Dech nových hrdinů

Bylo už odpoledne dne kdy umřel Jiro Kentiri a s ním i vůdce celosvětově známé organizace Haiko. Mrtvá těla padlých byla pohřbena na hřbitově a zbylý prach po Jirovi byl vysypán do nádoby, která nyní stojí na pomníku na hřbitově. Ti lidé co byli silní psychicky a dokázali překonat smutek tak začli se stavbou nového náměstí už dnes, sice jim to šlo pomalu, ale věděli, že by Jiro nechtěl, aby pro něj truchlili.
Mezitím zraněné chuniny a geniny odnesli do nesmocnic, kde je hned ošetřili. Ti co měli vážná zranění zůstali ležet pohromadě v jednom pokoji a ti co byli zranění méně tak byli puštěni domů.
Všichni věděli, že se Aiko narodili dva bratři, ale viděla je jen ona, doktoři a Masaru, protože Aiko zůstala ještě ve svém pokoji, kde s nimi odpočívá. Dala jim jméno Keiko a Yoshiro. Yoshiro, protože je to jméno neznámého cizince, který jak tvrdil přišel pomoct Jirovi a Aiko se i to jméno dost líbilo.
Mezitím tento cizinec Yoshiro Kentiri pomáhal ve výstavbě nového náměstí a všichni ho jen chválili, jak zdatný on je. Vypadal opravdu mladě, asi na 19 let a na krku měl zvláštní přívěsek, přívěsek připomínal ten co se dědil z generace na generaci v Konoze. Lidé také věděli, že Yoshiro je velice inteligentní, protože na stavbě vymyslel mnoho zlepšováků jak urychlit stavbu.
Yoshiro Kentiri

Yuu

Ležel jsem na pokoji s vážnějšími zranění společně Geniny a Chuuniny. Měl jsem probodnuté rameno a popáleniny z předchozí mise a lehký otřes mozku z pádu ze stěny.

Sora

Pomalinku jsem vstala,nejdřív jsem si zkusila zda-li můžu chodit.Což jsem mohla.Tak jsem pomalu odcházela z nemocnice,tam seděl Masaru,jenom jsem se na něj podívala,a rači jsem šla dál.Před nemocnicí jsem se koukala na slunce.

Masaru Suikafuurado

Dva bratři... to mi něco připomíná.
Na tváři se mi objevil usměv.
Ahoj Yoshiro a Keiko
Usmál sem se na oba.

Yotsuke

Ležel doma na posteli a zíral do stropu.
Sakra, lehnout si po první ráně nepřítele. Jsem vážně slaboch. Možná bych byl lepší farmář než ninja. Jsem k ničemu. Mohl jsem být rád, že jsem aspoň nepřekážel.
Utápím se v negativních myšlenkách méněcennosti.
Co mám dělat? Kdo mi to řekne?

Hiromi
Si nejaká smutná. Ozval sa Rokubi pri mojej prechádzke dedinou.
Uhádol si... Ale keby že si ticho cítim sa lepšie. Povedala som mu.
To potom nesmiem dopustiť. Povedal mi výsmešne Rokubi.
Už som ho ignorovala a ďalej som sa prechádzala.

Aiko

Yoshiro i Keiko se začali na Masara hrozně smát a začali ho tahat za vlasy. Já nečekala a ruce jim chytla tak, aby ho netahali. "Škoda, že své dva syny už nikdy Jiro neuvidí." Řekla jsem smutným tónem v hlase.

Masaru

Určitě je vidí.
Usmál sem se na Aiko

Aiko

V tu chvíli jsem se podívala nahoru, ale uviděla jsem jen strop. A pak jsem se podívala na Masara a pousmála se. "Už vim proč tě měl tak v oblibě." Řekla jsem a podívala se na malé brášky.

Masaru

Jen sem se usmál.
Sensei... Měla byste si odpočinout.

Aiko

Podívala jsem se na něj. "To je pravda no. Tak se zase někdy uvidíme, teď vás má na starost Rikko Suikafuurado myslim." Řekla jsem a odešla na pokoj.

