Trochu se to uklidnilo

Oběhlo už pět dní od incidentu s Tsuchikageho učněm... Město se dalo do pořádku a bariéra byla už skoro opravená... Všichni, kteří byli zranění se skoro zotavili a mohli začít s tréningem a každodeními povinostmi, jako je plnění misí. Tsuchikage seděl ve své kanceláři a pozoroval opravu pilíře, na kterém se před pěti dny bojovalo... Okolo pilíře bylo asi 10 kamených golemů, které dělali různé manuální práce.

Jounini Iwy byli lehce zmatení... V poslední době se toho plno událo a ani sám Tsuchikage, ještě nerozdělil tými. Jouninové proto měli volnější den a potulovali se různě po městě.

Areya Isugumi

Probudila jsem se plná energie a elánu, stále jsem byla v tom nemocničním pokoji. "Jak dlouho jsem to vůbec spala?" ptala jsem se sama pro sebe. Odhrnula jsem závěs a někdo ležel ve vedlejší posteli. Byl to nějaký muž anebo dokonce jen mladík, nemohla jsem to poznat, protože měl deku omotanou kolem sebe, jako kdyby jsme byli venku někde daleko na severu. "Halo? Jsi v pořádku?" zavolala jsem na něj ze své postele, nebyl to nějaký zvláštní zájem, chtěla jsem spíš zjistit, jestli je furt živý.

Dedisu

Přišel jsem konečně po dlouhý době z mise.Tak konečně,doufám že takhle dlouhou misi už dlouho nedostanu,ale zase to mělo výhodu,že jsem se naučil nový jutsu,který mi pomůže abych byl silnější,první si musim dojít dát něco k jídlu,už sem strašně haldovej a potom se pudu podívat domů,už sem to dlouho nebyl doufam že se tam nic nestalo a že to bude v pohodě a musim si taky jít vyzkoušet nový útok,mam toho prostě dost.
Řekl jsem si a poté jsem vyrazil do města na tržiště,kde jsem si dal něco malýho k jídlu a poté jsem vyrazil domů,naštěstí to tam vypadalo jako když jsme odcházel,na chvíli jsem si odpočinul a poté jsem vyrazil na tréninkovou louku a začal jsem si zkoušet to jutsu.Vytvořil jsem velkýho ptáka a nechal jsem ho první vybouchnout,udělalo to docela velkej výbuch,po druhé jsem ho nechal rozletět na několik malých ptáků a nechal je vybouchnout.

Sestřička

Na pokoj došla sestřička a všimla si Areyi
Co tady děláš? Nejsi ani pacient.... Ale ty si sem přece došla nezraněná a usnula... Chceš mi říct, že si tu 5 dní spala?
Podívala se udiveně....

Areya Isugumi

"Už to tak vypadá," začala jsem se nahlas smát. Já sama jsem se divila, že mě nikdo neprobudil, nejspíš se báli, co by je mohlo čekat anebo možná jen neměli čas. Začala jsem se protahovat a jako bych ignorovala sestřičku jsem vylezla z postele, vytáhla svoje věci ze stolku a oblékla se. "Tak zatím nashle!" Zavolala jsem na ní, vyskočila na okno a zamávala ji s arogantním úšklebkem. Než stačila cokoliv udělat, vyskočila jsem ven na strom a ze stromu pak postupně na zem, pak už jsem jen utíkala. Hledala jsem si zase místo, kde trénovat. Pět dní spánku mi přeci jen dodalo takové energie. Cestou mi ale zakručel žaludek. Hmm - něco má přednost. Zastavila jsem se proto v obchůdku s ramenem a jeden si rovnou dala, samozřejmě jsem se vypařila hezky bez placení, jak se sluší a patří. Na mém místě zůstal jen obyčejný bunshin, který se každou chvíli měl rozplynout. Já sama už si hledala své místo. Místo, kde bych mohla trénovat osamocena, oproštěna přítomnosti ostatních.

Anko

Vzbudila jsem se doma ve své poseli. Vstala jsem a oblékla se. Uvařila jsem si vodu a zalila si instatní ramen. Potom jsem ho snědla a přešla k oknu. Koukla jsem se z okna na ulici a potom ho otevřela. Vyskočila jsem do ulice a okno ještě stihla zavřít. Neměla jsem sice chuť něco dělat ale musela jsem se zdokonalit.
Šla jsem po ulici do knihovny, když jsem přistoupila k přepážce kde měla být recepční ohlédla jsem se kolem sebe. Scháním knihu o manipulaci s fuutonem. řekla jsem recepční/mu a čekala co vytáhne.

Knihovnice

A ty jsi kdo? Máš opravnění na knihy týkající se chakry a ninjutsu?
Zeptala sem se zvědavě.


