Už to zašlo daleko

Natsuki

Keď sa na mňa pozrel s otázkou na ktorú som.. viac menej nevedela čo odpovedať. Vlastne ju za mňa zodpovedal ten chalan a ja som len neisto pokrčila ramenom. Neviem.. zamumlala som potichu a pohľad som sklopila niekam do piesku. Odhadol to dobre, nepamätala som si na nič okrem svojho mena a schopností, absolútne nič, úplne prázdno z ktorého som sa zrazu vynorila na tejto pláži. Striaslo ma pri tej myšlienke no nič som s tým nemohla robiť.

Sosuru Ketsure

Určitě jsou ze Suichugakure a ztratili paměť. To znamená, že se v Suichugakure stalo něco dost špatného. Pomyslel jsem si a pak se podíval k obloze, odkud stále padaly kapky vody. "Původně jsem myslel, že jste nějací nukenini a přišel jsem vás dorazit, ale vypadá to, že se něco stalo v Suichugakure a vy kvůli tomu ztratili svoji paměť. Zavedu vás do naší vesnice, kde zatim budete žít, dokud nezjistíme co se vám stalo. Souhlasíte s tim? Řekl jsem. Doufal jsem, že už i ta holka promluví, jelikož zatim mluvil furt jen ten kluk.

Akai Komura

"Neomlouvej se za skutky tvé sestry." Řekl jsem a zkontroloval, že je jeho nevlastní otec s matkou pořád v kuchyni, což stále byli. Chvíli jsem přemýšlel, ale pak už to ze mě vypadlo. "Sám jsi řekl, že tvoje rodina je nebezpečná, takže ti musí být jasné, že až sem přijdou tak už může být pozdě a tvůj otec s matkou za to stejně zaplatí, ať už smrtí nebo zavřením. Ale možná váš vůdce není jeden z těch hloupých, kteří by trestali někoho za pověst jeho rodiny s čimž ty nemáš nic dočinění. Nemohu ti nařídit co uděláš, jen jsem tě přišel varovat, že tvoji sourozenci, hlavně tvá sestra, dokážou lidem ublížit ikdyž jsme ti chtěli pomoct. Já tu nebudu, já odjedu zase do své vesnice, takže nikoho chránit nemohu, vše je teď na tobě a tvé rodině." V tom už přišel tvůj otec a jen se usmál. "Matka dostala jen menší strach a šla se prospat." Řeklnám, ale to už jsem se zvedl k odchodu.

Hizuki Dartei

Kráčeli jsme spolu teda přes vesnici až do sídla, kde bylo všude bláto kvůli dešti, který se mísil s popelem, který létal ze sopky. "Půjdem do jeho kanceláře spolu, ale mluvit budu já a ty jen dkyž se na něco zeptá." Řekl jsem ti a v tu chvíli již zaťukala na dveře. "Vstupte." Ozvalo se a my vešli dovnitř. Hned jsme viděli Masara seděl za dřevěným stolem a vedle stolu ležel jeho Martei lev, který spokojeně spal. Můj Martei zůstal venku a létal si tam. Celá kancelář byla vyzdobená různými dřevěnými maskami a dřevěnými nástroji. Vypadalo to tu, jako v nějakém muzeu našeho klanu. Masaru ukázal na tři dřevěné židle před stolem, aby jsme si oba na jednu z nich sedli. Pak si položil lokty na stůl, propletl prsty a bradu položil an propletené prsty. "Tak co potřebuješ Hizuki?" Zeptal se mě a pak se podíval na tebe a mírně se usmál. Vypadalo to, že je dneska jeden z těch dnů kdy je víc komunikativní. "No tady můj bratříček už je nedočkavý kdy pro něj přijdete kvůli zkoušce." Řekla jsem a v tu chvíli se lev probral a koukal přímo na tebe. "Je to tak Hikari? Proč tak pospícháš?" Ujišťoval se Masaru.

