Pobyt ve vězení (Ararashi)

Ararashi

"Nic není nezničitelné, jen se musí přijít na ten správný způsob. Nehodlám tu jen tak sedět a dívat se na to, jak se z Raiuna stává otrok halucinací a jak se sakra ten písek dostává do nesprávných rukou!" Čím dál víc mě rozčilovala tato situace, kdy jsem vlastně nemohl udělat nic. Krev se mi nahrnula do hlavy a já málem vybuchl vzteky, štvalo mě to, štvalo tak, že jsem nevěděl, co dělat, že jsem s tím nemohl nic dělat, že pokud tu zůstanu, něco zlého by se mohlo stát. Ten přebytek krve však nejspíš způsobil jisté přepětí a napadla mne šílená myšlenka, natolik šílená, že by snad mohla i vyjít. "Lee, Vy asi nemáte svého summona, že? Neříkám, že nevypadáte na zkušeného ninju, ale nevypadáte ani na někoho, kdo by se musel spoléhat na pomoc summona. Nechci Vás tím urazit, jen, že - udělal bych to sám, ale pochybuji, že bych to zvládnul, ale kdybyste použil Kuchiyose, mělo by to pak fungovat obráceně, ne? Nebo tak něco, prostě, já nevím, už jsem asi jen zoufalý a nic kloudného mě nenapadá a taky bůhví, co by se pak stalo, ale já se odsud musím dostat. Nejdřív to zkusím samozřejmě sám, ale kdyby to nešlo, nechci Vás do toho nutit, ale musíme, teda musím něco udělat." Ani jsem si neuvědomoval, co říkám v souvislostech, co říkám dost nevhodně a co dává smysl. Byla to zoufalost, která ze mě mluvila, protože jsem nevěděl, co si počít a jak se z toho dostat.

Lee

Podíval jsem se na tebe zamyšleně a chvíli mlčel. V tom se ozval Raiun. "Kuchiyose nemám já ani Lee. Každopádně říká se, že když použiješ Kuchiyose naprázdno a nemáš žádnou smlouvu, tak tě to buďto zabije a nebo přesune do nějaké ze zvířecích vesnic." Řekl Raiun ještě trochu unavenym hlasem a pak jsem se usmál. "To je špatný, ale i dobrý nápad. Nikdo nepočítá s tim, že by někdo použil tuhle techniku, přeci jen by to nikoho ani nenapadlo, jelikož je to dost bláznivé. Já to nezkusim, zbývá mi tu asi měsíc a pak mě pustí, ale pokud fakt chceš pomoct Raiunovi, tak to musíš udělat. Pak pokud se to povede, tak mu sem jen doneseš ty cigarety a později dokážeš jeho nevinnu." Řekl jsem, ale Raiun se chtěl zvednout, ale nešlo mu to. "Ararashi to ti nedovolim, nebudeš kvůli nám riskovat život." Řekl.

Ararashi

"Raiune, byl to můj nápad a pokud mi Lee ukáže, jak to provést, provedu to." Řekl jsem zcela vážně. "Potřebuju jen vědět, jak techniku provést," podíval jsem se naléhavě na Leeho. Prvotně jsem plánoval, že to provedu já, ale kdybych to nedokázal, byla tu alternativa, teď tu bohužel není, takže mi nezbývalo než do toho dát všechno. Mé oči spočinuly na Leeově obličeji, očekávajíc jeho odpověď. Nehodlal jsem se nechat odbít, někdo to musel udělat a nemohl jsem do toho nikoho nutit, krom sebe samotného.

Lee

Raiun věděl, že se s tebou nemůže hádat, protože je to stejně předem prohraná hádka, takže prostě jen sklopil hlavu a poddal se tomu. Mezitím už jsme vzal kunai a říznul tě do prstu, počítal jsem, že asi nebudeš chtít a tak jsem se na tebe podíval klidnými oči, které ti mohly prozradit, že je to součástí té techniky. "Fajn a teď bouchni do země a zvolej Kuchiyose no jutsu. Zároveň doufej, že se technika vydaří a vše dobře dopadne." Vysvětlil jsme ti a čekal až to provedeš.

