Nová aliancie

Tsukikage

Zničené mesto som mal pod nohami. Kedysi tu bol národ no teraz tu stáli len ruiny. Bolo to také iné ako miesto ktoré som chcel spraviť z Getsu. Kráčal som sám, plášť mi vial v povetrí a blížil som sa. Pomaly som prechádzal cez kedysi mocnú dedinu, cez jej mŕtve ulice. Poháňala ma zvedavosť, i keď som nemal času na rozdávanie predsa som prijal pozvanie od Tsuchikageho. Dostával som sa pomaly do centra, moje oči ho uvideli stál tam a rozhliadal sa. Čakal no na moju predchodkyňu ako som si mohol myslieť. Ešte sa okolní svet nedozvedel že som sa stal novým vodcom Getsu novým Tsukikage. Blížil som sa k nemu. Krok za krokom som mu bol bližšie. Zastal som. Pár metrov pred ním pozeral som sa mu do očí premeriaval som si ho, nevedel som čo si o ňom mám myslieť. Vy musíte byť určite Tsuchikage. Povedal som a čakal na potvrdenie jeho identity.

Saigo Tenpura, 7. Tsuchikage

Na tváry sa mi roztiahol úsmev. Nebol sílený, ani nútený. Bol to úsmev chlapca, ktorý dostal do rúk novú hračku. Vidím že ste dorazili v bezpečí, dúfam, že vás po ceste nestretli žiadne komplikácie. Natiahol som ruku, znamenie rešpektu či blízkeho praťeľstva. Iba formalita. toho muža som nepoznal. jeho tvá hyzdili jazvy. Nepremýšlal som z kadial ich získal. ja sám som ich mal pár. Žiadna stráž, mohlo ma to napadnúť. Možno sa ani neodvážil doraziť osobne. Úsmev sa rozšíril. Ruka ukázala sme, kde by si mohol odýchnuť, kde by sme sa mohli porozprávať. "Čakal som niekoho, povedzme, viac vyvynutého v určitých partiách. Stalo sa niečo Tanami? nikdy som ju nevidel, som v úrade docela krátko. Ste jej zástupca?" Slová plynuli z úst. Žiaden neohrabaný spôsob, žiadne láskavé slová pravých kagov. len povrchnosť urážanie, avšak príliš dobre skryté na to, aby to niekto mohol pokladať za urážku. Na stole pred vami stála tácka s ovocím. nebolo vidieť kt to doniesol. "Môže náš snem "kage" teda začať...nemyslíš? Nikto ďalší už asi nedorazí.. zakusol sa do jablka. Čerstvé, chrumkavé. Šťava stekala z kútika úst. To by ma zaujímalo čo sa v Getsu udialo. Ale čo...tento tu týpek určite nebude protirečiť s mojim menovaným.

Tsukikage

Osoba ku mne strčila svoju ruku, znak úcty. Prijal som ju a potriasol si s ním, avšak len zo slušnosti. Nechcel som si z neho urobiť nepriateľa hneď v prvých sekundách nášho stretnutia. Jeho otázku som bral skorej ako rečnícku, odpoveď odo mňa čakať nemohol. Kráčali sme spolu ulicami kedysi rozvinutej dediny. Kráčali až k miestu kde bude prebiehať stretnutie kage. Zaznela otázka ktorú som čakal, otázka na môjho predchodcu, na ľuďmi tak milovanú Tanami ktorú som tak podlým a nepekným spôsobom pripravil o jej vládu. Presne ako to urobil jej ľud pred stovkami rokov mojim otcom. Zasmial som sa. Povedzme to takto. Tanami je teraz pred očami Boha v nevôli. Dorazili sme na miesto, na stole stála misa plná ovocia, už pripravené občerstvenie. Bolo tam aj hrozno, miloval som hrozná. Pohodlne ako sa len dalo som sa usadil na stoličke a utrhol pár bobúľ. Uvítal by som keby ste mi vykali, alebo na nazývali Lord, ak vám to nebude vadiť. Nemal som v úmysly hneď teraz byť nepriateľský, no poburoval ma spôsob akým so mnou Tsuchikage komunikoval, akoby sme boli starý priatelia ktorý sa poznajú mnoho rokov. Pozrel som naňho na tvári sa mi roztiahol úsmev, úsmev ktorý prechádzal so jazvy. Môžeme začať, no veľmi by ma zaujímalo ako to je teraz zo svetom, určite inak ako si to pamätám ja. V očiach mi niečo zažiarilo, niečo ako túha po moci, po vedomostiach. Na ostrove sme trochu odrezaný od informácií.

Saigo Tenpura, 7. Tsuchikage

Vietor rozvíril prach na strechách budov. Jeho slová o bohu ma zaujímali. Vždy som chcel vedieť čo ťahá mocných mužov viere. Žiadosť o odpustienie za tisíce mrtvych, ktoré jeho rozhodnutia spôsobujú každý deň. Je to snáď strach z viery, že je niekto mocnejší ako oni? Chcú byť v jeho láske či pozornosti? A pomáha ha to? Pomáha viera odpovedať tie otázky. Odpúšta smrť slabých,často neviných? A ak áno, je potom ten boh hoden mojej úcty? Jablko už bolo takmer ohrýzané. Otvoril som ústa a prekúsol zvyšok. Nič neostalo nazmar. Keď je človek 20 rokov zavretý ibasám so sebou, bez pohnutia, bez dýchania, živený iba chakrou a svojimi myšlienkami, nenechá plýtvať jedlo. Premýšlal som. Hladal odpoveď, či skôr hladal, ako odpovedať nemám. Bol to mocný muž, muž s vierou, so zbranou tých, ktorý sa neboja umrieť. Ja som nikdy tento dar nemal. Môj vzhlad, 20 rokov, musel v ňom spôsobovať nechuť, aj keď som žil možno rovnako dlho ako on. Žil polovicu života sám so sebou. Vykanie, úctu, tak povediac, si musíte zaslúžiť, môj drahý lord. Nepoznám vás, nemám jediný dôkaz že ste ten za koho za vydávate. mohol by som vás zabiť behom okamžiku v sebaobrane či z podozrenia zo špionáže či uveznenia Tanami. takže presím vás, drahý lord, nesnažte sa vo mne vyvolať nejaký rešpekt. ten získali iba 2 osoby, ktoré som nevidel osobne. Vodca Haiko, Samuel,13, poznáte ho pod mnohými menami. Kvôli jeho vízii a kvôli jeho síle. Ciel mal zvláštny, ba pria až nasledovania hodný, ale spôsob bol nežiadúci. A druhá osoba, môj drahý Lord, bol niekto, kto ho dokázal zastaviť. legendárny jinchuuriki 6 ocasého, Sendokage Jiro Kentiri. osoba, ktorej sa ani jeden z nás nedokáže rovnať. A predsa je on teraz mrtvy a my dvaja sa tu hrajeme na stretnutie kagov. Toto je prvá informácia a jedna z mála, ktorú odo mňa dostanete. Suichikagure padla. neviem kedy a neviem ako. Ale padla. Poslal som správy pár ďalším rádoby dedinám, aby sme vôbec mohli hovoriť o diskusii. O chvílu by mali prísť. Zadíval som sa na slnko. Všetci meškali. Čas sa neuprosne vliekol. Bol čas keď bude vyhlásená moja vláda. Čas novej éry.

Kioshi Sarika - 7. vůdce vesnice Runzugakure no Sato

Neříkali jestli si mám s sebou vzít nějakou stráž, ale bylo by dost nevhodné si ji vzít hned na očích, mohli by to brát jako jejich neúctu. Přeci jen taky bych to možná bral, jako že mi nevěří. Nejde o setkání, které se koná každý den nebo týden. Tohle setkání může posunout Runzu, tam kam ji chtěl poslat Shin Sarika. Můj bratr by byl na mě hrdý, kdyby se mi podařilo dostat Runzu mezi ty velké a uznávané vesnice. Byla by čest říkat si kage. Pomyslel jsem si po cestě přes různě poníčené budovy. Ačkoliv jsem dostal zprávu zapečetěnou a dobře provedenou, tak musim brát v potaz, že může jít o léčku. Někdo zabil mého bratra s jeho rodinou a vědí, že po nich jdu, takže by tohle bylo pro ně nejlogičtější řešení.

Když jsem procházel skrz trosky, tak jsem v pravé dlani mezi prsty držel dva malé papírky, na kterých byly nakreslené dvě runy, které znamenaly "Síla" a "Rychlost". O Runzu se ví, že je to vesnice, která všemi způsoby do sebe zapadá a všim si vypomáhá. A hlavně že její potenciál naplno využívám. Jenže to už jsem uslyšel v dálce jakýsi hlas. Mé pečetě na prstech začaly lehce světélkovat, protože jsem musel být připraven na obranu, kort když tolik nesvítí slunce. Nakonec však již mé prsty přestaly světélkovat a já pomalu vstoupil do části vesnice, kde už byl Tsukikage a Tsuchikage. Hned co jsme přišel, tak jsme se uklonil a lehce se pousmál. "Jmenuji se Kioshi Sarika a na vaši žádost jsem se dostavil ve jménu Runzugakure no Sato." Řekl jsem a vyčkal než mi jeden z nich ukáže místo, kde si můžu sednout a pak jsem se i usadil. Jakmile jsem se usadil, tak jsem na stůl položil ty dva papírky, které jsem držel mezi prsty.