Saito Guuri

Když se zakuckal, tak jsem ho plácl do zad, aby si odkašlal, což ho mohlo docela zabolet vzhledem k velikosti mých svalnatých rukou. "Nauč se jíst vole." Začal jsem se smát a následně se napil svého pití. "Ano Yoshiro, je to ten o kterém každý ví. A nediv se tomu tak moc. Letos bylo málo geninů, takže se vůdce vesnice rozhodl udělat jednoho senseie Yoshira a druhého Sosura, který momentálně plní nějakou misi. Dalo by se říct, že to tak vůdce vesnice udělal schválně, jelikož ví, že tihle dva jsou poměrně velcí nepřátelé, ikdyž dříve byli nejlepšími přáteli. Tuší, že by se pak mohli předhánět ve vašich schopnostech a tim vás lépe vytrénovali." Řekl jsem a dopil své pití, když v tom přinesla servírka další ještě s nějakym lístečkem, na který jsem se podíval a bylo tam něco napsané. Když jsem to dočetl tak jsem se pousmál, dal lístek do kapsy a podíval se na ní s mírným kývnutím hlavy a ona prstem ukázala na nějaké dveře za barem a já zase jen kývnul hlavou.

Tenjirou Kouten

"Takže to necháte na mně? Klidně si sem přijdete a hodíte na mě rozhodnutí, které tak jako tak bude mou rodinu něco stát?!" Ignoroval jsem to, že otec již přišel, přeci jenom byl jsem v tu chvíli moc rozčílený na to, abych vnímal své okolí, dokonce natolik, že jakmile se Komura-san postavil k odchodu, instiktivně jsem se postavil také, abych ho zastavil. Chytil jsem ho za rukáv (případně za paži hned pod ramenem, nemělo-li jeho oblečení rukávy) a vypálil jsem na něj směs rozrušených otázek, urážek a slov. Nebylo tomu ani za mák rozumět, ale rozhodně jsem ho nehodlal nechat jen tak odejít. "Nemůžu je ochránit, a Vy přesto jen tak odejdete?! Sakra, je mi jedno, že už Vám takhle dlužím za svůj život, ale nehodlám se koukat na to, jak nemůžu ochránit svou rodinu! Pokud je to opravdu nutné," utichl ke konci můj hlas, který se od začátku postupně zeslaboval a tak tato část již byla srozumitelná zcela. Pustil jsem Komuru a klekl jsem si na zem, přičemž jsem se v kleče až k zemi: "Prosím, ochraňte mou rodinu. Pokud to bude nutné, vemte je sebou, ať už je to kamkoliv," řekl jsem klidným hlasem naplněným nadějí, že by snad alespoň tohle mohl udělat. Z mého pohledu by to bylo nejlepší řešení, kdyby totiž nebyli mí rodiče ve vesnici, i kdybych to, kdo jsem, řekl, tak by je nikdo nemohl potrestat a nemohli by se dostat ani do cesty mé sestry, která očividně hodlala udělat cokoliv, aby se ke mně dostala.

Simon

Dážď stále padal a mne už začínala byť docela zima. Plášť, ktorý som mal na sebe bol zcela zmočený a voda presakovala pomaly aj cez moju kožu. Keď začal hovoriť o tom, že nás v akejsi vesnici ubytuje neváhal som, aj keď sa mi to zdalo akési podozrivé. Neznámy muž a hneď by nás chcel niekam odvliecť, ale nič druhé mi asi nezostáva. Pozrel som sa na Natsuki a povedal jej. Myslím, že nič druhé nám už asi nezostáva. Ja teda pôjdem...

Akira Guuri

Trochu mě bolela záda z té rány ale nic co bych nepřežil. To bude zajímavé...řekl jsem po tom co domluvil a v duchu jsem se mírně uchechtl ale pořád jsem měl svůj neutrální výraz. Poté se tu oběvila ta sestřička. Věděl jsem o co jde a proto jsem už jen dopil vodu z misky ve které ještě před chvílí byl ramen, povstavil jsem se a řekl. Vypadá to že máte nějakou práci, nebudu vás tu déle zdržovat. Potřebuji si stejně trochu zatrénovat. Brzy se u vás stavím. Řekl jsem a mírně jsem se uklonil. Poté jsem klidným krokem vyšel z restaurace. Kdyby něco potřeboval tak se samozřejmě zastavím, ale nemyslel jsem si že ještě bude něco potřebovat. Zamířil jsem rovnou k sobě domů. Ne že by mi trénink venku nějak vadil ale dneska jsem neměl v plánu trénovat nějaké hromadné ovládání písku. Pouze jsem se chtěl zlepšít v soustředění.

