Život a dívka (Aspire)

Jin

V tu chvíli na ten provaz skočil můj klon a já uskočil o metr do předu.

Jaká rukojeť praskla?

Reineko

"ITAI!" zařvala bolestí, protože stín možná jako provaz vypadal, ale byl to Reinekočin ocas, což pro ní bylo značně bolestivé. V tu chvíli se také vrátila do jejích očí barva, duhovky i panenky. "Jin-sama," vykřikla radostí a Jina objala. Proto si nejspíš útok ocasem skrývala celkem dlouho, stačilo ho správně chytit a její duše se musela tak jako tak podmanit. Tenhle pocit však dlouho nevydržel a Jin se probral na louce, kde předtím byl. Svitek i kniha byly pryč, ale Jin se cítil trochu jinak, než obyčejně. Teď už jenom stačilo zjistit, jak ducha povolat do hmotného světa.

Pozn. Rukojeť katany. Když rukojeť narazila na Reinečinu hlavu, ozvalo se křupnutí, v tu chvíli mohly křupnout pouze dvě věci, její hlava a rukojeť katany.

Jin

Ležel jsem a usmíval se jako blbec, ale pak jsem si uvědomil, že už jsem zase ve vesnici a rychle se zvedl. Kde, kde je? Pomyslel jsem si a zkontroloval si meče. Eh, že bych to zvládnul? Pomyslel jsem si znovu a rychle se rozeběhl, jako předtim zase do knihovny, kde jsem začal hledat knihu s jutsu našeho klanu. Musim vědět, jestli jsem ji získal.

Knihovník

"Ale, ale," ozval se jeho stařecký hlas, když si prohlížel Jina. "Dnes jsem musel nainstalovat mříže na všechny části knihovny... Ta bezpečnostní skla jsou opravdu zázrak..." zasmál se. Přes části s knihami bylo sklo a za ním se skrývaly mříže, které by při neoprávněném otevření zabránily v sebrání jakkékoliv knihy. "Máte tedy nějaké přání, pane zloději..." zeptal se, jeho stařeckému oku přeci jenom nemohla zůstat zapomenuta ani jedna kniha, natož když chyběla jedna a dneska to byly už dvě a archivní zápis, který se také nenašel.

Jin

Když mi řekl zloději tak jsem se jen arogantně pousmál. "Kdo by chtěl něco takového krást, nebuďte naivni staříku." Řekl jsem. "Chtěl bych knihu o jutsu klanu Jichuuki. Vim, že ji tu máte." Dodal jsem a čekal až mi ji dá.

Knihovník

"Ano, tu mám, ale bez Vůdcova povolení ti ji nevydám, snad mohl bys však s Radou uzavřít pakt," narážel tím na to, že k otevření archivu jutsu klanů potřebuje povolení vůdce klanu nebo Rady nebo Vůdce.

Jin

Jen jsem se pousmál. "A co když řeknu, že na tu knihu pospíchám a udělám pro ní cokoliv?" Řekl sjem a vyčkával jak zareaguje, protože jsem měl v dlani ukázané peníze.

Knihovník

"Nic není na světě zadarmo," řekl a vzal si peníze. "Tyhle drobný sice říkají, že tě mám pustit, ale měsíční plat, který není nijak malý, říká pravý opak... Vrať se, až dostaneš povolení," řekl a tím Jina vykázal ven. Jina mohlo napadnout, že by se mohl zeptat Vůdce, pokud zahraje na tu správnou notu, tak mu jistě i sám pomůže.

Jin

Prachy jsem mu nechal a šel jsem za Vůdcem, protože jsem doufal, že mi pomůže. Zaklepal jsem na dveře. Musim být slušný, aby mi pomohl. Pak jsem vešel, uklonil se a pozdravil, ikdyž mi to bylo nechutné. "Potřeboval bych povolení, vypujčit si knihu na jutsu našeho klanu. Jutsu na vyvolání ducha."

Ryuusei Jichuuki

"Ha," otočil se, když někdo vešel. "Jo, to jsi jen ty," prohlásil, když viděl Jina. "Vůdce tu zrovna není, má slyšení u Rady, ale i já bych ti mohl pomoc, ale budeš mi muset říct pravdu," řekl a podíval se svýma přísnýma rudýma očima na Jina: "Četl jsi ten svitek, že?"

Jin

Podíval jsem se na něj a chvíli jsem mlčel. "Četl jsem hodně svitků, jaký máte na mysly?" Zeptal jsem se ho a podle toho se rozhodnu jak odpovim.

Ryuusei

"Takže ti jméno Gargamoe nic neříká, co? Tak proč jsi tedy tady, počkej na svoji zkoušku a pak se tě někdo ujme," řekl tvrdě a nekompromisně a tak tak se chystal Jina vyrazit.

