Pravda (Seven)

Akito se pomalu probíral k životu a byl celej obvázanej řetězama na zdi všude byla tma jenom naněj svítilo světlo nic neviděl jenom tmua amozřejmě krom těch řetězů ...

byly jste někde doooooooost hluboko v podzemí což se dalo poznat podle vlhkého vzduchu a kapající vody

Akito

"Co se tady děje," zeptal jsem se do temného prázdna. Co se děje... Proč se to děje?

???

Nic co by tě mělo zajímat řekl ti celkem znamý ženský hlas ... pak si ucítil jak si slabý a že se stebou něco děje ... byl si jen v kratasech/Trenkách a po celým těle si měl zůzně pečetě/ornamenty

Akito

"Takže hodláte zradit vesnici nebo tak něco... Miko..." řekl jsem zklamaným hlasem. Takže to nedopadlo nejlíp...

Miko

Ne ... už ted jí ničím .. řekla arogantně a viděl si jak jí zasvítili modře oči oči nibiho .. a z tebe vysaju Yonbiho .. a připojíš se k dalším tisícovkám mrtvých který se mi postavěj do cesty .. řekla povznečeně

Akito

"Promiň yonbi... zklamal jsem tě a tím i svoji matku," řekl jsem si pro sebe a prostě a jednoduše jí řekl. "Když se Ti někdo postaví do cesty, tak je to ze dvou důvodů... Buď Ti chce pomoc nebo Tě zničit... My jsme se bohužel střetli jako protiklady..." sklopil jsem hlavu a jen čekal. Já jsem tě bral jako přítelkyni, ale nakonec to stejně skončilo tak, že jsme nepřátelé...

Miko

Neboj brzo se sní uvidíš .. řekla ti ..
a ty si cítil jak yonbiho chakra proudí pryč do někoho

Akito

"Konec cesty je stále daleko..." řekl jsem jí, protože jsem něco pochopil, něco co ona chápat nemohla, protože její srdce bylo už dávno zatvrzelé jako kámen. Yonbi... Byl jsi mojí rodinou... I když jsi se choval tak, jak jsi se choval, tak jsi mě jen vychovával a ukazoval cestu... To je rozdíl mezi mnou a Miko... Choval jsem se k tobě jako k rodičovi, který mě neustále kárá, ale tak to má být... A pokud máme odejít, tak oba... Ale kdo chce odcházet... Musíme to vydržet... I když mi tolik vadíš, tak o tebe nechci přijít... Jsi jediná rodina kterou mám... Můžeš si myslet, jak je to pošetilé, jak je to hloupé, a já ti to zazlívat nebudu... Ale teď musíme přežít!
"Je čas se rozloučit... Je čas plně dospět... A postavit se na místo, kam mám! Jako ochránce vesnice!" už to nebylo rozčílení, byla to odhodlanost, která doslova tryskala všude kolem a pokud někdo chtěl yonbiho, tak nejdřív musel projít přesto vše. "Musíš projít přese mě! Já tě nenechám dostat někoho, kdo mi je rodinou! Prostě ti to nedovolím, i kdyby mě to mělo stát moje poslední síly, i kdyby to znamenalo zapečetit sám sebe a svoje srdce jen kvůli tomu, abych ochránil někoho, kdo se mnou vydržel tolik let!"

Miko

hm .. poznamenala a pak sladkým hlasem řekla ... Ráda jsem tě poznala .. ale musím dokonat svoji pomstu .. řekla .. a pak zmyzela .. nic víc .. nic mín byla fuč ...

Aryi

Přestal svítit .. a všude se rosvítilo řetězy spadli nazem ... Ty že chceš ochránit vesnici ?? .. řekl a pak si ucítil že nevysává yonbiho ... tak se ukaž neznačil ti

Akito

"Nevím, co tím myslíš, ale jako zrádce vesnice bych tě měl odstranit... Zrádci si zaslouží soud, ale někteří ne," řekl jsem mu. Je na čase dospět, yonbi... Už nejsem to bláhové dítě, které jsi mohl ovládat... "Je čas," řekl jsem a yonbiho chakra mě začala obalovat, nebylo jí moc, ale stačilo to.

Aryi

Mi nejsme zrádci ... řekl a zatál pěst

Akito

V tu chvíli jsem přestal používat yonbiho chakru. "Tak co má potom znamenat tohle všechno... Neříkejte mi, že to byla jen nějaká zkouška... Na to už nenaletím," řekl jsem dost nepříjemným tónem.

Aryi

Skouška ?? nechtěl mně rozesmát ... pak spustil
My pouze splácíme dluhy ... mi pouze vracíme uder .... ZATO CO NÁM PROVEDLI ... zvíšil hlas
Podvedly mně i zato co jsem proně udělal .. podvedli i miko .. se kterou jsem se seznámil ....
.. pouze konáme spravedlnost .. nevím co ti irakage nalhal
ale to já jsem do tebe zapečetil démona ... abych ho později mohl získat a to se naplnilo ...
To Miko zabila tvoji matku a použila ji k tomu aby si irakage myslel že stím souhlasí ...
pak ukázal na tebe ... a ted tu stojíš předemnou ... a já si vezmu to co chci řekl ... a pak se zase spustilo vysávání
a ty si to cítil

Akito

"Jak chceš," řekl jsem mu a rukou si vytrhl kus kůže na jedné i druhé ruce, zaúpěl jsem přitom bolestí, teď, když jsem měl na rukou krev, tak jsem si ji rozetřel všude po těle. "Nejdřív mě budeš muset zabít, ale když to uděláš, tak už yonbiho nedostaneš..." Do svojí krve jsem vložil svojí poslední chakru a protože byla přetřena přes pečetě, tak složila jako izolace pro yonbiho. "Ať už to bylo jakkoliv, tak ti yonbiho nevydám..." řekl jsem mu. Neměl jsem zbraně, neuměl jsem žádné techniky, byl jsem vlastně v úplným loji a tak jsem použil to poslední, co by někoho napadlo.

