Nutný den aneb trénink (Caldar, Aspi, Adop)

Kumori Hokou

Neposuzuj mé schopnosti, nenáleží ti to, trochu nevrle jsem se obořil na Graye, a mimochodem, nepřeceňuj se, to, co se snažíš naučit není jen nebezpečné, je to i nesmírně složité. Řekl jsem a vytáhl si z kapsy papírek s pečetí. Zkus přerušit pečeť v tomhle papíru.
Pak jsem se otočil na Inariho, raiton..., řekl jsem a pak se na chvilku zamyslel, můžu tě prozatím naučit, jak vkládat podstatu do zbraně, které se dotýkáš, později i do šipky tvé kuše, já bohužel raiton neovládám, takže ti to předvedu na fuutonu, řekl jsem a vytáhl z opasku kunai, do kterého jsem vložil svou chakru, tobě by to mělo jít líp, protože se raiton líp koncentruje do obyčejných kovových zbraní, zkus to taky.

Inari

Vytáhnu svojí katanu a pokusím se raiton chakru nakoncentrovat do čepele. "Sice je to větší než kunai, ale snat to bujde taky."

Gray

Jen jsem znechuceně chytl papírek a odešel o kus dál, jelikož jsem měl vlastní trénink od Pána katonu, ale nechtěl jsem svého senseie naštvat, tak jsem udělal tak jak chce on. Uchopil jsem papírek mezi obě dlaně a zavřel oči, při čemž jsem v klidu soustředil chakru do toho papírku.

Inari -> Po chvilce tréninku se ti podařilo vložit menší množství chakry do katany, které změnila barvu z černá na hodně tmavě modrou, ale podařilo se ti to udržet jenom asi 10 vteřin.

Kumori

Přišel jsem ke Grayovi, protože jeho trénink byl o dost komplikovanější. K otevírání bran musíš optimalizovat svou fyzickou i psychickou stránku, tento trénink ti může pomoct k oběma, řekl jsem a dal zvlášní důraz na slovo "oběma".

Inari

"Je to mnohem těžší než to vypadá. Musím to zkusit trochu jinak." Pokusím se do katany koncentrovat mnohem víc chakry , ale v menší dávce po delší dobu.

Gray

"To mě teď nezajímá, musim se to naučit co nejdřív." Řekl jsem zase poměrně drze, ale tentokrát už jsem se neomluvil a dál tlačil na lístek a soustředil se, při čemž jsem si v hlavě představoval, jak ta pečeť z lístku pomalu mizí. Musim se to naučit co nejdříve, abych na další misi měl něco čim trumfnu každého! Pomyslel jsem si odhodlaně.

Kumori

Inari -> Použít menší dávku chakry byl dobrý nápad, podařilo se ti udržen chakru v kataně asi 2 minuty, pak jsem k tobě přiskočil od Graye. Výborně, vidím, že už chápeš základy, takže přejdeme ke 2. fázi tréninku, řekl jsem a vyndal z kapsy takovou železnou tyčku, přesekni ji, je to speciální ocel, takže bys ji bez raitonu neměl normálně přeseknout.

Gray -> Pečeť mírně zeslábla a tebe začalo strašně bolet celé tělo, díky čemuž jsi se přestal soustředit a pečeť zase zesílila. Bolest okamžitě zmizela. Toto je pečeť bolesti, pomůže ti naučit se soustředit i při ohromném fyzickém tlaku, který ti brány způsobují, až dokončíš tento trénink, budeme už moci přistoupit k finální fázi tréninku.

Inari

Vezmu količku do dlaně a nakoncentruji čakru do katany a potom tu kuličku vyhodím do vzduchu a pokusím se jí přeseknout. "Předchozí trenink se mi tu bude hodit, je to sice menší než vodní koule, ale snat to pujde." Pomyslím na trenink s Lei.

Gray

Už mizí? To je lehké. Pomyslel jsem si, ale v tu chvíli "Ááh!" Zařval jsem bolestí a z toho udělal asi tři kroky dozadu, jak moc to bolelo. "Sakra, nečekal jsem, že ten trénink bude tak náročný!" Zařval jsem, ale pak se zase uklidnil. Dělám to pro sebe. Tak musim zabrat. Pomyslel jsem si znovu, při čemž jsem pořádně uchopil lístek a začal se opět soustředit.

