Odpočívejte v pokoji

Nagashi Kuroma


Prechádzal som sa po ulici a videl som rôzne stánky z občestvením a ľudí ako vysedávajú na lavičkách vonku. Tak som sa rozhodol že si pôjdem dať rámen no potom som si spomenul že som si nezobral žiadne peniaze. Škŕkalo mi v bruchu ako keby som nikdy nejedol ale potom som si spomenul že som mal ísť k Yokagemu na zadelenie do týmu. Tak som sa rozbehol do jeho kancelárie a po chvíli mi preblilo hlavou. kso oni ho predsa zabili !Tak som kráčal ďalej a nakoniec som si sadol na lavičku vedľa jedného chlapíka ktorý mal kapucňu na hlave a vyzeral trochu divne. Tak som sa ho opýtal. Pane ste v poriadku? Stále sedel a čumel pred seba a nahlas dýchal ako keby mal astmu, no po chvíli sa ku mne ozval a povedal mi že je všetko v poriadku. Tak som sa zdvihol a prechádzal som sa ďaľej.

Meiki - Já si ji zrovna v tuto chvíli nechci přečíst ale je to kniha, a Knihy neexistují kvůly tomu aby se na nich leželo, Pokud si tu chceš něco přečíst, dobrá, čti si ale jestli tady chceš ničit tyto knihy tak tě musím požádat aby jsi odsud odešel...Řekl a znovu se na tebe podíval. Bylo těžké poznat jestli je tak moc silný aby tě odsud vyhodil kdyby chtěl nebo jestli jenom blafuje. Ale nevypadal na to že blafuje.

Nagashi - Když jsi procházel vesnicí tak k tobě najednou přiběhl jeden velmi starý muž, Bylo neuvěřitelné že je tak čilý a zároveň tak starý. Měl jasně bílé vlasy, Zvrásčenou a zjizvenou pokožku a na nose malé brýlé.Vtiskl ti do rukou svitek a potichu ti řekl. Dones to do domu 5 kilometrů severně od vesnice, Na nic se neptej, nemáme čas...řekl a zase rychle zmizel v temné uličce. Ale co to sakra...To se ti mohlo honit hlavou kdyby jsi se za ním otočil. Možná to byl jen optický klam ale muž měl celou zadní část oblečení od krve a v zádech měl zaražený nůž. Taky ti mohlo přijít divně že řekl Nemáme místo nemám. Kdyby jsi se podíval do té uličky ní podíval tak by jsi viděl že v ní nikdo není. Ulička byla slepá a k tomu měla vysoké stěny takže bylo nemožné aby ten můž přelezl. Jediné co ti zůstalo byl svitek v ruce a hlava plná otázek.

Nagashi Kuroma

Čo to ?Nechápavo som pozeral do uličky. Ale čo teraz s tým ?Stále nechápavo pozeral do uličky a hlavou mu kmitalo niekoľko otázok. Kto to bol, prečo mi dal ten zvitok To boli len 2 z veľa otázok ktoré mi preblesli hlavou. Rozhodol som sa ísť kde mi ten starček povedal .Tak som sa vydal na cestu no ešte predtým som si skočil domov pre nejaké veci keby ma náhodou niekto prepadol. Schmatol som svoju katanu, svoje vrecúško zo zbraňami a vyšiel som z dediny.

Kenjiro

"Hmm, kdybyste mi řekl, co tu stojí za přečtení, jistě bych si to přečetl, navíc, mám své způsoby vstřebávání informací," pousmál jsem se mírně. Zatím se choval poměrně mírně a vychovaně, takže jsem počítal spíše s tím, že mi tedy řekne, co bych mohl zrovna já číst. "Mimochodem, jsem shinobi Kenjiro," zdůraznil jsem to shinobi, aby si nemyslel, že mě odbude tím, že mě pošle do sekce s pohádkami pro děti. To by taky nemuselo dopadnout dobře a nejenom pro knihy.

Meiki - Muž se na tebe podíval a neutrálně řekl. Všechno v této knihovně stojí za přečtění, ale to malé děcko jako ty nedokáže pochopit...Až budeš chtít vědomosti a ne polštář tak přijď...Do té doby si zatím běž číct nějaké obrázkové knihy...řekl muž a zase zašal mezi regály a začal si číst jednu knihu.

Nagashi - Pokračování v misi.

Kenjiro

"Jako všichni dospělí, plno moudrých keců a skutek utek," řekl jsem pobouřeně a vrátil jsem se ke svému "knižnímu dýchánku". Otevřel jsem znovu knihu a položil jsem svou hlavu na stránky a hodlal jsem se oddávat odpočinku, protože jsem stejně neměl nic lepšího na práci.

Zaki Sukuro

Odišiel som z miestnosti s čiastočným začervenaným tváre. Chvála bohu že už tam vtedy nikto nebol. Vykročil som a chytil sa za hrudník, ako som to už robieval odo dna ked som sa zabil v genjutsu. VYdýchol som si a zobral skryté lieky z miesta, kde by žiadna zdravá žena nehladala bez dovolenia. zadíval som sa. Bola poloprázdna. Zahučal vodopád. Nepotrebujem lieky... Vyslovil som si v hlave a napriahol sa..Aj ked mi budú chýbať... a zahodil. kapsule dopadli s úderom vodopádu. už som sa na ne nezadíval. Rozbehol som sa a skočil. Bolo mi jedno, kam idem.

Kōkai Hayashi

Když se na mě obrátil po tom rozhovoru, který mi vůbec nic neřekl, tak jsem se jen pousmál. Bylo mi jedno jestli si mě všimne nebo ne. Přeci jen je ve vesnici volný pohyb, a proto si mohu být kdekoliv chci. Pak mi řekl, že se to stejně všichni dozví a tak jsem se postavil a zašel trochu pryč. Počkal sjem až se oba někam rozejdou a následně pokračoval ve sledování toho, který šel do vesnice. Jejich jména jsem neznal, ale tak moc jsem se nudil, že jsem prostě zkoušel sledovat, když už nic jiného nebylo poskytnutého.

Kyoko

No jeho proslov byl v celku dobrou obhajovou ,ale zkazil si to u toho nového nápisu , no neřešila jsem to i když můj obličej mluvil za vše koukla jsem se na prodavače. Tak si dám tedy jeden rámen .. "Jakýkoliv" jenom se mě neptejte jaký. Dám si normální kuřecí ,at se to jmenuje jak koliv. řekla jsem neutrálně a čekala sem