Pobyt ve vězení (Ararashi)

Leikong

Pousmál jsem se. "Takže Wukong se zřejmě před tebou přetvařoval, protože se k nám moc lidí nedostává. Zřejmě se snažil být milý, aby tě dostal na svoji stranu a s tvoji pomocí mě porazil." Říkal jsem si, ale v pohodě jsi to slyšel, pak přišla tvá otázka ohledně zlata. "Máme hodně zlata, ale k čemu ti bude, když se odtud nedostaneš. A vůbec, jak se ti povedlo dostat ze spárů Wukonga? Nemyslim si, že by tě jen tak pustil ze svého tábora, kort když jsi člověk." Takovouhle otázku už jsi mohl zřejmě čekat ještě než jsi sem došel.

Ararashi

"Tím mi chceš říct, že se odsud nedostanu, he? A na co mi bude se odsud dostat, když si nic neodnesu, he?" Nejdříve jsem přešel jeho otázku a trochu více se pokusil vyvýšit, abych byl co nejvyšší to šlo. "Nemluvě o tom, že ta šeredná opice mě urazila." Řekl jsem skoro až s lítostí v očích. "Když jsem se ho zeptal na zlato, řekl mi, že mě pošle domů, když pro něj udělám prácičku. Já chci ale zlato, proto jsem sem přišel. Slyšel jsem, že v zemi summonů je mnoho drahých kovů a minerálů, protože jsou summonům většinou k ničemu. On vlastně ani na nic nenaléhal, jen se mi snažil vnutit myšlenku, že když mu pomůžu, pošle mě domů... A to mi má jako stačit?!" Řekl jsem rozčíleně ke konci. Jestli to takhle půjde dál, přijdu o hlasivky dřív, než-li je budu moc vůbec pořádně využít.

Leikong

Bylo na mně vidět, že jsem o tobě moc nepřemýšlel, spíše mě zajímal Wukong. Wukong byl plný intrik, ale že by takhle neomaleně poslal člověka, který ani nevypadá věrohodně, takže mu nemohl věřit, že mi vše vyzradí? O co Wukongovi jde? Co chce, abych si myslel? Proběhlo mi hlavou, ale to už jsem se podíval přímo na tebe. "Takže když ti dám zlato tak zavedeš mé jednotky do jeho tábora? Má momentálně nějaký nový, takže ještě nevíme kde je." Řekl jsem s úsměvem a pak dodal. "A pokud to vše vyjde, tak tě s tim zlatem pošlu domů."

Ararashi

"Počkat, počkat... chci vědět, kolik zlata by to tak bylo a vůbec... nejdřív chci to zlato vidět!" Řekl jsem docela rázně, aby nepojal podezření, že mu nějak moc jdu na ruku. "Pak si možná i plácneme," řekl jsem a tvářil jsem se zcela vážně. "Tak?" Zeptal jsem se, abych se ujistil, že mě vnímá, a čekal jsem, co z něho vyleze.

Leikong

Zrovna tohle nebyl problém, protože jak sám řekl, tak nám na zlatě a drahokamech nezáleží. Máchnul jsem rukou, aby mě následoval a pomalu šel směrem k obřímu stromu, ve kterém byla vydlabaná díra a do ní jsem také vstoupil. Pokud jsi šel za mnou, tak jsi uviděl jakýsi podzemní komplex, který byl tvořen zlatými kamenny, jakoby jsme zde těžili a dělali z toho třeba i zbraně. "Budeš si moct nabrat kolik jen budeš chtít, ale až po té službě." Řekl jsem ti a čekal na tvoji reakci. teď už jsem nehodlal smlouvat. Dalo se to poznat z mého výrazu.

