Pobyt ve vězení (Ararashi)

pokračuj zde.

Ararashi

"Omlouvám se," bylo to první, co jsem řekl, když jsem se zvedl ze země ve svém novém "domově": "Vypadá to, že jsem Vás dostal do pěkné lapálie a bohužel ji nemohu nijak napravit a jak to tak vypadá, tak tohle vězení není ani tak vězení." Podíval jsem se kolem a docela mě zamrazilo. "Připomíná mi to spíš gladiátorskou arénu, jen s tím rozdílem, že tohle je spíš taková malá vesnice," řekl jsem s nechutí. Měl jsem se docela na pozoru, vypadalo to tak, že většina nováčků, než-li se stačí rozkoukat, skončí jako červené barvivo. Rozhlédl jsem se proto rychle po nějakém meči, kataně, či jiném delším předmětu s ostřím.

Raiun

Ten tunel, kterym jsme sem vlétli se najednou uzavřel a vypadalo to, jakoby tam žádný nebyl. Postavil jsem se na nohy a rozhlédl se kolem sebe. Ty sis vzal nějakou katanu, která zde byla zaražená v zemi. Když v tom k nám přišel nějaký muž v černém klobouku a na zádech měl velký fuuma shuriken.
http://fc04.deviantart.net/fs71/f/2011/134/1/b/1bf6380b0cd31de8b1950b8791f98d98-d3gb5i7.jpg

"Takže vy jste tu nový jo? Co jste provedli?" Zeptal se a já se mezitim ohnul pro kunai, který byl na zemi, když v tom mě ten chlápek kopnul kolenem do břicha a spadnul k zemi. "Když s tebou mluvim, tak se na mě budeš dívat a né se ohýbat pro zbraně." Řekl chlápek a zle se pousmál.

Ararashi

Špice katany se stále ještě dotýkala země, když jsem ji tak opřel a podíval se na toho muže. Nevypadá na někoho, kdo by nám chtěl ublížit... Pomyslel jsem si když jsem mu s mírným úsměvem, na důkaz dobré vůle, řekl: "Jen jsme pracovali pro dobro vesnice," přičemž jsem pohledem těkal mezi mužem a Raiunem, abych se ujistil, že je v pořádku. "Hádám, že tady budete také pro něco takového, jinak byste sem nepřišel jen tak, aniž byste se nás hned nepokusil zabít. Jmenuji se Ararashi, těšilo by mě, kdybych nebyl tady." Představil jsem se na závěr, aniž bych uvedl své příjmení. Tady nic neznamenalo. Byl jsem jen jeden z mnoha, co tady skončili. Divil bych se, kdyby znamenalo i něco to jméno. Teď a tady.

Minoru

Sundal jsem si klobouk a hodil ho do vzduchu, přičemž klobouk vylétl hodně vysoko, až nebyl vidět. Přišel jsem blíže k Ararashimu a následně ho chytl pod krkem. V tom sis mohl očima přejet moji ruku a všimnout si, že mi v tu chvíli naskočily výrazně žíly a já tě zvedl do vzduchu. "Ptal jsem se snad na tvé jméno?" Zeptal jsem se, ale to už mě Raiun chytl za nohu, protože ještě ležel, ale to mi nevadilo, protože tebe jsem odhodil tak tři metry dozadu a Raiuna následně druhou nohou kopnul přímo do obličeje. Jakmile jsem tě odhodil, tak mi zase žíly zalezly a klobouk mi spadl přímo na hlavu. "Jsem Minoru a když zmizel Jin z tohohle vězení tak jsem to tu přebral já a každý dělá to co chci já. Je vám to jasný vy dva ubožáci?!" Řekl jsem naštvaně.

Ararashi

Pomalu jsem se dostal zase na nohy a podíval se směrem k němu. "A co nám uděláte, když Vás neposlechnem? Zabijete nás? Zmlátíte?" Podíval jsem se mu přímo do očí. "Poslužte si, vzhledem k mým schopnostem tu stejně nemám šanci přežít," podíval jsem se poté na Raiuna. Pokud to tu někdo mohl přežít alespoň den, byl to on. Podíval jsem se na něj pohledem - utíkej, ne utíkejte, utíkej. Katanu, kterou jsem měl stále v ruce, protože se ani netrápil tím, že mě odzbrojí, jsem pevně sevřel. Přežil jsem horší věci a, i když tuhle asi nepřežiju, musím bojovat. Jakmile se Asogi dostane k tomu písku, je konec. Když tu budu jen tak poslouchat něčí rozkazy, nikam se nedostanu. Pokud někdo najde způsob, jak se odsud dostat, bude to Raiun, takže mu musím poskytnout čas. Nevím ale, na jak dlouho někoho, jako je tenhle chlápek zdržím.

