Odpočívejte v pokoji

Už uběhl týden od odchodu Yokageho a pořád se nic nového nedělo. Týden proběhl jako plynoucí voda a lidi pomalu začaly vstávat do svých nudných a nezáživných prací. Pár ninjů už bylo vzhůru a šlo si zaběhat nebo se nasnídat. Nic nenasvědčovalo pohromě, která za chvíli nastane. Strážní u brány znuděně seděly venku přesně uprostřed brány a hrály karty. V dálce se zaleskl stín postavy. Strážní se za tou postavou otočily, ale slunce jim svítilo do očí a nebylo poznat, jestli je to nepřítel. Postava se dopotácela až ke strážním a spadla ne zem. Strážní ztuhly. Nemohly uvěřit tomu, co vidí. Ta postava byl ANBU a na zádech nesla Kageho a tři senseie kteří před týdnem odešli na misi. Byli mrtvý. Až na ANBU. Stražní byli duchapřítomní a proto jeden z nich bez váhání přivázal k holubovi zprávu ,,Rychle přijďte k severní bráně“ a toho vyslal do kanceláře Kageho kde měl zrovna být Yasuo Tanjiro. Jeden ze strážných vzal ANBU do náruče a napůl mu sundal masku a dal mu napít vody. Potom mu ji znova nasadil. Co se stalo příteli?zeptal se strážný ANBU. U brány byli démoni…My je porazily ale…brána…Zabila je…Byla to brána přátelství…A to mezi nimi nebylo…Proto zemřely…Já přežil jen díky tomu, že jsem ji nezapečeťoval…Ale pak se démoni znova vrátily a…Nedokončil větu a vydechl naposledy. Po chvíli se tam objevil Yasuo Tanjiro a asi 10 dalších ninjů. Nikdo z ninjů nečekal, že to bude tak špatné a proto někteří padly na kolena a někteří zase byli v klidu. Yasuo Pomalu přišel k 5 mrtvolám naskládaným na sebe a potichu řekl. Tak vidíš, že jsi nakonec na svoji nedočkavost doplatil…řekl a pokynul hlavou. Jejich mrtvá těla byla vzata Ninji, kteří s nimi utíkaly do Kage budovy. O 30 minut později Yasuo začal svolávat všechny lidi z vesnice před Kage budovu. On sám už stál na balkóně a když tam byli už asi všichni tak spustil. Dnes se stala hrozná událost…Událost jenž se mnohým z náš v píše do paměti tlustým písmem…Dnes se Kage a jeho tým vrátili do vesnice…Mrtví…Po těchto slovech Kage na chvíli umlkl. Ale lidé pod ním nikoliv. Mnozí z nich upadly do usedavého pláče, jiní padly na kolena a jiní ztuhly zděšením. Každý z toho byl zaskočený až na klan Shinja. Ti jen v klidu stáli na místě a jen se pokřižovali s prakticky sborově řekli „Amen“. Ještě asi půl minutu nechal Yasuo lidi truchlit a potom pokračoval. Nejsem zrovna nejlepší řečník ale rád bych o Yokagem a těm 4 odvážlivcům co s ním šli, pronesl pár slov…I když byl Yokage tvrdohlavý a klidně posílal ninji na smrt tak i přesto to byl dobrý člověk…Posílal lidi na smrt proto, aby jiní mohly žít…Všechny tři senseie jsem znal osobně a připadali mi skoro jako mé vlastní děti…Byli to dobří lidé a nezasloužily si zemřít…Jejich smrt nezůstane nepolitována…A onen hrdinský ANBU který se prosekal davem démonů jen proto aby ty čtyři donesl do vesnice…Nechť je k nim bůh milosrdný a pustí je za nebeskou bránu…Byl bych rád kdyby za ně klan Shinja pronesl tichou modlitbu…A byl bych ještě radši kdyby mohl vůdce klanu Kouhei Shinja být na pohřbu a naposledy se pomodlit za spasení jejich duší. Děkuji…Pohřeb se bude konat dnes večer. Řekl jsem velmi smutně a dokonce mi steklo po tváří pár stařeckých slz, které jsem si utřel rukávem. Pomalu jsem se vrátil do Kage budovy. Mnoho lidí pořád brečelo nebo bylo ztuhlých. Pár lidí už tam nebylo a někde zmizelo. Dav se začal pomalu rozcházet. Takhle špatnou zprávu už neslyšeli už hodně dlouho. Jediné co je drželo nad hladinou byla naděje. Naděje pro spasení duší těch pěti nevinných obětí boje s Akatsuki.

