Modrý tým u táboráku!

Daisuke Ryugo

Věděl, že to Taki nějakou dobu zabere, takže odešel ke klukům, kde akorát viděl Taie, který to vyběhl a Izanagiho, který znovu dopadl na zem. Tenhle kluk je jak já dříve. Pomyslel si a lehce se pousmál nad nostalgickou představou.

"Dělej, vyběhni to! Všichni kolem tebe už to umí, jen ty brzdíš celou třídu." Řval starší pán, který byl zřejmě lektorem třídy, která se učila v lesích běhat po stromech. Všichni již spokojeně stáli v korunách stromů, jen Daisuke stále zkoušel vybíhat, pak padal a opět zase zkoušel vybíhat. "No jooo!" Zvolal mladý Daisuke a opět se pokusil vyběhnout. Byl celý vyhecovaný a věděl, že teď to vyběhne. Ale nevyběhl, zase spadl.

Přešel ke stromu k Taiovi a pousmál se. "Jdi za sestrou, vysvětlí ti, co máš dělat." Řekl a čekal až odejde, aby si vzal do parády samotného Izanagiho. "Pojď sem." Zavolal ho, sedl si na velký kámen a z kapsy vytáhl dvě cigarety, při čemž jednu podal Izanagimu. Poté počkal až si sedne vedle něj a zapálil mu. "Až budeš stát před stromem a koncentrovat chakru, tak zavři oči a představ si věc, osobu nebo cíl kvůli kterému to děláš. Zapomeň, že tu jsou další lidi a dělej to jen sám pro sebe. Většina neúspěchů spočívá v tom, že lidem až moc záleží na tom, co si o nich myslí okolí." Řekl a s úsměvem na něj kývl.

Tai Kentiri

Ještě chvíli jsem se jen tak převaloval v bolestech z naraženého pozadí. Až když mi sensei řekl, abych odešel za Taki, tak jsem šel. No šel.. Víceméně jsem se tam doplazil, nebo spíš došoural ve dřepu. Po chvilce už jsem se ovšem normálně postavil a snažil se dělat, že mě nic nebolí. Došel jsem až na okraj potoku, ve kterém už klečela Taki a očividně se pekelně soustředila. Rozhodl jsem se, že jí v soustředění nebudu rušit a na instrukce se jí zeptám až poté, co dokončí to, co zrovna předváděla. Opatrně jsem si s bolestným syknutím dosedl na okraj potoka a se zájmem jí sledoval.

Izanagi Ryugo

Když přišel sensei a oslovil mě ať si k němu sednu, kývnul jsem na souhlas a pomalu jsem se vyškrábal na nohy. Kulhal jsem a nemohl jsem moc došlápnout kvůli tomu kotníku. Dobelhal jsem se k Daisukemu a sedl si vedle něj. S úsměvem jsem přijal cigaratu. Díky.. Poděkoval jsem když mi připálil. Poslouchal jsem jeho rady a přikyvoval. Něco na tom vážně bude. Pomyslel jsem si a postavil jsem se znovu před svůj strom. Zavřel jsem oči a vypnul jsem na chvilku celé své okolí. V mé hlavě se ocitnulo jen ticho a já si představil svého otce, svůj vzor. Otče... Za tu dobu má cigareta vyhořela do půlky a velký kus tabáku se odlomil a roztříštil se mi na špičce boty. Znovu jsem zkoncentroval chakru do nohou a rozeběhl se na strom. Těsně před stromem jsem otevřel oči a s maximální koncentrací jsem běžel po kmenu nahoru. V mých uších bylo stále ticho, ani šum listí, ani zpěv ptáků jsem neslyšel. Před očima jako bych viděl svého otce co běží předemnou. Uběhlo pár vteřin v téhle mojí fázi a já už byl 3-4 kroky nad kunaiem. Když jsem si to však uvědomil bylo to jako bych se probudil zpátky do reality. Soustředění mě opustilo a já po dalších dvou krocích ztratil stabilitu. V tom se mi ale na tváři vytvořil můj typický úsměv a já řekl nahlas "Ještě ne..." .. Když jsem se zastavil a byl jsem ve zlomu pádu, složil jsem jednoduchou pečeť "Bushin no Jutsu" Podemnou se vytvořil jednoduchý a primitivní klon kterému jsem šlápl na hlavu. Jako blesk jsem se od něj odrazil a vyletěl jsem až do koruny stromu kde jsem přistál na silné větvi. (Klon se samozřejmě hned rozpustil) Vytáhl jsem cigaretu z pusy a spokojeně vydechl kouř. Pohlédl jsem na zem kde seděl sensei a sledoval mě. Děkuji vám. Bez vás bych to nikdy nezvládl. Řekl jsem hlasitě a to už se mi vrátila bolest do kotníku a já mírně klopýtnul. Chytil jsem se však nejbližší větve abych nespadl a dál jsem si užíval ten rozhled z koruny stromu.

