Modrý tým u táboráku!

Daisuke Ryugo

Tai trefil Malakaie svým bičem, což Daisukemu dost pomohlo, jelikož to odvedlo jeho pozornost a Dai měl čas složit hromadu pečetí. Ve chvíli, kdy je dokončil, tak se z Malakaiova těla začal linout kouř. Hlavně z ran, které měl na zádech, pak z nosu i uší a začal se na zemi svíjet v bolestech. Jenže v ten samý moment se jeho tělo celé rozzářilo až to pálilo do očí a když světlo zmizelo, tak už na zemi jen ležel výbušný lístek, který začal hořet a po pár vteřinách vybuchl, což Daisuke nečekal a tlaková vlna ho odhodila na záda k zemi. Když se pokusil zvednout, tak už měl u krku zářící kopí a ksichtil se na něj Malakai. "Hehe, kdo čí jméno bude psát na hrob?" Řekl namyšleně Malakai, ale v ten okamžik se kolem něj objevila vodní koule. Jakmile genini zaostřili, tak uviděli muže s velkým mečem na zádech, jak drží Malakaie ve vodním vězení - jednalo se o Jira Kentiriho, který přispěchal na pomoc hned,jak do Konohy doběhl Daisukeho klon. "No, ty rozhodně ničí jméno psát nebudeš." Řekl Jiro a pousmál se na geniny.

Tai Kentiri

Když Daisukeho jutsu povalilo Malakaie na zem, dovolil jsem si zadoufat, že to celé již rychle skočí. Ale vypadalo to, že jsem se pletl. Znovu se objevila ta nepříjemná záře. Jen o něco, co se zdálo jako zlomek vteřiny později, už měl Daisuke u krku kopí. Netušil jsem co dál. Celou situaci naštěstí zachránil můj otec - Jiro. Ovšem nějaké vítání se bylo poslední, na co jsem v tu chvíli myslel. Jakmile se situace začala zdát alespoň trochu bezpečná, otočil jsem se na patě a utíkal za Izanagim, který odnesl Taki z dosahu boje. Doběhl jsem k nim a padl vedle Taki na kolena. "Taki? Taki! Si v pořádku? Řekni mi něco, prosím!"

Taki Kentiri

Nejaký čas som sa nemohla pohnúť, bol to poriadne nepríjemný pocit a hlavne to nebolo úplne bezbolestné. Na niečo takéto ma nemohlo nič pripraviť. V podstate som bola odkázaná na ostatných, no sama som si tak úplne neuvedomovala, kto ma nosí a kto nie. Začala som si to uvedomovať, až keď bolesť ustúpila a ja som mohla aspoň torcha hýbať svalmi. Bol to práve Izanagi. Najprv som bola moc otrasená aby som si to uvedomila, no čakala som, že to bude skôr môj brat. Na moje prekvapenie mi to až tak nevadilo. Keď ma opieral o strom, bola som dokonca schopná pohnúť hlavou a ústami. Skúsila som sa však pohnúť aj rukami. Predsa len som momentálne bola len záťažou. Ak by na nás mieril ďalší útok, tak by ma tu buď mohli nechať, alebo sa mnou spomaliť. Nepáčila sa mi tá predstava. Započula som však známy hlas, vlastne hneď dva. 
"Oci? .. uhm.. bráško?" Bola som trocha vyhúkaná. Musela som nejak otriasť.
"Ja.. som v poriadku, myslím. Prepáč." Skĺzla som po bráškovej tvári k Izanagimu a následne radšej niekam mimo. Hanbila som sa za to, že ma tak ľahko dostal.