Ararashi

Docela mě překvapilo, že ani jeden z nich už nic nenamítal, minimálně od Raiuna jsem čekal, že něco namítne, ale zůstal ticho. Pak přišlo další překvapení, když mě Lee řízl do prstu, věděl jsem, že je to smlouva za pomoci krve, ale netušil jsem, že jí je potřeba i bez uzavřené smlouvy a pak řekl, že mám jen bouchnout do země. Žádné pečeti? Žádné speciální svitky ani podmínky? Podíval jsem se směrem na Raiuna, ale ten měl sklopenou hlavu, jako kdyby ho něco silně ranilo, ne fyzicky, ale na duchu - možná už se na něm začal podepisovat efekt otržení od jeho cigaret. Uvolnil jsem ruku a nechal chvíli krev téct, chtěl jsem říct alespoň sbohem, ale Raiun nejspíše neposlouchal a Leeho jsem neznal tak dobře, abych mu sbohem musel říkat. Naplnila mě nervozita, a tak, abych ji alespoň trochu povolil, odvážil jsem se říct alespoň: "Snad se ještě uvidíme." Hned poté jsem se pokrčil a udeřil rukou do země, přičemž jsem zvolal: "Kuchiyose no jutsu!"

V tom jsi začal cítil mírné vibrace v konečcích prstů a zároveň i na nohou. Když v tom se zvedl prach ze země a vytvořil se kolem tebe jakýsi dým, který ti pomalu zatemnil výhled a poslední co jsi viděl bylo, jak Raiun něco říkal, ale už jsi nezjistil co, jelikož jsi se objevil někde jinde.
Stál jsi uprostřed nějakého pole, které bylo místy vypálené a na různých místech byly rozházeny kunaie. Na krajích pole byl vždy les, ze kterého se ozývaly jakési podivné zvuky. V tom se ozvalo jakési zatroubení a z jednoho lesa začaly vybíhat postavy, které běžely stejně jako lidi, ale byli asi o půl metru menší než normální lidi. Měly na sobě rudá brnění, která nosili samuraiové. V tu chvíli z druhého, protějšího lesa vyběhly další takový a měly naopak modrá brnění, zase samuraiský. Na každé straně bylo tak 100 těch postav. A bylo vidět, že stojíš uprostřed dění nějaké docela velké bitvy.

Ararashi

"Kde to sakra?" Chtěl jsem se sám sebe zeptat, kde jsem se to objevil, ale vzhledem k tomu, že z obou stran ke mně mířil oddíl samuraiského čehosi - težko říct, co to bylo, bylo to v brnění a nižší jak člověk - a věděl jsem, že nemám šanci je zarazit. Zároveň jsem ale nemohl běžet ani jednomu z nich naproti, nevěděl jsem, co by udělali, ale vzhledem k tomu, že jsem vlastně do jejich boje nepatřil, dost bych jim to mým zásahem pomotal, ale kam tedy utéct? Kdybych běžel tak nějak na dělící linii a pokusil se utéct do strany, mohlo by se to podařit, ale šance jsou všechny stejné. Pokud poběžím přímo proti někomu z nich, mohli by si to vyložit jako útok, pokud poběžím do boků, mohli by oddíl patrně roztáhnout a stejně mě zachytit na okraji. Navíc je to neznámé území, kdo ví, co tu na mě čeká. Udělal jsem asi pět kroků směrem k modrému oddílu, teď už jsem jenom čekal, co se bude dít dál. Otočil jsem se k oddílu zády, poklekl a sledoval ten rudý. Nemám u sebe ani zbraň, ani nestojím na nohou. Sice nevím přesně, jak přesně se chovají samuraiové, ale mají smysl pro čest, alespoň co se všude omílá, takže je to teď vlastně jenom hra náhod. Kam jsem se to dostal? Vězení, pak tohle, co přijde dál - gumoví medvídci, co by vás nejraději umačkali samou láskou k smrti?