Hm, ten Tsukikage vypadá nějak tajemně, já jsem myslel, že v Getsugakure vládne žena, ale asi budu muset prověřit svůj zdroj ohledně pravdivosti. A ten Tsuchikage zase vypadá trošku namyšleně, ale to je možná jen jeho normální tvář, přeci nemohu soudit lidi jen podle prvního pohledu, to se nepřísluší vůbec nikomu. Pomalu jsem se snažil je lehce analyzovat, ikdyž vše stejně zjistim až za pár okamžiků, kdy poprvé uplně promluví a já budu vědět s kym mám zde vlastně tu čest.

Tsukikage

Bobuľku po bobuľke som si vkladal hrozno do úst. Sledoval som Tsuchikageho, tak mladého, no išlo z neho niečo zvláštne. Jeho duša akoby bola staršia, akoby celé jeho telo bola len nejaká schránka ktorá už pár rokov nezostarla. Nepoznal som ho, nevedel som čo si o ňom mám myslieť, no bol oveľa starší než v skutku vyzeral. Zvláštny pocit, pocit večnosti, pocit ako pri otvorenej bráne. Tento muž je zrejme mocný, no veľmi namyslení. Avšak pýcha predchádza pád. Jeho slová zneli, chceli ma uraziť? Zrejme. Chcel si niečo dokázať? Zaiste. No ostával som pokojný, výraz neutrálnosti na mojej tvári hovoril za všetko. Drahý Tsuchikage, ale veď sa tu nechceme pozabíjať. Na tvári mi zavládol šibalský úsmev. Teda nie hneď teraz. A o milú Tanami sa báť nemusíte, síce už nieje Kage, ale je v naprostom poriadku. Len akosi nikto nevie kam sa vyparila. Uznávam títo ľudia boli úcty hodný, ale to je momentálne nám dvom na dve veci. Nikdy som sa k nim ani len vo sne neprirovnával, mojím cieľom sú iné veci. Na mojej tvári zavládol úsmev. Slová o páde Suichugakure mi do srdca neprehovorili. Tváril som sa akoby sa ma to vôbec netýkalo, akoby Suichu nebola súčasťou môjho sveta. Náš milí rozhovor prerušil človek, zrejme jedne z vodcov nových dedín ktoré sa zjavili v našom svete. Vodca Runzugakure ako nám povedal. Počkal som, moje oči spočinuli na ňom. V živote som o podobnej dedine nepočul. Predsa je len svet väčší ako sa hovorí. Ďalší kamienok v mojej topánke na ceste za cieľom. Uklonil sa, jeho prejavenie úcty ma potešilo. Pokynul som mu rukou na miesto po mojej pravici. Tento človek ma zaujímal viac ako namyslený a arogantný Tsuchikage, človek ktorý mi zrejme nemohol ponúknuť nič viac okrem pár užitočných informácií. Zobral som si ďalšiu dávku hroznových bobúľ. Koľko ďalších vodcov by sa tu malo objaviť? Moja otázka smerujúca na Tsuchikageho potlačená hroznom v ústach, bez jediného pohľadu naňho, akoby ma to skorej nezaujímalo a bola to len technická otázka.

Rei Tatsuki - 6. vůdce Shinringakure no Sato
(vzhled vůdce - ten nalevo)

Už jsem pomalu docházel k místu dříve nazývané Kumogakure no Sato, pohled na tuto vesnici se mi už v dáli hnusil. Mé bílé vlasy pročechrával vítr, zatímco tmavě-žluté oči plné nedůvěry pozorovali trosky zbylé z vesnicie.. Levou ruku jsem si šáhl na jizvu, která zkrášlovala můj vybledlý obličej.. Už jen od pohledu jsem nevypadal zrovna dvakrát staře, ale k dobrým třiceti mi již pomalu táhlo.. "Měl bych si uvědomit, že hledám spojení se silou.. že hledám spojení s něčím obrovským, proto také na tomto srazu jsem... Hledám mocného spojence, co mi pomůže vykonat poslání. Netoužím po setkání s někým, kdo je na tom hůř. Budu ale brát v potaz, že o naši vesnici nikdo neví, což je v téhle době, to nejlepší." Pomyslel jsem si při sledování tmavé oblohy, div dokonce nepršelo. S každým krokem jsem cítil, že je někdo nablízku, nijak jsem nepanikařil a svůj meč nechával stále za opaskem, o pár minut později se mi v dáli začali rýsovat stíny třech postav, až když jsem se dostal blíže, tak jsem jen tak odhadoval, kdo je kdo. "Hmm.. Není náhodou Tsukikage ženská? Ale já tady vidím jen tři chlapy.. Hnědovlasý cápek bude určitě obyčejný vůdce, co zde byl přizván stejně jako já.. Ti dva, z obou srší nějaká zkušenost, ale ten mladší, jak kdyby hrál falešnou kartu.. Něco určitě skrývá.." Udělal jsem si na všechny tři nějaký menší podvědomí obrázek a přišel mezi ty tři se slovy, "Doufám, že jsem na správném srazu.. Já jsem Rei, Rei Tatsuki, současný vůdce Shinringakure no Sato, rád vás poznávám.." Vydal jsem ze sebe a svůj pohled začal zaměřovat hlavně na Tsuchikageho, který na první pohled možná vypadal arogantně, ale spojovala ho určitě největší síla ze všech třech.., "Zazněla tu otázka, kdo by se tu měl objevit, jak jsem slyšel z dálky.. Taky by mě to zajímalo.." Řekl jsem sebevědomě a čekal, jak se celá situace vyvine.

Simonin Socordia/5. hlava vesnice Pratumo/

Vietor mi cestou prefukoval dlhé vlasy a ja som s pozitivitou v hlave kráčal pozdĺž vesnice, kde nebolo ani živáčka. Kumo? To mi niečo hovorí. Stále som kráčal s rôznymi pocitmi, pretože som nevedel, čo môžem očakávať. Kumogakure, Kumogakure, Kumogakure no Sato. Aaaaaha. Vlastne áno, čítal som o bitve v Kumo, kde boli rôzne deti statočné a nevzdávali sa ako aj ten. Ako sa volá? Ježíííš. Neee Ježiš. Aaha. Ano. Karadin no Minera. Bolo to dieťa, ktoré zomrelo z vyčerpania a bolo jedno z tých statočných detí. Bol to zaujímavý príbeh. Stále som kráčal, akoby po ceste, ktorá nemala konca. Som tu dobre? V živote som tu nebol a ani neviem poriadne ako som sa sem mohol dostať.Dostal som sa približne na koniec jednej z ulíc a uvidel som rodinný dom. Ktovie kto tu býval? Ale podľa toho ako to tu vyzerá, muselo to tu byť hrozné. Prešiel som cez jeden schátralý dom a a uvidel ďalšiu dlhú nekonečnú ulicu. V tom som sa znovu dal do kroku. Čo sa týkalo oblohy, bola nádherná. Moje pocity boli zmiešané, pretože, keď som niekde sám, neviem, čo môžem od okolia očakávať. V tom som začul akúsi debatu. Chytil som sa za hrudník a pozastavil sa. Myslím, že legendárna pečať Katsire je pre istotu prichystaná a ja sa môžem s myšlienkou života vydať k ozvenám. Pomaly som išiel a uvidel aj nejaké hlavy, ktoré vyčnievali jednej z budov. Vošiel som dnu a po chvíli som zbadal tie ostražité tváre. Ako prvého som zahliadol blondiaka Saiga, neviem či to bol mlaďoch alebo už starý muž, ale prišiel som k nemu a podal mu ruku. My sme sa ešte nikdy nevideli. Povedal som všetkým. Volám sa Simonin Socordia a vesnica, ktorá patrí pod moju vádu sa nazýva Pratumogakure no Sato. Možno ste o nej už počuli. Vesnica skrytá v raji. Potom som odstúpil a popodával som ruky ďalším členom vlády vesníc. Sadol som si so zmiešanými pocitmi k stolu a už len pozeral.