Ararashi

"No, dobrá. Ale nechci žádný podrazy! Si nemyslete, že byste z toho vy opičky vyšly za jemno." Řekl jsem ještě výhružně, než jsem jedním dechel dodal: "Ale nebude to pro vás až tak jednoduché. I když se nezdálo, že by jich bylo ve vesnici tolik, připadalo mi, že přede mnou něco skrývají. No, ale to nechám na vás, snad víte, s čím je dokážete porazit. Já jen doufám, že vy nepodrazíte mě, to je všechno, o co mi jde. Takže si někoho sežeňte a já vás zavedu do jejich vesnice. Ale pokud si věříte na tolik, že to zvládnete sám, můžeme vyrazit rovnou, ale hádám, že Vám přípravy chvíli zaberou, takže když dovolíte..." Omluvil jsem se a vyhledal první místo, kde by bylo vytěžené zlato, abych si ho hezky ošmatlal a poobjímal se s ním. Beztak jsem nevěděl, co jiného dělat, než Leikong vše připraví. Můj plán byl ale stále stejný a pomoci Leikongovi to nebylo.

Leikong

Výborně, takže Wukong asi našel Pramen stáří a chce ho pomalu oživit a využít přímo proti mně. Budu muset svolat všechny bojovníky, abychom Wukongovi zmařili plány. Přeci jen Pramen stáří bude mít tak týden a dnes by měl být úplněk, takže by šlo provést odpečetění. Pomyslel jsem si a pousmál se na Ararashiho. V tom jsem ho teda nechal v dole a hned jsem mávnul směrem k jednomu stromu, kde hned začal troubit jeden opičák a všichni se začali shromažďovat mezi stromy ve zbroji. Netrvalo to ani 5 minut a už i já tam stál v plné své zbroji. Počkal jsem s ostatními až vyjdeš z dolu a pak jsem zvolal. "Tenhle mládenec nás zavede do tábora kmene Kengů, takže dnes je den, kdy náš kmen Hagů konečně pomstí naši královnu!" Zvolal jsem a všichni dostně pokřikli. Ženy s dětmi stály na domech ukrytých v korunách stromů. Věděli, že se pár z mužů zítra nevrátí domů, ale nevěděli, že se plánuje něco, co zajistí, aby se nevrátil nikdo. "Můžem kluku?"

Ararashi

Chvíli jsem ještě nechal průchod myšlenkám. Nemám z toho dobrý pocit, přeci jenom... Mají rodiny a děti a všechno a já... Jen tak jim to zničím? Ale už jsem něco slíbil, není nazbyt a už vůbec není čas na to měnit plány. Neměl bych si to dávat za těžko, ale přeci jenom, bude to má vina. Rád bych se dozvěděl, co se tady skutečně stalo a proč nastaly rozepře, ale nemůžu se do toho šťourat, aniž bych se prozradil. Přišel jsem k Leikongovi a podíval se na něj. Chtěl jsem se zeptat, co je vlastně mezi nimi a kmenem Kengů, ale neměl jsem odvahu se ptát, obával jsem se, že bych se dozvěděl něco, co by mé pochyby ještě více. "Jen doufám, že nebudu muset hořce litovat," řekl jsem stále silným hlasem, i když byl mírně podlomený pochybami. "Můžeme tedy vyrazit?" zeptal jsem se ještě, ale na odpověď jsem nečekal, pomalu jsem vyrazil k místu, kam jsem měl Leikonga a jeho muže zavést.

Leikong

Kývnul jsem na tebe a mávnul následně rukou, při čemž se všichni rozešli hned za mnou a Ararashim. Byla nás asi stovka. Bojovníci si za náma povídali, že je potkalo štěstí, když jsi sem zavítal, ale sem tam se také objevily otázky, odkud jsi vůbec jen tak přišel, ale nikdo se nezeptal, protože ti věřili. Až potom já jsem se na tebe za chůze podíval. "Hele a jak že se vůbec jmenuješ? Nevim jestli jsi mi to už říkal nebo ne. A popřípadě jak jsi se sem vůbec dostal? Moc často se nestává, že by se v naši zemi objevil nějaký člověk." Řekl jsem ti a pak už tě jen poslouchal.

Ararashi

"Jsem Ararashi a jak už jsem Vám řekl, do tohoto kraje jsem zavítal kvůli bohatství, které tu je. I když to byla docela riskantní cesta," odvětil jsem v klidu a pokračoval dál. Nechtěl jsem to už zbytečně natahovat, protože jsem se chtěl vrátit domů, ke své vlastní rodině a řešit své vlastní problémy. Cítil jsem takový divný, nepopsatelný pocit, který mě tížil tím více, čím blíže jsme byli našemu cíli, snažil jsem se ho ale potlačit, alespoň do té doby, než konfrontace bude nevyhnutelná.