Vypadalo to na hodně velkou bitvu, při čemž ani jedna z armád se nezastavila a tebe skoro vůbec neřešili. Asi dva metry od tebe všechny postavy prudce duply do země a v tom se rychle odrazili do vzduchu a jakoby je něco drželo ve vzduchu, protože tam spolu všichni chvíli bojovali a asi jen půlka zůstala při zemi a bojovali kolem tebe. Pak však další půlka dopadla asi po 5 sekundách na zem a pokračovali v boji u země. Když v tom se ozvalo hlasité zahučení do nějakého hudebního nástroje, kvůli čemuž se všichni zúčastnění zastavili a přestali bojovat. V tom se všechny osoby podívaly jednim směrem, jakoby směrem, který byl přímo před tebou a tim směrem se i všechny osoby rozestoupily a ze stromu vyskočila další postava, které nebylo vidět na brnění, protože tě do očí pálilo slunce, ale když dopadla na zem, tak jsi uviděl, že to není člověk, ale spíše jakási opice, která byla velká jako člověk a tudíž větší než ostatní kolem tebe. Napadlo tě, že tohle bylo jen jakési cvičení bitvy, kterou vede opičák před tebou.

Wukong

http://www.postavy.cz/obrazky/wukong-56100.jpg

Došel jsem až k tobě, při čemž jsem ocasem ve vzduchu zatočil dokola a všichni zúčastnění pomalu odešli o asi 30 metrů do strany, kde pokračovali s cvičnym bojem. Ty jsi seděl, takže jsem si před tebe kleknul a sledoval tě svými zlatými oči. Měl jsme na sobě podobné brnění, jako ostatní, ale bylo stříbrné a místy i zlaté. Nic jsem ti neříkal, protože jsem čekal, že asi promluvíš první.

Ararashi

Už jsem si myslel, že i když jsem přesun přežil, nepřežiji tuto bitvu, ale naštěstí ano, i přesto to však nevypadalo moc vlídně, alespoň ne pro mě. Když ke mě přišel ten opičák, který se zdál být nějakým mentorem, či dokonce vůdcem, všech ostatních, dostal jsem pocit nejistoty. Prohlížel si mě, jako kdybych byl nějaká jeho kořist, div, že si mě nezačal očuchávat. Čekal jsem, že něco řekne, ale byl ticho, nejspíše čekal, že něco řeknu já, ale nejdřív jsem si myslel, že by to bylo dosti nezdvořilé, mluvit k němu bez vyzvání, když už jsem jim takto narušil trénink, ale jeho mlčení se mi jako vyzvání zdálo. "Omlouvám se, že ruším Váš trénink," začal jsem a hluboce se uklonil, což málem skončilo tím, že jsem narazil hlavou do kolen, protože jsem seděl. "Neměl jsem v úmyslu Vás vyrušovat během cvičení, domníval jsem se, že se objevím v nějaké vesnici, či obdobně." Nadechl jsem se zhluboka a dodal: "Jmenuji se Ararashi Izuzumi a jsem ze Suichugakure no Sato." Přičemž jsem znovu zopakoval tu nebezpečně vyhlížející grimasu. Jakmile jsem se narovnal, začal jsem bedlivě opičáka pozorovat.

Wukong

Místo našeho rozhovoru mělo zvláštní atmosféru. Byly slyšet všude různé střety katan a svištění kunaiů. Mezitim se ozývala hekání od opic, které začínaly být unavený z boje, ale zároveň se ozývaly různé opičí pokřiky na zvýšení adrenalinu v krvi. Klečel jsem před tebou uplně v klidu a prohlížel si tě svými zelenými oči. Dokonce ti to chvíli mohlo připadat, jakobych snad vůbec nevěděl, co mi říkáš. Jenže v tom jsem se postavil. "Pojď." Řekl jsem a rozešel se do lesa, kde jsem se zastavil u stromu a čekal až mě dojdeš. Na zádech mám docela dlouhou dřevěnou tyč, na jejíž koncích jsem měl jakési železné kryty na větší důraznost útoku. "Suichugakure. Takže ze Ztracené země, že?" Řekl jsem si skoro sám pro sebe, ale ty jsi to také mohl slyšet. "Nenarušil jsi nic, jen mě zajímá co tu děláš?"

