Poselství (Creepy boy)

Pokračuj zde.

Creepy boy

Po převzetí dokumentů a všech potřebných věcí jsem se zastavil ještě u svého oblíbeného zbrojního staříka, u kterého jsem si obědnal všechny části, které budu potřebovat na svůj nový projekt, na svůj Sekai Ichi no Ken. K tomu jsem si přiobědnal ještě jednu kovovou rukavici a zjistil že tohle rozhodně není jediná mise kterou musím udělat abych to všechno zaplatil. Tak jsem poděkoval, sbalil si svých pět švestek a vyrazil na cestu.

Obchodník už tě oslovoval i jménem, jelikož tě už znal a usmíval se na tebe, jakoby jsi byl jeho kamarád, při čemž si tvé potřeby všechny sepsal. Ale ty už jsi byl na cestě do jiné vesnice, kde jsi měl odevzdat dopis o tom, že se bude konat další kage sněm. Cesta probíhala v klidu a ani tě nic nerušilo, věděl jsi, že musíš dojít do přístavu, kde musíš na loď, aby jsi se dostal do jiných zemí a v dálce už jsi viděl malý přístav se třema loděma a na pláži leželi dva mrtvý námořníci a jeden u nich stál.

Creepy

Cestičkou jdu stále v před, nevěstu si vyhledám...no raději ne. Po obědnávce jsem vyrazil cestou necestou do Iwy, tedy přesněji směrem do přístavu odkud jsem se měl do Iwy dostat. Cesta probýhala naprosto klidně a nerušeně až do okamžiku kdy jsem narazil na ty mrtvoly.
Šmarja chlape...to nemůžeš pohřbít svoje kamarády?
zeptal jsem se znechuceně při pohledu na ně.

Námořník

Nechápavě a cukavě se na tebe podíval, při čemž jsi v jeho tváři objevil hrozně vystrašený obličej, jakoby se právě setkal s něčim nevysvětlitelnym, co mu zabilo jeho dva přátele a ty jsi to bral tak s klidem, což pro něj bylo nepochopitelné. "Eh, před chvílí se tudy prohnali dva chlápci, při pohledu do jejich očí jsem viděl jen smrt a vzali si životy mých dvou přátel. Nevim co mám dělat, bojim se jít je hledat a vůbec nic sakra nechápu!" Nakonci mu vybuchly emoce a on neštěstím uplně zařval, při čemž mu trošku zrudly tváře a rozslzely se mu oči.

Creepy

Lehce jsem protočil oči. Což o to, vraždit bez důvodu se nemá, a kdyby mi z toho něco káplo, možná bych se těm dvěma vydal i po stopě, ale měl jsem misi a tak jsem si takové hloupé zdržení nemohl dovolit.
Pokud vám můžu radit pane, pohřběte své přátele a pak kontaktujte nejbližší úřady, shinobi nebo místního feudálního pána. Ti už si s nimi poradí
doporučil jsem mu s naprosto klidným úsměvem a pokračoval dál ve své cestě k lodi.

Námořník

Trošku ho tvá reakce zaskočila, ale pochopil, že s tebou asi nehne, ikdyž se tě snažil dokopat k pomoci. "Hm, tak je jdu pohřbít, ale asi chcete odvoz, že? Právě jsem tu jediný námořník, takže musíte počkat až je pohřbim." Řekl jsem tiše a došel pro lopatu, ikdyž to vypadalo, jakobych vůbec nevěděl, kde ji hledat. Až jsem ji nakonec našel a začal kopat jeden z hrobů.

Creepy

Obrátil jsem oči v sloup.
Děláte si ze mě srandu?
zeptal jsem se, ale nevypadalo to že by mi lhal.
Fajn, fajn pomůžu vám...kterým směrem šli?

Námořník

"Šli támhle podél pobřeží ke skalám, zavedu vás tam." Řekl jsem a rozešel se k nim, při čemž bylo vidět, že jsem rád, že mi pomáháš. Doufal jsem, že jdeš za mnou a došli jsme podél pobřeží až k jakési temné skále. "No a tam myslim zašli." Řekl jsem, ale tobě mohlo dojít, že je blbost, abych věděl, kde jsou když jsem byl u těch těl, tak bych je zároveň nemohl sledovat.

Creepy

Sledoval jsem starého námořníka až ke skalám, šel jsem opatrně za ním a v okamžiku kdy se zastavil jsem otevřel oči a tasil meč. Když se otočil stál s jeho čepelí přímo na krku.
Fajn, odkud tví kamarádíčkové vyskočí?
zeptal jsem se s úsměvem a čekal přepadení.

Námořník

"Ty idiote!" Ozval se hlas ze skály, ze které vyšel další chlápek, který beze strachu došel k tomu námořníkovi a dal mu pěstí, při čemž se námořník lehce škrábnul do krku. "Jseš uplně blbej ne?! Ti říkám, aby jsi přivedl někoho, koho asi zvládnem ne a ty přivedeš tohohle. Jseš fakt jetej." řval ten neznámý na "námořníka". Námořník se zvedl a podíval se na Creepyho. "A to vypadá nějak nebezpečně?" Zeptal se námořník a neznámý se praštil do čela. "Ježiš to je materiál tohle." Řekl si a kroutil hlavou. Jakoby se tě vůbec nebáli.