Taki Kentiri

Byť vodou... byť vodou.. ako voda.. voda.. Hovorila som si a ako som tam tak kľačala, tak už aj s predošlého bláznenia vo vode som bola úplne premočená, takže som sa naozaj cítila ako taký vodný mužík. Musela som sa ale sústrediť a tak som na podobné veci nemyslela. Stále som sa pokúšala prelomiť tú moju pomyselnú bariéru, ktorú som na ceste koncentrácie k mojim očiam cítila. 
Na koniec sa mi to podarilo a ja som začala cítiť svrbenie. Svrbenie v očiach z toho, aby som v nich koncentrovala chakru. Každopádne som absolútne netušila, koľko a ako, takže to stále mohlo dopadnúť akokoľvek. Mala som chuť si ich pretrieť no namiesto toho som oči len otvorila, nadýchla som sa a následne som sa predklonila a tvár som ponorila do vody. Nevedela som však, čo sa má diať. Mala som ich vo vode otvorené a snažila som sa ich udržať otvorené počas celého môjho limitu, ktorý som pod vodou so vzduchom vydržala.

Daisuke Ryugo

Izanagi se od klonu neodrazil, neboť jde o základní techniku, která je jen jakýsi hologram, takže je nehmotný a nedá se ho dotknout. Každopádně vyběhl do koruny stromu, kde se rozhlížel po krajině a v dálce mohl vidět jakýsi kouř. Nebyl to kouř od klasického táboráku, ale jakoby tam něco hořelo. Daisuke pomalu přešel ke Kentiri sourozencům a sledoval Taki, jak se snaží probudit své oči. "Sleduj sestru. Stačí koncentrovat chakru do očí a až budeš cítit, že je tam dost chakry, tak ponoříš hlavu do vody a otevřeš oči. Jde o to, že se vaše chakra musí sžít s vodou a toho nejlépe docílíš právě přes oči, které vodu také potřebují." Vysvětlil Daisuke Taiovi a podíval se zpět na Izanagiho, který vypadal, že něco vidí a něco ho zaujalo. "Co se děje?" Zvolal a čekal na jeho odpověď.

Izanagi Ryugo

"Hej Taii!" Křikl jsem na svého parťáka kterému jsem s úšklebkem zamával z koruny. "Až sem bys to nezvládl co?!" Zvolal jsem vítězně ačkoliv jsem ani sám nevěděl jak se mi to povedlo. Málem jsem z znovu spadl z vratké větve ale ustál jsem to a to už se můj pohled upřel na velký kouř v dáli který byl nezvyklý. V tom na mě zakřičel sensei co se děje a já dál zaseknutě hleděl do dáli. "Nevím, jestli si někdo jako táboráček zapaluje celé stromy, každopádně to vypadá jako pořádný požár a nedaleko odsud." Zakřičel jsem na něj odpověď a mávl ať se přijde také podívat. Co to sakra může být, doufám že je to jen nehoda..

Tai Kentiri

Pozorně jsem si vyslechl senseiovi instrukce a chystal jsem se pomalu vyrazit do vody, abych se také pokusil o aktivaci svého Suinataru jako Taki, která momentálně měla hlavu pod vodou. Ještě jsem se zasmál a počastoval Izanagiho gestem ruky, jež ho odkázalo za jeho poznámku do patřičných míst. Chystal jsem se znovu otočit směrem k potoku, když v tom Daisuke zavolal na Izanagiho a oba vypadali lehce znepokojeně. Vytáhl jsem obočí a úplně se otočil od potoku a postavil se vedle Daisukeho. "Co myslíte, že to může být?" zeptal jsem se napůl nervózně a napůl plný zvědavosti.

