Nový mistr (Aspire)

Daisuke a Rudý blesk

V tu chvíli z rány Rudého bleska začala zářit rudá záře, která až oslepila Daisukeho a v tu samou chvíli se Rudý blesk zvedl a praštil Daisukemu do tváře, který kvůli tomu odletěl o tři metry do strany. Rudý blesk se postavil a pomalu kráčel až k Daisukemu "Už nikdy na mě nešáhneš! je ti to jasný ty ubožáku?!" Řval na Daisukeho rozzlobený Rudý blesk, který měl neuvěřitelně rudé vlasy a po celém těle měl rudé symboly. Pak se napřáhl mečem, že konečně Daisukeho zabije, ale v tu chvíli se ho Daisuke dotkl a tiše řekl. "Jsi ubohý, je mi tě až líto, jak bys dokázal zabíjet jen proto, aby jsi získal sílu. Ale za to co mi děláš a za to co jsi mi řekl ti vše odpouštim." V tu chvíli Rudý blesk začal neuvěřitelně zářit, protože Daisukeho slova ho dost naštvala a to byl jeho konec, proměnil se v rudou kuličku, kterou najednou Daisuke vztřebal a v tu chvíli se znovu probral ve svém těle, které bylo zdravé a Daisukemu došlo, že se jednalo jen o myšlenkový souboj. Daisuke se pomalu zvedl a podívals e na mistra. "Zvládl jsem to!"

Mistr

Pomalu jsem vstal a usměv se mi oběvil na rtech .. dobrá práce žáku .. řekl ti a ty si viděl že byl opravdu rád že se ti to povedlo ... a pak se tě lehce zeptal ... Cítíš ted nějakou větší změnu ?

Daisuke

Ve chvíli kdy se mě zeptal, tak jsem nic moc necítil a chtěl jsem říct, ale najednou se mi na těle vytvořily rudé pečetě, zrudly mi konečky vlasů, oči jsem měl najednou rudé a semtam kolem mě proletěl rudý blesk. Mé oblečení se na některých částech trochu roztrhalo, při čemž se mi na tváři objevil menší úsměv. "Ano, cítím." Zasmál jsem se.

Mistr

Pousmál jsem se .. tak ted se konecčně budeš moct naučit tu techniku ... řekl a šel dál od vodopádu

Daisuke

Přikývnul jsem hlavou a pak jsem složil pečeť a najednou jsem byl zase normální a šel za senseiem. Jenže následně jsem se zastavil, při čemž jsem se začal rychle točit s katanama v ruce a koncentroval do nich chakru. Poté jsem se zastavil a snažil se vystřelit ten proud na jeden ze stromů. Je to takový nezvyk, když mi do toho nikdo nekecá. Pomyslel jsem si.

Daisuke -> Nakoncentroval si chakru a vystřelil jí ... nakonec to šlo v pohodě vystřelil si modrou kouly ktera rozrazila strom ale ucítil si značný ubytek chakry ...

Mistr

Uslyšel si tleskot od mistra a jeho usměv na rtech .. de ti to dobře .. ale musíš ještě trénovat ..... nyní ti to ubere strašně moc chakry .. řekl jsem a pousmál jsem se

Daisuke

Zvedl jsem ruku do vzduchu s mečem a lehce jsem povyskočil. "Jo! Dokázal jsem to." zvolal sjem ve výskoku, ale následně jsem dopadl na nohy a došel blíže k senseiovi. "A jak že se ta technika jmenuje?"

Mistr

Johiyo Rakouben .. řekl povznešeně .... myslím že už toho pro dnešek bude dost .. řekl jsem a pousmál jsem se naněj ... sebral svůj štít s katanama a pomalu odcházel k nyní už postaveným stanům a pomalu začlo slunce zapadat

Daisuke

Přikývnul jsem hlavou. Johiyo Rakouben Pomyslel jsem si to ještě jednou a pak mě napadlo, jestli tu techniku vymyslel sám sensei nebo ji od někoho přebral. Ale to nebylo tak hlavní, více mě zajímalo senseiovo jméno, což mi ještě neřekl. Doběhl jsem ho a trochu se vydechl "A jak se vlastně jmenujete, sensei?" zeptal jsem se ho.

