Modrý tým u táboráku!

Pokračujte zde.

Izanagi Ryugo

Dorazil jsem k hlavní bráně jako první a ještě pár minut před. Měl jsem s sebou malý baťůžek se základními věcmi k táboření ale většinu mé výbavy zabíraly moje zbraně. Sedl jsem si na nejbližší lavičku a čekal na zbytek týmu. Abych si však zkrátil chvilku vytáhl jsem si cigárko které jsem si se slastí zapálil. Konečně chvilka kdy si to můžu dopřát... dnes mé první..

Daisuke Ryugo

Stál jsem kousek od brány a počítal minuty, abych věděl za jak dlouho by měli doběhnout genini. Když v tom doběhl Izanagi, který na nic nečekal a zapálil si cigaretu. Hehe, už tak mladý. Pomyslel jsem si, při čemž jsem vyskočil na zídku u hlavní brány a seskočil přímo před Izanagimu, kterému jsem ladným pohybem sebral cigaretu přímo z pusy a jen se pousmál. "Už tak mladý a kouříš?" zasmál jsem se a dal si cigaretu do pusy.

Tai Kentiri

Doma jsem si co nejrychleji sbalil věci, které jsem považoval za důležité, oznámil rodičům, kam s Taki vyrážíme, počkal až si zabalí i ona a poté jsme společně vyrazili k bráně. "To jsem zvědavý, co si pro nás připravil." prohodil jsem jen tak do větru, aby řeč nestála. Když jsme dorazili k bráně, Daisuke už tam stál i s Izanagim a očividně se bavili o cigaretách, jelikož chvilku předtím sensei jednu sebral Izanagimu jednu přímo z úst. Ugh, taky bych si jednu dal.. pomyslel jsem si a zadíval se na cigaretu v Daisukeho ústech vyloženě toužebně. Zdravím. pozdravil jsem, abych na sebe a Taki upozornil.

Izanagi Ryugo

Jen tak jsem si seděl a užíval si krásný odpolední klídeček když v tom přede mě snad z nebes dopadl můj mistr. Vylekal mě natolik že jsem se tou cigaretou zakuckal takže jsem byl vlastně rád že mi jí vzal. Nahodil jsem trošku stydlivý ale přesto milý úsměv a podrbal se na hlavě. "Eh.. Dobrý den Sensei, ano kouřím už přes rok. Doufám že to není problém..." Dodal jsem klidným tónem a pak jsem zahlédl jak si strčil mojí cigaretu do úst. Znovu jsem se usmál a postavil se na nohy vedle něho.

V tom ale dorazili i zbylí dva členové týmu a já zaslechl hlas Taie. "Ahoj parťáku" Mávl jsem na něj přátelsky a mrkl na něj svým modrým okem.

Daisuke Ryugo

"Není, přeci jen jsme oba z klanu, který má tak trochu sklony ke kouření." Řekl jsem tiše a sledoval v dálce přicházející sourozence. Jakmile dorazili dříve, tak už jsem měl vykročeno k odchodu. "Tak, jsme tu všichni, takže můžeme pomalu vyrazit." Pak jsem se na chvíli odmlčel. "Půjdeme na místo, kde jsem trénoval na jouninské zkoušky. Dalo by se říci, že jde o místo určené přímo k tréninku klanů Kentiri a Ryugo." Pak už ale naše kroky zamířily pryč z vesnice. Chvíli bylo ticho, protože jsem se díval k nebesům, kde se honily černé mraky a trochu mi naháněly strach, že nakonec ještě zmokneme. "Zatím mi o sobě něco řekněte a já pak povím i něco o sobě vám."

