Návrat do Chrámu Slunce (Seven)

Mnich tě vedl do schodů...Moc hezké počasí nebylo,takže ani ptáčci neprozpěvovali tak,jako někdy jindy...
Stále se nevědělo,jestli tam Lin ještě pořád je...
Už jste viděli chrám,asi kilometr před vámi...

Ushio

Zpěv ptáků mi nechyběl, krásné počasí také ne. Jen jsem se staženým obličejem a sklopenou hlavou postupoval dál, abych se přiblížil jen k další iluzi mého života.

Potom Ushio pocítil něco,co už předtím cítil...
Cítil temnou chakru...
Věděl jsi,že něco podobného jsi cítil ve společnosti Lin...Takže to znamenalo,že Lin byla v Chrámu...
Ovšem problém byl,že jsi nevěděl,podle čeho jsi to vycítil...
Mnich věděl,že jsi to pocítil...
To Aura...Pomocí ní víš,že tam ještě je...
Řekl a usmál se...

Ushio

"Nač klamat iluzemi," řekl jsem mnichovi: "Iluze je jen způsob způsobení bolesti... Ale ta pravá bolest se dostaví až když člověk z iluze procitne," přitom jsem na sobě ten pocit nedal znát. Ten, kdo by mě neznal a viděl poprvé, by si mohl myslet, že by ani Duch Svatý nepomohl k tomu, abych se teď byť jen na chvíli usmál.

Mnich
Však ono tě to přejde...
Řekl jsem a trochu zrychlil tempo...

Ushio

"To si nejspíš jen namlouváte,... stejně jako já jsem si dlouho namlouval, co je vlastně realita..." řekl jsem mu tichým hlasem. Třeba ani Lin nikdy neexistovala... Třeba to byla jen dokonalá iluze, do které jsem se zamotal ve své vlastní hlouposti... Začala mi kolísat chakra, jako by sama ztrácela smysl pro život, což nebylo dobré, vůbec to nebylo dobré.

Jakmile ses přibližoval ke chrámu,tak se ten pocit temné chakry v okolí zvyšoval...
Když jste dorazili do Chrámu,spatřil jsi Lin před radou starších,jak něco říká...
Byla krásná,ještě víc,než jsi sis ji pamatoval...

Ushio

Podíval jsem se na ní a na chvíli se můj nevraživý pohled změnil na mírný úsměv, ale poté, asi po deseti vteřinách, to byla zase ta bezduchá tvář, které jako by ani nikdy nezažila emoce.

Po chvíli mluvení si tě Lin všimla...Usmála se a vesele dokončila rozhovor s radou starších...
Potom šla pomalu k tobě...Když byla asi dva metry od tebe,tak se usmála a potom se rozeběhl a objala tě...
Myslela jsem,že už tě neuvidím...
Řekla milým hlasem...

Ushio

Objal jsem ji taktéž, ale objetí bylo chladné, jako by samo vydávalo do okolí ten chladný neutrální postoj ke světu. "Zdravím Tě, Lin," řekl jsem jí velmi formálním hlasem, když jsem ji z objetí pustil a očekával, že udělá totéž.

Lin
Můžu se zeptat,co se stalo???
Řekla jsem trochu podrážděně...Tohle rozhodně nebylo přivítání,které jsem čekala...

Ushio

"Nic se nestalo," odpověděl jsem tím chladným tónem, který řinčel jako rozbíjející se led. "Jenom jsem dospěl," při té odpovědi jsem přejel přes její hruď rukou. "Stále máš srdce," řekl jsem jí a kdyby se podívala na mojí, tak by viděla jen ty znaky: "虚しい－箱" narozdíl ode mne...

Lin
Jen díky tobě ještě žiju...Takže ty jsi to,proč ještě žiju...
Řekla jsem s radostí...

Ushio

"Život..." řekl jsem výsměšně a pohrdavě: "Život je mi k ničemu, když žiju v pouhé iluzi lásky," dořekl jsem a přitom se mi roztřásly ruce. Iluzi která se dá prohlédnout jen jediným způsobem...

