Společná B mise (Seven)

Ushio

Ležel jsem nehybně na zemi. Osud se mnou hraje dost divnou hru... Pokaždé, když už je smrt blízko, tak to něco pokazí... Je to jako by osud čekal na to, až nebudu chtít zemřít a pak teprve udeří... Z nárazu na stěnu jsem měl vyražený dech a o zbytku těla jsem neměl ani potuchy.

Lin
Přiběhla jem k Ushiovi...
Není ti nic???
Řekla jsem ihned starostlivě...Také jsem byla vyčerpaná...

Ushio

"Hlavní je, že jsi v pořádku ty, Lin..." dostával jsem ze sebe, když jsem se snažil znovu nadechnout. Láska... Co je to vlastně láska? Je to věc? Je to osoba? Je to čas? Je to pocit... Ne, láska je potřeba... Potřeba splnit tomu druhému vše, co chce... Lin mě nechce vidět takhle... Musím se dostat z toho srabu a postarat se o ní... Není na tom dobře... Pokusil jsem se vstát, což se povedlo, na chvilku jsem zavrávoral, ale nakonec jsem stál nohama pevně na zemi. Jemně, ale pevně, jsem objal Lin. "Jsem rád, že jsi to přežila..."

Lin
Políbila jsem ho...
Ale asi budeme muset chvilku počkat a zotavit se, abychom mohli splnit misi...

Ushio

"Tahle jeskyně není moc bezpečná... Měli by jsme se někde utábořit, ale rozhodně ne tady nebo blízko té vesnici," řekl jsem jí a chtěl ji polibek oplatit, ale křeč svalů mi to nedovolila.

Lin
S trochou štěstí ten vlk zničí tu vesnici...Přece utekl tím směrem...
Řekla sjem zamyšleně a poukázala na cestu z jeskyně směrem k vesnici...

Ushio

"To byl žert, že ano... V té vesnici jsou nevinní lidé," to, co řekla Lin, ve mě rozbouřilo zvláštní postoj vůči takovým slovům, navíc jsem se od ní v tu chvíli odcukl. Jen žertovala, že.... Ne, řekla to tak chladně a jasně... "Navíc by byl tak zničen i ten amulet..."

Lin
Popravdě nevím...Oba máme jiný postoj vůči některým věcem...
Řekla jsem neklidně a sedla si na zem...

Ushio

"Už to tak vypadá," řekl jsem smutně a sklopil jsem hlavu, trochu jsem se otočil od Lin a založil jsem ruce na hrudi. Já to nechápu... Co dělám špatně... Co dělám tak špatně, že se Lin tak chová...

Lin
Nic neděláš špatně...Jenom jsme každý trošku jiný...Ale to, co máme společný nás spojuje...
Řekla jsem a poukázala na to, že démon ve mě umí číst myšlenky...

Ushio

"Takže víš i o tom, o čem jsem přemýšlel cestou k bráně a pak ještě velmi dlouho na misi," vyznělo to trochu jako otázka, ale už mi mohlo být jasné, že čte myšlenky, protože to, že odpověděla na moji myšlenku, se stávalo velmi často. A teď mi nejspíš dokázalo další věc... Lin se nejspíš celou dobu chovala tak, jak jsem chtěl, aby se chovala, a obmotala si mě během té doby kolem prstu... Sakra... Co jsem za ninju, když naletim i na takový laciný trik... "Nejspíš už víš, co to znamená," vrátil jsem se z myšlenek zpět do reality a uvědomil jsem si, že vlastně ví, na co jsem myslel.

Lin
Nevěděla jsem, co si myslíš...Myšlenky čte démon a mě potom říká, co vidí...Ale během cesty nic neříkal...
Řekla jsem zamyšleně, abych vyvrátila jeho teorie o rozchodu...

