Dech nových hrdinů

V tu chvíli dívka utekla s brekem v očích a dělník se jen pousmál. "Od tý doby co zemřel Jiro ji nechcem pouštět do akademie, protože je to moc nebezpečné." Řekl dělník a prokřupal si klouby. "Pokud chceš pomoci, tak jdi támhle podávat cihly." Řekl dělník a ukázal směrem k hromadě cihel a vyčkávajícímu dělníkovi.

Masaru

Hmmmm....
Zamyslel sem se nad uprkem holky. Přistoupil sem k cihlám a začal je rychle podávat druhému dělníkovi.

Suirou

Jak daleko to vlastně zašlo? Vše je zničeno a ani jsem u toho nebyl... Pochybuju, že bych jim pomohl, ale... Hledat ty Kentiri nemá smysl... Nejspíš by stačilo jen upozornit, hm... Jak? Nemusím na sebe strhnout pozornost celé vesnice.. Ale jak tedy? Teď bych se tím stejně neměl zabývat, sice pomoc potřebuji, ale pomoc jim bude mnohem lepší, alespoň se budu moci přesvědčit o tom, že sem stále patřím. I když jsem přemýšlel, v práci jsem nestávkoval. Byl jsem spíš takový ten hej počkej, protože jsem neustále přebíhal tam, kde někdo potřeboval pomoc, jako nějaký vyplašený zajíc.

Montaro Yuurinshi

Kulhavě jsem se procházel po vesnici ... joj , ta holka co jsem zachránil .. proč jsem to sakra ubec dělal .. pár centimetru a probodlo by mi to srdce ... nevím proč ale měl jsme potřebu jí zachránit .. nevím co se to semnou děje ... brečim nad tím že mi málem zemřel učitel .. zachránil jsem holku kteoru jsem vyděl poprvy .. co to ? ... říkal jsme se a cestou jsem se otíral o lidi ramenama protož ejsme nekoukal na cestu ale o země s rukama v kapse

Hiyori

Najednou jsem vrazila do Ramara, protože jsem pospíchala a on nekoukal na cestu. "Ty blbče! Kam to koukáš sakra?!" Zařvala jsem na něj a chtěla jsem mu jednu natáhnout.

Montaro Yuurinshi

Otočil jsem se .. Hiyori .. řekl jsem překvapeně zastavil se ... ještě ona tu chyběla .. nic víc jsem jí neřekl a nějak jsem se ani nebránil

Hiyori

Dala jsem mu pěstí a pak si začala foukat na klouby. "Blbče, bolí mě z tebe ruka." Řekla jsem a pak se podívala na jeho klouby, byly pořád při starym, bodáky totiž hned po boji zajely zpět. "Hm, nebyli jsme tu s Ulíkem chvilku a už jste zničili náměstí." Zvolala jsem a plácla se do čela.

Montaro Yuurinshi

Cuknul jsem sebou když jsem dostal pěstí a rukou jsme si přejel po tváři ... No jo no , o všechno jste přišly ... ničení , zabíjení .. řekl i celkem naštvaně

Hiyori a Ulquiorra

V tu chvíli se ramene Montara dotkla Ulquiorrova ruka a ozval se tichý Ulquiorrův hlas. "Je mi líto, že jsme nestihli Jirovi a vám pomoci." Pak se ozvala Hiyori, protože ji všechno došlo. "On je Jiro mrtvý? To jste tak blbý, že jste mu nedokázali pomoct?" Zařvala svym naštvanym hlasem na Montara.

Montaro Yuurinshi

nojo ... nemůžete bejt všude najednou .. řekl uklidnujícím spůsobem a pak zase vyječela Hiyori a já jenom poznamenal snažil jsem se ale proti vůdci haiko .. řekl jsem potichu a rukou jsem ukázal na obvázanou nohu ktrou jsem měl probodnutou ... pár centimetrů a zemřel bych

Hiyori a Ulquiorra

"A místo toho umřel Jiro co?!" Zařvala Hiyori, ale v tu chvíli ji Ulquiorra zacpal pusu svoji rukou, do které se Hiyori zakousla, ale Ulquiorra to vydržel. "Omlouvám se za její chování." Řekl a pustil ji a hned na to do něj Hiyori naštvaně kopnula, jako vždycky.

Montaro Yuurinshi

Ne , v tu dobu jsem už byl mimo boj jiro proti němu bojoval sám .. řekl neutrálně ... zajímalo by mě kdo ho zastoupí řekl jsem zvídavě

Ulquiorra

"Jo to by nás také zajímalo, kdo usedne na Sendokage post." Řekl jsem tiše a podíval se k nebi.

Montaro Yuurinshi

Snad ne jako ten co tu byl ted .. jak on se jenom jmenoval .. zapřemýšlel jsem .. Takashi .. řekl jsem otrávěne protože takovýdleho kageho už bych fakt nechtěl

Yuu

Pomalu se mi vrácela paměť.. Měl bych pomoci na stavbě říkal jsem si na pokoji a skrz žaluzie v okně mi svítilo slunce do očí. Už to tak moc ani nebolí.. Měl bych jít ven.. Zde akorát marním čas. a pomaličku jsem vstával z postele a opouštěl nemocnici.