Minoru

Ararashi mi odporoval a to se mi vůbec nelíbilo. Vzal jsem klobouk a položil ho na zem."Takže takovej malej kluk mi bude odporovat jo? Asi jsi nezažil bolest, že nemáš k nikomu úctu." Řekl jsem, přičemž sis všiml, že mi zase na rukou naběhly ty červené žíly a rozeběhl jsem se na tebe. Raiun ležel nehybně na zemi, protože jsem ho kopl do obličeje, tak mohl být v bezvědomí. Každopádně jsem ti chtěl dát pěstí a jelikož mi ty žíly nějakym způsobem dodávaly větší sílu, tak by to mohl být klidně i zlomený nos, kdybych tě zasáhl do obličeje. Druhou ruku jsem měl blízko u těla, abych kdyžtak odklonil tvůj protiútok katanou.

Ararashi

Poprvé to vypadalo jen jako jistý vedlejší efekt, ale teď mi to došlo. Jakmile mu naběhly žíly, znamenalo to, že nějak koncentruje sílu anebo chakru do pěsti, což mnohem více zvyšovalo jeho údernou sílu. Jakýkoliv zásah by mohl být fatální, bez ohledu na to, kde by zasáhl. Dokonce by mohl zničit i tu bůhví jak zašlou katanu. Raiun navíc nevypadal, že by byl při vědomí, což jen přidávalo na tom, že bych se měl mít na pozoru. Pevně jsem uchopil katanu za rukojeť a sori nastavil směrem k sobě, což znamenalo, že čepel mířila na mě, nikoliv na něj. Zůstal jsem tam stát takhle na místě a mírně se pokrčil. Začal jsem koncentrovat chakru do nohou. Jakmile se dostal na délku paže, chystal jsem se uhnout do strany a zasadit mu ránu zezadu, aniž bych se musel otáčet. Stačilo prostě stihnout uhnout a zasadit mu ráno, aniž bych musel dělat pohyby navíc a nebo měnit směr, kterým čepel mířila. Proto to sori, což sice nebylo zrovna nejelegantnější možné řešení, ale také by mělo být nečekané a vzhledem ke způsobu, jakým jsem katanu držel, by měl dostat dojem, že jsem v životě zbraň jako katana nedržel v ruce.

Minoru

Co to ten idiot dělá? Pomyslel jsem si, když uchopil katanu dost podivnym způsobem. Jenže v tom uhnul a snažil se mi zasadit ránu, jenže to jsem dokázal vykrýt tou druhou rukou a následně se lehce natočit, abych zopakoval útok pěstí, ale tentokrát z blížší vzdálenosti. Pomalu se začali shromaždovat ostatní vězni a koukali se na váš boj. Nikdo nic neříkal, protože ze mě měli většinou strach. Ze ve vězení je totiž hodně jiných věcích než v normálních vězení a díky tomu jsem si dokázal vybudovat respekt.

Ararashi

Neúspěch? Hmm, když se dokázal ubránit prvnímu útoku tím, že jej zablokoval jednou rukou, rychle jsem katanu zarazil do země a použil ji jako tyč. Vzhledem k naší vzájemné pozici, jsem nepotřeboval až tolik síly k tomu, abych mohl použít katanu a dostat se mu tak znovu za záda, ale to by moc nepomohlo. Místo toho jsem se pokusil pomocí zbývající chakry v nohách dodat sílu odrazu a katanu v zemi použít k tomu, abych se, za jejího použití jako osy otáčení, dostal do pozice, ve které bych mohl Minora nakopnout zezadu, vzhledem k tomu, že se ale pootočil, tak bych měl spíše zaútočit na jeho bok.