Izanagi Ryugo

"Ha, konečně to schytal ten ubožák!" Prohlásil jsem spokojeně když ho nějaký ninja z konohy chytil do vodního vězení. To už jsem ale zaslechl probouzející se Taki a obrátil jsem pohled hned na ní. "Díkybohu že ti nic není!" Oddechl jsem si hlasitě a měl jsem opravdovou radost že je celá. "Zabiju ho za to že tě takhle ohrozil!" Vykřikl jsem zničeho nic jako by mi v hlavě přeplo na destruktivní mód. Vstal jsem, popadl jsem do jedné ruky nodachi a do druhé katanu při čemž jsem vyrazil směrem k chycenému Malakaii. "Tak na malý holky by sis dovoloval co?! To ti není ani trošku hanba?!" Řval jsem za chůze a v mém výrazu šel vidět opravdový vztek. Pokud by se mi dostal pod ruku asi bych ho vážně vykuchal.

Daisuke Ryugo

Izanagi kráčel k Malakaiovi, který byl teď bezbranný a pomalu usínal ve vodním vězení, jelikož Jirova technika byla vylepšená, aby protivníka, který je chycen, pomalu ale jistě uspala. Když došel na dosah katanou, tak před něj vkročil Daisuke a jen se pousmál. "V klidu Izanagi, v Konoze bude potrestaný." Řekl a kývl na Jira, který se jen podíval na své dvě děti a v ten okamžik se společně s Malakaiem vsákl do země. Hned na to se Daisuke chytl Izanagiho za rameno a společně došli k sourozencům Kentiri, kde si Daisuke klekl, aby se podíval na stav Taki. Chvíli si ji prohlížel, pak se ji podíval na místo, kde byla zasažena a usoudil, že šlo skutečně jen o jakousi paralýzu. Poté si sedl do tureckého sedu a naznačil i jim, aby si sedli. "Jak byste to dnes zhodnotili? Viděl jsem jen pár vašich momentů akce, proto se chci zeptat, na co se chcete každý specializovat." Zeptal se a pak už jen čekal na jejich odpovědi.

Taki Kentiri

"Do malej holky?" Prebehlo mi hlavou a chvíľku som sa na Izanagiho chrbát kukala. Nebola som z neho sklamaná, očividne som v jeho očiach naozaj bola malá holka, ktorá sa nevedela ani len postarať o svoj vlastný zadok. V podstate som po tých jeho slovách, ktoré ani neboli mierené na mňa, úplne zmĺkla. Trocha som zbledla a nemala som ďaleko od nebodaj nejakej malej lokálnej depresii. Ani som si nevšimla, že ma zbežne prezrel sensei a že si v blízkosti sadol. Znova som začala vnímať až pri jeho slovách. Náš spoločný týmový deň očividne pokračoval. To bolo fajn, potrebovala som myslieť na niečo iné.
"Uhm, Ninjutsu.. a taijutsu." Popravde som chcela niečo medzi tým, prípadne spojenie týchto dvoch zloŽiek.. alebo len Ninjutsu? Sama som nad ničím takýmto nepremýšľala. Chcela som byť proste silná.

Daisuke Ryugo

Všiml si, že je Taki poměrně nervózní, což se mu moc nelíbilo, takže se na ní podíval a následně usmál. "Taki ještě ti teda chci poděkovat, že jsi se o mě celou dobu v souboji dost starala, nebýt tebe, tak by než bych se probral, tak by si mě Malakai dost vychutnal." Řekl, aby ji trochu uklidnil a zároveň věděla, že odvedla dobrou práci. Pak promluvila o své specializaci a Daisuke zakroutil hlavou. "To není moc konkrétní." Zasmál se, ale mávl před sebou rukou. "U tebe vím, že budeme trénovat cvičení na koncentraci chakry, jelikož to vypadá, že je tvou nejsilnější stránkou." Dodal k mávnutí ruky.

