Hra politikov

Dedina bola obalená v čiernej. Ticho, ktoré tu hralo svoju rolu, pohlcovalo každého z nich. Nikto sa nesmial, nikto neradoval. Všetci mali tú istú bezvýraznú masku. Necheli plakať. nechceli ukázať, ako im velmi chýbajú, nechceli ukázať svoju slabosť. Ale vnútry to každý cítil rovnako. Všetci smútili, plakali, kričali...Búchali päsťami, prosili bohov aj im vyhrožovali...Ale ku všetkým boli rovnako tichý. Pohreb sa nekonal, ešte nikoho. Chceli počkať kým sa vrátia ostatné tými z misii. Rada opäť zasadala, 2x za sebou bolo dosť neobvyklé...Pridal sa k nim syn bývalého Raikageho, Saburo Ganame. Tý, čo prežili útok Akatsuki na bránu, ležali v nemocničnom krídle. Turaki na tom bol zle...Operácia trvala 10 hodín. Stav sa zlepšil iba o trocha.. Ostatný si nič nepametäli. Posledná vec, ktorá sa im utkvela v pamäti, bola smrť Amaruho, vodcu klanu Hingkoku. Nad Iwagakurov sa zbiehali mračná. Hviezdy, Yakōine slzy, zahalila temnota....

Renji Hagane

Prvé, čo si pamätám bol orzruch všade naokolo. A pohľad von z okna? Akoby sa nakopili na seba všetky mraky z celej krajiny. Bol to strašný pohľad. Mal som na sebe pár náplastí a obviazanú hlavu. Z minulosti si toho veľa nepamätám. Posledná vec je Amarova smrť. Bol to jeden z najsilnejších shinobi v Iwe ale napokon porazený a zabitý. Vtedy som pochopil, že zasa som mal kvôli niekomu kus šťastia a prežil som. Ten niekto bol Turaki. Môj učiteľ a blízky priateľ. Neviem ani, či ešte žije a či nie. A vôbec...ako dlho som tu vlastne ležal? Opustím po vlastných svoju izbu a idem sa vypytovať. Podídem na recepciu.
"Prosím vás. Kde je Turaki Hagane?" spýtam sa zdvorilo. No...v rámci možností.

Hizashi

Ležal som vo svojom byte a premýšľal. O všetkom čo sa stalo v posledných dňoch. Po čase som sa obliekol a vyrazil von do mesta. Cítil som vo vzduchu smútok ale nevedel som prečo a vlastne ma to ani netrápilo.
V stánku z jedlom som ukradol zopár búcht a počas prechádzke po meste ich zjedol. Vyzeral som tu ako tulák, nemal som žiadne peniaze a nemal som ani čelenku Iwy.
Musím sa pridať k ich armáde, lenže ako ?

Nikko

Probudil jsem se z té strašné noční můry. Akatsuki. zařval jsem při probuzení. Zjistil jsem, že ležím v nemocničním pokoji a že to byl asi jenom sen. Nebo nebyl? Uviděl jsem umírat toho nejsilnějšího ninju, kterého jsem kdy znal. Pak už si jenom matně pamatuju bolest. Nebo je to teď? Určitě to bylo předtím, což dokazovala velká tmavě modrá modřina v oblasti mého břicha. Po chvíli vzpamatování jsem se zvedl a lehce našel v místnosti luk. Asi jsem ho měl v ruce, když mě sem donesly. řekl jsem si a vyšel jsem z místnosti a pokud možno i z budovy.

Moroshi Maitre

Procházel jsem po městě jako mrtvola. Bylo mi zle z těch vesničanů. Jsou to ovce které pouze smutní proto protože ztratily svého ochránce. Litoval jsem těch kteří Tsuchikageho znali. Ti měli jako jediní právo ke smutku. Já Kageho moc dobře neznal ale spolupracoval jsem s ním na misi pro chycení fénixe. Věděl jsem že takhle dobrého chlapa kterému bude tak moc záležet na vesnici jen tak už nenajdeme. Bylo mi odporně z toho že umřel a ještě odporněji z toho že ho zabili. Kdyby umřel stářím tak by to pro vesnici ani nebyl šok ale takhle...Procházel jsem vesnicí směrem na tréninkovou louku. Pro jistotu jsem měl na očích moje sluneční brýle. Prošel jsem kolem Hizashiho který se přecpával buchtami a bylo mi z něho zle. Pouhá tupá ovcce ze stáda která se krmí v každou i sebesmutnější chvíli. Pouze jsem mu věnval krátký zhnusený pohled a šel jsem dál.