Taki Kentiri

Celý čas som sledovala brata. Bola som trocha mimo, trocha dezorientovaná ak to vie prečo. Asi na mňa doľahla tá radosť a jej vedľašie účinky v podobe únavy. Rozmýšľala som po celý čas.. rozmýšľala som nad našim senseiom, nad našim tímovým partnerom.. budeme vôbec vychádzať?
Keď sme došli k bráne, pohľad mi padol priamo na fajčiaceho týmového partnera. Nie.. nebudeme vychádzať. Povzdychla som si v duchu a radšej sa schovala za brášku, ktorý síce tiež fajčil, no sám nevedel že o tom viem. Dokonca ma ani nepozdravil.. čo to bolo za človeka? No nemienila som ho zdraviť ako prvá,trocha som sa hanbila. Mali sme ísť na nejaké miesto, o ktorom hovoril Sensei. Nevedela som kde to je, a ani kde sa podobný jounini skúšajú. V podstate nič. Jeho výzva k našemu povedaniu niečo o sebe, ma zaskočila. Očakávala som to, ale zaskočila ma. Bosými nohami som dupkala za bráškom a spoza jeho ramena som kukla raz na senseia a raz na fajčiara.
"Taki, uhm.. mám modré vlasy." Trepla som prvú a asi najočividnejšiu vec, ktorú som len trepnúť mohla. V momente mi do tváre udrela červeň a radšej som ďalej nič nehovorila, len som sa znova trocha schovala za bráška.
"Toto dopadne." Zachechtala som sa potichu, cítila som sa trocha trápne.

Izanagi Ryugo

Sensei zavelil k pochodu a já ho následoval v jeho stopách, kousek zamnou šli ti 2 a já si zezadu prohlížel svého nového mistra. Vypadá celkem přívětivě.. Jsem rád že můj mistr je ze stejného klanu. Nedokážu si představit někoho nepříjemného.. Pomyslel jsem si když v tom řekl ať o sobě něco povíme. Nadechl jsem se že spustím když v tom mi do řeči skočila Taki a já tedy jen zavřel ústa. Na tváři mi znovu vyskočil úsměv a pohlédl jsem na ní. Když se začervenala byla ještě roztomilejší, chvilku jsem na ní tak nadšeně pohlížel a pak jsem se radši koukal zpět na cestu. Po pár vteřinách jsem se ale otočil čelem k těm 2 a zastavil jsem se. "Chtěl bych se omluvit Taiovi že jsem se nepředstavil už před hokageho budovou, moje jméno je Izanagi Ryugo.. Podal jsem mu ruku se svým typickým úsměvem a úšklebkem. ...a ne vše je tak jak se může zdát. Dodal jsem přičemž jsem zavřel své rudě zbarvené oko a pohlédl jsem na něj jen svým modrým. Lehký vánek se opřel do stužek na mých zbraních a modrá stužka na mé nodachi mi přelétla kolem ucha a přes rameno na které mohli oba zahlédnout znak klanu Kentiri. To jak si to vezmou už je na nich. Naznačil jsem jim dost svůj celý původ ale mé jméno mohli zaslechnout i ve vesnici.

Tai Kentiri

"Zdarec!" Mávnul jsem se sobě typickým úsměvem na tváři Izanagimu, když mě pozdravil.
Poté jsem vyrazil za Daisukem. Upřímně jsem se zasmál, když se pokusila představit Taki. Nebylo v tom nic škodolibého, jen mě pobavila její nervozita. Poté jsem si se zájmem vyslechl to, jak se představoval Izanagi. "Takže tohle je ten míšenec." pomyslel jsem si. "Já už jsem o tobě samozřejmě něco málo slyšel." přiznal jsem mu upřímně. Poté jsem pochopil, že přišla s představováním se řada na mě. "Já jsem Tai Kentiri, tady Taki je má sestra. Náš otec je Jiro Kentiri." Informaci o otci jsem nepodal tak, jako bych se vychloubal, jenmi to připadalo, jako důležitá věc, o které se zmínit. "Mým dlouhodobým cílem je, stát se někým, něco v životě dokázat, chtěl bych, aby lidé znali moje jméno a věděli kdo jsem." pronesl jsem zaníceným tónem, ze kterého bylo poznat, že to myslím vážně. "Mým krátkodobým cílem je, probudit co nejdříve svůj Suinatar."