Saigo Tenpura, 7. Tsuchikage

Díval som sa na prichádzajúcich. Môj úsmev sa už nerozšíril, avšak oči skutočne zažiarili. Potriasol som rukov tým, ktorý mi ju ponúkli. K slovám Tsukikageho som sa nevyjadril. Už som ho nepotreboval. Aspoň nie v tejto chvíli. "Práve všetci dorazili, môj Lord. Toto "stretnutie" sa bude týkať dvoch vecí. Ako ten čo vás zavolal a ako zástupca najsilnejšej z dedín, jedinej pôvodnej mám to právo začať. Keď ste tu už všetci, bolo by namieste keby som sa aj ja predstavil. Možno moje meno poznáte, avšak skôr o tom pochybujem. Volám sa Saigo Tenpura, som 7 Tsuchikage v poradí, žiak 4 Tsuchikageho a neskôr aj vymenovaný jeho vôlou. zvolal som vás, drahý Lord a vodcovia malých, neznámych dedín z dôvodu aby sme mohli urobiť kompromis medzi mnou a lordom Getsugakure, aby naše dohady o budúcnu sveta neboli príliš jednohlasné. Mnohý z vás určite majú nejaké informácie o padlých dedinách, ktoré smeli hrdo nosiť titul Kage. Nová Kumogakure, Amagakure,Takigakure, Suichu... Bol by som rád keby ste mi povedali čokolvek čo viete o posledných chvílach tých dedín. Odmlčal som sa, díval, ako počasie stále mení svoje rozhodnutie čím bude. Suchom, vetrom, mrakmi, pekným krásnym slnečním dnom. Dúfal som že ani jeden z nich neovláda počasie. Bolo by to nudné. Mlčal som, prechádzal sa a díval do hora. Hladal som nejakú páku. prvý krát som si pozrone prezrel účastníkov mojeho milého posedenia pri ovocí. každý prišiel sám. Aké namyslené, aké detinské. Ani ja nie som taký hlupák aby som prišiel bez poistky ochrany. Simonin, ten s tým tak vznešeným menom a s tak ukvapeným pohladom. Roztržitý. Nevhodný na skutočné rozhodovanie. Nerozhodný. Určite čestný. Ale zase, nikdy som sa nevyznal v povahách inej ako mne podobnej. Vždy som si rozumel iba so šialencami. Môj úsmev povadol, prestal som vyzerať ako dieťa, arogantné a plné hlúpych vízii. Aspoň na povrchu.nebol som si istý ešte zvyšnými členmi. Neprejavili sa. Mohli ma nenávidieť a zároveň milvoať. Musel som o nich vedieť viac. A hlavne chcem vedieť všetko o vaších dedínách. Netušil som, že tak blízko je nejaká dedina, Rei Tatsuki. A zvyšok je mi úplnu záhadou. takže som vás zavolal aj kvôli svojej osobnej zvedavosti. Predstavíte mi niečo o vašich dedinách. Polohu poznám, avšak nie som príliš vtieravý na to aby som tam poslal špehov a okrem toho sa snažím udržať jednotu, ktorú Iwagakure dodržuje od prvého stretnutia 5 kagov. Takže dúfam, že ani ostané dediny nemajú v pláne porušiť tento posvätný symbol, nie je to tak, Lorde? Posadil som sa, zobral ďalšie jablko, jediné ovocie ktoré som jedol. Stopka mi ostala v ruke, Nič viac nezostalo. "Ja som svoj dôvod prečo sa chcem stretnúť povedal. Informácie o vás a o tých, čo už padli z iného pohľadu. teraz nechám hovoriť vás, určite máte niečo, kvôli čomu ste sem prišli. Neverím že by niekto neprišiel z osobných dôvodov.
čakal som na ich slová. Toto bude príliš lahké....zatial ani jeden z nich nie je hodný nosiť titul velkej dediny...zatial sa mi nikto nemôže rovnať, ale spolu..Nie..toto nesmiem dopustiť...Musím urobiť všetko pre to, aby neboli jednotný

Rei Tatsuki - 6. vůdce Shinringakure no Sato

Pohldně jsem se usadil okolo stolu a po dobu toho, co Tsuchikage mlel cosi svojeho, tak jsem si vzal z misky banán a pohodlně ho cpal do sebe. Dojedl jsem zároveň s koncem řeči Tscuhikageho a slupku už jen zahodil za sebe.. "Tak asi pojedu první.." Odvětil jsem krátce, čímž jsem na sebe dostal pozornost ostatních vůdců a současných Kágů... "Jak už víte, jsem ze Shinringakure... Tahle vesnice není moc známá, protože její poloha je velmi zvláštní, avšak abych se přiznal.. nebýt tohohle srazu nikdy bych nevěděl, že existuje něco jako Pratumogakure či Runzugakure. Co se týká zániku předešlých kage vesnic, tak to jde mimo mě.. Shinrin si vždycky všímala vlastního písečku a dávala si pod palec pouze svoje území, až za mojí vlády.. Shinrin začíná své působné pole dostávat všude možně. To je také důvod, proč jsem na tenhle sraz přišel.. Jiní by nejspíše odmítli, ovšem já hledám moc a tak mi bylo jasné, že něco takového můžu najít zde. Naše dědina možná vypadá slabě skrz malý věhlas ve světě, ovšem ve skutečnosti oplývá obrovskou vojenskou mocí a to nemluvím jen ze sebe.." Dodal spíše egoisticky, chvilu si oddechl a pokračoval dál.. "Jak už jsem zmínil, hlavní důvodem je zvýšit věhlas naší vesnice po celém světě, proto tady jsem, to je všechno, co bych k tomu mohl říci. Takže.. teď předám slovo někomu z vás.." Konečně jsem dokončil svůj rozhovor a radši si informace o sobě samotném nechal pro sebe, zase jsem svůj pohled směřoval na Tsuchikageho, "Ten chlápek se mi prostě nezdá, jeho pohled.. srší z něj.. neuvěřitelná faleš a pronikavost, navíc mi přijde divný, že Kagové jsou bez ochrany. Dobře, vůdce Runzu a Pratumo nejspíše v sobě chtěli ukázat, že tomuhle sněmu věří a nikdo je nepodvede. Ale Kagové? Zdá se mi to prostě divné. Ten Tsuchikage to má určitě promyšlený, přece jenom on pořádal celej tenhle sněm, radši si ho nechám na očích, kdyby náhodou. Trošku mě však i znepokojuje Tsukikage, to se musí nechat.. Pochybuju, že ti dva vůdcové by mohli způsobit něco podlého, radši nechám ty dva na svých očích.." Pomyslel jsem si a čekal až bude pokračovat někdo další v řeči.

Tsukikage

Všetci účastníci nášho snemu dorazili, ako som si všimol skoro každý si zobral z misky čo mu prišlo po chuti, bolo to trochu zvláštne, skoro to vyzeralo akoby sme boli len deti hrajúce sa v škôlke na niečo iné ako v skutočnosti sme. Tsuchikage spustil o svojom, jeho slová tým jeho tónom boli pre uši priam otrasné. Faleš v jeho hlase rezonovala touto rozpadnutou búdou, jeho túžba po moci. Oslovoval ma Lord, no s takým tónom v hlase z akým som sa ešte nestretol, chcel ma pobúriť, či skorej zastrašiť. Vstal bodca novej dediny, nepočul som o nej, bolo zvláštne že som nevedel ani kde sa nachádza, takže ma jeho reč zaujímala. Getsu bola na ostrove trošičku izolovaná od sveta, informáciám chvíľu trvalo než sa dostali až za oceán. Jeho reč skončila o ňom som sa nedozvedel nič a čosi málo o jeho vesnici. Možno boli slová o jej vojenskej moci len chvastúnstvo, no možno pravda. Nepoznal som ani toho človeka a ani jeho národ. Neunúval som sa vstať, nemal som to za potrebu, veď hovoriť sa dalo aj z kresla. Prehltol som posledné kusy hrozna a začal. Drahý Tsuchikae ďakujem vám že ste boli taký milý a zoznámili ma zo situáciu. Myslím že národ mesačného ostrova netreba predstavovať. Ako všetci dobre vieme sme predsa len ostrov trochu izolovaný od sveta. Preto bohužiaľ nemáme informácie o zničených dedinách. Nestarali sme sa do nich. Nie že by sme nemali sieť vyzvedačom, no jeden národ nepokryje celý svet. Ale do mojich ctených uší sa donieslo že vaša stáročný Iwagakure utrpela straty. Ako na životoch tak i na majetku. Pevne dúfam v to že to nieje pravda drahý Tsuchikage. Tohto snemu som sa zúčastnil len pre to že chcem mať obraz o svete ako sa zmenil za posledné mesiace, predsa len toto je rýchlejší spôsob ako prísť k informáciám, ako špehovať každý dedinu zvlášť. Zapýril som sa na kresle a poslal srdečný úsmev Tsuchikagemu na znak toho že jeho tón mi je ukradnutý. Nabral som za ďalšiu hrsť hrozna a pokračoval v jeho konzumovaní. Je zvláštny, no bolo by výhodné s ním uzatvoriť spojenectvo, určite by sme jeden pomohli tomu druhému keby sa inak nedá. Nemôžem si ho však znepriateliť. Nové dediny, prírastok do nášho sveta, uvidíme či niektorý z týchto vodcov vstúpi do rad Kage. Môj pohľad spočinul na každom jednom, na každom však len na stotinku sekundy, akoby som si o každom robil obrázok vo svojej hlave.

Kioshi Sarika

"vodcovia malých, neznámych dedín" Tuhle část, kterou Tsuchikage vypustil z úst jsme si dobře zapamatoval, ale na svém obličeji nedal nic znát. Takže teď se ujal slova vůdce ze Shinringakure. Sice neznám podrobnosti, ale vim, že to existuje. Asi jsem jediný z těhle lidí, který se trochu zajímá o zeměpis a aktuální dění. Zase je fakt, že moje vesnice v poslední době neprožívá žádný napětí a já jsem často mimo vesnici, kvůli hledání odpovědi, kdo zabil mého bratra, ale i tak by se mohli jakožto kage zajímat o ostatní vesnice. Pomyslel jsem si. Neměl jsem zájem v jednoho kage nebo oba, ale ve všechny. Každý může být prospěšný i nebezpečný. Tsuchikage o sobě mluví, jako o mocným a o mocné vesnici, takže zřejmě má i promylšený tento sněm. Každopádně namyšlený člověk, který o sobě tvrdí, že je nejlepší nebude dbát tolik na obranu a do budoucnosti bude stačit ho držet v myšlence, že je furt nejsilnější, aby se soustředil na útok a pak by bylo lehké jen ze zadu proklouznout jeho obranou. Pomyslel jsem si. Ikdyž nejsem válčící typ, tak jsem taktik a myslim dopředu a halvně i na to nejhorší.

