Zkouška nebo poprava? (Ryuu)

Ryuu

"Posera?. Jsem jen opatrný a nikomu nevěřím." Pomalu jsem přistupoval k Kenjimu s ďábelským úsměvem na rtech. "Co by mi těd zabránilo abych vás zkopl z toho útesu? Nic... "Bylo těžké rozeznat jestli to opravdu myslím vážně a nebo ho jen provokuji. Po nějaké chvilce jsem však přešel na kraj útesu a podíval se dolů.

Kenji

Pousmál jsem se. "Brání ti v tom to, že já o tobě vim vše a ty o mně jen mé jméno, takže bych si tě pak našel a žebral by jsi o svůj život s xichtem v bahně." Řekl jsem, ale v tom tě jakoby něco popadlo za nohy a ty už jsi letěl dolů z útesu, sám jsi dobře při pádu viděl, že já tam stále jen tak v klidu seděl. Najednou jsi dopadl do vody a vlny s tebou mlátily ze strany na stranu a dokonce i o kameny. Jenže v tom tě něco popadlo za nohu a vtáhl do hlubiny, kde jsi ztratil kontrolu a padl do bezvědomí. Po chvíli jsi se probral v místnosti na posteli a nic víc v místnosti nebylo, jenom dřevěné dveře. Vedle sebe jsi měl na zemi suché oblečení a zjistil jsi, že jsi nahý.

Ryuu

Je si sebou nějak moc jistej. Ani zdaleka o mě vše neví, natož jaký jsem a čeho jsem schopen. Nicméně ho zatím potřebuji abych zabil toho parchanta Kya. Najednou mě cosi zatáhlo za nohy a moje tělo padalo z útesu. Co se to sakra děje? To už jsem však byl pod vodou, nemohl jsem dýchat. Zatemnilo se mi před očima, ztratil jsem vědomí. Začal jsem pomalu k sobě přicházet. Byla mi zima. Něco mi tu nesedí. Otevřel jsem oči a porozhlédnul jsem se kolem. Kde to jsem? A proč jsem sakra nahatej? Vedle mě leželo suché oblečení, oblékl jsem si ho a pečlivě si prohlížel místnost.

V místnosti nic víc nebylo, jen ty dveře, kterými kdyby jsi vyšel, tak bys prošel uplně holou a úzkou chodbou, která by tě zavedla k dalším dvěřím, za kterými už byl docela velký sál, uprostřed něj byl stůl s několika židlemi a na stěnách různé obrazy. U stolu seděla podivná postava, která tam zrovna rolovala bojové svitky.

Ryuu

V místnosti kromě suchého oblečení nic nebylo, proto jsem přešel k dveřím a otevřel je. Vkročil jsem do dlouhé chodby na jejímž konci byli další dveře. Doufám, že za těmi dveřmi nebude další chodba. Usmál jsem se a otevřel ty dveře. Ocitl jsem se ve velkém sálu. Na zdech viseli obrazy, pro mě to byli spíš nějaké čmáranice. Nikdy jsem neholdoval umění. Porozhlédl jsem se po sálu, všimnul jsem si nějaké postavy sedící u stolu. Odkašlal jsem si hlasitě a čekal až si mě ten neznámý všimne.

Zakašlal jsi, ale ta osoba tě uplně ignorovala, jakoby ani nevěděla, že tam jsi. Mohlo tě napadnout, že zřejmě bude hluchá. Jenže v tom jsi uslyšel

Kenji

"Tak už jsi se vzbudil Ryuu? Konečně." Řekl jsem s úsměvem, při čemž jsem přešel k sedící osobě a podíval se na tebe. "Nevšímej si ho, má takovou poruchu, že když začne dělat nějakou věc, tak okolí neřeší, ale to je neuvěřitelně výhodné v boji, jelikož si všímá jen boje a okolí ne. Dá se říct, že nemá city a emoce, je to něco jako psychopat. Jmenuje se Kailo." Řekl jsem ti. Avšak ti nemuselo dávat smysl, co tu vlastně děláš.