Tai Kentiri

Poslechl jsem, co taky říkala o svém budoucím zaměření a musel jsem se pousmát nad Daisukeho reakcí. Jak se snažil Taki uklidnit, jak jí naváděl tím správným směrem. Podle mě jsme byli všichni tři ve správných rukou. Koukl jsem po Izanagim, který zatím mlčel a tak jsem se do mluvení pustil sám. "Zhodnotil bych to tak, že rozhodně máme co dohánět. Ve chvíli, kdy jsme neměli vás jsme měli jen a pouze štěstí, že jsme to přečkali. Ještěže jste se dal tak rychle dohromady. Když vezmu poznatky ohledně sebe, tak si myslím, že ten trénink potřebuji tuplem, jelikož mi ke konci už dost docházeli síly a asi bych toho navíc už moc nezvládl." skončil jsem se sebereflexí a v podstatě jedním dechem jsem přešel ke svému zaměření. "Také musím říct, že bych se chtěl věnovat něčemu mezi ninjutsu a taijutsu, ale abych byl o trochu víc specifický, mám v plánu vylepšit si svou katanu o sestavu různých znaků, který budou v podstatě plnit funkci ručních pečetí a díky tomu budu moci například při souboji pomocí katany používat jutsu." přednesl jsem svůj plán trochu zjednodušeně.

Daisuke Ryugo

Pozorně si poslechl Taie, který mluvil o své kataně. No jo, klasický člen Kentiri klanu. Pomyslel si a v duchu se zasmál. Pak však kývl hlavou a spustil svou odpověď. "Určitě to půjde, myslím si, že s těmi pečetěmi ti pomohou přímo lidi z Kentiri klanu. To by de facto mohl udělat přímo tvůj táta." Řekl a pak natáhl ruku. "Ukaž mi tu tvoji katanu. Chci vědět z čeho je a jak je stavěná, jestli je pro něco takového vhodná." Řekl a čekal až mu podá katanu.

Izanagi Ryugo

Koukal jsem do zaseknutě do dáli a ani koutkem oka jsem se nepodíval na svůj tým kolem sebe. "Taijutsu" Řekl jsem jedním rázným slovem a stále jsem tupě hleděl do dáli. "I moje katonové techniky jsou přizpůsobeny na boj zblízka.." Dodal jsem a stále jsem koukal jak omámený daleko před sebe. Pak mi ale tváři vyskočil ironický úsměv a já se podíval na senseie. "No, moc mě těší tahle debata co se týče strategie v boji ale to že jsme sundali toho frajera neznamená, že je všemu konec. Co ta vesnička kterou vyplenil, nepůjdem to zkontrovat? Řekl jsem trošku zmateně protože jsem moc nechápal proč se tu všichni rozseděli jako by byl čas na párek. Ukázal jsem na kouř který vycházel z lesa už nedaleko od nás a to bylo také místo do kterého jsem celou dobu tak civěl.

Tai Kentiri

Trochu zaraženě jsem se po senseiově výzvě poškrábal na hlavě a pak se pousmál. "Já ještě žádnou nemám. V našem klanu dostane člověk svou katanu až po probuzení suinataru, což se mi zatím nepovedlo. Boj s katanou jsem již trénoval, ale svou zatím nemám." vysvětlil jsem mu svou situaci. Poté jsem se zamyslel nad tím, co říkal Izanagi. "Já si myslím, že když už tady byl můj otec, že ve vesnici už určitě jsou ninjove z Konohy a zkoumají situaci." nadhodil jsem svou myšlenku, tázavě se podíval na senseie a čekal, s jakým vysvětlením přijde.

Taki Kentiri

Aj cez moju nie príliš najlepšiu náladu, som nenútene prevrátila očami. "Nie je príliš konkrétne..." prebehli mi v hlave slová senseia, aj keď s zľahka ironickým podtónom. Chápala som, že som v koncentrácií chakry dobrá.. teda skôr som to vedela, no okrem toho, Čo som už vedela.. mi to prišlo ako celkom zbytočnosť. Bola som zvedavá čo ma chce naučiť. Odvetil mu aj môj bráška, ktorý povedal v podstate to čo ja, až na tú katanu. Ja som nikdy nebola ten typ, ktorý by v rukách držal nejakú zbraň alebo tak. Nikdy som to ani netrénovala.. nikdy som v tom ani len nebola dobrá.
Nero zas hovoril, že sa chce zamerať na Taijutsu, a taktiež spomenul nejaké techniky, ktoré som tipla na ninjutsu: Bola som to len ja, alebo sme všetci mali dosť podobný štýl boja? Ak nás stretne nejaký chlapík, ktorý sa zameriava na boj proti takýmto ľuďom, náš tým pohorí. Musela som sa však pousmiať. Čo bude bude, o to sa budem strachovať až po tom. 
Akonáhle sa spomenula dedina, trocha ma zamrazilo. Muselo tam prísť o život množstvo ľudí. čakala som však na odpoveď od senseia. Pravdepodobne tam shinobi z dediny boli, no čo ak nie? Popravde som si myslela, źe bol práve otec ten typ, ktorý by uprednostnil nás pred hocikým iným, takže v dedine pravdepodobne zatiaľ nebol.