_____________________

Amaru Hingkoku

Procházel sem vesnicí, na zádech sem měl svůj těžký meč...
Zase ta administrace, čekal sem, že se Tsuchikage vzchopí rychleji....
Pomyslel sem si a dostal se k louce, kde zroyna trénovala Areya.
Nejsi ty náhodou Genin z Iwy?
Změřil sem si tě pohledem... Všiml sem si tvé čelenky...

Areya Isugumi

"Kdo se ptá, staříku?" Houkla jsem na něj, aniž bych si ho pořádně prohlédla, jen jsem po něm koukla a hned se vrátila k tréninku. "Jestli hledáš nevinné holčičky, které na cukrátka nalákáš domů, spletl sis místo, tady ti cukrátka leda někdo vrazí víš kam." Řekla jsem celkem hrubě. Neustále mě někdo obtěžoval, jakmile jsem začala s tréninkem. Cítila jsem se jako med ve vosím hnízdě.

Moroshi Maitre

Stál jsem uprostřed louky našeho týmu. Týmu který již neexistoval. Týmu ve kterém byl můj bratr a Kira. Teď už byli oba dávno mrtvý. Dával jsem si to neustále za vinu a vždycky kydž jsem přišel na tohle místo tak mě vina začala tížit. Stál jsem uprostřed kruhu z dřevěných polen. Měl jsem rucev pečeti a měl jsem zavřené oči. Kdy už dojde na to aby mě vyslýchali? možná jsem měl tsuchikagemu už dříve říct o tom démonovi ve mě..teď už to je venku a bude prů*er....řekl jsem si v duchu a dál jsem se snažil soustředit.

Taka Sorino

Mal som temný, bolestivý sen. Predo mnou stál moj otec a Tsuchikage, obidvaja sa usmievali. Odrazu sa ich úsmevy pokrivili a tváre zmenili. predo mnou stáli 13-tka a učeň, mieriac na mna svojimi rukami. Odrazu som videl oslnivé svetlo, ktoré ma pohltilo. Prebral som sa z výkrikom v bielej miestnosti, asi nemocnici. Prečo som tu tak často? Nechápal som a kladol si nesprávnu otázku, Vstal som a ucítil okamžitú bolseť. Zahmlelo sa mi pred očami a lahol si späť na postel a oddychoval. celé moje telo bolo spálené a každý sval ma bolel. Necítil som v sebe ani kvaplku chakry a to som už ležal 5 deň. tak velmi som sa vysílil pri používaný démona. vzdychol som si a napchával sa jedlom od mami.

Areya Isugumi

Ačkoliv, minule to napravil až útěk. Vzpomněla jsem si na minulého narušitele mého tréninku. "Tak se tu měj, staříku!" Zařvala jsem na něj a dala se na útěk. Nečekala jsem na to, až se ten páprda naštve a něco mi udělá. Ani jsem nevěděla, jestli ho neposlal ten z ramen obchůdku. Běžela jsem nejdříve lesem, když jsem ale vyběhla na volné prostranství, ohlédla jsem se za sebe, jestli mě nesleduje. Pak už si jen pamatuju, jak jsem někoho srazila na zem (Moroshi). A jak mu dávám pěknou facku, protože mi přitlačil hrudník. "Pra..." už jsem to nedořekla, ruka se mi zastavila těsně nad jeho hlavou. Tvářil se tak nevině a přitom tak lítostivě. Jako kdyby mě snad zabil.

Moroshi Maitre

Budeš na mě sedět dlouho nebo slezeš abych mohl pokračovat v tréninku?zeptal jsem se ironicky a mírně jsem se překulil takže ze mě spadla. Nevyhnul jsem se jí jenom pro to že jsem se moc soustředil a vydávala minimum zvukutak ji můj radarový zrak nezachytil. Postavil jsem se a jen tak došel k dřevěným polenům které shodila když běžela ke mě a začal je narovnávat a pokud spadly tak jsem je dal zpět na své místo.co tu vlastně děláš?zeptal jsem se mrzutým hlasem. Jako by nestačilo že mě brzo budou vyslýchat jounini nebo ANBU nebo přinejhorším sám tsuchikage. Teď mě začne obtěžovat ještě nějakej spratek. Povysadil jsem si slepecké brýle blíž k očím. Sice jsem už nějakoudobudíky démonovi viděl ale nepotřebovali to všichni vědět. Stejně jsem při tomhle tréninku potřeboval můj radarový zrak. Zabij ji!Zm*da malýho určitě tě bude rušit a kazit ti tréink!Ale jdi...vypadá tak nevinně...A kvůli tobě mám už dost problémů tak prosím...DRŽ HUBU!zařval jsem v mysli na démona a dál rovnal dřevěná polena.