Minoru

Jenže tohle už ti nevyšlo, pokoušel jsi se o stejný útok, jako předtim a já nejsem blbej, abych se nechal anchytat podobným útokem podruhé. Tudíž jsem jsem se přikrčil, natáhl nohu a otočil se kolem své osy, abych ti podkopl nohu a následně ti dal pěstí přímo do obličeje. Když v tom jsem ucítil tlak na svoje záda a ty sis všiml modré záře při čemž v tom jsem odletěl asi 5 metrů dozadu a přímo u mě se objevil nějaký muž, který mě kopl přímo do břicha a tim mě odkopl další metr dozadu. Bylo vidět, že ten druhý muž má taky dost velkou sílu. Pak mě však již nechal ležet a pomalu přišel k tobě.



"Jmenuji se Lee Sin a jestli jsi kámoš Raiuna, tak jsi i můj." Řekl, ale v tom jsem se zvedl já "Hej, kdo si myslíš, že jsi?!" Zařval jsem, ale v tom se na mě Lee otočil, dal dlaně do sebe, při čemž mezi prsty pronikala modrá záře a v tom přímo proti mně vystřelil další modrou kouli, za kterou zůstala ve vzduchu chvíli modrá záře. Ve chvíli kdy do mě koule narazila jsem odletěl do zdi a zeď po mně lehce zapraskala a já upadl do bezvědomí.

Ararashi

Netipoval jsem situaci na vhodnou k nějakém mluvení, proto jsem si nechal i slova vděčnosti na později. Když teď Raiunův přítel - Lee Sin - zaměstnal Minora, rozeběhl jsem se směrem k Raiunovi, abych zkontroloval, jestli je v pořádku. Netušil jsem, jak velkou sílu Minoru dokázal vyvinout, ale vzhledem k tomu, že holou rukou zastavil ostří katany, rozhodně to nebyla nijak malá. Doufal jsem hlavně v to, že Raiun je v pořádku a jen se prostě nemůže zvednout, anebo že je v bezvědomí, anebo prostě něco, ale ne tak hrozného.

Raiun

Ležel jsem tam a jen tak jsi mě otočil. Jakmile jsi mě otočil, tak sis všiml mého nosu. Měl jsem ho jasně zlomený, protože byl dost otočený do strany. Kolem nosu jsem měl popraskanou kůži, takže na celém obličeji jsem měl dost krve. Jakmile jsi mě otočil, tak jsem lehce otevřel oči. Poznal jsi díky tomu, že žiju, že jsem byl zřejmě jen v bezvědomí. Pak však k nám došel Lee a rád bych se usmál, ale přes tu bolest to nešlo. "Vem ho za ruce." Řekl ti Lee a sám mě vzal za nohy, aby mě s tvoji pomocí donesl zřejmě do své cely. "Neboj Rychlá myšlenko ze Suichugakure, tady nezemřeš, dlužim ti to." Řekl mi Lee Sin a tobě to mohlo nahodit hned dvě otázky, proč mi neřekl jménem a jaktože někdo jako Lee potřeboval někdy pomoct.

Ararashi

Dost se mi ulevilo, když jsem zjistil, že Raiun stále žije a že to nezanechá žádné trvalé následky, možná nějakou jizvu anebo trochu jinak modelovaný nos, než předtím. Jakmile Lee řekl, chytil jsem Raiuna za ruce a rozhodl se mu vyjít vstříc, protože za prvé nám od něho nehrozilo nebezpečí a za druhé, kdyby měl špatné úmysly, stejně bych s tím nic neudělal vzhledem k jeho schopnostem. Pak ale řekl něco divné, něco, co mi prostě vrtalo hlavou, proto jsem se hned také zeptal: "Rychlá myšlenko? Dluh? Chápu to tak, že nejste ani tak přátelé, jako že Vám Raiun někdy v minulosti pomohl?" Dost věcí by to mohlo změnit. Pokud už jednou pomohl zločinci vědomě, nedivil bych se, že nás prostě jen tak chytli a hodili sem, aniž by něco dál řešili; ale proč by někdo jako Raiun pomáhal zločinci? Jestli tu Lee není taky jenom proto, že ho sem prostě bez důkazů, bez soudu a bez spáchaného zločinu šoupli. A kde vzal sakra tu přezdívku? Raiun mi sice připadal velice chytrý, moudrý a přemýšlivý, ale asi bych nikomu podle toho nedával přezdívku.