Ryuu

"Hmm, zajímavé. Ale těd k věci. Kde to k sakru jsem? A proč jsem se probudil nahatej?" Řekl jsem trochu nasraně Kenjimu. Kdo by taky nebyl naštvanej, když se probudí na neznámým místě bez oblečení, tak jak ho panbůh stvořil. Po chvíly jsem se ale uklidnil a sledoval toho psychouše. Opravdu nic nevnímal. Zajímalo mě , na čem tak těžce pracuje. Možná mi to Kenji vysvětlí.

Kenji

"Buď v klidu. Jsi na naší základně a ta má vchod pod vodou, kdyby tě tam nestáhla Ria, tak bys tam sám neskočil. A byl jsi mokrý a zde byla poměrně zima, takže tě Ria svlékla, aby jsi nenachladl a pak ti dala suché oblečení na židli vedle tebe. Takže neboj, nejsme jinak orientovaní." Řekl jsem ti v klidu a s úsměvem. Bylo mi však jasné, že se zeptáš kdo je Ria, a proto jsem nečekal a hvízdnul na prsty. S Kailem to ani nehlo a dál pracoval, ale ze dveří najednou vyšla.
http://fc07.deviantart.net/fs70/i/2010/252/2/e/commish_34__sexy_erika_by_black_pantheress-d2yej9o.png

Ryuu

Holka? Zrudl jsem jak paprika. Nikdy mě žádná holka neviděla nahého, nepočítám svoji matku. Navíc tahle holka je ... Chvíly jsem na ni jaksi divně díval. Po čase jsem se však uklidnil a choval se tak jako vždycky, odměřeně a bez emocí. "Je tohle jediná základna nebo jich máte takových víc?" Zeptal jsem se zvědavě Kenjiho.

Ria

V tu chvíli Kenji nic neřekla a já se jen pousmála. "Ne už tu žádné jiné nezbyly, tvůj bratr měl tři, ale minulý rok se dvě zhroutily a tahle drží, jelikož jsme ji zrekonstruovali." Řekla jsem ti milym hlasem a došla přímo k tobě již s nataženou pravou rukou na pozdrav. "Jinak já jsem Ria a specializuji se na výbuchy a pasti." Usmála jsem se

Ryuu

Rozhlížel jsem se kolem sebe, díval se na strop haly. Poté ke mě přišla Ria a potřásla mi rukou. "Já jsem Ryuu a jsem specialista na..." Chvíly jsem přemýšlel na co se to vlastně specializuji a pak jsem jí odpověděl. "Na rychlost." Obrátil jsem se na Kenjiho a zeptal se ho na jednu věc, která mě dost zajímala. "Z jakého důvodu jsi mě sem zavedl? Pochybuji, že to bylo proto abych viděl tenhle úkryt..."

Kenji

Ria odešla, protože věděla, že tohle už ví a nemusí to vidět znovu. Já jsem jen máchl dlaní, aby jsi šel za mnou a šli jsme do další místnosti. Byla celá černá, ale pak se rozsvítila a ty sis všiml na obří zdi jakési šedivé mapy, na které byly vyznačené jakési rudé cesty a pak jakási zelená, která se na ostrově rozešla od té rudé někam pryč, do tří různých směrů. Byly všude různé popisky a tobě došlo, že ten ostrov je vlastně Lost country a bod, ve kterém se cesty rozešly, to je Suichugakure. "Tvůj bratr věděl, že Valentine Hanirushi je jeden z adeptů na budoucího kage, a proto ho sledoval už od Yukigakure. Tehdy nás bylo ještě asi 10 a byli jsme zelenáči, jenže pak jsme umírali, jelikož jednoho z nás většinou odhalili a ten zemřel. Nakonec zemřel i tvůj bratr, a proto jeden z členů odešel, protože už si myslel, že není možné získat Suichugakure, ale my jsme zůstali a vyhledali tebe." Řekl jsem ti.

