Pravda sesterského pouta

Byla pravda, že se Suichu uklidnila a boj Tsuchikageho a Sendokageho probíhal celkem daleko od vesnici, což nikdo nevěděl. Jenže na Suichu se blížila jiná pohroma, pohroma které se bál i samotný Jiro Kentiri. Ale klidná Suichu nic nečekala a stále žila poklidný život, ale soudný den, kdy si Dvojka vyřídí účty právě přišel.

Utakata

Najednou se odemknuly jak moje tak i Montarova cela a uslyšeli jsme oba známý hlas, který patřil Jirovi. "Díky bratranče." Objal jsem Jira.

Kin
Rozbehla som sa domov. Nie, nie ,nie. Preco prave teraz?? dosla som do izby a nieco horuckovito hladala. Nasla som to. Ako sa to mohlo stat?? Ved som si to vypocitala. Byt zenov je tazka vec. Hlavne, ked dostanete necakane krami. Preto som bola pri Clodovi taka naladova pochopila som a dalej sa starala iba o seba.

Yuu

Ztratil jsem Kin z dohledu a řekl... No nic to nemá cenu! a odrazil se ze země a skočil na nejvyšší budovu vesnice a sedl si na střechu. Tak a teď alespoň trochu Relax... a lehl jsi na zem a pozoroval srdce...

Skrz vesnici pár lidí s čelenkou na které bylo logo Travnaté vesnice. Jen tak se procházeli, nikdo si jich nevšímal.

Sora

Páni,takže je minimální možnost že je Shiky sourozenec živý? Zeptala se,je v tom háček.Achjo,proč se Jiro musel vzdát kariéry... pomyslela si.

Cloud Gojo

Sakarayo mi zase seděl na rameni.já viděl jak kolem mě prošlo několik ninjů z travnaté vesnice.potichu a nenápadně jsem je začal sledovat.

Suirou

"Neříkejte mi, že tu nic nemáte... Nějaké staré spisy..." mírně jsem se zapřel rukama o její pult, když jsem s nimi mírně do pultu udeřil. I když už teď je to spíš jenom pohádka, tak od někud se to vzít muselo... Samo se to prostě nevytvořilo...

Yuu

To je divný... Ve vesnici je jakési ticho. a stoupl jsem si a rozhlédl jsem se po městě. Kdo to je? Ninjové z Travnaté vesnice!? Co tu chcou? Hele... Tamhle je Cloud! a potichu jsem přeletěl Ninji a seskočil za Cloudem.. Klečel jsem za Cloudem se sklopenou hlavou a potichu říkám.. Ty je sleduj, já jdu najít Kin! a stoupl jsem si. Udiveně jsem přemýšlel, jakto, že jsem věděl, že je Cloud sleduje... a čekal na odpověd.

Kin
Vysla som z domu. Musim si ist kupit nejaku cokoladu povedala som si ked som narazila na Clouda ako spehuje niekoho. On teraz spehuje chlapov?? pomyslela som si a zacala sledovat (jeho). na cokoladu som nezabudla a kupila si jej zo 10 na cestu. Prva uz bola zjedena.

Yuu

Někdo za náma jde... Odrazil jsem se od země a rychle skočil do vzduchu abych měl rozhled.. Kin? a sletěl jsem z nebe k ní.. Kin! Nevíš, co tu dělají ti Ninjové z Travnaté? S Cloudem je pronásledujeme.. Vypadá to, že chcou zautočit na město! a přikrčil se.

Kin
Obidvaja ste idioty. Povedala som dost nahlas. Toto je jedna z 5 velkych vesnic, je jasne ze su tu aj z inych mensich miest a dedin odfrkla som si, chytila Clouda za rukav a tahala ho spet. Zblaznili ste sa ci co???

Hiromi
Zavrela knihu.
Do čítané. Mala by som ísť do knižnice si niaku požičať. Pomyslela si a vstala.
Vybehla z domu rovno do knižnice.
Videla tam už Suiroua a tak sa postavila za neho.
Ahoj. Povedala po šepky...

Yuu

Vůbec jsem Kin nechápal Kin.. Ale není ti to vůbec divné? Co by tu jen tak z ničeho nic dělalo tolik Ninjů ze Skryté Travnaté? a sedl jsem si na zem a opřel o stěnu... Ty Kin.. Já nevím... Je to divné... vstal jsem a odrazil se ze země do vzduchu a vyletěl jsem nad Ninji ze Skryté Travnaté! A zabočil na budovu kolem které procházeli a rychle se od ní odrazil na Nejvyšší budovu ve vesnici. Yosh! Odsud je budu sledovat! Je tu výhled na vesnici... a zasmál jsem se.

Suirou

Zrovna jsem se chystal pěkně rozčílit, když jsem za sebou uslyšel milý hlas, chtěl jsem se otočit, abych zjistil, kdo se za tím milým hlasem skrývá, ale nakonec mě napadla jediná osoba. "A-aho-j," vykuňkal jsem ze sebe, stále odměřeně sledujíc knihovnici, ale tentokrát s mírným úsměvem a dokonce i s lepší náladou.