Daisuke Ryugo

Pousmál jsem se když domluvil Tai, protože měl takové ty klasické sny, ale co se dá čekat od mladého kluka, který toho ještě tolik nezažil a neví, co ho bude v životě bavit nebo jak se jeho cíl později změní. Kráčeli jsme dál lesem a lehce konverzovali, když mi došlo, že bych vlastně měl říci i něco já. "No a abyste věděli i vy něco o mně, tak se jmenuji Daisuke Ryugo. Kdysi dávno jsem to byl právě já, kdo přivedl klan Kentiri do Konohy. Díky tomu jsem se mohl dost sblížit s vaším otcem - Jirem." Řekl jsem a porozhlédl se. "No a mou specialitou je práce s kouřem, proto také dost často kouřím, abych měl kolem sebe vždy nějaký ten kouř." Dodal jsem a zahnul do úzké uličky v lese. Ani to nevypadalo jako nějaká oficiální cesta, spíše jako nedávno vyšlapaná cestička, kterou prošel jeden nebo dva lidé. Chvíli jsme kráčeli až byl najednou slyšet jakýsi podivný zvuk. Přišli jsme k malému potoku, který klesal směrem dolů, kde stékal do malého otvoru mezi dvěma kameny.

http://fc08.deviantart.net/fs70/f/2014/235/3/8/forestfb_by_ninjatic-d7wb8di.png

Usmál jsem se a roztáhl ruce. "Tak tohle je mé přírodní království. Moc lidí sem nechodí, takže se zde krásně relaxuje a trénuje." Oznámil jsem geninům a ukázal na místo, kam si mají odložit své batohy.

Taki Kentiri

Išli sme stále ďalej. Všetci sa predstavovali, môj bráška toho o sebe tiež nepovedal moc, tak som sa aspoň necítila až tak divne. Jeho sen bol úsmevný, v podstate rovnaký, aký som mala ja. Až na ten Suitanar. Rozhodne by bolo úžasné vlastniť ho, ale moc som si s ním neverila. Zdalo sa mi, že je môj bráška omnoho schopnejší. Určite to stihne skôr, ako ja. Izanagi vyzeral celkom v poriadku, až na tie cigarety .. a sensei? No.. cigarety.. čo dodať. Bola som v týme plnom fajčiarov. Bolo to až zúfalé, ešte ma nakazia a začala by som aj ja, aj keď som si sama slúbila, že sa cigariet v živote nedotknem.
Popri tejto prechádzke som bola celý čas ticho. Sem tam som si napravila menší batôžtek v ktorom som mala niečo pod zub a podobne. Teda to trvalo dovtedy, kým nám sensei neukázal svoje miesto, kde budeme trénovať.
"Whuaaa!" Rozbehla som sa nadšene, popri čom som pri tom pohybe z chrbta len zhodila, k vode a hneď som šupla bombu s kolenami prikrčenými ku hrudi a rukami okolo nôh, do miesta, kde bol ten potok, či riečka trocha hlbšia.
"Je to tu super!" Pískla som v momente, keď som sa vynorila a rozhodila som pri tom rukami. Bolo vidieť, že mám vodu naozaj rada. Minimálne tak, ako títo traja feťáci cigarety.

Izanagi Ryugo

Pokračovali jsme dál v cestě a když nám Tai sdělil svůj sen trošku jsem se pousmál. Kdybych řekl ten svůj vypadalo by to že se opičím tak jsem mlčky kráčel dál. No chtěl jsem si potřást rukou i s jeho sestrou ale vzhledem k tomu že jsem se styděl i já v tomhle směru tak jsem hrál trošku ignoranta. Daisuke... opravdu čest mít za senseie zrovna jeho. Pomyslel jsem si hrdě a v tom už jsme dorazili na jeho místo. "Páni, tady to je neskutečně krásné..." Zíral jsem s nadšením na okolní krajinu a to už se Taki vrhla do vody. Můj pohled se upřel na ní a s úsměvem jsem pozoroval její radost. Sundal jsem si bágl a posadil se na nejbližší kámen.