Ryuu

Na máchnutí dlaní jsem následoval Kenjiho do další místnosti. Doufám, že mi chce ukázat důvod proč tu jsem. Najednou se rozsvítilo a já spatřil jakousi šedou mapu, vypadala dost staře. Přešel jsem k ní blíž a pozorně si ji prohlížel. při pečlivém pozorovaní jsem poslouchal Kenjiho, stále mi však unikal smyl proč tu jsem. "Je to fakt zajímavý ale pořád nechápu proč jsi mě sem zavedl."

Kenji

Pousmál jsem se a ukázal cestu zelené čáry. "Ta zelená čára je trasa dcery Sendokageho. Pokud chceme být novými vůdci Suichugakure jak to plánoval tvůj bratr, tak musíme najít dceru Sendokageho a pak mu říct, že ji máme, jako to kdysi plánoval tvůj brácha." Řekl jsem ti tiše a tobě to mohlo pomalu dojít, že je vše dopředu promyšlené. Avšak ti mohlo být trošku zvláštní proč by se nechával bratr jen tak zabít, když to má tak promyšlené.

Ryuu

"Unést dceru Sendokageho? Co je na tom tak těžkého, že jste to neudělali už dávno?" Zeptal jsem se Kenjiho. Určitě v tom bude nějaký háček. Zajímalo mě jaký. Trochu jsem o tom přemýšlel, nedával jsem to však na sobě znát.

Kenji

Pousmál jsem se a podíval se na tebe. "Víš jak zabezpečil Sendokage vesnici? Celou ji nechal zavalit sněhem a přivedl legendární šermíře, kteří chrání okolí vesnice. No a proto jakmile někdo přijde do vesnice, tak o něm Sendokage hned ví, takže si představ jak zabezpečil vesnici a jak zabezpečí svoji dceru, která je pro něj to nejdůležitější na světě." Řekl jsem a vzal si jakousi tenkou tyčku opřenou o zeď vedle velké mapy a ukázal s ní na jakýsi modrý bod. "Tohle je velký kamenný komplex, kde je podle všeho jeho sestra Eimi. Každý kámen má v sobě chakru, takže když se nějak poškodí, tak o tom budou lidi, co hlídaj komplex hned vědět a zabezpečí Eimi ještě více. Zároveň na zahradě je několik ledních medvědů, kteří jsou ochotni dát za Sendokageho dceru i život, jelikož berou Sendokageho něco jako svého krále. A v neposlední řadě kolem komplexu je několik stráží. Ale máme už malý plán, který se už docela rýsuje."

Ryuu

"Hmmm". Poslouchal jsem Kenjiho a přemýšlel o tom úkolu. Nebude to vůbec jednoduché, podle toho co mi to Kenji řekl si troufám říct, že je téměř nemožné bez odhalení se vůbec k Sendokageho dceři přiblížit. Tušil jsem však, že Kenji už má dávno připravený nějaký plán jak nepozorovaně unést Eimi. Konečně nějaký úkol u kterého bych se mohl zapotit. "Stráže, medvědi... to bude sranda. Jaký je tedy tvůj plán?"

Kenji

Pousmál jsem se a podíval se na tebe. "Doufal jsem, že se zeptáš. Podle plánů toho hradu je pod nim jakási šachta, která slouží jako úniková cesta, avšak nevíme kam vede a ví se, že tou šachtou mohou jen lidé, protože medvědi se do ní nevejdou. Takže když zjistíme, kde ta šachta končí a počkáme tam, tak máme jeho dceru." Řekl jsem to, jakoby to bylo něco lehkého, ale při tom to bude mnohem složitější.