Nekyo

V noci som vôbec nespala, sedela som na parapete okna mojej izby. Pozerala som sa smerom, kam odišli Yokage s Chikom a ostatnými.
Chjo, kedy sa vrátite sensei... vtedy nás Yokage prerušil, dúfam že teraz sa budeme môcť porozprávať... hovorila som si, no to som ešte netušila čo nám oznámia ráno.
Začalo svitať, išla som do sprchy, obliekla som sa a doplnila výbavu. V tom zazneli zvolávacie zvony. V nádeji, že sa Chiko vrátil som vyskočila z okna a okamžite bežala pred hlavnú budovu.
To čo nám oznámili som dlhšie nechápala... Zmätene som pozerala do blba.
Nie.. Chiko-sensei... Nie, to nemôže byť pravda! opakovala som si neustále v hlave a do očí sa mi nahrnuli slzy. Len tak som stála v dave ľudí, ktorý neveriacky krútili hlavami, tiež plakali a kričali... Ja som len stála a po tvári mi stekali slzy. Odrazu som pevne zatvorila oči, prudko sa otočila a bežala smerom preč z dediny... Na miesto kde ma vtedy zaviedol Chiko. Vlasy mi viali vo vetre a slzy tiekli rýchlejšie a bolo ich čoraz viac. Bolelo ma to... že ho už viac neuvidím usmievať sa na mňa... Nepohladí na po tvári tak ako vtedy, keď sme tu boli...
Prekvapene som vydýchla po tom ako ma pobozkal a rozbehla som sa za ním lenže on zoskočil.
Zastavila som s tesne pred tým ako som mohla spadnúť a pozerala som sa dole či ho neuvidím.
Bola som si istá že sa mu nič nestane, pretože som už vedela že sa vie premeniť na orla.
Napriek tomu sa mi do očí nahrnuli slzy, nechápala som prečo a chcela som ich zadržať ale nešlo to a tak som ich nechala, nech mi stekajú po tvári.
Cítila som sa zvláštne, až teraz som si naozaj uvedomovala čo sa pred pár sekundami stalo.
Vedela som však, že sa mi to páčilo a to ma na tom najviac desilo.
Chiko-sensei...
Zatvorila som oči, cítila som ako mi vietor bije do tváre a pomaly som sa priblížila k okraju vodopádu, presne na to miesto odkiaľ skočil.
Chcem byť opäť s tebou Chiko... chýbaš mi... prečo si tam do pekla šiel?! Nesľúbil si mi, že ma ochrániš?! Že budeš vždy pri mne?! z vrecka mi vyliezla malá myš a vyšplhala sa mi až na rameno. Vzala som ju do rúk a pozrela na ňu.
Hanii... Ja som ho mala asi tiež rada... povedala som skleslo a pokrútila hlavou.
Do dediny som sa tak skoro neplánovala vrátiť, sadla som si a spustila nohy cez okraj. Vlastne by mi bolo jedno aj to, keby som spadla...