Daisuke Ryugo

Pozorně poslouchal každého z nich, když mu Tai řekl o kataně, tak měl co dělat, aby se neplácl do čela, protože mu došlo, že je blb, když si nepamatuje tradice Kentiri a už si myslel, že Tai tu katanu má. Pak promluvil Izanagi, který celou dobu sledoval hořící vesnici. Dai se ohlédl přes rameno a viděl hořící vesnice, pak se znovu podíval na Izanagiho. "Poslal jsme klona do Konohy, kde byl zrušen a poslal mi veškeré informace. Konoha vyslala Jira přímo k nám a členy ANBU jednotek právě do vesnice kvůli pomoci, takže je to v pořádku." Pak si znovu stoupl a zamyslel se. "Vrátíme se k tréninku u potoku nebo si chcete jít odpočinout do vesnice a já mezitím promluvím s Kentiri klanem, aby urychleně předali zbraň Taiovi a začali přemýšlet nad zbraní pro Taki a zároveň Izanagimu pomohu probudit druhý stupeň kekkei genkai, což je mnohem jednodušší než probudit Suinatar, kort když teď víte jak na to a budete moct trénovat i doma." Řekl a čekal jak se rozhodnou, protože věděl, že si každý prošel nějakým zraněním a není úplně nejlepší pokračovat v tréninku.

Taki Kentiri

Chvíľu som Senseia poćúvala. Teda chvíľu.. rozhodne po celý čas toho, ako rozprával. Popravde som chcela ísť domov.. chcela som si ľahnúť do mojej mäkkej postele, schovať hlavu do vankúša a trucovať najbližší týždeň, spolu s lamentovaním o mojej neschopnosti. Prstom som však len bodla do zeme a začala som v nej krúžiť a kresliť nejaký druh abstraktného umenia. Nechala som rozhodnutie na ostatných. Aj tak by som šla tam, alebo by som sa priklonila k tomu, ako by sa rozhodol bráška. Vždy to tak bolo, vždy to tak pravdepodobne bude.

Izanagi Ryugo

Zbystřil jsem když Daisuke zmínil že mi pomůže probudit druhý stupeň KG. Na tváři mi opět vyskočil úsměv a já začal nedočkavě přešlapovat. "Tak kdy začneme??" Prohlásil jsem a vytáhl jsem si cigaretu kterou jsem vzápětí zapálil. Konečně dnešek bude mít pořádný smysl!

Tai Kentiri

Odkýval celý Daisukeho proslov a poté se podíval po Taki. "Jestli chceš, jdi do vesnice, vím, že sis toho z nás dneska užila nejvíc." řekl jí a povzbudivě se na ni usmál. Poté se podíval na Daisukeho. "Jestli je to možné, tak já bych se, klidně sám, ještě vrátil k potoku a zkusil se zasoustředit na ten suinatarm jestli to teda nevadí." Nenápadně přešlápl trochu blíže k Izanagimu, který si zapálil, aby si mohl alespoň chvilku vychutnat tu vůni tabáku.