Knihovnice

"Fakt jenom pohádky, nic víc." Řekla jsem smutně

Yuu a Cloud nikoho nesledovali! Pohybovali se ninjové z travnaté prostě normálně jako návštěva tak si nehrajte na Sherlocky Holmse co všechno hned vědí.

Kin
Ak by naozaj zautocili, urobili by to asi v tedy ked to nikto necaka. a uz vobec nie v tedy, ked sa ukazu, je den a v case ked hliadkuje najviac annbu. chytila som sa za hlavu a pokrutila nou. Ako moze byxt niekto taky blby pozrela som sa na nich ako na postihnutych.

Yuu

S pohledem na Ninji z Travnaté jsem se otočil zády k nim a řekl si Kin má pravdu.. Proč by na nás útočili.. a s jížděl jsem po zádech k zemi až jsem si sedl a zklopil hlavu.

Suirou

"Mohla byste moji žádost brát trochu seriózněji?" zeptal jsem se jí a přitom se začal hrabat po kapsách, no nic jsem nevytáhl, protože jsem vlastně ani nic nehledal. "Pohádky nepohádky, něco tady tedy máte, že..."

Knihovnice

"Nejste už na pohádky velký?" Řekla jsem a pak ukázala na vitrýnu, kde byly ty pohádky.

Mezitím

"Poskoci jsou ve vesnici?" Řekla tiše žena s maskou na obličeji a kapucou na které byla římská dvojka a chlápek s čelenkou Travnaté jen přikývnul a zmizel. "Fajn, začneme." Řekla Dvojka a kráčela k Suichu.

Suirou

"Kdybych věděl, kde najdu někoho z Kentiri, tak Vás nežádám o takové hlouposti, ale kde se po nich zem slehla," pokrčil jsem rameny a raději jsem odešel, zběžně jsem se ještě ohlédl na Hiromi, ale ta zřejmě ještě něco hledala. Pohádky nejsou zrovna moje branže... Takže to vypadá na dlouhý den plný nudy...

Kin
Pozerala som sa na vzdalujucich sa ninjov z travnate. Mozno maly pravdu, vzdychla som si. Dala si cokoladu a len tak sedela. Nie, urco ju nemaly a dalej som zula. Odbalila som dalsii, hmmm, cucoriedkova

Hiromi
Dobrý. Povedala som a podišla k Suirouovi.
Hľadáš niečo? Spýtala som sa Suiroua.

SuirouxStrýc

"Vlastně nic... V knihovně nic objektivního, krom pohádek, nemají a tak se o to raději nebudu zajímat a budu dělat, že to byl jen hloupý sen..." ačkoliv nebyl... pomalu jsem se dal na odchod směrem domů, strýc už by měl být doma, i když podle jeho výrazu šel spíše na delší misi. Když jsem otevíral dveře domu, čekal jsem chůvu, ale nikdo tam nebyl, dům vypadal dost opuštěně a zpustle a mě se vrátil ten pocit, jako před čtyřmi roky. Pak jsem ale ucítil, že mě někdo drží za rameno a já si oddech. Poprvé po čtyřech letech jsem si pořádně oddech a otočil jsem se. "Zdravím," řekl jsem a podíval se strýcovi do obličeje, mírně se usmíval, ale stále si zachovával svoji vážnost a autoritu. "Dneska bys už neměl chodit ven..." "Ehm, co?" zarazil jsem se. "Neboj, jen si chci s tebou promluvit..." Promluvit? A o čem? "Dobrá," odpověděl jsem a šli jsme spolu do obývacího pokoje, kde jsme se posadili na gauč ke stolku s bonsají uprostřed a kulatým ubrusem, který se zdál být tak lehký, jak byl hezky krajkovaný.

Boom! Ozvala se obrovitánská rána od jižní brány a vytvořil se tam malý kráter od silného výbuchu. Kolem kráteru byly zbytky těl mrtvých stráží a před zníčenou bránou stála postava s maskou a římskou dvojkou na kapuce.

SuirouxStrýc

Strýc už se mi připravoval něco říct, když v tom se ozval výbuch a strýc ihned zareagoval: "Náš rozhovor budeme muset ukončit, rozhodně se ale k němu ještě vrátíme," začal se zvedat, že půjde na pomoc, ať už se stalo cokoliv, ale já ho chytil za ruku a strhl zpátky na gauč. "Zrovna jsi se vrátil z mise... Půjdu já, přeci jenom nemám nic lepšího na práci," řekl jsem a rychle začal doplňovat zásoby vybavení. Přehodil jsem si kapuci přes hlavu a běžel jsem k jižní bráně. Strýc už ani nestačil zareagovat, ale jeho mírný šibalský úsměv značil jeho radost z toho, že se nenechám tak odbýt.