Kōkai Hayashi

Poslechl jsem si to co nám řekl zřejmě náš nový kage a jenom jsem zakroutil hlavou. Co si budem nalhávat? Ani jednoho z nich jsem neznal nijak extra. jen můj sensei byl trošku zvláštní a vše co jsem o něm zjistil je mi teď uplně k prdu a ten kage, neuronim kvůli němu ani jednu slzu, jelikož mu to zřejmě vrátila karma. On se zle zachoval k mému bratrovi a mně, takže mu to bůh vrátil a potrestal ho smrtí. Pomyslel jsem si a odešel skrz dav pryč. Kráčel jsem v klidu k louce, kde už nějaký ten týden trénuji jednu a tu samou techniku. Postavil jsem se opět na své posekané místo, kde nebylo moc trávy a poskládal pečetě s lankem v puse. "Katon: Hi hebi no jutsu" A vystřelil jsem z pusy lanko, které lehce hořelo. Zkoušel jsem to tak ještě párkrát.

Kenjiro

Celou noc jsem strávil přemítáním nad tím, kdo ti noví jsou. Přeci jenom se nezdáli, že by byli šintoisty a ani ničím podobným. Skoro jako kdyby věřil striktně jen v jednu moc a nic víc. K ránu jsem konečně usnul, s čímž jsem problémy neměl, protože jsem beztak kageho vesnice a ani nikoho ze senseiů neznal. Ráno, když jsem vstal, osprchoval jsem se, vyčistil si zuby, oblékl se, jsem vyrazil na procházku městem, částečně jsem doufal v to, že potkám někoho z těch nových, ale raději bych byl, kdybych se s nimi nedal do křížku, zdáli se totiž velice manipulativní, možná ne uvědoměle, ale na mě tak působili.

Mia- V tu chvíli když se ti hlavou mohly začít honit myšlenky o sebevraždě ti mírně na rameno dosedla čísi ruka. Jakmile by ses otočila tak by jsi uviděla někoho kdo by ti na pár vteřin až neuvěřitelně přesně připomněl Chika. Ale v okamžiku sekundy sis uvědomila, že je mu pouze podobný. Byl od něj dost odlišný. Měl hrubší tvary obličeje a u pravého obočí jizvu, pravděpodobně z nějaké šarvátky. Kolem pravé ruky měl omotaný růženec (nebo co to je)který byl zakončen křížkem a v na druhé měl rukavici vyztuženou ocelí. Stalo se něco mé dítě, Amen? Usmál se na tebe mile. Tobě bylo jasný že je z klanu Shinja.

Aspire- Čím déle jsi to zkoušel tím víc se ti zdálo že se ti to daří ale mohlo se ti zdát že tomu něco…chybí.

Meiki Ookami- Když jsi procházel ulicí tak jsi uviděl muže v dlouhém černém hábitu a s křížkem kolem krku. Skoro jako kdyby se ti tvé přání splnilo. Člen klanu Shinja nemohl být starší jak ty ale procházel vesnicí se širokým úsměvem a zdravil lidi na potkání i když je neznal. Nezdál se být nějak manipulativní nebo přinejhorším zlý. Když procházel kolem tebe tak se na tebe mile usmál a řekl Zdravím bratře,Amen… Jeho úsměv nebyl ani umělý a tudížani vynucený. Usmíval se i přesto že se poslední dobou stalo tolik špatných věcí. Pomalu kolem tebe prošel a šel dál do vesnice docela pomalou a nenucenou chůzí.

Kenjiro

"Bratře? Amen? Nejsem ani tvůj bratr a ani žádný Amen," utrousil jsem nehezky. Na první pohled milý a usměvavý, ale buď je úplně pitomý anebo se snaží ostatními manipulovat, ať už vědomě anebo nevědomě. Netvářil jsem se na něj nijak příjemně. Nelíbil se mi fakt, že kage zemřel v době, kdy tento klan dorazil, a divil jsem se, že to nikomu nepřišlo divné. Tohle mi docela stačilo, první dojem i druhý dojem ve mně nezanechal kladný pocit. Ach, že já raději nezůstal doma a neflákal se v trávě. Přičemž jsem pokračoval dál a snažil se dostat co nejdřív domů, prostě to byl hloupý nápad se vůbec někam vydat, když jsem vlastně ani nemusel.