Taki Kentiri

Nakoniec som bola nútená vynoriť. O sústredení sa teraz nedalo hovoriť ani mäkké ň, keďže som sa tam takmer sama pridusila. Zhlboka som sa nadýchla a začala som si šúchať oči, štípali ma. Predsa len to nebolo niečo, na čo som bola zvyknutá .. a už pred ponorením do vody ma oči svrbeli. 
Bola som trocha červená a pár krát som z úst vykašľala vodu.
"Meh.. na budúce.. kuh.. kuh.. si musím dať väčší pozor." Zasmiala sa nad vlastnou neopatrnosťou a pár krát som si pobúchala po hrudi. Znova som sa rozkašľala, no usmievala som sa, takže som bola viac menej.. teda viac, v pohode. Ani som nezaregistrovala, že sa niečo okolo deje. Teda že sa o niečom rozprávajú. Videla som len nervózneho brášku a tak som sa na neho spýtavo pozrela.

Daisuke Ryugo

Poslouchal co říká Izanagi a pak k němu také vyběhl, při čemž ho málem strčil ze stromu, ale nakonec to ustál. Zahleděl se do dálky a uviděl doutnající část lesa. Tam je vesnička Kiashu. Přemýšlel a pak mu to došlo. Mají tam chrám boha vody! Jenže začal váhat, co udělat, protože nebyl čas poslat informaci do Konohy a zároveň se bál jít na možné místo útoku Káčka společně s ještě nevycvičeným týmem, od kterého neví, co očekávat. Jenže nebyla jiná možnost, jednou byli ninjové, tak museli počítat s tím, že půjdou do boje proti někomu silnému a sám si věřil, že je při nejhorším dokáže ochránit. Poskládal několik pečetí a pak tiše pronesl "Kemu Bunshin no Jutsu." a z jeho úst se linul tmavý kouř, který se zformoval do jeho podoby, jelikož vytvořil kouřového klona. Ten ihned vystartoval a běžel směrem do Konohy, kde měl informovat Hokage o potenciální hrozbě. "Nechte si tu zbytečné věci, vezměte si jen zbraně a co potřebujete k boji. Jdeme tam." Popadl Izanagiho za břicho a skočil s ním ze stromu, při čemž si ze svého batohu vytáhl luk, ale neměl žádné šípy, což mohlo být poněkud zvláštní.

Izanagi Ryugo

Než jsem však stihl upozornit na svůj úspěch i Taki abych na ní nějak zapůsobil, už mě sensei čapnul a letěl semnou dolů ze stromu. Zbraně? Sotva nám začal trénink a už chce aby jsme se vystavili nebezpečí? Pomyslel jsem si trošku zděšeně ale když jsme dopadli na zem tak jsem se zas jen usmál. Došel jsem ke svým zbraním a připevnil jsem si je na sebe jako vždy. Odepnul jsem si svou čelenku z krku a omotal jí kolem zvrknutého kotníku abych si ho zpevil místo bandage. "Tak jdem na to!" Zvolal jsem odhodlaně a čekal na další pokyn od Daisukeho.

Taki Kentiri

Bola som trocha nervózna. Trocha dosť. Po slovách že si zo sebou máme zobrať zbrane, som si začala šahať po stehnách, po páse a.. tie boli fuč. Následne som si stihla už len vlepiť facepalm a sťažka si povzdychnúť. "Nechala som si ich doma.." Šepla som no na druhú strnau, som ich až tak nepotrebovala. Preto som si len ruky zastrčila do záhybov mikino-plášťa a začala som trocha poskakovať. Bola som nintaijutsu bojovník, nevyužívala som zbrane. Moje telo bolo jednou z mojich najväčších kariet. Nie že by som sa tešila. Popravde som skackala od nervozity. Čo ak sa niečo stane? Predsa len.. nebola som ten typ, ktorý by dokázaô ublížiť človeku. Ak ma tam niekto napadne, pravdepodobne sa budem len brániť... koľko by som to však vydržala? To je vo hviezdach. V myšlienkach som však dosť predbiehala, ani som moc nevnímala okolie.

