Už to zašlo daleko

Ryo - Prepáč

Eh... nadvihla som jedno obočie a postavila sa na odchod, no to sa sem dostavil ďalší genin a tak som zostala stáť. Vypočula som si krátky dialóg 'vodcu' a toho chlapca. Keď chlapec odišiel, prešla som k dverám.
Kioshi-sama, sayonara... povedala som s úsmevom a vyšla som von z jeho kancelárie. Vybehla som von z budovy a vyskočila opäť na strechy. Bežala som po nich smerom späť k cvičisku a dúfala, že tam ešte sensei bude. Zoskočila som z poslednej budovy, prebehla ešte pár metrov a nakukla som do cvičiska..

Natsuki

Po chvíľke úporného rozmýšľania som iba pokývala hlavou, Rukou som si znova podoprela tvár a len som si odfúkla prameň vlasov z čela. No nič uhm, skusime to s tým tvojim úsmevom niekedy inokedy. To bolo všetko, len, uhm nemohol by si ráno prísť po mňa ? mám celkom strach, že by som zablúdila. Pousmiala som sa na čo som iba prázdnu misku odsunula od seba. Sama som sa pri tom postavila, katanu som si znova pripla o opasok a oprela som sa o stolićku, na ktorej som pred chvíľkou sedela. Čakala som na jeho odpoveď, popravde k tým hviezdnym strážčom, či ako to nazvať, som odtiaľto vedela trafiť aj sama.

Kazama

Trošku jsem se lekl když přede mnou jen tak přistál. Vyskočil jsme na nohy a nahodil chladný úsměv.
Co s tím budeme dělat? zeptal jsem se ho a vytáhl kunai z pouzdra. Párkrát sem si s ním protočil na prstu a pak ho zase chytl do ruky. Máš nějakej nápad? dodal jsem a zase zatočil kunaiem.

Akira Guuri

Dobře, Stavím se pro tebe. Ale buď připravená...Nerad bych promeškal jedinou sekundu projevu vůdce-sama.Řekl jsem a odešel jsem. Pořád pršelo, takže jsem stále nemohl trénovat. Ale domů se mi zrovna nechtělo a do večera se mi zdálo, že je ještě dost času. Napadlo mě, že bych šel trénovat se Saitem-san. Ale...dneska se mi zdálo ještě brzo. Měl jsem v plánu ho navštívit zítra nebo tento týden, ale dnes ne. Proto jsem šel náhodným směrem. Chtěl jsem si pročistit hlavu, což mi procházka po vesnici bohatě dopřála. Sice pršelo, ale oblečení jsem měl už stejně promoklé, takže to byl jen nepatrný detail. Natsuki určitě dokáže trefit do toho jejich domu sama, takže o tohle jsem se starat nemusel. Každopádně jsem doufal, že dnešek rychle uběhne. Protože projev Vůdce-sama...To pro mě bylo jako druhé vánoce.

Natsuki

Hai, môžeš sa spoľahnúť. Venovala som mu ešte jeden úsmev. Počkala som kým odíde ako prvý. Po tom som vyšla zo stánku, či reštiky, aj ja. Katanu som si znova prehodila cez chrbát a pomalým krokom som mierila von z dediny, na miesto kde ma vodca ubytoval. Rozmýšľala som ako asi zareagujú na to, že som zabudla ako sa volajú, všetci, ako aj ten divný klan, či čo to bolo zač, tak aj ten týpek čo mi otvoril dvere. Trocha som sa za to hanbila ale tiež som bola iba človek. Po ceste som rozmýšľala o svojich spomienkach. Mám brata, alebo som aspoň mala.. tiež mám nejakého nepriateľa na ktorého si však nemôžem spomenúť.. sakra. Musím sa vrátiť do Suichugakure a zistiť čo sa stalo.. aj keď si moc nádejí nedávam. Najprv sa tu trocha zabydlím, predsa len niečo tejto dedine dlžím. Možno tu aj ostanem.. no.. raz aj tak budem musieť. Rozmýšľala som z pochmúrnym výrazom na tvári. Čelenku som si na krku trocha poupravila a len som pokračovala ďalej, teda ak ma niekto alebo niečo nezastavilo.