Daisuke Ryugo

Když Taki skočila do vody, tak se Daisuke lehce usmál, protože mu hned padla do oka, že si takhle užívá života a nestydí se za to. Každopádně to úplně neplnilo účely tréninku. Sledoval všechny členy jeho týmu a nenápadně si všiml, jak je Izanagi trochu nejistý, když vidí Taki. Hehe, v tomhle týmu to bude sranda. Pomyslel si a sedl si vedle Izanagiho. "Nuže, abychom začali a večer se můžeme klidně vyblbnout." Řekl a pak chvíli mlčel, při čemž si vytáhl z batohu tři kunaie a vymrštil je na tři stromy, které byly přímo před nimi. Každý kunai byl ve stejné rovině jako ostatní, což bylo tak 15 metrů nad zemí. "Je to jednoduché. Klasickým tréninkem je koncentrace chakry, jak jste na tom?" Zeptal se a čekal na jejich odpověď, přičemž se postavil z kamene, došel k jednomu ze stromů a pomalu po něm vyšel až ke kunai, kde si dřepl. "Dokážete už někdo tohle?"

Izanagi Ryugo

Přikývl jsem když se vedle mě sensei posadil a zavelel k tréninku. Udělalo mi to radost protože trénování a zdokonalování se bylo jedním z mích největších koníčků. Vyskočil jsem na nohy a došel k nejbližšímu stromu s kunaiem. Zvedl jsem hlavu a můj pohled spočinul na kunaii zabodnutém až v 15ti metrové výšce. Na tváři se mi tvořil trošku zoufalý úsměv a podrbal jsem se nervózně za uchem. "Zvládám koncentraci chakry ke svým ninjutsu technikám ale tohle chce pěkně stabilní koncetraci a ještě ktomu do nohou.." Konstatoval jsem nahlas abych dopředu oznámil svůj neúspěch. Sáhl jsem na záda a odepnul jsem si svou nodachi kterou jsem následovně zabodl vedle sebe do hlíny. Taktéž jsem vedle zapíchl katanu a vedle nich na zem jsem pohodil i svůj dřevěný bokken. Opět jsem zvedl bradu k nebi a prokřupl jsem si krk do obou stran. Tak tohle bude trapas... Doufám že na tom nebudu bídně jenom já. Pomyslel jsem si s hlubokým nádechem. Zavřel jsem oči, a složil jsem pečeť pro lepší koncentraci. Pár vteřin jsem tam tak postával a snažil se nahromadit chakru do chodidel. V tom jsem se ale z ticha a bleskurychle odrazil od země, udělal 2-3 kroky v rychlém tempu a pokusil jsem se vyběhnout po stromě. No ani běh, ani pořádná koncentrace mi nepomohli a na 5ti metrech jsem začal klouzat. Kůra pod mýma nohama se začala drolit a abych nespadl jak pytel **** tak jsem se odrazil a jako správný frajer jsem udělal dvojité salto vzad než jsem dopadl na zem. Při dopadu jsem se odrazil dozadu a znovu udělal jeden přemet který jsem zakončil dobrovolným pádem na zadek. Spadl jsem rovnou do tureckého sedu a zamyšleně jsem si do úst strčil cigaretu. Celé to vypadalo vtipně hlavně ten konec ačkoliv mě to moc vtipné nepřišlo. Cigaretu jsem si připálil a přemýšlel jsem nad tím co dělám špatně. (Poprvé kdy ste mě mohli vidět bez úsměvu na tváři). Ksó, vždyť na tom nemůže být nic těžkého!

Tai Kentiri

Než jsem stačil pronést slova chvály nad tímto místem, jako ostatní, už byla Taki ve vodě. Jenom jsem se uchechtnul a pozoroval ji, jen tak kdyby náhodou. Poté už jsem svou pozornost soustředil na senseie, který už nám zadával první úkol. Pomalu jsem přejel pohledem od země až do bodu, kde byl zapíchnutý kunai. "Tohle bude něco pro Taki, ta je v tomhle expert. Já jsem se takhle vysoko asi ještě nikdy nedostal." přiznal jsem lehce zahanbeně. Přeci jen být překonán mladší sestrou není jen tak, ať už jí máte sebevíc rádi. Poté jsem se podíval jak postupuje Izanagi. Když začal padat ve výšce 5 metrů, uznale jsem pokývnul hlavou, jelikož zhruba stejná vzdálenost byla i moje maximálka. Postavil jsem se pod druhý z kunaiů a stejně jako Izanagi předtím jsem složil ruce do pečeti. Chvíli jsem se snažil koncentrovat co nejvíce chakry do nohou. Když už jsem měl pocit, že lépe to momentálně nezvládnu, prudce jsem vyrazil proti stromu a pokusil se po něm vyběhnout. Přitom jsem se stále snažil soustředit na udržení chakry v nohou co to šlo. Dostal jsem se zhruba do poloviny vzdálenosti mezi mnou a kunaiem a poté mě potkal stejný osud, jako mého parťáka. Bohužel jsem nezvládl stejnou akrobatickou vložku a byl jsem rád, že jsem dopadl do dřepu a nespadl přede všemi na rypák. "Hm.." pokrčil jsem rameny a podíval jsem se na Taki, abych se podíval, jak si povede ona.

