Čierna brána v mojom vnútry (Morgen)

Sám..tak sám.... okolo teba sa vírili tvoje myšlienky ako hmota, ktorá nebola ani tekutina ani plyn, ale niečo medzi..Všetky tvoje myšlienky, ktoré si kedy mal, od lásky, nenávisti, hnevu, radosti, každý sa odzrkadloval okolo teba... Avšak nevidel si ich, iba cítil. Cítil si ich, aj ked nepočul. Odrazu si úcitil myšlienku, ktorá ťa prenasledovala pomaly tak dlho, ako sám démon Braček... Až v tej chvíli si pochopil, že tvoje orgány proste neexistujú, ty..neexistuješ....Tvoje zrak, nemáš čím hladieť do tváre brata. Chcel si počuť bratov hlas, ale ten bol tiež nesplnením snom, mohol si iba cítiť. Cítiť a trpieť....

Moroshi MAitre

Co se to děje? Kde to jsem? Proč tu jsem? Proč jsem?honily se mi v hlavě myšlenky. Nic jsem neviděl, jen cítil. Cítil ty neuvěřitelné masy myšlenek. Pomalu mě z nich začala bolet hlava. Proč se to tehdy stalo? proč se všechno stalo? Celý můj život stojí za velké kravské lejno...Lidi kolem mě umírají protože je nedokážu ochránit...Mý přátelé mě opouštějí neboť nedokážu spolupracovat...Nejsem hoden si říkat ninja... Jsem jenom ubohá atrapa...říkal jsem si v duchu. Nejspíš to bylo kvůli těm myšlenkám protože takhle jsem nikdy předtím nepřemýšlel. Myslel jsem jen na svoje neúspěchy...JEn na negativní a na nic jiného...Na smrt, nenávist, bolest a strach co způsobili lidé mě a já lidem. Přemýšlel jsem čím dál víc nad tím co všechno jsem pokazil než nad tím co jsem vykonal dobře. Bratr... Taky jsem ho nedokázal ochránit...Ochránil jsem vždycky všechno... Přes věci až po osoby... Jen jeho ne...To stejné Kaname...zemřel kvůli mé neschopnosti...Můj otec...šel do vězení...Sice nevím proč se změnil v idiota a zločince ale to je jedno...A nakonec..já...Nedokázal jsem se ochránit před sebou samým a démonem... Stala se ze mě nemyslící věc kter jen plní rozkazy...Tohle je asi smrt...Kéž bych dosta ldruhou šanci...povzdychl jsem si a nechal se unášet proudem myšlenek.

V tom momente, ktorý mohol byť zároveň sekundou aj rokom, sa k tvojim vlastným myšlienkam pridali dalšie, temnejšie, avšak nie smutnejšie. Síce si stále nevidel ani nepočul, avšak aura vychádzajca s tých myšlienok bola tmavá, akoby vo vnútry tmavej jaskyne bola tma, ktorá bola taká rozdielna od normálnej ako deň a noc.
Nenávidím ťa, Moroshi...Nenávidím ťa, Iwa, za to že ste ma uveznili v tomto tele..Ten chlapec..má potenciál...Nikdy si nemal talent na ukecávanie...Moroshi... V ej chvíli ty došlo, že prežívaš všetky spomienky démona, ktorý žil v tebe, od všeho spojenia až doteraz.. Bolo to, akokeby si otvoril životopis a prežíval ho jeho očami. Avšak, ak by si bol vímavý, všimol by si si jedno..predtým..nebolo nič...

Moroshi Maitre

Jsem vážně mrtvý? Nikdy jsem nedokázal číst jeho myšlenky a teď tohle...Co se to děje? Kde je to blbé světlo za kterém mám jít?zeptal jsem se sám sebe a snažil jsem se otevřít oči a rozhlédnout se(tedy pokud jsem je neměl otevřené). Všechno to byl jen sen. AlespoŇ jsem v to doufal. Hodně pitomý sen...Hodně pitomý...Měl jsem chuť něco zabít. Ty démonovi myšlenky mě totiž pěkně pily krev.