Natsuki

Nunkenin? ja.. nie som nunkenin? ći?.. zamumlala som páč sa mi v hlave vynorila ako taká informácia čo sú vlastne nunkeninovia zač. Následne som prebehla pohľadom z jedného na druhého. Začala mi byť dosť nepríjemná zima, vlastne to už bolo v takom štádiu že som ju ani necítila. Nemala som toho na sebe zrovna moc a neustály dážď u mňa začínal vyvolávať menšie škrabanie v hrdle. Tiež nikto nevedel koľko času som strávila pod ľadovou vodou, aspoň ja som to rozhodne nevedela. Par krát som zaKašľala no len som prikývla. Rada, len.. nech sa už pohneme páč tu zmrznu. zachrapčala som a rukou som si pretrela mokrú tvár.

Hikari

Došli jsme do kanceláře vůdce klanu, kromně pozdravu jsem mlčel a prohlížel si všechny ty věci na stěnách, ale zevšeho nejvíc mě zaujal Masariho Martei a sám Masari. Velmi sem si ho vážil a obdivoval ho. Když pak na mě promluvil trochu jsem se zamyslel a odpověděl. "No už je mi 13, jsem geninem, ale hlavně už bych se rád stal plnohodnotným členem klanu, abych mu byl co nejvíc prospěšný a taky abych měl schopnosti jít za svími sny."

Kazama

Chvilku jsem ty děti pozoroval a pak se přiblížil blíž. Vyskočil jsem si na strom a čekal na vhodnou příležitost.
ZA dobu co jsem čekal jsem soustředil chakru do nohou. kaito řekl jsem a vyjeli mi tesáky.
Potom jsem se přikrčil a počkal až první dítě slétne do bahna. Kuro Kaihou pošeptal jsem a rychle se vyřítil ze stromu. Čapnul jsem dítě a zatáhl ho za strom. Levou rukou jsem mu odklonil hlavu abych se dostal na krk a zároveň jsem mu jí zakryl i oči. Pravou jsem mu podržel ruce aby nic nemohl zkusit a zakous jsem se mu do krku. Sál jsem co to dalo... NEchtělo se mi ho pustit... Nemohl jsem...

Omlouvám se, že jsem nepsal, ale zjistil jsem, že mám za pět z dějepisu, tak sjem to nějak vstřebával.

Sosuru Ketsure

Myslel jsem si, že sem přijdu, splnim svoji misi a pak se zase vrátim domů, kde budu žít svůj normální život, ale do mé cesty přišli tihle dva. Zvláštní. Myslel jsem si a následně už jen mávnul rukou, aby pokračovali za mnou, což udělali, jelikož souhlasili s ubytováním v naši vesnici. "Runzugakure je odsud vzdálená asi 20 kilometrů, takže možná do té doby ještě přestane pršet. Jmenuji se teda Sosuru Ketsure a zrovna jsem zde plnil B misi, ale budu ji muset dokončit jindy." Řekl jsem po cestě. V tu chvíli jsme procházeli jakýmsi pralesem, kde byly obří stromy a prošli jsme kolem dvou mrtvol, které měly kousnutí na krku. Došlo vám, že o ty jsem se asi postaral já a proto jsem byl od krve.

Akai Komura

Najednou mi padl k nohoum a to jsem absolutně nečekal, jelikož tohle ninjové nebyli zvyklí dělat. On byl sice ještě mladý a tak asi neměl pořádný přehled o česti a podobně, ale stejně mě to celkem dostalo. Otec se na syna jen vyděšeně podíval, že kvůli nim byl schopen provést takový krok, který by možná neudělal žádný ninja. Pomalu jsem mu pomohl se postavit na nohy. "Já nejsem žádný ninja, jsem jen doktor, který tě kdysi zachránil a dal do rukou nynější rodiny. Nijak bych je neuchránil ani kdybych je přesunul. Tvá sestra je opravdu dobrá, ve světě se ji přezdívá Oko dravce, jelikož ví o většině věcech, jakoby všude viděla, ale ve skutečnosti je to její velice promyšlený systém sítí zvědů, kteří ji pomáhaj." Řekl jsem dlouze a zakroutil hlavou. "Musim už jít." Řekl a kdyby jsi se ho pokoušel znovu zastavit, tak by tě chytl otec ze zadu za rameno a zarazil tě, takže jsi mě už viděl jen odcházet ze dvěří a pak možná z okna, jak procházim ulící a během chvíle jsem byl celý promočený kvůli dešti.

