Cesta staříka a vnuka (Ichiro a Daisuke)

Daisuke

Na tváři se mi objevil úsměv, jelikož už bylo mimo to, že ybch mohl přijít o další bližší osobu, která pro mě teď znamenala skoro všechno. Na nic jsem nečekal a pořádně mu to utáhl, při čemž jsem doufal, že by se ozval, kdyby ho to moc škrtilo. Když se obvázal, tak jsem čekal, že se bude chtít zvednout na nohy, aby jsme mohli odsud zmizet, tak jsem před něj natáhl svoji dlaň, aby se o ní chytl a já mu pomohl dostat se opět na nohy. "Ty jo, ani nevíš jak jsem se bál, že o tebe přijdu, avšak věřil jsem ti. Jsme přece rodina Shiritsu ne?" Řekl jsem již s úsměvem na tváři a děda si mohl všimnout rány na ruce, kterou mi vytvořila ta podivná loutka.

Ichiro

Pousmál jsem se ,když mi to utáhnul a pak mi i pomohl vstat a pak zminil to ,že jsme rodina Shiritsu ... Jo .. kéž by todle slyšel i tvůj otec .. To máš pravdu .. řekl jsem mu usměvavě a pak jsem si všimnul té ruky .. Co se stalo ? .. Co to je ? .. ptal jsem se velice opatrně a Daisuke mohl zaznamenat můj zájem

Daisuke

Zakrotuil jsem hlavou a tou rukou máchnul. "Já to vydržim, jen jsem byl moc zbrklý a doplatil na to. Prioritou je se od sud rychle dostat a co nejdříve do Horagakure, kde by jsme si mohli odpočinou, aby jsme nabraly síly na cestu zpět." Řekl jsem a dotkl se přívěšku na krku, což byl znak Konohy.

Ichiro

Jo ... máš pravdu .. usoudil jsem .. na Utáboření je už pozdě a jsou zde nepřítele .. měli bychom jít .. odsouhlasil jsem a s jeho zareagováním jsem se vydal pryč rychlým během

Daisuke

Možná se ještě dnes uvidim s Aiko a konečně zase uslyšim to její dattebayo. Už se těšim. Pomyslel jsem si nadšeně. Ježiš to je k blití, takové city, uplně je mi z tebe blbě. Ozval se Rudý blesk, který byl pochopitelně naštvaný, jelikož jsem ho opět přemohl. No jo jenže já neumřu sám tak jako ty. Pomyslel jsem si směrem k němu. Jenže když umřu já, tak umřeš i ty, takže neumřu sám blbečku. Snažil se Rudý blesk stírat, ale já se za běhu jenom pousmál. Je vidět, že jsi mě opět nepochopil, ubožáku. Pomyslel jsem si a chytl si znak Konohy na prsou.

Bežely jsme hustým lesem ,který byl tmavší a tmavši když vtom jsme proběhly kolem veůlých kamenů a hned zanima se rozprostíraly louky a lesy
Zastavil jsem se mezi kameny .. A jsme mezi Bleskovou a Ohnivou zemi .. řekl jsem s usměvem

Daisuke

Běžel jsem co mi nohy stačily a v tu chvíli se děda zastavil a řekl mi, že jsme na hranici, při čemž jsem se pousmál od ucha k uchu a mezitim zhluboka vydechoval. "Wohoo! Už tam skoro budem." Zvolal jsem nadšeně a rudé stuhy na katanách mi vlály ve větru, při čemž jsem měl na zádech svůj štít (Jak vypadá a jak je velký?). "Děkuju dědo, že jsi se mnou vůbec tuhle cestu podniknul." Řekl jsem s úsměvem a rozeběhl se směrem do Ohnivé země.

Ichiro

Dlužím ti to ... řekl jsem ti jenom souhlasně a rozeběhnul jsem se zatebou ... Todle ho může vrátit zpátky do života .. řekl jsem si štastně a bežel jsem zaním

- Štít je přez celý záda ,jelikož je stejně velký jako katany a jsou vidět jenom zášity a koence špiček a je kulatej

Daisuke

Nehodlal jsem dál přemýšlet ani nic říkat, jen jsem hodlal běžet (Nevim co psát, tak už napíšu, že už tam skoro jsme). Když v tom jsem se prudce zastavil a začal přivírat oči, abych víc zaostřil, jelikož jsem nevěřil tomu co jsem viděl. "Dědo! Tak se něco stalo, jelikož jde z toho místa obří dým!" Zvolal jsem a ozvalo se několik obřích výbuchů směrem od Horagakure. Nečekal jsem na svolení a rozeběhl se přímo do Hory. Sakra Aiko!

Ichiro

Daisuke !? .. zakřičel jsem na daisukeho ,ale ten dál utíkal a tak jsem se zaním rozeběhl .. Todle není dobrý .. řekl jsem a bežel jsem dál

-> Pišme asi už do Hory