Daisuke Ryugo

Vyslechl všechny jejich poznámky a pak se pousmál. "Fajn, půjdeme všichni k potoku. Taki si tam odpočine pod stromem, v přírodě načerpá nejvíce energie. Tai bude trénovat Suinatar a já pomohu Izanagimu probudit druhý stupeň." Udělal vlastně ze všeho kompromis a pousmál se samostatně na Taki, protože si ji dost oblíbil, jelikož byla taková drobounká, ale hodně šikovná a nebojácná, což mu připomínalo jeho minulost, když měl ještě mladší sestru. Pomalu se zvedl ze země a podíval se k vesnici, která předtím byl v plamenech, už bylo vidět jen pár obláčků kouře, ale jinak nic, což značilo, že se vše uhasilo. "Kdo tam bude dříve, tak vyhrál." Zvolal i když věděl, že jsou všichni už trochu polámaní a zřejmě se to moc nechytí.

Tai Kentiri

Zvedl se, aby vyrazil na cestu k potoku, jak navrhl Daisuke. Pohledem ještě zalétl k vesnici, snad aby se přesvědčil, že tam doopravdy nebude potřeba jejich asistence. Když zjistil, že se od vesnice už jen tak kouří, spokojeně vyrazil na cestu k potoku. Po Daisukeho návrhu se nejdříve podíval na Daisukeho, po něm na Izanagiho, poté na Taki a nakonec akorát pokrčil rameny. "Já jsem nikdy nebyl vyloženě soutěživý typ." prohlásil, i když to nebyla pravda. Na nějaké závodění se v tu chvíli nijak zvlášť necítil.

Taki Kentiri

Prikývla som. Nie že by sa mi to páčilo, no nie že by som mala niečo proti. Popravde som sa momentálne príliš nevedela rozhodnúť a tak som sa priklonila k bráškovej strane. Každopádne to ešte sensei nespomenul "súťaž".. chcela so msa odreagovať, potrebovala som to. V momente keď ju vyhlásil, už som stála prikrčená na mieste a koncentrovala som chakru do nôh. Snáď prvý krát som ako senseiovi, tak aj Izanagimu a dokonca aj bráškovi ukázala techniky, ktoré som mala v rukávu.
"Suiton: Kouen!" V okolí nôh sa mi začala hromadiť vlhkosť zo vzduchu, ako aj voda vytvorená pomocou môjho suitonu. Vytvorili až dva provizórne vodné "víry". Nebolo to však všetko. "Tsūtenkyaku!" Sila v nohách sa mi takmer zniekoľkonásobila. Momentálne som bola schopná prekopnúť aj stromom. "Prvenstvo je moje!" Vyrazila som.. naozaj rýchlo kupredu. Síce už vedeli že som bola dobrá v koncentrácií chakry, no na týchto technikách mohli vidieť, na akej úrovni. Predsa len to nebolo nič jednoduché. Ani suitonová technika a ani posilnenie mojich vlastných svalov chakrou. Aj cez to, že som ako odrazovú plochu využívala vodu nahromadenú okolo chodidiel, sa pri každom mojom kroku v zemi spravil menší kráter, taký bahenný, keďže voda tiež robila svoje.

Daisuke Ryugo

Lehce ho překvapila Taiova reakce, protože nečekal až takovéhle vzdání. Jenže to už se začala předvádět Taki, která ukázala něco, co Daisuke neviděl. Bylo to, jako kdyby se jí pod nohami vytvářely nějaké vodní destičky nebo něco takového a v ten okamžik se rozeběhla směrem k místu tréninku. Daie to dost zaujalo, takže jen zakroutil hlavou "Tak to teda ne!" zvolala a rozeběhl se hned za Taki, při čemž z dálky zkoumal tu její techniku.

