Trénink pod vedením bělovlasé krásky (Tým 1)

Raiun

Pousmál jsem se, jelikož jsem pochopil, že mi chce pomoct, ale bylo to vše uplně jinak než to zřejmě pochopil. "Víš ono je to složitější." Řekl jsem a vyfoukl kouř do strany, aby nešel na Ararashiho, při čemž ten kouř nebyl šedivý, ale modrý, jakoby v něm byla jakási směs. "Jsi jeden z mála komu to řeknu, tak si toho važ." Řekl jsem ti a pak se porozhlédl a opět se na tebe podíval. "Víš mám v sobě trauma z té události a mám to v mozku, tak že ani speciální ninjové mě toho nedokáží zbavit a jediné co dokázali bylo to, že vytvořili jakousi protilátku, která mi brání v tom mít sny, takže ve snech nevidim znovu a znovu tu událost, jediná smůla je,ž e musim vykouřit tak 6 cigaret denně, takže mám problémy s dýcháním." Řekl jsem ti vážně.

Ararashi Izuzumi

Nevěděl jsem, co na to říct, tak jsem jenom mlčel a usmíval se. Byl to ale spíš ten typ úsměvu, kdy člověk neví, co si myslet a hlavně co říct. Napadlo me už jen: "Vy - nechtěl byste být někdy sensei; já jen, že máte zkušenosti a možná by Vám to pomohlo zapomenout. Vytvořit si nové a lepší vzpomínky, abyste se už nemusel spoléhat na ty cigarety."

Raiun

Zakroutil jsem hlavou a podíval se skrz stromy na padající sníh. "Víš tohle je složitější, mám už dost dobrých vzpomínek a stejně se té nejhorší vzpomínky nemohu zbavit, je to jako kdyby jsi byl na jedné straně břehu, mezi tebou a druhym břehem řeka, kterou nejde překročit a na druhé straně by byly dobré vzpomínky, nedosáhnu na ně. A sensei být nemohu, protože nejsem moc ninja na boj, ale spíše na myšlení a senseiové musí hodně bojovat, aby vás měli co naučit. Při čemž stejně musim hlídat Leii chlapa, protože mu pořád nevěřim a myslim si, že něco skrývá." Řekl jsem ti po pravdě a podíval se na tebe.

Ararashi Izuzumi

"Kdybyste potřeboval pomoc s čímkoliv, řekněte - dost Vám toho dlužím." Řekl jsem mírným a upřímným hlasem. Vlastně se mi dost ulevilo - s někým sdílet pocity - bylo to něco nového a vůbec jsem netušil, jak to popsat. "Asi je to pro teď vše? Neměl bych sensei nechat tak dlouho čekat, už takhle jsem jí přidělal pouze starosti." Usmál jsem se a hodlal odejít zpátky.

Raiun

Kývnul jsem hlavou a mávnul na něj. "Kdyby jsi si chtěl zase přátelsky promluvit, tak stačí když zapískáš na tohle." Řekl jsem a hodil ti malou stříbrnou píšťalku, ale pak už jsem zmizel mezi stromy. K senseice jsi se dostal poměrně rychle a nic tě nezdrželo, ale když jsi tam přišel tak už jsi na okraji zamrzlého jezera viděl ležícího Otokiho, kterýmu z těla vytahovala Lei svoji katanu a zasouvala ji do země, aby otřela tu krev.

Ararashi Izuzumi

Stříbrnou píšťalku jsem trochu nemotorně chytil, protože jsem to nečekal, ale než jsem znovu pozvedl oči od svých rukou, ve kterých nyní byla stříbrná píšťalka, abych mohl poděkovat, Raiun byl již pryč. Cesta zpátky byla bez nějaké události, ale když jsem přišel na okraj zmrzlého jezera chtěl jsem nejdříve zavolat: "Co se tady sakra děje," ale říkal jsem si, že vlastně nevím ani co to vlastně vidím. Raději jsem se rozhodl pomalu přijít blíž, abych se přesvědčil o tom, že se skutečně jedná o sensei a Otokiho. Na tu dálku jsem se klidně mohl splést - bohužel jsem se ale nespletl. "Co, co se tady stalo?" Začínal jsem mít pochybnosti o tom, jestli je to naše sensei, ale to by mě jinak neposlala za svým bratrem. A vždyť by nás zvládla oba, nemusela nás rozdělovat. Měl jsem ale špatný pocit.