Renji Hagane

Päť dní. Päť dní a mne to pripadá ako dve hodiny. Opäť som bol skoro na nič. Aspoň tie rebrá sa mi už zahojili. Môžem opäť naplno trénovať. Akurát neviem s kým. Turaki sa tu určite niekde potuluje. Ale kouton domu už skoro ovládam. Teda aspoň čiastočné pokrytie. Na to, aby som mohol čo i len zvrátiť vývoj bitky potrebujem nejakú A-techniku. Ale teraz mám lážo-plážo a tak som si len tak vyšiel do dediny.

Amaki Hingkoku

Zamrzl sem na místě a díval se na tu holku.
Sta................
Stekla mi po tváři anime kapka.
............říku?!
Ani sem to nedořekl a ta holka utekla. Chvíli sem tam jen tak skoprněle stál a pak si sedl pod strom.
Doufám, že jí dostanu do týmu.
Řekl sem si ďábelsky sám pro sebe.


__________________________

Knihovnice

Promiň
usmála sem se.
Mám slabé oči a nevšimla sem si té čelenky. Promiň ale na to, aby sis mohla půjčit svitek s Jutsu musíš mít povolení od Jounina, který tě trénuje... Maximálně se tady můžeš podívat na základy ovládání fuutonu, ale nesmíš si jí bez Jounina půjčit...



___________________________

Mezitím Tsuchikage sepisoval nové tými... Za pár minut by už mělo být rozhodnuto.

Knihovnice ukázala na regály a řekla.
Je to ta modrá s názvem "Základy Fuutonu"
Když sis pro knížku přišla uviděla si na ní znak větru, po otevření ses mohla dozvědět o různých technikách pro rozvoj kontroly fuutonu. První teoretická bylo v nich hodně různých podstatných a i nepodstatných informací... V na 10.stránce bylo něco o tom, že by si pro začátek měla zkusit Fuutonem něco přeseknout... Papír nebo list...

Dedisu

Po tom co jsem chvíli trénoval ,tak jsem vyrazil do města a chtěl vyrazil jsem do sídla našeho klanu,chtěl jsem se tam zjistit něco zajímavého např.o technikách apod.Vešel jsem tedy do budovy a snažil sem tam někoho najít

//Jako Kage se nenávidím za to že ti sem píšu něco takovýmto způsobem ale nic jiného mě nenapadá

Akagami Azuma

Jakožto genin čerstvě vychodivší akademii jsem se tak nějak flákala potloukal po vesnici v naději že bych mohl narazit na něco, nebo někoho zajímavého.

Městem se rozezněli zvony. Byl to pro všechny signál, aby se shromáždili před budovou Kage, zřejmě to bylo ohledně týmů... Na balkoně Kage budovi už stál Tsuchikage, měl šibalský usměv, zdálo se, že něco chystá.

Akagami Azuma

Poslušen signálu jsem se rozeběhl směrem k radnici Tsuchikageho. Upřímně jsem od něj nečekal nic dobrého, tak jako vždycky, ale co mi zbívalo?

Dedisu

Nakonec jsem tam nikoho nenašel,ale uslyšel jsem jak se rozezněli zvony,takže jsem šel ihned na náměstí,kde jsem viděl na balkoně tsuchikageho,čekal jsem na jeho řeč,v ruce jsem si hrál s jílem

Taka Sorino

začul som zvony. hurá, koniec marodky! pomyslel som si a vyskočil z postele, ale bolesť mnou prešla opeť. Postavilsom sa a prešiel okolo sestričky. Končím s týmto. povedal som tonom, akoby som ja rozhodoval, ako dlho tu zostanem. vybral som svoj inventár, katany a nejaké cecky. obliekol som sa, obviazal si zápestia s tetovaniami, ktorých farba pobledla. Cítil som, ako ma každý pohyb bolí. Postavil som sa a opásal katany. pomalým krokom som zašiel pred budovu kegeho. dal som si ruky ku ústam a vytvoril tak detský reproduktor. Hej, starče, máme spolu nevybavené účty! vykríkol som smerom ku kagemu a usmial sa. je super že je späť, jeho úsmev ma o tom presvedčil.

Anko

Ozvaly se zvony a já zbystřila. Knihu jsem vrátila zzpátky do regálu a odběhla pryč. Ve dveřích jsem se zastavila a otočila se. Potom to dočtu děkuju... řekla jsem knihovnici a vyběhla ke kage budove. Když jsem tam doběhla podívala jsem se na Tsuchikageho který měl na tváři ten strašnej výraz. Co asi zase plánuje, páprda jeden! pomyslel jsem si a čekala co zase vymyslí.

Moroshi Maitre

sakra...zase mě vyrušují při tréninku...řekl jsem naštvaně a podíval se směrem k sídlu kage. buď to bude o týmech, o nějaké blbosti nebo něco vážného...tipuji to první...řekl jsemsi pro sebe a rozběhl se k budově KAgeho. O pár krátkých minut jsem už u ní stál a díval se navrch na tsuchikageho.jenomžádný výslech,jenom žádný výslech...říkal jsem si neustále vduchu.