Nejdeme jen tábořit!(Gray, Siture, Riuka)

Kazuya si vás zavolal k západní bráně.
Když jste tam dorazili on už vás tam čekal a vypadal dost zamyšleně.
Chviličku mu trvalo než si vůbec všiml že jste už u něho.
Ahoj lidi. Určitě jste všichni slyšeli vůdkyni a tedy jistě víte co nášs čeká.
začal Kazuya své asi poněkud delší povídání než na které jste od něho byli zyvklí.
Takže vůdkyně nás posílá na zkoumání okolí pevnosti Tanami. Cesta k této pevnosti vede přes lesy a hory a bude asi hodně nebezpečná.
Proto po vás chci abyste vůbec nepřestávali dávat pozor a nepolevovali v ostražitosti!
Jakékoliv zaváhání vás může stát život!
řekl Kazuya s vážným obličejem.
Tak vyrážíme.
dořekl potom už né tak vážně a pomalu se vydal směr pevnost Tanami.

Siture

Přišel jsem tedy k západní bráně a viděl jsem tam senseie.Takže zkoumání okolí pevnosti,uvidíme snad to buáde zajímavý a vyzkoušim si své nové jutsu.Řekl jsem si a poté vyrazil za senseiem

Riuka

Dorazila jsem k bráně a vyslechla si senseje. Svou lékárničku jsem si zas plně vybavila, bylo to potřeba. Ujistila jsem se lehkým dotekem, že ji mám u sebe a vyrazila za sensejem.

Gray

Pozorně jsem poslouchal a neobvykle jsem byl uplně ticho, což u mě opravdu nebylo moc normální. Ale tenhle sensei mi pomohl naučit se už druhou bránu, a proto jsem k němu choval respekt a úctu. Jenže to už jsme se rozešli k pevnosti Tanami a já si přeci jen neodpustil jednu otázku. "A kdo v té pevnosti má být? Mně do paměti pořád ryli, že tam nikdo není a najednou by tam někdo měl být. To je trošku zvláštní ne?" Zeptal jsem se senseie a dál v klidu kráčel.

Kazuya

Podíval jsem se na Graye.
Správná otázka. Měli by ta být nějací nepřátelé. Více nevíme protože jsme nikdy nic nezjistili.
Já sám nevím proč budeme útočit tak najednou.
řekl jsem ti...


K vašemu překvapení proběhla cesta celkem poklidně a k večeru jste již byli na místě a pomalu se útábořovali.
Kazuya si sundal svůj velký batoh ze zad a podíval se na ostatní.
Doufám že s sebou máte stany...

Riuka

Byla jsem trochu unavená po cestě, ale dalo se to zvládnout. "Stan?" Ozvala jsem se trochu zmateně. Asi mi to nedošlo. Ale né, jsem jediná holka tady a nemám stan. To se dalo čekat. "No, tak budu nocovat pod širákem. Jako kdysi s otcem." Pousmála jsem se a koukla jsem na vak, co jsem měla sebou. Bylo v něm pár užitečných pomůcek a především, můj plášt. Rozhlédla jsem se po okolí, abych si ujasnila možnosti a nevýhody, co se nám nyní naskýtali.

Gray

Pořádně jsem si vyslechl jeho informace a názor, ale pak už cesta uplynula rychle a já po čas cesty prohodil jen pár řečí. Jenže v tu chvíli jsme se utábořili, ale já zapomněl na stan a v batohu jsem měl jen malou deku, kterou se sotva pokryju já sám. Jenže tady muselo být pár stromů a tak jsem si vyhledal největší a vyskočil na jednu větev, na kterou jsem položil tu deku, abych to neměl tak tvrdé. "Mám postel hotovou." Řekl jsem při seskoku na zem a usmál se.

Soumrak brzy přišel a podivné věci s ním.
Už před misí bylo senseiovi oznámeno, že do deseti hodin by měly přijít na pomoc nějaké jednotky ANBU, takže jste měli před sebou nějakých 8 hodin, do toho ještě byla noc.
Všichni jste začali mít pocit, že vás někdo nebo něco sleduje. Pouze všímavějším mohlo dojít, že těch "sledovatelů" bylo několik.
V dálce jste mohli vidět pevnost Tanami, jak se tyčila nad celou krajinou a pak, zničehonic, se v ní začalo svítit. Tento "menší" výlet začínal být hodně strašidelný, ale nebyli jste zde od toho, abyste se báli.