Tai Kentiri

Cítil jsem, jak ve mě rostlo vzrušení, když sensei řekl, že se půjdeme podívat, co se děje tam, odkud vycházel ten kouř. Samozřejmě jsem cítil i jisté obavy, ale spíš jsem se bál o Taki, než sám o sebe. Úzkostlivě jsem se po ní podíval. Nevypadala úplně nadšeně. Došel jsem k ní, zmáčkl jí rameno a povzbudivě jsem se na ní usmál. "Všechno bude v pohodě." řekl jsem jí. U sebe jsem měl akorát základní výbavu ninji, s žádnou zbraní jsem nebojoval. Postavil jsem se vedle Izanagiho a pousmál jsem se nad jeho elánem. "S tímhle klukem si budu vážně dobře rozumět. Poté už můj výraz ovšem zvážněl, podíval jsem se na senseie a čekal na další pokyny.

Daisuke Ryugo

Počkal až si vezmou své věci a pak zavelel k běhu směrem k místu, kde dost hořelo. Již v dálce viděli, jak se promítá oranžová barva od ohně a po chvíli byl slyšet i křik lidí, kteří byli v hořící vesnici. "Dávejte si bacha, nehrajte si hlavně na hrdiny. Pokud nebudeme mít jak pomoct, tak se stáhneme a počkáme na posilu z Konohy." Řekl za běhu a dal ruce do pečetě. Ovládá kouř, takže mu kouř začal dávat informace o tom, co se v té vesnici děje. Cože? Že by to byl ten, kterého hledáme už půl roku? Pomyslel si a vybavil si spisy o tajemném Káčku, který vypaluje chrámy a podobná místa, jelikož věří v Jashina. Byl popisován, jako muž v 38 letech s velkou jizvou na obličeji, ale v dálce byl vidět jiný muž, který mu však byl celkem podobný.


Než stihl Daisuke zareagovat, tak se ten člověk ze vzdálené vesnice přenesl přímo před něj a přikrčený kopl Daisukeho do břicha, který se následně proletěl celkem daleko až se zastavil o velký strom. Pak se neznámý muž podíval na trojici geninů a svým hrubým hlasem prohlásil. "Hmm, tohle bude zábava."

Taki Kentiri

Bráška sa ma posnažil trocha.. pozbudiť. Ocenila som to, no na tvári sa mi objavil len slabý úsmev. Ako inak, celkom som sa bála. Vyrazili sme za senseiom, ktorý nám hovoril, aby sme sa nehrali na hrdinov. To som rozhodne nemienila robiť.
V diaľke sme uvideli muža. Pozorne som si ho prezrela, aj keď som nevidela detaily. V zlomku sekundy sa však zrazu objavil pred našim senseiom a odkopol ho niekam do Narnie. Zbledla som ako stena, zastavila som sa a o krok som odstúpila. Bola som trocha paralyzovaná strachom. Musela som sa však premôcť, aj keď som to teraz jednoducho nedokázala. Ustarostene som sa obzrela za senseiom a vtedy ten muž prehovoril. Moje preglgnutie bolo počuť snáď až do konohy. "Spamätaj sa Taki.. spamätaj. je... je len jeden.. m.. máš tu brášku.." Hovorila som si v hlave a ruky sa mi podarilo uviesť do obranného postavenia. Aj keď ja som bola skôr bojovník využívajúci nohy. To on ale nemusel vedieť. Nechcela som však na neho útočiť.