Vůdce Shinringakure promluvil a jeho slova byla zajímavá, avšak nijak nenaplňovala. Počkal jsem až bude zase ticho a dal se do řeči. "Představovat už se asi nemusím a svoji vesnici také nemusím. Na tento sněm jsem přišel, abych se dozvěděl, co se ode mě čeká a abych poznal jak vypadaj ti velcí kage." Řekl jsem s úctou, ikdyž jsem si myslel své, ale to nebylo poznat, musel by být někdo senzibil, aby poznal, že jsem mluvil lehce ironicky. Sice nejsem namyšlený, jak vypadaj oba kage, ale zase ze sebe nebudu dělat svatouška. "Nosit titul kage bych chtěl z jednoduchého důvodu. Po světě je spoustu run, které by se dali potenciálně využít k energii a kdybych se stal kagem, tak je jasné, že ve světě by vůči mně vznikl nějaký respekt a já ybch mohl rozšířit své lidi do větší dálky a prozkoumat více tajemných run a pak skrze mé lidi zkusil využít té energie pro tvorbu zbraní, technologií a podobných věcí. Kdyby se tak povedlo, tak můžeme docílit i nekonečného přísunu energie, avšak jde o spekulace jednoho z mých klanů. Avšak z vlastních zkušeností vim, že energie z run opravdu jde. Asi jste moc run nepotkali, protože možna ani nevíte, co to přesně je, ale na tutovku vám říkám, že kolem vašich vesnic jich je taková desítka, pokud né víc." Vim, že prahnou všichni po moci a tak jsem musel do placu nahodit tuhle myšlenku a ne můj pravý důvod, který spočíval jen v tom, že chci pomoct lidem ve své vesnici a učinit je šťastnými, že Runzu bude součástí něčeho velkého a hlavně by kage titul potěšil mého mrtvého bratra i mrtvého otce. Věřim, že se tam nahoře na mě koukaj.

"A co se týká těch informací o mé a ostatních vesnic, tak jsem informovaný o zničení vesnic, že je to většinou kvůli plánu Akatsuki, ale ohledne Suichugakure nevim vůbec nic, ta musela být poražena teprve nedávno, jelikož Lost Country je skoro sousední země. A ohledně Runzugakure a informací, tak odpovim jednoduše. Moje vesnice je schopná a dobře bráněná, další informace nejsou potřebný dokud ze mě neuděláte jednoho z vás. Bylo by pošetilé jen tak sdělovat důvěrné informace před lidma, kteří mi jsou zatím uplně cizí." Řekl jsem upřímně a kývnul hlavou, jakože jsem domluvil.

Předem se vám čtenářům omlouvám za dlouhý post, ale vzhledem k důležitosti to bylo potřebné.

Kioshi

Pozorně jsem sledoval dění okolo stolu. Neměl jsem co říct, jelikož už vše záviselo jen na těch dvou, kteří si říkají kage. Nikdy jsem nebyl moc arogantní nebo namyšlený, protože v tom nevidim žádnou sílu a tudíž jsem si o těch dvou nemyslel zrovna moc dobré věci, protože na to, že se zatim o nich ve světě moc neví, jen že jsou kage, tak si hrají na bohy. Avšak nerad soudim, takže šlo možná o můj ukvapený názor. Avšak opačný názor jsem měl k vůdci Pratumo, který mi přišel už od pohledu čestný a jeho myšlenkový pochod byl více než zajímavý. O vůdci Shinrin jsem zatim názor neměl, protože mi přišel takový tajemný. K němu jsem měl větší respekt než k samotným kage.

Jenže teď přišel moment, kdy Tsukikage vyřkne verdikt, který změní život nám i našim lidem ve vesnicích. Začalo mi bušit srdce více než normálně, ale na vnějšek jsem to nedával znát. V tu chvíli to potvrdil, stali se z nás oficálně nový kage a naše vesnice se tímto dnem zapsaly do dějin. Můj bratr by byl na mě více než pyšný, škoda že nezažil to co já. Pomyslel jsem si a kývnul hlavou.

Mezitím



Nad zničenou Kumogakure nesvítilo slunce, ale bylo zataženo. Mraky byly tak temné, že to tu vypadalo skoro jako v noci. Foukal chladný vítr, který zde dříve nebyl tak obvyklý, jelikož se zarýel o mohutné skály v řekách, které dnes již už nestály a znovu budou stát až za stovky let, až na ně vítr navalý nový kameny. Když v tu chvíli se nebesa roztrhly a na zem dopadl první paprsek slunce, který se pomalu začal zvětšovat a zvětšovat. Na mohutný kamen, který byl jeden z těch, který odletěl od bývalé budovy Raikageho dopadla osoba s roztrhanym oblečením a pod něj na kámen dopadla kapka krve, která pomalu stékala po kameni až k zemi.

"Už jsem jednou zemřel a klidně pro dobro vesnice zemřu znovu, aby se naplnilo to, co mělo být naplněno již před pár lety, ale přiroda mě vrátila zpět, abych ochránil vesnici i teď." Řekl hnědovlasý Jiro, který v rukou držel svůj dlouhý meč celý od krve a lehce popraskaný. Před nim stál Toshiro Uzumaki, vůdce Akatsuki a jeho bílé vlasy byly zplihlé po jeho tváři, jelikož byly nasáklé krví a tak by nikdo nepoznal, že jde o bělovlasého muže. "Nezajímá mě kolikrát jsi povstal z mrtvého světa. Já se tam ani nedostal, protože má moc mi pomohla žít déle než kdokoliv z tvé vesnice. Dnešním dnem padne Suichugakure a nastolí se řád Akatsuki, která zníčí i zbylé vesnice, aby Jashin mohl vystoupit z černého popelu a nastolit tomu všemu řád." Řekl Toshiro a kolem něc se začala tvořit modrá bublina.

Osoba pomalu kráčela přes trosky a po jeho zjizvené tváři stékaly slzy, při pohledu na zničenou vesnici. Kumogakure byla vždy spojencem Suichugakure, vždy spolu souhlasili a vždy byli ochotní si navzájem pomoct. V Kumogakure se rodily legendy, které mohly změnit svět, ale přišel někdo mocnější než Kumogakure i Suichugakure. Zničili všechno. Zníčili i Iwagakure a na další vesnice se chystali, jenže u nás to všechno skončilo. Suichugakure podstoupila daň, která rozhodla o budoucnosti celého světa. Pomyslela si osoba, která si všimla roztrhaného oblečení na kusech kamenů. Byly tam i staré kosti, které zde zůstaly po mrtvých tělech obětí války. Osoba ke kostem přišla a klekla si k nim. "Odpočívejte v pokoji."

"Myslíte si, že jste mocní ninjové, kteří dokáži zastavit to co se děje? Zastavit příchod mého otce?! Nikdo nám nedokáže vzdorovat. Já jsem syn samotného Jashina a dnes zde padnete, aby on mohl povstat z vašeho černého prachu z ohořelých těl." Řekl Shini, syn Jashinův, který měl za sebou své démony, kteří byly ve značné přesile oproti geninům a chuuninům ze Suichugakure. Když v tom do přední linie vykročil vzor mnohých mladých ninjů. Byl to jounin Montaro Yuurinshi, který držel v rukou kus otrhaného pláště jeho senseie Suiza Yuurisnhiho. V očích měl vztek a odhodlání to vše zakončit. Shini věděl, že rozhněval jinchuurikiho, který měl již jasný rozsudek smrti, jelikož měl v sobě neléčitelný jed, který ho měl do pár dní zabít. Věděl, že přišel někdo, kdo ho může hodně ohrozit. Montarvi se v tu chvíli kolem těla rozprostřela chakra démona, ale zároven i kolem rukou jeho vlastní modrá chakra, do formy dračí hlavy a z ramen mu vycházely chakrové křídla, který jen ukazovaly sílu techniky, nikoliv k létání. "Zabil jsi mi senseie, já zabiju tebe a hned potom vstoupí mé mrtvé tělo do pekel, kde si to vyřídim i s tvým otcem!" Zařval Montaro a společně s geniny i chuuniny se rozeběhli proti armádě démonů uprostřed náměstí Suichugakure.

Všechny ty pocity a vzpomínky osobě nedělaly dobře. Na zádech měla bílý plášť, na kterém byly tři symboly, ale byly natrhnuté, takže nebylo poznat o co jde. Plášť byl na místech od krve a na jedné straně byl značný kus odtrhnutý. Na zádech měl velký meč, který byl však v půlce přelomeny, ale i tak byl dobře použitelný. Nemohu uvěřit, že z celé Suichugakure jsem zřejmě jedinný kdo přežil a kráči po svých. Pomyslel si, ale v tu chvíli jeho uši něco zaslechly. Někdo tu je. Pomyslel si a po chvíli mu došlo, že jde o kage, kteří zde něco sjednávali.

"Musíme to udělat. Je zde celá Akatsuki a všichni syni Jashina. Není jiná možnost jak to provést." Promluvil Valentine Hanirushi, Sendokage vesnice a strhnul si pásku z jeho levého oka, kde na svět pronikl pohled jeho Suinataru. Utakata Kentiri společně s Kazem Riunem, kteří se do nedávna moc neznali, stáli vedle sebe a podporovali Sendokageho, který použil veškerou svoji chakru na to, aby začalo opět sněžit. Před nima stáli další tři syni Jashina a za nima člen Akatsuki, který držel ve svých spárek Simona Toshida a Natsuki Yoake, kteří byli v bezvědomí. "Ne, nejdříve musim zachránit ty dva!" Zvolal Utakata Kentiri a aktivoval svůj Suinatar, při čemž se kolem něj začala točit voda a ta se zformovala do dvouch obřích rukou, které během chvíle udeřily do místa, kde stáli syni Jashina, ale to už se vedle nich objevil Kaze Riun a odkopl člena Akstuki, který hned pustil Natsuki i Simona a Kaze je popadl a odhodil je směrem k Utakatovi, který je chytl dalšíma vodníma rukama, jenže to už Enkaha probodl svoji rukou srdce Kazeho a jen se pousmál a olízl svůj ret. "Kdo další?" Ozval se další ze synů Takeru.