Kyoko

Týden beze změn .. týden kde se nic neudálo .. čím dál tím víc jsem strávila doma a nic jsem nedělala .. Sensei ... neporazila jsem ji ... nedala mi ani šanci .. přece natom nejsem zase tak špatně ... pomyslela jsem si a najednou se stala jediná věc za celý týden a byla dost tragická .... Okamžitě jsem v stala nezapoměla jsem si ani vzít Issabelu s Issebelou ... Rozeběhla jsem se ven z baráku a utíkala jsem k bráně ... a tak jsem viděla 3 mrtvé senseie a našeho vůdce .. Zalapala jsem po dechu jako ,kdybych nebyla schopná dýchat ,což jsem ani nebyla ... Sensei .... řekla jsem zaraženě a pak jsem se otočila nemohla jsem se na to dívat ... Procházela jsem městem jako duch .. sem tam jsem do někoho vrážela ... Znala jsem vás chvilku .... ale i tak ...

Nekyo

Prekvapene som sa postavila a otočila smerom k osobe, ktorá sa tu za mnou len tak z ničoho nič objavila.
Nepoznala som toho muža... Nie, nepripomínal mi Chika... Chiko bol úplne iný, jedinečný...
Netušila som čo je ten muž zač, a aj keby mal zlé úmysli bolo mi to jedno...
Kto ste...? vydala som zo seba potichu a pretrela si oči, nechcela som, aby ma niekto cudzí videl plakať... Momentálne som bola hrozne zraniteľná a nemala som síl na nič...

Raizo

Den jako každý jiný. Tedy alespoň jsem si to tak myslel. Vstal jsem z postele šel se umýt do koupelny. Před zrcadlem, v ruce kartáček jsem si prohlížel svoji bradu. Měl jsem na ní malý, sotva znatelný světlý chloupek. Většina lidí by se tím vůbec nezaobírala nějakým chlupem, pro mě však to byl znak dospívání. Bleskově jsem opustil koupelnu a zamířil k bratrovi do pokoje abych se pochlubil. Místnost byla prázdná, v domě byl klid. Kde sakra všichni jsou? Hodil jsem na sebe nějaký slušný oblečení a vyrazil ven. Ve vesnici byl nějaký podezřele rušno. Lidé se hrnuli k hlavní budově ve vesnici - kancelář kageho. Vzal jsem to po střechách budov abych tam byl rychleji. Co se to děje? Že by se... najednou jsem to spatřil. Na zemi pět mrtvých těl. Ze střechy jsem toho moc neviděl ale poznal jsem, že z těch dvou těl patří Kagemu a mému mistrovi. Uvnitř mě se mísily dva pocity. Měl jsem až nezdravou radost z toho, že ten naivní kage je konečně mrtvej. Na druhou stranu jsem ale cítil smutek. Sice jsem znal svého mistra krátce ale docela jsem si ho oblíbil i přes ty dřívější roztržky, které jsem s ním měl. Na trcuhlení bude čas později, musím uvědomit členy Avalanche, že je Kage mrtvý. I když tuším, že už o tom pár členů ví. Vytáhl jsem tubu, zadal heslo a na speciální pergamen napsal zprávu.

Meiki Ookami-Mnich se na tebe pouze usmál a mírně zakroutil hlavou a pokračoval ve své cestě. Tvůj dům byl čím dál blíž. Nevypadalo to, že se něco ještě stane.

Ramaru- Nebyla jsi jediná kdo chodil jako bez duše. Všichni lidé chodili jako oživlé mrtvoly. I když jsi byla smutná, tak tě určitě musel začít přepadávat hlad. A ten Hlad k tomu ještě podpořila vůně z Ichiraku ramen který byl hned za rohem.

Mia- Znovu se na tebe usmál. Mé jméno je Raidon Shinja…řekl a podíval se na tebe. Když viděl, jak sis utřela slzy tak se posadil vedle tebe a řekl ti. Na pláči není nic špatné…Řekni mi, co tě trápí? Jsem kněz, ulevím tvojí duši… řekl mile a usmál se. Nevypadal jako někdo kdo by zamýšlel něco zlého.