Taki Kentiri

"Nie!! To teda nie !! Nedobehnete ma sensei haha!" Zasmiala som sa a popravde som to brala ako výzvu. Mohol si všimnúť že vodu využívam nie len ako odrazový mostík. V podstate sa zhromažďovala okolo mojich nôh a vyzerala podobne ako toto. Sama som ani nohami nedopadala na zem. Z jeho pohľadu to mohlo vyzerať tak trocha ako levitácia, skutočnosť však bola taká, akú typoval. Vodu som používala ako odrazový mostík. Tým pádom mi nevadili rôzne kolízie na zemi.. kamene, výčnelky či nebodaj konáre. Rýchlosť som nabrala aj vďaka už spomínanej technike Tsūtenkyaku, ktorú som však využívala k odrazeniu, nie ku kopnutiu. Sila ktorou som sa od vody odrazila bola natoľko veľká, že voda spod mojich chodidiel často neudržala svoju pevnosť a po mojom odrazení vypálila niečo na štýl vodnej trisky priamo do zeme, čo za mnou zanechávalo dosť viditeľné bahnité a pomerne menšie kráteri. Naozaj sa nejednalo o nič veľké. Bolo však vidieť, že ma to tiež dosť unavuje. Pretože sa jednalo o využívania dvoch techník, pri čom boli obe veľmi náročné na koncentráciu chakry.

Tai Kentiri

Hlasitě si oddechl, když Taki vyrazila sprintem pryč a sensei za ní. "No, tak tohle vyšlo." řekl s úsměvem sám sobě a také Izanagimu, který stál stále vedle něj. Sáhl do kapsy, vytáhl z krabičky cigaretu, zapálil si a zhluboka potáhl. S úsměvem na tváři vydechl kouř. "Celý den jsem na tebe čekal." promluvil v podstatě na cigaretu. V klidu si dokouřil a až poté vyrazil sprintem směrem k potoku, aby tam nedorazil až za půl hodiny.

Daisuke Ryugo

Hm, to je zajímavé. Tahle holka má opravdu zvláštní specializace, to bude těžké. Snad při aktivaci Suinataru zjistíme, co je její předností. Pomyslel si Daisuke, když viděl techniku Taki. Poté se ohlédl za sebe, při čemž díky kekkei genkai věděl, že ti dva za nimi se rozeběhli, ale předtím si ještě zakouřili. Syn Jira Kentiriho a takhle si čudí, co by na to řekl táta. Pousmál se nad tou představou a běžel dál. Po chvíli doběhli s Taki na místo, kde byla Taki samozřejmě první. "Takže ty jsi vypadala na umření a takhle ses teď předvedla?" Zasmál se, při čemž si z batohu vytáhl láhev vody a hodil ji směrem k Taki, aby se napila. Pak se pousmál a sedl si na nejbližší kámen s cigaretou v puse a jen hleděl do dálky, kde vyhlížel ty dva.

Izanagi Ryugo

Sbalili jsme se a vydali k potůčku kde jsem se měl pokusit probudil další stupeň KG a taktéž Tai měl trénovat probuzení svého suinataru. No Sensei vyhlásil závod kdo tam bude první, nějak jsem neměl náladu závodit a tak jsme zůstali s Taiem po zadu. Když vytáhl cigaretu a zapálil si tak jsem se jen usmál, protože mi celou dobu dával najevo jak má na ní chuť. "3 kuřáci v týmu, tohle konoha asi ještě nezažila." Zasmál jsem se a to už Tai dokouřil a vyrazil taky kupředu. "Ah, se zvrknutým kotníkem se namáhat nebudu." Po dokouřené cigaretě jsem vytáhl další a tu jsem pomalu kouřil přičemž jsem šel za nimi.

Taki Kentiri

Bráška si rozhodne dával na čas.. a ja som tak nejak tušila prečo. Len som sa pozrela na senseia a trocha smutne som sa pousmiala. Chytila som vodu a začala som ju do seba slopať. Bolo pravda, že ma to dosť vyčerpalo.. mala by som sa naučiť lepšie ovládať.. nie len moju chakru."Znova fajčí... stavíme sa?" Mohlo mu to prísť divné. Predsa len som Izanagiho moc nepoznala a bola to jediná možná osoba, ku ktorej som to mohla povedať. Myslela som však brášku. Trápilo ma to.. nechcela som aby fajčil jednoducho.. som to neznášala. Každý sa však s problémami vysporiada inak a tak.. som mu nikdy ani len nenaznačila, že toto jeho malé tajomstvo viem.