Důvod k obraně I.

Sanbi

Arrrrrghhhhhhhh Vydal sem ze sebe když do mě udeřil blesk a já se začal pomalu zmenšovat a měnit se démoní chakru...

Nero

Zakřičel jsem silnou bolestí která mě ztrhnula na kolena a najednou se odemě začal sensei vzdalovat a mizet mi z dohledu..jakobych mizel z tohoto světa a má bolest byla čím dál větší a větší...

V tom jsem se objevil zpátky ve svém těle a všechna Sanbiho chakra se odsávala z těla neboli z pečetě a mířila do mizukiho dlaně. Umírám ?... Problesklo mi v hlavě a mě se zatmělo před očima..Sen...sei.. Řekl jsem napůl chraplavým hlasem a následovně jsem omdlel..

Edit: Trochu jsem to upravil .. Ramaru

Mizuki

Vznášel jsem se nad ním asi 10 metrů ale chakra sanbiho kterou jsem zněj vysával jako součást techniky mě posíalla víš a víš byl jsem velice vyčerpaný a jen tak tka jsem držel sanbiho pečet na ruce ,až jsem jí vložil do male ampulky která zmodrala a jako kdyby se po uzavření obalila titanem aby se kní nedostalo nic zvenší a ano zevnitř ... Nero slábl až omdlel a já vysál všechnu sanbiho chakru a to už se k nerovy seběhly doktoří kteří ho odnášely do nemocnice a bariera se roztříštila a zalezla zpátky do prasklyn .. doktoří ho odnesly a já vítězně a štastně se zaradoval protože jsem mu zachránil život mraky se rozthaly a začlo svítit sluníčko a odendal jsem démona když vtom ....

Mš protál meč ... prolítlo kolem mě pár peří a já nemohl zalapat ani po dechu ... slyšel jsem mihavě křik Raikageho , jak křičí moje jméno .. všichni mě pozorovaly s vyděšením .. protal mi srdce a já cítil jak mi pomalejš a pomalejš přestává bušit ... cítil jsem jak mi ten meč zařezává víc a víc do těla a z mé rány teklo krve jako nikdy .... T-todle je konec ?? .. řekl jsem zděšeně a upustil jsem zlatou kosu která najednou zmyzěla .. Lapal jsme po děchu čím dál tím víc .. a votm seo zval temná hlas zamnou .. byl tak temný a tak krutý že jsem to nikdy dřív nepostřehnul ... Sbohem neznámí ninjo ... řekl mi av pohodě a chytnul mě druhou rukou za rameno a a nabodl mě až k rukojeti takže moje hlava byla těsne před tou jeho ... Dobře si mi posloužil .. řekl a za to rameno mě zase odstrčil zpátky a tím země vybodl meč a já s mírně pozavřel oči ale nedla jsem hlasitě tu bolest znát a přepadl jsem a upustil jsem železnou lahvičku se sanbim a letěl jsem z velké výšky směrem dolu z přicha mi tříštila krev která nestačila mé rychlosti a Takahiro tu lahvičku chytnul a pak se jenom otočil a rychle odletěl pryč ...
Zatím co já zasněný jsem padal k zemi ... Nero ... prohodil jsem utrápeným hlasem ve vzduchu .. a moje zlatá kápě mi kvůli tomu větru vyletěla z rukou a letěla vzduchem a najenou dopadla na ležícího Nera a přikryl ho , kterýho nesly do nemocnice .. Žij blaze mé díte ... řekl jsem utrápeně a s usměvem ale vtom jsem narazil obrovskou ryclostí do země a .............