Musim tam jít, abych jim řekl co se stalo. Nemohou ani tušit, že Akatsuki i syni Jashina padli společně se Suichugakure. Musim říct, že Suichugakure nepadla jen tak. Pomyslela si osoba, která pomalu šla k místu, kde se odahrával sraz kage. Nebál se ničeho, protože věděl, že kage nejednají ukvapeně, ale raději počkají než začnou bojovat. Pomalu tam vkročil a všichni mohli poznat, že jde o ninju ze Suichugakure. Měl na obličeji dvě velké rány, které se měnily v jizvy a zároveň neměl na pravé ruce ukazováček a prostředníček. "Jmenuji se Montaro Yuurinshi, Modrý drak ze Suichugakure a jsem zřejmě jediný člověk, který přežil výbuch Lost Country." Řekl.

Simonin

Čo? Povedal niekto niečo? Kage? Myslím, že vodca vesnice nemusí nosiť titul kage, aby sa stal slávnym po celej našej zemi. Viem, dovolí mi to konať rozumnejšie rozhodnutia, čo sa týka misií a iných akcií, ale myšlienka života v Pratumo sa nezmení, aj keby na našu vesnicu spadla hruda smrti. Svoju vesnice budem chrániť celým svojím srdcom. Veriť, veriť a veriť. Bez toho by sa krása v našom živote nerozkvitala a mi by sme boli ako ľudia bez pozitívnych myšlienok života. Bol som rád, že som sa mohol stať jedným z tých najvyšších a budem dúfať, že naše životy budú čoraz krajšie. Poobzeral som si okolitých ľudí, ale nehovoril som nič, pretože som sa chcel zachovať ako osoba, ktorá má srdce a nezáleží jej na nejakom titule, bez ktorého by niektorí asi z nás spáchali samovraždu. Podľa výrazu a rečí mi bola asi najsympatickejšia 7. hlava vesnice Runzugakure no Sato - Kioshi Sarika. Svojimi slovami vyjadril to po čom túžim aj ja. Spraviť vo svete mier a vyhladiť krutých ľudí bez citu a myšlienok, ktoré sa týkajú správneho života. No čakal som už len na to, kedy konečne zasa uvidím svoju peknú ženu, ktorú by som nevymenil za nič. Tešil som sa na to kedy zasa budem stáť v okne a hľadieť spoza neho na môj život a život dedinčanov. No stres ma už prešiel, pretože som sa začal cítiť, ako keby som mohol povedať aj tú najhlúpejšiu hlúposť. Ďalej som sa už radšej nevyjadroval a čakal len na slová iných. No v tom sa stalo niečo nezvyčajné. Slnko sa rozžiarilo a z neba k nám čosi zavítalo. Nevedel som čo to je tak som sa hneď postavil a pečať Katsire nastavil pre náhle použitie. Obišiel som stôl, aby som sa dostal k zázraku, ktorý nám zavítal. Uvidel som v diaľke akúsi postavu, ale nepoznal som ju. Neviete kto to môže byť? Spýtal som sa ostatných. Totiž nevidím mu do tváre. Moje chovanie bolo zrazu úplne iné, pretože môj tlak stúpol a ja som sa bál ohrozenia. Ocitol som sa ako v nejakej panike.

Tsukikage

Nový Kage. Ľudia ktorý budú hrať dôležitú úlohu vo svetových dejinách. Titul bol ich, no o moci sme nevedeli. Sláva a moc vždy kráčali ruka v ruke. Vďaka mojej moci som sa stal kage. Nebolo tomu tak dlho. Sám som sa pozval, sám som sa menoval. Bol som neobmedzený. Strach stačí k tomu aby ľudia robili rozhodnutia ktoré inak nespravia. Strach je pravou mocou tohoto sveta. Naše milé stretnutie teraz už piatich kage pokračovalo. No moje oči, moje zmysli niečo postrehli. Mali sme návštevu. Blížil sa k nám človek, človek čo vyzeral akoby ho vytrhli z náručia samotnej smrti. Zranený, šaty potrhané, zakrvavené. kráčal k nám. Nepoznal som ho. Tvár doráňaná. Aký skľučujúci pohľad sa mi naskytol. Mal som voči nemu odpor, no vzbudilo sa vo mne aj niečo nové. Pocit ktorý som v živote nemal. Ľútosť. To bol ten pocit. Dva prsty chýbali. Ostali navždy stratené niekde na bojovom poli. Predstavil sa nám. "Jmenuji se Montaro Yuurinshi, Modrý drak ze Suichugakure a jsem zřejmě jediný člověk, který přežil výbuch Lost Country." O Suichu som sa nikdy nezaujímal no toto meno my niečo hovorilo. No nevedel som isto. Pamäť mi neslúžila. No ako som sa už dozvedel padla. Najmocnejšia dedina nášho sveta padla. Prežil len tento človek. Posaď sa u nás Montaro Yuurinshi a rozpovedz nám tvoj príbeh a príbeh Suichugakure no Sato. Povedal som ukazujúc mu na najbližšiu stoličku. Ostávala len jedna, jedno volné miesto akoby sme predsa na niekoho čakali.

Rei Tatsuki

Celou situaci jsem sledoval s přizavřenýma očima, jak kdyby mě to všechno nezajímalo.. V tu dobu měl přijít verdikt, ostatní dva vůdci vypadali docela nervozně, můj obličej však nevypovídal prakticky nic, nic z čeho by se dalo určit, jestli mě to v nitru nějak rozhazuje a nebo nechává klidným.. "S tímhle titulem přijde určitá moc, moc, kterou budu moc využít a konečně započat se svými plány.." Pomyslel jsem si a Tsukikage otevřel svá ústa, během vteřiny se to změnilo, z nás všech tří byli Kágové, stále jsem se však tvářil neutrálně.. Chtěl jsem něco říct, už jsem otvíral ústa, avšak v ten moment do dveří vtrhla osoba, osoba od krve... Osoba však představující nositele obrovské moci a také jediný ninja, který nám mohl něco říct o osudu Suichugakure, Montaro Yuurinshi.. Byl mladý, opravdu mladý.. tedy aspoň tak vypadal.. "Hmm.. Daleká návštěva nesoucí si své vzpomínky na vesnici až k tomuto odlehlému místu, měli bychom být v určité míře potěšeni.." Řekl jsem a přeměřil si jeho postavu pohledem z celé místnosti působil jako jediný pravým válečníkem, co se nebojí zemřít pro blaho vesnice.. "Už jen při pohledu na něj.. se tam strhlo něco neuvěřitelného, ačkoliv.. působí strašně rozumně na chladnokrevného nemyslícího ninju, něco mu muselo dát důvod, určitě.." Problesklo mi hlavou v ten moment, nic jsem už neříkal a snažil se jen poslouchat, přeci jen takové informace by se mohli do budoucna hodit a nějak zužitkovat. Všichni v místnosti čekali, co ze sebe Montaro dostane..

Edit by Aspire: Až na to, že Kioshi nedal znát nervozitu

Omlouvám se za dlouhý post, ale bylo to nutné.

Kioshi Sarika

Když tam vkročila neznámá osoba, která byla celá od krve, tak jsem se podíval na oba papírky na mém stole a runy na nich trošku bíle zazářily. Nikdo si toho zřejmě nevšiml, protože se dívali na Montara. Pak se však představil a papírky přestaly zářit a já se uklidnil. Tohle je někdo ze Suichugakure? Já věděl, že je Suichugakure mocná, ale že by takhle mladý člověk dokázal přežít to o čem nikdo nic neví a že by měl přežít sám? Ta vesnice mě zajímá čím dál tim více. Pomyslel jsem si při pohledu na potrhaného Montara, kterému právě Tsukikage nabídl, aby se posadil, což jse chtěl udělat i já, ale předběhl mě. Nic jsem neříkal a jen čekal až začne vyprávět.

Montaro Yuurinshi

Přivítali mě lépe než jsem myslel. Hlavně mě překvapilo, že zde nemaj žádný doprovod. Naposledy když jsem byl jako doprovod já našeho Sendokageho, tak každý měl nejméně jeden doprovod. Doba se během té krátké chvíle uplně změnila. Pomyslel jsem si a vybavil si, jak jsem ještě nedávno stál za zády Valentina Hanirushi, který na podobném sněmu říkal společně se Simonem Toshidou informace o Akatsuki. Kdybych nebyl psychicky uplně na jiné úrovni než jsem byl před pár dněma, tak by to ve mně vyvolalo slzy. "Spočátku to vypadalo jen jako nějaké malé přepadení. Přišel malý předvoj v podobě pár členů Akatsuki, které nebylo těžké zastavit i bez obětí, ale netušili jsme, že to je jen předvoj, který měl odhalit to v jakém jsme stavu."

Vyprávění bude v podobě flashbacků.