Taki Kentiri

Tréning mal začať a tak som sa, či sa mi to už páčilo, alebo nie, dotrepala z vody. Zadanie nášho tréningu mi prišlo vtipné, no po pokuse Izanagiho som sa rozosmiala. Bol na tom rovnako zle, ako môj bráška.. a to už je čo povedať.
"Ste hrozný.. hehe..haha." Uchechtávala som sa. Nechcela som, aby sa cítili zle. Ani som sa nesmiala nijak povýšenecky či posmešne. Skôr tak od srdca. Zotrela som ukápnutú slzu a podišla som k bráškovi, ktorého som postrapatila na hlave.
"Ah.. si v tom naozaj beznádejný bráško, prečo si všetci myslia že čím viac chakry.. tým lepšie?" Tento krát som sa poškrabala na hlave ona. Tai sa na mňa pozrel a pravdepodobne aj ostatný. No.. nechcela som ich sklamať. Koncentrácia chakry bola moja šálka kávy. Bola som v tom jednoducho borec, snáď najlepšia z triedy. Bez predošlej prípravy som pribehla k stromu a rozhadzovala som pri tom rukami tak trocha ako blázon. S ďalším úsmevom som vyskočila a pravou nohou som sa o strom prichytila. Odrazila som sa s ňou no zároveň som sa prichytila o niečo ďalej ľavou. Nešla som pomaly. Taktiež som bola v rozbehu no skôr kvôli tomu, že som to chcela mať z krku čo najskôr za sebou.
Dobehla som až ku kunaiu, ktorý som vyrvala zo stroma a v rýchlosti som sa presunula na jeden zo širších kunaiov, za ktorý som si sadla. Oprela som sa o kôru a začala som si kunai v ruke pohadzovať.
Schválne som si zívla, aby som tých dvoch prinútila sa nad sebou zamyslieť.. a aby som ich napudila k čo najlepšiemu výkonu. Celé moje zahanbenie bolo preč, ako keby som ho spláchla vo vode.
"Musíte chakru koncentrovať... koncentrovať.... nie ju nasilu napchať do nôh a dúfať, že bude všetko fajn." Prevrátila som očami a znova som si medzi prstami kunai pretočila.

Daisuke Ryugo

Sledoval tu bandu z koruny jednoho stromu a lehce se usmíval. Když však spadl Izanagi na zem a místo dalšího pokusu si zkusil zakouřit, tak jsem složil tři jednoduché pečetě, pootevřel ústa a z nich vyšel úzký obláček kouře, který doletěl k Izanagimu, zformoval se do ruky a sebral mu cigaretu přímo z pusy, při čemž se vrátil zpět k Daisukemu a cigaretu mu vložil přímo do pusy. "Hehe, žádné takové. Nejdříve trénink a pak zlozvyky." Zvolal, ale to už si přímo pod ním sedla mladá slečna Taki. Cože?! Pomyslel si nechápavě a vytřeštěně sledoval holčinu, jak se tam pohupuje. "Ok hoši, kdo bude poslední u kunaie, tak odnáší všechny tašky tady slečny až zpět do Konohy!" Věděl, že na něj vždy fungovalo to, že trénoval stylem různých sázek, kdy ten, kterému to šlo nejméně tak prohrál a musel vždy něco dělat. Takhle chtěl vést i svůj nový tým a vzhledem k tomu, že všichni vypadali povahově dost podobně, tak věděl, že sázky a různé motivace na ně budou působit. Jenže mu došlo, že Taki se tu bude teď nudit, takže seskočil z koruny stromu, za letu popadl Taki kolem boku a společně s ní spadl pod strom, kde ji zase pustil. "No a ty půjdeš se mnou trénovat aktivování Suinataru."

