Modrý tým u táboráku!

Daisuke Ryugo

Když se s ním chtěla vsadit, tak mu to bylo trochu blbé, jelikož to díky svému kekkei genkai věděl, takže na její otázku jen protáhl koutky úst a pousmál se. "Také si myslím." Zasmál se, ale to už doběhl Tai. Za ním v dálce přicházel i Izanagi. "Trochu nadšení do toho umírání!" Zvolal vesele a pousmál se. Měl radost z toho, že má svůj tým i z toho, že dopadli někoho, jako je právě Malakai. Když došel Izanagi, tak vytáhl z batohu jakýsi uhlík. Byl velký asi jako Izanagiho dlaň a vypadal fakt jako klasické černé uhlí, ale krásně ve tvaru hokejového puku a hodil ho obloučkem a pomalu Izanagiho, abych ho mohl snadno chytit. Mezitím ukázal Kentiri sourozencům směrem k vodě, kde měli trénovat aktivaci Suinataru. "Tak vy dva můžete trénovat Suinatar nebo se koukat na to, jak se bude Izanagi snažit probouzet druhý stupeň klanového kekkei genkai." Navrhl a pak přešel blíže k Izanagimu. "Druhý stupeň se probouzí tím, že se snažíš do uhlíku koncentrovat svou chakru a snažíš se ho zničit. Je to jako u zjišťování podstaty chakry s tím, že tady tě ten uhlík bude pálit čím dál více, co do něj budeš dávat chakru, ale musíš to ustát. Potom buďto shoří, což znamená, že budeš mít silnější katon, rozteče se, to znamená, že budeš ovládat lávu, promění se v kouř, což znamená práci s kouřem a nebo zmrzne a to znamená studený oheň." Řekl a koukal na něj. "Většinou to trvá tak hodinu, pokud je již uživatel připraven na druhý stupeň." Dodal a pak mu došlo, že bude možná zmatený z toho, co mu říkali na akademii, že se druhý stupeň získává po omdlení uživatele. "Tohle je druhá cesta, jak zjistit druhý stupeň. První je právě omdlení, ale je to zdlouhavé. Jediná nevýhoda této cesty je ta, že budeš mít potom malé jizvy na dlaních, ale to mám i já." Ukázal své dlaně, kde bylo pár malých jizev.

Izanagi Ryugo

Pomalu jsem došel ke zbytku týmu a to už jsem dokuřoval svou druhou cigaretu. Když jsem však zahodil vajgla, z rázu mi přiletělo do rukou něco dalšího. Byl to podivný uhlík který mi padl přímo do dlaně. Pak jsem si vyslechl od mistra co přesně mám dělat a já jen s úsměvem kývnul. "Pokud je to rychlejší tak to určitě stojí za těch pár jizviček!" Posadil jsem se na nejbližší kámen a stiskl uhlík v ruce. Zavřel jsem oči a své soustředění jsem dal pouze do koncentrování chakry ve své dlani a do uhlíku. Kéžby to byla láva, mohl bych pak ukázat otcovi jak jsem mocný! Pomyslel jsem si a myšlenka mi jen proběhla hlavou.

Tai Kentiri

Dorazil k potoku o nějakou chvíli před Izanagim a spokojeně se usmál na senseie i Taki. "Tak aspoň nejsem poslední." řekl a zasmál se. Poté už ovšem dorazil Izanagi. Se zájmem si poslechl, jak Daisuke vyprávěl, jakým způsobem se probouzí 2. stupeň jejich kekkei genkai. "Fascinující." pomyslel si a chvilku ještě zaujatě zíral, jak se Izanagi pustil do procedury popsané Daisukem. Poté už se šel soustředit sám na sebe. Došel doprostřed potoka a tam si klekl na kolena a zavřel oči. Chvíli jen tak vnímal vodu, snažil se jí cítit rukama ponořenýma do vody. Minimálně deset minut tam jen seděl a snažil se vnímat tekoucí vodu. Poté s začal soustředit na koncentraci chakry do očí. Snažil se tam dávat menší dávky, ale doopravdy jí koncentrovat přímo do očí. Dalších deset minut strávil soustředěním se na pomalou koncentraci chakry do očí, zatímco pořád klečel ve vodě, s rukama ponořenýma do potoka. Za víčky začal cítit lehké šimrání. Nejspíš si myslel, že lépe už chakru zkoncentrovat nedokáže, jelikož v tu chvíli otevřel oči a s hlubokým nádechem se ponořil do vody, oči stále otevřené.