Ryuu

Zajímalo mě, kde všechny tyhle informace získal. Nechám si to na později, těd máme něco důležitějšího na práci."Dobře, dobře... jaký bude můj úkol? Přímo ji unést nebo se postarat o stráže? No a taky mě zajímá, kdy tenhle plán provedeme." Proč mi to jednoduše nemůže říct se vším všudy. Zbytečně tu ztrácím čas. Možná si se mnou jen zahrává, zkouší moji trpělivost. Já mu ale tu radost neudělám, né těd.

//Promiň, že jsem dlouho nepsal, měl jsem menší postovací krizi

Kenji

Sledoval jsem jak jeho postoj tak i jeho výrazy v obličeji, abych zjistil jestli se mu ten plán hnusí a nebo ho to zase naopak zajímá. Avšak nedokázal jsem to jen tak přečíst. Poté se mě však zeptal jak a kdy to provedeme. "No ty půjdeš s Kailem směrem k té pevnosti, kde musíte udělat co největší nepořádek, proto Kailo dělá ty svitky, které slouží jako obří výbušniny, které tam musíte bez spozorování umístit." Řekl jsem ti odpověď na jednu část otázky, ale bez přerušení pokračoval v druhé odpovědi. "A vyrazíme zřejmě zítra, dokud je Sendokage na sněmu kage." Řekl jsem ti.

Ryuu

Kývnul jsem souhlasně hlavou a projel si v mysli celý náš rozhovor odznova. "Musím říct, že plán je dost promyšlený a propracovaný, líbí se mi." Strčil jsem si ruce do kapes a trochu se zamyslel. Kdo se postará o Eimi ?Zeptal jsem se zvědavě Kenjiho. Pošle na to někoho nebo se toho úkolu ujme osobně?

Kenji

Věděl jsem, že tahle otázka přijde, původně jsem ho do toho úkolu chtěl dát, ale pak mi došlo, že asi budu mít lepší schopnosti na chycení Eimi než on, jelikož jsem se specializoval na tiché lovení lidí. "No do toho půjdu já osobně a Ria mě bude z dálky jistit. Mám z vás všech asi nejvhodnější schopnosti na chycení Eimi rychle a tiše. Jelikož s ní podle všeho půjde Sendokageho starý přítel, který má schopnosti pomocí telepatie dát vědět všem medvědům v okolí a to by nedopadlo moc dobře." Řekl jsem ti a došlo ti, že asi tohle plánujem dost dlouho, když víme i o schopnostech lidí v pevnosti.

Ryuu

Vyslechl jsem jeho plány, trochu o nich popřemýšlel. Dost tím riskuje, když jde do toho. Pokud se nám to nepodaří tak budem ve velkým průšvihu, navíc by Sendokage zjistil pravé úmysli Kenjiho a to jsme zrovna nepotřebovali. Najednou na mě došla únava, následky mého nedávného boje. Chtělo se mi strašně spát, jen tak tak jsem se držel na nohou. "Pokud je to tedy vše, mohl bych už jít? Jsem děsně utahanej."

Kenji

Kývnul jsem hlavou s tim, že jsem ho doprovodil k tomu pokoji, kde se předtim i probudil a pak šel za těma dvouma ve velké hale. Stála tam Ria a koukala na mě. "Co se tak divíš, je to jeho bratr, takže to musí být on, kdo u toho bude." Řekl jsem a Ria jen zakroutila hlavou. "Je ještě tak mladý a bude nést takové břemeno." Řekla Ria a zakroutila hlavou. "Ví všechno?" Zeptala se a já se jenom pousmál a odešel pryč.

Ryuu

Spolu s Kenjiho doprovodem jsem došel do pokoje, kde jsem se předtím probudil. Otevřel jsem dveře, kývnul na můj doprovod a vešel dovnitř. Pžešel jsem po místnosti a pořádně si zívl. To byl dneska ale náročnej den. Bolelo mě celý tělo navíc jsem byl bez energie. Položil jsem svoji katanu vedle postele abych ji měl při ruce, kdyby se něco stalo a lehl se do postele. Zavřel jsem oči, uvelebil se na posteli abych ležel ve své oblíbené poloze a usnul.