"Vyšli první předvoj démonů společně s tvými bratry Shini." Řekl blonďatý mládenec jménem Toshiro Uzumaki, který byl již znám ve světě, jako vůdce nynější Akatsuki. V tom Shini zahvízdal a stvoky démonů se rozeběhli přímo do bran Suichugakure, která právě slavila odražení útoku Akatsuki. Ozvalo se několik výbuchů, které značily vyhazování zdí do povětří. Bylo to způsobeno tim, že při příchodu Jira Kentiriho zmizel sníh, který dával Valentinovi, nynějšímu Sendokagemu, možnost vědět o všem, co se v oblasti kolem vesnice děje. Toshiro jen vyčkal do doby, kdy sníh zmizí a pak toho využil. Démoni bratři šli za armádou jako poslední a z dálky metali svá jutsu, která během chvíle proměnila celou jižni zeď v prach a kusy kamenů. Mezi kameny ležela bezvládná těla hlídačů. V tom se ozval hlasitý zvon a lidé propukli panice, protože věděli, že přišlo něco velkého. Do ulic se dostali démoni, kteří bez slitování usmrcovali muže, ženy i děti. Nebáli se všech nechutností a proto se v ulicích začala rozlévat krev smíchaná se slzami, které lidé uronili než je démoni dopadli. Démoni se stihli dostat až k náměstí než je zastavili první z jouninů, kteří s odhodláním a čelenkou na čele stáli, uplně beze strachu a tváří v tvář samotné smrti. Enkaha, syn Jashinův, se na to dokázal jen pousmát, když v tom několik z démonů smetla velká vodní vlna, kterou vytvořil jeden z jouninů jménem Utakata Kentiri společně se svym nejlepšim žákem Simonem Toshidou. "Nenecháme vás zničit naši vesnici!" Prohlásil Utakata a společně s ostatními se rozeběhli do přímého střetu.

Musel jsem si chvíli oddechnout a napít se vody, kterou jsem měl v bandasce u pásku. Voda už byla teplá, jelikož jsem cestoval několik dní a nikdo mi neposkytl čerstvou vodu, proto jsem si na těch pár dní musel vystačit jen s dvoumi litry. "Mezitím Toshiro rozhodl, že pošle další vlnu, která už bude tvořena jen zbytkem členů Akatsuki, kteří byli podpořeni bijuu, kterých se Toshiro za ten čas zmocnil. Timhle rozhodnutím si zajistil smrt, protože kdyby nezaútočil ze strany, kde byly sklady se zbraněmi a výbušninami, tak by zřejmě i všichni z Akatsuki přežili." Řekl jsem, ale pokračoval jsem dál.



Zbytek Akatsuki se rozeběhl ze severní strany, kde byli schovaní a teď dostali pokyn k útoku. Běželi tam zástupci skoro všech nejmocnějších klanů na světě, ale jen jeden z nich udělal chybu, za kterou zaplatila více než polovina z nich. Minato Taiqza vyslal několik svých bomb vpřed, aby zničil hradby, jenže jakmile vybuchly, tak se zapálil výbušný prach v domě za zdí a pomalu se blížil ke zbytku zásob. Jakmile se tam rozprchli, tak se ozvala obrovská rána, která vyhodila do povětří čtvrtinu severní části vesnice. Zůstali žít jen tři členi Akatsuki, kteří dál pokračovali. Byl to se štěstim Minato Taiqza, Yuujin a poslední byla Nyoko. Jenže to už se na ně rozletěla obří ohnivá koule, která když zmizela, tak tam stála žena s dlouhými hnědými vlasy a uplně sama. "Jmenuji se Aiko Suikafuurado a zde končí vaše cesta." Minato se ji musel vysmát do obličeje a jen si odplivnul. "Jo a kdo nám v tom zabrání?" Zeptal se a v tu chvíli se za nim ozvalo dopadnutí a jakmile se otočil, tak dostal rukojetí meče přímo mezi oči a dopadl k zemi, k nohoum Yuujina a Nyoko. Přednim stál Jiro s dlouhym mečem hozenym přes rameno a spoza Jira vyšlo dalších asi 15 lidí, kteří byli členi klanu Suikafuurado na nejvyšších pozicích. Vyšla spoza něj i Shinju, jeho mladá sestra a hned vedle ní kráčel Cloud Gojo. "Tak pojďte vy srábotky!" Zařval Minato a vymrštil proti nim první ze svých bomb.

"Nevěřil jsem tomu, a proto jsem odpočíval ve svém pokoji, když se ozvaly ty výbuchy. Nemohl jsem pochopit co se děje, protože to bylo něco tak strašného, že se tomu nedalo ani věřit. Všude byly rozbořené budovy, denní obloha nebyla skrz velký černý kouř ani trochu vidět. Na ulicích se válela mrtvá těla, kterými se krmili démoni a já byl pořád doma. Jenže to už jsem uviděl něco co mi změnilo pohled na celé to dění. Můj sensei totiž stál přímo proti Shinimu, synovi Jashina a bojoval s nim tváří v tvář. Popadl jsem své oblečení a chtěl vyběhnout ven, ale to už jsem uviděl, jak se kolem Suizua, mého senseie, vytvořila jakási černá silueta osoby, která byla velká skoro jako legendární Susanoo. Temná osoba z kouře vytáhla jakoby meč, kterým přesekla Suizu, ale ne fyzicky, jakoby mu tim přesekla duši. Nečekal jsem a proskočil zavřeným oknem a dopadl přímo na ulici. Měl jsem v břše zaseklý střep, ale byl jsem hnán tak neskutečnym adrenalinem, že jsem to skoro ani necítil."



Běžel jsem skrze zničené domy a mrtvá těla. Proti Shinimu, který se od Suizua odtrhnul už bojovali jiní ninjové, vypadající spíše na geniny a chunniny, ale to pro mě teď bylo absolutně druhořadé. Doběhl jsem k Suizovi a okamžitě k němu dopadl na kolena a hlavu mu podepřel. Vykašlával krev a sotva dokázal mluvit. "Ten...Ten démon ze mě vytrhnul část mé duše. Nechá.. nechápu jak se to mohlo stát. Ten souboj netrval ani pár minut a ona na mě vytáhl hned své eso. Nesmíš proti ně..němu jít Montaro! Zachraň lidi...lidi z vesnice a na pomstu nemysli. Jsi neskutečný ninja s velkym potenciálem změnit cel..celý svět, tak se toho drž a nikdy nebuď namyšlený." Tlačil ze sebe Suizu a kašlal si na tričko krev. "Musí." nadechl se "Musíš najít Jira, má lék na tvoji kletbu. Najdi ho." chtěl sjem něco říct, ale on mě nenechal "Byl jsi pro mě synem Montaro, nikdy na tebe neza..." Nestihl dokončit větu a naposledy vydechl. Mé oči v tu chvíli neovladatelně vypustily několik slz a já se dotkl čelem čela Suizua. "Nemohu splnit celou vaši prosbu, protože bych nedokázal žít s tim, že se tu bude potulovat někdo, kdo vás tak podle zabil, můj mistře." Řekl jsem a do ruky vzal kus utrženého pláště, který nosil Suizu a podral se skrz dav ninjů, kteří stáli před Shinim. Shini si všiml mých očí a pochopil, že teď přišel někdo, kdo může vše změnit. "Stojíme při tobě Montaro, pomstíme všechny, kteří zde dnes padli." Ozval se Montarovi známý hlas, promluvil na mě Masaru Yukisha, což byl další z těch ninjů mé generace. Začala se mi kolem ruky vytvářet obrovská masa chakry a všichni jsme se rozeběhli přímo proti Shinimu, který stál uplně sám. Jenže v tu chvíli povyskočil a silně dupnul do země, ze které se rozletěly kusy kamenů proti nám. Některé to za letu rozdrtilo a některé jen zmrzačilo, ale já s Masarem běžel dál.

Zakašlal jsem a podíval se na svoji pravou ruku, kde mi chyběli dva prsty. Bylo vidět, že mi to hnisá, protože jsem byl bez lékařského ošetření a vše si zažizoval sám. Taky jsem byl dost unavený, jenže jsem prostě musel dopovědět celý příběh, ikdyž jsme byli zhruba jen v půlce.



"Suichugakure nikdy nepadne, protože ikdyž ji zničíte, tak dál bude žít v srdcích jiných ninjů a každý bude vědět, že to Suichu byla ta vesnice, která se nevzdala do poslední chvíle a bojovali do posledních sil. Ať to dopadne jakkoliv, vy už jste prohráli." Zařval Jiro a useknul Yuujinovi hlavu, při čemž ho však Nyoko bodla katanou do pravého ramene a on silně zařval. To už však Shinju strhla Nyoko k zemi a Cloud na ni poslal Sakarya, který bez váhání začal drápy rvát její vlasy. "Shinju uhni!" Zařval Rikko Suikafuurado "Goukakyuu no jutsu!" Nyoko se ocitla v plamenech a poslední zbytek skupiny u severní strany se rozhodl to skoncovat s Minatem, jenže ten zde už nebyl, prostě jen tak zmizel. Nečekali však, že v podzemí pro ně nechal malé překvapení. Zem začala vybuchovat a se všemi to začlo házet. Cloud se pokusil zachránit pomocí Sakarya, ale výbuch je vzal oba do věčných lovišť a tak se stalo i s ostatními. Jiro uviděl, jak se pomalu zvedá zem i pod Aiko, jeho manželkou a rozeběhl se ji na pomoc. Jenže když tam skočil, tak to akorát vybuchlo a Aiko se s dírou v břiše rozletěla do zadu. Jiro se nezvedal, vypadalo to, že je mrtvý a tak se Minato rozhodl ukázat, sletěl na jílovém motýlu níže, ale v tu chvíli se Jiro vschopil a následně odrazil od země a ve vzduchu napřáhl mečem "Tohle je za Aiko a ostatní ty parchante!" Zařval neobvykle Jiro a máchl mečem, který sťal na půlku Minatovo tělo, ale motýl v tu ránu vybuchl a Jira odhodil zpět na zem.