Ararashi

Následoval jsem opičáka do lesa. Přišlo mi divné, že zachovává takový klid, když tu vlastně nemám co dělat. "Kdyby se to dalo vysvětlit jednoduše, už bych to udělal, ale je to dlouhý a složitý příběh," začal jsem a na chvíli se odmlčel, zkoumavě jsem přejel opičáka a uvědomil si, že pro něj čas asi moc neznamená, přeci jenom je to summon a tak mu to tolik nepřijde, navíc, s náturou, kterou doteď ukazoval, by se nejspíše zeptal, jestli bych mohl spustit a vše mu vysvětlil i přesto, že by pro něj čas byl důležitý. "Vynechám tedy nepodstatné a pokusím se to přiblížit tak nějak zhruba: Můj bratr zmizel, hledal jsem ho a taktéž našel, byl ale zraněný a navíc jsem zjistil, že se vše točí kolem nějakého nebezpečného písku, když jsem byl ale na cestě zpět do sídla, abych Vůdce varoval, zastavili nás, mě a mého ... skoro sensei ..." zamyslel jsem se na chvíli jenom proto, abych našel vhodné slovo pro označení Raiuna v příběhu: "Skončili jsme ve vězení, ale já potřeboval Vůdce varovat a očistit naše jména, zatímco Raiun potřebuje speciální léčivo, které ve vězení nesežene." Nadechl jsem se zhluboka ke konci. Ve svém zestručnění jsem vynechával mnoho detailů a ještě více informací, které jsem hodnotil jako nevhodné pro uši, které nemají s případem nic společného.

Wukong

Vyslechl jsem jeho příběh a lehce se pousmál. "Jak si Suichugakure pamatuju z vyprávění, tak by to měla být férová vesnice. Sice jsem tam nikdy nebyl, jelikož do těchto vesnic raději nechodím, jelikož jsou to jen samé boje a ikdyž tu trénujem, tak ne úmyslně na nějakou bitvu. Spíše to bereme jako naši tradici a baví nás to. Každopádně když je vesnice tak férová, tak by asi nezavřeli nevinného člověka, zřejmě museli mít nějaké důkazy, nemyslíš?" Zeptal jsem se tě s úsměvem a pak jen zakroutil hlavou. "Vlastně to není zase jen takový trénink z tradice, jsme nepřátelé vedlejšího kmene, který vede můj úhlavní nepřítel Leikong, který chce moji ženu za svoji a tak na nás někdy zaútočí, ale nás je víc, takže veškeré jejich útoky ubráním." Řekl jsem ti pár informací, které tě asi ani nemusely zajímat. Přeci jen ty jsi ke mně byl upřímný, tak jsem měl takové to nutkání být k tobě taky lehce upřímný a říct ti nějakou tu informaci.

Ararashi

"Nechci být neurvalý, ale nic není tak, jak se může zdát. Vesnice má své zákony, to ano, ale vůči intrikám jsou všechny zákony krátké. Před zloději se ubráníte, před vrahy téže, ale proti intrikám, o kterých nevíte takřka nic, proti těm neobstojíte a zákony často stojí na jejich straně." Povzdechl jsem si, že se musím obhajovat před někým, kdo ve vesnici nejspíše ani nikdy nebyl, a pokud ano, moc dlouho tam nepobyl. "Myslíte si, že bych byl natolik šílený, abych riskoval život jenom kvůli tomu, abych unikl z vězení? Musím zachránit Raiuna, klan a nejspíš i vesnici. Nevím, co s tím pískem hodlají dělat, ale má ničivou sílu, až moc ničivou." Během toho, co jsem jen tak mluvil, přemýšlel jsem nad tím, jak se vlastně dostanu zpět do vesnice, protože to asi nebylo nijak jednoduché. "Možná bychom se mohli domluvit, já pomohu Vám a Vy se poté rozhodne, jestli pomůžete mně, řekl bych, že je to pro obě strany fér. Mně nezbývá nic jiného, než Vám věřit, Vy stále máte na vybranou."