Lei

Vytáhla jsem katanu ze země a zastrčila do pouzdra. Všiml sis na Otokiho mrtvém těle zelených skvrn smíchané s rudými od krve. Jenže když tam přišel Ararashi, tak už se mu objevil meč u srdce, ale já pak ucukla a katanu zastrčila znovu do pouzdra. "Eh, Otoki nebyl genin, byl to nějaký nukenin změněný podivným Henge na mladého a zřejmě byl zvědem jiné vesnice. Já na to přišla a on se začal bránit, jenže mé ruce byly rychlejší než ty jeho." Řekla jsem až takovým vyděšeným tónem, jelikož jsem byla dost opatrná a on se ke mně dostal až tak blízko.

Ararashi Izuzumi

Měl jsem stejné důvody podezřívat zrovna ji, ale proč by to dělala. Proč by to až tak zastírala? Navíc už jednou mi pomohla - vlastně její bratr; ale i přesto. Nevím - prostě ji věřím. "Takže," chtěl jsem něco říct, ale nevěděl jsem co. "Takže," začal jsem znovu a stejně a jako předtím jsem větu nedokončil. Jen jsem neustále střídavě sledoval Otokiho tělo a sensei. "Neměl by se proměnit zpátky?" Řekl jsem svou myšlenku nevědomky nahlas. "Co, co teď?"

Lei

Zaskočil mě tim, že by se měl proměnit zpět, což byla pravda a já tam chvíli stála dost zamyšleně. "No to máš pravdu, jaktože se neproměnil? To nedává smysl, proč by kdyby byl mrtvý neztratil tu svoji podobu?" přemýšlela jsem na hlas a podívala se na ležící tělo. Jenže v tu chvíli z pusy Otokiho vyletěla ohnivá koule, před kterou jsem jen tak tak uhnula dozadu a přitom jsem zakopla o kámen a spadla na záda k zemi. Mezitím se Otoki zvedl a bylo vidět, že má díru na místě, dke by měl mít srdce, tak jaktože se jen tak zvedl.

Ararashi Izuzumi

"Loutka?!" Podivil jsem se, když se zvedl. Jinak jsem si to nedokázal vysvětlit. Buď je to loutka anebo nemá srdce tam, kde by být mělo. Mezitím, co jsem sledoval překvapeně Otokiho, sensei upadla při vyhýbání se té ohnivé kouli. Mě ale na chvíli zachvátil strach. Ještě jsem nikdy neviděl oživlou mrtvolu a tak, než jsem se pořádně vzpamatoval, uběhla určitá doba. "Sensei," zavolal jsem a podíval se konečně směrem k Lei. Konečně mě napětí opustilo a já byl schopen se pohnout. Alespoň trochu. "Jste v pořádku a co to má znamenat?!" Začínal jsem být mírně rozčílený. Strach nejspíš utlačil můj vztek. Takže i když jsem strach měl, nejsilnější pocit v tu chvíli byl vztek.

Lei

Postavila jsem se po chvilce na nohy a můj zrak upřela na Otokiho, který na nás koukal. "Nevěřila jsem tomu, že je to možné a že se opět objevili, ale ty jsi..." Nedokončila jsem větu, jelikož mě předběhl Otoki "démon." Řekl a já sebou cuknula dozadu. Bylo to něco čemu jsem nikdy nevěřila a něco před čim mě vždycky každý varoval, že někdy přijde. Samozřejmě mi hned došlo, že to má nějaké spojení s aktivitou Akatsuki. "Ararashi drž se u mě a dávej si pozor. Je sice vzhledově mladý, ale bude na lepší úrovni." Řekla jsem ti a postavila se do bojového postoje.