Konečne si pochopil plný rozsah toho, čo sa s tebou deje. Žiadne oko si neotvori, pretože oko, ani zvyšok tela si nemal, bol si iba jedna z myšlienok, v nekonečnom víre tvojej existence. Odrazu sa však stalo niečo nečakané. "To si ty, Moroshi"? ozval sa jasný Démonov hlas. Ano, ozval sa. "Pff" dodal ironicky "Aspoň konečne chápeš, aká je to sloboda byť "iba" duševná časť" Odrazu si sa cítil, ako ty pomaly vzniká telo, ale bolo to inak. Ty si bol iba bábkar, ktorý to telo ovládal. Pred tebou sa sformovala, čistá chakra, ktorá pod náporom myšlienok sa menila. Tvar, farba, hlas..

Moroshi Maitre

Co to sakra je? Co to má znamenat?!zakřičel jsem nebo jsem se alespoň pokusil. Hlavou se mi honily myšlenky rychleji než běhají chrti na dráze. Nemohl jsem nic dělat. Jen jsem sledoval jak se formuje to tělo. Ani jsem nevěděl co se kolem mě děje. Nechával jsem tomu volný průběh.

Démon

Škodoradostne sa na teba usmial a rozpažil ruky. Jedna vyzerala ako dráp, zatial čo druhá až príliš vyzerala ako tvoja vlastná. Démonova postaa sa na teba príliš podobala. Akoby sám démon nevedel, ako skutočne vyzerá..
"Odkial to ja mám vedieť? Na myslenie ste tu boli vždy vy..ludia" Posledné slovo vyslovil v hneve. Všetky myšlienky, predtým hrajúce rôznymi farbami, sa teraz zmenili do červena..
"Ale ak chceš predsa moj názor, myslím si, že si sa pri tom súboji zasiahol nejakú čiaru, nejaký medzník medzi nami..A ty si sa ocitol vedla mna, vo svojej vlastnej bráne do pekiel. tvoje podvedomie.." Pomaly sa blížil k tvojej bábke a zahladel sa ty z očí do očí. Mali farbu ako tvoje predtým, ako sa ty vrátil zrak..Konečne si niečo pochopil. Ty si nezískal späť zrak..ty si si ho vymenil...

Moroshi MAitre

Moje podvědomí?Měl bych ti tu udělat lepší bejvák...Ale až potom co se odsud dostanu...řekl jsem a přemýšlel o plánu jak se dostat sám ze sebe. Něco mě napadlo. ,,Já(loutka)" jsem složil pečeť a zavřel oči z důvodu strachu. Doufal jsem že to vyjde. Kai!řekl jsem. Ať t vyjde! Nechcu tu s Tengem strávit život...Teda pokud se to dá nazvat životem.pomyslel jsem si a doufal že to vyjde.

Démon Tenga

Zistil si, žet nebolo také lahké...toto nebolo tvoje telo, nebol to tvoj svet..Nevedel si to ovládať. Avšak čím dlhšie si tu bdel, tým to šlo lahšie a lahšie. Odrazu si urobil pečať a vyslovil "Kai". Či to bola minúta alebo rok, bolo v tomto svete nepodstatné. A potom..sa nestalo nič. Po celom svete sa rozoznel smiech, príliš podobný tvojemu, avšak krvavejší. "Kde sú tie tvoje slová, že budeme spolupracovať, Moroshi?" celé okolie sa pod tým smiechom rozhýbalo a podivná hmla akoby vydávala smiech na hmatovej úrovni. Boli t rôzne farby, krvavá konečne neprevládala. Démon sa na teba zahladel očami, v ktorých bol skôr smútok ako hnev. prečo som tu, Moroshi? Prečo si ma priviedol do tohoto sveta plného strachu a temnoty? Jeho tvar sa opäť zmenil a podobal sa na teba. Nie, tvar sa opäť zmenil. Teraz pred tebou stál Kaname, z jeho známym návykom. Z úst mu vychádzal bielastý dym a usmieval sa na teba. Jak sa máš, srabe? opäť sa zmenil. Teraz bola tá tvar podobná tvojej, a predsa úplne rozdielna Ako sa máš, braček? Opäť sa zmenila, teraz si tam stál ty sám, vo svojej temnej podobe. Prečo si mi dal takú moc, ked ju nikdy nevyužijem?