Gray

Seděl jsem si v klidu na té své "posteli" a nic neřešil. Dalo by se říct, že jsem relaxoval s knihou v ruce. Rozhodl jsem se, že si začnu číst nějaké knihy, jelikož si každý mohl všimnout, že jsem chytrý jen na boj, ale jinak mi to zase tak moc extra nemyslí. Jelikož jsem si čitl, tak mé smysly nemohly zaznamenat zřejmě někoho, kdo nás nejspíše sledoval. Jaké to je asi napsat knihu? Na to musí být lidi neuvěřitelně chytří a hlavně musí zažít něco extra. Pomyslel jsem si a když jsem dočetl kapitolu knihy "Síla mládí" od Rock Leeho, tak jsem knihu zavřel a dal si ji do kapsy, jelikož byla malá. Ale v tu chvíli jsem uviděl to světlo a hned seskočil ze stromu. "Sensei! Svítí se tam, musíme tam jít a zjistit o co jde!" Zvolal jsem nadšeně, protože mi došlo, že by to mohlo být jedno z těch dobrodružství, o kterých se píše v knihách.

Siture

Nemohl jsem nějak usnout a pořád jsem nad něčím přemýšlel.Co je to za tu techniku,kterou mam na tom svitku,musim se jí naučit protože to vypadá velice zajímavě a mohl bych díky tomu i dost zesílit.Říkal jsem si a poté mi trochu připadalo že nás začíná něco sledovat,měl jsem hodně zvláštní pocit,že se bude něco dít,poté jsme uslyšel jak Gray vykřikuje,že v pevnosti se začíná svítit,a tak jsem se tam podíval a viděl to samý jako Gray a otočil jsem se na senseie.Mám takový divný pocit,že nás něco sleduje sensei,co myslíte.Řekl jsem senseiovi a vzal si do ruky svoji glávii,abych byl připraven na obranu.Tak snad to začne být zajimavý teďka.

Riuka

Seděla jsem pod stromem a užívala si hvilku klidu. Pak kluci začali jančit. Musela jsem připustit, že divný pocit jsem měla i já. Na můj vkus jste moc hluční. Vstala jsem, oprášila se a koukla na senseie. Stejně jako kluci jsem od něj očekávala, jeho vyjádření.

Kazuya

Ani jsem nevystrkoval hlavu ze svého stanu, zatím jsem byl v klidu.
Slezte se blíže k sobě a hlídejte okolí.
Řekl jsem na půl ze spánku a poté se už z mého stanu ozývalo jen chrápání.
Vám došlo že na pomoc od Kazuyi se moc spoléhat nemůžete pokud se nebude dít něco opravdu vážného.

Riuka

"Ten má teda nervy." Prohodila jsem s úšklebkem. "Co teď?" Otočila jsem se, ke klukům.

Gray

Když tohle sensei řekl, tak se mi na obličeji objevil vražedný výraz. Teď si z něj mohu vystřelil, jak to plánuju už takovou dobu. Pomyslel jsem si a potichu přešel k senseiovýmu stanu a v tu chvíli si naladil hrubší hlas a začal dupat vedle jeho stanu "Haha zabiju vás." Řekl jsem tak, aby to sensei slyšel a hrubě, aby nepoznal, že jsem to já, při čemž jsem mu přejel rukou po stanu a pak odskočil do strany.

Siture

Viděl jsem jak to sensei vůbec neřešil.Hmm zvláštní,že bby se nám tom jen zdálo.Potom jsem si všimnul co děla Gray,že se snaží vylekat senseie.Koukam že ten asi nebue moc chytrej,když dělá pořád takový kraviny.Řekl jsem si a zkoumal okolí.
Už aby se něco začalo dít je to pěkná nuda chci si zabojovat s někym a vyzkoušet si nový jutsu,ale hlavně už chci bejt zpátky,abych se mohl naučit to svoje jutsu na tom svitku,abych mohl bejt ještě silnější,prostě se to musím naučit.