Chappi- Pár vteřin po napsání vzkazu jsi ucítil mírné pálení na zápěstí. Kdyby ses na něj podíval tak by si uviděl jak se ti z toho velkého znaku staly menší znaky které dohromady dávaly větu ,,Schovej se ať tě nikdo nevidí, máš 10 sekund…“jakmile sis to přečetl tak se začaly objevovat číslice-10,9,8…Tobě došlo že se musíš rychle schovat aby tě nikdo neviděl.

Kyoko

Zakručelo mi v břiše a já se ho dotkla .. mohla bych něco sníst .. řekla jsem si a zakroutila očima
Šáhla jsem do kapsi a vytáhla pár drobáků to mi bude stačit .. pomyslela jsem si
Pak jsem hned zatočila za tou omamnou vůní do ichiraku a obědnala jsem si ramen

Raizo

Co to sakra .... Zápěstí kde jsem měl tetování mě začala nepříjemně pálit. Vykasal jsem si rukáv a viděl, jak se znak Avalanche rozkládá a začíná tvořit větu. Schovej se, at tě nikdo nevidí, máš 10 sekund. To byla ta věta , kterou jsem právě přečetl z té ruky. Trochu mě to mátlo. proč se mám schovat. Vždyť Kage je mrtvý. I když jsem měl trochu pochybnosti tak jsem uposlechl příkaz a seskočil do jedné z mnoha temných uliček. Běžel jsem ještě dál abych se ztratil případným pronásledovatelům, kteří mě mohli sledovat. Doufal jsem, že mi to někdo z Avalanche vysvětlí co se tu děje. Má to snad něco s příchodem toho nového klanu, nebo toho nového starého kageho?

Zaki Sukuro

Nevidel som, ako náš "Yokage" ide do boja. Nevidel som, ako sa snaží zapečatiť bránu. Ani to, ako jeho rozsekané telo nosia preč. videl som iba bielu plachtu a bielu postel. Stále som mal trauma z toho, ako som sa pokúsil prebodnúť. teda, prebodol som sa, avšak iba v iluzii. Opäť som si lahol a prestal premýšlať.

Kenjiro

Došel jsem až domů, procházející skrz zástupy chodících mrtvol, všichni ve vesnici, jako kdyby byli zombie. Hej! To je moje práce být unavený a flákat se a bejt jak chodící mrtvola bez iniciativy a emocí! Rozčiloval jsem se v duchu. Dneska jsem nějak moc aktivnější než ostatní - čím to může být? Heh? Není ze mně náhodou nějaká potvora, že ne? Raději jsem si pospíšil na zahradu. Zombie nezombie, já si chci hlavně odpočinout. Vlastně se flákat, abych byl upřímný sám k sobě. Natáhl jsem se do trávy, utrhl stéblo a chvíli si ho prohlížel. Pak jsem si jen rukama podložil hlavu, přivřel oči a sledoval nebe.

Kōkai Hayashi

Trénoval jsem dál to své jutsu, ale pořád se to nedařilo a já už jsem neměl nejmenší tušení, z jakého důvodu mi to nejde. Nechápu proč se mi to stále nedaří, však všechno dělám dobře, ale prostě to nejde. Možná bych měl radši trénovat něco jiného, měl bych se možná naučit něco originálního a na ten styl se zaměřit. Četl jsem již mnoho knih a spisů o ninjech, co měli určitý styl boje. Některá jutsu měla tvar zvířat, některá byla zase jedovatá a podobně. Taky bych si mohl najít takovýhle vlastní styl. Přemýšlel jsem a dal si lanko znovu do pusy, při čemž jsem se začal soustředit a zároveň poskládal pečetě. "Katon: Hi hebi no jutsu!"