Izanagi Ryugo

Naposledy jsem natáhl než mi vzal cigaretu z úst a podrážděně jsem se na něj podíval. "Ještě jsem si dnes pořádně nezakouřil. Víte jaké to je když to kuřák potřebuje, to bude určitě důvod proč mi to nejde." Zasmál jsem se a sotva co jsem to dořekl tak Taki vyběhla až ke kunaii s úplnou lehkostí. Zůstal jsem na ní doslova zamilovaně zírat a vypustil jsem zbytek kouře z plic. Chvilku nevěřícně a zaseknutě s vytřeštěnýma očima jsem jí pozoroval. Když jsem se odsekl, zavrtěl jsem hlavou abych se probudil a nechápavě jsem otočil hlavu na Taie. Máš fakt skvělou sestru. Špitnul jsem na něj aby to slyšel jen on a vyskočil jsem na nohy. Tak vstávej, my to přece zvládnem taky. Mrknul jsem na něj a podal jsem mu ruku abych ho postavil z toho dřepu.

Tai Kentiri

Usmál jsem se, když podle mého očekávání vyběhla Taki bez jediného problému až nahoru a upřímně jsem se zasmál, když sensei sebral Izanagimu cigaretu z úst. Poté jsem si vyslechl senseiovu motivaci a znovu se zasmál. "Tady Izanagi se tvářil, že by její tašky rád vzal tak jako tak!" zavolal jsem na Daisukeho. On ovšem chytil Taki a řekl jí, že spolu půjdou trénovat Suinatar. A to byla ta správná motivace pro mě."To teda mám," odpověděl jsem ještě Izanagimu a nechal si od něj pomoci ze dřepu. Poté už jsem se ale plně soustředil pouze na svůj kunai. Složil jsem ruce do pečetě, abych si znovu s koncentrací pomohl, ale zároveň jsem si vzal k srdci slova své sestry a nesnažil se tam za každou cenu narvat co nejvíce chakry, ale koncentrovat jí na chodila a také jí tam udržet. Po chvíli soustředění jsem vyběhl proti stromu, na obličeji zarputilý výraz, jak jsem se snažil udržet koncentraci. Držel jsem se dobře, dokonce jsem přeběhl místo, kam jsem se dostal posledně. Asi dva metry pod kunaiem jsem ovšem začal přicházet o jistotu pod nohama, až mi nakonec podklouzly. Pád byl pro mě nečekaná a byl jsem schopný ho zkorigovat jen lehce, takže jsem si po dopadnu na zem pěkně narazil zadek. "Ugh" dostal jsem ze sebe a s bolestivou grimasou jsem se chytil za hýždě a svalil se na bok.

Taki Kentiri

Ani som sa im nestihla poriadne druhý krát zasmiať, keď už sensei prehlásil že mi ten ktorý prehrá, zoberie veci späť do konohy. Komu som ale povedala že chcem, aby na moje veci niekto šahal? Nemala som však čas za protest, páč ma zachytil a ja už som letela zo stromu spolu so senseiom dolu.
"Suitanar huh?" Preblesklo mi v očiach a tak trocha motivačne som zazrela na brášku. Bráškové slová ma prinútili pozrieť sa na Izanagiho. Nie.. určite si len robil srandu. Potriasla som hlavou, prefackala som sa a so zaťatými päsťami som sa postavila na vlastné. 
"Yosh! Ideme na to sensei!" Povedala som odhodlane a.. ostala som tam stáť ako kuš polena. 
"ehm.. eh.. ako?" Pochybovala som, že ma proste prinúti zírať na strom a dúfať, že sa niečo stane. Sama som netušila ako by som u seba Suitanar vôbec aktivovať mohla.