Daisuke -> Všichni tě v tom chaosu i poslouchaly a pak se všichni nasoukaly do uzykch jeskyních vedoucí za kumogakure a vesnice byla lehce vylidněná .. viděl jsi zkravene bojiště .. a opět zničenou kumogakure .. bylo to tak často .. jako kdyby svět nikdy neznal mír .. viděl si jak sanbi zmyzel a jak ten chlápek se zlatou robou letěl dolu celá od krve a jeho spousta krve zatím ... viděl si to všechno ... a bylo to dost nefer

Daisuke

V tu chvíli mě chytla silná nostalgie. Jednou budeš rychlejší než já. Vzpomněl jsem si na jedny z posledních slov svého senseie Neyra. "Věřím v tebe, Daisuke!" Znovu mi proběhla slova mého senseie, který mi jako jeden z mála důvěřoval. Jelikož jsem šel až za všema lidma, tak když se na mě otočili, tak si mohli všimnout, jak mé vlasy od konečků pomalu, ale jistě rudnou. Rudnutí se nezastavilo na konečkách, ale došlo až k hlavě a pomalu se mi tvořily rudé pečetě na tváři, při čemž postupovali až k nohoum. Otočil jsem se k lidem s rudými oči "Nikam nechoďte." Poslední část slova už jsem řekl jakýmsi naštvanym tónem. Jenže to už jsem se rozeběhl a za mnou létaly malé rudé blesky. Běžel jsem rychleji než kdykoliv dříve i přes bolest z mých zranění. Jenže to už jsem se odrazil od země směrem na stěnu jedné budovy, od té stěny na protější střechu budovy a od střechy do vzduchu a popadl jsem tu padající osobu v té zlaté róbě se snahou s tou osobou dopadnout na zem. Víš, že dost riskuješ, když mě použiješ v takové agresivitě, nebude pro mě brzy problém tě uplně ovládnout! Ozývalo se mi v hlavě.

Mizuki

Někdo mě chytl ale já letěl ve velké rychlosti a tak jsem ho smetl semnou .. dopad nebyl tak zdrcený měl jsem na sobě bíle triko s kratasi protože moje roba byla už na nerovi ... ale moje oblečení bylo už celé od krve .. a daisuke ho to nepěkně nahodilo a já mu krvácel do rukou .. spadly jsme na zem a já se oní nerozdrtil a to díky daisukemu ,,, pomalu jsem lapal po dechu s probodnutým srdcem ... D..děkuji .. Daisuke .. řekl jsem mu klepavím a tichým hlasem a dotknul jsem s ejeho tváře a naní jsem zanechal krev mé dlaně ... v tom už se seběhly snad všechny vojenské jednotky co tam byly .. všichni tak štastně zíraly protože si ho chytil i když si sesám dost zranil a vtom se mezi všechny vtřela hodně silně , se slzami v očích žena ve stříbrném plášti a klekla si naproti tobě a pevně objala Mizukiho tys mohl poznat že to je Aimi ta žena z toho klanu co minule zachránili kumogakure nebo spíš pomohly y zneškodinili toho démona .. a taky mizuki muž který ti krvácel a umíral v rukou jeden z hrdinů kumogakure a starý žád raikageho .. MIZUKI !! ..... zakřičela neštastně Aimi.. Vydrž ! ... dodala pak a on se naní tak smutně pohledl ale nevydal ani slovo nemohl protože jeho srdce pomalu dobouchávalo ... lehce se odeme odtáhla a natáhla ruku nad srdce a začla něco zaříkávat ... a od ruky jí šlehala žlutá chakra a tys mohl spatřit pohled mizukioho jak se usmývá ale žádné změny votm že by mu to pmohlo nebyl yvidět

Nero

Ninjové mě odnášeli pryč já zaslechl své jméno v Mizukiho hlase. Mizuki-sen..sei.... Vydal sem ze sebe poměrně hlasitým hlasem a otevřel jedno oko.. Zahlédl jsem na sobě Mizukiho krvavou róbu a vdáli jak leží Mizuki v Daisukeho náruči a všude je spousta krve.. Mistřéé !!!!!.. Zakřičel jsem hlasitým chraplavým tónem přičemž z mých úst se slovy vylítla i hrstka krve z plic. Jiruga-sensei..a teď..Mizuki-sensei.. Ne..to ne... Probíhali mi v hlavě myšlenky a já nemohl vůbec nic dělat.Mé tělo bylo zdrcené a já sotva držel vědomí.. Má ruka se z nosítek natahovala směrem k mistrovi a po tváři se mi spustil velký proud slz... Nesmím o něj přijít...NE!