Creepy

Otevřel jsem Jagan a začal se opatrně rozhlížet po okolí, hlavně jsem si důkladně prohlédl ty dva. V případě že by měli zvýšenou hladinu chakry oproti normálním lidem(tedy ji dokázali používat jako ninjové) preventivně mi uklouzne ruka a meč se zabodne do chlápkova krku.
Hopla...soráč asi mi ujela ruka
vycenil jsem zuby v nepříjemném úsměvu.

Zloději

Nijak moc velkou zásobu chakry neměli a ani to nevypadalo, že by ji uměli ovládat. Jenže ve chvíli kdy jsi mu chtěl seknout do krku, tak drushý jsem na zem a rukama se pod mečem vzpeřel do stojky a meč ti odrazil, při čemž ten druhý, kterého jsi chtěl seknout se chytl nohou toho ve stojce a protočil se tak, že by tě měl kopnout koleny do žeber. Bylo to během chvíle, jakoby to měli několikrát nacvičené.

//pokud neměli vyvinutou chakru tak bych ho nezabíjel, ale O.K.

Creepy

Hups
zašklebil jsem se když mi odkopl meč a druhý se mě chystal kopnout koleny do boku. Nebyl to zrovna dobrý nápad, protože jsem měl druhou ruku volnou a stačilo ji nastavit tím směrem, načež z rukávu vyrazila čepel obalená silným Raitonem přímo proti mužovým kolenům. Pravačkou jsem pustil meč a nechal ho odletět v dál abych byl připravený bránit se případným protiútokům.

Zloději

Ano opravdu ti naletěli a ty jsi mu skrz nohy prorazil čepel do břicha, při čemž jsi ho setřásl až o pár metrů dál. Druhý odskočil do zadu a nevěřícně se na tebe podíval při čemž se pak podíval na svého umírajícího parťáka. Nebyl to žádný hrdina, jelikož se prudce otočil a začal utíkat. "Prosím pomozte mi." Ozvalo se od umírajícího zloděje.

Cesta

Umírajícímu zloději jsem zkrátil utrpení tím že jsem ho od kolena až po hlavu rozřízl čepelí která v něm byla, zatímco volnou jsem vystřelil mezi lopatky prchajícího zloděje. Chtěl jsem ho pokud možno zabít jednou ranou.

Creepy -> Povedlo se ti to a oba jsi krutě zabil aniž by jsi se jim nějak pokusil pomoct, ale život byl krutý. V tu chvíli akorát z dálky přijížděla loď, která tě měla zřejmě dopravit do Iwagakure s tim dopisem. "Holáá to jsi ty? Ten s tim dopisem?" Volal na tebe námořník a hodil přes palubu provazový žebřík.

Creepy

Očistil jsem své čepele a nechal je tam ležet. Snad podle těch mrtvol další pochopí že na ninji se prostě neútočí. Vlastně, abych byl upřímný vnitřně mě tato akce docela uspokojila. Já vím, je to hnusný zabíjet lidi, ale já jsem už prostě takový.
Jo, to budu já
prohlédl jsem si důkladně Jaganem námořníka než jsem začal nastupovat.

Námořník

Pomocí Jaganu jsi zjistil, že s chakrou nedokážu pracovat vůbec, že jsem jenom obyčejný námořník, který nikoho nezajímá a živim se obyčejným rybolovem, jelikož jsem měl na palubě velkou síť, kolem které leželo asi 5 ryb. "Tak si naskoč ať můžem vyrazit. Sendokage mi řekl, že prý to co neseš je velice důležité, a proto najal mě, jelikož mám pomerně velké znalosti a dobrou loď." Zvolal jsem a tvé oči mě nijak nevyděsily, byl jsme zvyklej na takovéhle věci, jelikož ve světě ninjů žiji pěkně dlouho. Mohl jsem ti připadat jako takový pohodář.

Creepy

Jasně, čím dřív budu na místě tím lépe pro nás pro všechny
lehce ironicky jsem si pousmál, načež jsem se odrazil od šprušle řebříku, na které jsem zrovna stál a skočil rovnou do lodi.
Můžeme vyplout.

Námořník

Pousmál jsem tě a ukázal ti na židli, která byla za kormidlem vzdálená asi 3 metry a na ní byly jakési pásy. "Sedni si a připni si ty pásy, jelikož zažiješ něco, co jsi ještě jistě nezažil." Řekl jsem ti a vyčkal až to uděláš, při čemž jsem sáhl na kromidlo a silně s nim zatáhl dozadu, najednou tam něco zaskřípalo a v tu cvhíli jsme z ničeho nic velkou rychlostí vyjeli na moře. Jeli jsme na lodi asi 200km v hodině, což je na lodi uplně neuvěřitelné. Pokud jsi měl jagan, tak sis mohl pod lodí všimnout, jak tam silně proudí chakra z lodi do vody.

Creepy

Sice jsem se tvářil nedůvěřivě ale nakonec si na židli sedl a připoustal se, v zápětí jsem za to byl vděčný neboť mě vítr zatlačil hluboko do opěradla.
Huh
bylo jediné na co jsem se zmohl. Kvůli větru jsem držel pusu i oči raději zavřené.

Když jsi po hodině ucítil jak zase stojíte, tak jsi se porozhlédl a uviděl jsi námořníka, jak váže loď k přístavním kůlům, aby nijak neodjela. Pak se na tebe zasmál v záři slunce a mávnul na tebe "Hej chlape, už jsi u Iwagakure. Ještě teda pár kilometrů, ale tam už trefíš. Počkám tu na tebe tak 3 hodiny, tak si pospěš." Zvolal námořník.