Riuka

Stála jsem opodál a rozhlížela se kolem, zahlédla jsem jak Gray tropí vylomeniny a nechápavě zakroutila hlavou. Ten si z toho vůbec nic nedělá. Zajímalo by mě, kdy tohle skončí.

Uslyšeli jste pohyb, a tak jste věděli, že sledovatelé přebíhají a mění pozice, takže teď už bylo jasné, že jich je více.
Zatím se asi neodvážili odhalit se, takže jste se mohli pouze rozhlížet a čekat první útok, pokud to ovšem byli nepřátelé.
Vaše myšlenky o tom, že by to mohli být přátelé utekly v ten moment, kdy přiletěl kunai a dva metry před vámi se zabodl do země.

Gray

"Příště lépe miř ty srabe! Z temnoty keřů a stromů v noci umí útočit každý, pojď se mi ukázat sem!" Zařval jsem jako reakci na to, že tam přiletěl ten kunai, ale nikoho nezasáhl. Jenom jsem se pousmál a zkontroloval si pevně utažené závaží na nohou a na rukou, abych pak neměl v boji problémy s tim, že jsem si to špatně utáhl.

Siture

Najadnou jsem viděl jak leti kunai.Tak teď už je to jasný,že tu někdo opravdu je,tak konečně to bude zajimavý,musíme je porazit co nejrychleji chci s tím už skončit abych mohl trénovat svý nový jutsu.Řekl jsem si a poté si vzal pevně do rukou svoji glávii,kterou jsem měl připravenou u sebe,poté jsem kousek ustoupil od kunaie a připravil jsem se na boj.
Alespoň si vyzkouším svůj nový útok,kterej jsem si trénoval,doufám ještě že ten Gray neni až tak blbej,aby udělal nějakou kravinu,ikdyž vypadá na to.Řekl jsem si s ůsměvěm a poté jse se již plně připravil na obranu.

Riuka

Cosi za mnou zasvištělo a než jsem se stihla otočit a zjistit, co to bylo, Gray už vyřvával na celé kolo. Při troše štěstí by mohl vzbudit i senseie. Ruka mi automaticky sklouzla pro kunai. No vida, hned jsou oba ve svém živlu. Přistoupila jsem zpět, abych tak nevyčnívala a zahleděla se do okolí. Měla jsem víc trénovat.

Ihned poté, co Gray zařval, se za vámi zabodl kunai do země a pak po stranách, takže jste byli v takovém menším pomyslném čtverci.
No a pak někdo zatáhl za šňůrku a dráty, které byly na kunaiích se rozpohybovaly, načež vás to všechny tři svázalo k sobě, nebo spíše přitisklo, ale ihned poté před vámi seskočil temný stín do poklelu a věnoval vám nehezký pohled.

Gray

Nečekal jsem, že nás to sváže, ale rozhodně jsem to nechtěl nechat jen tak. Avšak chvíli jsem raději čekal než se před náma někdo objeví, což se podle mého očekávání i stalo. Ale nebylo té osobě vidět do obličeje, takže jsem to nemohl rozpoznat, zda je to žena či muž. Jenže možná mě to ani nezajímalo, jelikož jsem zavřel oči a řekl "1. brána, Otevírací brána, Kaimon!" a v tu chvíli jsem mohl naplno používat svaly, čimž bych měl lanko přetrhnout a hned poté jsem si sundal závaží na rukou, ale na nohou si ho nechával.

Siture

Jakmile Gray přetrhl to lanko tak jsem vzal svoji glávii a zaútočil na tu postavu,což by i neměla čekat,že se jen tak lehce zbavýme toho lanka,glávií jsem mu zaútočil na břicho,ostatní měli šanci mi pomoct při tom útoku,když se snažil vyhnout mému útoku.

Riuka

Jak jsem se sakra ocitla svázaná? Lamentovala jsem pro sebe, když jsem zahlédla dítě. Vlastně, to nebylo dítě, jen osoba, co se krčí. V tom lanko zase povolilo a Siture útočil. V momentě jsem měla v ruce kunai, který jsem hodila těsně vedle Situreho po té osobě.

Temná osoba uhla stranou glávii, jelikož s tím počítala, no a to lanko zase nějak extra upevněné nebylo.
Kunaii se tím pádem také vyhla a s jednoduchou lehkostí kopla Situreho do břicha, načež opět odskočila kousek dozadu.