Jin

Jen jsem se arogantně pousmál. "Jo,jo Gargamoe byl borec, protože to co vymyslel. Jen díky němu mám zřejmě svého ducha a aspoň si vedení uvědomí, že ikdyž je někdo jedináček tak hned nemusí být nejlepší." Řekl jsem a čekal co na to řekne.

Ryuusei

"Měl by sis dávat pozor na pusu... Celkem si protiřečíš, na jednu stranu tu Gargama opěvuješ a na stranu druhou ho urážíš," řekl a nevypadalo to na to, že by narážel na něco jen tak přehlédnutelného.

Jin

Cože? To říká jako kdyby Gargamoe byl v radě, ale to co psal tak to bylo proti ní? Co se tady sakra děje? Pomyslel jsem si a pak se na něj podíval. "Pomůžete mi teda?" zeptal jsem se ho, ikdyž jsem měl plnou hlavu Gargamea.

Ryuusei

"Bratrovi vždy," prohlásil a zatáhl za něco pod stolem. Místo knihovny na pravé straně od Ryuuseie se objevily schody někam do podzemí. "Jdeme," řekl a přešel ke schodům.

Jin

Na nic jsem nečekal, ale když řekl to o tom bratrovi tak ve mně cuklo, ale pak mi došlo, že to bere jako klanové bratrství. Rychle jsem ho došel a šel po schodech potichu za nim.

Ryuusei

Schodiště dolů bylo celkem dlouhé a točité a cesta zabrala celkem dost času, ale když už se zdálo, že je dokonce i nekonečné, došli jsme konečně k jedněm dveřím. Schody sice vedly dál, ale tady to vypadalo na místnost, kterou jsem potřeboval. Nastavil jsem ruku a položil ji na zámek, něco jsem zamumlal a ozvalo se klapnutí. Dveře se pomalu sami od sebe otevřely a za nimi se skrývala celkem veliká místnost s fosforeskujícím velkým pentagramem na podlaze a několika menšími na stěnách. "Sedni si doprostřed pentagramu... Naneštěstí, Gargamoe ještě tuhle techniku nedopiloval a i když zabere krátký čas, stejně jako pomoc svitku, je to značně nebezpečné..."

Jin

Chvíli jsem mu nevěřil, ale co mi jiného zbývalo než ho poslechnout, kdyby mi chtěl ublížit a já si tam ensedl, tak mě stejně zabije a tak jsem ho poslechl a sedl si tam kam řekl. Pak jsem jen vyčkával co se stane.

Ryuusei

"Teď se jen uvolni, dýchej zhluboka... Zbav se chakry, zbav se myšlenek a drž se jen toho, co potřebuješ... Mysli na ducha, se kterým jsi se setkal a kterého jsi si podmanil," pomalu odříkal, ale od pentagramu se držel dál.

Jin

Udělal jsem přesně tak jak řekl, kupodivu to šlo dost lehce, což bylo díky tomu, že jsem Reineko fakt chtěl. Reineko, už jsem skoro zase u tebe. Pomyslel jsem si a představoval si ji.

Ryuusei

"Teď se připrav... Zbavení chakry je celkem nepříjemnej proces a sám ho nezvládneš," zhodnotil situaci a tak musel dopomoci jinými prostředky a to nějakou zkumavkou, kterou sebral ze stolku a položil jí na jeden z cípů pentagramu. Zase odstoupil a zkumavka praskla, v tu chvíli ztratil Jin na chvíli vědomí, ale na jeho rameni se objevila Reineko. "Hm, takže kočičí duch," usmál se, což bylo zvláštní, ale když se Jin probudil, tak už byl zase jak kus kamene. "Měl by ses podívat na rameno," řekl mu.

Jin

Nevěděl sjem co dělat, ale v tu chvíli tam položil tu zkumavku a já najednou omdlel, když jsem se probral a s problémama se zvedl tak jsem viděl jak na mě Ryuusei kouká a pak mi řekl něco o rameni, na nic jsem nečekal a podíval jsem se tedy na rameno.

Reineko

"Yahoo, Jin-sama," pozdravila Reineko ve své kočičí podobě. "Dlouho jsem se neviděli," navázala na poslední jejich setkání. "Teď se ale asi neobejmeme," narážela na to, že v základní formě není hmotná, je pouze duchem, který Jina bude doprovázet po zbytek života, pravděpodobně. "Hm... Kde to vlastně jsme?"

Jin

Když jsem ji uviděl tak jsem se štěstím usmál a sledoval jí a nebyl jsem schopný slova. "Konečně tě zase vidim!" Vypadlo ze mě. "No jsme někde asi v podzemí, ale co to tu je, to ví asi jen támhle úctyhodný Ryuusei." Řekl sjem a podíval se na něj. "Fakt děkuju." Řekl jsem a usmál se, což na mně pravý úsměv viděla jen Reineko a teď i Ryuusei, jinak sjem se vždy usmíval arogantně.