Úvodní zkouška(Reiki)

Bylo odpoledne kolem 4 hodin. Dnes byl důležitý den. Vše co si potřeboval si měl sebou a věděl si, že se to bude dít. Akademii si dokončil, jenže před 10 lety se to trochu změnilo, a genin by měl vykonat i praktickou zkoušku než bude přiřazen do týmu. Byli jste pár kilometrů od Kumo, někde hluboko v lese kde bylo několik ninjů co si neznal. Vedle tebe stál chlap s několika katany na zádech. Tvářil se přátelsky, ale tys ho nikdy neviděl.

Ten ninja na tebe pohlédl a usmál se."Zlom vaz, chlapče." Prohodil pro tebe neznámý ninja. Vypadal mile, i když zde stát bylo jeho povinností. Stáli jste před kovovou bránou která byla vchodem do travnatého čtverce a nad ní byla velká značka s číslem 3. Ty si viděl pouze jednom přední stranu, protože se rozpínavě táhla do obou stran a ztratila se v lesích, byla to 4 metrová travnatá stěna. Mezi tebou stál poměrně mladý kluk, nebo spíše chlap vypadal tak na 25 a byl ve zbroji. Vzal do ruky velký svitek a roztáhl ho. "Reiki Tashiro." přečetl tvoje jméno klidně a pohlédl na tebe jako kdyby tě měl ujistit o tvém vlastním jménu. "Podstupuješ zkoušku síly, odvahy a rozumu! Každá zkouška je jedinečná, a navržena zkušenými ninji. Tvou zkoušku navrhla sama Raikage, Sora Raguki. Navrhl se sama." řekl. On sám nezatajoval překvapení v hlase. Málo kdy se navrhla sama Raikage, spíše vůbec a když jo tak jen pro svůj klan."Tvůj úkol bude najít ten správný svitek a bezpečně ho dopravit ven z objektu. Ten poznáš tak, že na něj bude napsáno slovo Kai. Zkouška může trvat několik dnů, a nikdo ti nebude pomáhat." Dokončil. "Nějaké otázky?" zeptal se tě a usmál se.

"Žádná." řekl muž se svitkem a trochu se na tebe usmál. Před tebou se začala vrzavě otevírat kovová brána do které si mohl vstoupit. "Zkouška tedy započala." slyšel si za sebou ,a když si byl dostatečně daleko. Ta se ta velká kovová brána zase zavírala. Před sebou si viděl les, ale jen opravdu přímo před tebou, protože k nohám ti foukal teplý vánek a mezi stromy se začali objevovat zrnka písku. Když si se koukl pořádně dále, tak za dvacet metrů tam bylo mezi stromy žluto a písek se po větru dále rozpínal do lesa. To samé bylo ze všech stran kolem tebe. ať si se koukl doleva a nebo doprava. Jen za tebou byli kovové dveře.

Vylezl si po stromě a zaslechl si hrom, který se ozval někde za tebou když si se rozhlédl tak tak si i z nejnižší větve viděl, že kolem dokola je jenom pár metrů vegetace a dál už je to jenom samá poušť.Ty velké kovové dveře tam už nebyli a vypadalo to jako kdyby tam nikdy nebyli ani ta 4 metrová zelená zeď. Vypadalo to, že si ně nějakém ostrůvku vegetace, a zbytek je poušť

Písek skutečný byl pod, a pod tíhou gravitace ti protékal mezi prsty. Nebylo nic pořádně v dálce vidět, ale jedno bylo jasné. Více jak den tu bez vody nevydržíš a písek, který se agresivně roztahuje možná brzy tento ostrůvek pohltí. Buď si na cestu mohl vyrazit teď, a nebo se pokusit třeba vyšplhat na tu nejvyšší větev a rozhlédnout se. Prohledat celý ostrůvek jestli tu nějaká nápověda není.

Trvalo to tak hodinku, ale nakonec si našel v jednom z keřů vedle stromu svitek. Když si ho roztáhl tak tam bylo napsané. "Nejdřív utíkej!" bylo to strašně zvláštní, ale najednou se roztřásla země a uviděl si jak z jedné strany, na kterou bylo vidět vlnu z písku, která se začala valit a vypadalo to, že ten ostrůvek brzy pohřbí i s tebou.

Utíkal si před vlnou z písku což bylo moudré, protože během chvilku to spolklo ten živý ostrůvek a ještě chvilku pokračovalo. Pak ta vlna spadla jako kdyby tě to jen mělo vyhnat ven. Pražilo na tebe slunce a bylo to nepříjemné. Pokud tě napadlo kouknout na svitek tak se text záhadně zmenil.

