Kiro “47” Suikafuurado

Jelikož ofiko je Kiro ženské jméno se skloňováním je ještě větší maglajz. Proto sem napíši jak si představuji skloňování podle rodu mužského.
1. Kiro
2. Kira
3. Kirem
4. Kira
5. Kiro!
6. Kirovi
7. Kirem

Jméno
Kiro “47” Suikafuurado

Věk
19

Pohlaví
Muž
____

Oblíbené
Od samoty opustil, ale stále má rád svůj klid kolem. Miluje přírodu a meditaci. Rád pracuje se svým mečem.

Neoblíbené
Kiro nemá rád tajnosti či lži, mezi lidmi. On sám je rád upřímný.

Zlozvyk
-

Cíl
Zjistit více informacích o posledních.
Poznat Rothius
Setkat se s Aiko
Žádný velký cíl nemá. Chce pouze poznat lidi kolem sebe a hlavně sám sebe. Největší výzvou pro něj je získání informací o posledních, protože ho dost zajímají

Zajímavosti
Sám se považuje za číslo 47, jako malou připomínku jeho postavení v minulosti, ale ženám se představuje jako Kiro
Přesto, že neuzavřel své podstaty ovládá zatím pouze Fuuton
V očistci ho nazývali Anděl ze Suichu

Povaha
V očistci našel Kiro sám sebe. Svou podstatu a klid. Není už tak agresivní jako býval a na vše začíná koukat s nadhledem nebo čistou hlavou. Rád se baví s opačným pohlavím, i když je poměrně stydliví a celkově nedá dopustit na to, aby se jemu blízkým něco stalo. Dokáže být horliví při boji, ale nikdy by nezranil nevinné nebo bezbranné jedince i kdyby stále na opačné straně konfliktu, protože on tolik válkou nežije.

___

Rodina a vztahy
Kaishin Suikafuurado(Bratr)
S bratrem strávil rok, kdy si hledali cestu k sobě, avšak nikdy se ta nechovali. Nyní je Kiro dlouho na cestách, ale těší se až svého bratra opět spatří.


Maeko Suikafuurado(Matka)
Svou matku má rád, jelikož přes to, že se k ní moc neměl ho měla pořád ráda a věděla, že tam Kiro stále je. Darovala mu meč Rothius.


Kokai Suikafuurado(Otec)
Otce si oblíbil, protože i přes to, že nepodporoval jeho optimismus tak ho Kiro považoval za velmi dobrého a rozumného ninju. Rád by si s ním znova zatrénoval.

Eve '92'
Dívka pro něj stále tajemstvím zahalená. Nikdy se neptal na její minulost, ale snažil se jí podpořit na jejich společné cestě do Konohy. Měl jí rád, i přes její poměrně prudkou a lhostejnou povahu. Snažil se být kvůli ní lepší, aby se i ona sama otevřela světu. Jeho počínání skončilo smrtí Kira, jelikož mu nepomohla v boji. Neví co si o tom má myslet, protože neví jestli mu nemohla pomoci jelikož byla nějak paralyzovaná nebo prostě nechtěla.

Yuki Igaku
Kiro s Yuki strávil trochu času a většinu z toho si předávali informace. Kiro má Yuki rád, byla k němu upřímná a snažila se mu pomoci. Hodně ho zajímaly všechny ty léky a jedy kolem, protože tomu vůbec nerozumí. Zjistil, že má velmi zajímavé oči a hlavně přivedla do vesnice Lorenza a jeho parťáky, kteří pomohli Kirovi zjistit spoustu nových informací.

Aiko Majikku
Kiro je z ní naprosto unesen přesto, že jí zná pouhou chvilku tak v ní vidí všechny vlastnosti, které ho fascinují. Zachránila mu život v očistci a svým velmi přátelským způsobem se mu dostala pod kůži. Kiro si slíbil, že jí zachrání nebo pomůže z očistce a bude na ní čekat v Suichu. Nikdy se tak skvěle s dívkou necítil, protože to byla ona, kdo mu dopomohla najít sám sebe a donutit se posunou z místa, protože na ní chce zapůsobit.