Leikong

Pousmál jsem se, ale to už jsme došli na tu kamennou mýtinu, kde se mělo vše uskutečnit. "Jsem rád, že jsi se zde objevil. Naše zem je totiž rozdělena na několik krajů a v každém vládne nějaký kmen. Můj kmen a Wukongův jsou nepřátelé už dlouho, protože jsme se s Wukongem nepohodli a on vyvraždil celou moji rodinu a tak začala jít msta za mstou a teď je z toho válka. Díky tobě to bude ukončené, protože hodlám zabít Wukonga a pak budu moct odejít a nechát vládnout oboum kmenům někoho klidného a moudrého, aby vše proběhlo dobře. Tudíž tě jmenuji naším hrdinou, který rozhodl o 20ti letém sporu." Řekl jsem, ale v tom můj proslov k tobě přerušilo svištění oštěpů a šípů.



V tom dopadlo k zemi asi 15 bojovníků se šípy v krcích a prsou. bojovníci Leikonga se rozeběhli do boje, ale ve chvíli co se rozeběhly, tak kolem vybuchly výbušné lístky a jejich mrtvá těla se rozlétla do všech směrů. Leikong jen sledoval nevěřícným pohledem, jak jeden po druhém z jeho kmene padají mrtví k zemi. Jeho pohled se však zastavil na vzdáleném stromu, u kterého stál Wukong a zlým pohledem sledoval všechny padající těla. Na bitevní pole se rozeběhli bojovníci o Wukonga a dobíjeli unavené bojovníky z Leikongovýho kmene. "Ararashi, ty jsi mě zra.." Nedokončil větu, protože ho k zemi skopl Wukong a do levé nohy mu bodl jedno z kopí. "Zradil? Ne, jen mi pomohl ovládnout i tvoji část země." Řekl Wukong a bodl druhým kopím Leikonga do druhé nohy "Aaah!" Zařval Leikong a v tom Wukonga jeden z bojovníků strhl k zemi, jen aby se mohl Leikong zase postavit, což mu šlo ztežka, ale dokázal to, jenže to už i Wukong ze sebe shodil toho bojovníka a bezmocného Leikonga bodl posledním oštěpem přímo do břicha a ten se skácel na kolena a hleděl očima přímo na tebe. "Máš naši krev na r..." Opět nedokončil, protože mu v tu ránu Wukong usekl hlavu.

Ararashi

Díval jsem se na to, jak kolem mě umírají nevinní, alespoň tak se to zdálo. Má hra byla dokonalá, obelstil jsem v ní i sám sebe. Díval jsem se, jak umírají ti, jež moje zájmy připravila o život, ale nemohl jsem nic dělat. Nemohl jsem, nešlo to. Už bylo pozdě cokoliv měnit a navíc jsem dal slib, své slovo, že učiním, jak jsem učinil. Ačkoliv se to zdálo být nevyhnutelné, cítil jsem se vinný a když Wukong umíral, jeho slova mi to potvrdila. Náhle jsem cítil, že jsem to měl změnit. Neměl jsem to dělat tak bezmyšlenkovitě, ale ať už jsem se na to díval jakkoliv, stále to vše vycházelo na to, že Wukong je ten, který je na té špatné straně, ano, byl, neboť si vybral důvěřovat mě a já si vybral důvěřovat Leikongovi. Ale co ho vedlo k tomu, že mi hodlal zaplatit? Musel vidět, že jsem chamtivý a pokud to neviděl, musel tušit, že je se mnou něco v nepořádku. Tak proč? Leikong mě ale přesvědčil v tom, co Wukong začal. Neměl jsem možnost ani šanci mu čelit, ale způsob, jakým Wukonga skolil, co mu řekl, než ho zavraždil, to nebyl způsob někoho, kdo by stál za dobrou věcí. Podíval jsem se na Leikonga, už musel vědět, že jsem jeho hru prokoukl, neboť si byl jistý tím, že je přivedu. Já hlupák. Měl jsem si dávat pozor. Nehodlal jsem ale čekat na žádnou ránu z milosti, dal jsem se na útěk směrem k Wukongově vesnici. Pokud jsem nemohl udělat nic jiného, mohl jsem alespoň varovat ty, kteří ve vesnici zůstali. Alespoň ty jsem se mohl pokusit zachránit.