Moroshi Maitre

Stál jsem tam jako solný sloup. To co se kolem mě dělo...nechtěl jsem tomu věřit. Spadl jsem na všechny čtyři a díval se do země. AAAAAAAAAAAARRRRRGGGGGGH!!!zařval jsem a chytl se za hlavu. TOHLE JE MOJE HLAVA! MOJE MYSL! JDĚTE Z NÍ PRYČ!zařval jsem ještě jednou a spadl znova na čtyři. nebyla to moje vina...Ne...nemohl jsem vás zachránit..Kaname...Promiň že jsem tak slabej...UShio...Promiň bratře, moc jsem tě neznal ale byli jsme jedna krev...Tenge...Za všechno se ti omlouvám...Za všechno... Moroshi...Temný Moroshi? Tobě to ani říkat nemusím...Taky seti omlouvám...Bolest...Proč to tak bolí? Do teď jsem to v pořádku zvládal TAK PROČ?!zařval jsem a praštil pěstí do země. Proč jsem takový slaboch?! Proč nedokážu nikoho ochránit?! PROČ?!zařval jsem a dál jsem mlátil pěstma do země.Ale najednou jsem přestal a vstal jsem. Začal jsem se déomnicky smát. I Tegovi to mohlo nahnat husí kůži. Do pr*ele nad čím tu brečím?! TOHLE JE MOJE MYSL! začal jsem se smát jako blázen. Jsou to jen obrazy...Moje mysl mě zřejmě nemá ráda...Na to jí se*u...Tohle na Moroshiho nestačí...PusŤ mě už odsud do pr*ele! Co když se někde bojuje a já to propásnu!zařval jsem a začal se smát ještě šíleněji. Tohle byl pravý Moroshi. Šíilenec, vrah, krvežíznivá strvůra, Monstrum, Milovník krve a mnoho dalšího. Pomalu jsem se ještě pořád smál a pomalu jsem šel přihrbený uličkou s myšlenkami. Nevěděl jsem kam vlastně jdu. Možná pro svoji smrt. Ale někam jsem určitě šel. AlespoŇ jsem doufal.

Tenga

Pri jeho pomenovaný som sa ukludnil a opäť získal tvar. Nie, nie je to tvoja "mysel", ako to nazívaš. Toto je podvedomie. Inštinkty, pravá podoba a..ja.. svet sa zmenil a teraz sa začali ukazovať obrasy tvojeho života. Často tu bola iba tma, avšak tie záblesky svetla, ked si videl. Boli nádherné. neboli to iba veci, čo si videl naouzaj, ale ako si sa pri tom cítil, čo si vnímal, počul...všetko sa odrazilo v tých obrázkoch... Vidíš ten svet? ozývalo sa všade, kam si kráčal, aj ked tu nebolo nijaké "tam".
Nič sa nemenilo... Prečo si ty získal na moj úkor zrak..na moj úkor silu a mna si nechal tu, v tejto tme a strachu...zatial čo ty sa tváriš že neexistujem, iba ak ma nepotrebuješ a trepeš hocijaké blbosti, aby si získal sílu..Je mi z teba zle.. Hlas pokračoval. A prečo si myslíš, že to nie je tvoja chyba? Za všetko v tvojom živote môžeš ty..nepovedal si náhodou, že chceš sílu? Nechcel si prekonať svojeho brata? Pomstiť sa Kanamemu za jeho posmešky? Gratulujem..dosiahol si to... Úšklebky prestali.. Prečo si ma zrodil? dodal plačivý vzhlad.

Moroshi Maitre

Po tom co domluvil a zeptal se mě proč jsem ho stvořil tak jsem se ho pokusil praštit. Neříkej ty odporná slova ,,zrodil"...Kdyby jsem nepřišel tak by jsi zahynul...Tvá chakra by se rozplynula jako pára nad hrncem...Já ti nabídl tělo...Myslíš si že jsem věděl že žiješ tady?To jsi mi nemohl nikdy nic říct? Myslíš si že jsi mi lhostejný! Jsi můj jediný přítel kterého mám a nepřeji si aby jsi o sobě mluvil jako o Věci Tengo! Ale jestli chceš pryč z tohohle odporného místa tak máš tři možnosti...Zabít sebe, Zabít mě čímž zabiješ i sebe nebo přestat fňukat a pomoci mi odsud. Pokud mi pomůžeš tak ti přásahám že ti zařídím lepší bejvák. Tak co? Jak se rozhodneš?zeptal jsem se ho. Z mých očí skoro vyzařovalo svétlo. Nikdy jsem nebyl moc dobrý řečník ale kdyby mě to zajímalo a zamyslel jsem se nad tím tak tohle se mi docela povedlo ale nezajímalo mě to. Tenge byl můj kámoš a já ho nehodlal nechat upadnout do deprese.