Historie
Život v táboře 1-8let
Osud Kirovi nikdy nepřál. Zpočátku to byl veselí chlapec, který si užíval svou neposkvrněnost v ještě nepoznaném krvavém konfliktu. Vždy se snažil být ten střed pozornosti a byl velmi aktivní. Měl to však těžké nebyl totiž jedináček a některé z těchto vlastností sdílel se svým bratrem,Kaishinem. Kiro chtěl, aby ho všichni poznali už když byl ještě malý kluk, aby o něm celý tábor věděl, že tu vůbec je. Tak to bylo v jeho raných letech, v jeho prvních krůčkách. Nikdo nikdy nedokázal uvěřit, v jeho neutuchající hyperaktivitu a zvědavost, ale možná to měl po otci si všichni říkali. Často trávil čas s Kaishinem. Oba se hnali dopředu a oba rádi spolu soupeřili a ať už vyhrál ten nebo ten oba se dobře bavili, avšak v už tak brzkém věku Kiro záviděl svému bratrovi. Pokaždé když spolu trávili čas měl Kaishin v sobě takovou jiskru, jako kdyby už v tu dobu přemýšlel nad svou budoucností. Nad tím co bude. Kiro byl v tomhle moc jednoduchý a nikdy nepřemýšlel o budoucnosti, o svém cíli nebo snu. Nedokázal to. Pro něj to byla ještě všecko jedna velká hra. V osmi letech začali jeho trable s ostatními v táboře. Chtěl se podívat ven. Prozkoumávat lesy, jako jeho otec. Často naváděl svého bratra, aby se o to pokoušel s ním. Vše, ale byly marné pokusy, které skončili chycením a zavedením za jejich matkou Maeko Suikafuurado. Tam se projevila Kirova úskočnost, kdy všechno sváděl na svého bratra a raději utekl pryč, než aby byl vystaven zklamanému a naštvanému pohledu své matky. Jednoho odpoledne však díky nepozornosti táborové hlídky se dostal ven z tábora. Byl sám, ale věděl kam přesně jde. Vysledoval totiž místní hlídku, která prozkoumávala temnější lesy, ve které byl zrovna jeho otec.  Kiro byl opravdu nenápadný a tichý. Neví jestli si ho opravdu nevšimli, nebo ho naschvál nechávali v jeho pokusu na schovávanou. Trvalo to několik hodin a Kiro byl už vyčerpaný, skoro doufal, že už si ho ve padesáti metrovém odstupu všimnou a bude to mít za sebou. Byli už velmi daleko od tábora, nikdy si ani nepomyslel, že se dostane tak daleko. To byla však jeho poslední myšlenka. Uslyšel výbuch jako kdyby někdo na několika místech odpálil petardy. Vylekaně vyskočil, ze svého ukrytu a kolem jeho těla se objevil stín, který nepoznával ucítil tupý náraz do zad až v něm něco muselo prasknout. Ona síla ho donutila ohnout se v pasu a Kiro vytřeštil oči se slzami bolesti. Sebral poslední sílu, která mu zbyla a z plného hrdla zařval na svého tátu doufajíc v pozornost “Tatí!” rozlehlo se lesem a poslední co v tu dobu Kiro spatřil byl šokovaný pohled svého otce.

10 let v zajetí bez jediné vzpomínky

Návrat do Suichu Kyanpu 18let
Kiro Suikafuurado už neexistoval místo toho bylo pouze číslo 47. Bez paměti a bez rozumu. Bylo to jako kdyby se znovuzrodil. On si nic nepamatoval. Nevěděl kde je. Znal pouze svou cestu a cíl. Znal dvě slova, která musel následovat Suichu Kyanpu. Nedokázal je popsat a nedokázal říct co to je, ale něco v něm vědělo co má teď dělat. Byl vyčerpaný a dehydrovaný. Měl na sobě roztrhané kalhoty a košili. Cenou věcí však byla katana, kterou držel v ruce. Bylo mu už 18 let, ale pro něho to bylo jako první den v životě. Měl dlouhé tmavé vlasy a nebylo by na nich nic zvláštního pokud by jeho některé konečky vlasů nebyly přirozeně modré a stříbrné. Jeho barva očí byla modrá. Měl pocit, jako kdyby byl v této zemi sám. Jenže on sám cítil, že by stejně nedokázal nikoho oslovit nebo možná by ani nevěděl jak. Vstoupil do lesa, který byl zbaven života. Začal pociťovat únavu z dlouhé cesty, kterou musel urazit. Oporu našel ve stromech. Cítil, že může být blízko, svému cíli. Pak se, ale opřel o specifický kmen stromu. Byla to jedna z pastí které zde byli nastraženy. Bodák vyletěl zpoza stromu a on jen tak tak uhnul, aby ho bodák netrefil přímo. Způsobil mu však povrchové zranění, které vyústilo v bolestivé krvácení. Musel však pokračovat, byl tak blízko. Zanedlouho se dočkal svého cíle. Vystoupil z lesa a uviděl první tréningové placy. Vyšel ze křoví a z posledních sil došel až lidem, které zde trénovali. Okamžitě upoutal pozornost okolí. Všichni však byli opatrní z nového cizince. “Já jsem čtyřicetse..” nedořekl to, vyčerpání a zranění bylo silnější. Skácel se k zemi a katana mu vyklouzla z ruky. Uviděl může, který se prodíral davem. Slyšel hlasité dupání a pak se k němu někdo sehnul. Cítil jak mu někdo přidržel ránu na boku a pozoruje ho. Ještě jednou se chtěl podívat na svého zachránce. Byl to mladší muž a měl černou zbroj a pásku přes jedno oko. Druhé oko bylo rudé. Najednou v něm něco spatřil. Něco co už dlouhou dobu neviděl a ani o tom nevěděl. Tu jiskru v očích, kterou znal jenom u jednoho člověka. “Bra..” Nestihl dokončit svou větu a padl do bezvědomí.