Wukong - Přehodil sis jména Leikonga a Wukonga. Leikong je ten mrtvý a Wukong ten zlý živý

Dal jsi se na útěk, což bylo chytré řešení, protože jsem nikdy neměl v plánu ti pomoct, jen tě využít a následně nechat mrtvého na tomto poli. Jakmile jsi začal utíkat, tak jsem se jen podíval na jednoho opičáka, který se za tebou hned rozeběhl. Kolem hlavy ti prosvištěl šíp, který tě však minul a zabodl se do stromu před tebou. Bylo to doslova štěstí. Opičák, který tě sledoval běžel po stromech a jelikož opice jsou v tomto dobří, tak pro něj nebylo těžké tě sledovat aniž by sis ho všiml. Ale mohlo tě napadnou, že tě bude sledovat někdo ode mě, protože bych tě jen tak nenechal utéct. Každopádně jsi doběhl do vesnice, kde čekalo plno opičích žen a dětí s nechápavým výrazem.

Ararashi (Omlouvám se, to je prostě to -kong a mám v tom trošičku zmatek )

Ten šíp mě dost vyděsil, takže jsem opravdu běžel, co mi síly stačily. Jakmile jsem doběhl do vesnice, začal jsem řvát z plna plic, aby mě všichni slyšeli a to moc dobře: "Utíkejte! Blíží se sem Wukongova skupina!" Tušil jsem, že to vyvolá zmatek, ale nevěděl jsem, co jiného dělat. Přeci jenom, byl jsem v cizí zemi a neznal jsem okolí. Mohl jsem jen doufat, že pro případ nouze mají nějaký úkryt. Zatímco ostatní se dali nejspíše na útěk, postavil jsem se čelem k místu, ze kterého jsem utekl. Nyní to byla má zodpovědnost. Ach, jestli to takhle půjde dál, tak se z té vší odpovědnosti a chyb zblázním. Nebyl čas vysvětlovat, co se stalo ostatním, proto jsem doufal, že se nikdo nezeptá, alespoň ne teď. Složil jsem pečetě a vykřikl: "Bunshin no jutsu," přičemž jsem vytvořil několik svých klonů. Ještě jsem v rychlosti přidal pečetě na kawarimi a nechal klony, ať se rozprostřou po okolí, což by mi mělo zaručit výhodu v okamžiku záměny.

Všichni se dali na útěk. Opravdu se nikdo na nic neptal, protože věděli, že teď není vůbec čas na to, aby se ptali. Všem došlo, že to zle dopadlo. Teď si stál uprostřed cesty, sám, bez nikoho a musel jsi jen doufat, že tohle vše přežiješ. Najednou však po cestě vyběhl ten bojovník, kterého vyslal Wukong a zle na tebe hleděl. Bylo ti jasné, že zřejmě budeš muset bojovat. Na nic nečekal a tasil svoji stříbrnou katanu a s ladností se na tebe rozeběhl, při čemž provedl seke z prava dole nahoru.

Ararashi

Jakmile se na mě opičák rozeběhl, rozeběhl jsem se proti němu. Díky tomu, že jsem se trochu vyznal v boji s katanou a jinými dlouhými meči, tušil jsem, že povede katanu nahoru, nikoliv dolů, protože jsem viděl, že pravidelně trénují a tak by nevedl katanu dolů, kde se dá snáze vyblokovat anebo i zablokovat, to je například zaražením do země, a jakmile bylo vidět, že povede zprava doleva, provedl jsem úhyb parakotoulem na pravou stranu, což znamenalo, že na tom místě byla katana nejvýše, jakmile mě jeho útok minul, zaútočil jsem z otočky dozadu, přičemž jsem nakoncentroval raiton chakru do ruky: "Raiton: Kireaji!" a zamířil mu na levou, tedy mně nejbližší, nohu.

