Tiché dny v Kumo (pro náštěvy apd.)

Vůdce

Děkuji .. řekl jsem s usměvem a pak si zasedl na židli když v tom do místnosti přišel spráce a zabouchl dveře ...

Mnich -> Pomalu jste vchazely do horní části města a tam jste poznaly že jeto uplně nove protože tam se nikdo nikdy nedostal , žádný nepřítel a vše bylo krásně v pořádku nepopraskené a v dobrem stavu na vrcholku kumo jste uviděly pozlacenou budovu nebo spíš budovu nažloutlou a na střeše ležel nějaký chlap ve zlato píle robe a měl vedle sebe obrovský svitek

Mnich

Vešel sem dovnitř a gaye sem nechal venku. Chtěl sem si s nima pormluvit o samotě... Měl sem z nich smíšenej pocit, ale nedával sem to najevo.

Mizuki Seiji

něco mě nutilo vstát a kouknout se ... vyskočil jsem z lehu na nohy a kouknul po tom mnichovi co knám mířil ... A sakra .. řekl jsem si a písknul jsem a v tom se z domu vyřítila Aimi Seiji ... měla bílou robu a po stranách stříbrné pruhy a v ruce měla zlatou knihu ... obadva si vymenli pohledy ... a votm mnich už vcházel blíž knim ... Vitej .. řekl mizuki rakovým doufajícím hlasem že je to mýtus .. a skočil vedle Aimi

Mnich

Trošku se mu rozšířili zorničky....
Předpokládal sem,že už se v životě neuvidíme.
Řekl sem klidně.
Ale o to tady nejde... Jsem tady pro to abych se zeptal na Vaší vesnici.

Mizuki Seiji

Davej si bacha .. šptnul jsem Aimi .. která kývla .. tak co potřebujete .. řekl vlídně ..

Vůdce Vesnice

Prohrabával se ve spisech genninů který nešly na skoušky ... hmm ted jsme jedna z nejvetších vesnic .. měly bysme si udělat spojence .. řekl jsem a přišel keme jounin .. Zavolejte jounina jménem Tsukiko Tetsuya

Minato Masuda

Seděl jsem jako každý den vždycky na balkóně svého pronájmu.
Chytl jsem do ruky otcův Samurajský meč.
Proč ses mi nevěnoval? Nemusel bys zemřít. řekl jsem si v duchu
a díval se na můj odraz obličeje na Samurajském meči.

Daichi Tako

Daichi šiel po ulici a pozeral spoza svojich slnečných okuliarí po okoli hoci Slnko mu do nich vôbec nesvietilo a tak si ich nakoniec vopchal do
vrecka. Na chrbte mu visel luk so šípmi, a katanou, prechádzal dalej a pozoroval okolie či nezahliadne niečo zaujímavé.
...To je nuda..., pomyslel si Daichi a obe ruky vopchal do vrecák.

Minato Masuda

Vstal jsem ze země a schoval otcův Samurajský meč do pouzdra na
katanu, které jsem měl připevněné na mém opasku.
Co bude teď? řekl jsem si a opřel se o zábradlí balkónu.
Kdy zase přijde bratr..? řekl jsem si v duchu.
Přelezl jsem přes zábradlí a seskočil z balkónu.
Šel jsem se projít do města, procházel jsem uličkami, na sobě jsem měl černé oblečení
a na pásku připevněný Samurajský meč mého otce.

Mato Kuroi
Táhla jsem se ulicí Komu jako sopel, silně jsme se nudila a trénovat se mi nechtělo. Kalhoty mi zase sjížděly. Měla jsem se skoro v půlce zadku. Podrážděne jsem zavrčela a kalhoty si povytáhla. Po pár krocích byly zase tam kde před tím. Znuděně jsem se táhla dál a doufala že potkám někoho normálního.

Minato Masuda

Došel jsem na konec uličky a byl jsem na nějáké ulici.
Pravou rukou jsem nahmatal otcův Samurajský meč a šel rovně.
Prošel jsem kolem nějáké dívky, ale vůbec jsem si jí nevšímal.