Inari -> Když jsi sekl do tyčky, tak se mírně zablesklo, ale tyčka to přežila, měla na sobě jen menší škrábanec. Můžeš kontrolovat množství použité chakry, skus tam dát chakru intenzivněji a až těsně před kolizí s tyčkou.

Gray -> Pomalu ses naučil zvládat bolest a po asi 5 pokusech, které jsi byl nucen přerušil kvůli bolesti, jsi konečně zrušil pečeť. Výborně, jsi velice odhodlaný ninja, máš u mě oběd, teď přistoupíme k finální části tréninku, ta bude bohužel delší a nudnější, pokus se ve svém mozku lokalizovat první bránu, budeš však na to muset přijít sám...

Inari

"Není to tak snadný jak to vypadá." "Dobrá zkusim to." Pokusím se to udelat podle rady.

Gray

Z čela mi tekl pot, který následně dopadal na suchou půdu, která se v zápětí měnila na mokrou a bahenitou, pod návalem mého potu. Pot byl způsoben z té neuvěřitelné bolesti, která byla jak fyzická tak i psychická, což mi však dodávalo tu sílu, že se blížim k nové síle, která mi pomůže vytvořit nekonečný mír celého shinobi světa. Jenže to už jsem dostal informace o druhé a finální fázi. Sensei se mohl divit, že jsem nic neříkal, jelikož já mám na všechno nějaké řeči, ale tentokrát jsem byl v klidu. Říká v mozku jo? Pomyslel jsem si, při čemž jsem zavřel oči a začal se soustředit. Má snaha byla však marná a já naštvaně praštil do stromu vedle mě, až mi zakřupaly klouby. Zkusil jsem to znovu a znovu a při každém nepovedeném pokusu jsem vždy uvolnil agresivitu do stromu vedle sebe, který už měl opadanou kůru a zůstaly na něm skvrny krve. Možná používám moc té agresivity.

Inari -> Podařilo se ti přeseknout tyčku, ale hned poté jsi padl únavou na kolena. Výborně, splnil si úkol, ale použil jsi až moc chakry, chvíli ještě potrvá, než nalezneš správou koncentraci chakry, ale základy už zvládáš. Řekl jsem ti a pak vytáhl z kapsy pytlík s kuličkami a průměru asi 2cm, teď si prověřím tvoje taijutsu, budu po tobě házet tyto kuličky, snaž se jich co nejvíce rozseknout. Poté jsem je na tebe začal házet větší rychllstí a tys už předem viděla, že máš jen malou šanci rozsekat i jen půlku z nich...

Gray -> Nalézt 1. bránu a přijít na to, jak ji uvolnit je úkol, který ti bude trvat delší dobu, jestli chceš, tak můžeme zkusit trénink taijutsu technik, říkal jsem během házení kuliček po Inarim. Jo a pokus se nerozflákat ten strom vedle tebe.

Gray

Jen jsem se podíval na senseie. "Takhle bych ji nikdy neotevřel, kdybych trénoval něco jiného!" Zařval jsem zase drze, ale sensei si mohl všimnout toho odhodlání v mém hlase. V tu chvíli jsem zavřel oči a začal se soustředit. Před očima jsem si představil jakousi bránu, kterou jsem chtěl otevřít, ale nešlo to. Jenže místo toho abych praštil do stromu jsem byl v klidu a zkoušel to znovu.

Inari

"Sotva jsem zvadnul přeseknout jednu hnet jich mam přesekat víc než bych zvladnul i bez koncentrace raitonu. Začína mě to otravovat." I přes unavu a zvíšenou nechuť pokračuji a pokouším se jich přesekat co nejvíc. Po chvíli povídám. "Nemoh bych si dát pauzu? Tímhle tempem mi dojde chakra dřív než to pořádně ovládnu." Nečekám na odpověď opřu katanu o strom odloží přebytečnou výzbroj a sám si sednu vedle katany a opřu se o kmen. "Není to zrovna nejpohodlnější, ale aspoň si oddechnu."

Inari -> Tohle bys přesekl i bez použití chakry, ale dobře, odpočiň si. Řekl jsem mu a šel pozbírat už hozené kuličky.

Gray -> Dobře, k tomuto tréninku mě už nepotřebuješ, ale kdyby se ti něco stalo tak řekni Inarimu, já si zatím pro něco odskočím, řekl jsem a odešel.