Akira Guuri -> Pořád pršelo, což nikdy není zrovna moc dobrý čas na trénování, ale stejně jsi trénoval. (Netušim co trénuješ, protože jsi to nenapsal) Trénoval jsi zřejmě teda doma, kde tě nikdo nemohl obtěžovat, kromě ostatních členů klanu. V tom jsi však venku uslyšel jakousi hádku. Ty hlasy jsi znal, byla to Fumiko a Yaskiel Guuri. Což je bývalý pár, takže tahle hádka byla naprosto pochopitelná. "To mi chceš říct, že mám zákaz plnit mise, jen protože ty jsi špatně sepsala papíry?" Otázal se s klidem Yaskiel Fumiko, která už byla naštváním uplně rudá. "Radši drž hubu ty hlupáku! Ani neumíš ovládat popel a chceš plnit mise?" Zařvala na něj, ale v tom Yaskiel jen mávnul rukou, čimž ji chtěl poslat do háje a otočil se k ní zády, jenže to už Fumiko vytrhla obraz ze zdi a hodila ho na jeho záda.

Masaru Dartei

Na jeho odpověď jsem se pousmál a pak jen mávl zápěstím na Hizuki, aby na chvíli odešla, což ona bezeslov udělala. Můj Martei dál ležel na zemi a spokojeně mával svým lvím ocasem. "No dobrá tedy. Nejsme teda na dnešek připravení, ale jelikož dneska mám veškeré papírování za sebou, tak se sám postarám o tvé vyslání do Martei světa, kde složíš zkoušku a uvidíš, jakého Marteie dostaneš." Řekl jsem ti a postavil se, při čemž jsem se rozešel ke dveřím, které byly hned vedle skříně. Byly zde dvoje dveře, jedny, které vedly ven z mé kanceláře a druhé vedle skříně, které vedly do místnosti, kde se provádí transport do světa Martei. Když jsme tam vešli, tak sis všiml, že můj Martei zůstal stát před dveřmi, jelikož nemohl dovnitř. "Martei sem nemohou, jelikož by je to mohlo poslat zpět do jejich světa." Vysvětlil jsem ti. Celá místnost byla černá a zářily tu modrými barvami jen různé čáry na stropě a zdech. Na podlaze byl velký svítící modrý kruh, který měl přesně ve středu svítící modrou kouli, která se vznášela ve vzduchu. Byla velká jen jako hlava normálního člověka. Došel jsem k ní a dotkl se ji jednou rukou. "Pojď naproti mně a dotkni se ji obouma rukama."

Kazama -> Udělal jsi strašnou chybu, jelikož jsi dítěti nijak nezavřel pusu, takže začalo hned řvát. Ostatní děti však byli tak vystrašení, že se rozutekli i se psem pryč a jeho tam nechali, takže jsi mu v pohodě vysál krev. Cítil jsi, že už pomalu přestává vzdorovat až pomalu padl do bezvědomí. Což už byl signál, že stačí málo a zemře. Nyní už bylo na tobě jak silně dokážeš vzdorovat svoji chuti a jestli zajdeš až tak daleko, že bys tim zabil malé dítě.

Hikari

Byl jsem rád že skouška bude hnet, jenom mě znepokojovala ta výprava do Martei světa. "Takhle sem si to nepředstavoval." Napadlo mě když jsem Masrua do toho pokoje. Dost mě překvapovalo co má vůdce hned vedle kanceláře, přesto jsem bez většího zaváhání udělal co mi řekl.

Akira Guuri

Měl jsem chuť na ně zakřičet aby sklapli a šli si to vyříkat jinam ale kašlal jsem na to. Byla to jejich věc a navíc byli mnoem zkušenější než já, slovo nějakého gennina jim bylo ukradené. Místo toho jsem seděl v místnosti a zem pokrýval bílý popel. Popel se mírně vznášel a pomalu se kolem mě točil(Říkal jsem že chci trénovat soustředění, myslel jsme to jako soustředění se na ovládání písku) a mírně občas vybočoval ale to bylo zanedbatelné. Pomalu jsem zrychloval a zpomaloval. Pomáhalo mi to v uvolnění a přemýšlení. I když přes ty dvě ,,hrdličky" za dveřmi jsem se snašil soustředit jak to jen šlo. V nejhorším případě bych šel trénovat ven. Tedy za předpokladu že najednou přestane pršet. Jinak ybch si nejspíš šel číst. Do té jejich hádky jsem se nehodlal míchat.