Nový život 18-19let
První rok byl velice náročný. Sice byl doma, ale byl to úplně jiný člověk než dříve. Spousta lidí mu nevěřila. Kolem jeho příchodu bylo tolik záhad, že se tomu nemohl divit. Byl špeh nasazený obyčejnými lidmi ? Jak se sem dostal ? Jak utekl, jestli vůbec ? Nikomu to neměl za zlé. Jeho rodina se ho snažila přijmou zpátky, jako ztraceného syna, ale Kiro to nedokázal přijmout. Necítil žádné pouto ani závazky vůči svému otci a matce. Choval se k nim jako k cizím a navštěvoval je pouze, protože potřeboval informace sám o sobě. Zjišťoval jak vlastně jejich dědictví funguje. Proč má nepřirozeně zbarvené konečky vlasů a co to znamená. Tím vším se zabýval poslední rok. Snažil v sobě probudit nějak cítění vůči chakře. Dělalo mu to problém i starost. Nedokázal základní věci a nevěděl proč. Z toho všeho měl hodně špatný pocit. Nepodstoupil ani žádný rituál na uzavření elementů, který před nedávnem podstoupil jeho bratr. Snažil se tomu všemu nechat volný průběh. Když totiž snil jako kdyby byl v úplně jiném světě. Každou noc se mu zdál ten samý sen. Stál na pláži, slunce svítilo a vítr si hrál s jeho vlasy. V dáli nebylo vidět nic než moře, bylo mu příjemně. Chodidla ho však studila, protože stál na ledě, který i pod náporem slunce neroztál. Vždy když udělal další krok tak se mu přímo pod chodidly vytvořila další ledová plocha. Nikde nikdo nebyl a cítil se strašně osaměle. Zdál se to vždy jako nekonečný sen a vždy probíhal stejně. Nechal to vždy plavat. Považoval to jako své prokletí a potvrzení, že ovládá vodu a vítr, jak mu jeho klan prozradil, podle vlasů. Často tajně pozoroval lidi při trénování na placech, hlavně svého bratra. Zajímalo ho jak pracují s chakrou a jak jí využívají, protože on sám jí sotva vycítil nakonec něco však zvládl. Boj s katanou. U toho se vždy cítil uvolněně. Nevěděl odkud to umí a jak se to naučil, ale byl velmi rychlý a zkušený. Dokonce měl pocit, že při pohybu s mečem cítí nepopsatelnou sílu, která ho povznáší. Přisuzoval to své chakře a jedině při tom jí dokázal cítit. Byl rychlejší než obyčejný člověk a jeho údery rozdrtil vše co mu při tréningu přišlo do cesty. Chytl se téhle jediné nitky a po celý zbytek roku trénoval práci s mečem a chakrou k posílení jeho samotného.

Rodiné kruhy

Cesta do Konohy

Očistec

Rothius

Foto
(Trochu upravené i ty konečky)

____

Podstata
Fuuton

Hlavní atribut
Rychlost, Obratnost

Specializace
Manipulace s chakrou při boji se zbraní

Zbraň
Rothius je jeden z legendárních zbraní, který používali Poslední. Rozpadlá organizace, která bojovali proti démonům/zlu.
Rothius požírá duše mrtvých a naoplátku pomáhá uživateli s chakrou
(Rothius)


Techniky
Kiro dokáže manipulovat s Fuutonovou chakrou k docílení větší rychlosti a síly v boji s mečem.

Fuuton: Kaze kattā(?)
Fuutonová vlna, kterou dokáže Kiro vypustit při úderu s mečem. Je špatně viditelná a slouží jako dobrý útok pro střední vzdálenost. Pokud se nepřítel dostatečně nekryje dokáže být smrtící roztrhat svého soupeře.

Hakusui (B)
Fuutonová technika založená na rychlosti. Kiro se dokáže přesunout s jednoho místa na druhé během velmi krátkého času. Je to však stále rychlý přesun tudíž nesmí být nic v cestě a pokud by to byl předmět pevný a velmi silně připevnění Kiro by se mohl zabít. Vzniklo to z Kirova tréningu s panáky, kdy během vteřiny dokázal zničit všechny tři. To používal rychlost svého těla a chakru. Tento přesun je za použíti čistě chakry fuutonové. Může to udělat třikrát za sebou přesně tak jako to dělal při tréningu během mrknutí oka, pak ale musí nějaký čas vydržet než to použije znovu, protože ho to dost vyčerpá. Pohyb je velmi rychlý a pokud Kiro použije techniku zároveň s mečem tak se jedná o velmi silné smrtelné jutsu. Pouhým okem samozřejmě viditelný není. Nevýhodu to má obrovskou, protože se může sám o něco roztrhnout, pokud o něco zavadí a neurve to. V otevřených bojištích je to velmi účinné a blbě se proti tomu brání, protože nabraná rychlost s úderem je velmi silná.

Zkušenosti
Cesta do Konohy
Očistec, nejsilnější zkušenost. Našel zde sám sebe a také svou vnitřní sílu.