Kioshi Sarika
Tsuchikage se jako srab ukázal na sněmu jen jako klon. To naprosto protiřečilo jemu samotnému, kdy mluvil jako nejsilnější, ale pak se bojí ukázat ve své pravé formě. Jenže to já neřešil, upřímně jsem se o Iwagakure moc nezajímal, protože nemám v oblibě vesnice, které vedou jen namyšlenci, kteří v životě nic moc nedokázali. Když už být namylšený, tak po nějakym velkém skutku, ne jen tak. No co, každý má jinou moc a Tsuchikage ji asi nemá vytvořenou pro sněm. Pomyslel jsem si. "Montaro pokud dovolíš, tak ti poskytnu útočiště v mé vesnici, kde se o tebe postaraj doktoři a až budeš chtít, tak se vydáš na svoji cestu." Nabídnul jsem Montarovi, ale v tom Montaro spadl ze židle k zemi na vyčerpání, ale to už mé dva papírky na krajích stolu vzlétli do vzduchu a zazářily, při čemž se pod nima objevily dvě osoby. Jedna osoba byla Rikko Yurida, který byl vůdce klanu Yurida a za uchem měl do půlky ohořelou cigaretu. Druhá osoba se pomalu narovnala Arya Yurida, která již od pohledu vypadala jako velice rázná žena, která jednala bez ciitů a vše promýšlela do detailů. "Vemte tohohle ..." Chvíli jsem nevěděl zda ho nazvat mužem či chlapcem, ale podle toho co dokázal, tak jsem se rozhodl pro muže. "Hned ho dopravte do nemocnice." Řekl jsem a v tom Arya bouchla do země u Montara a pod nim se vytvořila zelená runa, která všechny tři ozářila a zmizeli. "Pokud je teda po všem, tak také odejdu." Řekl jsem, ale ještě chvíli čekal.
Montaro Yuurinshi
Donesli mě do nemocnice v Runzugakure, kde zrovna pršelo, ale to jsem v bezvědomí vůbec nevnímal. Mezitím co mě léčili, tak se mi zdál sen. Nebyl to normální sen, ale vlastně náhled do nedávné minulosti.
To mi chceš říct, že v tomhle svitku je můj lék, jak se zbavit toho prokletí od Jina? Pomyslel jsem si při pohledu na malý promočený svitek, který jsem pomalu rozevřel pod stromem v nedalekém lese. Přečetl jsem to až do konce a pak to hodil k zemi. To je nesmysl, dát volnost démonovi za vyléčení? Zbývaj mi asi jen tři dny, musim to zkusit. Pomyslel jsem si a v tom se říznul do dlaně a bouchl s ní do rozevřeného svitku.
Věhem chvíle už jsem stál v obří bílé místnosti a z bublin se přede mnou zformoval 6ti ocasý démon. "Co chceš Montaro? Beztak za pár dní zemřeš a s největší pravděpodobností mě zase někdo dostane. Klasický stereotyp, který mě již totálně unavil." Řekl démon, ale já zakroutil hlavou. "Není tomu tak. Pokud zemřu já, tak zemřeš společně se mnou i ty. Tak tu nedělej, že mě nemůžeš zachránit. Za posledních pár dní jsem si prožil dost. Pochopil jsem, že pokud bůh existuje tak měl mnoho možností mě nechat zabít, ale on nechce abych umřel, proto mi neříkej, že mě nemůžeš zachránit." Řekl jsem, ale démon se jen pousmál. "Nepochopil jsi to chlapče, já tě zachránit mohu, ale k čemu to, když budu zase v tobě zavřený, je to jakobych byl mrtvý." Řekl démon silný argument, se kterym jsem si nevěděl rady a proto jsem mu musel nabídnout něco, co bych za normálních okolností nemohl nikdy udělat, ale slíbil jsem to vlastně Jirovi, tak tak musim i konat. "Pokud mě zachráníš, tak tě nechám vystoupit z mého těla a dám ti volnost. Pod podmínkou, že ve mně necháš část ocasu, který ti doroste neboj, abych přežil vystoupení z mého těla." Démon chvíli jen mlčel, ale pak udělal gesto, které vše rozhodlo.
Ležel jsem dál pod stromem, když v tom jsem ucítil tlak na břiše, vyhrnul jsme si promočené a od krve zbarvené tričko. Jakoby se mi otevřela na břiše pečeť a z ní pomalu začalo něco lést. Bylo to něco černozeleného, co se ve chvilce na vzduchu rozpadlo na prach a rozlétlo pryč. Hned potom začal lést ven démon a já z té bolesti a únavy pomalu omdlel. Došlo mi však, že ta zeleno černá barva byla kletba od Jina, které mě jak mi slíbil démon zbavil.