Pro některé návrat domů (Tým 2)

Sosuru Ketsure

"Za chvíli by tu měli být. Poslal jsme za nima své poslíčky a tak pokud nejsou nějak nešikovní, tak sem doběhnou. Máme v týmu jednu osobu, která je taky z toho tvého domova. Jmenuje se Natsuki." Řekl jsem Montarovi Yuurinshimu, kterého si vzala Runzu pod svá ochranná křídla. Montaro už byl celkem zdravý, ale furt neměl dva prsty a na zádech měl bílý plášť, který byl po straně utrhnutý. Dále mu na zádech vysel zlomený Jirův meč. "Znám ji. Musíme vyrazit už teď, aby jsme tam do setmění byli." Odpověděl mi v klidu.

kazama

Sice nerad ale nedalo se nic dělat. Vstal jsem a zašel zase dom. Sebral jsem tam nějakou vodu a hodil to do malého batohu. Taky jsem přelil tu prasečí krev kterou jsem koupil do zavařovacích sklenic a šoupnul to za vodou. Sebral jsem se zabouchl dveře a vydal se na místo setkání. Seděl jsem na jednom z domů jenž byl kousek od brány a pozoroval ty, co by měli přijít.

Natsuki

Nejaká vrana mi pristála na rameni. Pozorne som sa na ňu zahľadela, až som si všimla vzkaz, ktorý mala pripevnený na nohe. Po jeho prečítaní som nevravela absolútne nič. Len som sa rýchlo otočila a rozbehla som sa do domu, ktorý bol teraz mojím domovom. Vošla som do svojej izby, mala som málo času no aj tak som sa stihla pripraviť. Naplnila som shurikenmi brašňu na ZVN. Pohľadom som prešla po ostriu katany ktoré bolo stále, dokonalé. Do ruksaku som uložila zopár kotúčov obväzov, niekoľko balíčkov sušeného ovocia a fľašku čistej vody. Deku či podobne som nepotrebovala, mala som celkom veľký plášť do ktorého sa dalo skvele zababušiť. Aj keď som v ruksaku nemala, v podstate žiadne cennosti, vytvorila som troch hadov ktorý sa mi v ňom rozliezli, neskôr mi kludne mohli zachrániť život. Po tom som len vyrazila z izby, zamkla som za sebou a o asi minútu, som dorazila k bráne, kde sme sa mali stretnúť. Výnimočne som nebola zahalená v plášti, ten bol uložený v ruksaku ktorý som mala na chrbte. Aj cez to, som však mala okuliare alá Obito, ktoré zakrývali výhľad do mojich očí. Tjest nikto si nemohol byť istý kam sa presne pozerám. Keď som prišla k bráne, zaregistrovala som hneď tri osoby. Jednu som poznala, bol to sensei ktorého som stretla vlastne ako prvého po mojom prebudení. Druhý mi prišiel povedomý no, nemohla som si spomenúť, ten tretí ktorý sedel na jednom z domov bol pre mňa, aspoň zatiaľ úplne neznámy, typovala som že to je tretí člen nášho týmu.

Akira Guuri

Chvíli jsem oddechoval. Nečekal jsem, že to bude tak náročné. Každopádně po chvíli jsem konečně vzal tu vránu, odvázal ji vzkaz od nohy a ona se mi v ruce rozplynula. Ale ignoroval jsem to a přečetl si vzkaz. Natsuki byla už dávno pryč, takže jsem měl takové podezření, že budu mít trochu pozdní příchod. Nemám rád pozdní příchody. Ihned jsem se rozběhl směrem k mému domovu. Ihned jak jsem dorazil, tak jsem si polil ruku několikrát vodou. Nebral jsem si batoh, pouze jsem si vzal vak na záda, ve kterém byl Asshu a k noze jsem si připevnil dvě malé lahve vody a k druhé totéž. Batoh by mě jen zpomaloval. Nepředpokládal jsem, že by ta mise trvala nějak extra dlouho. Proto jsem si nebral žádné náhradní oblečení, pouze jsem si na dně vaku uschoval dvoje...ehm...spodní díly oblečení. Každopádně, hned poté jsem vyrazil. Když jsem už byl u brány tak jsem viděl, že tam Natsuki právě doběhla, takže se balila o trochu déle než já...Ale i tak jsem tam přišel jako poslední. To pro mě byla hanba. Ale překousl jsem to a potichu stál kousek od Natsuki. Ten člověk na střeše...To byl můj týmový partner...Nelíbil se mi, ale byl jsem potichu.

Kazama

Ještě chvíli po příchodu svých nových teamových kolegů jsem posedával na střeše. S lhostejným obličejem jsem je pozoroval a zároveň u toho zýval. Pak jsem seskočil dolů z budovy a prošel branou za nimi. Pomalu jsem přicházel blíž a blíž až jsem nakonec došel až k senseiovy pokud to byl on, ale kdo by jiný to asi mohl být. Otočil jsem se a prohlédl si jejich tváře. Ve tváři toho kluka bylo vidět že mě asi moc nebude mít rad... tak jsem tam jen tak stál a čekal jak se to vše bude vyvíjet.