Daisuke

Držel jsem ho ve vlastních rukou. "Nesmíte umřít Neyro sensei!" Proběhla mi hlavou vzpomínka na uplně stejnou událost s mym senseiem. Stejně jsem ho držel v náručí a stejně umíral při ochraně někoho, koho měl rád. jenže pro mě to teď psychicky bylo naprosto šílené, jelikož mi během jednoho dne umírali dvě osoby v náručí a to je slušná dávka emocí. "Nemůžete umřít! Máte tady svého žáka a závasky k vesnici, bojujte!" Zvolal jsem tak že to slyšeli všichni kolem nás. "Jednou mi jeden moudrý muž řekl, že ve mě věří a to samé určitě platí i u vás k Nerovi, tak ho tu nenechávejte! Musíte tomu jen..." Řekl jsem a pomalu se dával do normálu z Rudého bleska, při čemž jsem přerušil slova a chvíli přemýšlel. "Musíte tomu věřit!" Dořekl jsem svoji větu a úsmál se na něj s nadějí v očích.

Mizuki

Přetočil jsem hlavu na daisukeho .. Slova Nuramonova učitele .. řekl jsem lehce a tiše ... vydl si že on opravdu zná celou vesnici ... a proto se sem vrátil bránit jí a umřít pro ní a to se možná může zachvilku stát pak jenom přetočil chlavu na Aimi která se ho snaižla olečit a plakala ... Aimi zesílila techniku a Mizuki jí pomalu chytnul ruku a tys uviděl jako kdyby ti 2 byly propojený ,každýho ale obalovala jiná chakra ale pak si uviděl že se ty barvy sladili do červené podobné jako máš ty a tys uvidlě něco v tom smyslu že ta krev po celem jeho těle začla zasychat a mizet .. on se přitom pořád usmýval jako kdyby se nic nedělo jako kdyby se zasnil

Všichni kolem žasly když to viděly a na ustech se jim vyčarovaly usměvy .. atmosféru ztěžili černé mraky ze kterých začlo pršet a slunečný paprsky už tak nedosahovaly na zem a šlehaly do vás čerstvé kapky vody

Daisuke

Položil jsem ho na zem a už jen hleděl na to co se vůbec děje. Bylo to plné emocí a to hlavně přátelství a lásky. Při pohledu na měnící se záři na rudou, jako jsem měl já se všechno pro mě vyjasňovalo. Původně bych kvůli svému senseii byl zničený dlouhou dobu, ale tahle událost mi ukázala, že to není zase tak moc hrozné, jak to vypadá. Ježiš to je doják až se mi z toho chce zvracet. Ozval se ve mně Rudý blesk a zřejmě čekal moji reakci, které se však nedočkal. Ikdyž je svět tak krutý a někdy nám bere naše přátele a rodinu, tak stojí za to zde žít. Jediné co budu most udělat je vytvořit mír pro vesnici. Ikdyž tim se nevytvoří mír, dosáhnu celosvětového a nekonečného míru! To slibuju na památku Neyra. Pomyslel sjem si a sledoval záři.

Nero

Mlžilo se mi před očima a všechny zvukové vlny tlumilo mé zničené tělo.. Mizuki....sensei.. Ozývalo se mi v hlavě a já se letmým pohledem rozhlížel po okolí... Ulice,domy byli zničené a zaplavené vodou ze Sanbiho..část vesnice byla značně poškozena.. Tohle....jsem způsobil...já.. ? Ptal jsem se beznadějně sám sebe a pomalu se mi zavíralo oko kterým jsem to vše pozoroval.. když jsem se v posledních sekundách podíval na Senseie..viděl jsem jen pár lidí a slabé rozmazané světlo a pouhé siluety postav.. Nevěděl jsem co se děje a proto jsem myslel na nejhorší.. Po tváři mi ztekla slza a já to už ani psychicky neustál..Upadl jsem do těžkého bezvědomí z fyzické bolesti,zranení a i z psychického hlediska..