Hizashi

Keď som jedol poslednú buchtu vydel som ako sa na mňa nejaký týpek mračí. Mal na chrbte dve katany a na očiach slnečné okuliare, snažil sa vyzerať cool. Čo je to za debila ? Ale nevyzerá smutne ako tý ostatný.
Nemal som rád keď sa na mňa niekto takto díval a zvlásť teraz keď som bol dosť psychicky labilný a tak som mu jeho pohľad opätoval a napchal si do úst zvyšok buchty.

Ichiro

Pomalu jsem se probouzel.. "Nesnáším pach krve.." Řekl jsem si v sám pro sebe a pomalu na sebe hodil bílé tričko, černé kalhoty, obul svou běžnou obuv a se zaklapnutím dveří od bytu se vydal přímo ke středu vesnice Čelenka Iwy mi trčela z kapsi, nesnášel jsem ji připevněnou, hlavně né na hlavě.. Furt jsem se totiž nepovažoval za právoplatného obyvatele této vesnice, tím to nejspíše bylo. Po chvíli blúdného chození a znechucení jsem potkal dvě postavy.. Jednu jak se cpe něčím dost hnusným a druhýho, kterej mu nejspíše věnoval jeden ze svých drsných pohledů. Ti dva vypadaj na frajírky.. z takovejch lidí se mi vždycky dělalo šoufl. Proč se ale o ně zajímám? Jsou to jen určitě další ninjové bojící se smrti, jak tuctové.. Pomyslel jsem si při pohledu na oba, avšak dával jim spíše najevo, že mě ani jeden z nich nezajímá.

Hizashi

Otočil som sa ku Moroshimu ten vyzerá nebezpečne radšej ho nebudem srať, mohol by som sa sním spriateliť a niečo sa od neho naučiť...
V tom som zbadal že na mňa zase niekto čumí a už ma to začínalo dosť hnevať otočil som sa k tomu neznámemu (ichiro) a chcel som na neho prehovoriť avšak sa mi trocha buchty zaseklo v hrdle a začal som kašľať a nechtiac som na neho ten kus vypľul a skončil mu na čele. Ehh po hlave mi stiekla anime kvapka prepáč povedal som mu a škeril sa na neho pretože mi to prišlo strašne smiešne.

Ichiro

Když se incident s buchtou uskutečnil, tak jsem se jen zasmál.. "To seš tak blbej, že už ani neumíš pořádně jíst? Poměrně smutné.." Řekl jsem mu polohlasem a s naprostým nezájmem o jeho osobu.. Frajírek... problesklo mi okamžitě si kousek buchty setřel. "Každopádně si příště dávej bacha, být to někdo, kdo rád vyvolává problémy, tak skončíš asi špatně.." Zakončil jsem trošku znechuceně...

Hizashi

A prečo na mňa tak blbo čučíš ty frajer ? Povedal som mu a trochu som jedno oko prižmúril.
Trochu som si ho prezrel a pomyslel si o ňom Je to nejaké decko z mesta, ešte na rukách nemal krv...
Ale nemá čelenku to je divné, asi nieje odtiaľ. Stále viac som sa začinal chovať divnejšie od tej noci, potrvá mi dlho kým sa stým vyrovnám. Popri mojom rozmýšľaní som na neho hľadeľ a každé oko mi klipalo inak.

Ichiro

"Hleď si svého.." Odpověděl jsem mu bleskově a po chvíli dodal.. "Radši se domlať s tím tvým kamarádem, co ti teď odchází..." A poté ze sebe už nevydal ani hlásku a šel bezstarostně dál.. Nevěděl ten kluk pochopit, že nemám zájem se s ním ani bavit? Navíc na mě tak divně čuměl.. Jak kdybych se dneska ráno přistěhoval.. Pff.. Pomyslel jsem si a šel stále dál, neznámo ještě pořádně kam. Ale jisté bylo jedno.. Dál od toho žrouta buchet.

Hizashi

Ukázal som mu fakír a kašľal na neho. Akého kamaráta myslel ? Asi toho frajera s okuliarmi...
Otočil som sa teda spať k Moroshimu ktorého som poznal od toho stretnutia na lúke a prehovoril na neho Počul si čo tebe povedal ? Pekný drzáň to je..

