuki

Jenom jsem lehce pokrčil rameny.
Klid...hlavně se uklidni nemá cenu snažit se ji pochopit
přesvědčoval jsem sám sebe a vydal se za sensei na cestu ať už vede kamkoliv.

Daisuke

Doběhl jsem ji a usmál se na ni. "A co to máme za misi?" Zeptal jsem se, protože mě to celkem zajímalo.

Hakariki Raguki

Někoho Zabít ... řekla chladně a zrychlila krok

Hikaru

"Nan..." vypadlo ze mě. Cože? Cože?! Klid... Musím se udržet... "Takže by nebylo na škodu popsat cíl a jeho schopnosti," řekl jsem chladně a také jsem přidal do kroku.

Daisuke

Trošku ve mně cuklo a pak jsem se oklepal. Pomalu jsem ji zase dohnal a podíval se na ní. "A proč máme někoho zabít? Nestačí ho jen zajmout? Nebo jí." Zeptal jsem se trošku vystrašeně.

Hakariki Raguki

Jste ninjové z Kumogakure no sato ... a ty co nás zraděj , zaplatěj zato životem ... todle je život .. řekla a rozeběhla se a běžela dál

Daisuke

Nedal jsem se jen tak odbít. Rozeběhl jsem se za ní. "Je snad všech občanů volba jestli budou chtít žít v Kumo nebo jinde? Nebo jsme snad vesnice co zabíjí všechny co chtějí bydlet jinde?" Zvolal jsem docela nechápavě.

Hakariki Raguki

Prodej informací je trestní zvlášt tka cenných .. řekla vážně

Daisuke

"Hm, kdyby jste tohle řekla hned na začátku tak se tu tak neptám. O koho se tedy jedná?" Zeptal jsem se a přidal do kroku.

Yotsuki

Kráčel jsem mlčky a zatímco jsem tak nějak poslouchal to o čem se bavím hlavní část své pozornosti jsem věnoval okolí. Byli jsme vp odstatě ještě na území vesnice ale ani tady si člověk nemohl být stoprocentně jistý že ho někdo nepřepadne nebo tak něco.

Hakariki Raguki


Nojo geninové musí mít vždy sto problému když někoho maj zabít ... řekla naštvaně a jak jsme se vzdalovaly měly jste takovej pocit nebezpěči

Yotsuki

Jen jsem lehce zavrtěl hlavou.
Nemám žádnej prolbém s tím zabít zrádce až na to že nevím jak vypadá...
řekl jsem jednoduše to mě ale zaplavil lehký pocit nebezpečí.
Co se to sakra...
kradmo jsem se začal rozhlížet kolem ale tak abych nevzbudil podezření.

Hikaru

Někdo nás sleduje? napadlo mě, ale vlastně to byl jenom pocit. Bude to určitě v pořádku...

Daisuke

Přál bych si, aby jste se mnou mohl nějak komunikovat Killer bee-sama. Pomyslel jsem si a díval se na nebe. "Problémy mám jen se zabíjením, když není potřeba." Řekl jsem a pak se rozhlédl kolem sebe a zadíval se do hloubi lesa.

Hakariki Raguki

Copak nervozní ?? při první misi ?? .. řekl chladně a zasmála se přednáma se rozprostírala louka který byla posázena kapradím a tam se nám pohyb trošku znepříjemnil a hned za loukou byl kopec na kterým bylo asi 20 jeskyn nevedli knim žádné cesty ani k jedné(byly jsme asi tak hodku cesty od kumo)

Yotsuki

Následoval jsem sensei a její poznámku jsem nekomentoval.
Docela jí závidím ten její klid...ale řekl bych že s jejími schopnostmi si to může dovolit...
já se naoko uklidnil taky ale ostražitosti jssem se rozhodně nevzdal. Zanedlouho, asi hodinu cesty jsme skrz louku, na které jsem se opravdu necítil ve své kůži (otevřený prostor je ideální pro přepad), dostali k jeskyní, ke kterým nevedli žádné cesty.
Kudy teď sensei?
zeptal jsem se když jsme k nim dorazili.

Daisuke

Pousmál jsem se. "Nervózní? Ani ne, jen nás na akademii učili ostražitost." Řekl jsem ji po pravdě a pak se zamysel. Co to je za místo? Takových jeskyň. Zde se budou určitě skrývat ty uprchlíci. Pomyslel jsem si a nejistě se koukal na jeskyně. Nechci, aby jsme je povraždili.

Najednou kolem nás tu kapradí začlo šustit a mi se zastavili šustění mířilo k vám a já se na vás otočila vytáhla jsem 2 tyče a hodila je mezi vás , oko mi začlo svítit a kolem vás to začlo pomalu vybuchovat vypadalo to jako kdybych vás chtěla zabít přitom jsem ničila krysy který by vás mohly oddělat kdyby bouchly u vasí nohy uplně bylo jich tu hafec ze všech stran byl slyšel šílený smích

Yotsuki

CHvíli jsem nechápavě sledoval sensei než jsem si všiml vybuchujících krys na zemi.
To je náš cíl?
zeptal jsem se když jsem zaslechl smích a začal likvidovat krysi pomocí kunaiů a shurikenů

Daisuke

Stál jsem v klidu a na krysy neútočil, jelikož mě bránila senseika, ale více mě zajímal ten smích. "Kdo jste?" Zvolal jsem, protože jsem chtěl vědět, kdo to je jelikož senseika není schopná říct nám koho máme zabít. Z pouzdra jsem vytáhl jednu katanu a vyčkával.

Hakariki Raguki

Nastalo ticho a najednou se na nás vyřítil chlápek s kladivem a rozmách nul se před vás kdyý byl v půlce uderu rychle jsem ho zablokovala ... Bežte do jeskyně chvilku se tady zdržím řekla v klidu ale vážným tonem

Hikaru

Shimata... Ačkoliv jsem byl stále mezi nimi, tak jsem se skoro ztratil. Jak mě mohla přehlídnout? Byla moje poznámka v duchu, když se mezi nás dostaly jen dvě tyče, když jsme byli tři. Nikdo z nich si jich sice nevšímal, ale jakmile nastaly výbuchy z pro mě neznámého zdroje, ztratil jsem se úplně. Ani chakra mi v tomhle nepomůže... Když se nemohu spolehnout na svůj zrak, když se nemohu spolehnout na sluch, když se nemůžu spolehnout na vnitřní sílu, na co tedy... Vše se nakonec točí jenom kolem jednoho. Ačkoli mě výbuchy svým způsobem oslepily, připravily mne o můj sluch, který mi byl zrakem, tak stále tu bylo něco, na co jsem se mohl vzpomenout a když sensei řekla, že máme běžet, rozeběhl jsem se. Snažil jsem se v tu chvíli vyhnout výbuchům a držet se od země. Ať už je to cokoliv, tak je to u země... Výbuchy jsou však dost silné... I když se budu dotýkat země málo, tak... Nejspíš mě dostanou...