Lee

Došli jsme až do mé cely, kde byly dvě postele a nějaké to vybavení. Byla normálně vytvořená z kamene a jen vchod byl z mříží. Ty jsi se mě pak zeptal, ale odpověď nebyla tak jednoduchá jak se zdála. "Kluku musíš počkat, nejdříve musim pomoct Raiunovi." Řekl jsem a přešel k Raiunovýmu obličeji, při čemž jsem dlaněma přivřel jeho nos a pak pevně cukl, čimž jsem mu nos narovnal. Poté jsem z poličky vytáhl jakousi mast a natřel ji na obličej Raiunovi, který hned poté usnul, jelikož mast měla jak hojivé, tak i uspávací účinky. Poté už jsem se jen otočil na Ararashiho. "Mezi mnou a Raiunem je to složitější než si kdokoliv dokáže vůbec představit. Opravdu chceš vědět, co se v minulosti stalo?" Zeptal jsem se tě. Pak jsem však rychle zavřel mríže, aby sem nikdo nemohl.

Ararashi

"Vzhledem k tomu, že jste mi tím "složitější než si kdokoliv dokáže vůbec představit" vhnal do hlavy docela divoké představy, byl bych raději, kdybyste mi řekl, jak to tedy bylo," usmál jsem se mírně a čekal, jak se to tedy vyvrbí, protože to zatím vypadalo, že tu strávíme ještě pěknou řádku času, ne-li zbytek života, takže by bylo dobře vycházet mezi sebou a dozvědět se, co se vlastně odehrávalo mezi Leem a Raiunem, abych lépe pochopil, jaké by Lee mohl mít úmysly a co pro něj vlastně Raiun znamená.

Lee

"Posaď se." Řekl jsem a ukázal na svoji postel, aby sis sedl a sám jsem se opřel o zeď. "To co ti chci říct se odehrálo nějak před dvouma rokama." Podíval jsem se na ležícího Raiuna a pak zase na tebe, přičemž jsem začal vyprávět.

"Jenže já ji miluju Raiune!" Zařval jsem na Raiuna, který jen seděl na židli přede mnou a kroutil hlavou. "Tvoje sestra mě taky jistě miluje, vidim to v jejích očích, ale ten šmejd z Kumogakure ji chce taky a nedá ji pokoj. Já s nim prostě musim něco udělat." Dál jsem tvrdil Raiunovi, který však jen zůstával v klidu sedět a jen mě poslouchal. Věděl, že dokud nedomluvim, tak ho nebudu uplně poslouchat. "Lee, ty jsi pro moji sestru nejlepší volba ikdyž ona to neví. Je sice už jouninka, ale v hlavě to má ohledně citů pomotané jako 14ti letá holka, která se zamilovala do staršího kluka. Nemohu udělat nic, co by poznala. Zná mě moc dobře, takže prokoukne hodně mých plánů, takže se budeme muset zbavit toho jejího nového nápadníka. Jmenuje se Chini Naka a je z Kumogakure. Takže musíme počítat s tim, že ovládá Raiton na silné úrovni." Řekl mi Raiun a pak se napil ze svého čaje, který už mu uplně vychladnul. "Počkej takže ty chceš Chiniho zabít?" Zeptal jsem se dost vyděšeně, protože jsem to nečekal. Zrovna od Raiuna, který je hlavně na to myšlení a rozhodně je pro něj zabíjení až na tom poslednim místě. "Ale ne Lee. Jen ho donutíme vrátit se do Kumogakure."

"Timhle to začalo, byli jsme totiž s Raiunem už dlouho přátelé, poznali jsme se přes jeho sestru Leiu. Chodil jsem s ní a tak nás představila, ale pak přišel Chini, která do ni začal dělat a nevim proč, ale ona mu to vše žrala a pomalu o mě zažala ztrácet zájem." Vysvětlil jsem ti ty vztahy a pak se dal do pokračování vyprávění.

"Nic z těch plánů nevyšlo! Už je to půl roku po našem rozhovoru a ona se na mě uplně vykašlala a je s tim blbcem. Nevim proč, ale on ji prostě nemiluje tak jako já. Raiune musíme něco udělat." Vykřikl jsem na Raiune uprostřed ulice mezi lidmi, kde jsme zrovna stáli. Lidi se na nás divně dívali, ale dál už to neřešili. Raiun mě silně popadl za ruku a zatáhl mě do temné uličky. "Nejdříve se uklidni a až pak něco vymyslíme." Řekl mi, ale v tom jsem na druhém chodníku uviděl Chiniho, jak šel s Leiou za ruku a někam ji vedl. "Ne." Řekl mi Raiun když uviděl můj naštvaný pohled mířící na Chiniho. Nechtěl mě pustit a tak jsem mu dal pěstí a vytrhnul se mu ze sevření. Rychle jsem přeběhl k Chinimu a odstrčil ho od Leii. "Nevim o co ti jde, ale nech ji být!" Zařval jsem přes celou ulici, ale to už mě Leia chytla a prosila, abych ho nechal být, ale já jak byl v afektu, tak jsem cukl loktem a praštil ji přímo do obličeje. V tom už jsem však ucítil tlak na břiše a odletěl jsem přes celou ulici zase do té temné uličky, kam jsem dopadl na zem, kousek od Raiuna. Odpálil mě tam Chini nějakym svym jutsu a odvedl Leiu někam pryč. "Fajn, timhle jsi to uplně pokazil Lee. Řekl mi Raiun a pak odešel."