Mistr

To se časem dozvíš ... řekl a pousmál se na daisukeho ... Snad mu to nebude nepříjemné .. ale nyní nemůžu .. a z batohu co ležel u stanu začal vytahovat plechovky jídla

Daisuke

Co mi tají? Proběhlo mi v hlavě a sledoval jsem svého senseie. "Tak, jak vám mohu říkat? Chci vám říkat aspoň jménem." Řekl jsem mu po pravdě a koukal jsem na něj.

Nyreo

Tak mi říkej Nyreo .... řekl jsem mu přezdívku i když moje jméno to nebylo

Daisuke

Nyreo Pomyslel jsem si až jsem si skoro rozlámal v myšlenkách jazyk. "Nemohu vám říkat spíše Neyro? Tohle je totiž dost na vylámání jazyka." Řekl jsem trošku nechápavě.

Pozn.: Je to fakt hrozně na zničení jazyka. Protože by se to pdole všeho mělo číst [Njreo] a zkus si to říct, to se nedá

Nyreo

Říkej mi jak chceš ... tím pádem .. řekl jsem a zasmál jsem se ...

Aspire -> Toje byl ten učel

Daisuke

Zasmál jsem se také a pak se koukl kolem sebe. "Proč vy vlastně nemáte vlastní tým Neyro-sensei?" Zeptal jsem se docela odvážně, ale tahle otázka mi dost vrtala hlavou, proč tak dobrý učitel nemá vlastní tým.

Neyro

Bude to tím , že stím nemám ještě pořádné skušenosti .. a narovinu ... Kdyby jsem dostal náký Arogantní namachrovance ... tak bych snima udělal krátkej proces .... zasmál jsem se ale pak jsem z vážněl ... Rada mi to nepovolila ale volila mě tvaým novým mistrem .. takže tak

Daisuke

Kývnul jsem hlavou a lehce se pousmál "Chjou, už by mohli být ty zkoušky. Těším se na ně. Jsou těžké?" Zeptal jsem se senseie, protože nikoho jiného se nešlo zeptat.

Neyro

No , Ani zas tak ne .... ale musíš být silný a odvážny ... ale to ty si .. takže by to pro tebe neměl býr problém ... zasmál jsem se

Daisuke

"Tak to je jasnačka! Tomu věřte." Zvolal jsem a zvedl palec k nebi, jakože mi má věřit. Na tváři jsem měl úsměv od ucha k uchu, ale pak se mi trochu zamotala hlava, při čemž jsem spadl na zem z nedostatku chakry. "Asi jsem to dneska už dost přehnal." Oznámil jsem senseiovi.

Neyro

Pousmál jsem se a vstal ... támhle máš stan .. já zatím udělám uhen a ještě si tu chilku posedím .. řekl jsem

a slunce už bylo témeř pryč

Daisuke

Pomalu jsem došel ke stanu, do kterého jsem si také i sedl. Haló, jsi tam někde? Zvolal jsem v myšlenkách, ale nic se mi neozývalo. Byl to skvělý pocit, když svému tělu šéfuju jen já.

Neyro

vytáhnul jsem s koše který byl vedle stanu dříví a už na vyznačeným místě kde jsem si ten ohen asi zapaloval podle toho často .. jsem zapálil dřívi a chvilku seděl u ohně kdyby se něco dělo a pak zašlo slunce a sensei sebou steně seknul na místě a spal ....

Ráno

Slunce už bylo na nebesích když v tom příšly 2 osoby co nás vzbudili zatřepáním

Daisuke

V tu chvíli jsem vyskočil ze země s kunaiem v ruce a druhá ruka sahala pro katanu, ale pak mi došlo, že to jsou asi jen poslové z vesnice a přikývnul jsem. "Co se děje?" Zeptal jsem se toho co mě vzbudil.

Posel

Vůdce vesnice chce něco říci . řekl jsem mu .. bude mít řeč měly byste se dostavit do vesnice

Daisuke

Ač ještě trochu rozespalí jsem přikývnul na řeč toho posla a pomalu jsem se zvedl, následně vylezl ze stanu. Porozhlédl jsem se po senseiovi, při čemž jsem se protáhl. "Neyro-sensei, já jdu do té vesnice. Mám se sem ještě vracet nebo trénink bude jindy?" Zeptal jsem se ho s úsměvem na tváři.