Sora

Koukala jsem se jak dělníci stavěj náměstí.Stále jsem tam jako zamrzlá.Mohli jsem Jirovi pomoct,ale...proč,proč chtěl abychom ho nechali samotnýho. Pomyslela jsem si zamrzle.

Ulquiorra

Pousmál jsem se. "No dostal jsem informaci, že se chystají nové mise a jelikož jsem tvůj sensei tak ti jen říkám, aby jsi se na to dostatečně připravil." Řekl jsem a pak jsem se dal společně s Hiyori na odchod.

Suirou


Vypadá to na hezkou spoustu práce... pomyslel jsem si, když jsem se na chvíli zastavil, abych si setřel pot z čela, ale jakmile jsem to udělal, cítil jsem, že už nejspíš nemám, kde pomoc. Pomalu jsem se odšoural pryč z "náměstí" a zamířil jsem do lesa, chtěl jsem přemýšlet, co vlastně bude dál.

Yotsuke

Pohřbil v sobě další kapku sebelítosti, mezi ostatními pocity a nasadil kamenný výraz.
Měl bych se jít podívat co se děje ve městě.
Vyjdu z domu a obyčejnou chůzí se vydávám na cestu směrem na bývalé bojiště.

Yuu

Pomalým krokem jsem se potuloval po městě. Šel jsem směrem k náměstí se podívat na stavbu.

Ukishe Maratsu a Miko Yuurinshi (rada starších)

Miko se pomalu zvedl a i přesto, že oči klanu Yuurinshi byly vráceny, tak on si je implantovat nenechal, protože si myslel, že by porušil tradici klanu. "Fajn Ukishe, když jsi tak chytrý, tak kdo myslíš, že se na Sendokageho hodí více než samotná Aiko Suikafuurado?" Zvolal Miko a jeho načekaná tvář mířila směrem k sedícímu Ukishemu, který svoji starou rukou ukázal na mapu ležící na stole a dál arogantně seděl na své židli a z poza kapuci se ozýval jen jakýsi tlumený namyšlený smích. "Myslíš, že snad ještě někde žije?" Řekl Miko, který si zase pomalu sednul a dal si dlaň na bradu a zamyšleně si ji hladil, přez menší porost vousů. "Myslíš si snad, že by Valentine tak snadno zmizel a někde tiše zemřel? To je absurdní, my dva ho známe moc dobře, přece jen to nebyl nikdo obyčejný a oba víme, že zrovna on by tiše neumřel." Hájil svůj návrh Ukishe a pak chvíli mlčel. "V tuto chvíli už pro Valentina jde poslední jednotka a pokud vim, tak s Jirem Kentirim byl jedna ruka, do té doby než Valentinovi umřela rodina ve stejný den co Jirovi, jenže Jirovi a Sayarovi rodina sice umřela, ale oni pochopili, že mají závazky vůči venici a musí ji chránit, ale Valentine to bral jako pomstu a vyšel do světa a také se dokázal pomstít, ale do venice se nevrátil, protože se určitě bál následků." Dodal znovu ukishe a Miko jen chápavě přikyvoval a pak celá místnost se ponořila do ticha přemýšlení. Mezitím před dveřmi zasedací místnosti rady sedělo několik vyčkávajících jouninů, aby se dozvěděli rozhodnutí rady. Všichni věděli, že se vždy rozhodne něco důležitého až se rada shodne. V tu chvíli se Miko i Ukishe ve stejnou chvíli zvednuli a oba souhlasně přikývnuli. "Fajn, pokud to přijme, tak bude další Sendokage Valentine Hanirushi." Řekl Ukishe a vyšel s Mikem ze dveří a čekajícím jouninům řekli jejich rozhodnutí.

Simon

Sedel som na dvori na hojdačke a pozeral na krásne nebo. Zamyslel som sa. Tak teraz si vyskúšam moje techniky a pôjdem sa zapísať ku kagovi. Postavil som sa utekal som k najbližšej rieke, čo tam bola stúpol som si na ňu a povedal. Suiton: Mizu Rappa . Z úst mi vystrieklo veľa vody na postrek záhrady. Zasa som povedal Fishudon no Rappa a spravíl pečať tigra a z vody vyleteli veľké gule, ktoré sapremenili na ryby a poslal som ich na veľkú horu, ktorá bola asi 20 metrov odo mňa. Bum. Bum...Bum...bum...bum. Tak to sú moje schopnosti. Pozrel som sa na oblaky a rozmýšľal som o mojej budúcnosti. Po piatich minútach som utekal okolo domu a zakričal na mamu, že sa idem zapísať.

Utakata Kentiri

V tu chvíli se před Simonem objevil já a jen se na něj usmál. "Ty budeš asi ten Simon, viď?" Optal jsem se ho a čekal co z něho za větu vypadne. Asi neví, že jsem jeho sensei. Pomyslel jsem si.

Simon

Keď ku mne priletel ten neznámy človek pozeral som ako divý. Kto si? A drsným pohľadom som mu povedal mám ťa zabiť?

Utakata Kentiri

Zasmál jsem se při řeči, jestli mě má zabít a pak jsem se na něj jen podíval. "Jsem tvůj sensei, Utakata Kentiri. A zabít mě? No, můžeš to zkusit." Zvolal jsem a podrbal se ve vlasech.