Mezitím na bojišti proti třem dalším synům Jashina se už naskytlo několik dalších mrtvých. Jenže teď už tam stáli jen Kaze Riun, Utakata Kentiri a Simon Toshido proti třem synům. Sazaru se zasmál a v ten okamžik bouchl rukou do země, při čemž ze země začaly létat ohnivé koule ve tvaru Jashinovi hlavy a snažili se spálit vše co jim přišlo pod ruku. když v tom se Simon zhluboka nadechl a vypustil neuvěřitelné množství vody, plameny to hravě uhasilo. Když v tom si Kaze všiml, jak Natsuki ze zádu běží přímo na jednoho ze synů, ale v tu chvíli se přímo před ní pomocí Shushinu objevil další člen Akatsuki Hotaka Deishitsu a chytl ji za krk, při čemž se jeho ruka proměnila v chakrový kanon, který ji mířil přímo na obličej a ona věděla, že nesmí vzdorovat. Simon si toho všiml a nemohl čekat. Vzpomněl si na svoji mámu, jak byl slabý a nemohl ji zachránit a to mu zaslepilo mysl a rozeběhl se proti nim. Takeru se napřáhl, že ho chytí pomocí černé chakry, ale Simon se sklouzl a projel mu přímo mezi nohama po zemi a hbitě vstal. Jenže ve chvíli kdy vstal, tak Hotakův železný ocas ho obmotal kolem krku a přitáhl ho k sobě. "Do háje Simone." Řekl si Utakata, ale v tu chvíli přímo mezi nima prošel Sendokage a postavil se proti synům. "Položte je." Řekl s klidem a čekal až se tak stane.

"Utíkej Dante!" Řval Midari, když s Dantem probíhali skrz temnou uličku, protože za nima běželo asi 20 démonů. "Vem to nahoru!" Zařval znovu Midari, ale v tu chvíli ucítil jakési lano na nohou, nebylo to lano, ale černá chakra, která ho chytla za nohy a strhla k zemi. "Kašli na mě, zachraň sebe!" Volal na Danteho, ale ten se zastavil a na ruce se mu objevily blesky ve formě dračí hlavy. "Nenechám tě tu jen tak na pospas těm zrůdám, pošleme je od tamtud odkud přišli!" Zvolal Dante a prudce cuknul rukou dopředu a z jeho ruky vyletěly dva bleskový vlci, jeden přesekl chakrové lano a druhý napálil do démonů a pět z nich to uplně odhodilo. Vypadalo to, že by je mohli porazit, ale v tom ze střechy seskočil samotný vůdce Akatsuki Toshiro Uzumaki a jakmile dopadl, tak bouchl do země a proti klukům se rozletěla Rasenganová vlna, proti které neměli nejmenší šanci.

"Pošty démonů byly mnohem větší než nás, ale přesto jsme byli vytrénování rvát se až do poslední kapky a nikdy to nevzdát. Proto můj boj společně s Masarem proti Shinimu byl velice vyrovnaný až do poslední sekundy, kde se to vše zvrtlo, protože se nám nepovedl závěr našeho útoku." Řekl jsem a na mém tónu hlasu bylo jasně poznat jakési zklamání ze sama sebe a smutek.



"Montaro víš co máš teda dělat jo?" Zeptal se mě Masaru, který si vytáhl kus kopí, které měl zabodnuté v pravém rameni. Vedle Shiniho totiž stála další osoba, měla místo očí rozpálené uhlí a rozhodně to nebyl člověk. Shini ho povolal ve chvíli, kdy už to vypadalo, že ho zabijeme, ale tim se ubránil. "Jdeme na to Masaru." Dodal jsem a v tu chvíli se mi kolem obou rukou vytvořila modrá chakra smíchaná s démoní a Fuutonem. Narostly mi tři ocasy a Masarovi také tři. Masaru v ruce držel obří chakrový kunai. Rozeběhli jsme se proti nim vedle sebe. Jak jsem běžel tak za mnou v zemi zůstávaly rýhy od jutsu na mých rukou. Masaru vymrštil obří chakrový kunai na Shiniho. Shini se vyhnul a jak se vyhnul tak za nim se z fuutonového kunaie stal druhý Masaru a ten, co běžel vedle mě tak dopadl k zemi, já mu skočil na záda a od nich se odrazil směrem na Shiniho, při čemž Masaru od kterého jsem se odrazil se vzápětí proměnil v obláček kouře. Masaru ze zadu letěl s dalším chakrovým kunaiem a já ze předu. Shini se narovna a natáhl ruku, že mě zabije, ale v tu chvíli ho propíchnul chakrový kunai a jeho vyvolaný strážce máchl mečem proti Masarovi, ale to už jsem Shinimu i tomu vyvolanému strážci propíchnul srdce svýma rukama. Ozvaly se dva pády, Shini i jeho strážce padli přímo přede mě, ale na zem padl i Masaru, kterému zůstal v břiše trčet meč strážce. Skočil jsem k němu a podepřel mu hlavu, jako před chvílí Suizovi. "Nemůže umřít další! Masaru přežiješ!" Zařval jsem, ale on zakroutil hlavou a pomalu přivíral oči. "Jsem pyšný na to, že jsem tě poznal Modrý draku ze Suichugakure." Řekl a další člověk mi umřel přímo v náručí. Když v tom mě odhodila obrovská chakra, protože se uvolnil sedmiocasý, který roztrhal Masarovo tělo uplně na kusy a začal devastovat zbytky vesnice, dokud neodletěl.

Sklopil jsem hlavu a podíval se do stolu. Na stůl mi kápla kapka krve přímo z nosu. Pocítil jsem menší bolest hlavy, ale musel jsem vydržet, ještě stále nedošlo k uplnému finále.

Dým zaplnil celou oblohu a nebylo ani trochu poznat, že by šlo o den. Lidi z pobřeží na kontinentu by mohli lehce vidět, že nad Lost Country se v určitém místě vznáší obrovský černý kouř, který značil krveprolití. Jiro se pomalu zvedl ze země ikdyž mělrozříznuté pravé stehno, tak nebojácně kráčel dál a byl připraven na další boj. Mezitím Valentine, Utakata a Kaze stáli proti zbylým bratrům a jedním z posledních členů Akatsuki. Na Valentinův požadavek se bratři jen zasmáli a v tom si Valentine sundal pásku z levého oka a bez řečí aktivoval Suinatar, když v tom nad celou vesnicí začalo opět sněžit. "Nemůžeš udělat tohle Valentine, můžeme to udělat jinak!" Zvolal Kaze, který počkal na útok Utakaty, který přes svůj Suinatar obřími vodními prackami rozhodil pozornost synů a Kaze se dostal až k tomu z Akatsuki, kterého odkopl a následně poslal Natsuki i Simona směrem k Utakatovy, který je chytil dalšíma vodníma rukama. Jenže to už Enkaha probodl vlastní rukou Kazeho a odhodil ho k zemi. Natsuki naštvaně zařvala a chtěla se tam rozeběhnout, ale Valentine ji nechal zmrazit nohy k zemi, protože se chystal na finální zakončení.

"Takže se setkáváme, ty jsi ten mocný Jiro, který povstal z mrtvých, že?" Řekl Toshiro, který měl své vlasy rudé od krve, kterou zde prolil. "A ty jsi ten malý spratek, který si musí dokazovat něco přes sílu, že?" Oponoval mu Jiro a dál k němu kulhal. "Já si nic nedokazuji, jen zde splácím dar, který mi Jashin daroval. Daroval mi věčné mládí za to, že ho dostanu zase nahoru. Nevim jak ty jsi oživl, ale všechno má své následky, ber to tak, že za tohle můžeš ty." Řekl Toshiro a pousmál se na tebe. Bylo jasné, že Jiro jde na smrt, protože Toshiro na tom byl mnohem lépe než Jiro. Toshiro už si mohl s Jirem jen hrát, protože Jiro byl vůči němu bezbranný. Jenže Jiro v sobě našel poslední vůli, vzpomněl si na své dva syny, na Yoshira a Keika, kteří jsou v domě, který ani neví jestli ještě stojí, ale měli by tam být. Rozeběhl se proti Toshirovi, ale Toshiro jen uhnul do strany a podkopl Jirovi nohy tak, že Jiro bezvládně padl hlavou na kameny a pustil meč. "Slyšel jsem, že když Kentirimu zničíš meč, tak to je jako když mu zničíš část duše." Řekl Toshiro a v tu chvíli práskl do Jirova meče Rasenganem a meč v půce praskl. Toshiro chtěl nechat Jira pomalu umřít, ale Jiro odmítal takovou smrt, znovu se postavil na nohy, když už se nakláněl na jednu stranu a oči měl přivřené z únavy a nedostatku chakry. "Byakugan!" Zařval Toshiro, skočil k Jirovi a začal mu 64mi hmaty bodat do částí těla až ho posledním odhodil do zdi, o kterou se zastavil a pomalu sjel na zadek. "Už máš dost ty ubožáku?!" Zařval Toshiro, ale Jiro se zase pomalu stavěl a to už Toshiro nevydržel a došel k němu, při čemž se mu pokusil dát Rasenganem ránu do obličeje, když v tom mu ruku někdo zastavil. Byl jsem to já Montaro. "Jiro nikdy nemá dost! Stejně jako Suichugakure." Řekl jsem a prudkym chvatem jsem zatáhl za Toshirovu ruku dolů a kolenem následně kopl do jeho nosu až spadl na záda.