Natsuki

Keď mávol že máme ísť za ním tak som len ešte zobrala svoju katanu a zastrčila som si ju do púzdra. Už aj tak som bola premočená a tak mi bolo šumák či prší alebo nie.. aspoň pre tentokrát. Následovala som tých dvoch v tesnom závese. Nedalo sa povedať že som zrovna nad niečím rozmýšľala.. síce ma tiež napadlo že to môže byť nejaký nie zrovna priateľský shinobi ak rovno nie nunkenin.. no typovala som že už mal pár príležitostí nás zabiť a kludne ich aj mohol využiť.. tak prečo mu pre zmenu neveriť? Pochybovala som že sme na tom s tým druhým chalanom boli tak dobre aby sme sa o seba vedeli postarať sami.. nevedeli sme kde sme a tak som sa rozhodla nič sa tohto shinobiho nepýtať páč.. síce som to priznávala iba nerada, bol teraz asi našou, aspoň mojou jedinou šancou či jediným vodítkom k.. hocičomu.

Kazama

Dítě v mých rukách pomalu začínalo povolovat, Cítil jsem jak do mě proudí jeho krev a jak se jeho životní funkce zpomalují. Statčila jen chvilka abych ho zabil. Byl jsem v totálním opojení. Bylo to jako droga, cítil jsem každý centilitr. Touha po krvi byla nepřekonatelná. Zastav... Nemůžeš dál... Zabiješ ho. ozvalo se mi v hlavě a já ho pustil na zem. Bylo to obrovské štěstí, protože kdybych sál ještě dál tak by to dítě opravdu zemřelo. Z pusy mi na bradu sklouzla kapka krve a já si ji otřel rukou.Nádherné... řekl jsem si a zatáhl tesáky. Rozešel jsem se směrem hlouběji do lesa.Kuro Kaihou řekl jsem a rychle odskákal někam daleko do bezpečí kde jsem si chtěl po vydatné svačince odpočinout.

Hikari -> V ten okamžik se ti zatemnělo před očima a v dálce před tebou byla bílá zářr, která se stále zvětšovala a zvětšovala. Nakonec tě celého pohltila a ty jsi ležel na slunné pláži. Byl jsi celý od písku a ať jsi se rozhlížel, jak moc jsi chtěl, tak jsi na pláži byl sám a za tebou byla jakási tajemná jungle. Jakmile jsi se postavil, tak sis všimnul, že v dálce v jungli, vykukuje nad obrovitými stromy jakási špička něčeho zlatého, něčeho obrovského vzhledem k tomu, jak stromy v jungli byly vysoký. Masaru ti schválně neřekl, jak bude zkouška probíhat, jelikož maj všichni členi klanu zakázáno o tom mluvit, aby se pak ten, kdo skládá zkoušku nezachoval jinak než podle svého srdce. Jenže když jsi se podíval trochu do strany tak jsi uviděl dál ještě jednu špičku, která však neodráželo sluneční paprsky svoji zlatou barvou, ale naopak je pohlcovala svojí černou barvou.

Akira -> Pořád jsi slyšel hlasité nadávky a výčitky těch dvou. Muselo to být naprosto nesnesitelné. Bylo z toho uplně jasné, že je to bývalý pár, který se dřív miloval. Takhle se to vždy projevuje, přijde rozchod a je klid před bouří, pak přijde jedna chybička a oba se navzájem začnou nenávidět, ikdyž většinou jeden z toho páru by chtěl, aby bylo vše jako dříve. Každopádně najednou jsi uslyšel hlasitý řev, ale ne Yaskielův ani Fumiko, tenhle patřil jen jednomu člověku v tomto sídle. Byl to samozřejmě Kayoko. "Můžete mi říct, co to tady sakra děláte?!" Zařval naštvaně a pak nastalo hrobové ticho. Yaskiel byl právě ten, kdo miloval Fumiko a tak se rozhodl vzít to na sebe, jelikož nechtěl, aby měla Fumiko problémy. "Nic bratře, já zase jen nezvládl svoji agresivitu a trochu jsem to přehnal. Fumiko za nic nemůže." V klasických románcích by to bylo, tak že se po tomhle Fumiko vrhne Yaskielovi kolem krku, ale tohle nebyla ta klasika. "Je to tak. Yaskiel je už opravdu k nesnesení." Řekla a lehce se arogantně pousmála. Kayoko jen zakroutil hlavou, nevěřil tomu, ale nemohl vlastně nic dělat. Mezitím se ti dařilo poletování bílého popela, ale věděl jsi, že jakmile budeš moct cvičit venku, kde je plno popelu, tak to bude ještě lepší, jelikož tam budeš mít velkou zásobu.