Ararashi Izuzumi

"Dé-démon?!" Zopakoval jsem vyplašeně. Co nebo kdo jsou démoni? vyvstala ve mě otázka, ale i přesto jsem raději uposlech' sensei a přiblížil se k ní. Začal jsem do rukou koncentrovat raiton chakru. Tohle bylo trošku moc, navíc démon není člověk Prostě ho bez milosti zabiju! Těžko říct jestli to byl reflex anebo hněv anebo adrenalin. Prostě jsem ale v jednu chvíli byl u sensei a v další už se rozhodl démona zničit. Nevnímajíc cokoliv jiného, prostě jsem po něm vyběhl. Démoni neexistují! Nic takového existovat nemůže! Je to jen genjutsu! Nehodlal jsem se nechat zastavit a prostě jsem po něm chňapl levou rukou, abych ho poté pravou mohl udeřit.

Lei

Bylo mi jasné, že Ararashi asi nebude chápat, jaktože je to démon a zřejmě si to možná i spojí s ocasými démony, bylo to složité a nemohla jsem mu to teď vysvětlovat. V hlavě jsem si vybavovala, jak mi říkal Darui Aburakoji, že ho mám zabít a chvíli mi trvalo než jsem si vzpomněla, ale to už po něm Ararashi vyběhl a pokusil se ho chytit a druhou rukou mu dát pěstí. Otoki se enchal chytit, ale v tu chvíli, kdy ho chtěl udeřit, tak Otoki dal před sebe jenom dlaň a chytl Ararashiho pěst, při čemž ji pevně stiskl, takže Ararashi pocítil v ruce poměrně velkou bolest, že by ho měla složit i na kolena a v tu chvíli by ho Otoki nakopl.

Ararashi Izuzumi

Nezbývalo mi než zatnout zuby. Nečekal jsem, že bude mít takovou sílu a už vůbec ne, že je doopravdy skutečný. Když jsem klesal na kolena, jen jsem procedil: "Kdo jsi?" Kde bere tolik síly? Vždyť je to jen nějaká vyžlotina. Tipoval bych ho spíš na ninjutsu typ. "Hajzle!" Zařval jsem zprudka. Nemůžu dovolit, aby se sensei něco stalo! Nedovolím to! Už kvůli němu! Na mysli jsem měl Raiuna. Co by na to asi řekl, kdyby se sensei byť jen zranila. Byla to přeci jen jeho sestra. Na poslední chvíli jsem se zapřel tou největší silou, kterou jsem byl schopen. Nehodlal jsem povolit hned po prvním neúspěchu. Jestli mě chceš dostat na kolena, budeš mi tu ruku muset zlomit!

Lei a Otoki

Otoki se jenom zasmál "Klidně." Řekl ti a začal jsi cítit větší bolest, při čemž ti došlo, že ti tu ruku opravdu láme. Jenže to nestihl, jelikož ho v tu chvíli Lei kopla ze spoda do brady a on spadl na záda, a proto tě pustil. Lei ti pomohla na nohy a naklonila se k tobě. "Musíme mu nějak poškodit krk, pokud narušíme spojení mozku s tělem, tak by měl zemřít." Pošeptala ti, ale to už se Otoki postavil na nohy a začal skládat pečetě, když v tom "Katon: Goukakyuu no jutsu!" Zařval a na Lei a tebe se rozletěla obří ohnivá koule. Lei nečekala a strčila tě do prsou, při čemž jsi se posunul do zadu a vyhnul se kouli, jenže Lei to nestihla a poslední co jsi viděl byl dým, takže ti došlo, že asi použila kawarimi.

Ararashi Izuzumi

Co udělám? Nemůžu se k němu přiblížit, nemůžu zaútočit z dálky. Teď by se mi katana hodila. Netušil jsem, jak na něj zaútočit, aniž bych znovu musel být zachráněn. Otoki neměl katanu, takže kdybych ji měl já - Sakra! Stál jsem tam jak zaražené tvrdé Y. Jsem jen genin, co já a démoni? Copak vůbec vím, co jsou zač? Copak vůbec existují? Teď už jen záleží na jediném. Začal jsem skákat dozadu, abych se dostal dál od něj. Mezitím jsem vytáhl kunaie a železné lanko. Na železné lanko jsem nandal kunaie pomocí otvorů v kunaii způsobem - lanko skrz otvor, rychlá smyčka, další kunai. A na začátek i na konec jsem připevnil výbušné lístky. To celé jsem roztočil nad hlavou a pokusil se to hodit po Otokim a tím ho nejenom svázat, ale i zranit. Nemířil jsem mu na krk, ale na tělo. Vahou kunaiů by se totiž lanko společně s kunaii mělo dostat nejenom dolů, ale i nahoru, tedy ke krku.