"Asi si myslíš, že jsem se choval jako idiot, ale kvůli lásce uděláme opravdu cokoliv i to co nám může změnit celý život, jako jsem to udělal já." Dodal jsem smutně a podíval se na Raiuna, který se zrovna probíral.



Stál jsem uprostřed noci na ulici před domem, ve kterém žije Leia a Chini. V jejich ložnici bylo už hodinu zhasnuto, takže jsem usoudil, že už oba spěj. Teď je čas. Měl jsem totiž v plánu zabít Chiniho, když spí. Ale nechtěl jsem ho zabít, jako normální vraždu, ale promyšleně, aby to vypadalo jako sebevražda. Proto jsem měl připravený pečetící lístek, který měl udržet Leiu ve spánku. Dostal sjem se do baráku a pomalu vešel do pokoje, kde spal Chini. Nalepil jsem Leie na čelo ten lístek s pečetí, při čemž jsem následně přešel k Chinimu, který však nespal, zřejmě tušil, že se něco děje, takže místo toho, abych ho překvapil, tak překvapil on mě svoji pěstí. rychle se zvedl z postele a skopl mě ze schodů dolů, kde jsem se zarazil o zeď obloženou dřevěnýma palubkama. Byl jsem tim překvapený, a proto jsem se nestihl bránit a dopadal dost tvrdě, takže mě to značně vysílilo. "Ty jsi tak ubohý Lee." Řekl mi Chini, když ke mně přicházel. "Měl jsi pravdu i s tim ubohym Leininym bratříčkem. Fakt Leiu nemiluju, ale co si budem povídat je to kočka. Takže ji mám prostě jen na tu jednu věc." Když mi tohle řekl, tak jsem spojil dlaně a následně na něj vypálil modrou kouli, která ho odhodila do stěny, ze které najendou popadalo několik obrazů a zeď lehce praskla. Vyskočil jsem na nohy a hodlal Chiniho zabít kunaie, ale v tom se tam objevil Raiun a podkopl mi nohy, takže já spadl obličejem na schody a pak se znovu skutálel dolů, dál od Chiniho.

"Asi nechápeš, proč tedy vidim v Raiunovi velkého přítele, ale teď to pochopíš. Já totiž nevěděl, že Raiun měl vše naplánované dopředu, už od začátku, co jsem ho poprvé uviděl." Řekl jsem, ale pak hned pokračoval, protože zřejmě měla přijít ta nejlepší část příběhu. Možná né nejlepší, ale co se týká informací, tak byla nejobsáhlejší.

"Co tu děláš Raiune?" Zeptal jsem se nechápavě a utřel si krev, která mi tekla z nosu. Chini jen dál seděl u spadlých obrazů na schodech a také se nechápavě díval přímo na Raiuna. "Oba jsem vás zkoušel. Už od začátku, co jste mě poprvé viděli." Řekl a v tom se zvedl Chini a snažil se dát Raiunovi pěstí, ale to už se Raiun skrčil a bodl Chinimu do břicha injekční stříkačku, při čemž společně s nim spadl ze schodů. Chini zůstal v křečích ležet na zemi a Raiun se jen v klidu zvedl a oprášil se. "O tobě Chini jsem věděl už poprvé, že nechceš moji sestru, jako na vztah, ale jen na spaní, takže jsem se spojil s určitým člověkem, který pro mě vyrobil tuhle látku, kterou jsem vstříknul do tebe. Právě jsem do tebe totiž vstříknul roztok několika bylin a část mé chakry, takže kdykoliv se ke mně přiblížíš, tak začneš mít křeče a po delšim styku umřeš. Takže napiš mé sestře dopis a odjeď ze Suichugakure zpět do Kumogakure." Řekl Chinimu a ten se pomalu vystrašeně začal zvedat a hledat kus papíru. Mezitím co něco psal se Raiun podíval na mě, protože jsem to stále nechápal. "Ve chvíli kdy jsi napadl na té ulici Chiniho, tak jsem věděl, že ji sice miluješ, ale nedokážeš ovládnout své emoce. Stačilo jen, aby nevyšlo pár mých plánů a už jsi zuřil a byl jsi ochotný v tom afektu zranit i Leiu. Chini tě chtěl po tom útoku zabít, ne protože jsi ublížil Leie, ale že jsi ho napadl. Řekl jsem mu ten den, aby to nedělal, že bych tě bránil a tak se stáhnul. Čimž jsem tě zachránil." Řekl Raiun a podíval se znovu na mě.