Lin
Políbila jsem ho...
Je tohle iluze???
Řekla jsem s úsměvem...

Ushio

Na chvíli jsem pod vlivem jejího polibku "procitl", ale dlouhodobý efekt to nemělo, i když jsem se na chvíli usmál, tak jsem ihned zvážněl.
"Je tohle iluze," zeptal jsem se jí, vytáhl kunai a zabodl si ho do ruky. Nedal jsem na sobě znát bolest, přeci jen to byl jen pocit, který jako láska byl tak jako tak k ničemu. Kunai jsem zase vytáhl, z ruky teklo mnoho krve a já jen s chladným pohledem rozšiřoval svoji náladu po celém svém těle. Nehodlal jsem to krvácení nijak zastavit, vždyť je jedno, jestli člověk zemře nebo ne, když je to jen iluze.

Lin
Políbila jsem ho znovu,tentokrát déle...
Život není iluze...Kdyby byla,tak jsme se v Soře nepotkali...
Řekla jsem už trochu normálnějším hlasem...

Ushio

"Iluze jsou zde od toho, aby se tvářily jako skutečnost... Proto nevím, proč bych... proč bych..." nejdříve chladné a pak zlomené, napadlo mě v hlavě, když jsem pocítil strach, strach z toho že bych mohl Lin ztratit. Co na tom, že život je iluzí... I iluze mohou být skutečné... Člověk jen musí chtít... Mírně jsem se na ní usmál a polibek jsem jí vrátil. Ale i přesto není ve světě ninjů pro city místo... Musím to omezit... "Promiň mi, Lin," řekl jsem jí, aniž by mohla vůbec tušit, za co se jí ve skutečnosti omlouvám. Na lásku není místo... ani čas... Zůstane to už navždy jen nevydařeným vztahem, který skončil stejně rychle, jako špatně probíhal. "Měla bys jít za svým štěstím," dostal jsem ze sebe, sklopil hlavu a uhnul pohledem od Lin. Já už stejně nejspíš nejsem schopen milovat...

Lin
Promiň,ale ty seš moje štěstí...Navíc mi Tsuchikage slíbil,že další mise budeme plnit spolu...Říkal,že to tak asi bude lepší...Pak ti řeknu,jak to probíhalo...
Řekla jsem mile...KOnečně to byl trochu ten Ushio,jak jsem ho znala...

Ushio

"Hai," řekl jsem ji tichým, smířlivým a střídmým hlasem. "Rád bych... se vrátil ke tréninku," řekl jsem jí a přitom se na ní podíval, jestli ji to neraní. Už ani nechápu city... Stále je mám, ale už... nedokážu je pochopit.

Lin
Aha,jasně...A mám na tebe počkat,nebo mám jít zpátky do Iwy...
Řekla jsem,načež mnich už stál před radou...

Ushio

"Kdybys počkala, vůbec by mi to nevadilo," řekl jsem jí a trochu se na ní usmál: "Ale nechci tě zdržovat... Určitě máš plno práce..."

Lin
Radši počkám...Už jsme spolu nebyli tak dlouho...
Řekla jsem zasnile...

Ushio

Jak tohle jenom dopadne... Zakroutil jsem hlavou, když jsem viděl, že si Lin nevšimla změn, tedy na to vypadala... Nechci jí bránit v jejím životě... Mě už nic nečeká... Jsem ninja, ninja co stojí za pěkný kulový... Na jakékoliv misi můžu zemřít... Ale Lin... jako jinchuuriki je to s ní složitější... Jen tak se nedá... Ale to je právě ten důvod... nechci, aby kvůli mě trpěla, nechci ji ohrozit... To je nejspíš důvod, proč tohle dělám, proč jsem tak pomatený...

Mnich přišel a usmál se...
Tak pojď...Musíš tu čtvrtou zkoušku udělat...
Řekl a zavedl tě ke kládám,které byly ponořené ve vodě...Bylo to dokončení čtvrté zkoušky a rada starších už na kopci netrpělivě sledovala dění u této zkoušky...