Přítel nebo nepřítel?

Nad Otogakure vysvitlo slunko a z bývalé vesnice ninjů se stalo celkem rušné město. Na budovách byli vysoké stěžně s černými vlajkami které symbolizovali komu to tu patří. Kovárny, obchody a výrobné střediska byly v plném proudu. Všude se ozýval hluk z pilné práce, davy lidí putující po ulicích taktéž přidávali k dennímu ruchu a vše vypadalo, že tu funguje jak má. U hlavní brány se ale stalo něco zvláštního. Lovci kteří zde působili jako stráž, zahlédli někoho v dálce jak se přibližuje. Siluety 3 postav které měly dlouhé černé pláště s vysokým límcem.
"Kdo je to? Nečekáme návštěvu!"
"Nevím, připravte se na všechno!" Prohodili mezi sebou dva lovci a zbylých 10 kteří hlídali bránu skočili před velké dřevěné vrata. Víc jich zde nebylo, protože nikdo s útokem na Otogakure by nepočítal a tak nikdy nebylo třeba zde shromažďovat bojové síly.

Postavy se přiblížili ještě blíže a to už lovci zahlédli divné obrazy na jejich pláštích.
"Černé pláště? Bílé mraky? Kdo to sakra je?" Vykřikl jeden z lovců a to už 3 postavy byli asi 20 metrů před skupinkou a branou do Otogakure. Prostřední z nich přikývl na toho po své pravici a ten bezeslov a jakéhokoliv přemýšlení složil několik pečetí.
"Ranton: Raiunkūha" Řekl potichu a kolem jeho těla se začal shromažďovat černý mrak který byl obklopen spoustou blesků. Z něho během vteřiny vystřelilo několik blesků které probili skupinku lovců jako nějaké vodiče. Spálená těla popadala na zem a ještě se z nich kouřilo. To už ale naštvaně seskočil z brány jeden ze dvou lovců kteří vydali rozkazy. Než však dopadl na zem, měl v srdci zabodnutou abnormálně dlouhou katanu a před ním se jako vítr zjevil ten prostřední.
"Takhle vy vítáte hosty? Jsem zklamán." Pověděl s úsměvem a jeho tělo smetl z katany jako nějakou špínu ze své cesty. Vedle něho už došla 3tí osoba z levé strany které měla ženské rysy a vypadala celkem drobounce. No její ruka však před bránou zčernala a udeřila do ní takovou silou, že se dřevo sesypalo na malé třísky. Obyvatelé Otogakure nechápavě přenesli své zraky na příchozí postavy které skrz kouř vešly dovnitř. Prostřední si rozepnul límec ke krku aby mu šlo vidět do obličeje a katanu zasunul do svého pouzdra na zádech.



Roztáhl ruce jakoby je všechny chtěl obejmout a na tváři se mu objevil trochu šílený úsměv.
"Mé jméno je Yasuo a přišel jsem si pro informace o jistém muži. Doufám že mi pomůžete!" Vykřikl a rozhlédl se po lidech protože očekával jejich odpověď. Lidé si však mezi sebou jen vyměnili pohledy a skoro každý muž v okolí se na Yasua rozeběhl s holýma rukama.
"Zabte je!" Zakřičeli a v davu začala probíhat pohotovost. Přibíhali další lovci z koutů Otogakure a ženy s dětmi zalezly do domů.
"He..?" Vydal ze sebe Yasuo s trochu znechuceným výrazem a jeho pohled doslova říkal "To jako myslíte vážně?". Když k němu doběhlo asi 10 chlapů, vytasil katanu s kterou před nimi máchl a všichni popadali skoro rozkrojený vejpůl. Když však seknul, zvedl se prudce vítr a katanu následovala ostrá větrná čepel, která sundala několik dalších co byli hned za nimi.
"Fajn, chytří lidé už zřejmě vymřeli. No víte co máte dělat..." Řekl muž s dlouhým mečem a jeho dva následovníci se rozeběhli do města.

Po několika minutách

Nad vesnicí se vznášely černé kouře z hořících domů a Yasuo se zakrváceným pláštěm stál uprostřed desítek mrtvol. Ze špičky jeho katany ztékala krev a on jen s klidem sledoval oblohu. Z jednoho hořícího domu vyběhla popálená žena která doběhla až k Yasuovi. Držela si přitom poraněnou ruku a spadla před ním na kolena.
"Prosím, nezabíjejte mě. Já jsem kunoichi. Infiltrovala jsem se do tohohle města kvůli informacím. Patřím do jednoho tábora nedaleko...." Než to ale stihla doříct tak jí přerušil svojí odpovědí.
"A to mě má zajímat?" Řekl s klidem a jako mrknutím oka jí setnul hlavu tak přesně, že její tělo zůstalo na kolenou a z krku se jí udělala krvavá fontánka. To už k němu přiskočili další dva v pláštích a on na ně odvrátil pohled.
"Tak co? Našli jste něco?"
"Ne, žádné informace o Tokaii, a ani o tom koho hledáš. Zřejmě jsou i zde tajnůstkáři."
Yasuo zasyčel vztekem který v sobě ale ihned udusil a kopl do těla mrtvé kunoichi. Poté zvedl pohled k nebi a zastrčil si katanu zpátky do pouzdra.
"Kde jsi Saniro? Já nezapomněl.." Mávl rukou a všichni 3 se vydali pryč z zmasakrovaného města.