"Takže si přežil ? No dobře tak pokračuj musíš najít ten svitek, ale zadarmo to nebude. Budeš muset přežít v těch nejhorších podmínkách a dávat si pozor na okolí."

Znělo to docela stručně a psáno to bylo elegantně.

Šel si dál pouští a nic zajímavého se nědělo, tedy až na strašné vedro a nepříjemný písek, který tě neustále ovíval a dostával se všude. Najednou si vyšel na horizont jedné z dun a uviděl si dolinu. Stál si na okraji a viděl si jak dole je zase ostrůvek plný zeleně tentokrát obohacený i vodou. Mohl si tam nejspíše načerpat sílu a vodu, anebo by tak mohl být i další svitek.

Svitek byl prázdný bez jakéhokoliv textu. Uslyšel si rány všude kolem sebe a najednou se ze zdi vynořil obří štír co byl strašně zvláštní, protože na konci ocasu neměl bodák, ale kulatou obruč. Zacvakal klepety a tys přes stromy mohl vidět jak se v té obruči na ocasu najednou objevila velká ohnivá koule a po chvilce se jako fireball rozletěla, přímo na tebe na ten ostrůvek.

Shořela část ostrůvky a tys viděl jak ten štír bolestivě a nepřátelsky zasyčel jako kdyby ho to ranilo. K další kouli se už nenapřáhl jen chodil kolem dokola, aby tě ven nepustil, ale zároveň nepoškodil ostrůvek plný zeleně.

Štír naštvaně zasyčel. Chodil nervozně z místa na místo a bylo vidět, že neví co má dělat. Docházelo mu o co se jedná. Nakonec musel ustoupit i když nechtěl. Otočil se a zavrtal se do stěny kráteru. Bylo zase ticho a klid. Ostrůvek se naštěstí nerozhořel, protože ho štír trefil jen z části a zbytek uhasil písek, který zde neustále proudil.

Vyšel si z kráteru a šel dál. Dlouho se nic nedělo, ale tvoje provizorní čutora ti pomáhala se držet v pohodě a studená voda ti pomáhala se žárem a žízní. Bylo to náročné jak psychicky tak i fyzicky, protože nikdy nic nebylo a tys neznal důvod proč to tak vůbec je tím, že se nic nedělo si mohl sem tam zkontrolovat svitek. Na svitku se objevila nová věta.

"Splnil si první úkol, velmi působivé."

Sotva si to dočetl země začala křupat a písek se začínal transformovat do tvaru. Zpočátku to mohlo vypadat, že tě chce pohltit, ale tak to nebylo. před tebou se začal formovat několika věžatý písečný hrad. Byl obří, podobný Raikageho honosné budově. Chvilku to trvalo, než se písek převalil sem a tam, ale po chvilce se najednou otevřeli velké zpočátku písečné dveře, ale viděl si, že z druhé strany byli dřevěné. První místnost co byla vidět byla velká hala s velkými sloupy jako podpěry. Bylo zde snad vše o čem se může snít. Velký krby, velké pohovky na sezení a všude možně obrazy nějakých osob, co si neznal, ale vypadalo jak už to na portrétech bývá velmi povýšeně, ale mocně.

Uslyšel si zakřupání a když si stál uprostřed haly tak se ten hrad zase zbortil, ale písek tě nezavalil bylo to jako písečná rotující kopule, které tě nepustila ani jedním směrem ven. Bylo to kompletně uzavřené a písek rotoval pořád dokola. Sem tam byli vidět sloupy té haly v té bouři písku. Nemohl si se z toho nijak normálně dostat, protože to rotovalo rychle a hlavně by to bylo asi dost bolestivé.

Najednou se před tebou zformovala něco jako pusa, která si dokázala udržet trvat. "Kdo jsi??" zeptala se hlasem, který se i přes vítr, který se díky tomu všemu zvedl rozléhal všude možně.

Chvilku bylo ticho. Pak se pusa zmenšila a objevila se hlava co připomínala dospělou ženu tak kolem 30 let. Byl to, ale stále obraz v rotujícím písku, který si držel svůj vlastní tvar. Teď když ta hlava ženy promluvila tak hlas byl o něco jemnější. "Zeptám se ještě jednou. Kdo jsi ??" zněl sice jemněji, ale bylo v něm slyšet patřičné znepokojení.