Taki Kentiri

Nevyzerala som príliš nadšene, keď mi sensei len prikývol. 
"Nehovorte mu, že to viem.. hai? Prosím." Následne sem obaja prišli a .. obaja sa pustili do svojho tréningu. Okrem mňa. Nie že by som nechcela prebudiť Suitanar no.. popravde som si myslela, že by som to zvládla skôr ako Tai. Mala som ho naozaj rada a vedela som, čo to pre neho znamená. Rovnako bol starší, čo by ho asi čakalo doma, keby že sa dozvedeli že sa nechal poraziť od mladšej sestri... meh, nechcela som aby sa mu otec posmieval. Aj keby to mal myslieť len zo srandy. Preto som si len sadla na zem a sledovala som ich. Popíjala som pri tom vodu a.. no oddychovala som. Nie že by som to tu chcela ničiť trebárs tréningom a zdokonaľovaním mojich dvoch už zvládnutých techník.

Daisuke Ryugo

Tai a Izanagi se pustili do svých tréninků, jen Taki seděla dál na kameni a koukala jak oba trénují. To samozřejmě Daie zaujalo a šel si k ní sednout. Mezitím pozoroval Izanagiho, jak se snaží a věděl, že teď už mu moc nepomůže a musí se sám snažit, takže jen čekal zda se někdo z nich na něco zeptá nebo bude chtít nějakou asistenci. Seděl si tam tak s Taki než ho něco napadlo. "Taki ty tedy nechceš probouzet svůj Suinatar?" Zeptal se, ale než odpověděla, tak mluvil dál. "Chvíli nech Taie se trápit, protože to pomůže, ale pak běž k vodě a jelikož umíš dobře koncentraci chakry, tak vlož do vody dlaně a koncentruj chakru do vody. Jste sourozenci, takže vaše chakra bude stejná a tím pádem on bude vstřebávat i tvou chakru, což mu pomůže. Jiro mi kdysi řekl, že takhle mu pomohl jeho vlastní bratr s aktivací Suinataru." Pak mu došlo, že řekl něco o Jirově bratrovi, což neměl, protože Tai ani Taki nevěděli, že jejich otec má nebo měl bratra. A trochu doufal, že si to Taki neuvědomí a na nic se nezeptá.

Izanagi Ryugo

V tu chvíli už jsem nevnímal o čem se tamti baví a jen jsem se snažil myslet na koncentraci. V tom jsem si ale vzpomněl na trénink běhání po stromě. Ještě víc jsem se začal soustředit a vnuknul jsem si myšlenku proč to vlastně dělám... pro svého otce. Má ruka se rozzářila a obalila se modrou barvou - chakrou. Došlo k typické koncentraci a já ucítil jak se v mé ruce uhlík začal rozžhavovat.

Taki Kentiri

Sensei si ku mne po chvíľke sadol. Ja som stále mala upreté oči na tých dvoch, ktorý sa tak snažili. Spýtal sa ma, či nechcem prebudiť Suitanar no nestihla som mu odpovedať, pretože pokračoval.
"Wuau.. to ide?" Spýtala som sa, no všetky jeho slová mi začali dochádzať trocha .. pomalšie. Keby že mi nepovie, aby som bráškovi nechala trocha času, asi by som sa tam teraz nahrnula a zmienku o bratovi môjho otca, by som chtiac či nechtiac prepočula. 
"Ocko mal brášku?" Môj výraz musel byť na nezaplatenie. Pýtala som sa to však potichu, ako keby sa jednalo o nejaké tajomstvo. Čo bol pravdepodobne fakt. Celkom ma to však šokovalo. Prečo som o tom nevedela? Čo sa môjmu strýkovi stalo?

Izanagiho začaly dost pálit ruce, cítil, jak se mu pálí kůže a pomalu i samotné maso. Každopádně věděl, že to musí přečkat minimálně ještě hodinu, aby byla vůbec možnost, že se to projeví.

Daisuke Ryugo

Sledoval Izanagiho, jak se snaží a lehce se usmíval, protože se mu líbilo, jaké zapálení do toho měl, což bylo dobře. Zřejmě Izanagiho doprovodila nějaká myšlenka, která ho motivovala. Jenže pak přišla otázka, které se Dai skutečně bál. Taki nepřeslechla zmínku o jejím strýci a teď už nebylo úniku, jelikož kdyby ji neodpověděl, tak se stejně jednou Jira zeptá. "Pššš." Naznačil Dai tu skutečnost, že to je fakt tajemství. "Ano, tvůj táta má bratra. Ten s ním však nepřišel do Konohy. Je na cestách ve světě, kde hledá jednoho člověka. Tvůj strýc se jmenuje Sayaru Kentiri a je jedním z nejsilnějších členů Kentiri klanu, které znám." Pousmál se a sledoval její reakci. "Ale otce se na to neptej, nemyslí si, že je čas na to, abyste se o strýci dozvěděli. Není to tak jednoduché."

