Chvíle, kdy se všem změní životy

Eimi - Suichu
Iba som tam len tak stála.
Oboch som ich sklamala. Smutne som si pomyslela.

Tawara-Hora

Poté co jsem zrušil svůj plášť z Bijuu chakry jsem zamířil najít někoho z vesnice, přičemž jsem čistě náhodou narazil na Amakiho a spol. přičemž jsem zaslechl část jejich hovoru.
Neusíte mě hledat kolego chuunine
zasmál jsem s zezadu oběma uštědřil z mého pohledu slabou ránu do zad.

Yotsuki-Kumo

Jo to bysme měli, už mě ten jejich věčnej sníh a zima začínaj lízt krkem.
Přiznal jsem se a zamířil se podívat po okolí po zbytku naší výpravy.

Josuke Kumo

Vidíš ho někde ? Bud jsem slepý a nebo tu není ... Dál jsem se rozhlížel všude kolem. Dostal jsem křeč do břicha, upustil jsem kladivo a oběa rukama jsem sedržel za břicho. Nesmím se tolik přepínat...


Ryuu Hora

Nečekal jsem na ostatní členy týmu a ihned jsem vyrazil zpátky do vesnice. Už abych tam byl. Ten sníh mě celkem leze krkem...

Amaki-Hora

Ryuu šiel napred a ja som chcel taktiež, no v tom ma prekvapil Tawara. Mohol vidieť ako to somnou zatrieslo keď ma buchol zozadu.Uffff...skoro som dostal infarkt!Zahlásil som a potom sa mi na tvári objavil úsmev. Rád ťa vidím...takže si sa tiež stal chunninom. Nevieš ako dopadla Rinari? Bolo by super mať chunnínky tým.

Nero - Kumo

Byl jsem nervní až jsem zatl ruku v pěst ... Akatsuki.. přijdou si pro mě... Byl jsem trochu v šoku ale zároveň jsem měl vztek že bych nejradši vraždil, když v tom se ozval hlas známého Senseie.

Kiyoshi Yuichi -Jounin z Kumo

Byl jsem trochu v šoku ale vše se odehrálo bez krve a to bylo to hlavní... Takže..všichni geninové z Kumogakure se za 45 minut dostaví k bráně se svojí výbavou... Slyšeli jste Sendokageho,vracíme se do vesnice.. Zakřičel jsem hrubým arogantním tónem a jako vždy-po mě nezbyl nic víc než bílý obláček který se rozplynul..

Yotsuki-Kumo

Zavrtěl jsem hlavou.
Ne taky ho nevidím, ale támhle už nás volá Yuichi-san
zamručel jsem, když o nse v tom prudce předehnul a chytil se za břicho.
Co to...to máš z toho že se tak přetěžuješ, dej sem to kladivo.
vyzval jsem ho.

Tawara-Hora

Tak to vážně netuším, nedíval jsem se na ostatní zápasy
přiznal jsem se a lehce se podrbal na bradě.
[b]Doufám ale že se chuuninem stala.

Aiko Hora

Pousmiala som sa na Daisukeho a tiež som ho objala.
Hmm... škoda, že to bolo tak krátko... povedala som a z hlasu bolo počuť, že som smutná.
Daisuke-kun... každopádne som rada že som ťa mohla spoznať... a ďakujem ti za skvelý zápas! neochotne som ho pustila a usmiala som sa.
Vtedy som dostala nápad a začala som sa hrabať vo vrecku svojej mikiny.
Niečo som odtiaľ nemotorne vytiahla.
Vzala som mu ruku a vložila do nej prívesok v tvare znaku listovej, ktorá je už zničená.
Heh, mám ho ešte z doby, keď bola Konoha...
Naklonila som sa a dala mu pusu na líce.
Máš pravdu, že sa asi veľmi dlho neuvidíme... ale raz to bude, dattebayo! povedala som.
Ja musím ísť... Budeš mi chýbať... verím ti, že si splníš svoj sen! povedala som ešte raz povzbudivo a sebaisto.
Potom som sa otočila a kráčala smerom k Amakimu a Ryuuovi...

Shinnai Iwa

Ešte stále som sa pozerala na Aiko-sen-sei, ale už som mala lepší pocit.
Ona však stále vyzerala nervózne.
Aiko-sensei? Máte strach o Tsuchikage-sama? opýtala som sa.
Vzpomenula som si na tú udalosť, čo sa stala tesne pred tým, ako sme dorazili do Suichu a začali skúšky.
Ach... keď tak na tým premýšlam... vôbec nevieme čo s ním je... sklonila som hlavu.

Akimatsu Kumo

Po tom, čo nás Sendokage upokojil,som sa ešte raz pozrela okolo seba, na zasnežené námestie a potom som podišla k ľuďom, ktorých som videla počas cesty na skúšku.
Vôbec som nečakala, že sa stanem chuuninom... to je... úžasné... spokojne som sa usmiala.
Mama sa poteší... hovorila že to zvládnem, ale pochybujem, že tomu sama verila...