Lei a Otoki

Otoki se proti tobě rozeběhl a když jsi to na něj hodil, tak se přikrčil, jakože se odrazí do výšky, což se docela i povedlo. Jenže ve chvíli kdy dopadal, tak se mu chytlo lanko přímo za nohu a on spadl k zemi, ale lanko letělo dál asi o dva metry, takže se mu nic nestalo, jenže v tom se u něj objevila Lei a sekla mu po krku, jenže on chytl její katanu mezi ruce a jakoby katanu odhodil do výšky, aby se mohl odkutálet, ale s tim Lei počítala a přímo na něj dopadla ta zelená barva, hlavně na krk. Ale to už se Otoki protočil a kopnul Lei přímo do hlavy, takže ji dostal na zem a on sám byl nad ní.

Ararashi Izuzumi

Za předpokladu, že je ta katana stále ve vzduchu, jsem po kataně vyběhl, abych ji chytil, rozhodně by to nebylo šťastné, kdyby dopadla na zem, když tam je zrovna sensei. Ačkoliv na Otokiho dopadla barva, nepočítal jsem s tím nebo jsem alespoň nehodlal riskovat, že by se katana nezabodla do něj. Jakmile bych katanu chytil, sekl bych mu bezmyšlenkovitě po krku. Alespoň tak vypadal můj plán.

Otoki

Meč proletěl vzduchem a v tu chvíli jsi ho chytl, ale toho jsem si všiml, a proto jsem očekával útok a dkyž se rozmáchl, tak jsem se otočil a dal si před krk ruku, takže se mi katana zasekla silně do ruky "Áááh! Teď zemřeš!" Zařval jsem bolestí a rukou cukl do strany a jelikož v ní byla zaseklá katana, tak bych mu ji měl vyrvat i z ruky a odhodit na zem a zároveň jsem se tě pokusil nakopnout do hrudi s chakrou v noze, aby jsi odletěl ode mě pár metrů dozadu.

Ararashi Izuzumi

Protože jsem byl v běhu, tak se mnou katana trochu škubla, ale já se ji hned pustil, čímž jsem setrvačností pokračoval dál ve směru pohybu - dopadl jsem na zem o kus dál a udělal kotrmelec vpřed. Přímé útoky nefungují, vždycky je vyblokuje - takže zbývá jedině. Z kotrmelce jsem se jakž takž dostal zase na nohy a utíkal ke stromům, cestou jsem poskládal pečetě na bunshin no jutsu a kawarimi no jutsu - byl jsem k Otokimu zády, takže by neměl vidět, jaké pečetě jsem poskládal. Prudce jsem zabrzdil a otočil se, trochu mi podjely nohy, takže jsem zahrabal do země, což mohlo odhalit, kdo je klon a kdo skutečný já. Kloni se rozeběhli na strany a dva zůstali při mě. Bylo to tři nalevo, dva napravo, dva uprostřed + já. Třetí nalevo by měl Otoki oběhnout zcela, takže jako skupina by jsme měli vytvořit kolem Otokiho kruh. Všichni vytáhli tři shurikeny a hodili je po Otokim - tedy celkem jich letělo 24, ale jen 3 byly skutečné.

Otoki

Sledoval jsem všechny, ale pak už to nešlo a já zakroutil hlavou. Kdyby uměl hmotné klony, tak by to předtim senseice řekl, ale on neumí, tudíž je zničim lehce. Pomyslel jsem si a poskládal několik pečetí, při čemž jsem se sehl k zemi a pak hned šel do dřepu a dotýkal se pravou dlaní země. Když v tom už hodili shurikeny a já se začal při zemi tročku otáčet a zem kolem mě se rozhořela a v tu chvíli jsem se postavil a společně se mnou se kolem mě vytvořila poměrně silná kruhová bariéra, která ke mně nepustila shurikeny, ale to už jsem bouchl znovu do země a ohnivé stěny se rozletěly do všech stran, takže se rozletěliy i na pravého Ararashiho..