Sosuru Ketsure
- Shikova postava dál pokračovat nebude, jelikož vede vlastní vesnici. Ber to tak jakoby tam nikdy nebyl.

Kráčeli jsme dál když v tu chvíli sis všimla, jak jsem hlavou cuknul do prava a podíval se nahoru do korun stromů a k zemi v ten okamžik spadnul list. Vypadalo to jako nic, ale podle mého pohledu jsi mohla pochopit, že to asi nebude jen tak. Potáhnul jsem nosem a v tu chvíli se na tebe otočil. "Buď v pozoru, zřejmě ty, které jsem tady zabil, tu někde měli kámoše a teď se rozhodli mě potrestat. Budou tak dva nebo tři, takže se drž u mě." Ve chvíli kdy jsem to dořekl, tak jsem se objevil za tebou a uslyšela jsi cinknutí dvou čepelí a jakmile jsi se podívala za sebe, tak jsi uviděla, jak nad tebou držim svoji katanu a tou odrážim katanu druhého chlapa. "Bacha!" Zvolal jsem na tebe při odražení té katany, jelikož v ten moment na tebe letěla špička biče, který na tebe vymrsknul další muž, který stál asi 4 metry před tebou.

Kazama -> Jenže v tu chvíli tě k zemi z koruny stromu strhnula nějaká osoba, která byla celá zahalená v černém a nebylo té osobě vidět do obličeje. Dopadl jsi zády k zemi a vyrazil sis dech, takže jsi tam ležel v křeči a osoba nad tebou stála uplně v klidu. "To že jsi v klanu Ketsure neznamená, že budeš jen tak lidem pít krev. Myslíš si, že vás nikdo nehlídá? To je jen ta vaše naivita. Víme o všech vašich krocích, takže si dávej pozor, kdo tě vidí. Příště tě nenechám jen tak nakrmit." Řekl a v ten okamžik zase odběhl pryč a tobě pomalu naskakoval dech. Neviděl jsi osobě do tváře, ale první, co tě napadlo, bylo že jde o člena klanu Sarika, jelikož ti stále vám Ketsure nevěří.

Hikari

Byl jsem trochu zmatenej, najednou jsem se objevil na krásné sluné pláži. "No aspoň je tu hezky, když se nevrátim do svého světa." Trohu jsem se té myšlence zasmál, ale měl jsem velký strach že se nedostanu zpátky, Masaru mi ke zkoušce nic neřekl. "Co tady budu dělat?" Pomyslel jsem si, když jsem si všiml těch špiček. "Mohly by to být nějaká obydlí, nebo možná brána zpátky." Napadlo mě a vyrazil jsem se k té první věži. "Prohlédnu si ji zblýzka, kdyby se mi něco nezdálo, tak půjdu kté další." Naplánoval jsem si a rozběhl jsem se. "Možná tu sem jenom na nějakou dobu, tak ratši nebudu moc ztrácet čas."

Hikari -> Procházel jsi velkym pralesem a všude kolem tebe poletovaly jakési průhledné koule, které mohli být velké asi jako dlaň dospělého chlapa. Chovaly se jako zvířata. Běhaly po zemi, skákaly po stromech, ale některé i létaly. Měly různé barvy, ale vždy byly lehce průhledné. Došlo ti, že jde o jednotlivé Marteie. V tom už jsi však vyšel do jakési mýtiny a před tebou stála obří zlatá pyramida. Byl u ní vchod, který vypadal dost tajemně. Nikde kolem nepobíhali žádní Martei. Vypadalo to celkem zvláštně. Byl jsi zvyklý na svět, kde jsi viděl furt nějaké lidi a najednou jsi ve stejném prostředí, ale místo lidí tu pobíhá jen nějaká "hmota" nebo tak něco.