Wukong

Překvapil mě svoji moudrostí, protože podle vzhledu nevypadal na moc starého kluka, spíše tak 13 nebo 14. Takže mě ta jeho moudrost dost zaskočila, avšak mile. Každý den nepotkávám chytré ninji. Většinou jen ninji, kteří si myslí, že si nás jen mohou vybrat a my jim budem sloužit. Ale Ararashi tohle v plánu neměl, jen chtěl pomoct senseiovi a klanu, čehož si vážim. Ale udělal chybu s tim pomáhánim. "Ani nevíš, co obsahuje to, že mi pomůžeš. Leikong je také schopný intrikář, který dokáže ovládat lidi, takže jediné s čim bys mi mohl pomoci by bylo vniknutí do jeho tábora. Zjistil by jsi tam pár informací, abych mohl ukončit tento dlohověký spor a konečně mohl můj národ žít a usínat v klidu." Řekl jsem ti přesně co obsahuje naše podmínka a z toho vyplývalo, že já pak naoplátku pomohu tobě s čímkoliv.

Ararashi

"Řekl bych, že člověk zde není vhodnou osobou na vnikání někam, na to jsem až příliš nápadný. To, že tu vůbec jsem, je až moc příliš nápadné. Sousední klan by si to mohl vyložit tak, že jste mě přivolali vy." Zapřemýšlel jsem. "Ale sousední klan zná lidi také jen z vyprávění, nebo ne? Jistě ví, jak lidé dokáží být chamtiví. Co kdybychom to tedy udělali obráceně? Já půjdu do tábora sousedního klanu, vyhledám jejich vůdce a přesvědčím jej, že jsem na jeho straně. Poté mu předám mylné informace a tak jej vlákám do pasti, kterou byste mezitím připravili. Pokud nevyjde tento plán, bude pořád v záloze ten Váš, i když by to znamenalo, že bych se musel z jejich tábora dostat, nevím, jakou mám šanci proti Vašim jednotkám, ale podle toho, co jste říkal, jste na tom lépe jak početně, tak i tréninkem, takže dostat se ze spárů jejich jednotek bych měl zvládnout. Co říkáte?" Vypověděl jsem svůj návrh. Wukongův plán se mi také líbil, ale problém byl v tom, že kdyby selhal, neměli bychom nic jiného, než-li se stáhnout a nic by se nevyřešilo. Navíc by v tom druhém táboře mohli být na mou návštěvu připraveni, protože člověk v zemi summonů, to je opravdu jako pěst na oko, takže bych mohl klidně posbírat špatné informace, což by dopadlo úplně opačně, než-li bychom potřebovali.

Wukong

Pousmál jsem se nad jeho nápadem a pak kývnul hlavou. Ten kluk je mladý a hrozně chytrý. Co je zač? To je snad nějaký sezibil, který dokáže myslet dopředu? To se mi líbí. Tohohle nám sem muselo seslat samo nebe. Pomyslel jsem si nechápavě, ale zároveň radostně. Jsem totiž moc rád za to, že se objevil někdo, kdo by nám mohl pomoci ukončit dlouholetou válku. "Fajn, uděláme to tedy podle tebe, protože to mi přijde ideální. Ale musíš počítat s tim, že Leikong ti bude nalhávat různé věci o mně. Nemohu ti říkat, aby jsi tomu nevěřil, ale bude na tobě jestli mu podlehneš a nebo splníš svůj úkol." Řekl jsem a čekal na tvé konečné slovo.

Ararashi

"Pokud vím, domluvil jsem se s Vámi. Je mi jedno, která strana je v právu, nenáleží mi to soudit, protože ani nevím, jak tato situace nastala, ale pochybovat o svém úsudku už nehodlám, ať už mi k tomu řekne, kdo chce, co chce," řekl jsem poměrně rázně, možná až trochu moc. Nelíbilo se mi, že použil celkem pochybovačná slova, možná mě měl za nějakého podvodníka, který se prostě chytí každého lana, obzvlášť toho, které mu ještě samo pomůže. Já hodlal dodržet svou část dohody a nedoufal jsem v nic jiného než v to, že i Wukong dodrží tu svoji.