Taki Kentiri

Nevedela som, čo si mám o tom myslieť. Na jednu stranu som bola rada, že mám strýka. Otec však musel mať dobrý dôvod na to, aby nám o ňom nepovedal. Inak som si to nevedela predstaviť. Skôr ma však mrzelo, že mi niečo také zatajila mamča. No za nič som ich nevinila, prechádzali si mnohým. Kolená som na chvíľku pritlačila k hrudi, objala som si ich a bradu som si položila na ne. Bolo vidieť, že nad niečím rozmýšľam a že to pravdepodobne nie je úplne najveselšia vec. "Čo je jednoduché..." Zamrmlala som a len som si prstom začala kresliť do zeme kanji znaky. Stačil mi už len jeden pohľad na brášku, aby som sa postavila a bez slova som pribehla až k okraju potoku. Prečo mu aj nepomôcť? Sensei si mohol všimnúť, že to moje kreslenie vlastne boli písmenká, spojené do slov. Bolo to meno mojej mamy. Aký to však malo význam, mohol len tušiť.
Stúpila som do vody a schválne som išla za bráškom, aby si ma nevšimol. Kľakla som si a ruky som vložila do vody. Zatvorila som oči a.. začala som sa sústrediť. Ak stačilo vypustiť chakru, mala by som to zvládnuť.

Izanagi Ryugo

Dlaň mě začala pořádně pálit a já zatnul zuby bolestí. Začal jsem být nervózní, bylo to teprve jen pár minut a já měl před sebou ještě necelou hodinu takového utrpení. Mezírkami v dlani mi začala protékat krev která začala kapat pod mé nohy. Bolest mě oslabovala ale přesto jsem se snažil držet maximální koncentraci. Mírně jsem pootevřel oči a podíval se na senseie. "Daisuke-sensei, teď by se hodilo nějaké rozptýlení, protože čím víc na to myslím, tím víc to neskutečně bolí!"

Daisuke Ryugo

Izanagi se ozval, což bylo jasné, protože i Daisuke si to zažil a ví, že jde opravdu o velkou bolest. Jenže není možnost, jak se té bolesti zbavit. Nelze zchladit dlaně, protože by to uhasilo uhlík a pouhé povídání také moc nepomůže. Ale nebyla jiná možnost. Dai si tedy stoupl a došel před Izanagiho. "Tak mi pověz, co by sis přál, aby se s uhlíkem stalo? Už jsi nad svým druhým stupněm někdy přemýšlel?" Zeptal se a sledoval ho. Poté se však ještě podíval směrem k Taiovi, kterému už pod vodou trochu modral obličej, protože se pomalu začal topit. Mezitím Taki vpouštěla do vody svou chakru a Tai mohl cítit, že ho trochu pálí oči.

Tai Kentiri

Pomalu, ale jistě mu docházel kyslík a začínal se blížit k hranici, kdy ho pud sebezáchovy vytáhne z vody. Zatím se snažil to vnitřní volání potlačit jak jen mohl. Začali ho pálit oči, ale nemohl ani v nejmenším určit, jestli se třeba něco doopravdy začíná, s Takiinou pomocí, o které nevěděl, něco dít, nebo je to prostě tím, že má takovou dobu otevřené oči ve studeném potoce. Každopádně ve chvíli, kdy začal cítit toto pálení, zmobilizoval veškerou svou zbylou sílu na to, aby koncentroval chakru do očí a tuto koncentraci nepřerušil. Chvíli ještě vydržel ve vodě a poté se s rychlým škubnutím vynořil a velice krátce a sípavě se nadechoval. Po čtyřech se odplazil horní částí těla mimo potok, položil se na záda a zhluboka dýchal, aby dohnal svůj deficit. Oči měl zavřené, naprosto vyčerpaný si nebyl vůbec jistý, jestli toto snažení k něčemu vedlo.

Izanagi Ryugo

"Hehe, no podle toho.... co jste říkal .... chtěl bych.... aby se roztekl.." Vydal jsem ze sebe s pauzami protože v té bolesti jsem moc plynule mluvit nedokázal. "Přemýšlel jsem nad tím.... zajímá mě... jak to využiju v boji....a jak to skloubím se svým stylem!" Vymáčkl jsem ze sebe poté co jsem se trošku nadechl. Na čele se mi tvořili kapky potu a já zatínal zuby co to jen šlo. Pohled jsem ale malinko odvrátil na Taki a jeden koutek mi začal cukat do úsměvu. Aspoň nějaké odreagování.

Tai byl naprosto vyčerpaný, dal do toho téměř všechno, ale ani nevěděl, zda to něco změnilo. Když však otevřel oči, tak uviděl Taki, která se začala motat z místa na místo. Taki začalo pálit pravé oko a Taie pálilo naopak levé oko. Když se vše uklidnilo a podívali se na sebe, tak uviděli, že má každý jedno oko úplně jiné než to druhé. Každému se aktivoval jeden Suinatar.