Hikari

Cestou jsem si všímal všech těch koulí. "Tak takhle vypadaj marteiové vtomhle světě? Možná si mám nějakého chytit." Napadlo mě, ale rozmyslel jsem si to a rozhodl se že to nechám až jako poslední možnost, pokud na nic nepřijdu. Když jsem dorazil k piramidě pořádně jsem se rozhlédl. "Tady už žádní martei nejsou. Možná jim vadí ta piramida. Chci si ji prohlédnout zevnitř, schválně co najdu? Pak se půjdu mrknout do té druhé." Popřemíšlel jsem a pomalu a obezřetně jsem vstoupil do piramidy.

Hikari -> Ve chvíli kdy jsi vstoupil, tak sis všiml, jak z lesa vykukují ty světélkující koule a následně se za tebou zavřel vstup a ty jsi nic neviděl, byla jen velká tma. Jenže to už se rozhořely pochodně a tobě to ukázalo cestu, kterou máš jít. Po cestě sis všiml na zdech vyrytých kreseb. Byl tam vidět vývoj Marteiů, kdy vypadaj nejdříve jako malá kulička, pak větší. Pak jim narostou nohy, křídla, ploutve nebo jiná končetina, kterou se budou pohybovat. Pak se pomalu začnou měnit na podoby zvířat a jediná vlastnost, kterou zde maj je, že se umí proměnit zase v tu základní kuličku a měnit se zase znovu do jiné formy, což je z důvodu, že uplnou podobu dostanou až když si je vezme člověk. Ale v tom už jsi vešel do obří místnosti, která byla osvícená, jakýmsi zlatým světlem na stropě. Před tebou byl obří zlatý trůn a truhly se zlatem, svitky nebo se zbraněmi, ale nikde nikdo jiný nebyl.

Natsuki

Pokračovali sme ďalej v nie zrovna príjemnom počasí. Nevedela som kam ideme a aj keď som nevedela.. v podstate nič, nemala som potuchy čo sa ho mám poprípade spýtať. Zrazu však zastal a spozornel, trochu podozrievavo som sa zahľadela na strom z ktorého spadol lístok a na jeho varovanie som len prikývla. V tom sa za mnou objavil niekto kto ma chcel pravdepodobne preseknúť na polku, ten muž však vyblokoval jeho katanu a tiež ma varoval pred bičom oproti ktorému však v momente vyletel spod môjho oblečenia jeden z hadov. Nesviazal ten "bič" ale doslova sa zakusol do jednej z jeho časti a prišpendlíkoval ju svojími zubami a zároveň aj telom k zemi. To už som však z prikrčenia vyštartovala po tom shinobi ktorý po mne bičom mrsknul. V ruke sa mi behom chvíľky objavila katana a ja som sa snažila čo najrýchlejšie prekonať vzdialenosť medzi nami. V očiach mi znova žiaril Tekigan, aj keď to bolo trocha namáhavé. boleli ma ruky aj nohy, vlastne som cítila takú nepríjemnú, až takmer svalovicu? nevedela som to moc popísať no moje telo nebolo nejak extrémne odpočinuté a tak som ani nemohla bojovať úplne naplno. Potrebovala som to skončiť rýchlo.

Hikari

Ocitl jsem se v obří místnosti a vypadalo to že jsem v pasti, vchod se zavřel a zřejmě tu jiný nebyl. "Možná je to součást zkoušky? Dozvěděl jsem se o vývoji marteiu a teť to třeba zužitkuju." Napadlo mě a ihnet jsem prozkoumal trůn a nahlížel do svitků, zlato a zbraně mě nezajímaly, plnil jsem zkoušu, musel jsem se dostat ven a zbraně jsem měl svoje, aspoň jsem si to myslel.

Sosuru Ketsure

Najednou mi vyjely mé tesáky a já odkopl svého protivníka dozadu a rozeběhl se na něj. Mezitím už Natsuki běžela na svého protivníka s úmyslem ho zabít katanou, jenže v ten okamžik on se protočil na levé noze do strany a tim vytrhnul bič, který se následně z boku rozletěl celou plochou na tebe s úmyslem tě obmotat. Chlap si mezitim do druhé ruky vzal kunai, aby se mohl bránit na blízko, kdyby jsi se k němu dostala s tou katanou.