Wukong

Je fakt chytrý. Pomyslel jsem si a pak kývnul hlavou a podal ti svoji chlupatou ruku, aby jsme si potřásli. "Teď ti slibuji, jakožto Wukong, vůdce kmene Kengů, že pro tebe pak udělám vše, pokud ty splníš svůj úkol." Slíbil jsem ti při potřesení rukou. Ale teď přišlo ujasnění plánu, přeci jen se musí probrat přesně, jak to provede a s čim chce pomoct. "Budeš chtít s tim nějak pomoct, třeba podporu k obraně, kdyby se to zvrtlo?"

Ararashi

"Jediné, co od Vás teď potřebuji, je, abychom se domluvili na místo, kam je mám vlákat a také, jak se dostat k nim. Tuto zemi neznám, takže by se mohl stát, že bych zabloudil kdovíkam a také nemůžu ani vymyslet, kam je nalákat, protože nevím, kde je to ideální." Byl jsem docela rád, že už stačí udělat toto a pak bych se měl dostat zpátky domů. Doufám, že je Raiun v pořádku. Doufám, že je i klan v pořádku a můj bratr... Podíval jsem se stranou, když jsem si vzpomněl, že bych se neměl zdržovat kvůli vlastním problémům, ale pokud jsem mohl pomoc tady, tak jsem to hodlal udělat. "Pokud by se to ale zvrtlo, je potřeba, aby to vypadalo, že se mnou skutečně nemáte co dočinění. Pokud se to zvrtne, budu muset přijít na to, jak se odsud dostat, sám. Už tak to vypadá, že je Vaše situace špatná, další olej do ohně netřeba." I když samotnému se mi nelíbilo, že bych měl znovu riskovat roztrhání, či kdovíjaký způsob smrti, nechtěl jsem, aby má přítomnost zasáhla v negativním smyslu. Takto to mohlo být vše vyřešeno poměrně v klidu, na rozdíl od situace, kdy by kvůli mne na druhý kmen zaútočili. Dopadlo by to špatně, pro obě strany, nemluvě o tom, jak by vypadala má situace poté, ať už by vyhrála jedna anebo druhá strana, byla by situace mou vinou a tedy i zodpovědností a od zodpovědnosti nemohu utíkat navěky.

Wukong

Chvíli jsem mlčel a pak sis všiml, jakobych si najednou rychle na něco vzpomněl. Začal jsem pravou rukou šmátrat v mé zbroji a po chvilce vytáhl kus staré a špinavé látky, kterou jsme ti podal. Když jsi se na ni podíval, tak jsi zjistil, že se jedná o mapu. Byla na ní přímo cesta do jejich kmene a pak jakási šedivá šmouha, která byla kus od té vesnice. "Tam, kde vidíš tu šedivou šmouhu, tak tam je musíš zavést. Nemusí jich být hodně, hlavně, aby tam byl Leikong a pak už se o to postaráme my a tobě splnim, to co jsem ti slíbil." Řekl jsem ti a pak hvízdnul na prsty a přiběhlo k nám asi pět opičáků a já jim něco naší řečí řekl a poté zse odběhli, ale ne zpět na trénink, ale jakoby do lesů, kde tě napadlo, že někde bude naše sídlo.

Ararashi

Začetl jsem se do mapy, abych si z ní co nejvíce zapamatoval. Zaměřil jsem se hlavně na místo, kde byla šedivá šmouha, tedy jakým směrem je dovést. Jakmile jsem byl spokojený s tím, co jsem si zapamatoval, vrátil jsem mapu Wukongovi se slovy: "Děkuji. Doufám, že nic nezapomenu." Řekl jsem a rozhodl se, že je na čase odejít. I když bych si raději tu mapu vzal, nemůžu, alespoň ne z důvodu, že je potřeba se doslova vnutit do přízně Leikonge. Uklonil jsem se Wukongovi a rozeběhl se směrem, kterým by měla být druhá vesnice. "Snad to není sbohem," zavolal jsem ještě.