Daisuke Ryugo

Ve chvíli kdy se Izanagi podíval směrem k Taki, tak cítil jakousi úlevu a zároveň si všiml, že se začala nějak motat a držela se za oko, to samé i Tai. Věděl, že je Taki v nebezpečí, ale v ten okamžik ucítil, jak ho něco začalo pálit na hrudi a na rukou. Na ruce se mu objevila další část jeho tetování a uhlík, který se roztekl, tak jakoby praskl a vyprskl na Izanagiho hruď. Tričko mu ihned začalo hořet, což Daisuke nenechal jen tak a hned mu to tričko jedním pohybem strhl. Zůstal na něm jen jakýsi kus trička s velkým výstřihem. Za prvé se mu aktivoval druhý stupeň kekkei genkai a za druhé se mu na hrudi vypálil jakýsi znak, který připomínal kapku vody.

Taki Kentiri

Začalo ma páliť pravé oko. Nepochopila som prečo. Popri tom sa mi zamotala hlava a ja som bola nútená si oko pritlačiť dlaňou a začať si ho šúchať no.. nie že by to nejak pomohlo. Spadla som do vody na zadok a ruku som pomaly začala sťahovať z očí. Pozrela som sa trocha vyplašene na brášku, ktorého ľavé oko nabralo podobu Suitanaru. Prečo len jedno a.. prečo aj ja ? nechápala som to. Predsa len som sa o to tento krát nepokúšala, skôr som chcela pomôcť jemu. Že by to bolo tým, že sme boli súrodenci?
V tom som si všimla taktiež oheň. Izanagimu začalo horieť tričko a ja som na neho ostala civieť s otvorenými ústami.
"Č.. čo.. to.. eh." Poškrabala som sa v hlave a ešte pár krát som si pretrela oko, v ktorom som mala Suitanar. Cítila som sa zvláštne, celé to tu bolo zvláštne a absolútne ničomu som nechápala.

Izanagi Ryugo

Uklidňoval měl pohled na Taki ale trošku mě znepokojilo co se jim přihodilo. O jejich KG jsem věděl jen z vyprávění ale nic takového jsem ještě neviděl. To už jsem ale ucítil něco pálivého. "Co to sakra.." Zeptal jsem se víceméně sám sebe a pohlédl jsem na ruku kde se začalo tetování rozšiřovat. Pak jsem ale ucítil ještě pálivější pocit na hrudi, až mi z toho chytlo triko. To mi ale Daisuke strhnul a já zůstal nechápavě civět na kapku vypálenou do mé hrudi. "Eto... tohle je taky součástí druhého stupně Kekkei Genkai?" Zeptal jsem se vážně překvapeně přičemž jsem rozevřel pěst v které býval uhlík. Byl rozteklý.

Daisuke Ryugo

Během chvíle se staly dvě podivné věci. Nejdříve se aktivoval Suinatar v jednom oku Taki i Taiovi a hned na to se Izanagimu vypálil jakýsi znak vody na hruď, což rozhodně nepatřilo k druhému stupni jeho kekkei genkai. Daisuke se ani s jednou takovou událostí nesetkal. Tohle ho dost překvapilo a nevěděl, zda je to dobře nebo špatně. "Fajn, tohle začíná být divné." Řekl tiše a přešel k věcem, které si sbalil a dal na záda bágl. "Je čas vyrazit. Izanagi půjde se mnou do sídla Ryugo, kde dojdeme za někým starším, abychom zjistili, co se stalo a vy dva běžte za svým otcem, ten bude vědět, co se stalo." Řekl jim a čekal až si sbalí věci.

Taki Kentiri

Náš podivný Suitanar očividne tiež nebola jediná zvláštnosť, ktorá sa tu stala. Taktiež Izanagi vyzeral.. podivne. Aj keď vidieť ho bez trička.. radšej som si ho moc neobzerala, ešte by si niečo pomyslel. Bolo vidieť že už nie je úplným dieťaťom, čo sa tela týkalo. 
Rukou som si zakryla ústa a zároveň prstami aj oči, no stále som sa na neho pozerala skrz ne. 
"H..h..hai sensei!" Zakoktala som sa, po čom som vyrazila k môjmu batohu a rýchlo som si ho dala na seba. Nie že by som z neho niečo stihla vybaliť.
"Hehe, sme unikátny bráška.. pochybujem že to takto niekto mal pred nami." Vyplazila som na brášku jazyk a takmer som poskočila od radosti. Jeden pohľad na Izanagiho ma však znova prinútil prikriť si oči rukami.