Likku - kumo

Svých posledních pár minut ve vesnici jsem nemohl jen tak prospat a tak jsem se vrátil na ten kopec, kde byla 2. zkouška, protože na něm byl nejlepší výhled na vesnici, abych si ji stihl nakreslit. Moc jsem to ale nestihl a vyšla z toho totální patlanina a tak jsem se musel k senseiovi a na odchod z jednice vracet dost smutně.

Nimeshi - suichu

Hned jak pominula hrozba akatsuki, tak jsem odešel hledat Simona a Kin, chtěl jsem jim pogratulovat a vůbec si s nima pokecat o zkoušce.

Akemi - Hora
Znudene som sa vrátil do svojej izby kde som si zobral svoje veci.
Potom som došiel k bráne a čakal na ostatných z dediny.
Som na nič... Stále som si hovoril.

Eimi - Suichu
Nechceš zájsť na ramen? Spýtala som sa Yuua pričom som sa mu pozrela do očí.
Prepáč mi to. Povedala som si v mysli.

Hiromi - Kumo
Znudene som sa vrátil do izby kde som si zobrala veci a dorazila som k bráne.
Tam som znudene hľadela do zeme a čakala som kedy vyrazíme.

Yuu - Suichu

Chvíli jsem se zamyslel..
Jasně, rád! řekl jsem s úsměvem a nahmátl v kapse peněženku a vytáhl z ní peníze.
Tak půjdeme. řekl jsem a pousmál se.

-Nelíbí se mi poslední příspěvky hráčů kteří tu píšou.. Před vámi se po několikastech letech objevili členové akatsuki co všechny spoutaly dokonce i sendokageho a hned jak zmizeli tak děláte jakoby se naprosto nic nestalo,usmíváte se,řešíte nějaký souboje,jídlo a jste všichni happy jak kdyby jste byli na dovolený! Vůbec nereagujete na to co se stalo ! Tohle sice není moje věc ale to co tu píšete je opravdu nemístní a někdy dokonce k smíchu...

Nero -Kumo

Doběhl jsem na svůj pokoj kde jsem si v rychlosti zbalil všechny své věci a šel jsem pomalu k bráně...ve tváři jsem měl pořád vyděšený výraz a rozhlížel jsem se kolem.. "Věřím, že vy, Jinchuuriki víte, že jste vlastně už chodící mrtvoly" Ozývalo se mi v hlavě já zhluboka dýchal.. Jsem tak slabí..to opravdu zemřu..tak lehce ? Byl jsem celkem v tranzu protože jejich síla mě překvapila...

Kiyoshi Yuichi-Kumo

Seděl jsem u brány a čekal jsem na zbytek geninů... Akatsuki...tak přeci jen,nadešel váš čas...

Likku - kumo

Po dokončení a vyhození svého nepovedeného díla jsem se vrátil k bráně kde jsem uviděl svého senseie a hned k němu doběhl. Dobrej den, senesi, nevíte co se stalo? Nebyl to doufám nějaký vtip od sendokageho jako to na začátku zkoušek? Zeptal jsem se i když jsem o tom původně nechtěl mluvit.

Simon - Suichu

Keď už všetko prestalo, pozrel som sa naokolo. V tom som uvidel Nimeshiho. Čau Nimeshi nevieš, čo sa to tu deje? Spýtal som sa poobzeral sa ešte okolo, kde by mohla byť Kin.

Nimeshi . suichu

Po dlouhý době jsem konečně našel Simona a došel k němu. Ahoj Simone, gratuluju k chunninství, jsem z našeho týmu jedinnej genin, řekl jsem trochu smutně, ale pořád i hrdě na ostatní členy týmu. Fakt netuším co se děje, asi jde o další vtípek od kageho, ale jestli ne, tak jsou vesnice, pokud v nich jinchuuriky zůstanou ve velkém nebezpečí, myslím, že bysme je měli někam uklidit...

Josuke Kumo

Došel jsem k bráně, kde jsme měli čekat.Akatsuki..vypadají silně. Co mají ale za lubem? Chycení jinchuuriky je určitě pro ně jen začátek. Musím zesílit, ochránit naši vesnici před nimi a to za každou cenu.

Ryuu Hora

Byl jsem na cestě do Hory. Stále jsem přemýšlel o tom , co se vlastně těd stalo. Seběhlo se to tak strašně rychle...Byl jsem celý mokrý od sněhu a třásl se zimou.Už abych byl v Hoře. Chybí mi její teplo.