Aryi

jenom nahodil takový uražený obličej vytáhl svoji dýku/meč a oběvil s epřed tebou a sekl po tobě

Akito

Neměl jsem sílu na to se pořádně uhnout a tak jsem jen uhýbal natolik, aby mi nezasáhl životně důležité orgány a body. Tohle sám nezvládnu... Nejspíš tady zemřu... Ale nechci, aby někdo jako je on, získal yonbiho pro sebe. Čím víc krve však vytrysklo na povrch, tím víc byl yonbi utlačen a tím se zhoršovala pravděpodobnost jeho vysátí nebo vyjmutí. Nemůžu použít chakru na pohyb ani pečetě... nemohl bych ji soustředit do krve, aby se nedostal na yonbiho... Proč to musí dělat? Proč? Držel jsem yonbiho co nejhloub v mém podvědomí, aby bylo co nejsložitější se k němu dostat, byl to můj úkol jako shinobiho, zabránit nepříteli se zmocnit něčeho tak mocného.

Aryi

Dál jsem potobě sekal někdy jsem tě seknul někdy ne

Yonbi -> Pust mě hochu .. řekl ti míru milovně

Akito

Dál jsem snášel jeho rány, nic jiného mi ani nezbývalo. Nemohu... Prostě tě nemohu nechat jemu na pospas... Jsi můj přítel, nerad to přiznávám, ale lepšího přítele jsem neměl... Jsi skoro jako můj otec... Musím se postavit za svojí rodinu... A navíc... jsi démon, tak je tu další důvod, proč tě nemohu nechat... Chci ochránit vesnici a chci ochránit svoji rodinu... to znamená chránit tebe.

Yonbi -> Si první od koho jsem todle slyšel ... možná bys jako první mohl ucítit mují sílu ... řekl

Akito začal cítit sílu strašně moc chakry až to není možný .. Mohl mít otázky kde se vzala ? .. jakto ? .. ale taky nemusel
jeho rány zmyzely .. a cítil se strašně lehký ...

Aryi

Coto .. sakra ... řekl a uskočil najednou se obrátil koloběh z něho yonbi se vysávaz zpět do akita ... bylo vydět jak slábne

Akito

Děkuji... příteli, bylo to málokdy, kdy jsem mu řekl v přímém hovoru yonbi, natož tohle, ale cítil jsem to tak, změnil jsem se a už jsem nevnímal svět až tak černobíle. "Jsi hrozba pro vesnici a hrozba pro mojí rodinu... Pokud už jsi někoho z nich zabil, je to jen další důvod k tomu ti neodpustit," vypadal jsem klidně a vyrovnaně a taky jsem se tak cítil, byl to dost zvláštní pocit, ale nehodlal jsem riskovat. Chytl jsem Arye pod krkem. "Nikdy bych nikoho nezabil, ale... Vše je jednou poprvé... Vše jednou končí špatně," řekl jsem mu a stiskl ještě trochu víc.

Aryi

Moc si věříš řekl v rychlosti jsEM vzal svůj meč a probodl se ... a pak jsem zmizel ... oběvil jsem se asi 5 metrů dál ... kde jsme měl v sobě svůj meč ... meč zmizel ... a já jsem byl očištěn od Yonbiho .. vypadal jsme jako dřív jako když si mě viděl poprvé .. rána po meči byla fuč ... dobře ... takže jednou ti to vyšlo .. řekl a nasadil si rukavice ... už nevypadal jako šílenec ale jako někdo kdo tě trénoval jako přitel ... pak se oběvil zatebou a dal ti pořádnou ránu dlaní do zad

Akito

Když mě udeřil, což jsem nečekal, tak jsem málem spadl, ale naštěstí to skončilo jen u neohrabaných kroků vpřed a kousnutí do jazyka. "Ať už děláš cokoliv, tak už nejsi přítel... Další triky už nebudou," zašišlal jsem na něj a otočil se. Už mu nedám šanci něco udělat... "Nevím, co se stane... Ale rozhodně teď nemám šanci cokoliv udělat..." Kousl jsem se do prstu, což jsem vlastně nemusel, protože už z pusy bylo dost krve, ale i přesto jsem to raději zopakoval přesně. Nevím, jak přesně byly ty pečetě, ale prostě to musím zvládnout. Složil jsem pečetě a udeřil jsem dlaní do země: "Kuchiyose no jutsu!" Co se může stát?

-> Poof ... a zmizel si z místnosti .. ty sám si se oběvil někde v temnotě nic tam neblyo ale cítil si že se ktobě něco ohromnou rychlostí blíží .. bylo slyšet jak to prořezává vítr

Akito

"Kde to jsem? Nelíbí se mi to... Nemělo to být spíš naopak," trochu mě to rozrušilo. Zřejmě jsem něco udělal špatně... Zvíře se mělo přivolat ne obráceně... Co tu tedy dělám?

Přiblížilo se to ani si to nepostřehl a dotklo se to ramene .. najednou jste se oběvili v bílé místnosti .... byla to vysoká žena se středně dlouhýma vlasama a černo/červeným oblekem ... měla červené oči