Tenga

Vtedy sa pri tebe sformoval opäť v tvojej podobe, ktorá bola asi moja najoblúbenejšia. Alebo iba jediná, ktorú som defakto poznal. Taký hlupy, taký mladý.. Tvoje výlevi som na tváry nenechal poznať, avšak svet okolo nás sa točil iným smerom, bol kludnejší, štastnejší. Pametáš, ako som ty hovoril, že ma nikto nepomenoval? To je preto, že som to nepotreboval a nemal ma "kto" pomenovať. vydýchol si, aj ked tu vlastne žiaden kyslík nebol. Zabiť? Vyslovuješ to zo strachom a z nechutou, akoby to bolo niečo zlé..Ale ty si nezažil večný klud ako ja..kým si ma neprebral... Jeho záhadné slová začali brať na váhe. Chvílu bol ticho a nakoniec dodal. Nie, neviem ako sa z tadialto dostať, inak by som už bol dávno preč, nemyslíš..tu neexistuje priestor ani čas...neviem, ako sa potom z tadialto chceš dostať...

Moroshi Maitre

Zamyslel jsem se.Hele...Sám jsi řekl že jsem prolomil nějakou bariéru mezi tebou a mnou...Tudíž ty jsi moje propustka odsud...Otázka ale je...Jak tuto propustku použít? Musí tu být něco jak se odsud dostat...Je to moje podvědomí a jestli je jako moje myšlenky tak tu bude tolik východů že je nespočítáme ani za několik let...Stačí najít nějak trhlinu...Trhlinu v tomhle všem...řekl jsem a posadil se na ,,Zem" začal jsem přemýšlet. Rozhlížel jsem se a snažil se najít nějakou spojitost mezi těmi myšlenkami.

Tenga

Démon sa opäť zmenil. teraz vyzeral ako niečo medzi vlkom a Takov, avšak nedalo sa povedať, ktorý z nich prevláda. Povedal som, že ja neviem, ako sa z tadialto dostať, ale myslím, že v tvojom prípade postačí, ak sa proste od tadialto "odpútaš" odrazu som sa rozplinul a zmizol z tvojej blízkosti. Moje myšlienky tu stále vírili, avšak boli to tie staré, minulé...

Moroshi Maitre

A je pryč...No...něco musím vyzkoušet...řekl jsem a proti jedné z těch proletujících vzpomínek jsem se rozběhl a skočil po ní. Doufal sjem že se do ní dostanu. Nevěděl jsem co si od toho slibuji ale asi jsem hledal nějaký smysl tohohle všeho. Musel jsem se odsud dostat. Za každou cenu.

Ako sa dalo čakať, nechytil si nič ale ani nepadol. Akoby sa zmenila poralita..opôť si stál, aj ked si sa hodil...Tento svet bol naozaj divný... toto asi naozaj nebola cesta k tomu, ako sa z adialto dostať. A démon, ak aj niečo vedel, si svoje myšlienky nechával pre seba...

Moroshi Maitre

Sakra...Takhle by to nešlo...řekl jsem a vylezl z té myšlenky. Čekal jsem třeba že se do té myšlenky přenesu ale takhle to asi nefungovalo. Široko daleko nic nebylo. Sedl jsem si na zem a zavřel oči. Hlavou se mi honily myšlenky a já hledal něco čeho bych se uchytl. Když tu mě něco napadlo. Třeba si moje podvědomí chce se mnou něco ujasnit. řekl jsem si a otevřel oči. Začal sjem se rozhlížet. Hledal jsem něco co by v tomhle světě vynikalo.