Ushio

"Je mi jasný, o co se snažíš... Ale řeknu ti jediné, nesnáším lži nebo faleš... A pokud to tedy je ten démon, tak ať ti to řekne! Já už toho mám dost," rozčílil jsem se a přitom shodil baťoh ze zad na zem, ven se vykutálela lahev s nějakým srolovaným kusem papíru uvnitř, ale to já už neviděl, protože jsem vystřelil jak namydlená střela pryč. Lin nemohla stihnout zareagovat bylo to rychlé a když jsem asi po dvě stě metrech zastavil u stromu a vylezl na něj, tak jsem si to začal vyčítat.

Lin
Sedla jsem si na zem a přemýšlela...
Vůbec jsem nevěděla, co si mám myslet, nebo co tím Ushio myslel...

Ushio

I když mi nejspíš lhala, tak je to pořád Lin... Ale dá se jí vůbec věřit? A může ona ještě věřit mně? Nejspíš už ne... Chovám se jako malé dítě... Dostane mě každá hezká sukně, která má ještě co v hlavě. Sledoval jsem okolí a dál seděl na větvi stromu.

Lin
Radši bychm měli dokončit misi...
Řekla jsem trochu hlasitěji do tmy, kam Ushio běžel...
Chtěla jsem to skoncovat...

Ushio

Lin jsem sice neslyšel, ale po pár minutách jsem se rozhodl, že je třeba dokončit misi a jednou provždy nemíchat práci a osobní vztahy. "Jdeme," zeptal jsem se Lin, když jsem se tam objevil.

Lin
Vstala jsem a šla směrem z jeskyně, tam kde má být vesnice...
Pomalu jsem viděla slunce z východu z jeskyně, před kterou byly také hory, ale otevřené údolí, ve kterém se nachází vesnice...

Ushio

Mlčky jsem šel za Lin, cestou jsem se na ní ani nepodíval a i když jsem k ní začal mluvit, můj pohled stále mířil jinam. "Takže, co teď, Lin-dono?"

Lin
Vyšli jsme z jeskyně a uviděli spoušť...Tam, kde měla být vesnice byly pouze trosky a ohořelé domy...
Po vlkovi nebylo ani vidu ani slechu...
Šla jsem směrem k vesnici, což bylo pouze sejít kopec a byla jsem tam...Hned na začátku vesnice jsem našla, co jsme hledali...Byl to zelený krystal, který už sám od sebe vydával nějakou Sílu...
Výborně...Teď zmizet...

Ushio

"Um.. jo... Není ten krystal nějak zvláštní?" zeptal jsem se. Je to jako by něčím pulzoval... Kdybych neznal Auru, tak bych řekl, že je to jen zvláštní pocit, ale tohle bude něco víc... Přinejmenším to má k Auře dost blízko...

Lin
Asi jo...Ale máme to doručit zpátky do Iwy...
Řekla jsem a otočila se směrem nazpět a chystala se jít zpátky...

Ushio

"No tak si pospěšme," řekl jsem a dal se na odchod, přitom jsem se otočil zpátky na vesnici pohledem. Zemřelo tolik nevinných lidí... Jak to mohl ten vlk udělat? A udělal to vůbec ten vlk... Na chvíli jsem spustil Lin z očí a pak tohle... Pak jsem se však zaměřil na Lin, můj pohled byl velmi podezřívavý, ale potom jsem se otočil zase dopředu a dělal jsem jako že nic.

Lin
Ani na to nemysli...Byl jsi pryč pár minut...A kdybych zde byla, tak to si ten krystal vezmu rovnou ne???
Odvětila jsem neutrálně...Jeho chování už mě začínalo trochu vytáčet...

Ushio

Tím že mi čte myšlenky mě tak akorát rozčiluje... To si myslí, že ji budu věřit... To bych raději věřil tomu démonovi, beztak neustále říká jenom pravdu... Můj pohled se neměnil, už jsem to nehodlal řešit, osobní spory až na posledním místě, mise a vesnice na prvním.