Izanagi Ryugo

Běželi jsme směrem k místu odkud vycházel kouř a když už jsme byli téměř u vesnice, nějaký ninja se zjevil přímo před Daisukem přičemž ho odkopl až bůhví kam. "Sensei!" Vykřikl jsem což byla moje první reakce na to co se stalo. Můj úsměv a přívětivý pohled ve tváři se v tu ránu vytratil a já se tvářil vážněji než kdy jindy. Hlavnou se mi honila spousta věcí ale na přemýšlení nebyl moc čas. "Taki! Běž pomoct mistrovi, my vám pokusíme dát čas." Řekl jsem instinktivně, protože mistr byl pro nás jediná záchrana a neměl jsem ponětí jak je na tom. Vystoupil jsem před ty 2 a ze zad jsem popadnul svou nodachi kterou jsem následovně pevně stiskl v obou rukách. Ostří jsem namířil přímo proti němu a zaujmul jsem svou bojovou pozici. "Taii, předpokládám že se specializuješ na ninjutsu, tak se drž za mnou a pečlivě sleduj jeho pohyby. Teď utéct nemůžeme." Zavelel jsem strategicky i na Taie a čekal jsem, co se bude dít dál. To jsme se dostali do pěkně těžké situace

Daisuke ležel zaseknutý v polorozpadlém starém stromě a byl v bezvědomí, což se neznámému muži náramně líbilo, jelikož si mohl pohrát s těmito mladými ninji. "Asi nevíte, kdo jsem, že?" Řekl s úsměvem a přešel blíže k nim. Mezitím si ve své levé ruce luskal prsty, což vytvářelo jakousi menší záři. Poté zvedl obě ruce a světlo, které mu na ruce dopadalo skrze stromy se jakoby vsakovalo do jeho obou rukou. Jakmile vcucl dost světla, tak se pousmál a v obou dlaních se mu vytvořily dvě světelné koule. "Je mi jasné, že vám ve vesnici neříkají nic, protože je vše přísně tajné, ale již nějakou dobu se svým bratrem, eh, jak jste mu to začali říkat?" Popřemýšlel nahlas a pak si vzpomněl. "Jo, Káčko. Tak s ním chceme celému světu vysvětlit, že existuje jen jeden bůh, kterým je Jashin a ne těch vašich pět chudáčků." Dokončil svůj monolog a pak mrskl jednu světelnou kouli po Daisukem a druhou se snažil udeřit Izanagiho.

Tai Kentiri

Ohromeně jsem zíral s jakou jednoduchostí odhodil ten neznámý našeho senseie. "Proti tomuhle nemáme asi sami šanci, můžeme jedině hrát o čas. Hlavně musím ochránit Taki." Pomyslel jsem si a chtěl jsem na ní rychle houknout, aby šla zkontrolovat Daisukeho, ale to už stihl udělat Izanagi. "Jdi." Kývl jsem na ní hlavou, abych potvrdil jeho slova. V tom ten neznámý spustil svůj monolog. "Super, takže náboženský fanatik." pomyslel jsem si, když skončil. Poté se ovšem pustil do dalšího útoku. Neváhal jsem ani vteřinu a rychle jsem složil potřebné pečetě. "Mizu muchi!" zavolal jsem. Z obou ukazováků mi vyjeli vodní biče. Jedním jsem šlehl po kouli, kterou hodil směrem k Daisukemu, ve snaze jí zastavit, nebo alespoň vychýlit z kurzu, aby ho nezasáhla bezbranného senseie. "Taki!" zavolal jsem ještě, abych jí upozornil na přicházející nebezpečí. Druhým bičem jsem švihl po útočníkovi, abych mu zamezil v útoku na Izanagiho.

Taki Kentiri

Znova som o krok ustúpila. Izanagi, rovnako ako aj Tai mi povedali, aby som išla skontrolovať senseia no.. čo som s ním mala robiť? Bol v bezvedomí a navyše som pochybovala, že sami dvaja proti niekomu takému budú mať nejakú šancu. Všimla som si dve svetelné gule, no to už som utekala ku Senseiovi. Značne som si pomohla posilnením mojich vlastných svalov chakrou, čo mi konkrétne do nôh pridalo na výbušnej sile a tak som sa u Senseia objavila naozaj rýchlo, aj keď som za sebou nechala každým krokom popraskanú zem. Zobrala som ho do rúk a stále s využívaním chakry v mojich svaloch, som ho zodvihla a prehodila som si ho cez plece. Otočila som sa k tým dvom a jednou rukou som si Senseia pridržiavala.
"Stiahnite sa za mňa! Zablokujem mu cestu." Zakričala som na nich, no nevedela som, či ma počúvnu. Sama som nevedela, či ho budem aspoň na chvíľu vedieť spomaliť, no mala by som toho byť schopná pomocou istej techniky. Momentálne mi však  vrane stáli moji dvaja týmový parťáci.