Inari

"Konečně klid. A taky moch říc že sou to jiný kuličky než přetím jenom sem plítval čakrou, aspoň sem si zlepšil regulaci raitonu v kataně." Protáhnu se a zívnu. Poté se podívám na Graye jak se snaží otevřít první bránu a povídám. "Mohl by si zkusit ovládat chakru v mozku jako při genjutsu jenom ji použiješ na sebe k otevření tý brány. Ale je to jenom můj nápad nemusí to zabrat." "Ze nejsem radši ticho stejne mu to asi nepomůže, jenom se naštve." Potom se položím do trávi vadle stromu a začnu pozorovat mraky na obloze. Trochu to vypadá že sem usnul.

Gray

Oba jsem ignorval až na tu Inariho myšlenku. "Hm, to zní jako dobrý nápad. Zkusim to." Řekl jsem tiše, při čemž jsem zavřel oči a dal ruce do pečetě. Soustředil jsem chakru do mozku a skrz ní hleal průchod k té bráně. Najednou jsem se objevil v jakési bílé místnosti a naproti byla brána s římským číslem jedničky. Hm, jsem tam. Pomyslel jsem si, při čemž jsem do dveří nalétl a snažil se je prolomit, ale akorát mě odhodily a nic se nestalo.

Inari

Stále ležím v trávě a pozoruju oblohu. Greyova trénování si příliš nevšímám. "Dneska je docela krásně. Zajímalo by mě kam šel sensei a kdy se asi vrátí? Asi bych se měl vrátit k trénování, ale moc se mi do toho nechce. Stejně bez senseie toho moc nenatrénuju." Dlouhou chvíli jenom ležím a přemíšlím. "Mel bych něco dělat, když sem trénink flákal na akademii ... " Hledám nejvhodnější výraz. "No byl sem jenom průměrný student, rodičům se to moc nelíbylo, Furt mě do trénování nutili. Na druhou stranu jsem byl potom jeden z nejlepších možná i ten nejlepší v ročníku. Ke konci mě ani moc nutit nemuseli, ale to sem netrénoval taijutsu, je to tost namahavé, mam ratši trénink bez fizický namahy, jenže fizickej boj je moje největší slabina, musím se v něm zlepšit." Zvednu se a jdu se projít po okolí. "Až příjde sensei budu pokračovat. Zatím se trochu projdu, aspoň se tu troch porozhlédnu."

Gray

Stál jsem v bílé místnosti před velkými dveřmi, byly fakt mohutné. Jak je otevřít, je to první brána. Pomyslel jsem si, při čemž se mé myšlenky ozývaly v celé té místnosti, což bylo pochopitelné, když jsem ve své mysly. Kdybych na to dal výbušný lístek, tak je sice otevřu, ale už bych je nikdy nezavřel. Znovu jsem si pomyslel, při čemž jsem k nim přišel blíže a položil na ně dlaně s nakoncentrovanou chakrou. V tu samou chvíli jsem chakru vypustil do brány a doufal, že ji tim otevřu.

Gray -> Jenomže to nebylo tak snadné, jak se zdálo, když jsi i v té zvláštní místnosti vpustil chakru do brány, tak se jenom rozmazala místnost kolem tebe, jako bys jí opouštěl; potřebné soustředění bylo ohromné a sebemeší nesoustředění mohlo způsobit, že se dimenze brány rozplyne a ty se do ní budeš muset znova dostávat...

Gray

Sakra co se to děje?! Bylo psolední co jsem v té místnosti slyšel a pak se opět objevil na té louce celý upocený a zničený. Asi se musim ještě více soustředit a nechat svůj vztek uzavřený za jinými dveřmi. Pomyslel jsem si, při čemž jsem dal ruce do pečeti a opět zavřel oči. Chvíli to trvalo, ale už zase jsem byl v té divné místnosti, ale tentokrát tam byly dvoje dveře. Jedny s označením I. jako první brána a druhé "Gekido", což znamenalo vztek. Znovu jsem v klidu došel k té jedničce a pomalu se ji snažil otevřít.

Gray -> Tvoje schopnost koncentrace a sebeovládání pořád nebyla dostatečně vysoká, aby ses dokázal pořádně soustředit, zase jsi se probral a uviděl jsi přicházejícího senseie.

Kumori Hokou

Máme misi, skupina nukeninů ukradla svitek z našeho archivu, upozorňuju vás, že nejde o obyčejné bandity, jsou to ninjové přibližně na vaší úrovni, tak je nepodceňujte, řekl jsem a vyrazil směrem od nich, po asi 7 metrech jsem se otočil a naznačil jim, aby šli za mnou.


Poprosím o uzavření mise