Byl to chytrý tah a udeřil jsi ho přímo do nohy, která se mu v ten okamžik podlomila, ale ty jsi ucítil tlak na tváři, jelikož tě praštil svým ocasem přímo do tváře, což také mohlo zabolet, jelikož i na ocasu má jakési brnění. Stáli jste od sebe teď asi dva metry a bylo vidět, jak se snaží nedávat moc důraz na levou nohu, jelikož ho bolela. Asi nebyl tak zdatný bojovník, když jsi ho takhle převezl a nebo tě jen podcenil? Avšak tohle si již nikdy nedozvíš, protože v tu chvíli už se za zadu ozvalo dupot a příchodovou cestou, tedy k tvým zádům doběhla armáda Wukonga v čele s ním. "Tak jsi stejně neutekl. Dokázal jsi je varovat, ale ne dost rychle, má skupinka je každou chvílí dostihne a pozabíjí." Řekl ti Wukong a škodolibě se usmál. K tobě došlo pět opičáků, kteří stáli kolem tebe a ty sis všiml jak tvý kloni pomalu mizí, jelikož je další opičáci níčí. O tvém Kawarimi zřejmě nevědí.

Ararashi

Chytil jsem se za tvář hned ve chvíli, kdy jsem dostal od opičáka ocasem. Bylo to skoro jako facka, když se díváte, kam nemáte, a někdo vás načapá, ale tohle bylo o něco horší. "Tak to tak vypadá, že jsi mě převezl, ty hnusná, šeredná opice." Řekl jsem směrem na Wukonga, aniž bych se na něj podíval. "Ale, má to jeden háček," snažil jsem se co nejdéle zdržet. "Nikdy nevěř člověku, natož takovému, který ti věří bez okolků," řekl jsem zcela vážně a vytáhl z kapsy papír, obyčejný, leč u shinobi člověk nikdy neví. "Tak co říkáš, určitě jsi slyšel o tom, co shinobi používají, jaké jsou jejich nejlepší zbraně, a jistě jsi nezapomněl na výbušné lístky," snažil jsem se to co nejvíce natáhnout, ať už by mi věřil anebo ne. "Stačí trocha chakry a všichni vyletíme do vzduchu," zasmál jsem se škodolibě. Samozřejmě jsem blafoval, ale v tu chvíli mě nenapadlo nic lepšího. "A nemysli si, že tohle je jedinej lístek, kterej tady v okolí je." Teď už byly jenom dvě cesty, buď mi uvěří anebo ne. Musím hrát o čas, čím více ho dostanou, tím dál se dostanou a tím větší šanci na přežití budou mít.

Wukong

Timhle mě celkem solidně zmátl a já odvolal opičáky kolem něj. Nechtěl jsem radši nic riskovat, protože každý bojovník se hodí, pokud hodlám dobít další kmeny. Když trošku ustoupili, tak jsem se na tebe usmál. "Jsi chytrý, ale asi ne tak moc. Za tu dobu, co jsi mě poznal by sis mohl všimnout, že já nejsem moc férový hráč, natož , abych někdy něco neobětoval." Řekl jsem a máchl rukou, při čemž z dálky už prolétl šíp, který se ti zabodl přímo do břicha. Bylo ti teď jasné, že jsem solidní svině, když jsem schopný nechat kvůli tobě zemřit klidně pár svých bojovníků. Jenže ty jsi se proměnil v dým a následně se zase objevil o pár mětrů dál, ale nebylo těžké si tě všimnout, přeci jen jsme teď už ve velkém počtu, víc očí a víc šanci tě najít, což se také stalo. "Hm, docela dobrý bluf, ale stálo ti to za to?" Vysmál jsem se ti.

Ararashi

Kdybych věděl, jak se odsud dostat, ale nemůžu tu nechat ty, které jsem vystavil takovému nebezpečí. Momentálně se ve mně přely pud sebezáchovy a smysl pro zodpovědnost. Nedokázal jsem se mezi němi rozhodnout a tak jsem raději volil zlatý střed. Vyskočil jsem do stromoví a rozhodl se uniknout ve stromech, věděl jsem ale, že opice jsou ve stromech jako doma, proto jsem to nehodlal nechat náhodě. Během výskoku jsem složil pečeti: "Bunshin no jutsu," a vytvořil čtyři klony, jednoho přede mě a druhého za mě, přičemž dva byly ze strany. Rychle jsem složil další: "Henge no jutsu," a proměnil se ve větévku, přičemž jsem spadl k zemi. Soustředil jsem na to dost chakry, abych nejenomže vypadal reálně, ale také neztratil formu při dopadu. Kloni zatím pokračovali dál, takže to vypadalo, jako kdybych vůbec nechyběl, alespoň by mělo. Nebyl jsem si ale vůbec jistý, jak dlouho to vydržím, protože tu byla otázka spotřeby chakry na údržbu klonů i přeměny, přeměně jsem ale pokládal větší důležitost.