Izanagi Ryugo

"Hééj!" Křikl jsem na Taie když prohlásil že bych rád nesl její věci i tak. Trošku jsem se začervenal a mrknul jsem na reakci Taki. V tom se ale Tai rozeběhl a zkusil další pokus. No opět nedopadl nejlépe a ještě si přitom narazil pr*el. Neváhal jsem a šel jsem to zkusit taky. Znovu jsem shromáždil chakru ale tentokrát ne v takovém množství a rozeběhl jsem se znovu na strom. Taki měla v něčem pravdu, dostal jsem se k 10ti metrům ale tam se mi koncentrace zcela vytratila z nohou a já začal padat. Mé taijutsu pohyby byli mojí specializací takže reakce a zručnost těla mi tu alespoň k něčemu byla dobrá. Opět jsem se odrazil od stromu a trojitým saltem vzad jsem dopadl na rukojeť mé katany která byla zabodnutá v zemi. Zůstal jsem na ní stát na jedné noze a snažil jsem se uvolnit před dalším pokusem.

Jak Izanagi dopadl na rukojeť své katany, tak sice chvíli zůstal stát, ale pak mu sklouzla noha a rozbil si pěkně čumák.

Daisuke Ryugo

Upřímně se zasmál na poznámku Taie ohledně Izanagiho a Taki, ale nedával najevo, že se směje právě tomu. Každopádně došel s Taki k potoku a klekl si k němu. "Vaše oči jsou velmi podobné, jako jsou oči Ryugo klanu." Řekl a pak se na ní podíval svými rudými oči. "Jde jen o koncentraci, která ti jde moc dobře." Poté změnil hlasitost hlasu až spíše šeptal "Proto si myslím, že aktivuješ Suinatar dříve jak brácha." Lehce se zasmál a nabral si do dlaně vodu, kterou následně zase nechal z dlaně stéct. "Stoupni si do vody, abys ji vnímala, co nejlépe to jde a jako když koncentruješ chakru do nohou, tak se snaž ji koncentrovat do očí. Nejdříve je měj zavřené a až ucítíš lehké šimrání, tak je otevři a ponoř se hlavou do vody s otevřenými oči." Řekl přesně to, co mu poradil kdysi Jiro Kentiri, který si u hokage vyžádal do týmu k jeho dětem přímo Daisukeho, jelikož mu dost věřil.

Taki Kentiri

Následovala som senseia až k okraju potoku. Keď si k nemu kľakol, len som sa na neho podivne pozerala. Zaujímalo ma, čo robí, či čo chce spraviť. Začal mi vysvetľovať veci, ktorým som chápala, alebo som si to aspoň myslela. na jeho poznámku som sa len uškrnula a pokývla som hlavou.
"Neviem Daisuke-sensei, on je lepší než ja.. silnejší." Taktiež som mu to oznámila šeptom. Bolo vidieť že viac verím jemu, než sebe. Za to mohlo viac faktorov a jeho ochranárske správanie ku mne, bolo asi najväčším z nich. Prikývla som však a sama som si stúpla do vody. Následne som si do nej kľakla, nesnažila som sa na nej udržať. Chcel aby som ju cítila, a tak som typovala že je to takto fajn. Rukami som ju okolo seba rozhrabla, po čom som si ich však len položila na kolená. Spolu s jeho slovami, som robila to, čo mi vlastne hovoril. Alebo som sa o to aspoň pokúsila.
Zavrela som oči. Koncentrácia chakry mi naozaj išla, vedela som chodiť aj po vode, celkom aktívne a dalo by sa povedať, že aj inštinktívne. No toto bolo niečo iné. Koncentrácia chakry do očí? Prišlo mi to trocha neprirodzené. Ako keby medzi mojimi očami a mojim centrom chakry bola nejaká bariéra, cez ktorú som tú chakru nevedela pretlačiť.
Dávala som si na čas. Narozdiel od tých dvoch polien, som sa nikam nenáhlila, nie v podobných veciach. Vedela som, že zle nakoncentrovaná chakra by mi pravdepodobne mohla aj ublížiť, tomu som sa chcela vyhnúť. Daisuke mohol pochopiť, že mi to pravdepodobne chvíľku potrvá. Naozaj som si dávala pozor.. a dávala som si na čas. Bola som skôr ten typ, ktorému sa všetko podarí na prvý či druhý krát, no príprava danej veci trvá.. naozaj trvá.