Sosuru Ketsure

"Tak aby bylo jasno. Jsem váš nový sensei Sosuru Ketsure a konzultant vašeho týmu je Saito Guuri, který však na dnešní misi nejde. Byli jsme vysláni s timhle přeživším ze Suichugakure opět do trosek Suichugakure. Podle nedávné zprávy je celá Lost country zníčená, ale je pár trosek, které my musíme prozkoumat, aby jsme se ujistili, že padla opravdu celá Akatsuki." Řekl jsem vám a podíval se na Montara, který podle všeho chtěl taky něco říct. "Jmenuji se Montaro Yuurinshi. Jsem stejně jako Natsuki přeživší ze Suichugakure, takže půjdu s váma, abych zjistil, jak to tam vypadá a jestli ještě někdo přežil." Řekl Montaro a já se v tu chvíli kousl do prstu a jen tak máchl ve vzduchu "Kuchiyose no Jutsu" Když v tom už se pod našima nohama začala zvedat země a z ní se v tu chvíli vynořilo něco co jste asi ještě nikdy neviděli. Byl to obří červ, který měl kolem těla železné chrániče a na zádech měl něco jako takovou železnou místnost. Červ zůstal polovinou svého těla v zemi a otevřela se právě ta železná místnost. "Suichugakure je na ostrově, takže nás můj červ dostane podzemím až tam. Nastupte si." Řekl jsem a vlezl do té železné schránky na zádech červa.

Natsuki

Posielajú geninov a dvoch pravdepodobne jouninov, na vyriešenie situácii s Akatsuki. Keď niektorý z nich prežil, mohol by to byť docela.. hmm.. problém. Rozmýšľala som, pri čom som sa stále pozerala na Montara. Bolo to blbý pocit, poznať ho a zároveň nemať tušenie, čo je zač. Aspoň na neho som si vôbec nespomínala, na jeho schopnosti či povahu.. nič. Len som však potichu prikývla a svoje myšlienky som nechala skôr pre seba. Ako nám povedal aby sme nastúpili. Obzrela som sa po oboch týmových parťákov. Akira sa asi snažil byť neutrálny ale, jeho oči to celkom jasne prezrádzali. Zorničky sa mu trocha triasli a ja som usúdila že mal tak trocha.. klaustrofóbiu, alebo nejakú fóbiu z červov. Pohľad som nakoniec upriamila do kovovej miestnosti a vstúpila som do nej hneď po Montarovi. Tiež mi to nebolo zrovna dva krát príjemné ale nesťažovala som sa.

Kazama

To zase bude nuda... povzdychl jsem si a vydal se do tý schránky.Jsme tu zavřeni jako nějací vězni probůh... a ta Natsuki, je přeživší z té jejich vesnice stejně jako ten jehož nám sem poslali aby nás dovedl do suichu. Zajímalo by mě jak asi mohou chutnat. pomyslel jsem si a olízl si rty. Zavřel jsem oči snažil se zaposlouchat do tlukotu jejich srdcí. alespoň by mi ta cesta mohla utéct rychleji.

Akira Guuri

Ten pohled Kazamy...Vůbec se mi nelíbil. Měl by jsem na Natsuki dávat pozor...Proto jsem si vlezl do schránky až jako poslední. Bylo tu moc lidí v moc malých prostorách. Dvě věci které nemám rád najednou...Ale musel jsem to ustát. Stoupl jsem si do jednoho rohu té krychle a opřel se. Sledoval jsem nenápadně Natsuki a Kazamu. Kazama mi připadal jako úchyl...olizoval se při pohledu na Natsuki...Byl jsem připraven ho zabít kdyby jí chtěl něco udělat. Nejsem lidumil...Ani jsem k Natsuki nic necítil...Ale bylo to pro ni těžké a já věděl jaké to je....proto jsem byl odhodlaný ji chránit za každou cenu před vším, co by jí mohlo ublížit. včetně mě samotného.Každopádně jsem chvílemi zatínal nenápadně zuby a zavíral oči. Tohle jsem nenáviděl. Jediná věc, jediná moje slabina, jedna z věcí kterou na sobě nenávidím...Klaustrofobie...Ale musel jsem to vydržet. Tahle mise byla dost důležitá...Předpokládám ale, že tomu Rukage-sama dává menší význam než to má. Akatsuki byli zabijácká elita. Kdyby někdo z nich jako zázrakem přežil, tak my by jsme nemuseli. Každopádně jsem byl připraven udělat vše, co po nás náš sensei bude chtít. Vlastně...skoro všechno...