Izanagi Ryugo

Čekal jsem na nepřítelův první krok a však Tai reagoval ještě rychleji než já. Mrsknul svou vodní bičí po jeho ráně a já hned vzápětí zaútočil svým mečem na jeho druhou stranu těla. Abych se vyhnul vodní biči a zároveň tak světelné kouli co v té ruce držel. Agresivně jsem sekl do úrovně jeho ramene na protější ruce. "Nejsme tak rychlý jako ty, prober senseie!" Křikl jsem naštvaně na Taki zároveň s mým protiútokem. Můj tón byl naštvaný, protože její nápad byl v této situaci úplně absurdní. Stáli jsme přímo u ninji který se jako blesk dostal před Daisukeho z bůhví jaké vzdálenosti a těžko by jsme doběhli za ní aniž by nás nedohnal. Zároveň tak jsem jí nechtěl do toho zapojovat, aby se jí něco nestalo. Sakra jak jí vůbec napadlo něco takového...

Taki odnesla senseie do strany, když v tu chvíli tam dopadla světelná koule a celý strom se pokácel a spadl kousek od ležícího senseie. Ta rána ho naštěstí probrala, ale chvíli se musel rozkoukávat. Mezitím už ale Izanagi a Tai provedli protiútok. To tedy zabránilo muži trefit Izanagiho světelnou koulí, protože se musel bránit. Vodní bič mu moc neudělal, protože jen stáhl ruku s koulí, která zmizela a uhnul mu, ale musel se bránit proti Izanagimu. Najednou se mu levá ruka zbarvila do normální kůže a pravá ruka zčernala, což odrazilo Izanagiho útok a muž si jen přidřepl, lehce nadskočil a oba chlapce odkopl dozadu, při čemž si získal odstup a udělal několik pečetí. V ten okamžik se rozzářil, vás to oslepilo a ve chvíli kdy zmizela záře, tak stál vedle Taki a snažil se ji trefit světelnou koulí.

Nepovažovala som sa za slabú, trocha som skrivila ústa pri jeho odpovedi a len som pohľadom kukla na senseia, ktorého som už stihla položiť na zem. Vedľa nás dopadla jedna z tých svetelných gúľ ktorá zdemolovala strom, ktorý našťastie padol vedľa nás. V tom ma oslepila podivná žiara a ja som si musela pred oči dať ruku. Ako som už spomínala.. nepovažovala som sa za slabú ale, stále som bola čerstvo pečeným geninom.. žiadne skúsenosti v reálnom boji.. a toto sa nedalo prirovnať k ničomu, čo som kedy skúšala na akadémií. Bol to predsa len chlapík, ktorý dokázal svojou rýchlosťou prekvapiť senseia. Ja som proti nemu v takomto scenári nemala šancu. Pomaly som ho kvôli tomu svetlu ani nestihla zaregistrovať. Aj keď som sa inštinktívne pohla dozadu a ruku dala do krytu pred jeho úderom s tou sveteľnou guľou, trafil ma..

Izanagi Ryugo

Odkopl nás s Taiem jak nic a sotva co jsem se vzpamatoval po jeho ráně, už mě oslepilo jakési světlo. Byl jsem nucený si zakrýt oči a nebyl jsem schopný nějak na tohle reagovat. To už ale záře ustala a já spatřil jak ten ninja útočí přímo na Taki. "Takiiii!" Zakřičel jsem a vyděšeně jsem čekal na zázrak. Z téhle vzdálenosti jsem neměl jak do toho zasáhnout, navíc v takovém okamžiku jsem se sotva stihl vzpamatovat.