Hikari -> Když sis prohlížel trůn tak se nic nestalo, ale ve chvíli kdy jsi se dotkl svitků, tak se po stranách rozjely nahoru desky a ze čtyř otvorů vešli dovnitř do mísnosti jakési 4 kočky. Jedna měla modrou barvu, druhá zelenou, třetí červenou a čtvrtá měla jen bílou. Všechny byly lehce průhledné a byly vysoké tobě asi po kolena. Všechny čtyři si vyskočily na trůn a sledovaly tě svými kočičími oči. Mohlo to být až trochu děsivé. V tu chvíli se ozvala a bílá "Co víš o Martei? Víš jestli dokážeme s našimi uživateli komunikovat přes myšlenky nebo normálně, že mluvíme v tom vašem světě?" Zeptala se a všechny čtyři čekaly.

Kazama

Zatracení lidi z klanu Sarika... Jeden kvůli nim nemá chvilku soukromí. Ani najíst člověka nenechaj.
Zanadával jsem nahlas a vstal celej od špíny. ksss... To budou zase výdaje za čistírnu... pomyslel jsem si když jsem se prohlédl a zjistil že mám oblečení díky dešti od bahna. Jakmile jsem trošku přišel k sobě vydal jsem se do města abych nakoupil nějaké klasické potraviny... Tak jsem to vzal nejkratší cestou do města a k řezníkovi. Koupil jsem si dvě kila libového hovězího, litr prasečí krve a dvě kuřecí prsíčka...
Všecko jsem si to donesl domů a uložil do chlaďáku.

Kazama -> Jakmile jsi vešel dovnitř, tak jen co jsi přešel práh svého domu, tak jsi začal slyšet jakési pískání a čim hlouběji do domu jsi šel, tim více ti pískalo v uších až jsi to nemohl vydržet a musel se chytit za uši. Ucítil jsi krev, ale ne někoho jiného, nýbrž tvoji krev, která ti stýkala z uší po krku. Bylo to strašně silný, ale v jednu chvíli to uplně přestalo a ty jsi uslyšel naprosté ticho. Když v tom v místnosti vedle se ozvalo jakési křupnutí.

Hikari

Když se objevily ty kočky celkem dost mě z toho mrazilo v zádech, ale po té co se mě jadna z nich zeptala mě něco napadlo. "Tohle je přeskoušení a tohle budou marteiové." Honem sem se snažil vzpomenout na všechno co nich vim a na martei co jsem viděl u jiných členů klanu. "No...uživatel a martei sdílejí chakru a bojují spolu. Doteť sem žádného marteie mluvit neviděl, ale určitě je mezi ním a uživatelem nějaké to duševní pouto. Proto si myslím že martei se svým uživatelem se dorozumívají myšlenkami, nebo alespoň pocity." Začal jsem trochu nejistě, ale konec jsem řekl celkem sebejistě, přestože sem vycházel ze svých doměnek a ztoho mála co jsem vypozoroval.

-Pardon je to môj prvý post po veľmi dlhej dobe takže nečakaj nič moc ^^"

Ryo Sarika

Ležala som vo svojej posteli schúlená do klbka, už dávno som bola hore, no nechcelo sa mi z nej vstávať. Bola som unavená po včerajšom tvrdom tréningu s bratom. V tom som však začula mamin hlas volať moje meno. Nahlas som si povzdychla a pomali sa posadila na posteľ. Rukou som si prehrabla vlasy preč z tváre a porozhliadla sa po svojej izbe. Bol tu riadny bordel. Postavila som sa a prešla som k dverám, popritom som zakopla o pár harabúrd. Vyšla som von z izby a zliezla po schodoch dole za mamou. Pripravovala raňajky a hneď ako ma zbadala, položila môj tanier na stôl a rukou mi pokynula, nech si sadnem, tak som to urobila. Zhlboka som sa nadýchla a ucítila som príjemnú vôňu. Nevedela som presne čo to bolo, ale od mamy mi vždy všetko chutilo tak som sa rýchlo pustila do svojej porcie. Keď som ju zdolala, poďakovala som mame a vybehla späť do izby. Absolvovala som rannú hygienu, obliekla som sa, s hrdosťou si na krk uviazala čelenku a vybrala som sa oknom von. Pán ktorý práve prechádzal okolo nášho domu sa trocha vyľakal, keď som len tak zhora doskočila za neho, ale väčšina susedov na to už bola zvyknutá. JA som to však viac neriešila a pomali som sa vydala uličkou smerom k centru dediny a premýšlala, čo mám robiť teraz, keď som konečne Genin...