Běžel jsi asi čtvrt hodiny a v dálce jsi už slyšel takové ty klasické bojové bubny a různé hučení. Proběhl jsi dokonce kolem cesty, která vede směrem k místu, které ti ukázal Wukong na mapě. Proběhl jsi několika keři a před tebou už se ve stromech tyčila vesnice, bylo zde asi 50 stromů a na každém jeden domek, při čemž dole cvičilo několik opic v hadrovém oblečení, ale zase naopak měli meče dokonce i zachycené na ocasu. V tom si tě jeden z nich všiml a hlasitě zařval a rozeběhl se k tobě, při čemž vyskočil do vzduchu, naznačil, že tě kopne do obličeje, ale v tom ho nějaké tlapy chytly za ramena a pomocí toho ho přeskočila jiná opice, která tě kopla nohou přímo do brady a tebe to odhodila na záda na zem. Došlo ti, že ten první jen odlákal pozornost, zatim co druhý běžel za nim a pak ho jen přeskočil a udeřil nečekaně.

Ararashi

Dopadl jsem na zem a sedl si doslova na zadek. "Hej! Co je to s váma opičákama?!" Řval jsem jak utržený ze řetězu a vrhnul se rovnou do hry. "Nejdřív mě halekuje jeden šílenej opičák o věčném míru a jiných třeskypleskách a pak tu zase máme tak votravné divoké vopice! Co kdybyste se náhodou uklidnily?! HE?! Anebo ty vaša opičí mozečky nedokážou normálně uvažovat!" Netušil jsem, kde je hranice, ale snažil jsem se sehrát co nejodpornějšího možného člověka. "Je tu vůbec nějaká na hlavu nepadlá opice? Protože ty banány vám opičákům fakt lezou na mozek a z těch stromů často i na hlavu spadnete, co? Víte vy vůbec, co vám říkám?"

Opičáci se na sebe podívali a pak jsi uslyšel hlasité tlesknutí, při čemž oba rychle utekli pryč. V dálce už stál zřejmě Leikong.

http://wallpaper.pickywallpapers.com/1440x900/preview/wukong.jpg

Pomalu došel k tobě, vypadal opravdu mnohem víc namakaněji než Wukong a vypadal i docela starší. Přešel přímo k tobě a vytáhl svoji tyč spoza zad a lehce tě s ní praštil do prady, při čemž tvůj přirozený instinkt udělal s tvym tělem pohyb nahoru a nyní jsi již stál přímo před Leikongem.

Leikong

Pousmál jsem se, při čemž jsem si tyč vrátil zase na záda. Prohlédl jsem si tě svýma žlutýma očima, při čemž jsem se stále usmíval. Viděl jsi moje celkem dost špičaté zuby. Byl jsem přesný opak Wukonga, který byl spíše hubený a jeho zuby byly spíše lidské, akorát trochu větší. Na svym ocasu jsem měl jakési černé pečetě, ikdyž nebyly to pečetě, nýbrž jizvy v podobě pečetí. "Takže ty mi chceš říct, že už jsi se s nějakým kmenem setkal?" Zatim jsem se ti ani nepředstavil.

Ararashi

"Kmenem? Ta skupinka lásku rozdávajících opic byla kmen? No fuj," řekl jsem rázně, i když jsem měl trochu strach z toho, co z toho nakonec bude. "Jestli si myslíte, že z vás mám strach, tak nemám!" Rázně jsem si dupl. "Vy opičí summonové mi máte sloužit! Nemám vás co poslouchat, takže bych tu měl otázky klást já!" I když jsem si nebyl jistý tím, že mi to tak lehce projde, snažil jsem se ze vzteku, který ve mne byl, vykřesat co nejvíce toho šlo, i za cenu, že jsem měl říkat takové věci, jaké jsem říkal. "Máte tu vůbec někde zlato anebo něco cenného?"