Ararashi Izuzumi

Když se ohnivá stěna dostala i ke mě, objevil se dým a na mém místě zůstal ohořelý kus dřeva. Sakra, když to nejde zblízka ani z dálky, tak jak? Zůstal jsem schovaný ve stromech a přemýšlel nad další strategií. Zároveň jsem se snažil mírnit bolest, protože i přes kawarimi jsem pocítil teplo, takže mé nervy reagovaly na popáleniny, i když jsem žádné neměl. Musím ho nějak překvapit, ale jak? Teď už nejspíš ví, co jsem schopen a co ne - leda bych - leda bych blafoval.
Seskočil jsem ze stromu a došel blíž k Otokimu, aby mě viděl, ale ne zas tak blízko, abych na něj mohl zaútočit pomocí taijutsu anebo zbraně. "Myslíš si, že jsi tady jediný, co něco skrývá?!" Začal jsem naštvaně. "Ale já, jako budoucí vůdce klanu Izuzumi, ti ukážu, zač je toho loket!" Začal jsem skládat pečetě a začal jsem tygrem, tedy jasné znamení, že půjde o vodu. Rozeběhl jsem se znovu na Otokiho, během skládání pečetí na prázdno jsem se k Otokimu přiblížil natolik, abych mohl zaútočit. "Suiton: Kyousei Kawa no jutsu! (Techniky velké řeky)" zařval jsem a namířil poslední pečeť na nebe. Čekal jsem už jen, jestli se Otoki podívá nahoru v očekávání, že se na něj něco sesype, abych se k němu alespoň ještě jednou dostal.

Otoki

Byl to dost chytrý tah a opravdu vyšel, jelikož jsem se tam podíval, avšak zůstal v bojovém postoji. (Je mi jasné, že chceš provést útok, tak jsem napsal jen tohle, aby jsi mohl reagovat.)

Ararashi Izuzumi

Už jsem na nic nečekal, jakmile se podíval nahoru, vytáhl jsem rychle dva shurikeny do jedné ruky a tři do druhé, dva jsem hodil přímo na něj a tři do vzduchu tak, aby dopadly někde na místo, kde Otoki zrovna stál. Sám jsem už jen po něm vystartoval, abych ho mohl chytit za ruce - věděl jsem, že ho nezraním v přímém souboji, takže jsem se rozhodl ho zpomalit. Zaměstnán shurikeny by neměl mít šanci se ubránit tomu, že se ho pokusím chytit, ale nemohl jsem nic předpovídat, proto jsem se spolehl na ty tři shurikeny. Ačkoliv byla velká šance, že zraní i mne, tak jsem to musel risknout.

Otoki

Chtěl jsem shurikenům uhnout, ale zabodaly se do mě dva z nich a pak už ke mně doběhl Ararashi a snažil se mě chytit, jenže já se protočil na patě a zkusil jsem mu dát ránu loktem ze zadu do krku, čimž bych ho mohl i zabít. Jenže v tu chvíli mi loket chytla jiná ruka a odhodila mě do zadu. Vedle Ararashiho teď stála Lei, která v druhé ruce držela katanu a mně se už i na loktu objevila zelená barva. "Teď se koukej Ararashi." Řekla a usoudila, že už mám na sobě dost té barvy, když v tom pustila katanu na zem a poskládala pečetě. Poté si sáhla do kapes a vytáhla jakési 4 kunaie, které vypadaly takhle: http://www.aceros-de-hispania.com/image/battle-ready-sword/1430-kunai-dagger.JPG Vyhodila je přímo proti mně a já si řekl, že lehce uhnu, jenže když jsem uhnul do strany, tak změnily směr i ty kunaie a jeden se mi bodl do ruky, druhý do hrudi, třetí do stehna a čtvrtý do krku, při čemž jsem padl k zemi a oči mi zazářily bíle a pak jsem je zavřel. "Eh, je mrtvý." Řekla Lei a oddechla si, asi to na ni bylo těžké jutsu, přeci jen bylo poměrně silné. "Byl to jeden z démonů a ty zabijem tim, že jim narušíme krk nebo hlavu."