"Myslel jsem si, že mi teda nechá svoji sestru, ale Raiun není hloupý a věděl, že by to nemuselo dopadnout dobře. Takže mi řekl řešení, které sice bylo kruté, ale musel jsem to udělat, protože jsem Leiu miloval a ještě stále ji miluju."

"Lee musíš ukrást něco vzácného pro vesnici a nechat se zavřít do vězení. Vim, že miluješ moji sestru, ale jsi pro ni zatim nebezpečný. Vězení tě změní, protože si tam vybiješ zlost a až tě pustěj budeš hodnej. Vim, že se ti to nelíbí, ale udělej to pro moji sestru pokud ji miluješ." Řekl mi Raiun a já se pomalu zvedl z podlahy. Chvíli jsem na něj hleděl takovym nic neříkajícim pohledem. Pak jsem pomalu začal vycházet schody, mezitím co Chini dopsal a zlostně odcházel pryč. "Neboj se Raiune, s tebou si to ještě vyřídim." Řekl Chini než odešel, ale Raiun to neřešil, byl si jistý, že už se nevrátí. Hleděl na mě jak jdu po schodech nahoru a zastavuju se u prahu dveří do ložnice Leii, která nic netušíc ležela na posteli a spala. Raiun došel za mnou, ale to už jsme ji sundaval ten lístek a díval se jak spí. Dal jsem ji pusu na čelo a tiše pošeptal "Miluju tě Lei." V tom jsem se podíval na Raiuna a kývnul hlavou, čimž jsem mu dal signál, že má pravdu a udělám to.

"To co Raiun vymyslel bych nevymyslel ani kdybych se snažil. Měl vše do detailů promyšlené. A co si budem povídat. Zachránil mě před Chinim a zároveň mě zachránil před sebou samotným, proto mu dlužim a ještě dlouho dlužit budu, protože měl pravdu." Řekl jsem ti, ale to už se Raiun posadil a podíval se přímo na tebe. "Tak teď už vlastně víš, kdo jsem." Řekl ti Raiun a pak se podíval na na mě. Nemohl mi říct, že se Chini vrátil, protože nějakym způsobem zneutralizoval ten jed v sobě a následně si Leiu vzal. Kdyby mi to řekl, tak by mi to zlomilo srdce a zase by se vrátila ta agresivita.

Ararashi

Bylo toho docela dost, možná až příliš, a než-li, aby to věci vysvětlilo, vyvstalo mi v hlavě mnohem více otázek, než-li předtím. Očekával jsem spíše zjednodušení, než-li další rozšíření. Bylo to asi jako když čekáte na zámečníka, protože jste si zabouchl klíče uvnitř, ale místo aby vám otevřel, vám rovnou vyměnil zámek a nové klíče vám nedal. Díval jsem se na Leeho, div ne s otevřenou pusou, a drbal jsem se v zátylku. Snažil jsem se zvolit ta správná slova, než vůbec něco řeknu, ale nějak se mi to v hlavě čím dál tím víc pomotávalo. Nejspíš by v tu chvíli bylo vhodnější mlčet, ale nechtěl jsem rozpoutat to trapné ticho anebo to napjaté ticho, takže jsem se snažil něco ze sebe dostat, hlavně tedy něco, co by dávalo smysl. "Takže se dá říct, že Vy a Raiun jste něco jako bratři, ehm," pak jsem se ale zarazil a sklopil hlavou. Plácl jsem takovou vo**vinu, že jsem tomu sám nemohl uvěřit. Když by byli bratři, tak by byla sensei jeho sestra - mysli Ararashi, než něco řekneš! "Tím jsem chtěl jen říct, že se o sebe tak staráte, ne, že mi připadáte jako bratři," plácl jsem další krá**vinu. Jakej je mezitím rozdíl? Nemohl jsem pochopit, že se nedokážu správně vyjádřit, proto jsem to chtěl raději odpálit na jiné hřiště: "Už se cítíte lépe?" Zeptal jsem se a tupě zíral na Raiuna v domnění, že mi z toho pomůže. Ačkoliv jsem nyní pochopil vztah mezi Leem a Raiunem, stále tu byly otázky, dokonce i nové otázky, které bych nejraději co nejdříve vyřešil, ale vzhledem k tomu, že to nebyla záležitost, která by se mě týkala, bylo mi jasné, že čím méně se do toho budu plést, tím lépe pro obě strany.