"Nevěděl jsem kolik toho ještě zvládnu, ale měl jsem potřebuju bojovat do poslední kapky za dobro vesnice a to se taky stalo. Nikdy jsem nepotkal někoho tak mocného jako byl zrovna Toshiro. Jen Jiro a Suizu byli pro mě stejně silní. Kdyby Toshiro přišel první a narazil by na Jira nebo na Suiza, tak bych věřil tomu, že vše bude jinak. Avšak se tak nestalo." Zakroutil jsem naštvaně hlavou.



"Bacha Simone!" Zařval Utakata ve chvíli kdy se před Simonem objevil Sazara a pokusil se ho probodnout jendou ze svých dobrých zbraní. Sumon úspěšně uhnul, ale to už se Sazara proměnil v oheň a objevil se za Simonem. Přikrčeně ho kopl do vzduchu, kde se již objevil Takeru a dal mu pěstí přímo do srdce, až se Simonovo bezvládné tělo zabořilo do země. To v Utakatovi hnulo a v jeho očích se začal probouzet 3. stupeň Suinataru. Cele Utakatovo tělo se změnilo ve vodní a zvětšil se tak o dvojnásobek. Na nic nečekal a pěstí odrazil letícího Takeru. "Teď Valentine!" Zařval Utakata a v tu chvíli se z Valentinova oka roztekla krev ve velkém proudu, ale mezitim se kolem tři synů Jashinových i členu Akatsuki začal točit sníh smíchaný s kameny. Bylo to skoro jako sněžné tornádo. Utakata na nic nečekal a ve své obří vodní formě skočil doprostřed tornáda a ono začlo tvrdnout a měnit se v kámen, což se nakonec i povedlo. Obří ledově kamenné tornádlo spadlo k zemi a rozletělo se na tisíce kusů, ve kterých byly zamrzlé končetiny démonů. Valentine padl na kolena a zhluboka vydechoval. "Ještě něco, něco musim udělat." Řekl a pomalu se zvedl. "Natsuki v mé kanceláři je svitek. Musíš ho přinést, najít Jira nebo nějakého jounina a dát mu ho. Oni budou vědět co dělat!" Zvolal jsem a pak jsem padl do bezvědomí.

"Natsuki v tu chvíli měla v rukou celý osud světa, to ona vlastně zařídila naši "výhru" pokud se to tak dá nazvat. Našla ten svitek ve zničené kanceláři a rozeběhla se najít Jira. Už v dálce mě viděla, jak bojuju s Toshirem a tak využila Toshirovi rozjančenosti a doběhla k Jirovi, kterýmu dala ten svitek."

"Jiro tohle vám posílá Sendokage, prý budete vědět co dělat!" Řekla rychle a dala mu svitek. On seděl u zdi a pomalu ho začal rozbalovat. Tohle fakt chce, abych udělal? Pomyslel si Jiro a s bolestma pomalu vstal. Mezitím Toshiro odkopl Montara k zemi a než se stihl zvednout, tak se pokusil popadnout Jirův meč, ale to už mu Toshiro dupl na prsty, zejména na prostředníček a ukazováček a protočil patou, aby je zlomil, což se povedlo a já zařval velkou bolestí. Uslyšel jsem jakési vyříkávání nějakých jutsu, když v tom mě popadla Natsuki a ikdyž byla slabší tak díky adrenalinu mě dokázala táhnout pryč. Ze svitku, který Jiro četl začal létat jakýsi Rudý písek, který se začínal usazovat všude kolem. Mně došlo, že jde o nejcennější zbraň Suichu a to o vysoce výbušný písek, kvůli kterému byla dříve válka na Lost Country. Toshiro to věděl taky a tak se mu začala kolem těla točit modrá chakra ve tvaru obřího Rasenganu.



"Jiro mi řekl, abych s tebou doběhla do jeho domu, že je v podzemí zapečetěná místnost, která by nás a jeho syny měla ochránit!" Řvala mi do ucha ustrašená Natsuki. Věděl jsem, že už nijak nepomůžu a tak jsem aspoň běžel po svých. Mezitim Jiro odhodil svitek k zemi, při čemž z něj stále létal Rudý písek a rozeběhl se přímo proti Toshirovi. "Já to mám jasné, ale ty půjdeš se mnou!" Zařval Jiro a odrazil se z poslední síly od země a rozletěl se přímo proti Toshirovi, který dokončoval svoji techniky, jenže v tu chvíli chytlo první zrno Rudého písku a od něj i ostatní, ale to už se objevilo bílé světlo a ozval se tak hlasitý výbuch, že to slyšeli na míle daleko. Tlaková vlna polámala lesy v jiných zemích a celá Lost Country vylétla do povětří.

Po 3 hodinách.

Probral jsem se na pláži za nějakého hnusného počasi. Na prsou jsem měl Yoshira Kentiriho, syna Jira, ale byl mrtvý. Sice nás poklop před výbuchem ochránil, ale děti nepřežili plavení ve vodě. V tom se probrala i Natsuki a po chvilce nadechování mi řekla to co ji řekl Jiro. "Řekl, že máme vyhledat jeho otce, že není mrtev, jak si lidi mysleli, ale je jen někde na cestách a máme mu říct, co se stalo a aby se pokusil jednou zase vytvořit Suichugakure. A také mi dál tenhle svitek." Vytáhl z kapsy promočený svitek a já ho pomalu rozbalil, aby se mu nic nestalo. To je ten lék, o kterém mi říkal Suizu. Přeci jen mě dokázal zachránit i po jeho smrti. Pomyslel jsem si a v tom mě rozbolely znovu ty prsty. S náma se na pláž nějakym způsobem doplavil i Jirův meč, možná na nějakém kusu země, ale byl tu. Nešlo udělat nic jiného, že si ty dva prsty uříznout a tak jsem také udělal. Natsuki se to moc nelíbilo a já v tu chvíli pochopil, že Natsuki není připravená cestovat světem a hledat Jirova otce. Proto jsem k ní ze zadu přišel a rukojetí meče ji praštil do části mozku, kde se uchovávaj krátkodobé vzpomínky. V tu chvíli Natsuki omdlela, ale já už nevěděl, že až se probere, tak si nebude pamatovat skoro ani kdo je.

Dovyprávěl jsem a otřel si krev z nosu. Znovu jsem se napil hnusné teplé vody a čekal co mi na to řeknou ostatní.

Simonin

Stál som v miestnosti a pozeral na toho doráňaného. Pozrel som sa na jeho vzhľad, ktorý ma desil a myseľ mi hovorila, že sa muselo niečo stať. Nepoznal som ho. Podľa názorov iných to vyzeralo, že poznajú jeho osobnosť. Moje myšlienky sa utíšili a ja som sa len pozeral na jeho pocity. Boli zmiešané. No v tom z neho vyšli pocity, myšlienky, ktoré nám začal hovoriť. Oprel som sa o stenu a pozoroval jeho súčasné správanie. Jeho slová ma silno prekvapovali. Na tvári som mal vážny pohľad najmä kvôli nevinným ľudom, ktorí boli vraj pozabíjaní po okrajoch ciest. V tom mi prišla myšlienka na moju dedinu. Niečo som pocítil. Hmmm. Stále som počúval toho silno zraneného. Jeho príbeh bol neskutočný. Nevedel som čo si mám o tom pomyslieť. Nikdy som nezažil také niečo a snáď ani nezažijem. Z niektorých jeho slov mi bolo až špatne. Po určitej dobe som si založil ruky a sledoval jeho správanie. Keď už jeho príbeh bol u konca napil sa vody. Všetko čo hovoril znelo pravdivo. Chcel som mu aj pomôcť ale moje liečebné schopnosti neboli rozvité. Neviem liečiť ľudí a hlavne takéto vážne zranenia. Preto som stále stál opretý pri okne a pozrel sa aj na reakcie ostatných. Nechcel som byť úctivý, keď som osobu bez dvoch prstov poriadne nepoznal.

Tsukikage

Počúval som príbeh. Príbeh o slávnej Suichugakure a o jej konci, o smrti mnohých. Rozprávanie vyčerpávalo. Tento odvážny ninja si musel odpíjať z teplej vody už niekoľko dní odstátej. ovocie sme mali, no na vodu sa akosi pozabudlo. Počúval som každé jeho slovo. Vážil som si takého človeka čo zomrel pre svoju vieru, pre svoju dediny. Takých ľudí tam bolo mnoho. No Akatsuki sa ich sen či skorej cieľ sa mi hnusil. Uctievanie tej špinavej potvori Jashina, bolo do neba volajúce rúhanie voči pravému bohu, môjmu bohu ktorého som bol nástrojom, ktorý spasí svet. Rozprávanie skončilo, kvapky krvi stekali a niektoré dopadli na stôl. Krv ma vždy fascinovala. A v tedy to prišlo. Tsuchikage vytiahol kunai. Moja ruka sa pohla a niečo zovrela v kapse. No jeho zbraň mierila k nemu samotnému. Trafil svoj cieľ, srdce ostalo prebodnuté. Rozpadal sa na prach. Len klon, aká urážka. Pozrel som na tváre ostatných. keďže náš hostiteľ Tsuchikage nás takto prekvapivo opustil, môžeme tento snem prehlásiť za uzatvorený. Moje oči prebiehali po všetkých. Čakal som že budú so mnou súhlasiť. No predsa sa mohol prihlásiť aj niekto z ďalším návrhom. Moje oči sa upriamili na Montara. Ďakujeme vám za informácie. Na mojich perách spočinul úsmev.