Pravda (Seven , Ramaru)

Právě jsme scházely po mostě z vesnice

Akito

Šel jsem dál za Miko. A co uvidim? Co na mě zas chystaj? Začal jsem být trochu víc nervózní, ale dalo se to vydržet.

dál jsme šly zatím nic neříkala

Akito

Najednou jsem se začal smát. Vzpomněl jsem si totiž na to, co se stalo na zkouškách. Na její obličej a pak až na její výstřih. Já sem takový idiot... Ale jako musim se sám sobě zasmát... Kdybych to asi udělal při plném vědomí, tak se proletím a jeden ocas rovnou za mnou. Nemohl jsem se chvíli uklidnit, protože smát se sám sobě se mi líbilo, ale nakonec jsem přestal a zase pokračoval v té mrtvé atmosféře mezi mnou a Miko.

Miko

Je celkem podobný mímu přítely .. bedlivě ho sledovala .. není až tak vážný a je mily a ty věci to jenom doplnujou .. no nic máme před sebou misi .. řekla jsem a rozeběhla se dopředu

Akito

Raději jsem zrychlil, abych ji stačil. škoda, že u ní nemám šanci... Ale mohla by být alespoň důvěrná kamarádka, když už ne přítelkyně... Ale snažit se o to budu pořád.

Asi po hodce a půl jsme se zastavili a ty si ucítil moře jak burácelo o kameny a vlny vstávaly

Akito

"Kde to jsme," zeptal jsem se jí.

Miko

to ti ještě nemůžu říct .. řekla ti a šla k malé lodce na první pohled se to zdálo jako šílenost .. v tak obrovzkých vlnách ject tka na malé lodce

Akito

Šel jsem pomalu za ní, i když jsem měl obavy z toho, že by se ta malá loďka mohla jaksi převrátit, ale to se snad nestane. "A kam se jede,... to taky nemůžu vědět?"

Miko

Ne .. usmála jsem se nastoupili jsme do lodky a najednou nás obalila modrá chakra a mi jsme ty vlny krájely a jely u plně v pohodě

Akito

Ach jo... Takže to bude určitě něco nudného... Jinak bych už mohl vědět, kam jedeme... Takhle furt jen ne, nesmíš... K čemu to? Díval jsem se kolem nás a střídavě na Miko. Škoda, pomyslel jsem si, ale v tu chvíli jsem to řekl i nahlas, což jsem si ale neuvědomoval.

Miko

C-co ?? řekla jsme nechápavě nato "škoda" protože to nebylo ubec k řeči pak sis mohl všimnout že okolo nás bylo dost kamení a bylo jich čím ádl tm vác uprostřed moře uprostřed hloubky divné

Akito

"Ale nic..." řekl jsem jí a pak jen slabě vzdychl: "Kdybych Ti to tak mohl říct," což ale nejspíš nemohla slyšet. To kamení tady... Divný... Ale co...

Miko

mně můžeš říct vše .... řekla mu v klidu a s milím hlasem

Akito

"Nevěřím, že by Tě zrovna tohle zajímalo... Určitě by ses začala smát a myslela by sis, že jsem blázen... Prostě je to jistá osobní věc," řekl jsem mírně rozmrzele, protože bych jí to rád řekl, ale zase jsem neměl odvahu a ani důvod, vždyť je o tolik starší.

Miko

no jak myslíš ... je načas ti říct o misi ... deme na tajné místo Iragakure nebo spíš jeho odlomku který se taky vznáší a tam vyzvednem jisté dokumenty a ted to nejlepší vyzvednem jisté dokumenty o jisté ženě .. řekla ti

Akito

"Jisté ženě," zeptal jsem se jí. Kdo by to mohl být? "No... Měli by jsme si nejspíš pospíšit."

Miko

jenom kývla a najendou jsme vyletěly do vzduchu lodkou a vyděl si nákýho jounina a ten udělal jutsu a oběivli jsme se na malym vznášejívím ostrůvku ... pojd .. řekla a vystoupila z lodi .. šla k té největší budově

Akito

Šel jsem za ní a sám pro sebe jsem si říkal, jakej jsem srab, že jsem jí to neřekl, několikrát jsem zakopl, ale ne kvůli plášti, ale kvůli tomu, že jsem byl zamyšlený, zahloubaný do toho, jak by asi reagovala.

Miko

Došly jsme před velkou budovu miko ti ukázala kam máš jít bylo to nejvyvyšenější místo jako na ráji nebylo moc velké ale bylo kouzelné Vítr si pohrával s vlasy sluníčko se paprskama dotýkalo země a pod sebou byly vidět vlny rozbouřené nastřibrnělé vlny od slunečních paprsků .. Miko zatím zašla dovnitř

Akito

Šel jsem přesně tam, kam mi Miko ukázala a čekal jsem tam. A co jako teď? To tu mám jen tak stát nebo co?

Miko

čekal si tam asi 30 minut ... pak jsem k tobě přišla vlasy mi vlály ve větrů ... měla jsem 2 dopisi .. jeden už byl rozbalený ... přišla jsem kněmu a sladce se naněj usmála ... takvidíš ... tím to tě prohlašuji Chunninem .. a znova se naněj sladce usmála

Akito

"Chuunin? Já?" chvíli jsem byl trochu zmatený, ale pak jsem Miko objal. Ale rozhodně ne přátelsky, byl z toho jasný cit, i když. Kdo ví... Třeba už ani neví, co je to láska... Přeci jen její přítel zemřel a jako jinchuuriki asi moc přátel neměla.

Miko

Pousmála se a obětí mu opětovala ... třeba ho todle ještě potěší ... a ta druhá správa je že jsme na misi aby jsme našly tvoji matku .. řekl mu a bylo v tom halse cítit bolest a smutek