Raiun

Opřel jsem se o zeď, která byla hned za postelí a díval se nejdříve na Leeho a pak zase na tebe. Řekl jsi něco o bratrech, ale byla to kravina. "Ne, Lee a já jsme jen přátelé. Já ho donutil, aby šel do vězení, čimž jsem chránil svoji sestru Leiu. Já s Leem nemáme společnou krev, jen se známe." Snažil jsem se to Ararashimu krátce vysvětlit, ale to už se mě radši zeptal jestli je mi lépe a já kývnul hlavou. "Lee kdo byl ten chlápek?" Zeptal jsem se Leeho. "To byl Minoru. Je tu už dlouho a poté co vznikla ta spoura, tak se zde stal nejstaršim vězněm a tak má pocit, že mu to tu patří, protože vyhrál hodně soubojů titánů." Řekl nám Lee, ale oba jsme neměli tušení, co to ty souboje titánů jsou. Lee si všimnul našich nechápavých pohledů a hned se zasmál. "Jo a souboje titánů jsou něco jako vaše chuuninské zkoušky, akorát zde je to na život a na smrt. Prostě jdou proti sobě v aréně dva vězni a musej se zabít, čimž se redukuje počet vězňů ve vězení. Ale na redukování vězňů je tu ještě několik vychytávek. To proto je tohle vězení tak proslulé ve světě nukeninů, nikdo sem totiž nechce." Řekl Lee a já jen zakroutil hlavou.

Ararashi

Tak doslovně jsem to nemyslel, hodil jsem pohledem na Raiuna, byl to docela ublížený pohled. Pak ale ta věc s těmi souboji titánů, znělo to skoro jako z nějaké mangy pro děti. Samo, že jsem měl naprosto nechápající výraz, už jenom kvůli tomu, že vězení nebylo moc "fantas-mangonické" (Aneb jako vystřižené z na fantasy se zaměřující mangy) Takže, když vysvětlil, o co jde, tak jsem jen naprázdno polkl. "Takže mi se budeme muset také účastnit, že?" Zeptal jsem se, i když jsem odpověď již znal.

Lee

Podíval jsem se na Ararashiho a jen zakroutil hlavou. "Pokud tu nebudete moc vyčnívat, tak ne, protože většinou se utkávají nejproblematičtější vězni. Já sám jsem tam byl jen jednou a vidíte tu jizvu přes moji tvář." Zasmál jsem se a ukázal ukazováčkem na tu svoji jizvu. "Ona ta aréna není tak špatná, pokud vyhrajete tak pak dostanete i lepší celu, chovaj se k vám lépe a máte prostě větší výhody, ale vyhrát je dost těžké." Zasmál jsem se. Ale mohlo vám být divné, že žiju, protože lepší celu jsem neměl, takže jsem asi ani nevyhrál.