Ramaru - Prodavač se na tebe podíval a zeptal se. Jaký? Smuteční, pohřební, rakvový, z mrtvého kuřete, nebo naši specialitu „života budící ramen“? zeptal se tě. Nevypadal, že by si dělal legraci. Věděla jsi že lidé kvůli smrti Kageho budou smutnit ale... Až takhle?

Chappi - Když jsi vlezl do uličky a časovač už byl na nule tak se kolem tebe objevil bílý kouř který tě donutil zavřít oči a když jsi cítil, že tu kouř není tak jsi uslyšel zvuky. Jako při oslavě. Když jsi otevřel oči tak jsi nemohl věřit vlastní očím. Stál jsi před stolem plným jídla a byly tam všichni členové Avalanche které jsi viděl už předtím. Všichni seděli u stolu, popíjeli, jedli, mluvily a smály se. Po chvíli si tě všiml jejich vůdce se kterým jsi už měl tu čest. Kdybys nám neposlal tu zprávu tak by jsme na tebe úplně zapoměli! No tak, posaď se a hoduj s námi! Kage je mrtev a je co oslavovat! řekl radostně jejich vůdce a ukázal ti na prázdnou židli.

Aspire - To co se stalo, překvapilo i tebe samotného. Jutsu se povedlo! No… z větší části…Zapálený provaz jsi sice z pusy vystřelil a všechno proběhlo v pořádku ale… Ke konci když se měl konec provazu rozmotat tak se tak trochu zasukoval a nenatáhl se úplně. Byl o takových 10-20 cm kratší než jsi předpokládal ale jinak tohle byl zatím tvůj nejlepší pokus (Omlouvám se ti Aspire ale nepamatuji si jak daleko jsi s tímhle jutsu).

Kōkai Hayashi - V pohodě, už bylo čas na takový pokrok, protože to trénuju už skoro od začátku co mám tuhle postavu - Akorát to není provaz, ale lanko jako na kunaiích.

Najednou se mi to skoro již povedlo a já se jen na důkaz radosti pousmál. Že bych konečně něčeho dosáhl? Možná není špatný nápad vytvářet z lanek a ohně zvířata, začnu timhle hadem a pak zkusim někdy natrénovat další zvířata to by mohl být hodně dobrý styl, který ještě nikdo nevytvořil. Proběhlo mi znovu hlavou a já si došel pro to použité lanko, které jsem si opět namotal do pusy. Ještě tak tři pokusy a pak se na to vykašlu a radši si odpočinu. Řekl jsem si hlavě jak to teď udělám a pak znovu provedl ještě třikrát to jutsu.

Ame

Sedela som na streche jedného z domov pri čom som mala pohľad uprený hore a v duchu som sa modlila k tým ktorý dnes položili svoje životy. Tiež som sa pripravovala tak psychicky na pohreb a rozmýšľala som ako to tam bude celé vyzerať.. vlastne by mi malo byť jedno koho pochovávame ale predsa len to bol bývalý kage s jeho týmom a tak to asi bude niečo väčšie. Len som si povzdychla pri čom sa mi na tvári objavil troška smutnejší výraz no po tom ho znova vystriedal taký vyrovnaný a kľudný.. pohľad som stále upierala niekde na oblohu.

Nekyo

Keď som videla, že nezamýšľa nič zlé, nechala som ho priblížiť sa a sadla som si vedľa neho.
Sklonila som hlavu a do tváre mi spadli vlasy.
Nie, nič sa nedeje... Len som prišla o osobu-... odmlčala som sa.
Ach ani neviem prečo kvôli nemu plačem... pokrútila som hlavou a pozrela sa na nebo.
Prečo ste sem prišiel? Odkiaľ to tu poznáte? položila som rovno dve otázky a snažila sa nemyslieť na Chika, aj keď to bolo tak trocha ťažké...

Aspire - I když jsi to už chtěl ukončit po třech pokusech tak to bylo o něco chabější než minulý pokus ale pořád to ušlo. Už si neměl tolik chakry takže to trochu drhlo, ale bylo vidět, že děláš pokroky.