Mato Kuroi
Kolem prošel nějaký kluk, zastavila jsem se a otočila se na něho a celkem fešný byl. Zašklebila jsem se. Doběhla jsem ho a plácla ho do zad "Sate" zašklebila jsem se.

Minato Masuda

Jakmile jsem uslyšel, jak se ke mě ta dívka blíží, povytáhl jsem palcem
otcův Samurajský meč. Potom, jak mě plácla do zad jsem se otočil a podíval se na ní.
Sate.. jen jsem řekl a pak se zeptal Jak se jmenuješ? a zamyslel jsem se.
Obvykle se takhle nechovám, ale tahle holka vypadala fajn.

Mato Kuroi
zašklebila jsem se. "Mato," prohlásila jsme "A ty??" koukla jsem na něho.

Minato Masuda

Kdybych měl u sebe deník smrti a napsal do něj tvoje jméno, byla by jsi mrtvá.
Dával bych si na to pozor. řekl jsem a ďábělsky potichu jsem se zasmál..
Já jsem Minato.. řekl jsem a zasunul otcův měč.

Mato Kuroi
Koukla jsem se na něho jak na nějakého dementa "Denik smrti?? Co to meleš??" koukla jsme se na něho a zasmála jsme se.

Sora -> Začni psát pořádně .. bez barevně a rozepisuj se ... tydle přízpěvky jsou puplně zbytečný

Akira Arakida

Bol som v malom domčeku ktorý som si zaplatil z peňazí od Ikeho už je to dlho čo ma opustil aj on vytiehol som jeden so zvitkou a vybral som aj potrebné ingrediencie začal som pomaly pridávať to čo trebalo takže lyžičku Akoitínu , šťava s Durmanu , dve bobule vranieho oka , trochu oleja , a za hrsť bobúľ imela. diktoval som si a pridával som prísady ktoré som v mažiari rozmixoval a zmiešal nakoniec keď mala hmota správnu konzistenciu tak som ňou potrel pár svojích senbonov aj čepeľ mojej kosy. Tak pri tomto pomere by to mal byť mierne paralyzujúci jed ktorý účinkuje dosť rýchlo. povedal som si a usmial som sa zvyšok jedu som si vlial do fľaštičky na paralyzujúce jedy a zavesil som si ju na opasok . Zobral som si kosu zavesil som si ju na chrbát na kosu som si dal dáždnik a vyšiel som do ulíc pomaly som kráčal ulicami a premýšľal čo mám asi robiť. Prešiel som jednou ulicov a uvidel som dve osoby ako sa rozprávajú kráčal som okolo nich a do jednej s nich som omylom narazil ale bez slova som pomaly pokračoval ďalej.

Mato Kuroi
Čekala jsme co mi odpoví Minato. On je tak hrozně divnej, jee pavouk ze zeleným zadkem zkoumala jsem pavouka. Když do mě někdo vrazil. Ani se neotočil a šel prostě dál, naštvala jsem se co je ta za ***** ani neomluví **** jeden vrčela jsme v duchu "Ty ***********" zavřiskla jsme na něho. "Co si myslíš že děláš" zavrčela jsem naštvaně. tvářila jsem jako bůh pomsty, a ještě mě chytly tiky do oko. "ježiši ****** já se na to **** už ale vážně to je tak ****** den" vrčela jsem pomalu jsme se přibližovala k tomu klukovi.