Několik opičáků tě přeběhlo a běželi dál za klony, ale tobě došlo, že kloni se za chvíli rozplynou, takže se musíš dát znovu na útěk, ale v tom před tebe, jakožto větev nebo už tvoji reálnou podobu dopadl opičák, který byl jinak oblečen než ti Wukongovi. Koukal přímo na tebe a pak se rozeběhl pryč, jakoby čekal, že poběžíš hned za nim. Vypadalo to, že to bude přítel.

Ararashi

Neměl jsem v podstatě co ztratit, nemluvě o tom, že Wukong už neměl důvod hrát podivné hry, proto jsem se proměnil zpět a běžel za opičákem, který vedle mě dopadl a poté běžel pryč. Byl jsem rád, že jsem se zbavil Wukongovy bandy a mnohem raději, že je tu alespoň ještě někdo, nejspíš, kdo mi nebude usilovat o život.

Doběhli jste dál do lesa, kde se opičák zastavil a podíval se přímo na tebe. Chvíli ti hleděl do očí a pak konečně promluvil. "Proč jsi zradil Leikonga a vlákal ho do Wukongovi pasti? Už si nemusíš hrát na frajera, prostě mi řekni, co jsi tím sledoval. Bylo vidět, že když se to odehrálo, tak jsi nebyl zrovna spokojen, tak co tě přimělo k tomu to udělat?" Zeptal se tě. Nemluvil s tebou jako se zrádcem, ale stále jako s přítelem.

Ararashi

"Nesledoval jsem tím nic," řekl jsem, poměrně klidně, když jsme dorazili a zastavili se. "Prostě jsem se chtěl dostat domů. Do problémů zde jsem neviděl a ani jsem do nich nechtěl vidět... už jich mám tak až nad hlavu, ale když už jsem tu způsobil takový nepoměr sil, nezbývá, než-li svou chybu napravit." Řekl jsem, aniž bych to nějak více rozvedl. "Teď je jen otázkou, jestli jsi tady proto, abys mi pomohl, anebo proto, aby sis na mě zjednal pomstu..."

"Mluvíš ve špatné osobě." Řekl jsem, při čemž tě mohlo napadnout, jako že jich tu bude víc, ale v tu chvíli už pomalu ze stromů dolu před vás dopadlo několik opičáků a kolem nich proběhl i Wukong, který naštvaně udeřil toho opičáka, který tě sem zavedl. Udeřil ho tak silně, že se opičák uplně skácel k zemi a vyplivnul krev.

Wukong

"To jste si fakt mysleli, že mi utečete tady v lesích? Mám tu přes 100 bojovníků, kteří jsou tu jako doma, protože furt sledovali Leikongův tábor, takže mi tu těžko utečete nebo se schováte." Řekl jsem naštvaně a otřel si krev toho opičáka z mé pěsti. "Už mě to nebaví. Zabijte je." Řekl jsem a otočil se zády, při čemž jsem začal odcházet a všichni opičáci najednou zaútočili kopíma a katanama, ale v tom se objevil kolem vás dým a když zmizel, tak sis všiml, jak před tebou stojí asi 6 opičáků v brnění, které měla Leikongova skupina a probodali všechny útočící bojovníky ještě dřív než se to povedlo jim. Já jsem se prudce nechápavě otočil a uviděl bojovníky od Leikonga. "Vida, pár vás přežilo." Řekl jsem, ale v tom se ze stromu zhoupl větší opičák a kopl mě nohama přímo do tváře a já odletěl k zemi. "Ne pár, ale všichni." Řekl ten co mě napadl a když jsi se na něj zahleděl, tak sis uvědomil, že je to Leikong. Všude kolem teď stáli Leikongovi bojovníci a já zůstal nechápavě ležet na zemi.