Tai Kentiri

Zatím jsem se pouze válel po zemi a bolestně skučel, držíce se za zadní části těla. Lehl jsem si na břicho, abych ulevil zadnici a hlasitě jsem si oddechl a vyhledal pohledem Izanagiho, který si zrovna rozmlátil rypák po tom, co se snažil machrovat. "Dostali jsme od ní bídu, co?" pokusil jsem se zasmát, ale nakonec z toho byl jen takový bolestný škleb. Potom jsem se pomalu zvedl ze země a popošel směr strom kačeří chůzí. "To jsem snad spadnul na kunai nebo co.." lamentoval jsem sám pro sebe. "Tak teď, nebo nikdy!" pomyslel jsem si sám pro sebe. Znovu jsem došel pod strom a zahájil už klasickou rutinu. Snažil jsem se ovšem vyjít z poznatků z předchozích dvou pokusů. Ještě jsem ubral množství chakry, kterou jsem do chodidel koncentroval, jelikož trhat za sebou kůru se mi zdálo zbytečné. Plně jsem se soustředil na to, abych dokázal chakru nakoncentrovanou v chodidlech využít pouze na to, abych se udržel v běhu kolmo k zemi. Znovu jsem se rozeběhl proti stromu, tvář zkřivenou soustředěním. Snažil jsem se udržet chakru, jež jsem koncentroval do nohou pořád na stejné úrovni. Nesnažil jsem se běžet co nejrychleji jak dokážu, ale plynulou rychlostí s co největší lehkostí. Pomalu jsem překonával další a další metry, až se mi to konečně podařilo a dostal jsem se až ke kunai. Rychle jsem ho vyškubl. Už na cestě dolů jsem si neodpustil vítězné gesto. "Juhůů!" To se mi ovšem stalo osudným a po dopadu jsem si znovu narazil kostrč, což jsem doplnil patřičnými zvukovými efekty, nadávkami a svíjením se v agónii.

Izanagi Ryugo

Hrdinsky jsem dopadl na svou katanu ale noha mi sklouzla a já hodil záda na nejbližší kámen. Auuu!! Vyjekl jsem naštvaně a převalil se na bok. Jo, pěkně nám to nandala.. Odpověděl jsem Taiovi ale ten už se vrhnul na další pokus a úspěšně vytrhnul kunai ze stromu. Však jeho dopad byl komický jako vždy a já na zemi dostal záchvat smíchu. Promiň to není škodolibost já jen .... Sakra tomu se nedá nesmát! Dostal jsem ze sebe obtížně v nepřetržitém smíchu ale po chvilce jsem si utřel slzy a pokusil sem se uklidnit. Fajn, fajn vyhrál si.. Proč ze všech různých typů tréninku nám dal sensei zrovna tohle. Pitomej strom, kdybych chtěl vylezl bych tam po svym. Zahudroval jsem hlasitě aby to slyšeli i tamti 2 v zádu a vyškrábal jsem se na nohy. Prokřupnul jsem si záda jak dědek po umělym kloubu a znovu se postavil ke stromu. Chakra se mi začala hromadit v nohách a zkusil jsem to co udělal Tai. Pomaleji a s lehkostí. Vyskočil jsem na strom a soustředil jsem se doslova pekelně. No uběhl jsem přibližně 12 metrů což byl rekord ale vzhledem k lehkosti běhu jsem neměl žádnou sílu se odrazit jako předtím, tudíž když jsem ztratil rovnováhu v koncentraci, začal jsem padat stejně nemotorně jako doposud Tai. To nééé! Zakřičel jsem při pádu protože mi bylo jasné jak dopadnu. Jako když přejedete kočce ocas jsem zběsile házel rukama a snažil se drápat ke stromu a nějak se zachytit. No povedlo se mi však jen zachytit pár třísek a to už jsem dopadl tvrdě na zem a zvládl jsem jen hodit postižený parakotoul ze zoufalosti. Když jsem se rozbalil z kotoulu tak jsem se rozplácl jako naprostý postih. V křečích jsem se chytl za kotník který jsem si zvrknul a zůstal jsem ležet. Aaaa! proč já?!