Montaro Yuurinshi

Seděl jsem na lavičce . v části města kde byly Yuurinshi . přemýšlel jsem o tom boji
a zárověn se koukla na sovji nohy která byla téměř výléčená

Suirou

Boje jsem se sice nezúčastnil, už jenom proto, že jsem chtěl vypátrat sídlo klanu Kentiri, což se sice nepovedlo, ale alespoň jsem se nemusel nutit k tomu, abych se do boje nepletl, už tak bych jenom překážel, natož kdyby se "to" zase stalo. Raději jsem hned po pohřbu začal pomáhat se stavbou ve vesnici.

Yoshiro Kentiri

Kráčel jsem skrz vesnici až jsem došel k domu, kde bydlela Aiko s Jirem. Dům byl ještě otevřený a já mohl vejít. Dveře jsem za sebou nezavřel a hned jsem šel k dřevěné pdolaze a dotkl se ji rukou a najednou se podlaha začala otevírat a já vešel dovnitř na schody a podlaha se trošku uzavřela, ale byl v ní otvor. Dotkl jsem se stěny u schodů a stěna začala zářit modře a za sklem jsem viděl širé moře. Vypadalo to jakobych přesně věděl, kde co je, jakobych už v sídle Kentiri klanu o kterym věděl jen Jiro, Sayaru a Masaru, jednou byl. Došel jsem až k mohutný bráně, kterou jsem odpečetil a ona se otevřela a já hned vešel do ohromné prosklené a modře zářící místnosti. Došel jsem k jedné z poliček a začal se v ní přehrabovat. "Fajn, ještě pro ní nebyl, asi jsem tu brzy." Řekl jsem si tiše.

Sora

Vydechla jsem si,a pomalu jsem šla k místu minulého boje,tam se vystavovalo náměstí,pane jo...to bude krása. Pomyslela jsem si.

Hiromi
Došla som na námestie ktoré sa stavalo.
Mohla by som aspoň trochu pomôcť. Pomyslela som si a zbadala som Suiroua.
No, aspoň nebudem sama. Pomyslela som si a začala som pomáhať.

Masaru Suikafuurado

TEN Rikko?
Sjela mi Anima kapka po tváři.
No super máme za senseie flegmatika.
Vyšel sem z nemocnice a procházel se po vesnici... No vlastně sem se neprocházel šel sem na místo Jirovi smrti, když sem tam prišel bylo tam plno stavebníků a rekonstruovali celé zničené náměstí.
Chci pomoct.
Rekl sem jednomu z dělníků i když sem měl zraněnou nohu.

Dělník

Podíval jsem se na Masara a jen jsem se pousmál. "Ty jsi ten co zde bojoval, že?" Zeptal se a vedle něj stála malá holčička.

Masaru

Snažil sem se...
Řekl sem a vzpoměl sem si na bezmoc, kterou sem cítil, když Jiro umíral.

Dělník

V tu chvíli tě dělník objal svými velkými rukami a zvedl tě ze země a začal s tebou radostně mávat. "Děkuju, děkuju ti za všechno. jen díky vám, bojovníkům může další generace růst." Zvolal a položil tě na zem a podíval se na svoji holčičku.

Sora

většina geniní,chunínu kteří bojovali za vesnici se tu sešli.Musíme se víc snažit,abychom ochrínily celou Suichu ! Pomyslela jsem si a zatjala pěst,v dálce jsem viděla nějakýho dělníka a Masara.Když jsem viděla jak sním mával tak jsem se zasmála,ale né hlasitým tónem.Nejspíš mu Masaru hodně pomohl.

Masaru

Já díky...
Řekl sem a na tváři se mi objevil nepatrný usměv, podíval sem se na tu holku a zeptal se jí.
Jak se menuješ?

Yuu

Ležel jsem na pokoji s vážnějšími zranění ve spánku. Probudil jsem se a díval se všude kolem. Kde to jsem?... Co se stalo? a najednou jsem pocítil bolest v mém rameni. Co se stalo? podával jsem si otázku a nemohl jsem usnout.

Samara

Podívala jsem se na Masara a chvíli jsem se styděla, ale pak jsem se pousmála a tiše stydlivým hlasem řekla "Samara, pane."

Masaru

Když sem viděl jak je stydlivá, tak sem se jí snažil povzbudit.
Určitě z tebe bude skvělá kunoichi.
Usmál sem se a rozcuchal jí vlasy.