Myslel si, ako najlepšie to šlo. Hladal si v skrytých zákutiach svojej mysle, avšak stále si to nedokázal..Niečo ty chýbalo, alebo lepšie povedané, niečo tu v mysli bolo navyše. Chaos, ktorý tu vládol, sa neznášal z poriadkom. A ty si túto hierarchiu vyrušil..Tvojov snahou tu ten poriadok urobiť...Tvoja bábka, "Ty" ako si to nazýval, tu všetko kazilo. "Ty" si tu rušil tú harmoniu, aká sa len dala v tvojej mysli vytvoriť....

Moroshi Maitre

Tušil jsem že jsem to už pochopil. Moje mysl mě tu věznila protože jsem v ní dělal ,,bordel" a přes ten ,,bordel" jsem se nemohl dostat ven. Lehl jsem si proto na zem a zavřel oči. Sažil jsem se na nic nemyslet přinejlepším usnout. Chtěl jsem nechat svoje podvědomí aby si pěkně všechno urovnalo bez toho aniž bych do toho házel další myšlenky.

Myšlienky sa neukludnili, iba ty sám si pocítil mier. Svet sa okolo teba dalej víril, ale ty si to ignoroval. Prestával si myslieť a možno by si sa tak dostal vo....
Začul si hlas, ktorý si pred tým nepoznal..Bol starší, avšak vzialene pripomínal tvoj.
Prečo si tu, Moroshi?
Ak si otvoril oči, uvidel by si postavu v staršom veku..možno tak 50...Avšak jej tvár bola vrasčitá tak velmi, že by si mu skôr tipoval 80...
Prečo ste tu dvaja, Moroshi?

Moroshi Maitre

Rychle jsem vyskočil na nohy a podíval se na tu osobu. Kdo jste a co děláte v mé hlavě?! A proč vypadáte jako já? jen o 500(tohle není překlep) let starší?zeptal jsem se té osoby a byl sjem neustále ve střehu. Nemohl jsem věřit ničemu co se děje v mé hlavě. Znal jsem se totiž až moc dobře.

Moroshi senior

Tvoje slová ignoroval, rovnako ako tvoje povyky a nálady, ktoré sa tu odrážali.
Ty to ešte stále nechápeš, nechápeš to, prečo je démon v tvojej hlave, prečo som tu ja aj ty... Otočil sa a pod ním sa začala dláždiť cesta, celá biela, žiarivá. Kráčal dalej a dalej, svet sa okolo neho dával do harmonie a vytvárali sa tvary, ktoré boli avšak ešte stále neurčité...
Chceš pochopiť, kto ťa skúša, čo tu orbíš a ako sa dostaneš z tadialto?
a kývol smerom do predu..
tam ťa počká odpoved.. a stratil sa vo svetle...

Moroshi Maitre

Na sucho jsem polkl. Otočil jsem se směrem kterým mi ukázal a šel jsem tam. Zajímalo mě co to bude. Jaký je ten důvod mé existence tady. Proč tu sjem? Proč tu je démon? kdo byl ten člověk? tyhle myšlenky se mi honily hlavou a já nakonec přestal skoro myslet a jen šel směrem který mi ukázal ten muž.

Okolo teba sa pomaly začali víriť farby a tvary...Ucítil si vietor na svojej tváry..a potom pach zatuchnutého miesta.. Uvidel si velkú sieň, ktorá bola príliš povedomá..ale nie tak, ako si si ju pamätal ty...
Kráčal si, tvoje telo ťa nepočúvalo. Pomaly si vstúpoval do temnej miestnosti, v ktorej sa ty stalo niečo, čo si si živo pamätal..pamätal, a predsa nespomínal...Bol to iba otlačok spomienky, ale nie tvojej. V tej chvíli sa tvoje telo otočilo do zrkadla..a na tvoje zhrozenie si tam nestál ty, ale ten 50 ročný chlapík. zahladel sa do zrkadla. Kedy prídu? Kedy sa obetujú? vyslovil nahlas a nasadil si tmavú kapucnu. V dialke bolo počuť besnenie vlka. A, anoo.. vyslovil si opäť..Pohreb práve skončil...je čas privolať Moroshiho a Taku..
odrazu sa svet rozvíril a opäť bola tma..tma a ty ako milenci..