Simon - Suichu

Myslím, že aj ty by si mohol byť chuuninom kebyže sa viac snažíš. Ale veď ty sa snažíš a ty to aj ďaleko dotiahneš. Veď je ešte čas. Povedal som. No neviem prečo vôbec tí Jinchuuriky existujú, keď je s nimi iba bordel. Postrielal by som to rad radom. A kde teraz pôjdeš? Mali by sme nájsť Utakatu nie?

Nimeshi - suichu

Díky, ale zase musím říct, že jsem prakticky jedinej, kdo dokázal přežít zkoušku bez jedinného škrábnutí. Řekl jsem výmluvně. Taky s ním musím mluvit, nevíš kde by mohl být? Dodal jsem otázku.

Simon - Suichu

No tak asi neviem, keď sa ťa to pýtam ako prvý. Zasmial som sa. Hej Nimeshi myslím, že ja by som mal ísť prv domov si ľahnúť a odpočinúť. Zajtra sa snáď stretneme. Dobre?

Bunzo-Kumo

Po útoku jsem šel do hotelu, sbalil jsem si věci a poté jsem šel před bránu. Hmm, tak to bylo rychlý. řekl jsem si a jakmile jsem dorazil před bránu ,tak jsem se tam opřel o zeď a rozhlížel se po týmových parťácích.

Kiyoshi Yuichi-Jounin Kumo

Ne...tohle opravdu nebyl vtip Sendokageho..a myslím že tenhle výstup teď dost zatřásl situací mezi vesnicemi.. Jestli je Akatsuki znovu v pohybu..je na čase jednat. A jak si viděl..nepřítel je schopen si přijít i do vesnice přímo mezi všechny lidi i Kageho osobně.. Od této doby už není ani ve vesnici bezpečno..proto vás chci varovat..dejte si pozor.. Odpověděl jsem Likkuovi a zároveň jsem to řekl nahlas aby to slyšeli všichni geninové z Kumo kteří už byli u brány..

Nero -Kumo

Přišel jsem k bráně a vyslechl jsem toho Jounina který mi nijak nezlepšil psychickou stránku,spíše ještě víc vydeptal.. Jestli už ani ve vesnici není bezpečno.. tak to na mě smrt čeká na každém rohu.. Zatnul jsem pěst a po tváři mi stekla kapka potu..

Daisuke - Kumo

Stál jsem tam a koukal ji do očí. Proč když někoho potkám, někoho s kym je mi dobře, tak musí odejít?
Pomyslel jsem si, ale to už mi dala přívěsek a já se pousmál štěstím a radostí, při čemž jsem si ho dal na krk. Chtěl jsem ji také něco dát, ale nic jsem neměl, jen rudé stuhy na mých katanách. Jednu katanu jsem povytáhnul a rozvázal od ní krásnou rudou stuhu, kterou jsem ji přivázal na ruku, jako jakýsi náramek. "To aby jsme oba věděli, že jeden druhého pořád máme a jednou se opět zase setkáme, tomu věř." Řekl jsem ji s úsměvem. "Ale teď už musíme jít. Tak ahoj Aiko a brzy se uvidíme." Řekl jsem a rozešel se za senseiem z Kumogakure.

Hráčí Suichugakure už pište do Suichugakure.

Aiko Reizei - Jounin z Iwy
Na to divadýlko sem se dívala docela s udivem.
Všichni z Iwy!
Vykřikla sem hlasitě tak to slyšeli všichni z okolí.
Tentokrát to nebude tak lehký. Suichu stojí na ostrově a naš "dopravní prostředek"
Ukázala sem rukama uvozovky.
Je mimo provoz. Sejdeme se za 20 minut na pobřeží Straceného ostrovu.
Řekla sem a vyšla směrem k pobřeží.
Kdo neví, kde to je poďte za mnou... Stejně tu není nic k vidění.

Nikko- Iwa

Nevěděl jsem kde to je, tak jsem šel a naší Aiko. To bylo ale rychlý, já nemám furt toulec a navíc teďka ty akatsuki. řekl jsem si a mračil se.

Renji Hagane - Iwa

Dobehol som teda na miesto, kde sa nedialo skoro nič, teda okrem toho, že Aiko-sensei a Shinnai ma odignorovali, na čo som si zvykol. To ale nebola tá najhoršia vec. Stalo sa niečo zvláštne, keď nás ale sensei zvolala, neváhal som.
"Som vám v pätách!" odpovedal som a nasledoval ju.

Taka Sorino (iwa boy)
Odviazal som obvezi v okoli hrudnika.
Chjo, dalsia organizacia plna snou o ovladnuty yuubiho.
Vzdychol som si a pomali kracal za Aiko, aj ked kazdy jeden krok navyse bolel v kazdom kusku tela.
Ale pred ostatnymi som nechcel ukazat svoju slabost.
Sakra, to ale boli.
Moje kroky postupne spomalovali a ja som za vami zacal zaostavat.