Daisuke Ryugo

Ve chvíli kdy Taki dostala ránu světelnou koulí, se za ní objevil Daisuke, který ji chytl do náruče a ladným skokem ji donesl ke klukům, kde ji položil na zem. Taki nebyla nijak popálená, ani ji netekla krev nebo tak něco, ale spíše byla paralyzována, protože se nemohla ani hnout. "Hlídejte ji a jistěte mě zezadu." Řekl a podíval se nepříjemným pohledem na neznámého muže. "Kdo sakra jsi?" Zeptal se Daisuke a čekal na jeho odpověď. Muž se jen lehce pousmál a udělal k němu krok. "Jsem Malakai, bratr toho muže, kterého se všichni bojíte - Káčka." Řekl honosně, jakoby to jeho jméno mělo vyvolat nějaký respekt. Daisuke se ušklíbl a vytáhl si cigaretu, kterou zapálil a potáhl si. "To já jen, abych věděl, co ti napsat na hrob až tu s tebou skončíme." Řekl Daisuke, vyfoukl kouř a v ten okamžik se na Malakaie rozletělo několik kouřových jehel, před kterými však uhnul do strany. Jenže jehly se ve vzduchu rozplynuly a zformovaly se do jiných jehel, které na něj zaútočily zezadu a zabodly se mu do zad. Jehly však nezmizely, ale naopak se mu vsákly do těla. Muž zasténal, ale na nic nečekal a v rukou se mu zformovalo několik světelných kuliček, které na ně vymrštil. Daisuke se jim v pohodě vyhl, ale teď se musely vyhnout i kluci.

Tai Kentiri

Oba nás s Izanagim odkopl. Rychle jsem se chtěl postavit na nohy, ale v tu ránu mě oslepilo prudké světlo. Když jsem byl znovu schopný něco zpozorovat, viděl jsem pouze neznámého, jak útočí na Taki. "Ale ne.." pomyslel jsem, ale zareagovat jsem už nestihl. Taki schytala ránu, ale v tu chvíli jí chytl Daisuke a odnesl jí přímo k nám. Nevypadala zraněná, spíš ochromená. Kývl jsem hlavou na Daisukeho pokyny. Postavil jsem se ze strany k Taki, abych jí mohl v případě nutnosti chránit, ale v dostatečném úhlu, abych také mohl zaútočit na maskovaného muže, aniž bych svým útokem ohrozil senseie. Muž se nám poté představil jako Malakai, ale to mi v tu chvíli bylo úplně jedno. Daisuke trefil Malakaie svým útokem, ale mně bylo jasné, že takový útok ho asi z boje nevyřadí, proto mě ani nenapadlo jásat a měl jsem se pořád na pozoru. Znovu jsem složil ruce do pečetě, ale vodní bič jsem udělal už pouze jen na jednom prstu, o poznání slabší, ale o to také delší, abych mohl zaútočit až na toho muže. Moje připravenost se ukázala jako opodstatněná, jelikož na nás Malakai hned v následujícím momentu zaútočil. Koulím jsem se vyhnul úskokem do strany, který jsem zakončil otočkou takovým způsobem, abych mohl přenést co nejvíc energie do svého útoku bičem, kterým jsem švihl seshora dolů po Malakaiovi. Po tomto útoku už můj bič zmizel, jelikož jsem začínal být, jako genin ve svém prvním skutečném boji, dost unavený.

Izanagi Ryugo

Nadálku jsem jsem víceméně k ničemu takže jsem senseie nijak jistit nemohl. Přesunul jsem se úskokem proto k Taki kterou jsem ochranářsky objal přičemž svou nodachi jsem znovu připnul na svá záda. Vyhnul jsem se tak letícím koulím který mě ale minuli těsně kolem hlavy. Kdo to sakra je, doufám že to sensei nějak vyřeší. Pomyslel jsem si celkem podrážděně a v tom už jsem si uvědomil že objímám Taki. Zrudnul jsem jak paprika a malinko jsem povolil stisk. "Ehm, já na ní dohlídnu." Řekl jsem nahlas aby o ní neměli strach a v náruči jsem s ní odběhl kousek stranou. Opřel jsem jí o nejbližší strom a bedlivě jsem sledoval co se bude dít dál. Byl jsem napozoru protože ten muž se mohl objevit kdekoliv.