Nikko

Bezproblémů jsem vyšel z budovy. Jsem tak slabý, v tom boji jsem nic nedokázal, musím víc trénovat. řekl jsem si a šel jsem směrem k tréningové louce. Ale co se nestalo, cestou jsem potkal celkem směšnou skupinku ninjů.Jako první jsem si všiml Moroshiho, protože toho jako jedinýho z nich znám. Aha to je ten sebevrah. pomyslel jsem si a přešel pohledem k dalším dvoum. Jeden z nich byl velký hromotluk cpoucí se buchtičkami a druhý, byl sice neméně vyšší, ale zato vychrtlý a od buchtiček poprskaný kluk. Uviděl jsem se je hádat a neměl jsem daleko k smíchu. Snažil jsem se kolem nich vážně projít, ale moc to nešlo. Poté ten hubeňour odešel a já pokračoval za Moroshim, kterému jsem celkem potichu řekl: Ahoj Moroshi. Kdyby se aspoň naučil žrát. Taky míříš na cvičnou louku?

Moroshi Maitre

V klidu jsem šel dál a poznámku toho hubeňoura jsem ignoroval. Byl tu zřejmě nový. Po chvíli se ke mě připletl Nikko a zeptal se mě na něco. Jo...jdu...Nemám zrovna moc věcí na práci a napadla mě jedna taijutsu technika takže...A k tomu mi to pomůže zapomenout na smrt tsuchikageho...Moc dobře jsem ho neznal ale malou chvíli jsem s ním spolupracoval pro záchranu vesnice a vím že to byl dobrej chlap...Potřebuji zkrátka na chvíli vydechnout...Klidně se mnou pojď jestli chceš, nejsem proti...řekl jsem a došel jsem na louku. Vytáhl jsem katany z pouzder a dal je do tvaru připomínající kříž. Odstoupil jsem od toho a díval se na to. Bylo vidět že přemýšlím. Ale z přemýšlení mě na chvíli vyhodil ten kluk z předtím(Blackness). Slyšel jsem to...no a? Podle jeho chování usuzuji že brzo chcípne, dříve jsem býval taky takovej a za tu dobu jsem byl několikrát polomrtvej, zmlácenej a měl jsem přelámaný všechny kosti v těle. Také jsem jako jediný člověk na světě třikrát oslepl a třikrát začal zase vidět. Ale já se narozdíl od toho kluka stal silným ne proto že jsem bojoval ale proto že jsem bojoval s úmyslem zabíjet a klidně umřít. Strach ze smrti tě pouze brzdí a...sakra proč to tu vlastně všechno říkám klukovi kterého sotva znám?zeptal jsem se najednou po svém proslovu a dál se díval na meče.

Ichiro

Nedalo mi to a prostě jsem musel slyšet, co o mě budou hovořit.. Tak jsem to prostě v půlce obrátil a schoval se za nedaleký šutr z kama šlo krásně všechno slyšet.. Až Moroshi domluvil, vylezl jsem a začal svými slovy. "Nás život i naše povaha je plně rozdílná.. Ty smrt vyhledáváš, já už ji dávno našel. Jestli si myslíš, že mě dokážeš nějak zastrašit... mýlíš se. Ty si pouze hraješ na někoho ledově cool, ale v hloubě duši se chvěješ každou sekundou. Nesnáším lidi jako ty, to ti říkám na rovinu. A je mi jedno jestli máš větší zkušenosti, větší známost či cokoliv jiného.." Dokončil jsem znechuceně..

Hizashi

Má charakter, je to dobrý ninja, vidno že nežije len v rozprávkach...
V tom tam prišiel znova ten iditot, momentálne som bol v kľude takže som bol psychicky v pohode.
Ach vzdychol som si a zahľadel sa na toho týpka počúvaj ma to čo tu kecáš sú proste len keci. Samé bláboly asi čítaš veľa kníh... Akú smrť si ty našiel prosím ťa ? Ďalší frajer čo sa pri pohľade na krv rozplače...

Ichiro


"Knihy nejsou mým obecným zájmem... A já smrt hledal nemusel.. To hledaj jen hlupáci... Smrt si vybírá své oběti sama, ačkoliv se u mě rozhodla nejspíše dát šanci, kterou jsem v životě nikdy nechtěl.. Ale je to smrt.. té se poroučet nedá.." Řekl jsem mu.. a po chvíli opět pokračoval.. "Přičmrndáváš tady... no.. jak se to jmenuje.. jeden z vás to říkal.. Jo, Moroshimu? Bojíš se, že by tě mohl porazit? Proti mně se ale vytahuješ, co? Je to určitě kvůli tomu, že si mě tu nejspíše mockrát neviděl a já si tak nemohl v téhle vesnici nahromadit nějaký respekt. Neboj.. to se ale změní, všechno se změní." Dokončil jsem s neobecným zájmem o jeho osobu či vůbec přítomnost.

