Deštivé ráno

Po zmizení Trojky a Tsuchikageho se Iwa trochu uklidnila. Na druhý den ráno silně pršelo, Tsuchikage se ještě neobjevil měli ste všichni divný pocit. Jako zástup Tsuchikageho nastoupil dočasně na post velitel ANBU Lei Zenari, který si přečetl znepokojující dopis od sousedů Suichugakure.

Nikko

Probudil jsem se do deštivého rána.Musím jít za Meiko. pomyslel jsem si. A tak jsem odešel z paláce klanu Kamizuru a vydal se do nemocnice.

Meiko

Ležela jsem v nemocnici,spáleniny mě ještě trochu páleli.Vždycky když jsem se pohnula tak mě to začalo pálet.Sakra...nejdřív musíme s Nikkem víc vyrovnat taktiky. Pomyslela jsem si. Při pohledu na strop.

Kazuki

Slyšel sem tu hroznou zprávu. Rychle sem se vydal do nemocnice. Došel sem až do pokoje Meiko.
Páni ten tě zřídil... Doufám, že mu to Tsuchikage 3x vrátil......
Řekl sem jí a několik včel mi vyletělo z rukávu.. Ty včeli pak začali roznášet na je1jí popáleniny jemně zlatavý med, který jí ulevil od bolesti.

Meiko

Cítila jsem chlad,bolest už nebyla taková.No to doufám...,řekla jsem a posadila jsem se.Achjo...doufám že to nic neudělalo včelám. Pomyslela jsem si.

Nikko

Vešel jsem do pokoje Meiko. Dobrý den sensei, ahoj Meiko, řekl jsem smutně, promiň za to co se stalo.

Kazuki

Máš se za co omlouvat... Co ste si z té nehody vzali?.... O ano neházet vlastního parťáka proti hořící zdi.
Řekl sem jim přísným hlasem.
Ten med tě skoro vyléčil si schopná tréningu... Za 3 hodiny na louce... Měli byste si oba promluvit o týmové práci.
Řekl sem jim starostlivě a zmizel.

Meiko

Vydechla jsem,a dívala se na zem se skyslím obličejem.Ano...sensei... Řekla jsem pak jsem se podívala na Nikka.Má pravdu...příště musíme víc zhodnotit schopnosti nepřítele.Pak můžeme vymýšlet taktiku. Řekla jsem se smutným hlasem.

Nikko

No jo, typický lovecký taktiky už nic moc nezmůžou. řekl jsem smutně. A kde vlastně byl ten sensei, když jsme ho potřebovali? pokusil jsem se odvést řeč na jiné téma.

Meiko

Pokrčila jsem rameny,to nevím pamatuju si akorád ten moment. Když jsem si spoměla na ten moment,tak mi naskočila husí kůže.

Nikko

Už nikdy tě neohrozím, to ti slibuju. řekl jsem rozhodně a sedl si vedle ní. A už nikdy nebudu používat žádnou taktiku, dokud nebudu znát nepřítele.

Meiko

Usmála jsem se,to je v pohodě.Musíme stát víc při sobě,dokuď nemáme třetího člena. Řekla jsem zamyšleně.

Nikko

Jo, to musíme. řekl jsem a vstal. Neměli bychom jít za senseiem, nebo je tu ještě něco, co bychom si měli vyříkat?

Meiko

chvilku jsem přemýšlela,ale nic mě nenapadlo.Myslím že ne... řekla jsem a pomaličku vstala.Byla jsem připravená k odchodu.

Renji Hagane

Bolo po boji. Šéf aj s tým druhým ninjom zmizli a ja som si vydýchol. Ale nemal som najmenší dôvod byť na seba pyšný. Zachoval som sa ako zbabelec a nabudúce, no kto vie, či bude nejaké nabudúce. Každopádne som sa musel opäť zamerať na tréning. Síce bez senseia, ale vyzerá to, akoby tu každý trénoval úplne sám.

???

Sem konečně doma....
Řekl sem si, když sem stál před branami Iwy, byl sem pryč už hodně dlouho přes 10 let..... Když sem se procházel Iwou a hledal někoho povědomého narazil sem omylem levým ramenem do Renjiho, který cítil, jako by do něj narazil buldozér, protože celá má levá paže, která byla schovaná pod pláštěm byla vyrobená z oceli.
Ehm... sorry já nechtěl.
Řekl sem a šel dál.

Moroshi

Už delší dobu jsem byl doma apřemýšlel.Nakonec jsem serozhodl že bych měl jít i ven.Procházel jsem dědinou a koukal se po idech.Všiml jsem si nějaké podivné osoby která vrazila do Renjiho ale ignoroval jsem je a šel dál.

Renji Hagane

Prechádzam sa ľutujúc sám seba a obviňujúc sa z toho, že som z bitky len tak zdrhol. Uvedomujem si svoj zbabelý čin, ale ak by som zomrel, asi by to bolo oveľa horšie. Proti tomu ninjovi by som asi mal len malé šance. Odrazu do mňa niečo, alebo ako som zistil niekto narazí ramenom. V skutočnosti som mal sto chutí mu vraziť, ale chvalabohu som sa ovládol.
"V pohode. Nič sa nestalo."
Odpovedal som mu a pokračoval som na ceste domov, ale nie že by som akosi túžil spoznať niekoho, ale pristavil som sa.
"Hej ty, čo si vlastne zač? Ešte som ťa tu nevidel."

???

Renji ze mě mohl trochu ucítit zvláštní chakru, kterou vyzařoval element ocele, ale to už sem byl z nevysvětlitelného důvodu dávno pryč.

Renji Hagane

Hmm...zmizol. No nič. Idem domov. Matka už na mňa čaká so žranicou. Dúfam, že to nebude to, čo včera. Tie jej reči o tom, že potrebujem železo mi už trocha lezú na nervy.

Nikko

Tak jo řekl jsem a vstal. Ale když máme ještě čas, mohla bys mi ukázat něco z Iwy? a usmál se na Meiko.

Meiko

Šla jsem po Nikkovim boku,ale jistě.... Řekla jsem,a šla jsem směrem ke knihovně.

Renji Hagane

Tak som konečne doplachtil domov. Z chlapíka, ktorý do mňa vrazil som vycítil chakru Koutonu. Ale možno to bola len moja utkvelá predstava želania, že by ma mohol učiť nejaký shinobi z klanu. Ale počkať! Veď náš klan predsa nevymrel. Určite nie. Alebo žeby to bol nejaký žoldnier? Ale nie. To nie je pravda. Je mi súdené byť do konca života samoukom. Pred mamou som o tom nepovedal ani slovo.

Nikko

Mířil jsem za Meiko. Zajímalo by mě, kam jdeme, ale nechám se překvapit.

Ibunu Korogari

Právě jsem se probudil a vyšel se projít ven... Stále jsem si opakoval "Co se vlastně stalo s mými rodiči?"