Společná B mise (Seven)

Další den čekala Lin u východní brány Iwy na Ushia, aby šli na B misi...
Bylo mírně zataženo a semtam spadla z nebe kapka...

Ushio

Po včerejším výstupu mi nebylo zrovna do zpěvu, natož jít na nějakou misi a tak jsem si trochu přispal. Probudil jsem se asi tři minuty předtím, než jsme se měli sejít. Začal jsem tedy spěchat. Oblékl jsem se, rychle jsem si vyčistil zuby, na sprchu čas nebyl a ty tři včerejší snad stačily, ani jsem se nestačil najíst a tak jsem do malého ruksaku hodil jen chleba a láhev v domnění, že s vodou.
Vyběhl jsem ven a běžel jsem k bráně, stihl jsem to, to jsem si alespoň myslel, ale už dozajista tam Lin čekala dlouho.

Lin
Tady seš...Začínala jsem se bát, že nepřijdeš...
Řekla jsem s úlevou v hlase, protože to bylo to poslední, co bych chtěla...

Ushio

"Prosimtě," řekl jsem malicherným hlasem, abych ji uklidnil a zlehčil situaci. Ale já sám jsem se bál, že nepříjdu... Chci pro tebe to nejlepší Lin, ale spolu toho nedosáhneme... "Vyrazíme," zeptal jsem se jí s úsměvem.

Lin
Fajn...Ale měl bys vědět, co máme za úkol...Musíme se infiltrovat do jedné z menších horských vesniček a sebrat tam jeden zelený amulet...Byl ukraden jedné důležitější paní tady v Iwě...Nebylo nám zděleno, jaké...
Řekla jsem a vydala se na cestu směrem do hor...

Ushio

Bude mi chybět pohled na ní... Nejspíš i její vůně... Ale láska není o tom, že dostanu něco já... Láska je o tom, že Lin bude šťastná a já pro to udělám vše... O tom je láska... Chvíli jsem se na ní díval, jak šla a její ladné kroky mířily směrem k horám, ale pak jsem se vzpamatoval a raději jsem ji rychle doběhl.

Lin
Ani pořádně nevím, proč je to B mise...Jestli čekaj nějakej odpor nebo něco...
Řekla jsem nahlas, ale bylo to spíš jenom pro mě...

Ushio

"Kdo ví," odpověděl jsem na její (ne)otázku. "Třeba proto, že poslali zrovna nás dva..." Určitě to pro Lin bude těžké, ale všechno špatné je pro něco dobré... Nejspíš ji nebudu ani muset dávat ten dopis... Řeknu ji to sám... Ať už bude mise trvat jakkoliv dlouho, tak pokud do půlnoci neuděláme další krok, tak jí to řeknu... Měl jsem dost zamyšlený obličej, taky jsem urputně přemýšlel o tom, jestli to vážně dělat nebo ne, ale nakonec vyhrálo ultimátum. Bylo to ultimátum spíš pro mě, protože bych o něm Lin nikdy neřekl, dávat ji ultimátum, to prostě nejde.

Lin
No a nechtěl jsi mi něco říct???Protože včera jsi asi něco nestihl...
Řekla jsem s úsměvem a podívala jsem se Ushiovi do očí...

Ushio

"Ne," uhl jsem pohledem i očima stranou. Teď už nevím... Mám sice co říct, ale to není to, co jsem ji říct chtěl...

Lin
Proč uhýbáš pohledem???To o mnohém nasvědčuje...
Řekla jsem podezřívavě...

Ushio

"Chci jen, abys byla šťastná," řekl jsem upřímným tónem hlasu, ale pohledem jsem stále těkal stranou.

Lin
To zatím jsem...
Řekla jsem uspokojivě...

Ushio

"To jsem rád," řekl jsem s úsměvem a otočil se hlavou k ní. "Měli bychom si pospíšit," poznamenal jsem naše zdržení tímto rozhovorem.

Lin
Právě jdeme tak akorát...Tímto tempem tam dorazíme zhruba večer...To je ideální doba na infiltraci...
Řekla jsem na vyvrácení Ushiových slov...

Ushio

"Když myslíš," řekl jsem jí. Ale to je právě ta nejhorší doba... Všichni občané už spí a vesnice bude hlídána... To není nejideálnější doba... Ale jsem jen genin, nemám ani pořádné zkušenosti, Lin určitě ví jak na to, i když se mi to nezdá.

Lin
Klidně řekni to, co máš na srdci...
Řekla jsem, protože jsem věděla, že nad něčím přemýšlí a váhá, zda to má říct nebo ne...

Ushio

"Nechci ti to říct, protože by ti to ublížilo a to já nechci. Chci abys byla šťastná," snažil jsem se usmívat.

Lin
Možná by bylo lepší mi to říct na rovinu...Než tady něco zakrývat...
Řekla jsem lhostejným tónem...

Ushio

"Mohli by jsme udělat další krok?" zeptal jsem se jí narovinu, vlastně mi to vyklouzlo kvůli tomu, jak lhostejně to řekla.

Lin
O jakém kroku mluvíš???
Zeptala jsem se upřímně, protože těch věcí bylo opravdu hodně a říct pouze toto bylo nepostačující...

Ushio

"No, náš vztah je dost... neoficiální... Chtěl bych, abys poznala moji matku a otce už tak nějak znáš, vlastně jsi s ním přišla na zkoušky, ale i přesto, u večeře aby to prostě bylo oficiální... Také bych chtěl poznat tvoji rodinu..." řekl jsem takovým nic neříkajícím tónem, protože mi bylo tak trochu jasné, že na seznámení s její rodinou nekývne.

Lin
Myslím...Možná by to šlo...
Řekla jsem s úsměvem...Takovýhle krok byl vítaný...

Ushio

"Chápu," spojení myslím a možná pro mě bylo skoro jako odmítnutí, bylo to skoro jako když příjdete na pracovní pohovor a na konci vám řeknou: "Děkujeme, že jste přišel, za týden Vám dáme vědět," bylo to stejné. Možná... možná... ve vztahu není možná zrovna nejlepší volba... Já sám jsem použil možná a teď jsem dost na pochybách, a teď, když to slyším i od Lin...

Lin
Neboj...Domluvím to...
Řekla jsem s dalším úsměvem, abych zabila jeho pochyby...