Daichi Tako

Daichi sa posadil v Rámene, a objednal si trikrát dango. Zatiaľčo čakal ujistil sa ,že cesta je voľná, bolo ešte skoro a veľa ľudí tu teraz nebolo čo mu hralo do karát kedže bol bez peňazí. Akonáhle pred neho položili dango, pousmial sa, vytiahol si slnečné okuliare a dal si ich na oči a v momente sa pustil do jedla. Asi za tri minúty s tím bol hotový a povedal "Vynikajúce raňajky vďaka" postavil sa , že už už odíde keď v tom začul tú vetu "nechceš zaplatiť mladík ?" , Daichi sa len pousmial pozrel smerom na prázdnu cestu pred sebou, a pokrútil hlavou do strany, "pripíš mi to na účet starký", zasmial sa a rozbehol sa preč ako o život, za ním sa už hnal predavač s úmyslom poriadne mu namlátiť. Bežal asi päť minút v kuse keď si všimol , že dedka už nemá za chrbtom a spomalil až úplne zastal, ...uff, ten mal teda výdrž ešte chvíľu a zložím sa aj ja... povedal a prudko sa nadýchol, keď sa upokojil a po druhý krát sa obzrel na to isté miesto z ktorého prišiel uvidel opäť toho dedka akurát že teraz stál priamo pred ním, Daichi si povzdychol vyhol sa jeho ruke a bežal ďalej ako zmyslov zbavený ako predtým, a neustále sa obzeral za seba a zabočil som do uličky, keď v tom prebehol okolo nejakého dievčaťa a (Mato Kuroi) zbežne som si ju stihol prezrieť a pomyslieť si len ...vau... ked som vrazil do nejakého chalana takou silou a v takej rýchlosti že som ho zvalil na zem (Akira Arakida).
Zastal som a všimol si že dedko zmizol, chalana čo som ho zvalil som si nevšímal a pozrel sa na dievča, "páni" povedal s úsmevom a pousmial sa na ňu-

Akira Arakida

Stihol som len povedať tomu dievčaťu Ah prepáč nevšimol som si ťa . a v tom do mňa niekto vrazil padol som na zem no hneď som vyskočil na nohy a siahol som po dáždniku pozrel som na neho Čo to robíš ? povedal som mu a stál som ďalej pred ním v bojovej pozícii.

Daichi Tako

"Ou prepáč kamoš" povedal keď konečne odtrhol zrak od dievčaťa, "mal som trošku naponáhlo fakt ma to mrzí" ale Daichi to rozhodne najavo nedával, pretože to mal tak v povahe, väčšie starosti mu robilo kde bude teraz ráno raňajkovať a prečo tomu dedkovi vlastne nezaplatil keď pri sebe má nejaké to Ryo. Zobral si okuliare do ruky a vopchal si ich do vrecka a opäť pozrel na ľudí okolo, až pohľadom opäť spočinul na dievčati ...vyzerá to tu zaujímavo... v tom si všimol, že jeho luk mu spadol na zem keď vrazil do toho chalana, a bol rovno pod nohami dievčaťa kde sa radšej hneď nehrnul aby ju neurazil okrem toho mala kalhoty tak nízko že by si to mohla špatne vysvetliť, luk bol krehký na dotyk a dúfal že naňho to dievča nestúpi a nezničí mu ho, predsa len to bol darček od jeho matky.

Mato Kuroi
Vrčela jsem, byla stále neuvěřitelně naštvaná "Tak si rosvit ty *********" zavrčela jsem a protočila očima. "Yare Yare, jak se jmenuješ??" koukla jsem na něho už né naštvaně. "A ty na más přestan koukat" zavrčela jsem k tomu druhému. Potáhla jsem si kalhoty. Pobaveně se na ně koukala.

Saaya

Vstala jsem , otřela si oči a podívala se na hodiny. Cožee? To už je tolik ?Rychle jsem vstala z postele, umyla se , něco jsem do sebe hodila , oblékla se a vyrazila ven. V ulicích bylo docela prázdno, jelikož většina geninů byla na chun zkouškách. Sedla jsem si na lavičku v parku a dívala se na oblohu. Hlasitě jsem si povzdechla. Ach .. to je nuda..

Daichi Tako

"Prosím podáš mi ten luk" pousmial sa na dievča čo vrčalo a pozrel sa jej na moment do očí, a potom na luk čo jej ležal pod nohami,
"ty na mňa pozeráš tiež , nato máme predsa oči myslím" povedal a lebo sa mu nepáčilo to vrčanie, ...tej by sa zišla lekcia správania sa... z ničoho nič sa uškrnul, to isté mu povedal raz jeden zo senseiov na ninja akadémii a do 6 hodín ho vystriedal další, od tej doby toho chlapíka už nevidel.