Mia - Mile se na tebe usmál a řekl. Tohle místo mi kdysi ukázal jeden můj přítel…Jednou jsem byl na pouti za poznáním sebe sama a dorazil jsem na tohle místo…A tady jsem ho potkal…Myslím že se jmenoval nějak… Hiko, Tiko, Niko…No… Nemám nejlepší paměť na jména…řekl jsem a hluboce jsem se zamyslel.

Kōkai Hayashi

Jen tak sám pro sebe jsem si kývnul hlavou a otřel si pot z čela, jelikož při tréninku se často potim. No mám už málo chakry, takže si dám voraz a pak budu zase trénovat. Doufám, že když přišel nový kage, tak to tu bude aspoň trochu žít a nebude to tu tak mrtvé jako to bývalo. Pomyslel jsem si a rozešel se směrem do města. Kde je a co asi dělá můj bratr? Proběhlo mi hlavou, ale pak jsem tuhle otázku rychle zase zapudil. Nemohu furt chodit za bratrem, pak to vypadá, že ho sleduji, ikdyž by to nebyl špatný nápad po tom, jak se poslední dobou chová. Proběhlo mi hlavou, ale nevěděl jsem co jiného dělat. Došel jsem až k budově kage, kde jsem si sedl na lavičku přímo před oknem do jeho kanceláře, které jsem nedávno rozbil. Sledoval jsem ho z té lavičky. Nesnažil jsem se být nějak nápadný, spíše jsem ho zkoušel tim sledovánim vyprovokovat, abych zjistil, jak na tom tenhle kage je.

Raizo

Ve chvíly, kdy časovač na mém zápěstí doběhal se kolem mě objevil bílý kouř. Zakryl jsem si rukou oči a snažil se moc nedýchat. Najednou se kouř někam vytratil. Slyšel jsem nějaké hlasy, zvuky. Otevřel jsem oči a v tu chvíly jsem to uviděl. Oslava. Všude seděli členové Avalanche, popíjeli a náramně se bavili. To se dalo očekávat. Všichni oslavovali smrt toho nadutého Kageho, který byl pro mnohé jako osina v zadku. Na vyzvání vůdce naší skupiny jsem si sedl na prázdnou židli, chopil se čaje a trochu se napil. Měl jsem pár otázek na mstitele ale těd se to opravdu nehodilo. Nechtěl jsem kazit oslavu.

Kenjiro

Pomalu jsem usínal, ale kdykoliv mé oči přemohl spánek, znovu a znovu jsem se probral. I nadále jsem pokračoval - pro někoho velice nudnou - činností a to sledování oblohy a hlavně potulných mraků, obláčků a mračen, jak vytváří věrohodné a nevěrohodné, úchvatné i protivné tvary, jež občas připomínají i ty nejkurioznější zážitky, které se mohou člověk stát i nestát v čisté závislosti na jeho fantasii a možnostech.

Nekyo

...Chiko?! vyhŕkla som rýchlo zo seba a rozšírili sa mi zreničky. Uvedomila som si však, že som teraz trepla asi riadnu hovadinu...
Em... prepáčte... len tak sa volala osoba ktorá sem vzala mňa... povedala som a opäť sklonila hlavu.
Nemala som ho rada... ale cítim sa zle, pretože sa nevrátil z misie... zomrel... vysvetlila som mu svoje správanie a ďalej bola ticho...

Kyoko

Když mi ten kuchař začal zdělovat názvy tech Ramenu znechuceně jsem kývla rukou , brala jsem to spíše jako reklamní tahách na smrti těch jouninů .. Tak to fakt ne děkuji .. řekla jsem jenom a vstala jsem od obchůdku znechucená a naštvaná .. Vydala jsem se do výru procházejících lidi .. mrtvě jsem se mezinima proplétala a pomalu jsem mířila na moje oblíbené místo .. Vodopád Yuushuu