Hizashi

Vieš existuje vec ktorá sa volá rešpekt, niekto ju má a niekto by ju chcel mať a tak sa hrá na drsňáka ako ty.
Myslíš že sa potrebujem pred tebou vyťahovať ? Načo ? Aby som zbalil toho z tým lukom na chrbte ?
V deň mojich narodenín my pred očami môj vlastný brat zabil otca a môj klan... siahol som za chrbát a vytiahol dýku z ktorá mala trochu zelenú čepeľ od jedu ktorým som natieral aj meč touto dýkou povedal som a zakrútil ňou v ruke.
Prisahal som že zistím pravdu a zabijem ho, prisahal som že zabijem jediného blízkeho človeka ktorý mi ostal... posledný ktorého som mal rád, chápeš to ? Nie ani nemôžeš...

Ichiro

"Respekt je vyvoláván umělě a ne přirozeně.. Když se podívám na normálního člověka, žádnej respekt v něm nemáš. Když něco udělá, máš z něho najednou respekt. Takže mi tady nevyprávej o něčem jako respekt.. A na drsňáka si tady hraješ tak ty.. To že ti tvůj bratr zabil rodinu mi je úplně jedno. Já například svou rodinu ani neviděl.. Ale aspoň v něčem máš pravdu.. Nechápu to.. nikdy jsem totiž něco jako rodičovskou lásku nepoznal. Oba máme rozdílné životy a každý si prošel svým." Řekl jsem mu naprosto s klidem.

Hizashi

To si nikdy nemal priateľa ? Povedal som smerom knemu a bolo mi to trocha divné.
Je rovnaký ako ja...
Keď si svojich rodičov nepoznal mal si to ľahšie ako ja... aspoň si nemusel trpieť...
Ja sa na drsného nehrajem, keby som chcel tak ťa proste zabijem a tváril by som sa drsne.
Znelo to trochu hlúpo, ale čo veď je to jedno

Ichiro

"Popravdě.. Mé dětství bylo nejspíše odlišené.. Já neměl touhu se s nikým pořádně bavit a až s mou náhradní mámou v dětském domově jsem se pořádně spřátelil. Poté možná tak ještě s pár dospělými lidmi, jenž se mi snažili pomoct a také ještě s mou první láskou." Zasekl jsem se v tu dobu na chvíli a po nějaké době znovu pokračoval.. "Máš pravdu.. Ty si své rodiče viděl umírat.. Ale já je zase nikdy neviděl. A ani nevíš, jak bych chtěl někdy zažít pocit pochvaly od pravých rodičů, nebo jen pouhé objetí. Rád bych zkrátka chtěl rodiče někdy vidět. A určitě v tomhle sám nebudu, že?" Zakončil jsem otázkou.. Ten týpek se mi začínal líbit, měl vcelku pohodlné názory.

Hizashi

Viem presne čo cítiš... rukou som si pretrel oči eh niečo mi spadlo do oka povedal som otrepanú hlášku.
Myslím že som znova našiel človeka ktorí mi rozumie...

Vystrel som k nemu ruku a povedal Ináč ja som Hizashi z klanu Ta-Ru neviem či náš klan poznáš.
Na tvári som mal po dlhom čase úsmev a na chvíľu som zabudol na svoje útrapy.

Ichiro

"Hmm.." Odvětil jsem krátce a těsně po jeho představení mu samozřejmě ihned odpověděl. "Bohužel ten klan neznám... Jinak já se jmenuji Ichiro Yoshioko, nedávno jsem se přistěhoval z malé vesnice od Iwy vcelku dost vzdálené.." Dokončil jsem, natáhl svou ruku směrem k němu a potřepal s ní. Poté se na krátkou chvíli otoil směrem na Moroshiho, trvalo to však pouhý zlomek sekundy a svůj pohled už znovu věnoval Hizashimu, který se mi před malou chvílí představil.

Hizashi

Stiahol som ruku spať a dýku som odlažil do vačku na chrbte. Prišly sme po vyvraždený do Iwy aby sme sa pridaly k jej armáde a mohly sa zotaviť a obnoviť naše sily...
Máme aj špeciálne Kekkei Genkai, myslím že sme najsilnejší klan v Iwe, a čo ty máš nejaký klan ?
Skutočne ma Ichiro zaujímal a dobre sa mi sním rozprávalo, Moroshiho sme nejako daly bokom a nevšímaly si ho.

Ichiro

"Hmm.. Zajímavé.. Kekkei Genkai říkáš, jo? Tohle já nevlastním.. i když... prakticky dá se říct, že jo.. ale to možná později. Jinak já žádný klan neměl, naše rodina nebyla nic speciálního u nás ve vesnici moc ninjové totiž nefrčeli, víš? Ti lidi se radši věnovali nejrůznějším typům technologie, než technikám ninjů a tomu podobné." Řekl jsem mu a čekal na jeho další odpověď.