Ararashi

"Hmm, takže tohle je lepší cela?" Řekl jsem trochu ironicky, protože tahle moc dobře tedy nevypadala. ""Takže jsi narazil na někoho, kdo tě ušetřil anebo to byla remíza?" Zeptal jsem se, protože kdyby vyhrál, nedávalo by to moc smysl. Vzhledem ke všemu se mi ale ani nezdálo, že něco jako milost anebo remíza by tu znali. Možná ne, ale něco se mi na tom celém nezdá. Tohle vězení, tenhle Raiunův přítel, dokonce i všechno se mi nechce zdát. Musím doufat, že se z tohohle dostaneme, ale co když tu ani nejsme. Hmm, zase nad tím přemýšlím, ale naposledy mě natolik zmátli, že jsem nevěděl, co je skutečné a co není. Navíc, odkdy je v Suichu takové vězení? Nikdy jsem o něm neslyšel, ale podle toho, jak o něm Lee mluvil, tak by mělo být známé široko daleko. "Lee, jakou barvu má kouř z cigaret Raiuna?" Měl by to vědět, protože už v té době asi Raiun už kouřil, což by znamenalo... Počkat, neříkal Raiun něco o tom, že ty cigarety musí používat? Možná jsem to jen špatně pochopil, ale... "Nemluvě o tom, že bychom nějaké měli najít, protože by se Vám pak mohlo ještě přitížit."

Lee

Tvoje myšlenka byla uplně špatná, protože tohle vězení je tu už od příchodu nového Sendokage, takže tak rok a navíc je známé uplně všude, při čemž se o něm mluví v posledním ročníku na akademii. Tudíž tě ani nemohlo napadnout, že třeba vězení neexistuje. Když jsi mluvil o té mé cele, tak jsem se pousmál. "Já jsem první souboj v aréně vyhrál a díky tomu mi bylo přiděleno vylepšení, že mohu odstoupit z turnaje, což je jedno z těch několika vylepšení, a tak jsem raději odstoupil. Nehodlám tu riskovat život, když mi zbývají poslední dva měsíce a budu zase volný." Pak jsem se podíval přímo na Raiuna, protože se mě Ararashi zeptal. "No pokud si dobře pamatuji tak někdy zelený a někdy modrý, ale nejsem si uplně jistý." Raiun při mých slovech jen přikyvoval hlavou. Pak ses však zeptal na cigarety. Raiun se chtěl postavit, ale nešlo to a tak zůstal sedět. "Máš pravdu Ararashi, vypadly mi po cestě, což je velký problém. Tady je nikde neseženu, protože mi je dováží sestra z čajové země, kde se vyráběj. Ten můj stav má tři stupně. Nejdřív jsem hrozně slabý, což je teď. Poté začnu být lehce agresivní a můj třetí stupeň je, že začínám vidět věci, které se mi kdysi staly a pak dokážu jen tak zabít člověka, protože jsem myslel, že to je někdo z dřívějška." Řekl nám Raiun a já se jen zamyšleně podíval. "V tom případě tě budeme muset ve třetims tupni spoutat, že?" Zeptal jsem se a Raiun naznačil něco jako, že neví zda to bude stačit.

Ararashi

"No, nejlepší by bylo, kdyby k tomu ani nedošlo, ale v opačném případě Raiuna budeme muset spoutat ještě před třetím stupněm, ale otázka je čím, jen tak lanem? To rozváže i naprostý primitiv v užívání chakry. Takže bych řekl, že asi nebude čím ho svázat. Vzhledem k tomu, dá se nějak odsud dostat?" Podíval jsem se na Leeho. I když mi bylo jasné, že se o útěk nepokoušel, ale mohl by snad vědět, kudy se dostat ven. Docela jsem se děsil toho, jak by Raiun mohl být agresivní anebo dokonce někoho jen tak zabít, nevypadal na ten typ člověka.

Lee

Právě lidé, kteří na to nevypadají, jsou v tu chvíli nejvíc nebezpeční, což byl zrovna Raiun. Nikdy by jen tak nechtěl někomu ublížit, ale bůh ví, co se mu dříve stalo, že má teď tyhle vidiny, které musí zahánět kouřem. Podíval jsem se na Ararashiho. "Je to největší a nejlepší vězení na světě, kam se posílaj nejhorší zločinci světa. Myslíš, že to nebude dost zabezpečené? Došlo sice k výbuchu, ale z venčí a to, protože v tom týmu, který vyvolal výbuch byl člen ochranky věznice, který to znal. Ale Sendokage teď zdvojnásobil sílu chakry, která brání vězení a hlavně všem strážcům se přidělily náramky, které hned řeknou těm vyšším, když použijí moc chakry, aby zabránili další zradě. Z čehož vyplývá, že tohle vězení je snad už i nezničitelné. Máme zde různé zbraně a podobné věci, takže svázat Raiuna nebude problém, horší bude, když někdo z vězňů zjistí, že takový Raiun je, jsou to takový svině, že by ho klidně rozvázali, jen aby si užili zábavu." Řekl jsem ti.